Vyhláška ministerstva průmyslu o strojních zařízeních a o zařízeních na povrchu v hornických závodech.

§ 2.

(1) Kotelna musí vyhovovati předpisům stavebního řádu.

(2) Ve střeše kotelny třeba zříditi náležitě veliký dymník se žaluziemi nebo okna. Pokud se tato větrací zařízení dají uzavřití, musí býti ovladatelná s podlahy kotelny nebo s horní plošiny obezdívky kotle.

(3) Kotelna musí býti tak vysoká, aby nad horní plošinou obezdívky kotlů byl zachován volný prostor vysoký alespoň 1,8 m, umožňující bezpečný a pohodlný přístup k ventilům na plošině. Tohoto prostoru nesmí býti používáno za pracovny, skladiště, sušárny, k pobytu nebo ke spaní.

§ 3.

(1) Každá kotelna musí míti v blízkosti stanoviště topičova alespoň jeden východ opatřený dveřmi ven se otvírajícími a vedoucími přímo navenek. Tyto dveře nesmějí býti uzamčeny, pokud je kotelna v provozu. Kotelny s větším počtem kotlů mějtež takových východů více a tak uspořádaných, aby topič mohl v nebezpečí kotelnu rychle opustiti.

(2) Kotelny nesmí býti užíváno ani k průchodu nebo průjezdu, ani k účelům, které nesouvisí přímo s prací u kotlů; zejména nesmějí tam býti zřízeny sušárny, zámečnické dílny, ohřívárny, skladiště a pod. Pracovní stoly pro menší opravu kotelního zařízení musí býti umístěny tak, aby u nich pracující osoby byly chráněny před nebezpečím opaření nebo jiného poranění při poruchách na parovodech a vedeních k registračním a jiným přístrojům.

(3) Osobám nepovolaným budiž vstup do kotelny zakázán vyhláškami, umístěnými na venkovní straně dveří.

§ 4.

(1) Parní kotle musí býti obezděny tak, aby podle jejich počtu a místních poměrů zůstal jeden nebo několik průchodů alespoň 70 cm širokých k zadní straně kotelní obezdívky. Tyto průchody buď též tak uspořádány, aby byl vždy možný bezpečný východ z prostoru za zadní stěnou obezdívky kotlů.

(2) Stanoviště topičovo v kotelnách budiž tak prostranné, aby vzdálenost čela kotle, případně kotelních dvířek od protější stěny kotelny nebo od cela protější řady kotlů činila nejméně 2,5 m.

§ 5.

(1) Není-li možno při samočinném přikládání paliva upraviti zásobníky (bunkry) na uhlí a rozdělovací žlab vůbec mimo kotelnu, mohou býti umístěny nanejvýše nad stanovištěm topičovým. Stavěti tato zařízení a k nim příslušné schody a galerie nad obezdívkou kotlů, nebo je s ní spojovati, není dovoleno.

(2) Pro topení plynem, jakož i pro prášková topení buď též vypracovány zvláštní předpisy, jež jest vyvěsiti poblíže topičova stanoviště.

§ 6.

(1) Sběrací kanály pro odvážení popela musí míti dva východy, a to na protilehlých stranách, musí býti dostatečně prostorné a dobře větrané.

(2) Popel a struska z popelníku a popílek z kotelních tahů se smí odstraňovati jen ze zajištěného místa a s použitím vhodného nářadí.

(3) Vstupovati do popelníků a kotelních tahů k ukončení čistících prací nebo z jiných nutných důvodů se smí teprve tehdy, když komory dostatečně vychladly a větší část popela (popílku) byla zvenčí odstraněna. Dělnici při této práci musí míti ochranné brýle a respirátory.

(4) Při odstraňování popela a při práci v popelnících a v kanálech pro popel musí býti postaráno o řádné osvětlení, aby všude, kde se práce provádí, bylo dobře vidět.

(5) U topenišť, kde by prací topičovou mohly býti ohroženy osoby zaměstnané pod kotli (jako při pročišťování roštů od škvárů a pod.), smí topič s takovou prací započíti teprve tehdy, když osoby z kanálu vyšly a topiče o tom vyrozuměly. Vzájemné dorozumění musí se státi způsobem vylučujícím omyl. Budiž spolehlivě postaráno o to aby před ukončením nebezpečné práce do kanálu nikdo nevešel.

(6) Kotelní tahy se smějí prolézati jen s největší opatrností. Vrstvy popílku, ležící na spodku, buď též před stoupnutím prohrábnuty, aby bylo zjištěno, neobsahují-li ještě žhavá místa. Visící vrstvy popílku buď též odstraněny z chráněného místa.

(7) Dělníci vstupující do popelových kanálů a kotelních tahů nesmějí míti zastrčeny nohavice do bot.

§ 7.

(1) Pokud jde o konstrukce, stavby, zkoušky, revise, obsluhu a správky parních kotlů, poukazuje se na příslušné zákony a nařízení.

(2) Topičům musí býti dovoleno nahlédnouti do úředního výkazu o zkouškách a prohlídkách kotlů, jež obsluhují.

§ 8.

U parních kotlů, které stojí pod širým nebem, musí býti stanoviště topičovo kryto alespoň vhodně upravenou stříškou náležitých rozměrů.

§ 9.

(1) Horní plošiny obezdívek kotlů a galerie buď též opatřeny zábradlím a přístupny po pevných a bezpečných výstupech nebo schodech, které třeba opatřiti madlem a na volných stranách zábradlím; výstupy mají býti poblíže stanoviště topičova. Ve větších kotelnách buď postaráno o dostatečný počet výstupů na přední i při zadní straně kotlové obezdívky.

(2) U stojatých kotlů má býti pojistná armatura bezpečně přístupna aspoň po trvale připevněném žebříku.

(3) U kotlů, které stojí v pracovnách nebo venku, buďte ventily a kohoutky k vypuštění vody zabezpečeny tak, aby nepovolané osoby nemohly jimi manipulovati.

§ 10.

Stanoviště topičů, výstupy na kotle a k manometrům buď též dostatečně osvětleny denním nebo umělým světlem. Manometry a vodoznaky třeba tak umístiti a osvětliti, aby je obsluhovač kotlů mohl se svého stanoviště dobře pozorovati. Musí býti častěji očištěny, aby bylo stále možno dobře odečísti tlak a výšku vodní hladiny v kotli a předepsané značky. Na manometrech budiž vyznačeno nejvyšší dovolené napětí páry v kotli předepsanou značkou.

§ 11.

(1) Skleněné trubky vodoznaků buď též opatřeny takovými pouzdry, která při prasknutí trubky chrání topiče před zraněním jak střepinami skla, tak i horkou vodou nebo parou, jež však neztěžují pozorování výšky hladiny vody v kotli. Pouhé síťky, plechová pouzdra s výřezy a pod. se na ochranu vodoznaků nedovolují; doporučuje se užívati bezpečnostních vodoznaků (bez skleněných trubek), jejichž ploché vodoznačné sklo jest drženo kovovým rámem po celém obvodu, na příklad Klingerových, Vodoznaky buď též opatřeny odvodňovací trubkou vedenou tak, aby při otevření odvodňovacích kohoutů nemohl býti opařen ani obsluhovač, ani mimojdoucí osoby.

(2) Topiči se musí během směny častěji přesvědčiti o správném působení vodoznaků na parních kotlech.

§ 12.

(1) Každý parní kotel, který má býti uvnitř prohlédnut nebo čištěn, musí býti ve všech svých spojích parních i vodních a odkalovacích od ostatních vytápěných kotlů oddělen plnými přírubami nebo jiným stejně bezpečným způsobem. Pevnost uzavíracích armatur musí odpovídati provoznímu tlaku a průměru potrubí.

(2) Jest přísně zakázáno pouštěti studenou vodu do vyprázdněného, avšak ještě horkého kotle. Než se do kotle vstoupí, je nutno, aby byl vychladlý a řádně vyvětrán. Po dobu práce v kotli musí býti na něm, jakož i na všech uzavíracích armaturách, vyvěšena tabulka s nápisem „Pozor! V kotli se pracuje.“

(3) Při práci v parním kotli, který má spojení s vedlejšími vytápěnými kotli, budiž v kotelně pohotově alespoň jeden zaměstnanec; jeho úkolem jest zdržovati se vně kotle, aby zavčas přispěl ku pomoci dělníkům pracujícím uvnitř kotle. Tento zaměstnanec má míti po ruce svítilnu, lano a studenou vodu.

(4) Kotle se smějí čistiti jen při elektrickém světle. Napětí elektrického proudu vedeného do kotle nesmí býti větší, než 24 V. Přenosné lampy a jejich přívody musí odpovídati svým provedením předpisům ESČ pro místa mokrá, vlhká a s vodivou podlahou.

(5) Před každým novým plněním kotle, zvláště po čištění, budiž kotel odborně prohlédnut, nezůstalo-li v něm nic závadného, a výsledek prohlídky hlášen závodnímu.

§ 13.

Potrubí pro vedení páry nebo horké vody, pokud nejsou určena k vytápění a obtěžovala by pracující dělnictvo, buď též chráněna isolačním obalem.

§ 14.

(1) Aby nenastaly nárazy vody, budiž parní potrubí na příhodných místech opatřeno odvodňovacím zařízením.

(2) Větší potrubí buď též uložena na pevných podporách, při čemž budiž postaráno o to, aby se potrubí mohla bez poruchy přizpůsobiti změnám teploty, t. j. podle potřeby se prodlužovati nebo zkracovati. Do delších parních potrubí budiž vložen přiměřený počet vyrovnávacích kusů nebo ucpávek (kompensačních kusů).

(3) Při překládání, zvedání a opravách parního a napájecího potrubí, uvolňování spojovacích šroubů na přírubách a pod. nutno předem zastaviti přívod páry (vody) a páru (vodu) z potrubí vypustiti. U přívodních ventilů buď též vyvěšeny výrazné tabulky s nápisem „Pozor! Na potrubí se pracuje.“

§ 15.

Užívá-li se páry o menším napětí než v parním kotli, budiž do parovodu vsunut samočinný, spolehlivě působící redukční ventil a do potrubí nižšího tlaku budiž na místě chráněném polohou vložen pojistný ventil zatížený závažím, odpovídajícím nejvyššímu přípustnému tlaku.

§ 16.

(1) Kotelen a parních kotlů postavených před účinností této vyhlášky smí se používati dále až do jejich normálního opotřebení nebo do zamýšlené přestavby, pokud byly již schváleny. Avšak i kotelny a parní kotle, postavené před její účinností musí se podle těchto ustanovení upraviti:

1. a) mají-li závady, jež ohrožují zdraví nebo jsou nebezpečné životu,
2. b) při rozšiřování a částečných přestavbách, ale jen potud, pokud lze vyhověti novým předpisům bez značných změn na ostatních částech zařízení.

Ve všech případech však musí býti dodržena ustanovení § 2, odst. 1 a odst. 3, poslední věta, § 3, § 5, odst. 2, § 6, odst. 2 až 7, §§ 7, 8, 9, odst. 3, §§ 10 až 12, § 14, odst. 3, § 15.

(2) Ostatní ustanovení §§ 2 až 14 platí, pokud se týče zařízení dříve schválených, jenom pro ty části, které byly za účinnosti tohoto nařízení obnoveny nebo vyměněny.

§ 17.

Pro kompresory pístové a rotační (objemové) na nízký tlak (do 20 atp.), které dodávají stlačený vzduch pro provoz dolů, platí tato ustanovení:

1. 1. Počet stupňů a chlazení buď též voleny tak, aby teplota vzduchu v žádném stoupni nepřekročila 140° C. K sledování teplot a tlaků v jednotlivých stupních buďte zabudovány na vhodných místech teploměry a manometry. Nejvyšší přípustný tlak budiž na manometrech označen červenou čárkou.
2. 2. Nassávaný vzduch budiž filtrován. Filtry musí býti zařízeny a postaveny tak, aby s nassávaným vzduchem nemohly býti do stroje strhovány hořlavé látky. Plachetkové filtry se nepovolují. Filtry musí býti pravidelně a soustavně čištěny a udržovány v bezvadném stavu.
3. 3. Za posledním tlakovým stupněm budiž zabudován odlučovač oleje. Za něj se nepokládá zásobník vzduchu.
4. 4. Mezi kompresorem a první ruční uzávěrkou (ventilem nebo šoupátkem) musí býti pojistný ventil zatížený závažím, jehož velikost je přiměřená výkonu kompresoru.
5. 5. Mezi kompresorem a pojistným ventilem smí býti zřízena ruční uzávěrka jen tehdy, je-li spolehlivým závorovým zařízením postaráno, aby nebylo lze spustiti nebo udržovati v chodu pohonný stroj kompresoru, pokud není ruční uzávěrka úplně otevřena.
6. 6. Nelze-li zříditi závorové zařízení podle předcházejícího odstavce, nesmí býti mezi kompresorem a pojistným ventilem žádný uzávěr, mimo zpětnou uzávěrku (klapku nebo ventil), která musí vždy dovolovati průchod stlačeného vzduchu od kompresoru.
7. 7. U armatur, u nichž není patrný otevřený a zavřený stav, musí býti vyznačen směr otvírání a zavírání ventilů.
8. 8. Mezi kompresory a potrubí pro přívod vzduchu do dolu buď též zařazeny dostatečně velké vzduchojemy. Nejmenší obsah vzduchojemu musí vyhovovati rovnici

   , kde

   1. O = obsah vzduchojemu v m³ a
   2. V = množství nassátého vzduchu pístovým nebo rotačním kompresorem v m³ za minutu.

1. 9. K mazání vzduchových válců smí se užívati prokazatelně jen zvláštních minerálních, t. zv. kompresorových olejů o bodu vzplanutí nejméně 200° C.
2. 10. Při spouštění, provozu a zastavování kompresorů musí býti splněny tyto předpisy:
   1. a) Jsou-li ve válcích, mezichladičích a v odlučovači oleje vypouštěcí kohouty, musí jimi býti kondensovaná voda za stroje, případně voda a olej z mezichladičů a odlučovačů, odstraněny již před spouštěním při střídání směn a profouknutím při zastavení. Nelze-li takto vodu odstraniti, musí býti spouštění velmi pomalé a kompresor při něm musí pracovati na výfuk. V tomto případě se musí mezichladiče před každým spuštěním, avšak alespoň jednou týdně, spolehlivě vyčistiti od vody a oleje profouknutím.
   2. b) Pojistný ventil za kompresorem musí býti jednou denně přezkoušen (na př. stisknutím páky), zda správně působí.
   3. c) Při netěsnosti chladičů musí býti kompresor zastaven a závada odstraněna.
   4. d) Při netěsnosti ventilů ssacích nebo výtlačných, pístů nebo armatur musí býti kompresor zastaven a závada odstraněna. Netěsnost pístů nebo ssacích a výtlačných ventilů jeví se tím, že tlaky nebo teploty v jednotlivých stupních jsou překročeny nebo pozměněny.
   5. e) Všechny tyto i jiné nepravidelnosti v chodu kompresorů musí býti ihned ohlášeny správě závodu, a jde-li o závažnou věc, provoz ihned zastaven.

1. 11. Při každé netěsnosti chladičů, ssacích nebo výtlačných ventilů nebo pístů musí býti kompresor otevřen a prohlédnut. Podle potřeby, nejméně však jednou za rok musí býti kompresor rozebrán a všechny vzduchové prostory ve válcích, mezichladičích, odlučovačích oleje a spojovacích trubkách zbaveny zbytků oleje. Po opravě se všechny pohyblivé části namažou čerstvým olejem. Přitom se vyčistí, prohlédnou a opraví všechny armatury a tlakem přezkoušejí manometry a pojišťovací ventily, zda správně působí.

§ 18.

Pro vysokotlaké kompresory (nad 20 atp.) platí ustanovení předešlého paragrafu s těmito dodatky:

1. 1. Kromě manometrů a teploměrů musí býti za každým tlakovým stupněm namontován ještě pojistný ventil. Pojistné ventily musí míti páčky pro ruční přezkoušení a musí býti nastaveny tak, aby při překročení nejvyššího přípustného tlaku odpouštěly.
2. 2. Všechny pojistné ventily musí býti jednou denně přezkoušeny stisknutím ruční páky, zda nejsou zarezavělé nebo olejem zapečeny. Kromě toho musí býti pojistný ventil posledního tlakového stupně jednou týdně přezkoušen stupňováním nejvyššího konečného tlaku, zda správně funguje.

§ 19.

Pro turbokompresory (odstředivé), které dodávají stlačený vzduch pro provoz dolů, platí tato ustanovení:

1. 1. Ve výtlačném potrubí mezi turbokompresorem a uzavíracím šoupátkem musí býti spolehlivě působící zpětná klapka, která při poruše hnacího stroje zabrání roztočení soustrojí v opačném směru stlačeným vzduchem ze sítě.
2. 2. Turbokompresor musí býti vybaven spolehlivým zařízením, které zabrání nestabilnímu chodu (t. zv. pumpování stroje) při spouštění, zastavování a provozu pod t. zv. pumpovní hranici.
3. 3. Turbokompresory musí býti vybaveny zařízením, které upozorní obsluhu na nedovolené stoupnutí teploty vzduchu za strojem, resp. teploty oleje v ložiskách pro nedostatek chladící vody, a hrozí-li nebezpečí stroj samočinně zastaví.
4. 4. Ustanovení § 17, odst. 2, 7, 10 a), c), e), 11 platí také pro turbokompresory. Omezení teploty podle odstavce 1 téhož paragrafu platí jen pro vzduch vycházející z turbokompresoru resp. z dochlazovače. Pro turbokompresory, které dodávají stlačený vzduch do společné sítě s kompresory pístovými nebo rotačními, platí kromě toho ustanovení § 17, odst. 8.

§ 20.

(1) Nádoby na stlačený vzduch (vzduchojemy, nádrže, odvodňovače a pod.) o světlém průměru nad 800 mm a o délce nad 2000 mm musejí míti průlezné otvory, aby se umožnil vstup do nádob a vnitřní prohlídka. Průlezné otvory u nově pořizovaných nádob musí míti světlé rozměry 320 X 420 mm, jde-li o nízké tlaky, a 300X400 mm, jde-li o tlaky vysoké.

(2) Každá nádoba na stlačený vzduch musí míti na nejspodnějším místě kohout na vypouštění vody.

(3) Hlavní vzduchojemy, zařaděné mezi kompresory a rozvodná potrubí, musí býti mimo to opatřeny pojistným ventilem a manometrem. Pojistné ventily musí býti nastaveny tak, aby spolehlivě působily při překročení nejvyššího přípustného tlaku a aby nebylo možno uzavřití je proti nádrži, na niž jsou připojeny. Nejvyšší tlak budiž na manometru označen červenou čárkou. Tyto hlavní vzduchojemy musí býti postaveny mimo těžní budovu.

(4) Ostatní nádoby na stlačený vzduch musí býti opatřeny pojistnými ventily pouze tehdy, jestliže mezi nimi a uzavírací armaturou kompresoru není jiného pojistného ventilu.

(5) Otvor, kterým stlačený vzduch vstupuje do nádrže, má ležeti zpravidla proti výstupnímu otvoru tak, aby celá nádoba byla promývána proudícím vzduchem.

§ 21.

(1) Všechny nádoby na stlačený vzduch musí snésti bez trvalé deformace tlak vyšší, než je přípustný provozní tlak (odstavec 7).

(2) Na každé nové nádobě na stlačený vzduch, jež podléhá tlakové zkoušce podle odst. 4, musí býti připevněn kovový štítek s udáním nejvyššího přípustného tlaku, se jménem a adresou výrobce a rokem výroby. U starších nádob, u nichž nelze zjistiti původ a rok výroby, musí býti na štítku kromě nejvyššího přípustného tlaku uvedeno datum a číslo zápisu o prvé tlakové zkoušce podle odstavce 4 tohoto paragrafu. Nápis musí býti trvanlivý a dostatečně čitelný a štítek musí býti připevněn tak, aby byl viditelný i při případném obložení nádoby.

(3) Tlak, pod nímž jest rozuměti u nádob na stlačený vzduch vždy přetlak, udává se v atmosférách (atp.). Atmosférou se rozumí tlak v kg na cm².

(4) Průkaz o tom, že jest splněna podmínka prvého odstavce, musí býti proveden tlakovou zkouškou. Tlakové zkoušce musí býti podrobeny všechny nádoby na stlačený vzduch, u nichž součin pV ≧ 200, je-li současně p ≧ 0.5 a V ≧ 80, při čemž značí p provozní přetlak v atm. a V obsah nádoby v litrech. Tlaková zkouška musí býti provedena:

1. a) před prvním uvedením do chodu,
2. b) po jakékoliv podstatné konstruktivní změně tlakové nádoby nebo při podstatné změně provozního tlaku,
3. c) byla-li nádoba značně poškozena, zejména ohněm nebo přehřátím,
4. d) v obdobích 5 let bez ohledu na to, bylo-li nádoby používáno stále nebo jen občasně. U nádob, u nichž je nejméně jednou za 5 let prováděna vnitřní prohlídka, musí býti tlaková zkouška prováděna nejdéle v období 10 let,
5. e) jestliže přezkoušení bylo uznáno za nutné odpovědným orgánem.

(5) Tlakovou zkoušku podle písm. a) a b) předchozího odstavce provádí zkušební komisař parních kotlů. Zkoušky podle písm. c), d) a e) může prováděti i technický, oboru znalý úředník podniku, potvrzený revírním báňským úřadem. Tento úředník je pak odpovědný za bezvadný provozní stav vzduchových nádob.

(6) Tlaková zkouška se provádí tlakem vody a nádoba musí při ní vydržeti zkušební tlak, aniž se projevily netěsnosti, trvalé deformace nebo trhliny. Nádoby jest považovati za netěsné, vystupuje-li tlaková voda u spojů jinak než ve formě jemných perliček.

(7) U nádob na stlačený vzduch, u nichž lze provésti vnitřní prohlídku, musí býti zkušební tlak pz = 1.3 p a u nádob, u nichž nelze provésti vnitřní prohlídku, budiž zkušební tlak pz = 1.5 p, při čemž p značí nejvyšší přípustný tlak v atp., pro nějž je nádoba konstruována. Tento tlak nesmí býti nižší, než je největší provozní tlak u kompresorů.

(8) Správnost odečtení zkušebního tlaku na manometru tlakového čerpadla musí býti přezkoušena cejchovaným kontrolním manometrem, pro jehož namontování budiž opatřen trojcestný kohout.

(9) Potrubí mezi kompresory a pracovními stroji nebo napájecími stanicemi lokomotiv a pod. nemusí býti podrobeno tlakové zkoušce, ale musí býti konstruováno a u výrobce zkoušeno tak, aby bezpečně sneslo tlak o 50% vyšší, než je normální tlak vzduchu jím proudícího.

(10) Pro zkoušení nádrží a součástí potrubí na vzduchových lokomotivách platí zvláštní ustanovení.

(11) Nádrže na stlačený vzduch buď též alespoň jednou za 5 roků (zpravidla u příležitosti tlakové zkoušky podle odstavce 4, písm. d) vyčištěny, podrobeny vnitřní prohlídce a opatřeny ochranným nátěrem. Vzduchojemy podle § 17, odstavce 8 nutno čistiti a prohlížeti každoročně.

§ 22.

(1) Vzduchové potrubí budiž podle možnosti položeno tak, aby probíhalo od kompresoru až do míst spotřeby se spádem. Kde to není možné, musí býti na nejnižších místech zabudovány odvodňovací nádoby. Z těchto nádob musí býti kondensovaná voda podle potřeby pravidelně vypouštěna.

(2) Vzduchovodní rozvodné potrubí musí býti na dole bezpečně uloženo nebo zavěšeno a podle potřeby i upevněno. Přitom budiž pamatováno na roztahování potrubí teplem.

(3) Spojení jednotlivých kusů potrubí mezi sebou, potrubí s hadicemi a hadic s pracovními stroji budiž spolehlivé a pevné, aby se nemohlo samovolně rozpojiti. Závity na šroubech, matkách a nástavcích nesmějí býti obroušené, ztrhané nebo jinak poškozené.

(4) Hadice mezi potrubím a pracovním strojem musí býti dostatečně dlouhá a nesmí býti kladena tak, aby tvořila ostrý záhyb.

(5) Při překládání, zvedání, opravách a pod. vzduchovodního potrubí nutno předem zastaviti přívod stlačeného vzduchu a vzduch z potrubí vypustiti.

(6) Mají-li se stlačeným vzduchem profouknouti zanesené nástavky nebo jiné části potrubí, nesmí nikdo státi proti výfukovému otvoru trub. Osoba, jež provádí toto čistění, musí upozorniti všechny dělníky na to, co bude dělat, přesvědčí se, nestojí-li někdo ve směru výfuku a je-li třeba, postaví k výfuku stráž.

(7) Řádnému utěsňování potrubí a hadic budiž věnována náležitá pozornost. Zejména tehdy, přechází-li obvyklý syčivý zvuk, který vydává unikající stlačený vzduch, v pronikavý vysoký tón, musí býti porušené místo neprodleně opraveno.

§ 23.

U důlních těžních vrátků, poháněných vzduchovými rotačními motory, (zubovými s rotačními písty a pod.), musí býti splněny tyto podmínky:

1. 1. Mazací přístroj budiž zařízen tak, aby dodával jen tolik oleje, kolik je ho třeba pro provoz motoru. Množství dodávaného oleje musí býti závislé na množství protékajícího vzduchu. Olej musí býti nassáván z níže uložené nádobky přes filtr a nesmí samočinně vtékati do potrubí.
2. 2. Vniknutí cizích tělísek z potrubí do motoru (rzi a pod.) nutno zabrániti vložením jemného síta mezi motor a potrubí. Toto síto musí býti kovové, snadno přístupné. Nečistota z něho budiž častěji odstraňována.
3. 3. Aby dovolený počet obrátek rotujících částí nebyl u dvojdílných a trojdílných rotorů překročen, musí obsluhovač stroje míti možnost ovládati obrátky. U stroje musí býti optické nebo akustické návěštní zařízení, jež upozorní strojníka na to, že nejvyššího dovoleného počtu obrátek bylo dosaženo.
4. 4. Používá-li se u strojů s trojdílným rotorem motoru k brzdění, musí býti do skříně motoru v místě vstupu stlačeného vzduchu vmontovány pojistné ventily, nastavené na tlak nejvýše o 2 atm. vyšší, než je provozní tlak kompresorů. Toto nastavení ventilů budiž zabezpečeno buď plombou nebo tak, že je nelze změniti bez použití zvláštního nástroje.

§ 24.

(1) K prohlídkám zařízení na výrobu a rozvod stlačeného vzduchu, případně k vedení záznamu o nich, musí býti závodní správou ustanoven oboru znalý orgán, který musí býti potvrzen revírním báňským úřadem.

(2) O provedených prohlídkách a zkouškách se musejí vésti běžné záznamy ve zvláštní kontrolní knize.

§ 25.

Pro vzduchové lokomotivy platí ustanovení zvláštní, obsažená v hlavě 10, dílu I. vyhlášky ministerstva průmyslu ze dne 4. dubna 1947, č. 420 Ú. l. I.

§ 26.

O zřizování a chodu elektrických zařízení platí předpisy Elektrotechnického svazu československého, jejichž zachovávání bylo uloženo báňským úřadem.

§ 27.

(1) Hnací stroje kromě elektromotorů a kromě motorů přímo spojených s jednotlivými pracovními stroji, mají býti zpravidla umístěny ve zvláštních, všestranně uzavřených strojovnách.

(2) Hnací stroje, které sice nejsou přímo spojeny s jednotlivými pracovními stroji, ale jsou postaveny v pracovnách (dílnách), buď též, jsou-li v dosahu dělnictva zaměstnaného při výrobě, v celém svém rozsahu odděleny od pracovny pevným a hustým zábradlím. Jsou-li to motory spalovací, musí býti oddělení provedeno plnou stěnou, po případě zasklenou, aby tvořící se plyny nemohly vnikati do pracovny.

(3) Nepřenosné hnací stroje musejí spočívati na pevných základech.

(4) Kolem hnacího stroje musí býti vždy dostatečně široká volná prostora pro obsluhu.

(5) Stanoviště obsluhovače stroje budiž voleno tak, aby obsluhovač mohl stroj bezpečně a pohodlně ovládati.

§ 28.

(1) Strojovny musejí býti dostatečně prostorné, dobře osvětlené a větrané. Strojovny pod zemí musejí býti zabezpečeny proti pádu hornin; voda kapající se stropu a s boků musí býti odváděna, aby jí nebyli obsluhovači stroje obtěžováni.

(2) Strojovny na povrchu, stojící mimo závodní budovy, musí býti kryté, aby byli obsluhovači stroje chráněni proti nepříznivému počasí.

(3) Ve strojovnách musí býti udržován pořádek a čistota. Vystřikování a kapání oleje z ložisek, čepů a pod. na podlahu budiž vhodně zamezeno. Vykapané nebo rozlité mazadlo budiž ihned pečlivě vytřeno a vysušeno.

(4) Podlaha strojovny nesmí býti kluzká. Kde toho poměry vyžadují, musí býti podlaha zdrsněna.

(5) Věci, které do strojovny nepatří, nesmějí tam býti ukládány ani trpěny.

(6) Látky k čištění buďtež ve strojovně uskladňovány do plechových schránek s víkem; látky již neupotřebitelné musí býti přiměřeně často ze strojovny odstraňovány.

(7) Dveře do strojoven se musí dát uzamknout. V době, kdy jsou stroje mimo provoz a bez dohledu, musí býti vchody do strojovny uzamčeny.

(8) Nepovolaným osobám je vstup do strojoven zakázán. Vývěska s tímto zákazem budiž umístěna na vnější straně všech dveří vedoucích do strojovny.

§ 29.

(1) Každé spuštění nebo zastavení hnacího stroje musí obsluhovač předem oznámiti způsobem všeobecně srozumitelným.

(2) Kde se nelze při největším provozním hluku bezpečně dorozuměti voláním, musí býti pracovny a transmisní místnosti, závislé na hnacím stroji, spojeny se strojovnou návěštním zařízením, aby mohl obsluhovač stroje do těchto místností oznámiti, že stroj spustí nebo zastaví, a aby, pokud nejsou zřízeny dálkové vypinače podle odstavce 4, z každé této místnosti mohlo býti žádáno zastavení hnacího stroje. Od toho může býti upuštěno, slouží-li stroj jen k pohonu pracovního stroje obsluhovaného strojníkem samým, který jej vidí.

(3) Návěštní zařízení do strojovny budiž ze všech míst pracoven a transmisních místností lehce přístupné a nápadně označené.

(4) Kde toho místní poměry vyžadují, buďtež poblíže pracovních míst zařízeny dálkové vypinače.

§ 30.

(1) Pohybující se části hnacích strojů (setrvačníky, záběry ozubených kol, kliky, ojnice, křižáky, procházející pístnice, páky k čerpadlům, dráhy závaží regulátorů a pod.), jakož i vyčnívající šrouby a nosy klínů na hřídelích musí býti tak zabezpečeny, aby byl obsluhovač stroje chráněn při jeho obsluze.

(2) Veškerá chranidla musí býti vhodná, důkladně provedená, dobře připevněná, musí k chráněným součástkám stroje náležitě přiléhati a musí býti pokud možno tak zařízena, aby je nebylo třeba odnímati při obsluze strojů, mazání, utahování ložisek, nahazování řemenů atd.). Průhledným chranidlům (z drátěného pletiva, z děrovaného plechu a pod.) třeba dáti přednost před chranidly plnými.

§ 31.

(1) Je zakázáno čistiti připevněná chranidla a části hnacích strojů od usazeného mazadla plamenem.

(2) Mají-li býti hnací bubny, ozubená kola a pod. očištěna od usazeného mazadla přímo ve strojovně, smí se tak díti jen pří denním nebo elektrickém světle.

§ 32.

U regulátorů poháněných řemenem budiž postaráno o to, aby řemen nemohl spadnouti.

§ 33.

U hnacích strojů nebudiž, pokud možno, užíváno maznic na pohybujících se částech stroje.

§ 34.

(1) Hnací stroje, které lze spustiti jen při určité poloze klikového ústrojí, musí býti opatřeny bezpečným natáčecím zařízením, je-li vnější průměr setrvačníku větší než 1.6 m nebo je-li setrvačník, byť i menšího průměru, těžce přístupný. U menších parních strojů, které spočívají na parním kotli (lokomobily a pod.), není třeba tohoto zařízení.

(2) Je-li nutno parní stroj při spouštění natáčeti přes mrtvý bod, musí zůstati vstupní ventil tak dlouho uzavřen, dokud se otáčí setrvačníkem.

(3) Setrvačníkové měniče musí míti k zastavení setrvačníku brzdu. Stanoviště osoby, která tuto brzdu obsluhuje, nesmí býti v rovině setrvačníku, nýbrž vedle něho.

§ 35.

Hnací stroje musí býti tak zařízeny, aby se nemohly samovolně rozběhnouti nebo pohnouti.

§ 36.

(1) K částem hnacích strojů uloženým pod podlahou strojovny budiž zřízen bezpečný přístup. Pro obsluhu a opravy těchto zařízení musí býti ponechán dostatečně volný, náležitě větraný prostor, který budiž podle potřeby osvětlen.

(2) Pohyblivé součástky strojního zařízení pod podlahou buďtež řádně ohrazeny.

§ 37.

(1) U plynových motorů a na nassávaný plyn budiž vhodnými úpravami odstraněno nebezpečí zpětného zapálení.

(2) Naplňování nádržky benzinových motorů dějž se vhodným čerpadlem nebo plechovými konvemi s bezpečnostní uzávěrkou.

§ 38.

(1) Vodní kola buďtež ohrazena bezpečným zábradlím, aby do podkolí nemohli spadnouti lidé ani žádné předměty.

(2) Při opravách, vysekávání ledu, při práci na transmisích, které nelze samostatně zastaviti, a při podobných úkonech musí býti vodní kola zaražena a zajištěna silnými opěrami proti pohybu.

(3) U vodních turbin musí býti dolní prostor turbiny bez nebezpečí přístupný. U turbin pro velký spád musí býti zřízen průlez na dolním konci každé průlezné přívodní trouby.

(4) Vodní motory se musí dáti zastaviti a vypnouti ze strojovny nebo ze závodní budovy. Zarážecí zařízení (stavidla, šoupátka a pod.) musí dobře těsniti a musí býti udržována v takovém stavu, aby byl zamezen přítok vody na zastavený motor.

§ 39.

Každá hlavní transmise budiž tak upravena, aby mohla býti nezávisle na hnacím stroji spolehlivě a rychle přímo z pracovny vysunuta. Této úpravy není třeba při pohonu elektrickém, je-li vypinač v téže místnosti.

§ 40.

(1) V prostoru, v němž se chodí, buďtež ohrazeny nebo zakryty všechny hřídele, řemenice, kotouče lanové a řetězové, řemeny, lana, řetězy, ozubená soukolí a jiné pohybující se transmisní součástky, sahají-li níže než 2 m nad podlahu. Z tohoto předpisu jsou vyňaty řemeny stupňových kotoučů u obráběcích strojů a pak řemeny užší než 50 mm, nepřesahuje-li jejich rychlost 0.5 m/vt.

(2) Klínů s vyčnívajícími nosy, vyčnívajících šroubů a pod. nebudiž na pohybujících se součástech transmisí užíváno, nebo buďtež zakryty hladkými kryty.

(3) Souhrnné ohrazení transmisí nebo jejich částí jest dovoleno jen tehdy, není-li třeba vcházeti do takto ohrazeného prostoru mezi prací k mazání, nahazování řemenů nebo z jiných důvodů. Otvory v podlaze pro průchod součástí transmise a strojů jest však nutno i v tomto případě ohraditi obrubami aspoň 25 cm vysokými.

(4) Transmise nebo jejich součásti uložené pod podlahou, v suterénu nebo v transmisních kanálech, musí býti bezpečně přístupné a stejně chráněné jako transmise nad zemí a pro obsluhu a jejich opravy musí býti ponechán podél nich dostatečný volný prostor.

§ 41.

(1) Transmisní řemeny širší než 150 mm nebo pohybující se rychlostí větší než 5 m/vt. a všechna transmisní lana i řetězy nutno podchytit, běží-li nad pracovními místy nebo nad cestami. Podchycení budiž provedeno tak, aby řemen, lano nebo řetěz, přetrhne-li se anebo spadne, mohl odběhnouti v bezpečném vedení.

(2) Transmisní lana a řemeny vedené pod zemí buďtež opatřeny bezpečným krytem.

§ 42.

Svislé hřídele buďtež až do výše 1,8 m nad podlahou zapaženy.

§ 43.

(1) Je li třeba obsluhovati transmise i v pohybu, buďtež podél transmisních větví a převodů, vedených ve větší výši než 4,5 m, zřízeny bezpečné galerie nebo lávky alespoň 60 cm široké, s obrubami kolem podlahy alespoň 10 cm vysokými a s pevným zábradlím.

(2) Stejně buďtež upraveny lávky k částem transmise přístupným jen přes kádě s kapalinami nebo přes jiná nebezpečná místa.

§ 44.

(1) Transmisní ložiska buďtež opatřena pokud možno samočinným mazáním. Jinak budiž mazání tak upraveno, aby nebylo nutno odstraňovati případný ochranný kryt toho nebo onoho místa.

(2) V závodech s přerušovanou výrobou je zakázáno mazati, čistiti a opravovati transmise, jsou-li v pohybu.

§ 45.

(1) K obsluze transmisí buďtež po ruce žebříky opatřené háky a tak upravené, aby nemohly uklouznouti.

(2) Užívání dřevěných řemenic, klížených z několika malých segmentů, je dovoleno jen v místnostech suchých a při obvodové rychlosti do 15 m/s.

§ 46.

(1) Pro nahazování řemenů širších než 40 mm nebo i užších, které se pohybují rychleji než 5 m/s., buďtež opatřena účelná nahazovadla řemenů nebo jiná vhodná a bezpečná zařízení. Toto ustanovení neplatí pro řemeny na stupňových a hnacích kotoučích obráběcích a pracovních strojů.

(2) Nahazovati se smí jedině s pevného stanoviště, nikoli se žebříku nebo stupátka; proto musí býti nahazovadla dostatečně dlouhá. Nahazovati a shazovati takové řemeny prostou rukou za chodu transmise je zakázáno.

(3) Řemeny a lana shozené s řemenic nebo s kotoučů buďtež odstraněny nebo zavěšeny tak, aby neležely na hřídeli.

(4) Hnací řemeny nesmějí míti roztřepené ani vlající konce, ani značněji vyčnívající šrouby nebo spony.

(5) Ocelové pásy k převodu síly musí býti se všech stran tak ohrazeny, aby přetržený pás nemohl z ohrazení vyběhnouti.

§ 47.

(1) Obsluha transmisí buď svěřena jenom způsobilým osobám mužským, nejméně 18 let starým, opatřeným vhodným oblekem, dobře přiléhajícím, nebránícím volnosti pohybu, ale bez volných cípů; v kapsách nesmí býti uschovány snadno vlající látky, jako koudel a pod.

(2) Dělníkům, kteří tím nejsou pověřeni nutno nápadnými vyhláškami umístěnými poblíž transmisí zakázati jakoukoliv práci při transmisích, jako mazání, čištění, opravování, nahazování i shazování řemenů a pod.