Vyhláška Ústřední národní pojišťovny, kterou se vydává léčebný řád.

Čl. 42.

Uplatnění nároku.

(1) Pojišťovna poskytuje peněžité dávky za podmínek uvedených v zákoně a v tomto léčebném řádě.

(2) Peněžité dávky se poskytují zpravidla na základě poukazu na příslušné dávky na tiskopisech, vydaných pojišťovnou; nárok se uplatňuje způsobem uvedeným v §§ 223 až 225 zákona a v dalších ustanoveních léčebného řádu.

(3) Je-li nárok na dávku podmíněn určitým zdravotním stavem, podrobí se žadatel předepsaným lékařským vyšetřením.

(4) Pojištěnec (rodinný příslušník) opatří potřebná potvrzení, po případě jiné doklady předepsané pro jednotlivé dávky; přitom platí ustanovení § 224 odst. 3 zákona. Od vyžadování předepsaných dokladů (potvrzení) lze upustiti, je-li podmínka nároku pojišťovně prokázána jiným věrohodným způsobem.

(5) Lékaři a jiní činitelé podávají po osobním vyšetření návrhy (předpisy) na dávky podle zákona a léčebného řádu, po případě vystavují potvrzení předepsaná pro jednotlivé dávky. Přitom odpovídají za správnost i úplnost svých údajů a jsou povinni nahraditi škodu, která by vznikla nesprávností nebo neúplností. Návrhy, předpisy, potvrzení a poukazy, které lékaři vystavují, musí opatřiti svým razítkem a podpisem.

(6) Vystavovatel dokladu odpovídá za správnost a úplnost údajů požadovaných předepsaným tiskopisem.

(7) Jakékoliv zneužití poukazů, potvrzení a dokladů, jejich padělání a svémocné provádění oprav, jakož i jiná jednání proti předpisům o uplatňování nároku na peněžité dávky, lze stíhati a zakládají povinnost vrácení dávek. Pojišťovna může odmítnouti poukazy, v nichž bylo škrtáno, vymazáváno nebo přepisováno a poukazy nečitelné nebo jen částečně vyplněné, po případě poškozené.

(8) Osoba, vykonávající několik činností povinně pojištěných podle §§ 2 a 10 zákona, která je pojištěna u několika okresních národních pojišťoven, je povinna při ohlašování nároku na peněžité dávky sděliti, u kterých pojišťoven je pojištěna; peněžité dávky v takovém případě poskytne pouze ta pojišťovna, v jejímž obvodě má pojištěnec trvalé bydliště (§ 218 odst. 2 zákona).

Čl. 43.

Výplata dávek.

(1) Peněžité dávky se zpravidla vyplácejí poštou. Vyplácí-li pojišťovna dávku hotově, vyplatí ji zásadně doručiteli poukazu, po případě dokladu. Tato osoba se pokládá za oprávněnou k jejímu přijetí; zneužití poukazu osobou zmocněnou pojištěncem (rodinným příslušníkem) k převzetí výplaty jde na jeho vrub.

(2) Opakující se peněžité dávky se vyplácejí v obdobích nejvýše 16 dnů, po případě na žádost oprávněné osoby i týdně pozadu (§ 106 odst. 1 zákona). Při skončení nároku vyplatí se poslední splátka dávky i za kratší dobu. Promlčení se řídí ustanovením § 105 zákona.

(3) Opakující se peněžité dávky se při výplatě zaokrouhlují na celé koruny dolů (§ 106 odst. 1 zákona).

Čl. 44.

Zjištění a hlášení pracovní neschopnosti.

(1) Pojištěnec se pokládá ve smyslu zákona za neschopna práce pro nemoc, jestliže lékař pojišťovny osobním vyšetřením nemocného a objektivním posouzením jeho zdravotního stavu zjistí onemocnění takové závažnosti, že mu znemožňuje výkon jeho zaměstnání (jiné pojištěné činnosti). Nárok na nemocenské není, jestliže trvalý chorobný stav, který již byl před nástupem zaměstnání (počátkem jiné pojištěné činnosti), a který se od této doby podstatně nezhoršil, objektivně znemožňuje výkon této činnosti (marný pokus o práci, předstíraný vstup do práce)

(2) Vykonává-li pojištěnec několik činností, zakládajících pojistnou povinnost, oznámí to lékaři (§ 223 odst. 4 zákona). V tomto případě je lékař povinen posouditi pracovní schopnost ke každé jednotlivé pojištěné činnosti.

(3) Za počátek pracovní neschopnosti se pokládá zpravidla den, kterého byla pracovní neschopnost u pojištěnce zjištěna lékařem pojišťovny. Zjistí-li lékař dřívější počátek pracovní neschopnosti, vyznačí to na hlášení. V tom případě vyplatí se nemocenské za dobu předchozí pracovní neschopnosti, nejdéle za dobu 14 dní předtím, než nemoc byla hlášena pojišťovně nebo příslušnému lékaři, prokáže-li se, že včasné hlášení bylo pojištěnci znemožněno (§ 42 zákona).

(4) Lékař a zaměstnavatel jsou povinni přesně vyplňovati tiskopisy vydané Ústřední národní pojišťovnou, jejichž účelem je hlásiti počátek a konec pracovní neschopnosti pojišťovně a zaměstnavateli, dáti pojišťovně podklad pro vyměření a výplatu nemocenského a pojištěnci legitimaci pro práce neschopné. Lékař a zaměstnavatel jsou povinni tyto tiskopisy neprodleně doručovati podle pokynů v nich uvedených. Lékař je povinen odesílati hlášení pojišťovně v týž den, kdy uznal pojištěnce práce neschopným nebo schopným.

(5) Pojištěnec, který po skončeném ošetřování v některém léčebném ústavu má za to, že jé i nadále práce neschopen, jest povinen do 48 hodin hlásiti tuto okolnost svému ošetřujícímu lékaři nebo pojišťovně.

Čl. 45.

Výplata nemocenského.

(1) Splátky nemocenského se vyplácejí ve lhůtách podle ustanovení čl. 43 odst. 2, a to na základě poukazů, jež vystavuje lékař pojišťovny; na poukaze vyznačí lékař vždy zejména dobu (počátek, trvání, skončení) pracovní neschopnosti. Pojištěnec potvrdí podpisem na poukaze prohlášení, že v době, za kterou mu má býti vypláceno nemocenské, nekonal práci (činnost) zakládající pojistnou povinnost, pro kterou byl uznán neschopným práce, že nepobírá důchod od Ústřední národní pojišťovny ani není příjemcem veřejných odpočivných (zaopatřovacích) platů. O tom, že pojištěnec nepracoval v době, za kterou uplatňuje nárok na nemocenské, může pojišťovna požadovati potvrzení zaměstnavatele.

(2) K výplatě nemocenského při nařízené isolaci podle § 38 zákona je třeba ověření úředního lékaře okresního národního výboru o tom, že isolace byla nařízena podle zákonných předpisů o potírání nakažlivých nemocí. Nebylo-li pojištěnci možno podati zprávu pojišťovně počátkem (během) isolace, je pojišťovna oprávněna požadovati od něho potvrzení, že v této době nevykonával činnost zakládající povinné pojištění. Při rozhodování o nároku na nemocenské a jeho výplatě nepřihlíží se v takovém případě k ustanovení § 42 zákona.

(3) Zaměstnavatel je povinen neprodleně sděliti pojišťovně na tiskopise podle čl. 44 odst. 4 skutečnosti rozhodné pro vyměření a výplatu nemocenského. U osob, na něž se vztahují ustanovení § 20 odst. 7, § 24 a § 272 zákona, řídí se výplata nemocenského a vyměřovací základ podle předpisů vydaných k provedení těchto ustanovení.

(4) Stupeň (výše) nemocenského u osob samostatně výdělečně činných (spolupracujících členů jejich rodin) se určí podle vyměřovacího základu, stanoveného podle § 20 odst. 2 až 6 zákona. Osoby samostatně výdělečně činné jsou povinny sděliti pojišťovně na vyzvání neprodleně okolnosti rozhodné pro nárok.

(5) Nemocenské se vyplácí ve výši stanovené v § 36 zákona s případným zvýšením podle § 43 zákona. Doba, po jejímž uplynutí náleží podle § 43 zákona zvýšené nemocenské, se počítá ve všech případech ode dne vzniku pracovní neschopnosti, bez ohledu na to, zda nemocenské bylo vypláceno od počátku pracovní neschopnosti, či od pozdějšího dne.

(6) Nastoupí-li pojištěnec zaměstnání dříve než byl uznán k práci schopným, odevzdá legitimaci zaměstnavateli, který ji doplní dnem nastoupení do zaměstnání, razítkem a svým podpisem a zašle ji neprodleně pojišťovně.

Čl. 46.

Předpisy pro pojištěnce.

(1) Je-li pojištěnec neschopen práce, zachovává vedle předpisů uvedených v čl. 13, zejména tato pravidla:

1. a) doručí ihned (osobně, poštou nebo poslem) zaměstnavateli zprávu o pracovní neschopnosti, kterou obdržel od lékaře na tiskopise podle čl. 44 odst. 4;
2. b) podrobuje se revisním lékařským prohlídkám a administrativní kontrole (čl. 76 až 78);
3. c) při uplatnění nároku sdělí, zda a po kterou dobu během jednoho roku před uplatněním pobíral nemocenské, po případě byl v ústavním ošetřování (§ 40 zákona);
4. d) poukázky na nemocenské předkládá (zasílá) ve lhůtách uvedených v čl. 43 odst. 2;
5. e) změnu pobytu, pokud ji lékař povolí a změnu bydliště hlásí ihned pojišťovně; jde-li o změnu pobytu mimo obvod okresní národní pojišťovny, vyžádá si předem její souhlas;
6. f) zdržuje se na lůžku, pokud mu to lékař pojišťovny určí;
7. g) po dobu pracovní neschopnosti, stanovené lékařem pojišťovny, nekoná výdělečnou práci ani jinou činnost, která by mohla zhoršiti jeho zdravotní stav nebo překážela v brzkém a řádném uzdravení; vykonává-li několik činností povinných pojištěním, zdrží se těch, pro které byl uznán neschopným práce. Lékař může uložiti konání určitých prací ze zdravotních důvodů;
8. h) nepřekračuje dobu vycházek, povolenou lékařem pojišťovny; stravuje-li se mimo byt, oznámí to lékaři, aby mu mohl povoliti vhodnou dobu vycházek. Vzdálí-li se z bytu, učiní náležité opatření, aby se mohl orgán důvěrné služby dověděti, kam se vzdálil a kdy se vrátí (na př. zanechá u spolubydlících, správce domu a pod. zprávu);
9. ch) při skončení pracovní neschopnosti odevzdá zaměstnavateli zprávu o skončení pracovní neschopnosti, kterou mu potvrdí lékař na tiskopise podle čl. 44 odst. 4; tento tiskopis s legitimací pro práce neschopné musí mít pojištěnec při každé návštěvě u lékaře a při každém jednání s orgány pojišťovny s sebou; nastoupí-li pojištěnec do práce z vlastního rozhodnutí, odevzdá tento nepotvrzený tiskopis zaměstnavateli, který postupuje podle čl. 45 odst. 6.

(2) Zjistí-li lékař nebo jiná osoba zdravotnické služby závady v chování pojištěnce, oznámí to neprodleně pojišťovně.

Čl. 47.

Porodné.

(1) Nárok na porodné prokazuje pojištěnka (rodinná příslušnice) úředním výpisem z matriky narozených, po případě předložením rodného listu k nahlédnutí; dojde-li k porodu v léčebném a ošetřovacím ústavu státu nebo Ústřední národní pojišťovny, postačí potvrzení správy ústavu o narození dítěte. O porodu mrtvého dítěte se předloží potvrzení úředního ohledače.

(2) Porodné se neposkytuje při potratu (čl. 2 odst. 3 věta první).

Čl. 48.

Všeobecné podmínky peněžité pomoci v mateřství.

(1) Peněžitá pomoc v mateřství se poskytuje za podmínek dále uvedených pojištěnkám podle § 3 zákona (zaměstnankyním včetně veřejných zaměstnankyň podle § 7 zákona) i podle §§ 4 a 5 zákona (osobám samostatně výdělečně činným a spolupracujícím členkám jejich rodin), pokud porod nastal v době pojištění nebo v prodloužené ochranné lhůtě podle § 52 odst. 6 zákona, po případě v době dobrovolného pokračování v nemocenském pojištění podle § 147 zákona.

(2) Z nemocenského pojištění důchodců a nezaměstnaných není nárok na tuto dávku.

Čl. 49.

Čekací doba pro peněžitou pomoc v mateřství.

(1) Podmínkou nároku na dávku uvedenou v čl. 48 je, aby pojištěnka v posledních dvou letech před porodem získala čekací dobu alespoň 270 dnů pojištění. Tato doba může býti získána v povinném pojištění nemocenském kteréhokoliv druhu, nebo v dobrovolném pokračování v nemocenském pojištění za předpokladu, že v době uplatnění nároku jde o pojištěnku uvedenou v čl. 48 odst. 1.

(2) Čekací doba nemusí býti získána nepřetržitým pojištěním; včítá se do ní také den porodu, byla-li matka v tento den pojištěna pro případ nemoci. Dny, ve kterých byla pojištěna na základě několika činností současně (§ 10 zákona), počítají se jen jednou.

(3) Podmínka čekací doby musí býti splněna v době dvou roků nazpět od předpokládaného, t. j. lékařem předběžně odhadnutého dne porodu. Jestliže se s tímto dnem nekryje skutečný den porodu a zjistí-li se během pobírání dávek, že podmínka čekací doby ke skutečnému dni porodu splněna není, zastaví pojišťovna výplatu peněžité pomoci v mateřství, avšak vyplacené dávky nepožaduje nazpět.

Čl. 50.

Zvláštní předpisy pro uplatnění a přiznání nároku na peněžitou pomoc v mateřství.

(1) Nárok na peněžitou pomoc v mateřství lze uplatniti a dávku přiznati nejdříve v době 9 týdnů před porodem, jestliže pojištěnka v této době nevykonává činnost podléhající povinnému pojištění, nemá nárok na nemocenské a nedostává mzdu (služné, plat, služební požitky).

(2) Nárok se uplatňuje u pojišťovny nebo jejího příslušného lékaře (čl. 4 až 6), který je povinen postoupiti hlášení neprodleně pojišťovně.

(3) Hlášení musí obsahovati údaje požadované v předepsaném tiskopise.