Čl. 34.
změněno 1. 1. 1952 zákonem 109/1952 Ú. l.
Čl. 34. Poskytování zvláštní léčebné péče. (1) Zvláštní léčebná péče (sanatorní, ozdravenská nebo lázeňská) je ošetřování, které se osobám, určeným individuálním řízením výběrovým, poskytuje: a) v odborných léčebných a ošetřovacích ústavech (sanatoriích) pro tuberkulosu, pro nemoci vnitřní a nervové, po případě v jiných odborných léčebných a ošetřovacích ústavech, jež určí Ústřední národní pojišťovna, jakož i v ozdravovnách, b) v ústavech zřízených v lázeňských místech s přírodními léčivými zdroji, po případě s léčebnými činiteli klimatickými. Oprávněné osoby se vysílají do péče v těchto ústavech zvláštním povolením odlišným od poukazu do ústavního podle čl. 29 odst. 1. (2) Seznam sanatorií, ozdravoven a lázní (dále „ústavů“) zpravidla v tuzemsku zřízených, na něž se vztahuje ustanovení odstavce 1, vyhlašuje, mění a doplňuje Ústřední národní pojišťovna. (3) Dětem pojištěnců poskytuje Ústřední národní pojišťovna do 15 roků věku se zvláštní léčebnou péči pouze v těch případech léčebná péče poskytuje jen tehdy, kdy není poskytována státní zdravotní veřejnou správou ve státních dětských ozdravovnách a léčebnách jde-li o léčení tuberkulosy. všech forem nebo následků infekční dětské obrny, t. j. stavů trvajících po uplynutí 12 měsíců od vzniku nemoci. (4) Zvláštní léčebnou péčí nejsou: a) případy umísťování nemocných do poboček státních léčebných a ošetřovacích ústavů, zřízených v lázeňských místech; o těchto případech platí ustanovení čl. 29; b) případy ambulantního léčení v lázních; toto léčení se považuje za odborné ošetřování; c) případy zotavovací péče; pro tuto péči platí předpisy o preventivní péči (čl. 84 a 85).