Vyhláška Ústřední národní pojišťovny, kterou se vydává léčebný řád.

Čl. 29.

Ústavní ošetřování v nemoci.

(1) Ústavním ošetřováním je ošetřování v léčebných a ošetřovacích ústavech (zákon č. 185/1948 Sb.) kromě ústavů určených pro zvláštní léčebnou péči. Ústavní ošetřování zahrnuje zejména tedy ošetřování v nemocnicích, léčebnách pro choroby stáří, rehabilitačních ústavech, porodnicích, ústavech pro matky a kojence, psychiatrických léčebnách a radioléčebných ústavech; do těchto ústavů se oprávněné osoby vysílají poukazem vydaným pojišťovnou nebo jejím smluvním lékařem podle ustanovení § 198 odst. 1 zákona.

(2) Ústavní ošetřování se poskytuje namísto a v rozsahu ošetřování mimoústavního, je-li toho třeba (§ 12 odst. 1 zák. č. 185/1948 Sb.), protože nemocnému nelze poskytnouti mimoústavním ošetřováním takovou péči, jaké vyžaduje hodnotné a účelné ošetřování, odpovídající současnému stavu a úrovni lékařské vědy a lékařských zařízení.

(3) Jsou-li splněny podmínky stanovené v odstavci 2, má pojištěnec (rodinný příslušník) nárok na ošetřování ve vhodném (§ 57 odst. 2 zákona) státním léčebném a ošetřovacím ústavu, po případě v léčebném a ošetřovacím ústavu provozovaném Ústřední národní pojišťovnou.

(4) Pojištěnec (rodinný příslušník) může býti poukázán podle dohody s vojenskou správou též do ústavního ošetřování ve vojenské nemocnici.

Čl. 30.

Ústavní ošetřování při porodu.

(1) Pojištěnka (rodinná příslušnice) má nárok na ošetřování ve státní nemocnici nebo porodnici, po případě v obdobném ústavu Ústřední národní pojišťovny za účelem slehnutí.

(2) Do ústavů uvedených v odstavci 1 se přijímají pojištěnky (rodinné příslušnice) na doporučení lékaře, porodní asistentky nebo z vlastního podnětu. Pojišťovna vydá poukaz i dodatečně.

(3) Ustanovení čl. 29 odst. 4 platí obdobně.

Čl. 31.

Předpoklady ústavního ošetřování.

(1) Pojištěnci (rodinnému příslušníku) může pojišťovna uložit (§ 30 odst. 2 zákona), aby nastoupil ústavní ošetřování v těchto případech:

1. a) nežije-li nemocný ve společné domácnosti se členy rodiny,
2. b) vyžaduje-li nemoc ošetřování a péče, které nemocnému nemohou býti poskytnuty v jeho bytě,
3. c) vyžaduje-li toho druh nemoci, zejména jde-li o nemoc nakažlivou,
4. d) jednal-li nemocný proti předpisům, vydaným o chování nemocných a dozoru nad nimi, nebo proti příkazům ošetřujícího lékaře,
5. e) vyžaduje-li stav nebo jednání nemocného jeho stálého pozorování,
6. f) vyžaduje-li rozpoznání choroby pozorování nebo vyšetření, jež může býti provedena pouze v ústavě, zejména je-li nutné, aby byla posouzena pracovní neschopnost.

(2) K nastoupení ústavního ošetřování podle čl. 29 je zásadně třeba:

1. a) návrhu smluvního lékaře; v případech první pomoci není návrhu lékaře třeba,
2. b) písemného poukazu vystaveného pojišťovnou nebo jejím smluvním lékařem; předchozího poukazu není třeba, hrozí-li nebezpečí z prodlení, jde-li o vážnější onemocnění v noci, o ohrožení života, nebo jde-li o onemocnění nakažlivou nemocí podle zákona č. 60/1948 Sb., o potírání nemocí přenosných na lidi, nebo jde-li o onemocnění tuberkulosou podle zákona č. 61/1948 Sb., o některých ochranných opatřeních proti tuberkulose.
3. c) souhlasu nemocného (u osob mladších 18 let jejich zákonného zástupce, nebo v naléhavých případech přednosty domácnosti) kromě případů, uvedených v odstavci 1.

(3) Ústavní ošetřování se poskytuje zpravidla v nejbližší vhodné nemocnici. Za nejbližší vhodnou nemocnici se pokládá ta nemocnice, která je dopravně nejbližší místu, kde se nemocný zdržuje v době potřeby ústavního ošetřování a která jest tak vybavena, že může poskytnouti ošetření, odpovídající ustanovení § 27 odst. 1 věty druhé zákona.

Čl. 32.

Poskytování ústavního ošetřování a úhrada nákladů.

(1) Pojištěncům (rodinným příslušníkům) se ústavní ošetřování poskytuje bezplatně.

(2) Od ošetřovaných osob, od osob povinných k jejich výživě ani od jejich pozůstalých nesmí býti nikým požadována ani přijímána jakákoliv úplata v souvislosti s poskytnutím ústavní péče (úhrada léků, odměny za operace, úkony, služby atd.).

(3) Náklady spojené s ošetřováním ve státních léčebných a ošetřovacích ústavech jdou na účet státu bez úhrady od pojišťovny.

(4) Náklady spojené s ošetřováním ve vojenských nemocnicích hradí pojišťovna podle stanovených sazeb.

Čl. 33.

Předpisy pro pojištěnce (rodinné příslušníky) při ústavním ošetřování.

Pojištěnec (rodinný příslušník) zachovává tato ustanovení:

1. a) nastoupí ošetřování v ústavě, do něhož byl poukázán, do 48 hodin, nebyla-li mu určena jiná doba nástupu;
2. b) při nástupu předloží poukaz; nemá-li ho, upozorní, že je pojištěncem (rodinným příslušníkem);
3. c) nebyl-li přijat do ústavního ošetřování, předloží pojišťovně nebo smluvnímu ošetřujícímu lékaři potvrzení ústavu, obsahující důvody odmítnutí;
4. d) během ústavního ošetřování zachovává domácí řád ústavu pod následky v něm uvedenými a nepřerušuje o své újmě předčasně ústavní ošetřování;
5. e) je-li pojištěnec po skončení ústavního ošetřování neschopen práce, hlásí se u smluvního ošetřujícího lékaře nebo v pojišťovně do 48 hodin. Nemůže-li se pro svůj zdravotní stav dostaviti k lékaři (do pojišťovny), vyrozumí o tom lékaře (pojišťovnu) v téže lhůtě.

Čl. 34.

Poskytování zvláštní léčebné péče.

(1) Zvláštní léčebná péče (sanatorní, ozdravenská nebo lázeňská) je ošetřování, které se osobám, určeným individuálním řízením výběrovým, poskytuje:

1. a) v odborných léčebných a ošetřovacích ústavech (sanatoriích) pro tuberkulosu, pro nemoci vnitřní a nervové, po případě v jiných odborných léčebných a ošetřovacích ústavech, jež určí Ústřední národní pojišťovna, jakož i v ozdravovnách,
2. b) v ústavech zřízených v lázeňských místech s přírodními léčivými zdroji, po případě s léčebnými činiteli klimatickými. Oprávněné osoby se vysílají do péče v těchto ústavech zvláštním povolením odlišným od poukazu do ústavního podle čl. 29 odst. 1.

(2) Seznam sanatorií, ozdravoven a lázní (dále „ústavů“) zpravidla v tuzemsku zřízených, na něž se vztahuje ustanovení odstavce 1, vyhlašuje, mění a doplňuje Ústřední národní pojišťovna.

(3) Dětem pojištěnců do 15 roků věku se zvláštní léčebná péče poskytuje jen tehdy, jde-li o léčení tuberkulosy. všech forem nebo následků infekční dětské obrny, t. j. stavů trvajících po uplynutí 12 měsíců od vzniku nemoci.

(4) Zvláštní léčebnou péčí nejsou:

1. a) případy umísťování nemocných do poboček státních léčebných a ošetřovacích ústavů, zřízených v lázeňských místech; o těchto případech platí ustanovení čl. 29;
2. b) případy ambulantního léčení v lázních; toto léčení se považuje za odborné ošetřování;
3. c) případy zotavovací péče; pro tuto péči platí předpisy o preventivní péči (čl. 84 a 85).

Čl. 35.

Podmínky pro povolování zvláštní léčebné péče.

(1) Zvláštní léčebná péče se poskytuje jako léčení nutné*) (stupeň potřebnosti I) nebo léčení vhodné**) (stupeň potřebnosti II).

(2) Jako léčení nutné poskytuje pojišťovna zvláštní léčebnou péči

1. a) u všech pojištěnců a rodinných příslušníků bez ohledu na druh a povahu jejich činnosti:

   jde-li o takový druh nebo stav nemoci, při němž nelze zvláštní léčebnou péči nahraditi jinými léčebnými prostředky — stupeň Ia; závazný výpočet druhů a stavů nemocí vydává Ústřední národní pojišťovna podle odstavce 6;

1. b) jen u zaměstnanců s přihlédnutím k druhu, povaze a významu jejich práce:

   jde-li o jiná onemocnění (odstavec 6), při nichž zvláštní léčebná péče je nejrychlejším a nejúčinnějším prostředkem, kterým lze docílit pro pojištěnce práce neschopného obnovení pracovní schopnosti — stupeň Ib.

(3) Jako léčení vhodné může pojišťovna poskytnouti zvláštní léčebnou péči při jiných vážných chorobných stavech (odstavec 6), a to

1. a) u zaměstnanců:

   jde-li o nemoc vyžadující odborného ošetřování, jež však není nemocnému dostupné při nepřerušovaném výkonu zaměstnání, zejména proto, že není možnost odborného léčení v místě jeho pracoviště, po případě pobytu, ani v blízkém okolí; předpokladem je, že zvláštní léčebná péče může nahraditi potřebné odborné léčení — stupeň IIa; léčení náhradní;

1. b) u všech pojištěnců a rodinných příslušníků:

   jde-li o nemoc, při níž byly vyčerpány všechny dostupné léčebné prostředky, zejména léčení odborná nebo ústavní, aniž přinesly podstatný úspěch, a od doplnění dřívějšího léčení zvláštní léčebnou péčí lze očekávati podstatné objektivní zlepšení zdravotního stavu — stupeň IIb; léčení doplňkové.

(4) V případech léčení vhodného poskytuje pojišťovna zvláštní léčebnou péči jako nepovinnou dávku v mezích plánu zvláštní léčebné péče jako složky hospodářského plánu Ústřední národní pojišťovny (§ 200 zákona) a v mezích skutečné možnosti umístění v ústavech.

(5) Ze zvláštní léčebné péče jsou vyloučeny případy nevhodné podle zásad lékařské vědy.

(6) Seznam obsahující závazný výčet nemocí, které odůvodňují stupeň Ia [seznam A)], a příkladný výčet nemocí, jež mohou založiti stupeň Ib a II [seznam B)], jakož i příkladný výčet případů nevhodných [seznam C) ], vydává, mění a doplňuje Ústřední národní pojišťovna.

Čl. 36.

Výběrové řízení a poukazování do ústavů:

(1) Výběr nemocných pro zvláštní léčebnou péči se provádí prostřednictvím zdravotnických zařízení (ambulatorií pojišťoven, závodních ambulatorií, léčebných a ošetřovacích ústavů), pokud tímto výběrem byly pověřeny, jakož i prostřednictvím lékařů pojišťovny konajících službu ve vlastních ordinacích.

(2) Za účelem plánovitého vysílání nemocných na zvláštní léčebnou péči a plynulého využití ústavů může Ústřední národní pojišťovna stanoviti a předepsaným způsobem vyhlásiti závazné lhůty, v nichž musí býti podány návrhy na zvláštní léčebnou péči osob postižených chronickými nemocemi, které mají býti během plánovaného období umístěny v ústavech.

(3) Rozhodování o návrzích doporučených posudkovým lékařem pojišťovny, náleží zvláštní komisi, složené ze zástupců pojištěnců a lékařů pojišťovny. Tyto komise působí u jednotlivých pojišťoven pro výběrové řízení pro jejich pojištěnce a rodinné příslušníky, pokud u zvláště určených závodů nejsou zřízeny pro jejich zaměstnance komise samostatné. Při povolení určí komise též po jakou dobu má býti zvláštní léčebná péče poskytována a stanoví stupeň potřebnosti a pořadí naléhavosti pro předvolávání do ústavů.

(4) Ústřední národní pojišťovna stanoví pro jednotlivé okresní národní pojišťovny směrný počet případů, které lze pro plánované období povoliti.

(5) Pro zajištění plánovitého a rovnoměrného využití ústavů určuje ústředna, na Slovensku Národní pojišťovna, ústav, v němž má býti léčení nastoupeno. Nemocný nemá nárok na ošetřování v určitém ústavě, ani v určité době.

(6) V rozhodnutí o povolení zvláštní léčebné péče uvede pojišťovna zejména, zda zvláštní léčebnou péči poskytuje jako léčení nutné nebo vhodné, dále dobu, po kterou má býti tato péče poskytována, ústav, v němž má nemocný nastoupiti, po případě výši částečné úhrady podle čl. 37.

(7) Ústav předvolává nemocné podle pořadí (odstavec 3) určeného se zřetelem k povaze a druhu činnosti nemocného a stupni potřebnosti. Nemocný jest povinen nastoupiti přesně podle předvolání v den určený ústavem; odpovídá za škodu způsobenou zaviněným porušením této povinnosti.

(8) Vedoucí lékař ústavu je oprávněn a povinen přezkoumati u nemocného v době nástupu vhodnost zvláštní léčebné péče v ústavu a jde-li o nevhodný případ vyloučiti jej, po případě zprostředkovati přemístění do vhodného ústavu.

(9) Při pobytu v ústavu zachovává nemocný předpisy ústavního řádu pod následky v něm uvedenými.

(10) Po ukončení zvláštní léčebné péče se nemocný hlásí u ošetřujícího lékaře do 48 hodin. Nemůže-li se pro svůj zdravotní stav dostaviti k lékaři, vyrozumí o tom v téže lhůtě pojišťovnu.

Čl. 37.

Úhrada nákladů zvláštní léčebné péče.

(1) Byla-li povolena zvláštní léčebná péče jako léčení nutné, poskytuje se pojištěnci (rodinnému příslušníku) bezplatně.

(2) Byla-li povolena zvláštní léčebná péče jako léčení vhodné, může pojišťovna určiti, že nemocný uhradí část nákladů ze svého.

(3) Pojišťovna hradí plně též lázeňskou taxu.

(4) Nastoupí-li léčení pojištěnec (rodinný příslušník), aniž vyčkal povolovacího výměru a předvolání, hradí si náklady ze svého. Pojišťovna není povinna poskytnouti mu jakoukoliv náhradu, a to ani do výše, kterou by jinak na léčení přispívala.

Čl. 38.

Prováděcí směrnice.

(1) K provádění čl. 34 až 37, 54, 55, 67 a 69 vydává Ústřední národní pojišťovna v dohodě s jednotnou odborovou organisací potřebné směrnice.

(2) Tyto směrnice stanoví zejména:

1. a) výčet ústavů, v nichž se poskytuje zvláštní léčebná péče,
2. b) bližší vymezení stupňů potřebnosti, zejména indikace pro jednotlivé stupně,
3. c) způsob zřizování, složení a postup jednání komisí podle čl. 36 odst. 3,
4. d) určení pořadí naléhavosti a postup při předvolávání do ústavů,
5. e) podmínky a výši příspěvků podle čl. 37 odst. 2,
6. f) podmínky a výši úhrady za pobyt průvodce při zvláštní léčebné péči,
7. g) podmínky pro poskytování ambulantního léčení v lázních jako léčení odborného,
8. h) bližší podmínky pro poskytování peněžitých dávek a pro náhradu dopravních výloh nemocného i průvodce.

Čl. 39.

(1) Pojišťovna poskytuje pojištěncům (rodinným příslušníkům) pomoc při zmrzačení, zohyždění a tělesných vadách jako při ošetřování v nemoci v rozsahu ustanovení §§ 27 až 29 zákona, má-li zmrzačení, zohyždění nebo tělesná vada nepříznivý vliv na výkon povolání postiženého ve smyslu dalších ustanovení.

(2) Pomoc podle odstavce 1 poskytuje pojišťovna též přímo jako součást léčení v souvislosti s ošetřením v nemoci (po úraze), hrozí-li zmrzačení nebo zohyždění.

(3) Pojišťovna poskytuje pojištěncům pomoc podle odstavce 1, jestliže zmrzačení, zohyždění nebo tělesná vada má nebo může míti nepříznivý vliv:

1. a) na výkon dosavadního povolání,
2. b) na činnost přiměřenou dosavadnímu povolání,
3. c) na činnost odpovídající schopnostem, školení a výcviku postiženého.

(4) U rodinných příslušníků uvedených v § 54 odst. 1 písm. a) a b) a v § 54 odst. 2 písm. c) zákona klade domácnosti na roveň povolání pojištěnce ve smyslu předchozího odstavce.

(5) U rodinných příslušníků uvedených v § 54 odst. 1 písm. c), d) a e) a odst. 2 písm. b) zákona, jest rozhodující budoucí přiměřené povolání (vedení domácnosti). Ve sporných případech se přihlíží k posudku referátu práce a sociální péče příslušného národního výboru, po případě poraden pro volbu povolání a psychotechnických ústavů.

(6) U rodinných příslušníků, uvedených v § 54 odst. 2 písm. a) zákona, platí ustanovení odstavce 3 obdobně.

(7) Potřebné plastické operace poskytuje pojišťovna jen v případech, kdy jsou splněny podmínky předchozích ustanovení, nikoli však k odstranění prostých vad kosmetických.

(8) V případech hodných zvláštního zřetele může pojišťovna poskytnouti plně nebo částečně pomoc podle odstavce 1 a 7, i když nejsou splněny podmínky shora uvedené, s přihlédnutím k věku a pohlaví postiženého.

(9) Potřebné pomocné prostředky poskytuje pojišťovna v rozsahu a za podmínek uvedených v čl. 23 až 28.

(10) Pomoc podle předchozích ustanovení vyžaduje předběžné povolení pojišťovny na návrh lékaře pojišťovny nebo léčebného ústavu. Pro její poskytování platí ustanovení čl. 3 až 38.

Čl. 40.

(1) Pojištěnci (rodinní příslušníci) mají v případě podezření na neplodnost při manželském soužití (soužití druha a družky) nárok na zjištění příčiny, po případě na léčení neplodnosti.

(2) Oba manželé (druh a družka) jsou povinni se podrobiti potřebnému vyšetřeni, při čemž muž má býti vyšetřen napřed.

(3) Zjistí-li lékař vyšetřením, že je naděje na vyléčení neplodnosti, poskytne pojišťovna ošetření v takovém rozsahu, jako by šlo o nemoc (s výjimkou odstavce 4 tohoto článku).

(4) Ukáže-li se, že léčení neplodnosti je dosažitelnými léčebnými prostředky beznadějné, nelze je na účet pojišťovny prodlužovati.

(5) Pomoc podle předchozích ustanovení vyžaduje předběžného povolení pojišťovny na návrh lékaře pojišťovny nebo léčebného ústavu. Pro její poskytování platí ustanovení čl. 3 až 38.

Čl. 41.

(1) Pojišťovna může poskytnouti za předpokladů dále uvedených výpomoc v rodině, aby bylo zajištěno zastupování pojištěnky nebo rodinné příslušnice při pracech v domácnosti v případě nemoci nebo mateřství.

(2) Výpomoc v rodině lze poskytnouti:

1. a) je-li pojištěnka nebo rodinná příslušnice v ústavním ošetřování déle než 14 dní nebo je-li z příkazu lékaře pojišťovny po tutéž dobu upoutána na lůžko; ústavnímu ošetřování se klade na roveň zvláštní léčebná péče v případech léčení nutného;
2. b) obstarávala-li před tím sama svoji nebo pojištěncovu domácnost a
3. c) pečovala-li alespoň o jedno dítě, které je oprávněným rodinným příslušníkům podle § 54 odst. 1 písm. c) až e) zákona.

(3) Výpomoc v rodině nelze poskytnouti:

1. a) možno-li vzhledem k sociálním poměrům spravedlivě požadovati, aby si pojištěnka nebo rodinná příslušnice sama opatřila náhradu. Tento předpoklad se pokládá za splněný vždy, přesahuje-li důchod členů rodiny žijících ve společné domácnosti 150% existenčního minima (zákon č. 47/1947 Sb.). Ostatní případy posuzuje pojišťovna individuálně;
2. b) lze-li spravedlivě požadovati, aby výpomoc v rodině byla obstarána osobami příbuznými nebo jinou bezplatnou výpomocí;
3. c) byla-li před onemocněním nebo obvykle v domácnosti činna trvalá výpomocná síla, zejména pomocnice v domácnosti nebo denní posluha, obstarávající podstatnou část prací v domácnosti.

(4) Žádost o přiznání této dávky podává oprávněná osoba na tiskopise pojišťovny, v němž uvede a dá si potvrdit rozhodné skutečnosti. Lékař pojišťovny potvrzuje, od kterého dne a po jakou dobu je pojištěnka (rodinná příslušnice) upoutána na lůžko. Jde-li o ústavní ošetřování, vydává potvrzení léčebný ústav

(5) Jestliže zanikla některá z podmínek pro další poskytování výpomoci v rodině nebo nastaly důvody vylučující tuto dávku, hlásí pojištěnka (rodinná příslušnice) tuto okolnost téhož dne pojišťovně. Lékař učiní neprodleně hlášení pojišťovně, jakmile nemocné dovolí opustit lůžko.

(6) Byla-li výpomoc v rodině přiznána, poskytuje ji pojišťovna od patnáctého dne po tom, kdy nastala skutečnost odůvodňující nárok, a to nejdéle po dobu 365 dnů. Nastanou-li znovu skutečnosti odůvodňující poskytnutí výpomoci při témž onemocnění, nejpozději však do jednoho roku, lze poskytnouti výpomoc jako pokračování podpory pro původní onemocnění již od prvého dne, kdy znovu nastaly uvedené okolnosti. Při novém onemocnění lze však dávku poskytnouti vždy teprve od 15. dne po tom, kdy byly znovu splněny všechny předpoklady odůvodňující její poskytnutí; předchozí vyčerpaná doba se však nezapočítává.

(7) Osoba, která provádí výpomoc v rodině, řídí se pokyny pojišťovny; tuto výpomoc provádí zpravidla pro několik rodin současně.

(8) Při poskytování výpomoci v rodině může pojišťovna použíti součinnosti sociálních a pod. institucí.