Vyhláška ministryně výživy o úpravě domácích porážek vepřů.

§ 1

(1) Domácí porážky vepřů jsou všechny porážky, které nejsou prováděny k živnostenským účelům a které jsou určeny k samozásobení masem a tuky osob provádějících domácí porážku, jakož i příslušníků jejich domácností, případně při společném stravování k společnému stravování zaměstnanců závodů, strávníků v ústavech a pod.

(2) Samozásobitelé masem a tuky nedostávají lístky na maso a na sádlo a umělé jedlé tuky, které se vydávají obyčejným spotřebitelům. Samozásobitelům, kteří dostávají přídavkové a dodatkové lístky, nevydávají se po dobu samozásobení ani ústřižky na maso, sádlo a umělé jedlé tuky příslušných přídavkových a dodatkových lístků.

§ 2.

U všech domácích porážek vepřů musí býti splněny tyto všeobecné podmínky:

1. a) všechny domácí porážky musí býti předem povoleny příslušným místním národním výborem (§ 17 a násl.),
2. b) povolení může býti uděleno pouze žadatelům, kteří patří do některé ze samozásobitelských skupin uvedených v § 3,
3. c) povolení k domácí porážce nemůže býti uděleno osobám, které byly v období 12 měsíců před podáním ohlášky trestány pro těžké vyživovací přestupky, nebo které neplní ve značné míře své dodávkové povinnosti,
4. d) žadatel o povolení domácí porážky musí vepře určeného k poražení držeti a krmiti nejméně 3 měsíce před porážkou (§§ 10 a 11),
5. e) žadatel odvedl předepsanou dávku sádla z dřívější domácí porážky vepře,
6. f) má-li vepř k domácí porážce určený předepsanou živou váhu (§ 17, odst. 1).

§ 3.

Samozásobitelé masem a tuky se rozdělují do dvou skupin zemědělců A1 a A2, do dvou skupin nezemědělců B1 a B2 a do skupiny C (společné stravování).

§ 4.

(1) Samozásobiteli skupiny A1 jsou:

1. 1. zemědělci, jimž je předepsán kontingent dobytka a kteří splnili kromě všeobecných podmínek (§ 2) tyto další podmínky:
   1. a) dodali do dne domácí porážky předepsaný kontingent dobytka nebo tento kontingent zajistili zastavením dostatečného počtu kusů ve stáji a zavázali se, že předepsaný kontingent dobytka splní do konce kalendářního roku, v pevně stanovených termínech (§ 17, odst. 2),
   2. b) splnili předepsanou dodávku drůbeže v roce 1948,
   3. c) vykazují v době od 1. září do 31. října 1948 průměrnou dojivost nejméně 3 litry denně, propočtenou na 1 krávu podle dodávek mléka do mlékárny a splňují předepsaný kontingent mléka od 1. listopadu 1948,

1. 2. deputátníci, zemědělští zaměstnanci a dělníci oprávnění k odběru naturálií podle pracovních a mzdových podmínek,
2. 3. výměnkáři, bez rozdílu, zda bydlí u zemědělce či nikoliv, anebo v jiné obci, mají-li podle smlouvy nárok na výměnek masa a sádla,
3. 4. příslušníci domácnosti samozásobitelů uvedených v bodu 1 až 3, jestliže se stravují a bydlí nejméně jedno celé přídělové období ve společné samozásobitelově domácnosti.

(2) Osoby uvedené v bodu 2. a 3. jsou samozásobiteli skupiny A1, jestliže převzali k samozásobení své domácnosti maso a sádlo z domácí porážky, provedené zemědělcem (odst. 1, bod 1), bez ohledu, zda zemědělec jest ve skupině A1 nebo A2.

§ 5.

Samozásobiteli skupiny A2 jsou zemědělci, jimž je předepsán kontingent dobytka a kteří nesplnili některou z podmínek, uvedených v § 4, odst. 1, bod 1, písm. a)—c) a příslušníci jejich domácností, jestliže se stravují a bydlí nejméně jedno celé přídělové období ve společné domácnosti.

Žadatelům ze samozásobitelské skupiny A 2 lze povoliti domácí porážku až po 1. lednu 1949.

§ 6.

(1) Místní národní výbor může na návrh místní mimořádné vyživovací komise povoliti domácí porážku za podmínek stanovených pro skupinu A1, i když nejsou zcela splněny podmínky uvedené v § 4, odst. 1, bod 1, jsou-li však řádně plněny ostatní dodávkové povinnosti.

(2) Místní národní výbor může na návrh místního akčního výboru národní fronty přeřaditi samozásobitele skupiny A1 do samozásobitelské skupiny A2, jestliže tyto osoby svým chováním a jednáním dávají zřejmě najevo záporný postoj k lidově demokratickému zřízení.

§ 7.

Samozásobiteli skupiny B1 jsou:

1. a) osoby v zaměstnaneckém (služebním) poměru, na který jsou existenčně převážně odkázány, nebo byly v takovém poměru a z tohoto důvodu pobírají důchod, jestliže pro samozásobení chovají a krmí vepře, kterého nabyly v živé váze nejvýše do 50 kg a zastavily na výkrm,
2. b) osoby uvedené v § 4, odst. 1, bod 2 a 3 (deputátníci a výměnkáři), jestliže žádají o vlastní domácí porážku vepře,
3. c) příslušníci domácnosti osob, uvedených pod písm. a) a b), jestliže se stravují a bydlí nejméně jedno přídělové období ve společné domácnosti.

§ 8.

Samozásobiteli skupiny B2 jsou osoby, které pro samozásobení chovají a krmí vepře, kterého nabyly v živé váze nejvýše do 50 kg a zastavily na výkrm a nepatří do žádné z ostatních skupin. Příslušníci domácnosti, kteří se s nimi stravují a s nimi bydlí nejméně jedno celé přídělové období, jsou rovněž samozásobiteli skupiny B2.

§ 9.

A samozásobitelům skupiny C patří: různé ústavy, nemocnice, ozdravovny a ošetřovny, školy (internáty), vojenské a bezpečnostní útvary a ostatní zařízení pro společné stravování (s výjimkou hostinců), které nabyly vepře v živé váze nejvýše do 50 kg a zastavily na výkrm, použijí-li vepře toliko ke společnému stravování.

§ 10.

(1) Žadatel prokáže, že sám vepře držel a krmil, jestliže:

1. a) vepř byl chován ve stáji, s níž majitel vepře může sám nebo s jinými osobami skutečně volně nakládati (na příklad na základě svého vlastnictví, podle pachtovní nebo nájemní smlouvy nebo na základě bezplatného přenechání),
2. b) žadatel krmí a chová vepře sám na svůj účet a nebezpečí anebo vepře dá krmiti příslušníky své domácnosti nebo jinými osobami zaměstnanými v jeho domácnosti (podniku),
3. c) krmení bylo prováděno jeho vlastními krmivy. Za takové krmivo platí též získané odpadky, nebo krmiva získaná jako plat (mzda) za zemědělskou práci v mezích platných ustanovení, jakož i krmiva získaná na volném trhu.

(2) Odevzdáním krmiva jakéhokoliv druhu (kuchyňské odpadky atd.) jiným osobám, které jimi krmí vepře, nevzniká pro odevzdávajícího nárok na schválení domácí porážky vepře krmeného těmito krmivy.

(3) Spoludržba a spoluvýkrm vepřů pro samozásobení jsou povoleny samozásobitelům téže skupiny. Spoluvlastníci a spoluvýkrmci musí však bydleti v téže obci. Pro samozásobení se počítají domácnosti spoluvýkrmců v poměru jimi určeném.

§ 11.

Od splnění podmínek v § 2, písm. d) a § 10, odst. 1 může býti upuštěno, jestliže vepř určený k domácí porážce byl přijat jako výměnek nebo deputát a jestliže nebylo možné vlastní krmení pro nedostatek vlastní krmivové základny nebo vlastní držení pro nedostatek vhodné stáje. Podmínkou však jest, že tyto podmínky splnila osoba, která výměnek nebo deputát plnila.

§ 12.

(1) Zásoba masa a sádla samozásobitelské domácnosti (t. j. zbytek zásob z předešlé porážky a připočtením množství navrhované porážky) nesmí novou porážkou býti větší než odpovídá spotřebnímu množství na 13 měsíců.

(2) Jestliže by propočtená doba samozásobení byla delší, může se samozásobitel na základě písemného schválení místního národního výboru sdružiti k samozásobení s jinou domácností téže samozásobitelské skupiny a v téže obci. Nedojde-li k tomuto sdružení, musí býti polovina vepře dodána příslušné přídělovně jatečního dobytka.

§ 13.

(1) Pro samozásobitele skupiny A1 a B1 činí při domácí porážce vepře samozásobitelská dávka na jeden měsíc 4.2 kg masa a tuků dohromady pro spotřebitele starší 6 let a 2.1 kg masa a tuků dohromady pro spotřebitele do 6 let.

(2) Pro samozásobitele skupiny A2 a B2 činí při domácí porážce vepře samozásobitelská dávka na jeden měsíc 3.2 kg masa a tuků dohromady pro spotřebitele starší 6 let a 2.1 kg masa a tuků dohromady pro spotřebitele do 6 let.

§ 14.

Pro horníky pracující pod zemí stanoví se odchylkou od ustanovení § 13 samozásobitelská dávka 6.3 kg masa a tuků dohromady na osobu pro jedno přídělové období. Tato dávka platí jen pro horníka pracujícího pod zemí, nikoliv pro členy jeho domácnosti.

§ 15.

(1) Samozásobitelům skupiny C se započítá domácí porážka vepře podle mrtvé váhy vepře (§ 18), a to na dávky, na které mají společně stravování nárok podle své věkové skupiny, při čemž vzhledem k tomu, že sádlo z vepřů samozásobitelské skupiny C neodevzdávají, nutno započítati z mrtvé váhy 80% na maso a 20% na tuky (sádlo a umělé jedlé tuky).

(2) Pro závodní kuchyně a táborové kuchyně platí ustanovení § 16.

§ 16.

(1) Jestliže závodní kuchyně a táborové kuchyně započaly s výkrmem vepře o živé váze do 25 kg, povoluje se jim používati získaného masa a sádla z domácích porážek vepřů pro zlepšení stravování svých strávníků bez započtení na dávky. Ostatní podmínky platné jinak pro povolení domácí porážky vepře musí býti splněny. Zjištění mrtvé váhy se provede jen k účelům evidenčním a kontrolním a poznamená se na ohlášce.

(2) Započnou-li závodní a táborové kuchyně s výkrmem vepře o živé váze od 25—50 kg, uhradí ústřižky lístků na maso pouze váhu vepře mezi 25 kg a vahou, kterou vepř měl při nákupu, přepočtenou na mrtvou váhu v poměru 5:4. Předložené ústřižky se nalepí na súčtovací archy a připojí k ohlášce domácí porážky, jíž byla domácí porážka povolena.

(3) Závodní a táborové kuchyně smějí vykrmiti a pro zlepšení stravování svých strávníků bez započtení na dávky (odst. 1), případně s částečným započtením na dávky (odstavec 2) poraziti v kalendářním roce nejvýše 1 vepře na každých 50 strávníků. K zjištění tohoto počtu se béře průměr s posledních 3 měsíců. Další vepře může závodní nebo táborová kuchyně porážeti jen se započtením na dávky jako samozásobitelé skupiny C. (§ 15, odst. 1 a § 20, odst. 1, písm. c).

(4) V místech, v nichž jest držení vepřů ve vnitřním obvodu obce policejně zakázáno, mohou si závodní a táborové kuchyně dáti vepře na výkrm sběrači odpadků, s nímž uzavřou dohodu o výkrmu vepře odpadky z vlastní kuchyně s volnými krmivy. Vykrmovaní vepři musí zůstati po celou dobu výkrmu majetkem závodní nebo táborové kuchyně a musí býti též jejím jménem přihlášeni v evidenci hospodářského zvířectva. Zakoupení a dání jich na výkrm musí závodní a táborové kuchyně hlásiti místnímu národnímu výboru sídla závodní nebo táborové kuchyně, a je-li místo výkrmu v jiné obci, též u této obce.

§ 17.

(1) O povolení domácí porážky nutno žádati ohláškou na předepsaném tiskopise. Domácí porážka se povolí jen tehdy, má-li vepř, který má býti poražen, u samozásobitelské skupiny A1 a A2 nejméně 125 kg, u samozásobitelské skupiny B1, B2 a C nejméně 100 kg živé váhy.

(2) Před rozhodnutím, má-li býti žadateli povolena domácí porážka, musí místní národní výbor přezkoumati, jsou-li splněny všechny podmínky. Okolnost, lze-li splnění kontingentu dobytka považovati za zajištěné zastavením dostatečného počtu kusů ve stáji [§ 4, odst. 1, bod 1, písm. a)], zjistí prohlídkou ve stáji žadatele komise složená ze zástupce místního národního výboru a místní vyživovací komise; splnění kontingentu po případě jeho zajištění se potvrdí na ohlášce domácí porážky stručným záznamem, který účastníci komise a žadatel podpíší; do tohoto záznamu se pojme i závazné prohlášení žadatelovo, že svůj předepsaný kontingent dobytka ve stanovených termínech zcela splní.

(3) Rozhodnutí o žádosti o povolení domácí porážky vepře se sdělí žadateli na ohlášce. Při zamítnutí se ohláška přeškrtne červeně a důvod se krátce poznamená.

(4) Domácí porážka musí se provésti během 3 dnů po doručení povolení.

§ 18.

(1) Za mrtvou váhu se považuje váha poraženého vepře po oddělení orgánů (vnitřností) dutiny hrudní, břišní a pánevní, jazyku, průdušnice a hltanu s výjimkou ledvin a plsního sádla.

(2) Úřední zjišťování mrtvé váhy se neprovede u samozásobitelských skupin A1 a B1 a C, zapíše-li majitel vepře do ohlášky domácí porážky živou váhu 150 kg nebo váhu vyšší a souhlasí-li s výpočtem samozásobitelské doby ze 120 kg mrtvé váhy (t. zv. paušální váha).

(3) Ve všech ostatních případech, s výjimkou závodních kuchyní a táborových kuchyní, které provádějí domácí porážku vepře podle ustanovení § 16, odst. 1 a 2 a odst. 2, věta první a druhá, stanoví mrtvou váhu úředně tříčlenná komise, skládající se ze zástupců místního národního výboru a místní vyživovací komise. Zjištěná mrtvá váha se ihned na místě zapíše do ohlášky a všichni členové komise ji potvrdí vlastnoručním podpisem. Zjištěná skutečná mrtvá váha je pak podkladem pro vypočítání samozásobitelské dávky.

(4) Úřední vyšetření vepřů před porážkou a po porážce (prohlídka jatečných zvířat a masa) se provádí podle vládního nařízení ze dne 7. srpna 1941, č. 40 Sb. z r. 1942 o prohlídce masa.

§ 19.

(1) Místní národní výbory jsou povinny vésti průpisem dvojmo seznamy samozásobitelů, kteří provedli domácí porážku vepře, a to pro každý měsíc zvláštní seznam (příloha 1).

(2) Seznam musí obsahovati data uvedená v předepsaném vzoru. Jeden seznam si ponechá místní národní výbor pro vlastní evidenci předepsaných a splněných dávek sádla a druhý seznam zašle okresnímu národnímu výboru do 20. dne každého měsíce za měsíc minulý. Obvodová sběrna sádla předloží okresnímu národnímu výboru do téhož dne výkaz odvedeného sádla z domácích porážek. Okresní národní výbor seznamy a výkazy přezkouší a vyzve přímo k odevzdání sádla ty samozásobitele, kteří povinnou dávku v předepsané lhůtě neodvedli. Proti těm, kteří ani po výzvě povinnou dávku sádla neodvedou, zavede okresní národní výbor trestní řízení.

(3) Kontrolu odevzdaných předepsaných dávek sádla provádí též místní národní výbor, a to tak, že každý samozásobitel, kterému byla předepsána povinná dávka sádla, je povinen předložiti místnímu národnímu výboru po odevzdání sádla k nahlédnutí „list o převzetí“ vydaný příslušnou sběrnou sádla a loje.

§ 20.

(1) Vypočítání doby samozásobení:

1. a) u samozásobitelů skupiny A1 a B1 se provede tak, že se při paušální váze (§ 18, odst. 2) vezme za základ mrtvá váha 120 kg; v ostatních případech se vezme za základ zjištěná mrtvá váha vepře po odečtení povinné dávky sádla v syrovém stavu (t. zv. váha zbytku),
2. b) u samozásobitelů skupiny A2 a B2 se provede tak, že se vezme za základ skutečně zjištěná (§ 18, odst. 3) mrtvá váha vepře po odečtení povinné dávky sádla v syrovém stavu. Byla-li zjištěna mrtvá váha nižší než 120 kg, vezme se za základ výpočtu doby samozásobení mrtvá váha 120 kg, snížená o povinnou dávku sádla v syrovém stavu. Pokud by samozásobitel skupin A2 nebo B2 nesouhlasil s tímto paušálem, musí býti vepř odevzdán přídělovně jatečného dobytka,
3. c) u samozásobitelů skupiny C se provede tak, že se vezme při paušální váze (§ 18, odst. 2) za základ mrtvá váha 120 kg; v ostatních případech se vezme za základ skutečně zjištěná mrtvá váha po srážce 10% ze zjištěné mrtvé váhy.

(2) U závodních a táborových kuchyní se postupuje podle ustanovení § 16.

§ 21.

Místní národní výbory mohou ze samozásobení masem a tuky na návrh přednosty domácnosti vyloučiti:

1. a) příslušníky domácnosti stravující se v závodní kuchyni, předloží-li potvrzení příslušné závodní kuchyně, že se v ní trvale stravují a nemohou místo lístků závodní kuchyni odevzdati maso a sádlo z domácí porážky,
2. b) příjemce dodatkových lístků T 4 pro těžce pracující, pouze však při domácích porážkách, u nichž byla mrtvá váha zjištěna úředně podle § 18, odst. 3 této vyhlášky, předloží-li potvrzení podniku, v němž jsou zaměstnáni, o svém zařazení mezi příjemce dodatkového lístku T 4,
3. c) obchodní cestující a spotřebitelé, kteří jsou trvale na cestách mimo stálé bydliště a potřebují potravinové lístky ke stravování v hostincích a pod., předloží-li potvrzení zaměstnavatele nebo jiné osvědčení o delším nebo trvalém pobytu na cestách,
4. d) u domácností do 5 členů jednoho, u domácností 6 až 10členných 2, u domácností 11—15členných 3 a u domácností 16-a vícečlenných 4 osoby. Vylučováni mohou býti především členové domácnosti starší 6 let. Rozhodnutí o tom, který člen domácnosti má býti vyloučen, se ponechává přednostovi domácnosti. Ustanovení § 12 této vyhlášky nesmí býti tímto vyloučením porušeno.

§ 22.

Samozásobitele, u nichž doba samozásobení se skončí, dostanou opět lístek na maso, sádlo a umělé tuky při splnění podmínek i přídavkové a dodatkové lístky.

§ 23.

(1) O nutnou porážku vepře jde, je-li obava, že vepř uhyne před příchodem příslušného prohližitele nebo že se maso podstatně znehodnotí zhoršením nemoci nebo je-li nutno vepře ihned poraziti pro nehodu [§ 1 vládního nařízení č. 40/1942 Sb. a § 2, odst. 1, písm. a), č. 1 prov. předp. A k vládnímu nařízení č. 43/1942 Sb.].

(2) Bylo-li maso z nutně poraženého vepře prohlášeno veterinářem za poživatelné, započítá se celá mrtvá váha na samozásobení masem a tuky. Za základ se vezme skutečná mrtvá váha vepře, zjištěná tříčlennou komisí (§ 18, odst. 3) po odečtení povinné dávky sádla v syrovém stavu. Tento odpočet u samozásobitelů skupiny C odpadá. V samozásobitelské skupině A2 a B2 může však býti nutně poražený vepř o nižší mrtvé váze než 120 kg ponechán k samozásobení jen tehdy, souhlasí-li samozásobitel s tím, aby za základ byla vzata mrtvá váha 120 kg po odečtení povinné dávky sádla v syrovém stavu. Nesouhlasí-li samozásobitel s touto paušalisací, odevzdá se nutně poražený vepř na příslušnou přídělovnu jatečného dobytka.

(3) Jde-li o vepře nutně poraženého pro nakažlivou chorobu (obrna, červenka a pod.) nebo z nakažlivé nemoci podezřelého, jehož maso je podmíněně poživatelné a musí býti nejprve podrobeno příslušné úpravě (sterilisováno podle § 55 prov. předp. A k vládnímu nařízení č. 43/1942 Sb.), kterou u nakažlivé obrny je nutno provésti v příslušných jatkách, započítá se na samozásobení jen 50% množství masa a sádla dohromady, které majitel nutně poraženého vepře k samozásobení převzal. Vepři stižení nakažlivou obrnou nesmějí býti zásadně poráženi ve dvorci držitele, nýbrž je nutno je včas dopraviti k poražení do příslušných jatek.

(4) Při všech nutných domácích porážkách musí býti zachována příslušná veterinární ochranná opatření. O výsledku prohlídky masa si vyžádá majitel nutně poraženého vepře osvědčení podle § 53, odst. 5 prov. předp. A k vládnímu nařízení č. 43/1942 Sb. a odevzdá je místnímu národnímu výboru.

(5) O ponechání nutně poraženého nebo nemocného vepře na samozásobení nutno požádati místní národní výbor neprodleně, nejpozději však den po nutném porážení. Pro ponechání masa a tuku z nutné domácí porážky vepře platí obdobně ustanovení jako u normální domácí porážky vepře, s tou odchylkou, že žadateli může býti ponechán nutně poražený vepř o nižší živé váze než je uvedeno, v § 17, odst. 2.

§ 24.

(1) Z každé domácí porážky vepře, bylo-li maso prohlášeno za poživatelné (§ 6, odst. 1 vládního nařízení ze dne 7. srpna 1941, č. 40/1942 Sb. o prohlídce masa), jsou samozásobitelé skup. A1 a A2 a B1 a B2 povinni odvésti obvodové sběrně sádla a loje množství škvařeného sádla stanovené v odstavci 2. Toto množství se zapíše do ohlášky a oznámí se žadateli.

(2) Odvodní dávka sádla činí:

(3) Odvodním množstvím sádla se rozumí čistá váha odváděného škvařeného sádla. Odvodní dávky škvařeného sádla platí též při nutné porážce vepřů, kteří jsou ponecháni k samozásobení domácnosti držitele vepře, bylo-li maso (sádlo) prohlášeno za poživatelné (§ 6, odst. 1 vládního nařízení ze dne 7. srpna 1941, č. 40/1942 Sb. o prohlídce masa).

(4) Odváděné škvařené sádlo musí býti získáno ze sádla plsního a hřbetního a musí býti bezvadné jakosti, nesmí obsahovati ani sádlo střevní ani jiné příměsky, ani vodu.

(5) Stanovená dávka škvařeného sádla musí býti odvedena nejpozději do 14 dnů ode dne domácí porážky, Škvařené sádlo musí býti v době od 1. května do 30. září odvedeno výhradně v čistých kameninových nebo smaltovaných nádobách, ve kterých lze sádlo při přejímání ve sběrně snadno nahřáti. V době od 1. října do 30. dubna musí býti škvařené sádlo odvedeno výhradně v papíru, který dodá místním národním výborům prostřednictvím obvodových sběren sádla a loje Společnost pro obchod mléčnými výrobky, tuky, drůbeží a vejci.

(6) Odvádějící jest povinen vyplniti údaje předtištěné na obalovém papíru a potvrditi jejich správnost svým podpisem.

(7) Spolu s odvodní dávkou sádla jest odvádějící povinen předložiti obvodové sběrně sádla a loje úřední doklad o tom, jaké množství sádla bylo mu k odvedení předepsáno.

§ 25.

(1) Obvodová sběrna sádla a loje je povinna přezkoušeti váhu a jakost odváděného sádla. Převzetí odvedeného sádla potvrdí vydáním řádně vyplněného a podepsaného listu o převzetí. Nevykazuje-li odváděné sádlo předepsanou váhu nebo stanovenou jakost, zadrží odváděné sádlo, vydá odvádějícímu zatímní potvrzení a vyzve ho, aby ještě ve stanovené lhůtě povinnou dávku doplnil nebo nahradil sádlem bezvadné jakosti.

(2) Obvodové sběrny sádla a loje mohou ustanoviti sběrače pro určité obce svého sběrného obvodu sádla z domácí porážky, a to jen pro sběr v době od 1. října do 30. dubna. Ustanovení sběrače podléhá předchozímu schválení Svazu pro mléko a tuky, který vydá sběrači písemné osvědčení o oprávnění ke sběru sádla z domácí porážky. Sběrač přejímá sádlo z domácí porážky a provádí všechny úkony s tím spojené jako zástupce obvodové sběrny sádla a loje, která je za jeho činnost odpovědna.

§ 26.

(1) Ve výjimečných případech, kdy samozásobitel prokáže, že nemůže předepsanou dávku sádla odevzdati, může mu povoliti příslušný okresní národní výbor na písemnou žádost snížení nebo úplné prominutí dávky sádla pouze u vepřů z domácích porážek, jejichž mrtvá váha byla úředně zjištěna podle § 18, odst. 3 této vyhlášky.

(2) Snížení, případně úplné prominutí stanovené dávky sádla může býti povoleno:

1. a) měl-li poražený vepř pro vyhublost tak malé množství sádla, že by samozásobiteli po odvedení stanovené dávky zbylo pro samozásobení buď jen zcela nedostačující nebo vůbec žádné množství sádla. Tuto okolnost zjistí a potvrdí na ohlášce zvláštním záznamem členové komise, kteří úředně zjistili mrtvou váhu vyhublého vepře (§ 18, odst. 3) a zároveň uvedou, jaké přibližné množství syrového sádla má poražený vepř. Příčinu vyhublosti potvrdí podle výsledku prohlídky veterinář (prohližitel masa), pověřený prohlídkou masa a to až po vydání potvrzení komise;
2. b) jestliže podle lékařského potvrzení, přezkoušeného protituberkulosní poradnou, je v samozásobitelově domácnosti některý člen domácnosti nemocen tuberkulosou;
3. c) má-li domácnost samozásobitele čtyři nebo více dětí do 15 let.

(3) Je-li žadatel nebo některý člen domácnosti horníkem, pracujícím pod zemí, promine se mu celá stanovená povinná dávka sádla. Že jde o horníka pracujícího pod zemí, musí býti prokázáno potvrzením závodní rady dolu.

(4) O snížení stanovené dávky sádla musí žádati samozásobitel písemně do 8 dnů po porážce vepře a předloží žádost okresnímu národnímu výboru. Okresní národní výbor sníží nebo promine stanovenou odvodní dávku sádla podle volného uvážení, je-li splněn některý z důvodů, uvedených v odst. 2 nebo 3. Vyhoví-li žádosti, vydá o tom výměr ve třech stejnopisech, z nichž prvopis obdrží žadatel, po průpise pak okresní národní výbor a místní národní výbor. Okresní národní výbory zašlou v prvém týdnu každého přídělového období seznam všech povolených výjimek Svazu pro mléko a tuky v Praze (příloha 2). Předkládají i negativní hlášení.

§ 27.

(1) Domácí porážka skopového bravu ovčího se nepočítá na samozásobení.

(2) Před každou domácí porážkou skopového bravu ovčího nutno však vyplniti ohlášku, která bude sloužiti:

1. a) jako oznámení obci, že chovatel provede domácí porážku ovce,
2. b) k nalepení daňové a příspěvkové známky Svazu pro dobytek, maso a ryby,
3. c) k statistickým účelům.

§ 28.

Přestupky ustanovení této vyhlášky se trestají, nejde-li o čin přísněji trestný, podle §§ 8 a 9 dekretu č. 118/1945 Sb.

§ 29.

(1) Výjimky z ustanovení této vyhlášky povoluje ministerstvo výživy.

(2) Vyhláška ministerstva výživy ze dne 4. listopadu 1947, č. 1142 Ú. l. I, o úpravě domácích porážek vepřů ve znění vyhlášky ministryně výživy ze dne 29. dubna 1948, č. 818 Ú. l. I, se zrušuje.

§ 30.

Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem vyhlášení.