Vyhláška nejvyššího úřadu cenového o nejvyšších cenách usní.

§ 1.

(1) Kdo vyrábí nebo dává ve mzdě vyráběti zboží jmenované v této vyhlášce, smí za ně požadovati nejvýše ceny stanovené touto vyhláškou.

(2) Pro činění kůží a kožek a mazání usní jsou závazná ustanovení „Jakostních předpisů pro usně“, vydaných r. 1947 Čsl. společností koželužských chemiků v Brně. (Vyhláška ministerstva průmyslu ze dne 15. listopadu 1948, č. 3005, Ú. l. I).

§ 2.

Pokud jde o usně obuvnické, je zboží rozděleno na pět jakostních tříd (podle bodů) podle zvyklostí platných v kožedělném sektoru. Technické zboží je rozděleno na tři jakostní třídy.

§ 3.

Usně spodkové.

§ 4.

Usně svrškové a chromočiněné.

§ 5.

Usně svrškové třísločiněné.

§ 6.

Usně řemenové, technické a sedlářské.

§ 7.

Usně pro zvláštní účely.

§ 8.

Usně na footballové a voleyballové míče.

§ 9.

Usně rukavičkářské.

§ 10.

(1) Ceny stanovené v §§ 3 a 6 platí na podkladě směrného rendementu dosavadního způsobu výroby, doby zpracování a běžné specifické váhy v příslušných podnicích, pokud neodporuje ustanovení § 1, odst. 2.

(2) Ceny stanovené v §§ 3 a 6 se nemění, pokud rozdíl v rendementu nedosahuje 1%.

§ 11.

(1) Síla jádra usně se zjišťuje na více místech ve vzdálenosti 10 cm od hřbetní čáry. Průměr všech měření platí jako síla jádra usně. První měření se provádí na kořenu ohonu, další v mezerách 30 cm.

(2) U celých usní se děje měření tak, že jsou usně v čáře hřbetní ohnuty a dohromady jedna půlka na druhou přitlačeny tak, že obě půlky leží těsně na sobě. Ve vzdálenosti 10 cm od čáry hřbetní se provede měření jako ad 1, a to dvojité síly usně, při čemž se výsledek dělí dvěma.

(3) U krajin se provede měření ve vzdálenosti 5 cm od (čáry) řezu. Průměr ze 6 měření se považuje za sílu krajin.

(4) U vazu se měří síla ve vzdálenosti 5 cm od (čáry) řezu. Na každých 30 cm se provede 1 měření. Průměr provedených měření platí jako síla vazu.

§ 12.

Ceny výmětových usní všech druhů, odpovídající zmenšené hodnotě, jsou přiměřeně nižší, nesmějí však překročit 70% stanovených nejvyšších cen.

§ 13.

Veškeré ceny jsou stanoveny za hotové beze srážky, franko odesílací stanice i s obvyklým obalem.

§ 14.

Při prodeji usní národním podnikem „Řemeslnické potřeby“ na výkrojníky smí býti účtována k nákupním cenám bez všeobecné daně přirážka nejvýše 5% a to jen při prodejích usní z oblastních rozděloven národního podniku „Řemeslnické potřeby“. Kromě toho účtuje prodávající podnik odděleně všeobecnou daň.

§ 15.

(1) Maloobchodníkem je ten, kdo prodává jednotlivé usně nebo provozuje výkroj úsní.

(2) Nákupní cenou maloobchodní je cena účtovaná národním podnikem „Řemeslnické potřeby“ bez všeobecné daně, locco oblastní prodejna národního podniku i s obalem.

(3) Maloobchodník smí účtovati ke své nákupní ceně — bez všeobecné daně — přirážku nejvýše 15%. Do své prodejní ceny započte i všeobecnou daň.

(4) Při prodeji usní řemeslným výrobcům obuvi a ostatního kožedělného zboží z místních prodejen národního podniku „Řemeslnické potřeby“, smí se účtovati k nákupním cenám národního podniku „Řemeslnické potřeby“ — bez všeobecné daně — pouze jedna přirážka a to nejvýše 15%.

§ 16.

(1) Výrobci jsou povinni opatřit useň jimi vyrobenou, pokud ji ve svém závodě dále nezpracují, trvanlivým (ve vodě nesmytelným) označením, z něhož je patrna: firma výrobce, druh usně podle způsobu činění a výsledku kruponování (na př. tříslově kombinovaný krupon, vaz a pod.), sortiment a po případě síla usně. U spodkových usní musí být označení provedeno tak, aby bylo nejméně jednou na třech stopách rubové plochy usně. U svrškových, řemenářských a sedlářských usní je třeba provést nejméně 3 označení na rubové ploše v uhlopříčce.

(2) Z povinnosti označování v kusech jsou vyňaty usně nubukové, velurové, jemnobarevné a pod., jejichž jakost nebo vzhled by mohly být značkováním poškozeny. U těchto usní je však nutno provésti označení na obalu zboží.

§ 17.

Veškeré usně účtované v jednotkách váhových je nutno dodávati zcela vyschlé. Za normální stupeň vlhkosti se považuje u usně spodkové 14%, u usně mazané tukem 12% váhy. Jakékoliv umělé zvyšování váhy za účelem získání vyšší ceny je zakázané a trestné.

§ 18.

Výrobci a národní podnik „Řemeslnické potřeby“ a při prodeji celých usní také maloobchodníci a výkrojníci jsou povinni vyhotoviti o každé dodávce účet. Z účtu musejí býti patrny: datum, druh (sortiment), po případě bližší pojmenování zboží, množství a prodejní cena.

§ 19.

Obchodníci jsou povinni označiti v prodejní místnosti usně k prodeji určené cenou, nebo vésti úplné ceníky. Označení musí býti upraveno tak, aby z něho byly patrny sortiment a bližší pojmenování zboží a aby z něho bylo možno zjistiti příslušnou položku dodavatelova účtu (na př. číslo dodavatele, vlastní číslo, jméno dodavatele, bližší pojmenování a pod.).

§ 20.

Národní podnik „Řemeslnické potřeby“, po případě jiné podniky pověřené distribucí usní ve velkém, jsou povinny vésti o usních skladní kontrolní záznamy, které musejí obsahovat alespoň tato data: den převzetí, množství zboží, počet kusů, sortiment, odesílací firmu, skladové číslo, po případě bližší pojmenování, nákupní cenu, vykalkulovanou cenu prodejní a odvolání na účetní zápis.

§ 21.

Nejvyšší úřad cenový nebo místa jím pověřená, mohou povolit nebo nařídit výjimky z ustanovení této vyhlášky nebo z předpisů vydaných k jejímu provedení.

§ 22.

Přestupky ustanovení této vyhlášky se trestají podle části čtvrté vládního nařízení o zřízení nejvyššího úřadu cenového a podle předpisů toto nařízení měnících nebo doplňujících.

§ 23.

Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1949. Týmž dnem se zrušují vyhlášky nejvyššího úřadu cenového ze dne 26. října 1946, č. 1927 Ú. l. I, o nejvyšších cenách usní ve znění vyhlášky č. 891/1947 Ú. l. I, a vyhláška ze dne 23. července 1946, č. 1562 Ú. l. I, o stanovení nejvýše přípustných přirážek při tvoření cen jehněčích a skopových, kozlečích a kozích, srnčích, králičích a psích usní, ve znění vyhlášek č. 709/1947 Ú. l. I a č. 890/1947 Ú. l. I, i všechny výměry, pokud se týkají cen usní, upravených touto vyhláškou.