B. DÁVKY VĚCNÉ.Mimoústavní ošetřování v nemoci.
Čl. 3.
Odkaz Čl. 3.Zajištění mimoústavního ošetřování v nemoci.
(1) Účastníkům vojenské nemocenské péče (dále jen „účastníci“) a jejich rodinným příslušníkům, pokud mají nárok na dávky vojenské nemocenské péče (§ 1, odst. 2 a § 2 zákona), poskytují v nemoci potřebné ošetřování vojenští nebo občanští lékaři a ostatní osoby zdravotnické služby, s kterými vojenská správa uzavřela smlouvu o poskytování tohoto ošetřování. Při tom platí ustanovení čl. 4, odst. 1. jde-li o účastníky tam uvedené.
(2) Seznam smluvních lékařů a ostatních osob zdravotnické služby, který je v zásadě shodný se seznamem lékařů národního pojištění, bude vyložen u všech vojenských útvarů, po případě bude umožněno všem účastníkům (rodinným příslušníkům), aby si jej za režijní náhradu opatřili.
(3) V případech první pomoci, nelze-li dosáhnout lékaře příslušného vojenského útvaru nebo smluvního lékaře, lze vyhledat lékařskou pomoc u kteréhokoli lékaře.
(4) První pomocí se rozumí poskytnutí lékařské pomoci v naléhavých případech, při nichž jde o náhlé onemocnění, po případě o náhlé zhoršení probíhající nemoci, vyžadující neprodleně lékařské pomoci, bez níž by byly život nebo zdraví účastníka (rodinného příslušníka) ohroženy.
(5) Nesmluvní lékař, který poskytl první pomoc, má proti vojenské správě nárok na náhradu do výše sazeb pro smluvní lékaře; uhradil-li ji přímo účastník (rodinný příslušník), poskytne mu vojenská správa podle § 22, odst. 6 zákona náhradu. Náklady ošetření nesmluvním lékařem kromě případů první pomocí (odstavec 4) vojenská správa nehradí, pokud se k tomu předem písemně nezavázala (§ 22, odst. 5 zákona).
(6) Za ošetření nesmluvním lékařem se pokládá též, vyžádal-li si nemocný ošetření smluvním lékařem, kterého není oprávněn svobodně si zvolit ve smyslu ustanovení čl. 4—6.
(7) Pokud se ve vyhlášce podlé § 36 zákona pro určité výkony stanoví povinnost předběžného povolení vojenské správy, je účastník (rodinný příslušník) povinen vyžádati si toto povolení.
(8) V rámci ošetřování podle odstavce 1 může vojenská správa poskytovati) účastníkům (rodinným příslušníkům) též ošetřovatelskou službu v rodinách. Výkonem této služby může vojenská správa podle směrnic k tomu vydaných pověřiti určité instituce, po případě může ji prováděti a organisovati sama.
Volba lékaře.
Čl. 4.
Odkaz Čl. 4.Všeobecná ustanovení.
(1) Vojenské osoby v činné službě, žáky vojenských škol, vojenské učně a elévy a účastníky umístěné ve vojenských invalidovnách ošetřuje především lékař příslušného vojenského útvaru; jen po jeho doporučení nebo při nebezpečí v prodlení mají tito účastníci nárok na lékařské ošetřování lékařem svobodně zvoleným ze smluvních lékařů vojenské správy.
(2) Ostatní účastníci (rodinní příslušníci) jsou oprávněni svobodně si zvolit ošetřujícího lékaře z lékařů smluvních, za podmínek organizované svobodné volby, které jsou dále uvedeny.
(3) Účastník (rodinný příslušník) je vázán na ošetřujícího lékaře (jeho zástupce), kterého si zvolil a který jej převzal do ošetřování a nesmí jej během téhož kalendářního čtvrtletí změnit.
(4) Změna lékaře během téhož kalendářního čtvrtletí je přípustná:
- 1. bez souhlasu vojenské správy:
- a) při první pomoci,
- b) při změně bydliště (pobytu), působiště, případně místa školení osoby, která se u lékaře ve svém bydlišti případně působišti (místě školení) v témž čtvrtletí, již léčila, do jiného obvodu (čl. 5),
- c) je-li účastník (rodinný příslušník) ambulantně léčen v místě svého působiště (školení) a vyžaduje-li stav jeho nemoci, aby byl ošetřován v místě svého bydliště (pobytu), ležícím v jiném obvodu nebo naopak,
- d) přenese-li lékař působiště do jiného obvodu,
- e) přestane-li lékař být smluvním lékařem vojenské správy,
- f) přeruší-li lékař dočasně výkon služby pro vojenskou správu, na př. pro nemoc, dovolenou a p. a není-li zaň určen zástupce,
- g) odmítne-li lékař účastníka (rodinného příslušníka) nadále ošetřovat.
- 2. Se souhlasem vojenské správy:
v jiných odůvodněných případech, než které jsou uvedeny v č. 1, na žádost nemocného nebo na návrh lékaře. Při změně lékaře uvědomí účastník (rodinný příslušník) nového lékaře o dosavadním léčení.
(5) Vojenská správa v dohodě s jednotnou odborovou organisací a vrcholnými zájmovými organizacemi může, ukáže-li se toho potřeba, upraviti organisaci lékařské služby a svobodné volby (případně v souvislosti s honorováním lékařů) též jiným způsobem, a to po případě jen v určitých státních zdravotních obvodech.
Čl. 5.
Odkaz Čl. 5.Svobodná volba praktických lékařů.
(1) Účastník (rodinný příslušník) si může zvolit kteréhokoli ze smluvních praktických lékařů, působících v příslušném státním zdravotním obvodě; ustanovení čl. 4, odst. 1 platí i tu. Příslušnost obvodu je dána bydlištěm (působištěm, místem pobytu) účastníka, po případě bydlištěm (místem školení, pobytu) rodinného příslušníka.
(2) Jestliže účastník (rodinný příslušník) bydlí v okrajových obcích státního zdravotního obvodu, může si zvolit ošetření lékařem ze sousedního obvodu, je-li tento lékař bližší nebo dopravně snáze dosažitelný.
(3) V městech, v nichž bude vytvořeno pro svobodnou volbu několik obvodů (částí města — dále jen obvodů), může si účastník (rodinný příslušník) zvolit kteréhokoli ze smluvních lékařů, kteří působí v příslušném obvodu; příslušnost obvodu se řídí obdobně podle odstavce 1, druhé věty. V ostatních městech, v nichž působí několik smluvních lékařů a v nichž nebyly vytvořeny obvody podle předchozí věty, může si účastník (rodinný příslušník) zvolit kteréhokoli ze smluvních lékařů v městě působících. Ustanovení odstavce 2 platí i zde. Úprava obvodů bude provedena zpravidla shodně s obvody stanovenými okresními národními pojišťovnami.
(4) Vojenská správa po projednání s jednotnou odborovou organisací stanoví ve vyhlášce obsahující seznam smluvních lékařů (čl. 3, odst. 2):
- a) v kterých okrajových obcích si mohou účastníci (rodinní příslušníci) zvolit lékaře ze sousedního obvodu (odstavec 2),
- b) jakým způsobem bude provedeno rozdělení velkých měst na obvody (části) pro svobodnou volbu lékaře (odstavec 3),
- c) jakým způsobem bude organisována lékařská služba, zejména návštěvní, v místech, kde je několik lékařů, a v obcích k nim přilehlých.
(5) V době, po kterou působí pohotovostní služba lékařská, poskytuje ošetření lékař pohotovostní služby podle předpisů pro tuto služba.
Čl. 6.
Odkaz Čl. 6.Svobodná volba odborných lékařů.
(1) Účastníci (rodinní příslušníci) se léčí u lékaře praktického a jen po jeho doporučení s výjimkou oborů uvedených v odstavci 5 u lékaře odborného, kterého mohou svobodně zvolit ze smluvních odborných lékařů vojenské správy. Zvolený lékař je pak zásadně povinen konati u nemocného podle potřeby i návštěvy, vyžaduje-li případ odborného léčení.
(2) Je-li bydliště nemocného tak vzdáleno, že by zvolenému lékaři nebylo možno pro nadměrnou ztrátu času konat případné návštěvy, upozorní nemocného, že je záhodno, aby si zvolil bližšího lékaře, který by mohl zajistit vykonávání případných návštěv. Zvolí-li si nemocný přesto vzdálenějšího lékaře, nemá lékař povinnost vykonat případnou návštěvu.
(3) Nezvolil-Ii si účastník (rodinný příslušník) smluvního odborného lékaře, který je nejblíže jeho bydlišti (pobytu), uhradí účastník vzdálenějšímu odbornému lékaři v případě návštěvy rozdíl mezi vzdálenostními poplatky účtovanými zvoleným lékařem a částkou, kterou by byl oprávněn účtovat lékař nejbližší. Toto ustanovení neplatí v případech první pomoci (čl. 3, odstavec 4).
(4) Přespolní návštěvy odborných lékařů na vzdálenost přesahující 5 km (u odborných dětských lékařů 10 km) mohou být vyžádány jen jako konsilium (v přítomnosti ošetřujícího lékaře), nemůže-li vyšetření (ošetření) provést praktický lékař, není-li nemocný schopen dopravy k odbornému lékaři nebo není-li účelnější umístění v nemocnici; k tomu je třeba návrhu ošetřujícího lékaře a souhlasu vojenské správy, který v naléhavých případech může být udělen i dodatečně.
(5) Při léčení odborným lékařem dětským u dětí do dokončeného 6. roku,
odborným lékařem pro choroby ženské a porodnictví,
odborným lékařem očním,
odborným lékařem pro choroby kožní a pohlavní,
odborným zubním lékařem (po případě praktickým lékařem
provozujícím zubní praxi, dentistou nebo oprávněným zubním technikem) vyjímajíc péči orthodontickou,
není zapotřebí doporučení praktického lékaře.
Čl. 7.
Odkaz Čl. 7.Ambulantní ošetřování (vyšetření) v léčebných a ošetřovacích ústavech.
(1) Vojenská správa poskytuje vojenským osobám v činné službě, žákům vojenských škol, vojenským učňům a elévům bezplatně na poukaz lékaře příslušného vojenského útvaru ambulantní ošetřování (vyšetření) ve vojenských léčebných ústavech; v nutných případech ambulantní ošetřování (vyšetření) v občanských léčebných a ošetřovacích ústavech.
(2) Ostatním účastníkům (rodinným příslušníkům) poskytuje vojenská správa bezplatně ambulantní ošetřování (vyšetření) v občanských léčebných a ošetřovacích ústavech; ve vojenských léčebných ústavech může být toto ošetřování (vyšetření) poskytnuto, jen není-li to na újmu vojenské služby.
(3) Náklady na ambulantní ošetřování v občanských léčebných a ošetřovacích ústavech, poskytnuté na poukaz vojenské správy, hradí vojenská správa podle platných sazeb.
Uplatnění nároku na lékařské ošetření.
Čl. 8.
Odkaz Čl. 8.Všeobecná ustanovení.
(1) Účastníci (rodinní příslušníci) uplatňují nárok na ošetřování smluvními lékaři nebo v ambulatoriích léčebných ústavů poukázkou k lékaři na předepsaném tiskopise. Poukázku odevzdá nemocný při první ordinaci (návštěvě).
(2) Poukázka k praktickému lékaři smí býti požadována a vydána pro jednu osobu (účastníka, rodinného příslušníka) na jedno kalendářní čtvrtletí zásadně jen jednou.
(3) Totéž platí o vydávání poukázek k odbornému lékaři jednoho a téhož oboru. Potřebuje-li účastník (rodinný příslušník) ošetření od odborných lékařů dvou nebo více různých oborů, možno požadovat a vydat během téhož kalendářního čtvrtletí dvě nebo více poukázek k odbornému lékaři. Obor, pro který se poukázka k odbornému lékaři požaduje, se při tom neuvádí a účastník (rodinný příslušník) ručí sám za zachovávání předchozích ustanovení.
(4) Onemocní-li účastník (rodinný příslušník) znovu v témže kalendářním čtvrtletí, poskytuje ošetření lékař, jemuž byla poukázka již dříve odevzdána, a to na podkladě této poukázky.
(5) Další poukázka během téhož čtvrtletí může být vyžádána a vydána toliko v těch případech, kdy je přípustná změna ošetřujícího lékaře podle čl. 4, odst. 4. V tom případě poznamená vydavatel na nové poukázce „Změna lékaře“.
(6) Poukázka platí jen pro osobu, které byla vydána, a to do konce kalendářního čtvrtletí, ve kterém byla vydána, není-li na poukázce jinak určeno.
(7) Jakékoliv zneužití poukázky, její padělání a svémocné provádění oprav, jakož i jiná jednání proti předpisům o uplatňování nároků na ošetření lze stíhat podle platných ustanovení (§ 47 zákona). Zjevně závadné poukázky může lékař odmítnout.
(8) Lékař poskytne ošetření i účastníkům (rodinným příslušníkům), kteří se nemohou vykázat poukázkou, kteří jej však upozorní, nebo o nichž mu může býti známo, že jsou účastníky (rodinnými příslušníky). Lékař má v těchto případech právo požadovat sležení zálohy nejvýše v částce minimální komorní sazby. Při dodatečném předložení poukázky vrátí lékař zálohu, byla-li poukázka předložena do 21 dnů. Ustanovení o poskytování první pomoci (čl. 3, odst. 4) zůstávají nedotčena.
(9) V případech uvedených v odstavci 8 předepíše lékař případné léky na účet nemocného a předpis označí vhodným způsobem (na př. „První pomoc“, „Na zálohu“). Při výdeji léků se pak postupuje podle ustanovení čl. 20, odst. 4.
Čl. 9.
Odkaz Čl. 9.Vydávání poukázek k lékaři.
(1) Poukázky k praktickému lékaři a k odborným lékařům oněch oborů, jež jsou uvedeny v čl. 6, odst. 5, vydává účastníkům (rodinným příslušníkům) příslušný vojenský útvar, poživatelům vojenských odpočivných (zaopatřovacích) platů příslušné doplňovací okresní velitelství. Nemá-li účastník (rodinný příslušník), který onemocní mimo místo svého služebního působiště (bydliště) poukázku k lékaři, vydá mu ji nejbližší posádkové velitelství. Vojenským gážistům ve výslužbě povolaným přechodně k činné službě podle § 120, odst. 1 a 3 platového zákona a vojenským gážistům ve výslužbě, jejichž pracovní poměr k vojenské správě je upraven individuálními služebními smlouvami, a rodinným příslušníkům těchto osob vydává poukázky k lékaři vojenský útvar, u něhož konají činnou službu.
(2) Poukázky k odborným lékařům, kromě lékařů oněch oborů, jež jsou uvedeny v čl. 6, odst. 5, vystavuje smluvní lékař, po případě vojenský útvar.
(3) Orgán vydávající poukázku musí ji úplně a správně vyplnit ve všech rubrikách.
(4) Účastník (rodinný příslušník) ručí za správnost všech údajů v poukázce, které sám uvedl. Zvláště je důležité vyplnit rubriku „Kdo platí léčebný náklad“, kde musí být otištěno čitelně razítko příslušného vojenského útvaru nebo uvedeno jeho označení.
(5) Orgán vydávající poukázku je povinen vést záznamy o poukázkách vydaných účastníkům a jejich rodinným příslušníkům a vyznačit v záznamech den vydání, zda šlo o poukázku k lékaři praktickému nebo k odbornému, a při opětovném vydání poukázky během téhož čtvrtletí odůvodnit její opětovné vydání.
Ošetřování v nemoci.
Čl. 10.
Odkaz Čl. 10.Všeobecná ustanovení pro smluvní lékaře.
(1) Lékař je povinen za podmínek zákona a vojenského nemocenského řádu poskytnout účastníku (rodinnému příslušníku) hodnotné a účelné ošetření, které odpovídá současnému stavu a úrovni lékařské vědy a lékařských zařízení. První vyšetření nemocného má být zvlášť důkladné s použitím takových vyšetřovacích způsobů, jimiž lze co možná objektivně zjistit původ a stav choroby. Účastník (rodinný příslušník) nemá právo požadovat od lékaře určitý způsob ošetřování (vyšetřování). Lékař je zásadně nezávislý při určování postupu léčení, je však povinen řídit se všeobecnými směrnicemi, jakož i pokyny vydanými vojenskou správou k jich provádění.
(2) Lékaři jsou povinni konat vyšetřování, ošetřování a návštěvy osobně; při tom jsou praktičtí lékaři povinni provádět sami veškeré výkony, které přísluší vykonávat lékaři, není-li nutno, aby tyto výkony byly provedeny výhradně odbornými lékaři nebo léčebnými ústavy, protože jde o zvláštní vyšetření (ošetření) vyžadující zvláštních pomůcek a znalostí. Provádění kvalifikovaných výkonů nesmí být lékařem svěřeno jiným osobám zdravotnické služby. Odborný lékař, který převzal účastníka (rodinného příslušníka) do léčení, nesmí ho přesunovat k praktickému lékaři jen k provádění výkonů; toto ustanovení se netýká odborné konsiliární služby lékařské.
(3) Lékař může odepřít — vyjímajíc případy první pomoci — ošetření účastníka (rodinného příslušníka) jen z vážných důvodů, tkvících v osobě nemocného; je povinen zpravit o tom vojenský útvar, který vydal poukázku. Tento útvar učiní opatření, aby bylo zajištěno další ošetření.
(3) Lékaři jsou povinni vyplňovat řádně a bez jakékoli zvláštní úplaty (tedy v mezích platů stanovených vyhláškou podle § 36, odst. 3 zákona), tiskopisy, které vojenská správa vydá k plnění úkolů vojenské nemocenské péče. Stejně jsou povinni vést lékařské záznamy o nemocných a podávat vojenské správě včas lékařská dobrá zdání, posudky a zprávy, které si od nich vyžádala, nebo které podle platných předpisů mají být vojenské správě podávány bez zvláštního vyžádání. Dále jsou povinni v čekárnách svých ordinací vyvěsit vojenskou správou jim dodané vyhlášky a jiná všeobecná oznámení určená pro účastníky.
(5) Lékaři nesmějí obsah lékařského dobrého zdání nebo posudku určeného vojenské správě oznamovat nemocnému ani jiné třetí osobě. Svůj výrok o schopnosti ke službě je však lékař povinen oznámit účastníku.
(6) Za činnost, za kterou náleží lékaři plat podle vyhlášky vydané podle § 36, odst. 3 zákona, není lékař oprávněn přijímat ani si dát slíbit pro sebe ani pro třetí osobu jakékoli příplatky, majetkové hodnoty nebo jiné výhody za ošetření účastníků (rodinných příslušníků), za jejich vyšetření, lékařské výkony, jakož i za použitý materiál a p. Při styku s účastníky (rodinnými příslušníky) je povinen dbát náležitého způsobu jednání a vystřihat se všeho, co by mohlo ohrozit důvěru nemocných k vojenské nemocenské péči a k jejím lékařům (jiným osobám zdravotnické služby).
Čl. 11.
Odkaz Čl. 11.Všeobecná ustanovení pro účastníky a rodinné příslušníky.
(1) Účastník (rodinný příslušník) má kromě případů první pomoci (čl. 3. odst. č. 4) vyhledat lékaře jen v jeho ordinačních hodinách. Před odevzdáním poukázky se přesvědčí, je-li řádně vyplněna.
(2) Nemůže-li se účastník (rodinný příslušník) pro nemoc dostavit k lékaři, může si vyžádat jeho návštěvu v bytě; kromě případů první pomoci je třeba požádat o návštěvu do 16 hodin, po případě do pozdějšího konce ordinačních hodin. Ve sporných případech rozhodne o nutnosti návštěvy lékař příslušného vojenského útvaru.
(3) V době mimo ordinační hodiny (v noci, v neděli, ve svátek) mohou být ordinace nebo návštěvy vyžadovány jen v případech první pomoci (čl. 3. odst. č. 4), není-li trvale zavedena pohotovostní služba lékařská.
(4) Nemocný zachovává zejména dále tato ustanovení:
- a) řídí se pokyny lékaře, dochází k němu v určenou dobu a v náležitém stavu a podrobí se předepsaným vyšetřením (ošetřením),
- b) pravdivě a úplně odpovídá na dotazy lékaře týkající se jeho zdravotního stavu a okolností souvisících s nemocí,
- c) nepředstírá ani nezatajuje nemoc, případně pracovní neschopnost,
- d) zachovává životosprávu podle předpisů lékaře a vyhýbá se všemu, co by mohlo být na překážku úspěšnému léčení, případně co by mohlo prodlužovati jeho pracovní neschopnost,
- e) užívá léků a pomocných prostředků, předepsaných lékařem a neužívá bez jeho souhlasu jiných léků a pomocných prostředků,
- f) dodržuje lékařský zákaz kouření a pití alkoholických nápojů,
- g) není oprávněn seznamovat se s obsahem uzavřených zpráv, jež lékař jeho prostřednictvím podává,
- h) dbá náležitého způsobu chování k lékařům (ostatním zdravotnickým činitelům).
(5) Účastník (rodinný příslušník) jest povinen lékaři oznámit:
- a) předpokládá-li, že jde o nemoc z povolání,
- b) byla-li příčina neschopnosti přivedena zaviněním třetí osoby, při spáchání zločinu, při zaviněné účasti ve rvačce, nebo byla-li bezprostředním následkem opití.
(6) Zjistí-li lékař, že účastník (rodinný příslušník) nedbá povinnosti mu uložených, zejména, že jedná proti předpisům odstavců 1 až 4, hlásí to vojenské správě.
Mimoústavní péče o chrup.
Čl. 12.
Odkaz Čl. 12.Ošetření chrupu a dutiny ústní.
(1) Vojenská správa poskytuje účastníkům (rodinným příslušníkům) bezplatné ošetření chrupu a dutiny ústní jak v případech, kdy jde o onemocnění zubu nebo dutiny ústní, tak i v případech, kdy k ošetření chrupu je třeba provést konservační výkony.
(2) Vojenským osobám v činné službě, žákům vojenských škol, vojenským učňům a elévům přiděleným nebo bydlícím v posádkách, kde je zubní oddělení vojenské nemocnice nebo vojenské zubní ambulatorium, poskytuje se ošetření chrupu a umělá náhrada chrupu zpravidla v těchto zubních odděleních a vojenských zubních ambulatoriích. Výjimky povoluje ministerstvo národní obrany. Vojenská správa může upravit poskytování této péče v těchto zubních odděleních a vojenských zubních ambulatoriích i pro účastníky z jiných posádek až do vzdálenosti 20 km, po případě i pro další účastníky.
(3) V případech, kdy zubní oddělení vojenské nemocnice nebo vojenské zubní ambulatorium tuto péči poskytnout nemůže, dále účastníkům z jiných posádek a ostatním účastníkům vojenské nemocenské péče (rodinným příslušníkům) provádí ošetření chrupu a umělou náhradu chrupu smluvní zubní lékaři, praktičtí lékaři vykonávající zubní praxi, po případě dentisté (zkoušení zubní technici).
(4) Pokud k provedení péče o chrup podle dalších ustanovení je třeba předběžného povolení vojenské správy, vypracuje lékař (zubní technik) předem podrobný písemný návrh na ošetření s rozpočtem, jejž účastník (rodinný příslušník) předloží vojenské správě ke schválení. Ukáže-li se během provádění prací nutným změniti způsob nebo rozsah původně navržených prací, předloží lékař (zubní technik) nový návrh.
(5) Na vyzvání vojenské správy je účastník (rodinný příslušník) povinen podrobit se předběžné, případně též dodatečné prohlídce, kterou vykoná lékař určený vojenskou správou.
(6) Smluvní lékař provádí bez předběžného povolení vojenské správy pouze takové zuboléčebné výkony, k jejichž provedení není třeba souhlasu podle vyhlášky vydané na základě § 36 zákona. Ostatní výkony vyžadují předběžného povolení vojenské správy. Totéž platí pro zubní techniky, pokud jsou k provedení zuboléčebných výkonů oprávněni. Ve vojenských zubních ambulatoriích lze veškeré výkony provádět bez předběžného povolení.
(7) Ustanovení čl. 8 až 10 platí i tu.
Čl. 13.
Odkaz Čl. 13.Umělá náhrada chrupu (zubů) v jednoduchém provedení.
(1) Za umělou náhradu chrupu v jednoduchém vyhovujícím provedení se považují stálé snímací protézy z kaučuku nebo z umělé pryskyřice, po případě z obdobného materálu.
(2) Je-li stálá snímací protéza zhotovena v nákladnějším provedení v zubním oddělení vojenské nemocnice nebo ve vojenském zubním ambulatoriu, uhradí účastník (rodinný příslušník) rozdíl v ceně proti provedení jednoduchému. Je-li taková protéza zhotovena smluvním zubním lékařem nebo technikem, uhradí vojenská správa jen náklad na jednoduché provedení, rozdíl uhradí účastník (rodinný příslušník).
(3) Nová snímací protéza se poskytuje až po uplynutí tří let.
(4) Ve zvláštních případech, vyžadujících nové protézy před uplynutím tří let, je třeba vyžádat souhlas příslušného vyššího velitelství. Ve zvláštních odůvodněných případech může příslušné vyšší velitelství povolit zhotovení a úhradu prozatímní protézy, to je snímací protézy, která se zhotovuje v krátké době po extrakci zubů, dříve než dojde k trvalé úpravě čelisti.
Čl. 14.
Odkaz Čl. 14.Umělá náhrada chrupu (zubů) v jiném provedení.
(1) Na umělou náhradu chrupu v jiném provedení než podle čl. 13, odst. 1 poskytuje vojenská správa příspěvky podle odstavců 2 až 5.
(2) Na pevnou náhradu chrupu (plášťové a čepové korunky, můstky, fixační dlahy a inlaye) příspěvek v částce 100 Kčs za jeden zub, nestanoví-li vojenská správa v dohodě s jednotnou odborovou organisací jinou částku. Vojenská správa poskytuje také příspěvek na opravy těchto pevných náhrad chrupu podle sazeb uvedených ve vyhlášce podle § 36, odst. 3 zákona o vojenské nemocenské péči. Příspěvek vojenské správy činí nejvýše 75% celkového nákladu.
(3) Vojenská správa může nadto povolit příspěvek až do výše sazeb stanovených v zubních odděleních vojenských nemocnic a ve vojenských zubních ambulatoriích:
- a) byla-li ztráta zubů způsobena úrazem ve službě, pracovním úrazem nebo nemocí z povolání;
- b) je-li poskytnutí náhrady chrupu nutné k zachování služební (pracovní) výkonnosti;
- c) jde-li o pevnou náhradu předních zubů (v každé čelisti do počtu čtyř a kromě toho pilířů) u osob do 30 let;
- d) v ojedinělých případech zvláštního zřetele hodných z důvodů sociálních.
(4) Účastnícím a manželkám (družkám) účastníků v době 6 měsíců před porodem a 6 měsíců po porodu poskytuje vojenská správa příspěvek podle odstavce 2 až do výše 150 Kčs za jeden zub; ustanovení odstavce 3 není tím dotčeno. V zubních odděleních vojenských nemocnic a ve vojenských zubních ambulatoriích se tyto výkony provádějí bezplatně.
Ustanovení odstavce 7 platí i tu.
(5) Vojenská správa uhradí smluvnímu lékaři (zkoušenému zubnímu technikovi, dentistovi) za povolené a provedené výkony plnou sazbu stanovenou vyhláškou podle § 36 zákona; poskytuje-li vojenská správa jen příspěvek podle odstavců 2 až 4, je účastník (rodinný příslušník) povinen uhradit vojenské správě rozdíl mezi plnou sazbou a příspěvkem vojenské správy.
(6) Je-li taková pevná náhrada chrupu provedena v zubním oddělení vojenské nemocnice nebo ve vojenském zubním ambulatoriu, uhradí účastník (rodinný příslušník) náklad na použitý materiál.
(7) Zlato, jeho slitiny a jiné drahé kovy potřebné k provedení prothetických prací dodá zhotoviteli účastník (rodinný příslušník) nebo je zhotovitel opatří na náklad účastníka (rodinného příslušníka).
Čl. 15.
Odkaz Čl. 15.Výkony orthodontické.
Orthodontické výkony poskytuje vojenská správa v případě nutného ošetření účastníkům (rodinným příslušníkům) bezplatně; provedení takových výkonů musí však být vždy předem povoleno.
Čl. 16.
Odkaz Čl. 16.Zvláštní případy.
Vojenským osobám z počtu mužstva a délesloužícím poddůstojníkům v činné službě, žákům vojenských škol, vojenským učňům a elévům, jejichž chrup je pro velkou ztrátu zubů nedostatečný k rozmělňování potravy, takže jejich výživa tím trpí, nebo byl-li jejich chrup poškozen úrazem ve službě, může být povoleno vysazení umělých zubů nebo trvalá zubní protéza (ve výjimečných případech podle návrhu lékaře i trvalá kovová zubní protéza) bezplatně; tyto výkony budou zpravidla prováděny v zubním oddělení vojenské nemocnice nebo ve vojenském zubním ambulatoriu.
Mimoústavní pomoc v mateřství.
Čl. 17.
Odkaz Čl. 17.Pomoc lékaře a porodní asistentky.
(1) Účastnice (rodinná příslušnice) má nárok od začátku těhotenství, při porodu a v šestinedělí na vyšetření (ošetření) smluvním lékařem. Ve vysokém stupni těhotenství, při porodu a po porodu má též nárok na pomoc porodní asistentky (§ 12, odst. 1 zákona).
(2) Jestliže těhotenství, porod a šestinedělí probíhají pathologicky, posuzuji se jako nemoc; (čl. 2) a podmínky i způsob oštřování se řídí předpisy o ošetřování v nemoci (čl. 3 až 11). Totéž platí i při potratu (čl. 2, odst. 2).
(3) Předpisy čl. 3 až 11 platí i při normálních (spontánních) porodech obdobně s tím, že změna lékaře během celé doby těhotenství, porodu a šestinedělí není přípustná leč v případech, které jsou uvedeny v čl. 4, odst. 4, č. 1, písm. a)—g). Součinnost s ústavy národního zdraví (zákon č. 49/1947 Sb.) bude upravena dohodou s veřejnou zdravotní správou.
(4) Předpisy stanovené v čl. 3 až 11 pro lékaře platí obdobně i pro porodní asistentky.
Čl. 18.
Odkaz Čl. 18.Dětská výbava.
(1) Účastnice (rodinná příslušnice) dostane po 28. týdnu těhotenství dětskou výbavu pro novorozeně, sestavenou jednotně podle směrnic vydaných ministerstvem národní obrany v dohodě s ministerstvem zdravotnictví. O výbavu požádá účastnice (rodinná příslušnice) a připojí potvrzení lékaře o pravděpodobném dni porodu.
(2) Při porodu dvojčat nebo více dětí se poskytuje výbava pro každé novorozené dítě zvlášť.
(3) Pokud nebude možno poskytovat dětskou výbavu, bude vojenská správa vyplácet místo ní — aniž je třeba předložit doklady o jejím zakoupení — peněžitou náhradu. Peněžitá náhrada odpovídá hodnotě dětské výbavy, jejíž jmenný seznam a výčet určí ministerstvo národní obrany směrnicemi podle odstavce 1. Dokud nebude stanoveno jinak, činí peněžitá náhrada 750 Kčs.
(4) Narodí-li se dítě mrtvé, odečte se příslušná částka na dětskou výbavu (byla-li poskytnuta) z porodného. Vydá-li vojenská správa dětskou výbavu, činí příslušná částka jen skutečné výdaje vojenské správy na opatření výbavy, nejvýše však částku uvedenou v odstavci 3.