Vyhláška nejvyššího úřadu cenového o cenách (obchodních rozpětích) v obchodu s různým drobným zbožím, s hračkami a hudebními nástroji.

§ 1.

(1) V obchodu se zbožím, uvedeným v příloze této vyhlášky, nesmějí být překročeny ceny vyplývající z předpisů této vyhlášky.

(2) Nejvyšší úřad cenový může z platnosti této vyhlášky určité druhy výrobků uvedených v příloze vyjmout a jiné druhy zboží do ní pojmout.

§ 2.

(1) Nejvyšší cena se tvoří:

1. a) z nákupní ceny,
2. b) z obchodního rozpětí.

(2) Všeobecná daň, pokud byla dodavatelem účtována odděleně, se při prodeji spotřebiteli započítá do ceny. Při ostatních prodejích se účtuje odděleně.

§ 3.

Nákupní cenou je cena účtovaná za zboží dodavatelem po odečtení slev a rabatů všeho druhu. Do nákupní ceny nepatří dopravní náklady, náklady na obal a všeobecná daň, pokud je dodavatel účtuje odděleně od ceny za zboží.

§ 4.

(1) Nejvyšší obchodní rozpětí jsou uvedena v příloze této vyhlášky. U zboží, kde není všeobecná daň účtována odděleně, snižují se tato rozpětí

1. o ¹/₁₀ v případech, kde by odděleně účtovaná všeobecná daň podle sazebníku A všeobecné daně činila 15% nebo méně,
2. o ¹/₆ v případech, kde by činila 16—20%,
3. o ¹/₅ v případech, kde by činila 21—25%,
4. o ¹/₄ v případech, kde by činila 26—30%,
5. o ¹/₃ v případech, kde by činila 31—50%.

(2) Obchodní rozpětí smí obchodník připočítávati v plné přípustné výši podle odstavce 1 jen tehdy, jestliže odpovídá odůvodněné výši režie a přiměřenému zisku podle vyhlášky nejvyššího úřadu cenového ze dne 1. října 1946, č. 1832 Ú. l. I, o některých opatřeních k zajištění cen hospodářsky odůvodněných, ve znění vyhlášky ze dne 15. března 1947, č. 251 Ú. l. I, jinak smí obchodník připočítávati jen přiměřené nižší obchodní rozpětí.

(3) Přiměřenost výše obchodního rozpětí podle odstavce 2 je obchodník povinen přezkoušeti jednou za rok podle poslední účetní závěrky a to vždy nejpozději do jednoho měsíce po jejím sestavení.

(4) U výrobků, které výrobce prodává v drobném ve své prodejně, která je od výrobní provozovny oddělena, snižují se nejvýše přípustná obchodní rozpětí, uvedená v příloze, nejméně o jednu třetinu. Za nákupní cenu se tu pokládá nejvýše přípustná cena u výrobce pro dodávky maloobchodu, bez všeobecné daně, pokud výrobce tuto daň účtuje odběrateli odděleně.

(5) Není-li zboží dodáváno z vlastního skladu obchodu (obchody traťové) a pokud prodejní cena jednotlivé dodávky přesahuje ve velkoobchodu 50.000 Kčs a v maloobchodu 10.000 Kčs, musí být nejvýše přípustná obchodní rozpětí snížena nejméně o jednu třetinu.

(6) Při jednorázovém odběru zboží nad 3.000 Kčs živnostenskými spotřebiteli a velkospotřebiteli snižují se nejvýše přípustná obchodní rozpětí maloobchodu nejméně o jednu třetinu.

Za velkospotřebitele se považují zejména úřady, ústavy, školy, celostátní a veřejné organisace a národní podniky.

(7) Při několikerém prodeji ve velkoobchodu nebo maloobchodu nesmí být překročena nejvýše přípustná prodejní cena prvního velkoobchodníka nebo maloobchodníka. Obchodníkům se ponechává na vůli, aby se přiměřeně rozdělili o stanovené obchodní rozpětí. Prodávající obchodník musí vždy na účtě poznamenat, jakou část nejvýše přípustného obchodního rozpětí již vyčerpal.

(8) Obchodní rozpětí podle přílohy vyhlášky neplatí pro zboží, pro něž budou po 1. lednu 1949 stanoveny nejvyšší spotřebitelské ceny.

§ 5.

Při různých nákupních cenách zboží téhož druhu a stejné jakosti smí být v maloobchodě utvořena průměrná cena a to s přihlédnutím k jednotlivým množstvím. Výpočet průměrné ceny musí být doložen.

§ 6.

Ceny spotřebitelské je dovoleno zaokrouhlit směrem nahoru a to: ceny do 10 Kčs na celý desetihaléř, ceny nad 10 Kčs do 100 Kčs na celý padesátihaléř a ceny nad 100 Kčs na celou korunu.

§ 7.

Ceny vypočtené podle této vyhlášky se rozumějí franko stanice odesilatelova. Účty jsou splatny do 14 dnů po obdržení účtu i zboží beze srážky. Ostatní prodejní, platební a dodací podmínky nesmějí být měněny v neprospěch odběratelů.

§ 8.

(1) Obchodní podniky jsou povinny výpočet prodejních cen prokázat. Dostatečným průkazem je i záznam na nákupním účtu, z něhož je patrný výpočet ceny.

(2) Zboží vystavené v prodejních místnostech maloobchodu, na něž se vztahují ustanovení této vyhlášky, musí být opatřeno dobře viditelnými štítky, na kterých je třeba vyznačit:

1. a) prodejní cenu za kus,
2. b) odvolání na nákupní účet, po příp. na jiné zápisy a doklady, z nichž může být spolehlivě zjištěna nákupní cena, druh a původ zboží.

§ 9.

(1) Velkoobchodník (rozdělovna) je povinen vystaviti při každém odběru zboží účet (fakturu), který musí obsahovati nejméně tyto údaje: den odeslání, jméno a adresu odběratele, množství zboží, přesné označení druhu zboží, prodejní cenu každého kusu a částku všeobecné daně za každý kus prodávaného zboží, je-li podle § 2, odst. 2 povinen účtovat všeobecnou dan odděleně.

(2) Maloobchodník je povinen vystaviti účet při prodeji za 500.— Kčs a více. Účet musí obsahovati aspoň údaj o množství a druhu zboží, cenu za kus, celkový obnos a datum. Při prodeji za méně než 500.— Kčs, avšak za více než za 25.— Kčs, je povinen vystaviti pokladniční stvrzenku, účet jen na výslovné přání zákazníka. Při prodejích do 25.— Kčs je povinen vydat pokladniční stvrzenku jen na výslovné přání zákazníka.

(3) Ambulantní obchodníci jsou povinni vydat zákazníkům pokladniční stvrzenku, obsahující údaje o množství a druhu zboží a ceně. Při prodeji nepřevyšujícím částku 100.— Kčs vydají pokladniční stvrzenku jen na žádost zákazníka.

(4) Ambulantní obchodníci, kteří nemají stálé obchodní místnosti, musejí mít u sebe nákupní účty běžně číslované, aby je mohli předložit na vyzvání orgánům hospodářské kontroly.

§ 10.

Veškeré obchodní knihy a doklady, jako nákupní účty, objednací listy, opisy vydaných účtů, výpočty průměrné ceny (§ 5), výpočty prodejních cen (§ 8) a pod. musejí být uschovány nejméně po dobu tří let.

§ 11.

Při prodejích, které byly uskutečněny osobami, které se zařadily do obchodu způsobem v obchodu neobvyklým, smí být požadována nejvýše cena, za kterou prodávající nakoupil.

§ 12.

Nejvyšší úřad cenový může povolit nebo nařídit výjimky z ustanovení této vyhlášky nebo z předpisů vydaných k jejímu provedení.

§ 13.

Přestupky ustanovení této vyhlášky se trestají podle části čtvrté vládního nařízení o zřízení nejvyššího úřadu cenového a podle předpisů toto nařízení měnících nebo doplňujících.

§ 14.

Pro přechodnou dobu clo 1. srpna 1949 není maloobchod povinen postupovat podle ustanovení § 4, odst. 2 a 3. Pro dobu od 1. srpna do jednoho měsíce po sestavení účetní závěrky za rok 1949 je povinen přezkoušet přiměřenou výši obchodního rozpětí podle § 4, odst. 3 na podkladě hospodářského výsledku za první pololetí 1949.

§ 15.

Na zboží podléhající ustanovení této vyhlášky se nevztahují ustanovení § 3 vyhlášky nejvyššího úřadu cenového ze dne 22. prosince 1948, č. 3315 Ú. l. I, kterou se vydávají přechodné předpisy o tvoření cen po vyhlášení zákona o všeobecné dani.

§ 16.

U zboží, které je dne 1. ledna 1949 v zásobě v obchodních podnicích, připočítávají se obchodní rozpětí podle této vyhlášky počínajíc dnem 1. března 1949. Do té doby platí o cenách tohoto zboží ustanovení § 7, vyhlášky ze dne 22. prosince 1948, č. 3315 Ú. l. I, kterou se vydávají přechodné předpisy o tvoření cen po vyhlášení zákona o všeobecné dani.

§ 17.

(1) Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1949.

(2) Zároveň se pro obchod se zbožím podle přílohy této vyhlášky zrušuje použivatelnost:

1. a) vyhlášky nejvyššího úřadu cenového ze dne 16. listopadu 1944, č. 683 Ú. l., o stanovení nejvyšších přirážek v obchodu s některým dřevěným, kovovým a jiným zbožím,
2. b) vyhlášky nejvyššího úřadu cenového ze dne 16. prosince 1941, č. 1075 Ú. l., o stanovení nejvyšších přirážek v obchodu s hračkami, ve znění vyhlášky ze dne 14. srpna 1942, č. 778 Ú. l.