(1) Všechny důlní prostory užívané k dolování třeba tak větrati, aby se co možná zabránilo nahromadění výbušných nebo škodlivých plynů.
(2) Nahromaděním výbušných plynů ve smyslu tohoto nařízení rozumějí se vzdušiny s obsahem 1.5% nebo více methanu, za škodlivé považují se plyny zdraví nebezpečné.
(3) Způsob větrání celého dolu má býti zpravidla ssací; foukací větrání vyžaduje povolení revírního báňského úřadu.
(1) Doly musí býti větrány uměle a nepřetržitě i v nepracovních dnech. Přirozeného větrání smí se užívati, mimo případy nouze, jenom s povolením revírního báňského úřadu při dolování štolou.
(2) Větrání exhaustory, zahříváním výdušných větrů parou a pod. jest přípustné jenom dočasně a vyžaduje zvláštního povolení revírního báňského úřadu.
(3) Nutno se postarati o to, aby se nedostal uhelný prach tvořící se na povrchu, na př. v úpravně, ve větším množství do dolu s vtažnými větry.
(1) Každá větrní jáma musí býti vybavena takovým větrákem, aby množství jím nassávaných větrů, postačující k větrání příslušné oblasti a určené podle § 13, se dalo podle potřeby zvýšiti.
(2) Veškeré větrní cesty třeba raziti tak prostranné, aby rovnocenný průřez oblasti příslušné výdušné jámy dosáhl v dolech I. třídy nebezpečenství 2 m2, v dolech II. třídy nebezpečenství 3 m2. Při tom nutno dbáti, aby větry byly účelně využity a aby ztráty větrů zůstaly omezeny jen na skutečně nezabranitelné.
(3) Všechny výdušné jámy dolů II. třídy nebezpečenství musí míti záložní větrák i s pohonem o výkonnosti podle odst. 1 ve stavu vždy upotřebitelném.
(4) Lze-li očekávati, že větrák, případně i záložní větrák, budou státi tak dlouho, že by mohly nastati poruchy v předepsaném větrání, nutno zaříditi včas odchod mužstva z pracovišť, po případě z dolu,
(5) Byl-li větrák zastaven na delší dobu, třeba ho spustiti včas, aby všechna pracoviště byla správně větrána před obložením, případně před prohlídkou podle § 32 odst. 6.—8.
(6) Na větráky musí býti trvale dozíráno. Je-li větrní jáma vzdálena od závodní kanceláře přes 100 m, musí býti závodní kancelář telefonicky spojena se stanovištěm strojníka větráku. Každý větrák musí býti opatřen samočinně zapisujícím měřičem podtlaku a mimo to vhodným tlakoměrem neodvislým od zapisujícího přístroje. Údaje o velikosti podtlaku třeba denně přirovnávati k údajům vodního tlakoměru a podle něho zapisující přístroj nastavovati. Časové údaje na diagramu musí souhlasiti se správným časem.
(7) Záznamy podtlaku s označením dne, kdy byly napnuty, třeba uschovávati nejméně 6 měsíců.
(8) Parní pohonné stroje větráků musí býti opatřeny zařízením zajišťujícím stejnoměrný počet obrátek. Při elektrickém pohonu není třeba takového přístroje a s povolením revírního báňského úřadu lze upustiti i od stálého dozoru na větrák; v tom případě musí býti větrák opatřen signalisačním zařízením, upozorňujícím na nápadnou změnu podtlaku a na zastavení chodu větráku. Toto zařízení musí míti zvláštní zdroj elektrického proudu, neodvislý od proudu pohonné sítě. Podobnou signalisaci je třeba zříditi všude tam, kde pro hluk jiných strojů nebyla by nápadná změna podtlaku nebo zastavení větráku ihned zpozorována nebo kde strojník má na starosti vedle větráku ještě i obsluhu jiného stroje nebo zařízení.
(9) U výdušných jam třeba zaříditi, aby závěr jámy mohl býti rychle opraven nebo nahrazen, tudíž u jam s těžním zařízením je nutno zříditi poklop, jak je předepsáno v § 5 odst. 2.
(10) Ssací hrdla větráků musí býti opatřena uzavíracími zařízeními (šoupátky, dveřmi a pod.), která musí býti udržována v bezvadném stavu, aby umožňovala rychlé a těsné uzavření.
(1) Vedle větráků výdušných jam lze s povolením revírního báňského úřadu použíti také výpomocných větráků v dole pro jednotlivé samostatné větrní oddělení nebo jejich skupiny. Pro tyto výpomocné větráky platí obdobně ustanovení § 11 odst. 1 až 8.
(2) Na ochozu kolem větráku musí býti postaveny nejméně dvoje těsné dveře samočinně se uzavírající. Prostor mezi dveřmi musí býti ovětráván tak, aby se v něm nemohl hromaditi methan.
(3) Výpomocný větrák nesmí se v nepracovních dnech zastavovati.
(1) Do každého dolu i do oblasti každého hlavního větráku třeba přiváděti tolik větrů, aby obsah methanu v každém (i dílčím) průchodním proudu jednotlivých samostatných větrních oddělení (§ 15 odst. 2) až do posledního osazeného pracoviště nepřekročil 1.5%, za posledním pracovištěm 2.5%, a aby připadalo za minutu, měřeno ve výdušném proudu, na každou v dole zaměstnanou osobu 4 m3 větrů u dolu I. třídy nebezpečenství a 7 m3 větrů u dolu II. třídy nebezpečenství. Pro výpočet třeba vzíti za podklad počet osob nejsilněji osazené směny v den měření.
(2) Ustanovení odstavce 1, platící pro celý důl, platí i pro stanovení množství větrů v každém samostatném větrním oddělení (§ 15 odst. 2). Množství větrů samostatných větrních oddělení lze však snížiti až na 2 m3 pro muže a minutu u dolů I. třídy nebezpečenství a na 3 m3 u dolů II. třídy nebezpečenství, pokud po tomto snížení obsah methanu ve výdušném proudu za posledním pracovištěm příslušného samostatného větrního oddělení nepřekročí 1%.
(3) Nelze-li zabrániti obsahu methanu v průchodním větrním proudu přes 1.5% ani zesílením v odstavci 1 uvedeného množství větrů nebo občerstvením, třeba zastaviti pracoviště v oné části průchodního větrního proudu, kde obsah methanu dosáhl nebo překročil 2.5%, v přítomnosti uhelného prachu 1.5%, a odvésti větry bez dalšího upotřebení v osazených pracovištích nejkratší cestou k výdušné jámě. Dosáhne-li nebo překročí-li obsah CH4 v průchodním proudu takové výdušné cesty 2.5%, třeba to hlásiti revírnímu báňskému úřadu, který učiní případná opatření a stanoví podmínky, za jakých tu mohou býti konány udržovací práce, případně doprava hmot, a za jakých podmínek nutno konati pochůzky podle § 30 odst. 1.
(4) Množství větrů stanovené v předcházejících odstavcích nesmí se snížiti v jednotlivých směnách slaběji osazených.
(1) Pro větrní cesty smí se užívati jenom otevřených a schůdných prostorů dolů, není-li povolena výjimka podle § 22 odst. 3, příp. podle § 23 odst. 4, a nejde-li o větrní jámy nebo vývrty. Větrní cesty musí míti tak veliký průřez, aby rozdíly v depresi mezi vtažným a výdušným proudem byly co nejmenší a aby při dostatečném větrání rychlost větrů nepřekročila 6 m/vteřinu. Jenom ve větrních jámách, větrních šibících, výdušných překopech a hlavních větrních chodbách, užívaných jen k větrání, smí rychlost větrů dosáhnouti až 10 m/vteř.
(2) Místo větrních přerážek smí se užívati také vývrtů o průměru nejméně 30 cm, není-li nebezpečí jejich zavalení nebo je-li postaráno o to, aby se nemohly ucpati. Uvedené největší rychlosti neplatí pro vývrty.
(3) Všechny větrní cesty mimo vývrty musí míti ve všech dolech světlý průřez nejméně 2 m2. Dále platí, že větrní cesty musí míti takový průřez, aby byl zachován rovnocenný průřez příslušné oblasti větrní jámy podle § 11 odst. 2.
(4) V chodbách, jichž se užívá v značné míře k dopravě osob ve vozech nebo k těžbě, třeba odečísti od průřezu chodby průřez vozu. Totéž platí, je-li v chodbách uloženo dřevo nebo jiný materiál.
(5) Větrní chodby nesmí býti kamenem nebo uhlím z přibírky a udržování zužovány na menší průřez, než se požaduje podle odst. 1 a 3 a musí v tom případě býti postaráno o odvoz tohoto materiálu.
(6) Výjimky z ustanovení odstavce 1 až 3 vyžadují povolení revírního báňského úřadu.
(7) Při ražení chodeb třeba dbáti, aby se podle možnosti zabránilo ostrým lomům a kolenům a aby se dodržoval stanovený průřez, t. j. aby se zabránilo výlomům ve stropu a zbytečnému rozšíření nebo zúžení chodeb.
(1) Větrání dolu jest tak zaříditi, aby se vytvořilo co nejvíce samostatných větrních oddělení. K tomu jest přihlížeti již při zakládání, vyřizování a přípravě nových porubných polí.
(2) Samostatným větrním oddělením rozumí se oblast větrů od místa, kde se jako čerstvé oddělují od spojených čerstvých větrů, až od místa, kde se po použití v pracovištích spojují s jinými výdušnými větry, bezpečně oddělená (odst. 4 a 5) na všech spojích od sousedních samostatných větrních oddělení. Pracovištěm jest rozuměti všechna místa, kde se pracuje v otvírce, rozdělávce, přípravě, porubu i ve stávajících důlních dílech, vyjímaje obsluhu nárazišť u vtažných a výdušných jam a přechodné práce udržovací.
(3) Všechna pracoviště v dolech musí býti pojata do některého samostatného větrního oddělení, avšak revírní báňský úřad může povoliti odváděti použité větry v pracovištích zpět do čerstvého větrního proudu dosud nerozděleného na samostatná větrní oddělení a používati spojených výdušných proudů samostatných větrních oddělení pro větrání pracovišť za předpokladu, že jiný způsob větrání by byl spojen se zvláštními obtížemi. Může se jednati o hloubení jam, otvírku dosud neproražených pater, o ražení chodeb a pod., nikoliv však o porub.
(4) Všechna spojení mezi samostatnými větrními odděleními třeba uzavříti bezpečně proti výbuchům hrázemi a třeba-li udržovati spojení ve stavu sjízdném, nejméně dvěma hrázovými dveřmi, otevírajícími se v opačném směru a zavírajícími se samočinně. Stejně třeba uzavříti krátké spoje mezi vtažnou a výdušnou jamou a mezi hlavním vtažným proudem a výdušným proudem samostatného větrního oddělení, může-li krátké spojení mezi nimi ohrožovati větrání celého dolu nebo celého jednotlivého větrního oddělení.
(5) Hrázové dvéře musí býti tak pevné, aby odolaly statickému přetlaku nejméně 10 atm. a musí býti zhotoveny podle typů schválených revírním báňským úřadem. Pro dřevěná dveřní křídla jest užiti fošen, pokud možno suků prostých, nejlépe ve dvou vrstvách křížem přeložených, oboustranně plechem aspoň 2 mm silným obložených. Oba plechové pláty třeba spolu hustě a pevně spojití šrouby. Veřeje nesmějí scházeti a musí býti pevnější než dveře. Dveře musí na ně všude přesně dosedati plochou, u dveří obvyklé velikosti nejméně 5 cm širokou. Jsou-li dvéře ve společné hrázi, musí býti od sebe vzdáleny nejméně 1.2 m.
(6) Mají-li hráze nebo hrázové dveře otvory pro převádění částí větrů, musí býti tyto otvory s obou stran opatřeny samočinnými záklopkami, odolnými proti výbuchu.
(7) V jednom samostatném větrním oddělení nesmí býti současně zaměstnáno více než 70 lidí. Revírní báňský úřad může povoliti zvýšení počtu osádky až na 110 lidí, jde-li o samostatná větrní oddělení s malým nebezpečím uhelného prachu a nepřesahuje-li obsah třaskavých plynů ve výdušném proudu větrního oddělení 1.5%.
(8) Osoby, které výjimečně (odst. 2 a 3) nepracují v samostatných větrných odděleních, rozdělí se při stanovení množství větrů pro samostatná větrní oddělení podle § 13 odst. 2 poměrně na ta samostatná větrní oddělení, v jejichž nerozdělených čerstvých nebo spojených použitých větrech pracují. Tito lidé se však nezapočítávají do přípustného počtu lidí jednotlivých samostatných větrních oddělení podle odst. 7.
(1) Čerstvé větry nutno vésti jako průchodní větrní proud nejkratší cestou s povrchu na nejhlubší vtažná patra, případně na nejhlubší místa k prvním pracovištím v jednotlivých samostatných větrních odděleních, odtud v celé další cestě — není-li povolena výjimka podle § 17 odst. 1 — pouze vodorovně nebo vzestupně přes pracoviště nejkratší cestou na povrch.
(2) Průchodním větrním proudem rozumí se větrní proud vzbuzený hlavním větrákem nebo přirozeným tahem, jenž prochází od vtažného otvoru dolu k výdušnému otevřenými důlními díly bez zvláštních pomocných zařízení (§ 19 odst. 2).
(3) Za vzestupně vedený považuje se větrní proud stoupající cestami se stoupáním větším než 1:50 (2 cm na 1 m), za úpadně vedený větrní proud spadající cestami s úklonem větším než 1:50. Ostatní větrní proudy se pokládají za vedené vodorovně.
(1) Vésti průchodní větrní proud úpadně je dovoleno neomezeně jen, dokud nebyl upotřeben k větrání pracovišť (§ 15 odst. 2) nebo dokud nebyl nabohacen methanem v množství 1% nebo více; jinak jen nepřesahuje-li rozdíl svislých výšek mezi nejvyšším a nejnižším místem úpadně vedeného průchodního větrního proudu v dolech I. třídy nebezpečenství 10 m a v dolech II. třídy nebezpečenství 5 m. Jsou-li uvedené svislé výšky překročeny, nebo dosáhl-li obsah methanu 1%, je třeba povolení revírního báňského úřadu.
(2) Při úpadně vedených větrech třeba dbáti na to, aby větrní proud byl dosti vydatný, pokud se týče množství i rychlosti, aby nemohlo nastati nahromadění plynů (§ 9 odst. 2) ani v nejvrchnějších místech větrních cest, případně ve vrcholech vln při jejich střídavém stoupání a klesání.
(3) Přechází-li vodorovná nebo vzestupná větrní cesta do úpadní větrní cesty a jsou-li mezi dvěma místy takových větrních cest jiná spojovací důlní díla, nutno spolehlivě zabrániti krátkému spojení větrů.
(1) Větrní dveře pro rozvádění větrů pozůstávající z dveřejí a dveřních křídel, musí býti pevně vsazeny buď do přiměřeně silného zdiva, zapuštěného do horniny po obvodu chodeb nebo do řádně utěsněného peření. Větrní dveře musí se samočinně zavírati a nesmí zůstati déle otevřeny než je třeba, aby se jimi prošlo nebo projelo. Neužívané dveře třeba vyvěsiti. Záložní dveře, které mají zůstati otevřeny při pravidelném větrání, třeba spolehlivě upevniti, aby nemohly býti zavřeny nepovolanými bez násilí.
(2) Rozdělovací (regulační) dveře musí míti řádně upravené propouštěcí otvory, jejichž velikost se dá spolehlivě ustaviti šoupátkem.
(3) Kde se častěji projíždí větrními dveřmi nebo kde je dostatečné větrání pracoviště ohroženo otevřením jedněch dveří nebo kde pro těžbu na pásech a pod. zůstává větší volný otvor v pažení, třeba postaviti nejméně dvoje větrní devře v takové vzdálenosti, aby byly nejméně jedny uzavřeny. Je-li toho třeba, musí býti větrní dveře pod stálým dozorem.
(4) Větrních závěsů, látkových, prkenných nebo plechových, smí se užívati jen tam, kde jejich neúplná těsnost není závadou. Místo větrních dveří jsou závěsy přípustny jenom na místech, kde nelze dveře udržeti v řádném stavu a třeba pak upotřebiti nejméně dvou závěsů co možná těsných v takové vzdálenosti od sebe, aby při průchodu jedním byl druhý uzavřen.
(5) Ve sběrných svážných, kterými se těží, není dovoleno užívati větrních dveří, větrních závěsů jenom přechodně.
(1) Do pracovišť, která nejsou větrána průchodním větrním proudem, třeba pomocným větráním přiváděti větry z průchodního větrního proudu. Totéž platí o užívaných důlních prostorách (vrátkové komory, skladiště a pod.), v nichž se hromadí výbušné nebo škodlivé plyny (§ 9 odst. 2). O úpadních porubech, porubech zbytkových pilířů nad výdušnou chodbou a o kapsách na kámen platí však ustanoveni § 22 odst. 2.
(2) Pomocné větrání pracovišť z průchodního větrního proudu děje se
(3) Podružného větrání smí se používati jen k větrání porubů podle § 22 odst. 2, jinak jen s povolením revírního báňského úřadu. Zvláštní větrání budiž zpravidla ssací.
(4) Přímé větrání pracovišť výhradně jen vyfukujícím stlačeným vzduchem není přípustné.
(5) Zvláštní větrání třeba tak zaříditi, aby pro každé jednotlivé pracoviště byly odebírány větry přímo z průchodního větrního proudu, aby větračky byly běžně dotahovány a spolehlivě utěsňovány a aby větry v pracovištích již užité nemohly se mísiti s větry do pracoviště přiváděnými.
(6) Zvláštního větrání smí se užívati, je-li zabezpečeno dostatečné množství větrů
(7) Zvláštní větrání na vzdálenosti větší než uvedeno v odst. 6 bod a) a b) vyžaduje povolení revírního báňského úřadu.
(8) Nelze-li ani sesílením větrání udržeti obsah methanu v pracovišti pod 2.5% a v přítomnosti uhelného prachu pod 1.5% třeba pracoviště na dobu zaplynování zastaviti. Práce v takových zaplynovaných pracovištích může povoliti revírní báňský úřad jen za stálého dohledu. Pracoviště pro zaplynování zastavená třeba učiniti nepřístupnými ještě v dosahu čistých větrů aspoň hustým zalaťováním s výstražným křížem.
(9) Pomocné větrání nesmí býti přerušeno v pracovních směnách; ve volných směnách může býti přerušeno jen tehdy, nemohou-li býti ohroženi lidé, pracující ve větrním proudu, do něhož odcházejí vzdušiny z pracoviště, kde bylo pomocné větrání přerušeno.
(10) Přeruší-li se zvláštní větrání ve volných směnách, třeba je spustiti včas před prohlídkou pracovišť podle § 32 odst. 6—8.
(1) Dovrchní chodby se širokou čelbou, v nichž se má základkového pásu použíti jako přehrady, smí se raziti jen s povolením revírního báňského úřadu.
(2) Z dovrchní chodby, dokud není proražena k výdušnému vyššímu patru, smí se vybočiti jenom k docílení větrního spojení a vždy jenom jediným pracovištěm směrně nebo kosmo. Pokud se razí tato odbočka, třeba ražení dovrchní zastaviti. Pro větrání takových směrných nebo kosmých odboček platí předpisy jako pro dovrchní. Výjimky povoluje revírní báňský úřad.
(1) Chodby, v nichž kterýkoliv úsek má stoupání přesahující 1:50, třeba při ražení považovati za dovrchní chodbu.
(2) V chodbách, ve kterých se úpadní úseky průchodního větrního proudu střídají s vodorovnými nebo vzestupnými úseky, vyžaduje se povolení revírního báňského úřadu k úpadnímu vedení větrů, jakmile kterýkoliv úsek nebo sled vln mezi nejvyšším a nejnižším místem větrního proudu překročí svislé výšky uvedené v § 17 odst. 1.
(3) Mají-li chodby střídavě stoupání a úklon, třeba zvlášť dbáti na to, aby ve vrcholech vln nenastalo nahromadění plynů (§ 9 odst. 2).
(1) V rubáních třeba vésti větry co možná blízko porubné stěny mezi ní a závalem nebo základkou vzestupně k výdušné chodbě nad rubáním. Vésti větry rubáním úpadně není dovoleno. Při tom třeba dbáti, aby nejmenší množství větrů stanovená v § 13 byla i v porubech dodržována. Při stěnování má základka nebo základkové pásy podél vtažné a výdušné chodby postupovati co možná bezprostředně za porubnou stěnou. Oba tyto základkové pásy musí býti na dolech II. třídy nebezpečenství vždy utěsňovány slínem, pískem a pod., na dolech I. třídy nebezpečenství pak tam, kde je nutno, aby ztrátě větrů stařinami bylo zabráněno pro možnost zápaly nebo pro nedostatek větrů na pracovišti.
(2) Úpadní poruby nemusí býti přímo větrány do ploché hloubky 50 m, zbytkové pilíře nad výdušnou chodbou do ploché výšky 10 m. Nestačí-li tento způsob větrání, aby se udržel obsah methanu pod 1.5%, třeba užíti pomocného větrání. Přesahuje-li plochá hloubka úpadního porubu 50 m nebo plochá výška zbytkového pilíře nad výdušnou chodbou 30 m, jest třeba povolení revírního báňského úřadu. Totéž platí o kapsách na kámen.
(3) Přiváděti větry stařinou k porubům nebo odváděti pouze stařinou bez udržování otevřené větrní cesty je přípustné jenom výjimečně se svolením revírního báňského úřadu. Pří pilířování na zával lze odváděti větry z rubání závalem téhož větrního oddělení jen na vzdálenost do 50 m, na větší vzdálenost s povolením revírního báňského úřadu, je-li zabezpečeno množství větrů předepsané v § 9 odst. 1 a v § 13.
(1) Dokud není porubné pole se všech stran obehnáno důlními díly, je dovoleno raziti současně s hlavní chodbou jen jednu dovrchní, jednoduchou nebo dvojitou (s příslušnou směrnou přerážkou), nebo jen jednu úpadnici k docílení průchodního větrního proudu nebo k jeho pošinutí směrem ke hranici pole. Pro práce tyto platí předpisy § 20 odst. 2. Výjimky povoluje revírní báňský úřad.
(2) Ražení směrných chodeb vybočujících z hotové již přerážky s výdušným patrem do pole dosud neohraničeného je přípustné, se směrnou chodbou však smí se současně raziti obdobně jako podle odstavce 1 jen jedna jednoduchá nebo dvojitá dovrchní nebo jen jedna úpadní chodba.
(3) Razí-li se směrné chodby se širokou čelbou nebo s kapsami pro základku kamene, musí býti otevřený průřez chodby vždy na vrchním boku základky. Práce se širokou čelbou nebo s kapsami smí počíti teprve ve vzdálenosti nejméně 15 m od překopu nebo svážné. Tento uhelný pilíř může býti nahrazen stejně širokou základkou, tak utěsněnou, aby se zabránilo ztrátám větrů.
(4) Větrati přípravné předky větry, které prošly stařinami a odváděti větry z takových pracovišť stařinami je dovoleno jen se svolením revírního báňského úřadu.
(1) Dočasně neosazená pracoviště a dočasně nepoužívané důlní prostory v průchodním větrním proudu třeba trvale větrati. Trvá-li přerušení práce déle než 1 pracovní den, třeba je ještě zřetelně označiti laťovým křížem.
(2) Nepoužívané nebo opuštěné neproražené chodby mohou býti z větrání vyloučeny, avšak musí býti těsně a spolehlivě uzavřeny proti přístupu nepovolaných osob.
(3) Opuštěné, neproražené dovrchní chodby třeba na spodním konci zdivem těsně uzavříti.
(4) Stařiny odhozených polí a opuštěná pole třeba tak uzavříti, aby mdlé větry nemohly škodlivě působiti v používaných prostorech a aby se zabránilo ztrátám větrů a jejich nežádoucímu průtahu.
(5) Při ražení chodeb blížících se starým dílům třeba předvrtávati.
(1) Všechna opatření pro větrání dolu jsou vyhrazeny závodnímu. Zařízení k větrání nesmí se měniti bez jeho svolení, leda v případech nutných.
(2) Závodní inženýři, bezpečnostní technici (podle vyhlášky ministerstva průmylu č. 1013/1949 Ú. l. I) a dozorci jsou povinni dozírati na opatření k větrání v mezích jim přikázané působnosti podle §§ 56—59 a hlásiti bez průtahu závodnímu každou poruchu, jakož i opatření, jež učinili k jejímu odstranění v případech nutných.
(3) Dozorci jsou povinni zanášeti do snímků důlních map bez průtahu všechny změny ve větrání, které nastávají při pracích podléhajících jejich dozoru a nositi ve službě tyto snímky s sebou.
(1) Horníkům budiž zakázáno prováděti bez příkazu změny na zařízeních k větrání nebo k ochraně kamenným prachem a odstraňovati závěry nebo označení míst neosazených, nepoužívaných nebo ohrožených.
(2) Horníkům budiž nařízeno oznámiti nejbližšímu dozorci každé poškození prachových uzávěr a větracích zařízení jako větrních přehrad, dveří, větraček a pod., jakmile o něm zvědí.
(1) Třeba měřiti nejméně jednou týdně množství a teplotu celkového výbušného proudu ve výdušné jámě a nejméně jednou za měsíc množství a teploty výdušných proudů všech samostatných větrních oddělení. Měřeno budiž na místech určených závodním tak, aby celá oblast jedné výdušné jámy byla proměřena v jedné směně a to podle možnosti na hlavní těžné směně.
(2) Místa pro měření větrů (větrní stanice) třeba voliti v přímých částech chodeb v nezúženém jejich průřezu tak, aby bylo zachyceno celé množství větrů ve větrním oddělení.
(3) Vedle měření větrů v hlavních větrních stanicích třeba na vhodném místě ve výdušné chodbě pokud možno blízko porubu měřiti množství větrů procházejících každým porubem, a to jednou měsíčně.
(4) Mimo to třeba denně měřiti a zaznamenávati barometrický tlak a teplotu na povrchu na místech určených závodním a v určenou denní dobu, neužívá-li se k tomu zapisujících přístrojů.
(5) Za účelem udržení, případně soustavného zvětšování užitečného rovnocenného průřezu dolu na velikost stanovenou v § 11 odst. 2 třeba v dolech I. třídy nebezpečenství nejméně jednou ročně, v dolech II. třídy nebezpečenství každého půl roku sestaviti celkovou rozvahu větrání dolu. K tomu nutné měření větrů musí konati a rozvahu sestaviti závodní sám nebo jím pověřený provozní inženýr.
(1) Celkový výdušný proud třeba zkoumati na obsah methanu, kysličníku uhličitého a kyslíku jednou měsíčně, výdušné proudy všech samostatných větrních oddělení v dolech II. třídy nebezpečenství rovněž jednou měsíčně, v dolech I. třídy nebezpečenství aspoň jednou za čvrt roku. Vzorky pro zkoušku buďtež brány zároveň s měřením větrů předepsaným v § 27. Chemický rozbor třeba prováděti osobami uznanými revírním báňským úřadem za způsobilé a způsobem tímto úřadem schváleným.
(2) V celkovém výdušném proudu, ve všech výdušných proudech samostatných větrních oddělení a na místech určených závodním nutno aspoň jednou za půl roku zkoumati detektorem přítomnost kysličníku uhelnatého. Ve větrních odděleních s poruby do pole třeba toto zkoumání konati aspoň jednou měsíčně. V případě zjištění přítomnosti CO nutno provésti rozbor vzorku větrů a jeho výsledek hlásiti ihned revírnímu báňskému úřadu.
(3) Zjistí-li se ve výdušném proudu samostatného větrního oddělení více než 1% methanu, nutno dílčími rozbory zkoumati, odkud a v jakém množství methan vyvěrá a poznamenati to ve výkazu podle § 29 odst. 1.
(4) Revírní báňský úřad může naříditi zkoumání větrů v obdobích kratších, než uvedeno v odst. 1 a 2, případně může i přímo určiti místa, kde mají býti větry zkoumány.
(1) Výsledky měření větrů a rozvahy větrání (§ 27), jakož i chemických rozborů (§ 28) buďtež zapisovány do zvláštní knihy vedené podle vzoru, schváleného revírním báňským úřadem.
(2) Opisy záznamů třeba předkládati revírnímu báňskému úřadu do 30 dnů po uplynutí každého měsíce u dolů II. třídy nebezpečenství a každého čtvrtletí u dolů I. třídy nebezpečenství.
(1) Revírní dozorci musí ve svých obvodech nejméně jednou týdně pochůzkou zjistiti, zda větrní cesty odpovídají předpisům § 14. Pro větrní cesty, které nepatří k obvodu žádného revírního dozorce, musí býti pro tento účel určen dozorce, který má pochůzku vykonati. Větrní vývrty třeba prohlédnouti, zda nejsou ucpány. Větrní jámy buďtež prohlédnuty nejméně jednou čtvrtletně k tomu ustanoveným dozorcem. Nemá-li jáma ani lezního ani těžního oddělení, urči způsob a lhůtu prohlídek revírní báňský úřad.
(2) Výsledky prohlídek buďtež zaznamenávány.
Pro každý důl buďtež vedeny a běžně doplňovány větrní mapy, poskytující přehled o vedení větrního proudu a jeho rozčlenění do jednotlivých větrních oddělení až k výduchu. Ve větrních mapách třeba vyznačiti značkami podle vyhlášky báňského hejtmanství č. 1029/1949 Ú. l. I místa, kde se větry měří a zařízení k odvádění, oddělení a uzavření větrních proudů jakož i prachové uzávěry.
(1) Všechna osazená pracoviště v dole musí býti dozorci prohlédnuta na obsah třaskavých plynů a nahromadění uhelného prachu zpravidla dvakrát ve směně tak, aby na každou polovinu směny připadala aspoň jedna prohlídka. Je-li osádka pracoviště rozdělena do více pracovních skupin, třeba zkoušeti větry u každé z nich. Důlní dozorci musí také přezkoušeti výdušné větry vycházející z porubů a stanoviště pohonu dopravních zařízení. Místa nebezpečnější třeba prohlédnouti i víckrát za směnu.
(2) Stejnou prohlídku jsou povinni konati také předáci, kteří mají zcela výjimečně indikátory v pracovištích ohrožených nenadálým nahromaděním směsí plynových, jako na př. v chodbách — zvláště dovrchních — silně plynujících sloji. Tato pracoviště musí předák prohlížeti na plyny nejen z počátku směny, ale i za směny, zvláště po přestávkách před započetím práce. Místa (části dolu, sloje, jednotlivá pracoviště, druh pracovišť a pod.) vyžadující takových prohlídek, uvede závodní v knize služební.
(3) Pro místa, se slabým vývinem methanu, větraná průchodním větrním proudem, smí závodní snížiti počet prohlídek za směnu na jednu. Rovněž pro pracoviště se zvláštním větráním, je-li vývin plynu tak nepatrný, že není nebezpečí nahromadění nedýchatelných směsí plynových ani při poruchách ve větrání. V dovrchních dílech, v pracovištích, z nichž jsou větry vedeny úpadně na větší svislou výšku, než dovoluje § 17 odst. 1, v pracovištích, kde předáci mají indikátory (§ 32 odst. 2), jakož i v místech odlehlých nebo jen jedním mužem osazeným (§ 157 všeob. hornopol. nařízení č. 759/1897) nesmí býti snížen počet prohlídek pod dvě.
(4) Výsledek prohlídky sdělí dozorce předáku nebo skupině horníků a zapíše do pochůzkové knihy, ve které musí býti uvedeno jméno dozorce, směna a v každém pracovišti zjištěný obsah methanu, příp. prodlužování se plamene větérky, a přítomnost usazeného a unášeného uhelného prachu, který nemůže býti učiněn neškodným.
(5) Větry smí se zkoumati na plyny jen elektrickými lampami s indikátorem nebo zvláštními indikátory (§ 38).
(6) Všechna dovrchní a z nich vybočující pracovní díla, která byla neosazena déle než 3 hodiny, nutno prohlédnouti před osazením zvláštními k tomu ustanovenými osobami (prohlížeči pracovišť) na přítomnost methanu a uhelného prachu. Prohlídka tato nesmí se konati dříve než 3 hodiny před osazením. Stejně třeba prohlédnouti všechna ostatní díla, která byla neosazena 2 směny nebo déle. Jsou-li tato díla větrána průchodním větrním proudem a lze-li spolehlivě předpokládati, že zaplynování je vyloučeno, může odpadnouti předběžná prohlídka se svolením závodního, netrvá-li přerušení práce 3 směny nebo déle. Taková místa uvede závodní ve služební knize.
(7) Výsledky všech předběžných prohlídek třeba zapisovati do „knihy o předběžných prohlídkách“ a hlásiti vrchnímu dozorci před sjezdem mužstva. Zápisy o předběžných prohlídkách v knize, do níž vrchní dozorce musel vepsati všechna pracoviště určená k předběžné prohlídce, musí býti pak předloženy závodnímu.
(8) Výsledky předběžných prohlídek dovrchních a z nich vybočujících chodeb buďtež mimo to poznamenávány prohlížeči pracovišť na tabulkách umístěných na vhodných místech poblíže čelby.
(1) Zjistí-li se při prohlídkách po přerušení provozu nebo při pochůzkách dozorců za směny na pracovišti nebo ve větrním proudu vedeném do pracoviště obsah methanu 1.5% nebo více, třeba snažiti se o zlepšení větrání.
(2) Zjistí-li se při těchto prohlídkách 2.5% nebo více methanu, a nelze-li závadu odstraniti jednoduchou úpravou větracího zařízení v nezaplynovaných prostorách, budiž pracoviště ihned zastaveno a učiněno nepřístupným (§ 19 odst. 8). Zjistí-li se za stejných okolností obsah methanu 1.5% nebo více a zároveň uhelný prach, který nebyl učiněn práškováním nebo kropením neškodný a nelze-li tak dodatečně učiniti, třeba pracoviště stejným způsobem uzavřití a označiti.
(3) Zastaví-li se pracoviště z důvodů uvedených v odst. 2, třeba to bez průtahu oznámiti vrchnímu odzorci nebo provoznímu inženýru, který nechť učiní potřebná opatření k odstranění nebezpečí a vyrozumí závodního. Závodní je povinen opatření tato přezkoušeti a buď je výslovně schváliti nebo změniti. Zastavená pracoviště smí býti osazena jen na příkaz vrchního dozorce, provozního inženýra nebo závodního, bylo-li nebezpečí odstraněno.
(4) Při větších poruchách ve větrání celého dolu, jednotlivých důlních Oddělení nebo pracovišť třeba odvolati včas horníky z ohrožených míst.
(1) Zjistí-li palní nebo předáci, že pracoviště je zaplynováno (§ 33 odst. 2), musí osádka práci ihned zastaviti, pracoviště opustiti a výstražným křížem označiti, zpraviti horníky sousedních pracovišť a hlásiti to nejbližšímu dozorci.
(2) Horníkům je zakázáno vstupovati do míst označených výstražnými kříži nebo laťováním.
(1) K osvětlování v dole smí se užívati jenom zařízeni bezpečných proti třaskavým plynům.
(2) Soustavy přenosných lamp (osobních i takových, které jsou uzpůsobeny k přenášení s postupem pracoviště, na př. magnetoelektrické lampy na stlačený vzduch) povoluje báňské hejtmanství. Také veškeré změny na používaných lampách smí se díti jen schválením báňského hejtmanství.
(3) Stálá osvětlovací zařízeni musí vyhovovati předpisům ESČ a vyžadují povolení revírního báňského úřadu.
(1) Osoby povinné zkoumati větry na plyny, jako dozorci (§ 32 odst. 1), prohlížeči pracovišť (§ 32 odst. 6) a palní (§ 7 vyhlášky báňského hejtmanství č. 1490/1949 Ú. l. I, o trhacích pracích na hornických závodech), musí míti elektrickou lampu s indikátorem methanu nebo elektrickou lampu a zvláštní indikátor.
(2) Totéž platí pro předáky, kterým byl s ohledem na nebezpečí nenadálého nahromadění nedýchatelných směsí plynových přidělen indikátor (§ 32 odst. 2).
(3) Užívati benzinových větérek k indikaci plynů a zároveň jako osobních lamp je přípustné jenom se svolením báňského hejtmanství.
(1) Osobní elektrické lampy musí vyhovovati těmto požadavkům:
(2) Které druhy osobních elektrických lamp a jejich součástek (žárovky, ochranné sklo a j.) vyhovují těmto požadavkům, případně které druhy jiného přenosného osvětlovacího zařízení možno považovati za bezpečné proti třaskavým plynům, stanoví báňské hejtmanství.