(1) Dopravními cestami podle tohoto nařízení jsou všechny cesty na povrchu i pod zemí, jimiž se — byť i jen občas — dopravují hmoty jakýmkoliv způsobem.
(2) Tratí se rozumí ona část dopravní cesty, v níž se dopravuje po kolejích nebo po laně.
Dopravní cesty musí býti v době dopravy dostatečně prostorné a v takovém stavu, aby doprava po nich byla bezpečná, zejména musí býti zabezpečeny proti pádu hornin nebo jiných předmětů s výše položených míst.
(1) Trati buďtež vedeny co možná přímo, bez zbytečných změn úklonu. Změny úklonu buďtež pozvolné. Oblouky trati nechť mají dostatečně velké poloměry zakřivení a přiměřené převýšení vnějších kolejnic.
(2) Kolejnice v obloucích trati musí býti zahnuty podle jejich zakřivení.
(1) Jestliže trať křižuje cesty pro pravidelnou chůzi osazenstva a veřejné cesty nebo vede osadami a veřejnými místy vůbec, budiž učiněno zajištění závorami, zvláštními přechody nebo jiným vhodným opatřením, pokud příslušný povolovací úřad nestanoví jinak.
(2) Trati, které se křižují nebo sbíhají, musí býti vzájemně tak zajištěny, aby při náležité opatrnosti nemohlo dojíti k srážce.
(1) Probíhá-li dopravní cesta nad jinou dopravní cestou, cestou určenou pro chůzi, pracovištěm, osadou a veřejným místem vůbec, musí býti učiněna taková opatření, aby nebyli ohroženi lidé pod ní ani dopravními nádobami ani padajícími hmotami.
(2) Dopravní mosty, povaly, lešení a pod. musí býti opatřeny po celé šířce pevnou, dostatečně těsnou podlahou, a jsou-li výše než 1.5 m nad zemí, na všech volných stranách pevným zábradlím. V místech, kde pod nimi lidé chodí, budiž u spodku zábradlí upevněna průběžná, alespoň 10 cm vysoká obruba, pokud příslušný povolovací úřad nestanoví jinak. Pro železniční mosty platí ustanovení mostního řádu.
(3) Na okrajích nákladišť, na nichž se děje doprava ve vozech bez kolejí, musí býti dobře připevněny silné obruby nejméně 5 cm vysoké, aby vozíky nemohly sjeti.
(1) Rozměry kolejnic, vzdálenost pražců a upevnění kolejnic na pražcích musí odpovídati jejich provoznímu zatížení. Je nepřípustné vzpírati kolejnice krajinami, prkny a pod. Koleje, včetně výhybek, přípojek a odboček musí býti udržovány v pořádku, i když slouží dopravě jen přechodně.
(2) Na hlavních těžních chodbách, na tratích se strojní dopravou, a na tratích, u nichž je spád větší než 3° (52 mm/m), musí býti kolejnice vzájemně spojeny spojkami.
(1) Plošiny, točnice a výhybky musí býti položeny pevně.
(2) Správná poloha točnic a posuven budiž spolehlivě zajistitelná.
(1) Koleje vedoucí na odval nebo skládku buďtež na konci opatřeny zařízením k zadržení vozíků. Zařízení nesmí ohrožovati dělníky, ani jejich práci ztěžovati.
(2) Koleje přesahující konec odvalu nebo skládky buďtež bezpečně podepřeny.
(3) Koleje k vyklápění vozů nesmí se klásti příliš blízko svahu.
Konec trati budiž podle místních poměrů vhodně chráněn proti nebezpečnému přejetí vozů.
Vyklápědla musí býti postavena tak, aby se dala obsluhovati s bezpečného místa. Dělníci nesmějí se stavěti proti směru vyklápění.
Na povrchu musí býti za tmy postačitelně osvětleny stálým světlem alespoň ty části dopravních cest, kde se lidé zdržují (na př. náraziště, stanice, vchody a pod.), jakož i stále tmavé úseky dopravní cesty. K osvětlení ostatních částí těchto cest a všude pod zemí musí míti všichni, kdož tam mají co činiti, vhodné svítilny.
(1) Na dopravních cestách smějí se hmoty nakládati a vykládati jen v místech dostatečně prostorných a při tratích zpravidla jen v úsecích vodorovných. Místa určená k pravidelnému nakládání a vykládání musí býti k tomu vhodně upravena.
(2) Nakládá-li se do vozu nebo vykládá-li se z něho na trati, musí býti učiněno opatření, aby dělníci při tom zaměstnaní nebyli ohroženi dopravou na ostatní části trati.
(3) Kde je nebezpečí ujetí nebo nahodilého posunutí, musí býti dopravní nádoby při nakládání nebo vykládání zajištěny.
(4) Na dopravní nádoby v pohybu je zakázáno nahazovati jakékoliv předměty nebo je s nich shazovati.
(1) Do dopravních nádob smí se zpravidla nakládati nejvýše množství, pro které jsou určeny a sestrojeny.
(2) Hmoty dopravované na vozících třeba naložiti tak, aby s nich nespadly, na nic nenarazily a nečinily svou polohou vůz tak vrátký, že by se mohl převrátiti nebo vyšinouti s kolejí.
(1) Pro dopravu dlouhého důlního dříví, trub, luten, kolejnic, žlabů a pod., třeba použíti zpravidla zvláštních, k tomu účelu sestrojených vozů.
(2) Dopravované dlouhé nebo oblé předměty musí býti vhodně zajištěny, aby nemohly spadnouti; jinak musí býti přenášeny nebo posunovány.
(3) Pro pravidelnou dopravu těžkých předmětů (bedny, sudy, bubny a pod.) do sklepů a jiných nízko položených místností nebo z nich, musí býti upraveno bezpečné spouštěcí zařízení (spouštěcí šachty s kladkostroji, svážné dráhy a pod.).
(4) K dopravě žhavých hmot musí býti užito nádob k tomu způsobilých. Osoby u nich zaměstnané musí býti chráněny proti popálení.
Líhy nebo trámy užívané při nakládání a skládání těžkých břemen buďtež zabezpečeny tak, aby se nahodile ani nesesmekly ani nepřeklopily. Při tom buďtež i dopravní nádoby podle potřeby zajištěny proti náhodnému překlopení. V zimě buďtež líhy a trámy zbaveny ledu a sněhu a posypány pískem, popelem nebo podobně.
(1) S vyklápěním vozů se smí započíti, až když vozy stojí.
(2) Stoupati při vyklápění vozů na podvozky je zakázáno.
(1) Kde by se stojící vozy mohly rozjeti působením vlastní tíže nebo nahodilým vnějším popudem, musí býti proti tomu vhodným způsobem zajištěny. Takové zajištění je nutné vždy, stojí-li vozy na dopravních cestách s větším spádem než 10 mm/m. Na tratích s úklonem větším než 2° (35 mm/m) nemají býti zpravidla vozy shromažďovány.
(2) Stojí-li na trati několik vozů za sebou, musí býti řádně zabrzděn nebo podložen alespoň jeden, stojící nejníže ve spádu koleje.
Vozíky, jež se mají společně dopravovati, musí býti navzájem účelně sepjaty. Ručně spínati a rozpínati vozíky jest dovoleno jen, když vozy stojí. Dělnici nesmějí při tom mezi vozíky vstupovati ani se mezi ně nahýbati.
(1) K zvedání vyšinutých vozíků musí býti připraveny na hlavních stanicích a na jiných vhodných, vozičům známých místech trati zvedací páky (sochory), podkladky a pod. Dozorce nebo osoba jím pověřená musí dohlížeti, aby byly uvedené pomůcky pohotově v dostatečném počtu a v použivatelném stavu.
(2) Vyšinutý vozík smí se zvedati teprve tehdy, když byl zajištěn proti ujetí. Je-li na trati v nebezpečné blízkosti více vozíků, musí býti i tyto zajištěny. Na úklonných drahách musí býti před zvedáním vyšinutého vozíku lano napjato.
(1) Vrátky a brzdidla musí býti tak sestrojeny a udržovány, aby jejich používání nebylo spojeno s nebezpečím. Nesmí jich býti užíváno pro větší namáhání, než pro které jsou stavěny.
(2) Jejich ložiska a čepy musí býti stále dobře namazány. Jejich hřídele a osy musí býti zabezpečeny, aby nemohly vyskočiti.
(3) Řídicí zařízení musí býti tak konstruováno a v takovém stavu, aby umožnilo jemné ovládání vrátků a v případě nebezpečí jeho okamžité zastavení.
(1) Vrátky a brzdidla musí býti bezpečně zakotveny. Zakotvení musí se častěji prohlížeti.
(2) Brzdné kotouče (žabky, kačeny) musí míti dvojí, na sobě nezávislé upevnění.
(1) Navinování lana na buben budiž tak upraveno, aby nebylo třeba říditi je ručně. Je-li to výjimečně nutno, budiž k tomu užito delšího háku a pod.
(2) Pokud by někdo mohl býti spadnutím bubnu ohrožen (při poškození čepu nebo ložiska a pod.), musí býti bubny proti tomu zabezpečeny.
(1) Páky výsuvných spojek vrátků musí býti opatřeny pojistným zařízením, aby se spojka nemohla samočinně uvolniti.
(2) Užívá-li se dvojčitého vrátku k těžení jen jedním lanem, musí býti učiněno opatření, aby nebyl nikdo ohrožen lanem druhým nebo jeho závěsem.
(3) Věnce vrátkových bubnů musí býti tak vysoké, aby navinuté lano se nesesmeklo s bubnu. Lano musí býti tak dlouhé, aby na bubnu zůstaly nejméně 3 otočky lana, je-li dopravní nádoba na něj zavěšená ve spodní krajní poloze.
(1) Brzdidla musí býti opatřena brzdou, která umožňuje jízdu jen nadlehčením závaží (odlehčovací brzda).
(2) Alespoň jednu odlehčovací brzdu musí míti též vrátky poháněné jinou než lidskou silou, používá-li se jich při dopravě svislé nebo na úklonných drahách.
(3) U odlehčovacích brzd je zakázáno zavěšovati nebo trvale podpírati brzdné páky v odlehčené poloze.
(1) Brzdy vrátků a brzdidel musí býti tak účinné, aby byly s to zastaviti největší přípustné břemeno při pravidelné dopravě, i když je v nejnepříznivější poloze.
(2) Brzdy buďtež zařízeny tak, aby teplo vzniklé brzděním nepůsobilo nebezpečné zvýšení teploty.
(3) Brzdné pásy musí býti zajištěny proti sklouznutí s brzdného kotouče.
(4) Ložiska čepů brzdných bubnů buďtež vždy přístupna.
Ruční vrátky s rumpály musí býti opatřeny kromě pojistného roubíku též rohatkou se spolehlivou západkou. U dvojčinných ručních vrátků a rumpálů musí býti rohatky se západkami pro oba směry dopravy.
(1) Stanoviště brzdiče (vrátkaře) musí býti dostatečně prostorné a tak upravené, aby mohl brzdu (vrátek) pohodlně ovládnouti s bezpečného místa, musí býti spolehlivě osvětleno tak, aby světlo neoslňovalo brzdiče a aby brzdič viděl přijíždějící vůz.
(2) U stabilních vrátků a brzdidel buďtež učiněna potřebná ochranná opatření, aby nikdo nemohl přijíti mezi lano a buben (mříž, síť, zapažení a pod.).
(3) Je zakázáno podlézati nebo přelézati bubny a kotouče vrátků a brzdidel a těžní lana v chodu, jakož i zdržovati se v prostoru mezi lany.
Obsluhu vrátků a brzdidel lze svěřiti jen spolehlivým osobám o ní poučeným a zcela obeznalým s ovládáním a zařízením stroje. Jejich pokynů při dopravě nutno dbáti.
(1) Brzdič (vrátkař) se musí na počátku směny a častěji i za směnu přesvědčiti, zda dopravní zařízení jím obsluhované je v pořádku.
(2) S dopravou se smí započíti teprve po odstranění případných nedostatků, které by mohly ohroziti bezpečnost.
Má-li se vrátkař od stroje vzdáliti, musí stroj a pohon zajistiti tak, aby se vrátek nemohl rozjeti sám, ani aby jej nemohla v chod uvésti nepovolaná osoba. Zejména musí vrátkař před opuštěním svého stanoviště uzavříti přívod energie.
(1) Návěštní zařízení musí býti tak sestrojena a umístěna, aby jejich používání nebylo spojeno s nebezpečím.
(2) Zjistí-li se na návěštním zařízení vada nebo poškození, musí obsluhující osoba ihned zjednati nápravu sama, nebo hlásiti to nejbližšímu dozorci. Dokud zařízení nebylo opraveno, smí se dopravovati jen, je-li bezpečnost jinak spolehlivě zajištěna.
(1) Kde se užívá návěštního zařízení, musí býti umístěny na nárazištích svislých a šikmých dopravních cest, na těžních stanicích, na přechodech tratí, u dopravních strojů a pod. vývěsky vysvětlující význam zavedených návěští.
(2) Tyto a jiné vývěsky musí býti trvanlivé, vhodně umístěny a stále dobře čitelné.
Za správnost návěští odpovídá ten, kdo je dal. Zneužití návěštního zařízení je trestné.
(1) Břemena musí býti nošena tak, aby jimi nikdo nemohl býti poraněn. Osoby nesoucí břemena, kterými by mohl býti někdo ohrožen, musí upozorňovati na sebe voláním, procházejí-li místem, kde není volného rozhledu.
(2) Dopravuje-li dělnictvo do dolu a z něho své náčiní samo, musí býti jednotlivé kusy spolehlivě dohromady svázány; zpravidla však budiž pracovní náčiní do dolu a z něho dopravováno stejným způsobem jako hmoty.
(3) K přenášení těžkých břemen musí býti přiděleno tolik dělníků, aby mohli nésti břemeno bez nebezpečí pro sebe i pro své okolí.
(4) Zvedají-li nebo skládají-li břemeno dva nebo více dělníků, musí se tak díti na povel; u těžkých břemen musí jej dávati osoba stojící mimo.
(5) Oblé těžké předměty (kmeny, trouby, lutny, sudy a pod.) smějí býti ukládány jen na místa k tomu určená a přizpůsobená a musí býti zajištěny, aby se s hromady nesvalily.
(1) Ruční doprava na vozících je zpravidla dovolena jen na tratích o úklonu do 3° (52 mm/m).
(2) Výjimečně je přípustna až do 5° (87 mm/m), avšak jen tehdy, nepřesahuje-li část trati s úklonem přes 3° délku 20 m. Při spouštění dolů musí se vozík vhodně brzditi.
(1) Všude pod zemí, na povrchu pak na tratích, kde není volného rozhledu (v obloucích, v úzkých místech a pod.), smějí voziči jezditi za sebou ve vzdálenosti nejméně 20 m.
(2) V záhybech, v místech, kde trať upadá, na výhybkách, v podzemí u větrných dveří, na povrchu pak i na tratích, kde není volného rozhledu, musí vozič jeti pomalu. U větrných dveří a v záhybech pod zemí a na povrchu, kde není volného rozhledu, musí vozič kromě toho upozorňovati na sebe voláním, není-li jiného výstražného zařízení.
(3) Na křižovatkách a odbočkách, kde dráha přechází do jiné těžní trati, kudy jezdí také jiní voziči, musí voziči jeti pomalu a přesvědčiti se, je-li vjezd volný. Podle místních poměrů buďte na takových místech zřízeny uzávěrky kolejí nebo učiněna jiná bezpečnostní opatření.
(4) Na stojící vozíky nebo vlak musí se najížděti zvolna.
V neosvětlených prostorách a na povrchu za tmy, v mlze a pod., musí míti vozič při ruční dopravě ssebou světlo, které umístí tak, aby je viděly osoby jdoucí nebo jedoucí proti němu.
Je zakázáno naskakovati na vozíky, voziti se na nich, choditi při dopravě před nimi nebo nechati je při ruční dopravě samovolně jeti.
(1) Vozíky se smějí toliko tlačiti, nikdy však táhnouti, leda v nutných případech při těžbě do vrchu.
(2) Odtlačování jednotlivých vozíků nebo částí rozpojeného vlaku od vozů ponechaných v klidu smí se díti jen pákou nebo uchopením vozů se strany.
Dělníci mladší 16 let a dělnice mladší 18 let nesmějí, vyjma zaučování, dopravovati vozíky.
Šířka chodeb, v nichž se dopravuje koňmi, budiž taková, aby po jedné straně vozíků byla volná prostora alespoň 40 cm široká. Kde jsou úkryty ve vzdálenostech nejvýše 50 m od sebe, postačí volná mezera alespoň 30 cm široká. Vedle nebo uprostřed koleje musí býti dobře schůdná cesta pro vozku.
Při dopravě vlaku koněm musí jíti vozka zpravidla vpředu nebo vedle koně. Pouze při dopravě prázdných vozíků na povrchu smí si sednouti na první vozík, je-li tento opatřen sedátkem a brzdou, musí však koně držeti na oprati.
Všude pod zemí, na povrchu pak za tmy na tratích, které nejsou jasně osvětleny, musí vozka choditi se světlem. Veze-li se, musí lampu zavěsiti na první vozík.
Zlých, lekavých a plašících se koní nesmí se používati pro dopravu vozíků.
(1) Kůň smí býti do vlaku zapřažen teprve tehdy, když jsou vozíky seřazeny a bezpečně mezi sebou sepjaty. Přípřežní závěs musí býti tak upraven, aby se nemohl samovolně odepnouti.
(2) Vypřáhati se smí toliko, když vlak stojí. Není-li vypřažený kůň držen za opratě, musí býti uvázán, aby neutekl.
(3) Vozíky se smějí připínati k vlaku jen, když vlak stojí. Kůň může při tom zůstati zapřažen, je-li první vůz bezpečně podložen.
(4) Při zvedání vyšinutých vozíků nutno vždy koně vypřáhnouti.
(1) V obloucích, v místech, kde trať upadá, na výhybkách, v podzemí u větrných dveří, na povrchu pak i na tratích, kde není volného rozhledu, musí vozka jeti pomalu. U větrných dveří a v záhybech pod zemí a na povrchu, kde není volného rozhledu, musí vozka kromě toho upozorňovati na sebe voláním, není-li jiného výstražného zařízení.
(2) Kde toho vyžaduje spád trati, musí býti vlaky vybaveny pomůckami k brzdění.
(1) Lanovou (řetězovou) drahou podle tohoto nařízení jest rozuměti každé zařízení, jímž se dopravují svrchním nebo spodním nekončitým lanem (řetězem) nebo lanem a protilanem nebo předním a zadním lanem vozíky po kolejích.
(2) Pro úklonné lanové dráhy platí kromě ustanovení této hlavy příslušná ustanovení uvedená v hlavě 11 o dopravě úklonné.
(3) Pro visuté dráhy platí ustanovení zvláštní (hlava 15).
Jsou-li lana (řetězy) podle vnějších známek tak opotřebená, že jejich pevnost neodpovídá největšímu normálnímu namáhání, musí býti odložena.
(1) Směr a úklon lanových a řetězových drah musí býti tak volen, aby co nejlépe vyhovoval dopravním podmínkám, to jest, aby se pokud možno čelilo vypojení vozíků nebo jejich vyšinutí, případně převržení, zejména na místech, kde se sklon mění. Dráha nesmí míti takové záhyby, aby nastalo převržení vozíků lanem (řetězem). Nelze-li těmto podmínkám vyhověti, jest nutno zapojiti průjezdné stanice, nebo použíti pomocných zařízení, na př. vodicích kolejí, odtlačných válečků, samočinného projíždění záhybů a pod.
(2) Připojují-li se vozíky na lano nebo řetěž ve skupinách společným unášečem, musí býti vzájemné spojení vozíků provedeno tak, aby bylo možno projeti každý záhyb, aniž by bylo třeba vozíky rozpojovati.
(3) U lanových drah s úklonem 2° (35 mm/m) nebo větším se nesmí užívati k upevňování vozů k težnému lanu vázacích řetízků.
U lanových a řetězových drah s úklonem 2° (35 mm/m) nebo větším musejí býti učiněna tato opatření, aby ujevší vozíky byly zadrženy:
(1) V místech, která jsou určena k obsluze lanové (řetězové) dráhy, musí se kotouče a kladky, jsou-li umístěny níže než 1.8 m nad spodkem místa obsluhy, zajistiti proti bezděčnému dotyku na př. bedněním, laťovím, pevnými sítěmi, dírkovaným plechem a pod.
(2) Vodicí lanové kladky a kotouče a jejich nosná konstrukce musí býti na podzemních tratích až do výšky 1.8 m nad spodkem chodby natřeny jasně vynikající barvou. Nátěr musí býti podle potřeby obnovován.
(3) Zavěšené lanové kotouče na manipulačních stanicích buďtež podchyceny tak, aby nespadly, poškodí-li se jejich čepy nebo ložiska.
(4) Kotouč napínacího zařízení musí býti v krajních polohách tak zajištěn, aby nemohl vyběhnouti ze svého vedení.
(1) S každého místa lanové a řetězové dráhy musí býti možno návěštním zařízením dáti znamení k zastavení pohonu.
(2) Při krátkých drahách (pod zemí do 40 m) může býti dáno návěští voláním nebo světlem, je-li podle místních poměrů správné dorozumění tímto způsobem spolehlivě zaručeno.
(1) Před každým uvedením pohonného stroje do chodu musí býti dáno na všech stanicích návěští, že doprava začíná.
(2) Byla-li doprava zastavena návěštím „Stůj“, smí býti stroj uveden v chod jen na předepsané znamení osobou, která dala stroj zastaviti, anebo dozorčím orgánem, když byl zjistil příčinu zastavení. Musí býti postaráno o to, aby strojníku u pohonu bylo zřejmo, odkud bylo návěští dáno.
(3) Návěští „Jeden ráz“ smí se užívati jen jako znamení k zastavení.
(1) Stanice lanových a řetězových drah musí býti tak prostorné, aby šířka volné mezery pro obsluhu podél boků nebo mezi vozíky stojícími na sousedních kolejích byla alespoň 50 cm.
(2) Na stanicích lanových a řetězových drah budiž lano (řetěz) vedeno tak, aby nemohlo při nahodilém průvěsu nebo při zavěšování vozů zachytiti jiné vozíky stojící ve stanici.
(3) Stanice nesmějí býti přeplňovány vozy. Na vjezdu a výjezdu stanic budiž průchod vždy volný.
Stanice pod zemí, které jsou ve směně stále obsluhovány, musí býti zvláště tam, kde se vozíky připínají a odpínají stále dostatečně osvětleny neoslnivými lampami pevnými nebo přenosnými. Na jiných stanicích postačí k osvětlení vlastní lampa obsluhujícího dělníka. Pro osvětlení stanic na povrchu platí předpis § 14.
(1) Závodní dolu určí po slyšení zástupce závodní rady v poučení, kde mají býti unášeče na vozech umístěny, jakož i jak si jest počínati při připínání vozíků.
(2) K nahazování lana do vidlic třeba užívati háků, nádlanic a pod. Ke vtlačování lana do vidlic nesmí se užívati železných předmětů.
(3) Tyto ochranné prostředky, jakož i pomůcky pro zadržení vozíků, musí býti připraveny v dostatečném počtu v každé stanici.
(4) Mezi jednotlivými vozíky nebo jejich skupinami nutno udržovati pravidelné vzdálenosti, které určí závodní dolu po slyšení zástupce závodní rady. U lanovek s nepřetržitým chodem musí býti zřízena v každé stanici, v níž se vozy k lanu (řetězu) připínají, vzdálenostní návěštidla.
(5) Připínati vozíky mimo stanici lanovky (řetězovky), zvedati vyšinuté vozíky, prováděti opravy a pod. na trati smí dělník jen, byla-li doprava zastavena na jeho návěští.
Pro dopravu nádob tažených po počvě (saně) předním a zadním lanem platí předpisy §§ 50—59 pokud to vyžaduje povaha věcí.
(1) Pohyblivé žlaby (dále žlaby) a jejich motory musí býti sestrojeny a kladeny tak, aby se jejich součástí netřely o počvu (spodky) nebo o výdřevu a pod., a aby při jejich chodu nevznikal zbytečný hluk.
(2) Žlaby musí býti kladeny tak, aby jejich chod byl klidný a aby jimi nepropadávala drť a prach z dopravovaných hmot.
(3) V místech, kde se přechází, buďtež pohyblivé části žlabového motoru kryty pažením, přemostěním a pod.
(1) Pásové soupravy musí býti co nejpečlivěji stavěny do přímky. Pás musí býti napnut tak, aby na pohonných válcích neklouzal.
(2) Pásové konstrukce, které se pravidelně nepřenášejí a zůstávají delší dobu na jednom místě, buďtež kladeny na podkladní špalíky nebo zavěšovány, aby mohl býti odstraňován uhelný prach pod nimi nahromaděný a kontrolovány spodní válečky.
(3) Je-li nebezpečí samovolného pohybu pásu, musí býti jeho pohonné zařízení opatřeno spolehlivě účinkující brzdou nebo západkou.
(4) Při dopravě podzemní musí býti všechny pásy, na povrchu pak alespoň ty, jichž se užívá k dopravě hmot, které na pásu ulpívají, opatřeny vhodným stíračem.
(5) V podzemních chodbách s dopravou pásovou se zakazuje současná pravidelná doprava vozová. Při dopravě nepravidelné buďtež učiněna vhodná bezpečnostní opatření.
Přesypávání dopravovaných hmot z jedné žlabové nebo pásové soupravy do druhé, jakož i přesypovou výšku v těchto místech, jest omeziti na nejmenší míru.
(1) Dopravní pásy musí býti v místech, kde nabíhají na pohonné a vratné válce, chráněny pažením nebo pod. proti nahodilému dotyku tak, aby se předešlo úrazům (zachycením údů, části oděvu nebo jiných předmětů).
(2) Žlabové závěsy musí býti takového druhu, aby jimi nemohl býti někdo poraněn.
(1) Žlaby a pásy, obzvláště nemají-li postranních obrub nesmějí se přeplňovati.
(2) Děravé žlaby a pásy nutno včas opraviti nebo vyměniti.
(3) Podél žlabů a pásů a u jejich pohonných stanic musí býti udržován pořádek a čistota, zejména se tam nesmí rozlévati olej a pohazovati lehce zápalné látky (třísky, koudel a pod.). Spadlé těživo musí býti běžně odstraňováno. Důlní dřevo, náčiní a jiné hmoty nesmějí býti skládány těsně k žlabům a pásům.
U motorů, žlabů a pásů, jakož i na jiných vhodných, lehce přístupných a dělníkům známých místech žlabové soupravy musí býti pro případ ohně stále pohotově nádoby s pískem nebo kamenným prachem v množství nejméně po 20 kg.
(1) Žlaby a pásy v chodu nesmějí se ani opravovati ani čistiti.
(2) Odchýlí-li se pás od podélné osy, smí se vyrovnávati, nelze-li jinak, i za chodu. Závodní po slyšení zástupce závodní rady určí způsob, jak se má toto vyrovnání prováděti.
(3) Čistí-li se pásy stlačeným vzduchem, musí býti učiněno opatření, aby nebyl nikdo ohrožen zvířeným prachem a drtí. Na uhelných dolech s nebezpečným uhelným prachem a v uhelných třídírnách nesmí se pásy čistiti stlačeným vzduchem.
Nelze-li se spolehlivě dorozuměti voláním, klepáním nebo světlem, musí býti podél žlabů a pásů zřízeno návěštní zařízení, aby se mohlo dáti s kteréhokoliv místa návěští k jejich zastavování.
(1) Pohony žlabů a pásů smějí obsluhovati jen osoby, které dozorce k tomu určil a zvlášť poučil, jak si mají počínati.
(2) Vzdálí-li se tyto osoby na delší dobu, musí žlaby a pásy zastaviti a zajistiti spouštěcí zařízení, aby je nikdo nemohl spustiti.
(3) Žlaby a pásy smějí se uvésti do pohybu jen zvolna a za několik vteřin po předchozím návěští (na př. smluveným klepáním na potrubí, žlaby a pod.).
(4) Na pás nesmí býti sypáno, pokud není v chodu.
(5) Největší přípustná rychlost pásové dopravy jest 1.4 m/vt. Největší přípustná rychlost při dopravě spodními pásy v rubáních jest 0.7 m/vt.
(1) Dozorci nebo jimi k tomu zvláště určené osoby musí v každé směně prohlédnouti motory žlabů a pásů, jsou-li správně umístěny a jsou-li v pořádku.
(2) Obsluhovači žlabů a pásů musí se několikráte za směnu přesvědčiti, zda se třením příliš neoteplují jednotlivé součástky pohonného zařízení a zda se pod žlaby nebo pásy nehromadí uhlí nebo jiné hořlavé látky. Poslední z těchto prohlídek musí býti provedena na konci směny po zastavení motoru.
(3) Zjištěné závady musí býti ihned odstraněny.