Vyhláška ministra průmyslu o báňskopolicejních předpisech o dopravě, chůzi a jízdě lidí v hornických závodech.

§ 228.

(1) Každý důl, v němž se pracuje, musí míti alespoň 2 dobře schůdné, od sebe spolehlivě oddělené a na sobě nezávislé východy, aby osazenstvo ze všech pater a pracovišť se mohlo kdykoliv dostati na povrch alespoň jedním z nich, stane-li se druhý neschůdným.

(2) Jámy, určené za takové východy, musí býti opatřeny žebříky, i když mají těžní zařízení. Jen je-li ze všech částí dolu snadno dosažitelné jiné spojení se sousedním dolem, mohou žebříky odpadnouti v jedné z jam určených za východ z dolu.

(3) Výjimky z ustanovení předešlých dvou odstavců povoluje obvodní báňský úřad, ale jen na přechodnou dobu a je-li povolení výjimky odůvodněno zvláštními poměry provozu.

(4) Obvodní báňský úřad rozhodne v každém jednotlivém případě, musí-li býti v jámě, určené pro východ z dolu, udržováno nouzové těžní zařízení, jehož by bylo možno použiti alespoň při hrozícím nebezpečí k jízdě lidí.

(5) Hlavní cesty vedoucí k východům z dolu, buďtež označeny význačnými, dobře udržovanými tabulkami a šipkami nebo jiným dobře srozumitelným znamením, na př. pásem, vyznačeným po pravé straně směrem k východu. Kde se neužívá elektrických lamp, musí býti označení východu z dolu provedeno způsobem, umožňujícím snadnou orientaci hmatem.

(6) Výstupní dveře nouzového východu z dolu musejí býti upraveny tak, aby se daly zevnitř kdykoliv lehce a bez klíče otevříti. Pokud jsou tyto východy mimo obvod, ve kterém je postaráno o stálý dozor, musejí býti vstupní dveře uzavřeny tak, aby byl znemožněn vstup bez užití klíče.

(7) Důlní osazenstvo budiž vhodným způsobem poučováno o záchranných cestách z pracovních míst. Alespoň jednou za rok musí býti z každého samostatného větrního oddělení a z každé pracovní směny několik dělníků (podle počtu pracujících v tomto větrním oddělení a ve směně, nejméně však 3 dělníci) přivedeno záchrannými cestami až k nouzovému jámovému východu. Při výběru těchto dělníků budiž vzat zřetel hlavně na dělníky zkušené, rozvážné a s vyvinutým smyslem pro odpovědnost. Vykonání tohoto cvičení budiž zapsáno do služební knihy.

§ 229.

(1) V závodech, na kterých by nemohli zaměstnanci za nastalého nebezpečí opustiti místnosti a budovy pravidelnými východy snadno a bez návalu, zejména jsou-li v těchto místnostech snadno zápalné látky nebo plyny, buďtež zřízeny záchranné východy. Pro úhrnný počet východů a pro jejich rozměry má býti pravidlem, aby jeden východ byl určen pro odchod nejvýše 50 osob a měl světlou šířku alespoň 1,25 m.

(2) Záchranné východy buďtež jako takové označeny a upraveny pokud možno na straně protilehlé obvyklým východům. Jsou-li při výrobě obyčejně uzavřeny, musí klíč ke dveřím viseti vedle nich tak, aby byl všeobecně přístupný. Smí býti zajištěn plombou, nebo může býti uzavřen v zasklené skřínce opatřené nápisem „Klíč k záchrannému východu“. Zámky dveří záchranných východů buďtež udržovány v bezvadném stavu.

(3) Dveře záchranných východů musí se otevírati na venek.

U dveří dvoukřídlových budiž užito jen zástrček, zevně připevněných na vnitřní straně dveří.

(4) Příchody k nouzovým východům nesmějí býti nijak zataraseny nebo zúženy.

§ 230.

(1) Kde zvláštní místní a výrobní poměry, zejména bezpečnost zaměstnanců při požáru (na příklad v závodech pracujících s lehce vznětlivými látkami) vyžadují kromě ohnivzdorných schodů ještě zřízení záchranných východů z pater, může býti této potřebě vyhověno tím, že se upraví na vnějšku budovy ohnivzdorné rovnoramenné schody nebo při menším počtu dělníků železné záchranné žebříky vedle oken sahající až k zemi nebo končící nejvýše 1,2 m nad ní. Všechny tyto pomocné východy musejí býti v pracovnách zřetelně označeny a z pracoven bezpečně a pohodlně přístupny.

(2) Užije-li se jako východů oken, musejí se dáti otevírati v dostatečně veliké ploše, aby výstup nebyl ztěžován. Výstup z okna na záchranné žebříky musí vésti na pevnou, zábradlím opatřenou plošinu, s níž možno bezpečně sestoupiti na záchranný žebřík nebo na záchranné schody. Výstupní okna nechť se otevírají jednoduchou klikou.

(3) Záchranný žebřík budiž pokud možno tak upraven, aby dělníci mohli bezpečně sestoupiti v prostoru mezi žebříkem a zdí.

§ 231.

(1) Neobsahují-li předpisy platné pro pozemní stavby předpisů o úpravě schodů, buďtež v každé závodní budově o více než jednom podlaží, v níž je v nejsilněji obložené směně zaměstnáno současně alespoň 8 osob, zřízeny ohnivzdorné rovnoramenné schody, po kterých možno sejíti ze všech místností budovy přímo do volného prostoru.

(2) V rozlehlých závodech budiž zřízeno několik takových schodišť, a to tak, aby ze žádného místa patra nebyla cesta ke schodišti delší než 40 m; v závodech se zvýšeným požárním nebezpečím, kde se při výrobě užívá látek snadno vznětlivých, nesmí tato vzdálenost překročiti 20 m.

(3) Jsou-li takové schody určeny nejvýše pro 30 osob, musejí býti alespoň 1,25 m široké; pro každých dalších 50 nebo méně osob budiž přidáno 50 cm šířky, nebo budiž zřízeno poměrně více schodišť.

(4) Zpravidla nebudiž schodiště připojováno přímo k pracovním místnostem; pro jejich spojení se schodištěm buďtež zřízeny chodby ohnivzdorné, osvětlené a dobře větratelné, aby se jimi při požáru nedostával kouř z pracoven do schodiště.

(5) Neleží-li podkrovní pracovny přímo u schodiště, musejí býti spojeny se schodištěm ohnivzdornou chodbou.

(6) Každé schody buďtež opatřeny alespoň jedním madlem a na volných stranách pevným, bezpečným zábradlím; hořejší konce madel nebo zábradlí buďtež zapuštěny do stěny, nebo při volně stojících zábradlích dolů uzavřeně zahnuty. Madlem musejí býti opatřeny také slepičí můstky a plocho uložené žebříky.

(7) Ustanovení odstavců 1 až 4 platí jen pro budovy, povolené po počátku účinnosti tohoto nařízení.

§ 232

(1) Žebříky musejí býti zhotoveny ze zdravého nosného materiálu a náležitě udržovány; mečíky (příčky) buďtež do postranic (štěřínů, lyžin) zapuštěny pevně a ve stejných vzdálenostech, ne větších než 28 cm. Používati místo mečíků prken nebo latí, přibitých na postranice, jest dovoleno jen přechodně, než lze žebřík řádně opraviti.

(2) Dřevěné žebříky delší než 6 m musejí býti na obou koncích a mezi nimi ještě na jiných místech, ve vzdálenostech nejvýše 4 m staženy železnými svorníky, aby se nemohly rozjeti.

(3) Žebříky užívané k obsluze strojních převodů (transmisí), buďtež nahoře opatřeny háky k zavěšení.

(4) U dvojitých rozvíracích žebříků buďtež obě ramena trvale spojena řetízkem připevněným na obou koncích nýty nebo podobným spolehlivým způsobem. Spojení obou ramen žebříků háky a oky není dovoleno.

(5) Provazových, lanových a řetězových žebříků se smí užívati jenom přechodně. Tyto žebříky musejí býti na hořejším konci upevněny a na dolejším konci kromě při sestupu prvního a výstupu posledního dělníka, upevněny nebo drženy a napínány. Jejich příčky musejí býti dřevěné nebo kovové.

(6) Užívati stoupacích klád (se zářeznými schůdky) se nedovoluje.

(7) Žebříky smějí býti postaveny toliko na pevný podklad, nikoliv však na bedny, cihly, na vozíky a podobné nejisté podložky. Kromě toho musejí býti dobře zabezpečeny, aby nemohly ani uklouznouti ani se převážiti nebo zvrátiti.

(8) Žebříky buďtež upevněny tak, aby za jejich mečíky byl volný prostor alespoň 10 cm pro chodidla.

(9) Žebříky musejí přesahovati hořejší výstupní otvor nebo plošinu nejméně 1 m, nebo musí býti nad ní upevněny do stejné výše pevné rukojeti.

(10) Žebříky nemají míti zpravidla větší úklon než 80°; žebříků strmějších smí se užívati jen v nejnaléhavějších případech. Používati převislých žebříků je zakázáno.

(11) Je-li nutno žebříky nastaviti, musí býti jejich vzájemné spojení důkladné. Žebříky se nesmějí spojovati latěmi prostě přibitými, provazy nebo jiným nespolehlivým způsobem a jejich úklon se nesmí v místě spojení měniti. V hloubení a pod., kde je nutno častěji spodní žebřík odstraňovati, aby nebyl střelbou poškozen, smí se užívati k připojení tohoto žebříku k žebříku vyššímu pevných železných háků.

(12) Není přípustno lézti po žebřících v dřevácích.

(13) Žebříků se nesmí používati v poloze vodorovné jako přechodů a pod.

(14) Na témž žebříku nesmí zpravidla stoupati současně dvě nebo více osob

§ 233.

(1) Lešení, pavlače, ochozy (galerie) a mosty, po nichž se chodí, buďtež na celé ploše opatřeny pevnou a dostatečně těsnou podlahou. Jsou-li výše než 1,5 m nad zemí, musejí býti opatřeny na volných stranách zábradlím.

(2) Slouží-li tato místa kromě chůze též k vozové dopravě, musí býti mezi zábradlím nebo stěnou a vozíky volné místo pro chůzi alespoň 50 cm široké. Při volné dopravě vozové (bez kolejí) budiž po straně zřízen stejně široký zvýšený chodník nebo budiž chodník chráněn pevnou obrubou alespoň 10 cm vysokou.

(3) Zábradlí musejí býti pevná a dobře zakotvená. Jejich vrchní madlo musí býti z pevné tyče upevněné ve výši 1 m—1.1 m a není-li k ohražení užito zábradlí se stěnou plnou nebo prolamovanou, musí býti asi v polovině výšky upevněna další podélná tyč a při podlaze průběžná obruba nejméně 10 cm vysoká.

(4) Pomocné lávky nebo prkna pro skládání hmot a pod. musejí býti nejméně 30 cm široké a tak silné, nebo tak podepřené, aby se při chůzi nebo při dopravě značnější měrou neprohýbaly. Skloněné lávky nechť jsou vhodně zabezpečeny proti sklouznutí.

(5) Stav mostů, pavlačí, povalů, lešení jakéhokoliv druhu a pod. musí býti častěji zjišťován prohlídkou. Vadná místa musejí býti neprodleně opravena.

§ 234.

(1) U otvorů násypných, lezných, osvětlovacích nebo jiným účelům sloužících, u jam, šachtic, studní, stok a vůbec u všech přístupných nebezpečných otvorů a prohlubní musí býti učiněno opatření, aby do nich nemohli spadnouti lidé ani dopravní nádoby.

(2) Poklopy a mříže, užívané k zakrytí nebezpečných otvorů a prohlubní, musí býti pevné, aby se neprolomily, a tak připevněny, aby nemohly býti — leda záměrně — odstraněny. Pouze u menších vsypných otvorů stačí, jsou-li vždy po ukončení sypání pečlivě přikryty volnými poklopy.

(3) Nezakryté nebezpečné otvory a prohlubně musejí býti s volných stran vhodným způsobem ohrazeny.

(4) Nemohou-li býti nebezpečné otvory a prohlubně bezpečně zakryty nebo ohrazeny (sýpky v rubáních strmých slojů a pod.), musí býti dělníci při práci v jejich přímé blízkosti zajištěni ochranným pásem a lanem.

§ 235.

(1) Poklopy a mříže, zakrývající nebezpečné otvory, smějí býti zvednuty jen na tak dlouho, pokud je toho nutně třeba.

(2) Kdo poklop otevřel je zásadně povinen postarati se též o jeho včasné uzavření. Prochází-li otvorem skupina lidí, je povinností posledního z nich uzavříti za sebou poklop.

(3) Byl-li poklop uzavírající nebezpečný otvor odstraněn na delší dobu, musí býti přístup k otvoru zahrazen alespoň přenosným zábradlím.

(4) U nebezpečných otvorů, kde pro přechodnost prací se neučiní opatření podle předcházejícího odstavce, musí býti za tmy postaráno o výstražné osvětlení.

§ 236.

Nebezpečné otvory nebo místa hrozící propadnutím, musí býti tam, kde podle nich vedou cesty, ohrazeny zabradlím, provedeným podle § 233, odst. 3; jinde smí se užiti k ohrazení i ostnatého drátu nebo odložených lan, pokud je přístup za ohradu zároveň zakázán vývěskou.

§ 237.

(1) V jednokolejných chodbách s vozíkovou dopravou ruční nebo dopravou koněm, jimiž vedou řádné nebo záchranné cesty, musí býti mezi hořejší hranou vozu a alespoň jedním bokem (u chodeb vybudovaných mezi vozem a výstrojí) nejméně 40 cm široký, volný, dobře schůdný prostor.

(2) V takových chodbách dvou nebo vícekolejných nemají býti zaplňovány všechny koleje vedle sebe vozy. Kde se tomu nelze vyhnouti jako na seřadištích, musí býti mezi dvěma řadami vozů nebo mezi vozy a alespoň jedním bokem (výstrojí) volný. dobře schůdný prostor nejméně 40 cm široký.

(3) Kde by činilo udržování volné šířky podle předcházejících dvou odstavců vzhledem k nepříznivým tlakovým poměrům pod zemí mimořádně velké technické potíže, smí býti přechodně volná šířka i menší, vždy však taková, aby bylo lze projíti podél vozu. V době řádné chůze mužstva (t. j. při střídání směn) musí býti ze zúžených míst vozy odstraněny a ani mimo tuto dobu tam nesmějí býti vozy odstavovány.

§ 238.

(1) Cesty v důlních dílech s dopravou lanovými nebo řetězovými drahami — s výjimkou úklonných drah — v nichž se po čas řádné nebo jinaké chůze současně těží, musí míti zvláštní prostor (chodník) alespoň 50 cm široký.

(2) Na všech jednokolejných podzemních tratích lokomotivových musí býti podél koleje zvláštní prostor pro chůzi alespoň 50 cm široký.

(3) Chodník podle předcházejících dvou odstavců budiž veden zásadně stále po témže boku chodby. Výjimka je dovolena jen tam, kde je to z provozních důvodů (křižovatky, odbočky a pod.) nutno; v těchto případech musí býti přechod s jedné strany na druhou nápadně označen. Šířkou chodníku se rozumí volná vzdálenost mezi hořejší hranou vozu (lokomotivy) a bokem chodby (výstrojí).

(4) V důlních dílech s vozíkovou strojní dopravou (doprava lanem, řetězem, lokomotivou) smějí dělníci v době těžby choditi a prodlévati pouze v prostoru pro chůzi. Choditi a prodlévati v těžních odděleních těchto děl smějí jen provozní úředníci a dozorci, jakož i osoby, které k tomu dostaly od představeného dovolení nebo rozkaz.

(5) Při řádné chůzi smí mužstvo přecházeti trati s vozíkovou strojní dopravou až po jejím zastavení. Jinak smějí jednotlivci přecházeti tyto trati v případě nutnosti i bez zastavení dopravy, musejí však při tom dbáti, největší opatrnosti a nesměji se na trati zdržovati déle, než je k přechodu nezbytně nutno.

(6) Na všech příchodech k prostorům s vozíkovou strojní dopravou buďtež umístěny výrazné, dobře udržované vývěsky se zákazem chůze v době těžby.

§ 239.

(1) V úklonných drahách, kde se v době dopravy chodí, budiž zřízeno oddělení pro chůzi alespoň 50 cm široké, které musí býti proti oddělení těžnímu ohrazeno pilířem (celinou), pevnou zdí, základkou nebo hustou řadou stojek; ohrazení pevným, dobře zakotveným zábradlím stačí pouze tam, kde v době dopravy chodí jen občas jednotlivé osoby.

(2) Od zřízení zvláštního ohrazeného lezního oddělení lze na úklonných drahách, jichž se užívá jako cest, upustiti tehdy,

1. a) jsou-li na úklonné dráze zaměstnány osoby, jež pečují o to, aby se netěžilo, pokud kdo po ní jde. Výjimka je přípustna na úklonných drahách s občasným těžením, je-li tam zřízeno spolehlivé návěštní zařízení, kterým je postaráno o to, aby se v době chůze na této dráze netěžilo;
2. b) těží-li se na úklonné dráze jen s několika málo míst a jest možno s hlavy i paty dráhy jasně viděti osoby, které po dráze jdou nebo jejich světla, a je-li kromě toho možno dorozuměti se voláním s těchto míst s osobami na dopravní dráze.

V případě a) se smí s vozy manipulovati na vrchních nárazištích a započíti s těžbou teprve po obdržení a zodpovědění příslušného návěští, v případě b) teprve tehdy, když se obsluhovač stroje přesvědčil, že nikdo na úklonné trati není.

(3) Za těžby je zakázáno vstupovati do nárazišť úklonných drah a jejich těžních oddělení, choditi jimi, přecházeti je a prodlévati v nich v době těžby. Na všech příchodech k úklonným drahám buďtež na vhodných místech umístěny trvanlivé a dobře čitelné tabulky s tímto zákazem.

§ 240.

(1) Mezi pohyblivými žlaby (pásy) a bokem nebo výstrojí budiž zpravidla zachován dostatečně široký prostor pro bezpečný průchod. Pouze v rubáních a v dosahu porubního tlaku jest dovolena výjimka.

(2) Po dobu řádné chůze mužstva musí býti pohyblivé žlaby (pásy) zastaveny, leč by bylo podél nich zřízeno zvláštní oddělení lezní, bezpečně ohrazené proti těmto těžním zařízením.

(3) Kde se přes žlaby (pásy) obvykle přechází (kromě porubů), jest zříditi přechodové můstky. Překračovati nebo přelézati pohybující se pásy mimo tyto můstky je zakázáno.

(4) Jezditi ve žlabech (pohyblivých i pevných) je dovoleno jen dozorčím orgánům, pokud to nezbytně vyžaduje výkon jejich služby. Jezditi na pásech je vůbec zakázáno.

§ 241.

(1) V sýpkách, komínech, zásobnících a všude jinde, kde dopravované hmoty vlastní vahou prudce padají, musí býti zřízeno mezi oddělením lezním a těžním ohrazení tak husté a vysoké, aby jím nebo přes ně nemohlo nic propadnouti. Ohrazení musí býti dále tak pevné, aby nemohlo býti proraženo při silném nárazu, na příklad když ucpané hmoty náhle ujedou. Je-li ohrazení v některém místě poškozeno, musí býti neprodleně opraveno.

(2) Do komínů, výlomů, strmých přerážek, porubů a pod., v nichž se pracuje, smí se vystupovati teprve tehdy, když lidé nahoře pracující byli na to upozorněni a dali srozumitelnou odpověď, že je vstup do díla bez nebezpečí možný.

§ 242.

(1) Ve výtazích, v jamách, v šibících a pod. musí býti oddělení lezní ohrazeno od oddělení těžního tak, aby šířka volných mezer v ohražení nebyla větší než 10 cm.

(2) Přístup k leznímu oddělení nesmí vésti oddělením těžním.

(3) V jamách a v šibících, které nejsou hlubší než 18 m a nejsou dosud spojeny chodbami nebo porážkami s jinými důlními díly určenými pro chůzi, je dovoleno lézti po žebřících i v odděleních těžních nebo vedle nich bez zvláštního ohrazení, avšak jen v době, kdy se v jámě nebo v šibíku netěží. V těchto důlních dílech nemusejí býti také odpočivadla (povaly) předepsaná v § 222, odst. 2.

§ 243.

(1) Žebříky v jamách a v šibících hlubších než 18 m musejí býti postaveny šikmo s úklonem menším než 80°. V jamách a v šibících nedosahujících této hloubky smí býti užito i žebříků příkřejších nebo i svislých, které však musejí býti tak upevněny, aby za jejich mečíky (příčkami) byl volný prostor alespoň 10 cm pro chodidla.

(2) Jinak smí býti použito žebříků příkřejších než 80° jen přechodně v nutných případech, na příklad při opravách.

(3) Žebříky musejí býti postaveny tak, aby kryly průlezné otvory v odpočivadlech pod nimi. Kde to místní poměry nedovolují, musejí býti otvory jinak spolehlivě zabezpečeny, na příklad poklopem, mříží a pod.

§ 244.

(1) Odpočivadla musejí býti bezpečně upevněna. Pouhé vzepření nebo zatažení klíny bez zapuštění do pevného boku není dovoleno.

(2) Průlezné otvory v odpočivadlech nemají býti zpravidla větší než je třeba pro pohodlný průchod se záchrannými přístroji. Otvory větší musejí býti přiměřeně zajištěny.

(3) Odpočivadla musejí býti udržována v dobrém stavu a musí býti prohlídkou častěji zjišťována jejich bezpečnost, zejména tehdy, sype-li se na ně rubanina.

§ 245.

(1) Lezní oddělení jam a šibíků musejí býti prohlížena pravidelně v obdobích nejvýše čtvrtletních spolehlivými zřízenci, které tím vedoucí závodu výslovně pověří. Při tom buďtež vyčištěna odpočivadla a žebříky, odstraněno nebo zajištěno uvolněné zdivo nebo jiné předměty. Rovněž musí býti čeleno nebezpečnému namrzání ledu.

(2) Výsledky těchto prohlídek buďtež zapisovány do dolového deníku.

§ 246.

(1) Pro jízdu lidí na laně v jamách, v slepých jamách, v hloubeních a pod. platí „Nařízení o jízdě na laně“ (N. o j.) a ustanovení dílu I., hlavy 14 této vyhlášky.

(2) Pokud v nařízení o jízdě na laně není ustanoveno nic jiného, smí se díti jakákoliv jízda mužstva zpravidla jen na povolení nadřízeného hospodářského orgánu a podle pravidel jím schválených.

(3) Bez povolení nadřízeného hospodářského orgánu jest dovolena jízda jen provozním úředníkům, dozorčím orgánům a zástupcům báňských úřadů, jinak však jen k dopravě vážně poraněných nebo nemocných a jejich nezbytných průvodců a v případě naléhavého nebezpečí.

§ 247.

Pokud se v povolení nadřízeného hospodářského orgánu pro řádnou dopravu mužstva lokomotivou v podzemí nestanoví další podmínky, nutno dbáti při této dopravě přiměřeně ustanovení dílu I., hlavy 10 tohoto řádu a těchto dalších předpisů:

1. a) Řádná doprava mužstva smí se díti jen těmi důlními prostorami, v nichž byla nadřízeným hospodářským orgánem výslovně povolena.
2. b) Dělníci smějí býti dopravováni vlaky jen na počátku a na konci směny (řádná doprava).
3. c) Vlakem smí býti najednou dopravován nejvýše počet vozů a osob, který byl povolen nadřízeným hospodářským orgánem. Tento počet musí býti vyznačen na počáteční a konečné stanici, jakož i ve vozovně.
4. d) Rychlost jízdy nesmí překročiti mez dovolenou nadřízeným hospodářským orgánem pro řádnou dopravu mužstva. Při jízdě přes výhybky, v zatáčkách, kde nemá řidič dobrý výhled, a při vjezdu do stanice nutno rychlost zmírniti.
5. e) Do vlaku, jímž jede mužstvo, nesmí býti zapojovány vozy s nákladem.
6. f) Vozy s lidmi nesmějí býti nikdy lokomotivou tlačeny.
7. g) K řádné dopravě mužstva nesmí býti užíváno vadných vozů a lokomotiv.
8. h) Doby řádné dopravy mužstva musí býti vyznačeny na počáteční i konečné stanici, jakož i ve vozovně, a musí býti zachovávány.
9. i) V čase stanoveném pro řádnou dopravu mužstva musí býti trať úplně volná a nesmí se na ní jinak dopravovati, ani seřaďovati vozy.
10. j) Za bezpečnost řádné dopravy mužstva odpovídá dozorce určený vedoucím závodu k dozoru na příslušné trati (dozorce na trati).
11. k) Trať musí býti důkladně prohlédnuta alespoň jednou v každém pracovním dnu. Prohlídku koná osoba, ustanovená k tomu vedoucím závodu. Výsledek prohlídky zapíše do služební knihy o lokomotivě.
12. l) Dozorce na trati smí dovoliti zahájení řádné dopravy mužstva, až se přesvědčil ze zápisu podle bodu k), že jsou chodby a koleje v pořádku. Svým podpisem potvrdí, že zápis četl.
13. m) Mužstvo smí nastupovati do vlaku, až je vlak seřazen, spojen, opatřen předepsanými světly a připraven k jízdě. U elektrických lokomotiv s trolejovým vedením smí mužstvo nastupovati do vlaku a sestupovati z něho jen tehdy, je-li trolej bez proudu.
14. n) Vlak smí vyjeti, až všichni lidé zaujali ve vozech svá místa. Nastupovati a vystupovati z vlaku je dovoleno jen na stanicích k tomu určených.
15. o) Naskakovati na jedoucí vlak nebo seskakovati s něho je zakázáno a trestá se podle služebního řádu.
16. p) O pořádek při nastupování za jízdy a při vystupování se stará osoba k tomu vedoucím závodu pověřená.
17. q) Při nastupování za jízdy a při vystupování, jakož i na stanicích a zastávkách musí se mužstvo chovati tiše, zachovávati úplný klid a pořádek a uposlechnouti všech rozkazů a pokynů osoby, označené v písm. p). Za jízdy musí ve vozech klidně seděti, nesmí se vzpřimovati, nahýbati se ven nebo vystrkovati z vozu ruce a nohy, ani jakékoliv předměty.
18. r) Mužstvo nesmí bráti s sebou do vozů těžké náčiní nebo jiná těžké předměty. Drobné náčiní musí býti bezpečně uloženo na dno vozů tak, aby bylo vyloučeno poranění jedoucích při otřesech, při nárazech nebo dotykem troleje.
19. s) Všechny mimořádné události při řádné dopravě mužstva musejí býti hlášeny dozorci na trati, který je zapíše do služební knihy o lokomotivě. Události ohrožující bezpečnost hlásí dozorce na trati bezodkladně vedoucímu závodu nebo jeho zástupci.

§ 248.

Jezditi na skluzavkách (skluzech) není dovoleno.

§ 249.

(1) Používati lana a strojního zařízení k chůzi podporované tahem lana je přípustno jen se svolením nadřízeného hospodářského orgánu.

(2) Používati tlaku nebo tahu jedoucích vozů k podporování lidí při chůzi není dovoleno.