Vyhláška ministra financí o opatřeních v oboru daně z obratu a cenových vyrovnávacích částek v důsledku zavedení všeobecné daně.

§ 1.

(1) Podnikatelé, kteří zdaňují účtované ceny, jsou povinni na ty části ceny za dodávky a výkony podrobené dani z obratu, které nepřijali před 1. lednem 1949 a na něž nevydali před tímto dnem účet, vystavit během I. čtvrtletí 1949 účet a zdanit jej za toto čtvrtletí daní z obratu.

(2) Podnikatelé uvedení v odstavci 1 podají příslušnému finančnímu úřadu I. stolice do 15. května 1949 přiznání k dani z obratu za dobu od 1. ledna 1949 do 31. března 1949.

§ 2.

(1) Podnikatelé, kteří zdaňují přijaté úplaty, jsou povinni odvésti daň z obratu z úplat (po příp. z jejich částí) za dodávky a výkony dani z obratu podrobené, které ke dni 31. března 1949 nebudou zaplaceny. Tato daň je splatná dne 30. června 1949.

(2) Podnikatelé uvedení v odstavci 1 podají příslušnému finančnímu úřadu I. stolice do 15. května 1949 přiznání k dani z obratu za dobu od 1. ledna 1949 do 31. března 1949 na tiskopisu zavedeném pro rok 1948. Připojí k němu seznam pohledávek (odstavec 1) s uvedením jména dlužníka, dlužné částky a sazby daně a označí v tomto seznamu pohledávky za dodávky a výkony od daně osvobozené, jakož i pohledávky zcela nedobytné.

(3) Ze zdanění pohledávek podle odstavce 1 mohou býti vyloučeny pohledávky, které jsou podle všech známek zcela nedobytné.

§ 3.

Ustanovení §§ 1 a 2 platí obdobně pro cenové vyrovnávací částky.

§ 4.

Podnikatelé, kteří uplatňují nárok na všeobecnou náhradu při vývozu podle § 22, odst. 1 zákona o dani z obratu podle přijatých úplat, odečtou si od daně z obratu, kterou mají platit z úplat za I. čtvrtletí 1949 nebo z pohledávek k 31. březnu 1949, náhradu připadající na úplatu za vývozní dodávky provedené před 1. lednem 1949, které nebyly ke dni 31. března 1949 zcela nebo z části zaplaceny. Ustanovení § 22, odst. 10, věta třetí zákona o dani z obratu platí obdobně.

§ 5.

(1) Zdanění účtů vydaných po 1. lednu 1949, úplat přijatých v I. čtvrtletí 1949 a pohledávek k 31. březnu 1949 (§§ 1 až 3) odpadá u podnikatelů, jejichž celkový obrat nepřesáhl v kalendářním roce 1948 částku 2,500.000 Kčs. U jednatelů se tato hranice snižuje na 80.000 Kčs.

(2) Podnikatelé uvedení v odstavci 1 nejsou oprávněni uplatnit nárok na náhradu daně z obratu podle § 22 zákona o dani z obratu z úplat došlých jim po dni 31. prosince 1948 za vývozní dodávky provedené před 1. lednem 1949 ani uplatniti nárok na náhradu podle § 4 této vyhlášky.

§ 6.

Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem vyhlášení.