Vyhláška ministerstva národní obrany o úpravě služebních a platových podmínek občanských lékařů vojenské nemocenské péče.

§ 1.

Rozsah platnosti vyhlášky.

(1) Tato vyhláška upravuje, není-li dále stanoveno jinak, služební a platové podmínky občanských lékařů působících na území československé republiky pro účely vojenské nemocenské péče.

(2) Občanští lékaři působící na území ČSR pro účely vojenské nemocenské péče rozdělují se clo těchto skupin:

1. a) skupina I: lékaři vnitřní služby^*);
2. b) skupina II: ošetřující lékaři, kteří pracují v zařízeních vojenské správy;
3. c) skupina III: ošetřující lékaři pracující u vojenských útvarů;
4. d) skupina IV: lékaři ústavní služby (v léčebných ústavech vojenské správy);
5. e) skupina V: ošetřující praktičtí lékaři pracující ve vlastních ordinacích;
6. f) skupina VI: ošetřující odborní a odborní zubní lékaři pracující ve vlastních ordinacích.

(3) Až do další úpravy zprostředkuje pro vojenskou správu plnění úkolů vyplývajících pro ni ze zákona č. 236/1948 Sb., pokud jde o lékaře skupiny V a VI, Ústřední národní pojišťovna svými lékaři za podmínek, které stanoví ministerstvo národní obrany v dohodě s ministerstvem sociální péče a po slyšení Ústřední národní pojišťovny a jednotné odborové organisace.

(4) Služební a platové podmínky těchto lékařů skupiny V a VI (odst. 3) řídí se vyhláškou ministerstva sociální péče ze dne 4. prosince 1948, č. 3137, Ú. l. I, č. 241, jestliže tato vyhláška ministerstva národní obrany nestanoví jinak.

§ 2.

Ošetřující lékaři pracující v zařízeních vojenské správy.

(Skupina II).

Ošetřujícími lékaři v zařízeních vojenské správy jsou smluvní lékaři poskytující osobám, které na to mají nárok od vojenské správy, mimoústavní ošetřování (§ 7 zákona) v zařízeních, jejichž provoz jde na vrub vojenské správy (ambulatoriích a ambulancích).

§ 3.

Ošetřující lékaři pracující u vojenského útvaru.

(Skupina III).

Ošetřujícími lékaři pracujícími u vojenského útvaru jsou smluvní lékaři, kteří konají službu u některého vojenského útvaru podle příslušných vojenských předpisů.

§ 4.

Lékaři ústavní služby.

(Skupina IV).

(1) Lékaři ústavní služby jsou smluvní lékaři ve vojenských léčebných a ošetřovacích ústavech s lůžky (nemocnicích, vojenských ústavech pro choroby plicní, lázních, ozdravovnách a j.), provozovaných vojenskou správou, v nichž se poskytuje nemocným ústavní ošetřování a zvláštní léčebná péče (§§ 8 a 9 zákona) pod stálým lékařským dohledem. Není-li ústav provozován celoročně, stanoví se služební smlouvou, zda a jakým způsobem bude použito služeb lékaře v době, kdy je ústav mimo provoz.

(2) Lékaři ústavní služby jsou:

1. a) řídící primáři, t. j. odborní lékaři, kteří byli vojenskou správou pověřeni vedením ústavu a kteří odpovídají po stránce lékařské a zdravotní za provoz celého ústavu; v ústavech značného rozsahu, zejména jsou-li rozděleny na jednotlivá oddělení, obstarávají odpovědný lékařský dohled a vrchní řízení lékařské služby v ústavě, kdežto přímé vedení lékařské služby konají zpravidla jen na jednom oddělení;
2. b) vedoucí lékaři, t. j. lékaři, kteří byli vojenskou správou pověřeni vedením ústavu menšího rozsahu (zpravidla bez oddělení) a kteří odpovídají po stránce lékařské a zdravotní za jeho provoz; při tom není podmínkou, aby byli odbornými lékaři a aby v ústavě bydleli;
3. c) primáři, t. j. odborní lékaři, kteří byli v ústavech velkého rozsahu pověřeni vedením oddělení nebo zvláštního úseku lékařské služby pod odpovědným dohledem a vrchním řízením velitele (řídícího primáře); primář zastupuje velitele (řídícího primáře) ve vedení ústavu za jeho nepřítomnosti nebo zaneprázdnění; je-li v ústavě jmenováno několik primářů, určí vojenská správa na návrh velitele (řídícího primáře), v jakém pořadí jsou oprávněni jej zastupovat;
4. d) asistenti, t. j. odborní lékaři, kteří byli vojenskou správou pověřeni, aby vykonávali v ústavě podle pokynů a pod dohledem příslušného vojenského lékaře nebo lékařů uvedených pod písmenem a) až c) běžné lékařské práce a kteří skutečně trvale používají získaných odborných znalostí; je-li v ústavě jmenováno několik asistentů, určí vojenská správa, v jakém pořadí jsou oprávněni zastupovat lékaře pod písmenem a) až c);
5. e) sekundáři, t. j. lékaři, kteří byli vojenskou správou pověřeni, aby vykonávali v ústavě podle pokynů a pod dohledem příslušného vojenského lékaře nebo lékařů uvedených pod písmenem a) až d) běžné lékařské práce.

(3) Služební a platové podmínky ordinářů (konsiliárních lékařů), t. j. lékařů, kteří konají pro ústav svěřený již dozoru jiného lékaře, pro jeho určitou část nebo určitý úsek činnosti pravidelnou vyšetřovací nebo léčebnou, po případě konsiliární službu, aniž odpovídají za celý ústav nebo jeho část, upravují se individuální smlouvou.

§ 5.

Ošetřující lékaři pracující ve vlastních ordinacích.

(Skupina V a VI).

(1) Ošetřujícími lékaři, kteří působí ve vlastních ordinacích, jsou lékaři, jejichž prostřednictvím poskytuje vojenská správa oprávněným osobám mimoústavní ošetřování v ordinacích, jejichž provoz jde na vrub lékaře.

(2) Lékaři podle odstavce 1 jsou:

1. a) praktičtí lékaři (skupina V),
2. b) odborní lékaři podle vládního nařízení ze dne 1. března 1932, č. 39 Sb., o užívání titulu odborného lékaře, ve znění vládního nařízení ze dne 9. dubna 1946, č. 101 Sb., a odborní zubní lékaři podle vládního nařízení ze dne 20. března 1936, č. 60 Sb., o podmínkách, za jakých se nabývá zvláštní odborné způsobilosti pro zubní lékařství, a o platnosti ustanovení vydaných pro ostatní obory odborné praxe lékařské i pro obor zubního lékařství ve znění vládního nařízení ze dne 30. srpna 1946, č. 171 Sb. a podle vládního nařízení ze dne 3. června 1947, č. 97 Sb., jímž se prodlužuje lhůta stanovená v § 1, odst. 5 vládního nařízení č. 60/1936 Sb. (skupina VI).

(3) Až do další úpravy platí o služebním poměru, služebních a platových podmínkách těchto lékařů ustanovení § 1, odst. 3 této vyhlášky.

§ 6.

Lékaři v několika smluvních poměrech.

(1) Je-li lékař zaměstnán pro vojenskou správu v několika smluvních poměrech spadajících pod různé skupiny podle §§ 1 až 5, řídí se každý z těchto poměrů předpisy platnými pro příslušnou skupinu, není-li jinak stanoveno.

(2) Každý z těchto smluvních poměrů může být zvlášť změněn nebo zrušen.

§ 7.

Zaměstnávání lékařů s kvalifikací vysokoškolských učitelů.

Služební a platové podmínky lékařů s kvalifikací vysokoškolských učitelů, kteří vykonávají činnost podle této vyhlášky konsiliárně, stanoví se individuální smlouvou, která vyžaduje schválení ministerstva národní obrany.

§ 8.

Povaha smluvního poměru.

Smluvní poměr lékařů skupiny II, III a IV k vojenské správě je poměrem služebním podle obdoby zákona ze dne 11. července 1934, č. 154 Sb., o pracovním poměru soukromých úředníků, obchodních pomocníků a jiných zaměstnanců v podobném postavení (zákon o soukromých zaměstnancích).

§ 9.

Způsob výkonu služby (všeobecná ustanovení).

(1) Lékaři přijatí do smluvního poměru podle této vyhlášky konají službu:

1. a) v zařízeních nebo ze zařízení vojenské správy (skupina II);
2. b) u vojenských útvarů (skupina III);
3. c) v léčebných a ošetřovacích ústavech vojenské správy, jde-li o lékaře ústavní (skupina IV).

(2) Způsob, jakým má být podle odstavce 1 služba konána, po případě po kterou dobu denně, určuje se smlouvou. Odpírá-li nastupující lékař přistoupit na způsob výkonu služby nebo na dobu vojenskou správou navrženou, má vojenská správa právo postupovat podle § 35, odst, 3 zákona č. 236/48 Sb.

(3) Změnu ve smluvně upraveném způsobu výkonu služby nebo v jeho rozsahu může vojenská správa provést jen změnou smlouvy.

§ 10.

Všeobecné podmínky.

(1) Vojenská správa přijímá lékaře do služeb podle zvláštních interních předpisů vojenské správy, šetříc předpisů o řízení práce a o závodních zastupitelstvech zaměstnanců, v rozsahu jednotného plánu zdravotní péče (§ 35, odst. 2 zákona).

(2) Lékaři mohou být přijatí do služeb vojenské správy s tou podmínkou, že mají nebo dostanou k výkonu praxe v příslušném místě (obvodě) povolení podle § 8 zákona ze dne 28. června 1929, č 114 Sb., o výkonu lékařské praxe, ve znění zákona č. 81/1948 Sb., je-li podle tohoto zákona povolení předepsáno.

§ 11.

Zvláštní podmínky pro jednotlivé skupiny.

(1) Uchazeči o místa ošetřujících lékařů v zařízeních vojenské správy (skupina II) jsou povinni vykázat povinný lékařský výcvik podle zákona ze dne 28. června 1929, č. 114 Sb., o výkonu lékařské praxe, ve znění zákona ze dne 7. dubna 1948, č. 81 Sb.

(2) Ústavní lékaři jsou povinni vykázat splněni předpokladů stanovených pro jednotlivé kategorie v § 4.

(3) Ministerstvo národní obrany může stanovit po slyšení jednotné odborové organisace pro jednotlivé skupiny lékařů bližší podmínky přijetí.

§ 12.

Důvody vylučovací.

Z přijetí jsou vyloučeni:

1. a) lékaři, kteří byli trestním soudem pravoplatně odsouzeni pro zločin, nebo, byť i podmíněně, pro trestné činy spáchané z pohnutek nízkých a nečestných, nebo ke ztrátě cti, dokud nebylo odsouzeni zahlazeno;
2. b) lékaři, kteří byli propuštěni na základě disciplinárního řízení ze služeb úřadů nebo podniků státu, nebo ze služeb veřejnoprávních korporací a ústavů nebo samosprávy, nebo kteří za disciplinárního řízení z uvedených služeb vystoupili;
3. c) lékaři, kteří byli uznáni vinnými v trestním (retribučním), kárném (očistném) řízení podle příslušných předpisů o potrestání trestných činů, nebo provinění proti státu, národu, národní cti atd., nebo kteří za očistného řízení ze služeb zaměstnavatele, u něhož se řízení vedlo, vystoupili;
4. d) lékaři, kteří podléhali kárné pravomoci vojenské správy, jestliže jim pravoplatným nálezem příslušného kárného výboru nebo řízením správním byla odňata vojenská hodnost nebo kteří takovým nálezem byli dáni do výslužby nebo přeloženi do zálohy;
5. e) lékaři, jejichž způsobilost k právnímu jednání je omezena;
6. f) lékaři, kteří upadli do konkursu, nebo o jejichž jmění bylo zahájeno vyrovnávací řízení, dokud řízení trvá.

§ 13.

Důsledky vadnosti průkazů.

Lékař, který dosáhl přijetí nepravdivými průkazy, o jejichž vadnosti věděl, nebo zamlčel okolnosti přijetí vylučující, propustí se ihned bez výpovědní lhůty a jakékoli náhrady a bez újmy trestního stíhání.

§ 14.

Příbuzenský poměr.

(1) Do služeb vojenské správy mohou být přijati lékaři, kteří jsou příbuzní nebo sešvagření v řadě přímé vůbec, v řadě pobočné až do druhého stupně s jiným zaměstnancem vojenské správy, a lékaři, kteří jsou k nim v poměru manželském, jen za té podmínky, že při svém služebním použití nepřijdou v poměr přímé nadřízenosti nebo podřízenosti nebo v poměr kontrolní mezi sebou.

(2) Žadatelé o přijetí clo služeb vojenské správy jsou povinni oznámit před přijetím příbuzenský, švagrovský nebo manželský poměr uvedený v odst. 1. Vznikne-li takový poměr až po přijetí, je lékař povinen tuto okolnost ihned oznámit.

(3) Lékař, který úmyslně zamlčel příbuzenský, švagrovský nebo manželský poměr uvedený v odst. 1, může být ihned propuštěn bez výpovědní lhůty a jakékoli náhrady.

§ 15.

Způsob přijímání lékařů.

(1) Lékaři se přijímají na uvolněná lékařská místa podle §§ 10 a 11.

(2) Při přijímání lékařů podle odst. 1 se přihlíží přednostně:

1. a) k uchazečům, kteří splňují zákonné přednostní podmínky, zejména podle zákona ze dne 19. prosince 1946, č. 255 Sb., o příslušnících československé armády v zahraničí a o některých jiných účastnících národního boje za osvobození;
2. b) k uchazečům, kteří jsou vojenskými osobami ve výslužbě, v záloze, mimo službu nebo v záloze s výslužným, vyjímajíc osoby uvedené v § 12, písm. d), nebo kteří vykazují lepší kvalifikaci, zejména delší službu pro vojenskou správu, nebo veřejnoprávní sociální pojištění; jde-li však o obsazení místa ve větším městě nebo v jeho okolí, mají při přibližně stejné kvalifikaci přednost uchazeči, kteří po delší dobu konali službu v odlehlejších venkovských obvodech.

§ 16.

Zajištění lékařské služby.

(1) Není-li lékařská služba v místě řádně zajištěna, je vojenská správa oprávněna vyzvat lékaře vykonávajícího v místě (obvodu) samostatně lékařskou praxi k uzavření služební smlouvy, Nevyhoví-li lékař této výzvě, může vojenská správa postupovat podle § 35, odst. 3 zákona.

(2) Nelze-li obsadit místo podle předchozích ustanovení, může vojenská správa požádat státní správu zdravotní, aby zajistila v příslušném místě lékařskou službu tím, že uloží některému lékaři (po absolvování alespoň prvého roku výcviku) výkon výcviku na tomto místě podle § 7 zák. č. 114/1929 Sb. ve znění zákona č. 81/1948 Sb., a že jej zaváže k výkonu služby pro vojenskou správu za podmínek podle této vyhlášky.

(3) Není-li možno nebo vhodno použít způsobu uvedeného v odstavci 1 a 2, protože výkon služby vyžaduje delší praxe nebo protože jde o odborného lékaře, požádá vojenská správa státní správu zdravotní, aby zajistila podle platných předpisů lékařskou službu v takovém místě.

§ 17.

Sjednávání a náležitosti služební smlouvy.

(1) Služební smlouvu uzavírá po předchozím souhlase ministerstva národní obrany u lékařů:

1. a) skupiny II přímo nadřízené velitelství;
2. b) skupiny III posádkové velitelství, v jehož obvodu má lékař působit;
3. c) skupiny IV velitelství příslušného ústavu.

(2) O přijetí uvědomí velitelství uvedené v odst. 1 lékaře písemně a doručí mu výtisk této vyhlášky. Při tom určí den, kdy má lékař započít s výkonem služby.

(3) Velitelství uvedené v odstavci 1 vydá lékaři do 14 dnů po nastoupení služby potvrzení o podstatných právech a povinnostech plynoucích ze sjednané smlouvy; potvrzení musí obsahovat alespoň ustanovení:

1. a) kterému vojenskému útvaru nebo kterému léčebnému ústavu (zařízení) je lékař přidělen;
2. b) pro kterou skupinu (§ 1, odst. 2) vojenská správa lékaře přijala, a to s dodatkem vyznačujícím:
   1. aa) u lékařů skupiny I až IV druh a místo služby, dále pracovní dobu (stanovením pracovních hodin),
   2. bb) u lékařů skupiny II ještě dále s vyznačením, zda jde o lékaře praktického nebo odborného (odborného zubního);

1. c) předpisy o služebních povinnostech lékařů;
2. d) předpisy o platových podmínkách s výpočtem služebních požitků u lékařů skupiny II až IV;
3. e) předpisy o zrušení smluvního poměru a výpovědní lhůtě;
4. f) předpisy o rozhodování možných sporů vzniklých při provádění této vyhlášky a služební smlouvy.

(4) Je-li lékař zaměstnán pro vojenskou správu v několika smluvních poměrech (§ 6), je třeba o každém z těchto poměrů vydat potvrzení podle odstavce 3 zvláště.

(5) Vzorné potvrzení podle odstavce 3 vydá ministerstvo národní obrany po slyšení jednotné odborové organisace.

(6) Ministerstvo národní obrany si může všeobecně nebo pro určité případy vyhradit schválení obsahu smluv uzavíraných nižšími organisačními složkami.

(7) Opisem potvrzení podle odstavce 3 je třeba vždy uvědomit ministerstvo národní obrany a ústřednu jednotné odborová organisace.

§ 18.

Příslušnost pro osobní věci lékařů.

Velitelství, které podle § 17, odst. 1 je příslušné přijímat a propouštět lékaře, vyřizuje též veškeré jejich osobní věci, nebudou-li jimi pověřena jiná místa.

§ 19.

Všeobecné povinnosti.

(1) Lékaři jsou povinni vykonávat svou službu pro vojenskou správu podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Jsou povinni osvojit si znalost všeobecných předpisů, jakož i zvláštních instrukcí vydaných pro příslušný služební obor a jsou odpovědni za jejich bedlivé a přesné zachovávání; jsou povinni dbát:

1. písemných a ústních příkazů svých představených, vykonávat službu poctivě, pozorně, horlivě a nestranně a hájit zájmy vojenské správy podle nejlepšího vědomí a svědomí. Domnívá-li se lékař, že příkaz daný mu jeho představeným je v rozporu s platnými právními nebo služebními předpisy (směrnicemi), je povinen upozornit na to představeného, který tento příkaz dal. Trvá-li představený na provedení příkazu, je lékař povinen žádat o vydání příkazu písemného a předložit pak tu věc vyššímu představenému. Dá-li takový příkaz vyšší představený, je lékař rovněž povinen žádat o vydání písemného příkazu.

(2) Představení jsou povinni dbát, aby služební povinnosti byly řádně vykonávány podle platných předpisů.

(3) Lékaři jsou povinni oznámit nesprávnosti zjištěné ve službě neprodleně bez zření k osobě, která se jich dopustila, svému přímému představenému, a týká-li se to představeného, vyššímu představenému.

(4) Lékaři jsou oprávněni činit v závažných případech podání a návrhy přímo ministerstvu národní obrany, vyjma věci osobní. Podáni lékařovo v osobních věcech, určené vojenské správě, musí být učiněno prostřednictvím lékařova představeného a ten je povinen předložit je dále se svým vyjádřením do 14 dnů. Podání týkající se představeného nemusí být podáno jeho prostřednictvím.

(5) Lékaři, kteří jsou ve smluvním poměru k vojenské správě (§ 8), jsou povinni oznámit velitelství, uvedenému v § 17, odst. 1, stálé bydliště a každou jeho změnu, dále všecky rozhodné změny osobních poměrů (ztrátu státního občanství, sňatek, rozvod, rozluku, narození dítěte, úmrtí manželky nebo dítěte a p.).

§ 20.

Zvláštní povinnosti ošetřujících lékařů.

(1) Ošetřující lékaři všech skupin jsou vedle služebních povinností, uložených jim v § 19 a dále v §§ 21—23 a násl., zavázáni též zachovávat veškerá ustanovení vojenského nemocenského řádu (i směrnic k jeho vedení), zejména též předpisy uvedené dále v odst. 2 až 10.

(2) Lékař je povinen za podmínek zákona a vojenského nemocenského řádu poskytnout oprávněným účastníkům (rodinným příslušníkům) potřebné ošetření, které odpovídá současnému stavu a úrovni lékařské vědy a lékařských zařízení a které je hodnotné a účelné. První vyšetření nemocného má být zvlášť důkladné s použitím takových vyšetřovacích způsobů, jimiž lze co možná objektivně zjistit původ a stav choroby. Oprávněné osoby nesmějí požadovat na lékaři určitý způsob ošetřování (vyšetření). Lékař je zásadně nezávislý při určování postupu léčení, je však povinen řídit se všeobecnými směrnicemi, jakož i pokyny vydanými vojenskou správou k jejich provádění.

(3) Lékaři jsou povinni konat vyšetřování, ošetřování a návštěvy osobně. Při tom jsou praktičtí lékaři povinni provádět sami veškeré úkony, které má vykonávat lékař, není-li nutno, aby tyto úkony byly provedeny výhradně odbornými lékaři, nebo v léčebných ústavech proto, že jde o zvláštní vyšetření (ošetření) vyžadující zvláštních pomůcek a znalostí. Provádění kvalifikovaných výkonů nesmí být lékařem svěřeno jiným osobám zdravotnické služby. Odborný lékař, který převzal oprávněnou osobu do léčení, nesmí ji přesunout k praktickému lékaři jen k provádění výkonu. Toto ustanovení se netýká odborné konsiliární služby lékařské.

(4) Lékař může oprávněné osobě odepřít ošetřování, vyjímajíc případ první pomoci, toliko z vážných důvodů tkvících v osobě nemocného; o tom je povinen neprodleně učinit hlášení příslušnému vojenskému útvaru, který vydal poukázku k lékaři. Tento útvar učiní opatření, aby bylo zajištěno další ošetření.

(5) Lékaři jsou povinni vyplňovat řádně a bez jakékoli zvláštní úplaty, tedy za platy touto vyhláškou stanovené, tiskopisy, které po slyšení jednotné odborové organisace vojenská správa vydá, aby mohla plnit své úkoly, zejména pokud jde o uplatňování dávek. Stejně jsou povinni vést lékařské záznamy o nemocných a podávat vojenské správě včas lékařská dobrá zdání, posudky a zprávy, které si od nich vyžádala nebo které podle platných předpisů a vydaných směrnic mají být vojenské správě podávány bez zvláštního vyžádání.

(6) Lékař nesmí nemocnému ani třetí osobě (rodinnému příslušníku) oznámit obsah lékařského dobrého zdání nebo posudku určeného pro vojenskou správu. Svůj výrok (posudek) o služební (pracovní) neschopnosti je však povinen lékař oznámit účastníku (rodinnému příslušníku).

(7) Smluvní lékaři vojenské správy se zúčastní porad a schůzí, které vojenská správa svolá k projednání lékařských věcí.

(8) Lékař není oprávněn přijímat ani si dát slíbit pro sebe ani pro třetí osoby jakékoliv příplatky, majetkové hodnoty nebo jiné výhody za ošetření oprávněných osob, za jejich vyšetření, lékařské úkony, jakož i za použitý materiál a p., za něž je vojenskou správou (pojišťovnou) placen. Při styku s oprávněnými osobami je povinen dbát náležitého způsobu jednání a vystříhat se všeho, co by mohlo ohrozit důvěru nemocných k vojenské správě a jejím lékařům (jiným osobám zdravotnické služby).

(9) Zjistí-li lékař, že oprávněná osoba nedbá povinností uložených jí podle vojenského nemocenského řádu, hlásí to příslušnému vojenskému útvaru.

(10) Lékař podává po osobním vyšetření návrhy (předpisy) na dávky podle zákona a vojenského nemocenského řádu, po případě vydává potvrzení předepsaná pro jednotlivé dávky. Při tom ručí za správnost a úplnost svých údajů a je povinen nahradit škodu, která by vznikla nesprávností nebo neúplností. Návrhy, předpisy, potvrzení a poukazy, které lékař vydává, musí být opatřeny jeho razítkem a podpisem.

§ 21.

Mlčenlivost ve věcech úředních.

(1) O všech věcech, které se staly lékaři známými při vykonávání služby nebo vzhledem k jeho služebnímu postavení a které v zájmu vojenské správy nebo stran nebo z jiných ohledů, zejména z důvodů vojenských vyžadují zachování důvěrnosti, nebo jako důvěrné byly výslovně označeny, je lékař povinen zachovávat úřední tajemství vůči každému, komu není povinen o takových věcech učinit oznámení. Revisním orgánům vojenské správy jsou však lékaři povinni podávat vysvětlení a předkládat doklady potřebné k výkonu jejich pravomoci.

(2) Povinnost mlčenlivosti trvá nezměněně dále, je-li lékař mimo službu, jakož i tehdy, byl-li služební poměr zrušen.

(3) Lékařům se zapovídá projevovat mimoúředně mínění o projednávaných věcech stran nebo o jejich pravděpodobném výsledku.

(4) Předpisy o zachování lékařského tajemství zůstávají nedotčeny.

(5) Lékaři mohou konat veřejné přednášky o věcech svého pracovního oboru a uveřejňovat pojednání o zkušenostech ze své úřední činnosti v časopisech nebo knižně, které mají vztah k účastníkům (rodinným příslušníkům) vojenské nemocenské péče, toliko se souhlasem vojenské správy.

(6) Ustanovení o mlčenlivosti nelze považovat za omezení povinnosti lékaře podle § 19, odst. 3.

§ 22.

Zákaz přijímat dary a výhody.

Lékaři nesmějí požadovat ani přijímat pro sebe ani pro jiné osoby dary nabízené ať přímo nebo nepřímo v souvislosti s jejich služební činností a nesmějí si opatřovat pod jakoukoli záminkou jiné výhody. Jestliže byl lékaři poskytnut nebo nabídnut nebo přislíben dar nebo jiné výhody, je povinen ihned o tom uvědomit svého představeného.

§ 23.

Podjatost.

(1) Lékaři se nemohou zúčastnit jednání a rozhodování ve věcech týkajících se jich samých, jejich manželek (manželů), družek (druhů), snoubenek (snoubenců), bývalých manželek a družek (bývalých manželů a druhů), poručníků, poručenců, osvojitelů, opatrovanců, pěstounů a schovanců, nebo osob s nimi příbuzných nebo sešvagřených v řadě přímé vůbec a v řadě pobočné až do třetího stupně, zejména se pak nemohou zúčastnit jednání a rozhodování o zadání dodávek nebo prací osobám dříve uvedeným nebo podnikům, při jejichž správě mají oni sami nebo uvedené osoby účast.

(2) Lékaři (lékařky), jejich manželky (manželé) a osoby s nimi spřízněné nebo sešvagřené v řadě přímé vůbec a v řadě pobočné do třetího stupně jsou vyloučeni z účasti při dodávkách nebo prováděni prací pro vojenskou správu a její zařízení vůbec, leč by se výdaje vojenské správy prokazatelně a zřejmě touto dodávkou nebo prací podstatně snížily proti výdajům, které by jinak vznikly zadáním dodávky nebo prací osobě jiné.

(3) Lékaři jsou povinni i vůči osobám, s nimiž jsou jen v přátelském, nikoli příbuzenském poměru, vyvarovat se ve svém (úředním jednání všeho, co by bylo na újmu nestranného postupu.

§ 24.

Pracovní doba.

(1) Lékaři jsou povinni přesně dodržovat pracovní dobu (ordinační hodiny). Běžnou službu v zařízeních vojenské správy nebo u útvarů (podle okolností i pravidelný výkon návštěv z těchto zařízení) a v léčebných ústavech je třeba obstarávat ve služební době, v níž má lékař vyřizovat výhradně služební věci. Vyžaduje-li toho zájem služby, jsou smluvní lékaři povinni pracovat z nařízení svých představených i v době mimoúřední.

(2) Placenou práci nad smluvený počet pracovních hodin přes čas v odůvodněných a nutných případech za předem stanovenou odměnu nařizuje představený. Směrnicemi ministerstva národní obrany mohou být upraveny podmínky výkonu placené práce přes čas odchylně.

§ 25.

Nepřítomnost ve službě pro nemoc, těhotenství nebo mateřství.

(1) Nemůže-li se smluvní lékař pro nemoc nebo jinou závažnou příčinu dostavit do služby, je povinen bez odkladu uvědomit o tom představeného a na jeho vyzvání příčinu nepřítomnosti náležitým způsobem prokázat. Onemocní-li, je povinen podrobit se na vyzvání prohlídce lékaře, jenž k tomu bude určen.

(2) Nepřítomnost ve službě pro těhotenství nebo mateřství posuzuje se podle obdoby zákona o soukromých zaměstnancích.

(3) Po dobu nutné nepřítomnosti ve službě pro těhotenství nebo mateřství, přesahující dobu podle obdoby zákona o soukromých zaměstnancích, nejde-li o nemoc podle odstavce 1, může být smluvní lékařce udělena další, avšak bezplatná dovolená. Ustanovení druhé věty odstavce 1 platí obdobně.

(4) Dobu zamýšleného přerušení služby pro mateřství je lékařka povinna oznámit alespoň jeden měsíc předem představenému a dohodnout se s ním o přesném datu přerušení výkonu služby se zřetelem na to, aby řádný chod lékařské služby u vojenské správy zůstal zajištěn.

§ 26.

Nástup dovolené.

Dobu dovolené je povinen smluvní lékař oznámit alespoň jeden měsíc předem představenému na jeho všeobecnou výzvu a dohodnout se s ním o přesném datu přerušení výkonu služby se zřetelem na to, aby řádný chod lékařské služby zůstal zajištěn.

§ 27.

Vojenská činná služba.

(1) Po dobu výkonu vojenské činné služby zůstává služební poměr i s případnými peněžitými požitky zachován podle příslušných zákonných ustanovení.

(2) Smluvní lékař je povinen neprodleně hlásit povolání k výkonu vojenské činné služby.

§ 28.

Nejsou-li dále pro jednotlivé skupiny stanoveny podmínky přísnější, nesmějí smluvní lékaři kromě služby pro vojenskou správu provozovat žádné zaměstnání, které by jim mohlo překážet v úplném a přesném plnění služebních povinností nebo které by mohlo vzbuzovat domněnku podjatosti ve výkonu služby, nebo které by se mohlo příčit zájmům vojenské správy.

§ 29.

Ministerstvo národní obrany rozhodne o tom, zda vedlejší zaměstnání je slučitelné se zájmy vojenské správy. Svůj souhlas má právo kdykoli odvolat.

§ 30.

Proti rozhodnutí vojenské správy, kterým se prohlašuje určité zaměstnání lékaře za neslučitelné ve smyslu § 28 se službou pro vojenskou správu nebo kterým se odpírá souhlas předpokládaný v § 29, může se lékař bránit stížností k rozhodčí komisi podle části IV.

§ 31.

Jestliže se smluvní lékař dopustí porušení povinností, má jeho představený právo udělit mu napomenutí, po případě s výstrahou, nebyla-li mu uložena pokuta podle § 57.

§ 32.

(1) Překládání lékařů je přípustné v mezích ustanovení § 9, odst. 3. Je-li pro nové služební určení lékaře třeba povolení k výkonu praxe podle § 8 zákona č. 114/1929 Sb. ve znění zákona č. 81/1948 Sb., je rozhodnutí o přeložení podmíněno udělením tohoto povolení.

§ 33.

Zrušení služebního poměru.

(1) Služební poměr podle této vyhlášky skončí samočinně:

1. a) uplynutím lhůty, byl-li sjednán na určitý čas;
2. b) smrtí lékaře;
3. c) odnětím povolení k výkonu lékařské praxe podle § 8 zákona č. 114/1929 Sb. ve znění zákona č. 81/1948 Sb.;
4. d) ztrátou oprávnění k výkonu lékařské praxe podle jiných předpisů.

(2) Služební poměr může být rozvázán jednou nebo druhou stranou podle obdoby předpisů §§ 31 až 45 zák. č. 154/1934 Sb., o soukromých zaměstnancích.

Ustanovení § 13 dekretu presidenta republiky č. 88/45 Sb. platí i tu.

§ 34.

Důsledky ukončení služebního poměru.

(1) Zrušením služebního poměru pozbývá lékař k vojenské správě všech práv a nároků vyplývajících ze služebního poměru pro sebe i pro své rodinná příslušníky.

(2) Lékař je povinen při skončení služebního poměru řádně odevzdat službu, vrátit služební pomůcky a instrukce, spisy, knihy neb jiné předměty, které mu byly k služební potřebě přiděleny, a splnit všechny peněžní závazky k vojenské správě.

(3) Lékař obývající služební byt je povinen při zrušení služebního poměru odstěhovat se z tohoto bytu dnem zrušení služebního poměru. V případech zvláštního zřetele hodných možno mu povolit k vystěhování odklad na tři měsíce.