Vyhláška ministerstva práce a sociální péče, kterou se vydávají podrobné předpisy k provedení zákona č. 234/1949 Sb., o náhradách cestovních, stěhovacích a jiných výdajů.

§ 37.

Rodinní příslušníci.

Rodinnými příslušníky se pro účely této vyhlášky rozumějí manželka (družka) zaměstnancova, manžel (druh) zaměstnankyně, příbuzní do 4. stupně, sešvagření do 2. stupně, osvojenci a osvojitelé.

§ 38.

Zaměstnanci postavení na roveň zaměstnancům ženatým.

Ženatým zaměstnancům (vdaným zaměstnankyním) jsou postaveni na roveň zaměstnanci (zaměstnankyně), kteří ze zákonné nebo mravní povinnosti poskytují ve své domácnosti zcela nebo z převážné části byt a zaopatření příbuzným do 4. stupně, sešvagřeným do 2. stupně, osvojencům, osvojitelům nebo družce (druhovi).

§ 39.

Rozsah platnosti.

(1) Ustanovení této vyhlášky se nevztahují na

1. a) vojenské osoby v činné službě, příslušníky Sboru národní bezpečnosti a Sboru vězeňské stráže,
2. b) státní zaměstnance, na něž se vztahuje zákon č. 66/1950 Sb., o pracovních a platových poměrech státních zaměstnanců, a zákon č. 67/1950 Sb., o pracovních a platových poměrech soudců z povolání, prokurátorů a soudcovských čekatelů (soudcovský zákon),
3. c) státní a jiné veřejné zaměstnance, jejichž pracovní a platové poměry budou upraveny podle § 2 odst. 2 druhé věty, po případě podle § 34 zákona č. 66/1950 Sb., pokud vláda nestanoví, že platové (mzdové) poměry těchto zaměstnanců se řídí předpisy o státní mzdové politice,
4. d) duchovní církví a náboženských společností, jejichž osobní požitky jsou upraveny zákonem č. 218/1949 Sb., o hospodářském zabezpečení církví a náboženských společností státem, a vládními nařízeními vydanými podle tohoto zákona.

(2) Ustanovení této vyhlášky se nevztahují na zaměstnance ve stavebnictví a v oborech přidružené výroby ve stavebnictví. Pro tyto zaměstnance zůstávají prozatím v platnosti dosavadní předpisy s tím omezením, že náhrady podle dosavadních předpisů nesmějí přesahovat částky náhrad podle této vyhlášky.

§ 40.

Ustanovení přechodné a zrušovací.

(1) S výjimkami vyplývajícími z ustanovení § 35 odst. 2 a § 39 odst. 2 pozbývají dnem počátku účinnosti této vyhlášky platnosti, po případě použivatelnosti předpisy a ustanovení, jež upravují věci, na něž se vztahuje tato vyhláška; zejména pozbývají platnosti po případě použivatelnosti

1. 1. vyhláška č. 507/1944 Ú. l., o úpravě pracovních podmínek zaměstnance, který je použit na jiném místě,
2. 2. vyhláška č. 270/1949 Ú. v., kterou se vyhlašují směrnice o úpravě cestovních výdajů na služebních cestách, o výši přídělného a přeložného na území Československé republiky, ve znění vyhlášky č. 409/1949 Ú. v.,
3. 3. ustanovení mzdových vyhlášek o věcech upravených touto vyhláškou,
4. 4. úpravy vydané nebo schválené pro jednotlivé podniky nebo celé sektory znárodněného poudnikání.

(2) Dále pozbývá platnosti vyhláška č. 1238/1949 Ú. l. I, o některých nárocích zaměstnanců, kteří v důsledku reorganisace znárodněného průmyslu v letech 1949 a 1950 přešli nebo přejdou z jednoho průmyslového národního podniku do druhého.

(3) Trvají-li v den, kdy tato vyhláška nabývá účinnosti, skutečnosti rozhodné pro nárok na náhrady výdajů, počítá se doba předcházející tomuto dni do doby rozhodné pro výši náhrad podle této vyhlášky.

§ 41.

Účinnost.

Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. srpna 1950.