Vyhláška ministerstva zdravotnictví, kterou se vydávají směrnice k zákonu ze dne 14. května 1947, č. 94 Sb. o mimořádných ošetřovatelských diplomových zkouškách a o doplňovacím výcviku ošetřovatelského personálu.

Všeobecně: Možnost poskytování úlev má za účel zmírňování tvrdostí, které by mohly nastati požadováním přesného splnění zákonných podmínek v individuelním případě, zvláštního zřetele hodném. Jest tedy uvažovati o každém případu zvlášť; poskytování úlev se nesmí státi mechanickou, hromadnou praxí. V každém případě poskytnuté úlevy musí býti zřejmo z dokladů, že se jedná o osobu svědomitou a hodnou důvěry, u které lze předpokládati, že po dosažení diplomu hodlá dále zastávati své povolání stejně obětavě. Jest dbáti na to, aby ošetřovatelský diplom nebyl úlevami znehodnocen. Kumulování několika úlev v témž případě je proto přípustno jen zcela výjimečně a u žadatele vynikajících odborných i charakterových vlastností.

Úlevu lze poskytnouti jen na žádost, řádně odůvodněnou a doloženou.

Upozorňuje se, že každý žadatel, u něhož nejsou zcela splněny podmínky k získání diplomu mimořádného, může získati diplom řádný, a to buď po doškolení, anebo podle nařízení ze dne 25. června 1914, č. 139 ř. z. o ošetřování nemocných z povolání provozovaném.

K oddílu I zákona

(mimořádné ošetřovatelské diplomové zkoušky):

1. I. Za případ zvláštního zřetele hodný podle § 2, odst. 2, se považuje pouze případ žadatele,
   1. 1. který se vynikajícím způsobem zasloužil o zlepšení ošetřovatelské péče o nemocné, buď přímým výkonem ošetřovatelské služby, nebo všeobecně (odbornou literární, přednáškovou, vychovatelskou činností), nebo
   2. 2. který za války nebo v revoluci prokázal zvláštní zásluhy při záchraně životů, ať již přímo v bojové linii nebo v exponovaném ústavu nebo v koncentračním táboře, na barikádách, v partyzánských jednotkách a pod., nebo
   3. 3. který svoji službu konal s tak výjimečnou a vzornou péčí a obětavostí, že může sloužiti za příklad ostatním.

1. II. Zkrátiti délku závazku podle § 1, č. 2 zák. je možno, pokud to není v rozporu s veřejným zájmem zdravotním:
   1. 1. nejvýše o 2 roky u žadatelů nejméně 50 roků starých nebo nemocných, u kterých nelze předpokládati, že by mohli závazek pětileté služby u dosavadního zaměstnavatele dodržeti,
   2. 2. nejvýše o 1 rok u žadatelů ženatých a provdaných, u nich to vyžadují vážné rodinné důvody.

1. III. Povoliti úlevu z ustanovení o délce a způsobu předběžného odborného výcviku podle § 1, č. 3, písm. a) až c) zákona je možno:
   1. 1. Z ustanovení o délce:
      1. a) v případě § 1, č. 3, písm. a) lze prominouti nejvýše 2 roky ošetřovatelské činnosti u žadatelů nejméně 45letých nebo nemocných;
      2. b) v případě § 1, č. 3, písm. b) za předpokladu, že je řádně splněna podmínka o absolvování ústavního ošetřovatelského běhu, lze prominouti nejvýše 2 roky ošetřovatelské činnosti žadateli nejméně 40letému;
      3. c) v případě § 1, č. 3, písm. c) za předpokladu, že je řádně splněna podmínka jak o jednoroční nemocniční praxi, tak o absolvování ústavního ošetřovatelského běhu, lze prominouti nejvýše 2 roky ošetřovatelské činnosti žadateli nejméně 40letému.

      Ke stanovení věku podle písm. a) až c) shora je rozhodný den podání žádosti; v žádostech podaných před vydáním těchto směrnic se posuzuje věk ke dni vydání těchto směrnic.

   1. 2. Z ustanovení o způsobu předběžného odborného výcviku:

      Za ošetřovatelskou činnost podle zákona se považuje pouze ošetřování u lůžka nemocného nebo ošetřování osoby bezmocné (dítěte, rodičky a pod.), činnost kontrolní na operačním sále a v ambulanci. Rozhoduje skutečná činnost, nikoli služební zařazení.

      1. a) Tuto ošetřovatelskou činnost je možno u žadatelů podle § 3, odst. 3, písm. a) a b) nahraditi do poloviny zákonem stanovené výměry praxí vyučovací (školní sestry), ošetřovatelskou a zdravotní službou v rodinách, charitativním ošetřováním nemocných v domácnosti, ošetřováním kojenců a nemocných dětí v rodinách, činností ve zdravotních poradnách nebo jinou ústavní praxí než ošetřováním u lůžka nemocného nebo ošetřováním osoby bezmocné (v laboratoři, na roentgenu, ve fysikální a jiné léčbě).
      2. b) Žadatelům podle § 1, č. 3, písm. b) a c) zákona, u nichž jest splněna podmínka ošetřovatelské činnosti v plné délce a způsobem shora uvedeným, lze uznati za dostačující ošetřovatelský běh i takový, který obsahoval nejméně 100 přednáškových hodin.
      3. c) Žadatelky podle § 1, č. 3, písm. c) zákona s plnou požadovanou praxí, konanou převážně mimo léčebné ústavy, nemusí vykázati, že pracovaly z toho nejméně 1 rok v nemocnici v případě, že absolvovaly šestiměsíční internátní kurs při dětské nemocnici v Krči (t. zv. Mannův kurs) nebo při Masarykově ústavu pro matky a kojence v Ostravě-Zábřehu.

K oddílu II zákona

(doplňovací výcvik v ošetřovatelské škole):

1. I. Za případy zvláštního zřetele hodné podle § 6, odst. 2, se považují případy, uvedené shora ad I. k oddílu I. zákona.
2. II. Doplňovací výcvik v ošeřovatelské škole podle § 6, odst. 2 je možno zkrátiti o 6 měsíců, navštěvoval-li žadatel alespoň po tuto dobu zdejší ošetřovatelskou školu nebo rovnocennou ošetřovatelskou školu v cizině, ale buď nemohl dokončiti dvouletý výcvik nebo absolvoval pouze školu jednoroční.
3. III. Povoliti úlevu z ustanovení o délce a způsobu předběžného odborného výcviku podle § 6, odst. 1, písm. c) je možno:
   1. 1. z ustanovení o délce:
      1. v případech § 6, písm. c), č. 1 a 2 lze prominouti nejvýše 6 měsíců ošetřovatelské činnosti u žadatele nejméně 40letého;
   1. 2. z ustanovení o způsobu:
      1. a) v případě § 6, písm. c), čís. 1, lze nahraditi nejvýše 1 rok ošetřovatelské činnosti v léčebných ústavech ošetřovatelskou a zdravotní činností v rodinách nebo v charitativním ošetřování nemocných, ošetřováním kojenců a nemocných dětí v rodinách nebo činností ve zdravotních poradnách;
      2. b) v případě § 6, písm. c), č. 2, lze uznati — za předpokladu, že je řádně splněna podmínka ošetřovatelské činnosti — za dostačující i jiný ošetřovatelský běh, obsahoval-li nejméně 100 přednáškových hodin.

1. IV. Úleva z ustanovení § 4, odst. 1, číslo 6 nař. č. 139/1914 ř. z.:

   Úlevu od podmínky, že žadatelka nemusí pečovati o nezletilé dítě nebo vésti vlastní domácnost, je možno poskytnouti v případě, že žadatelka prohlásí, že jí tato okolnost nebude na újmu absolvování předepsaného doplňovacího výcviku a diplomové zkoušky; takovou žadatelku je možno osvoboditi od bydlení v internátu.

K oddílu III. zákona

(ustanovení společná a závěrečná):

1. I. Za rovnocenné ústavním běhům ošetřovatelským podle § 57, odst. 2 vládního nařízení čís. 22/1927 Sb., a za ošetřovatelské běhy podle § 1, č. 3, písm. c) zákona se považují ošetřovatelské běhy, které obsahovaly nejméně 100 přednáškových hodin (z toho nejméně po 10 hodinách základních vylučovacích předmětů: anatomie, fysiologie, hygieny včetně bakteriologie, příp. nauky o infekčních chorobách), byly uspořádány u nemocnice nebo jiného léčebného ústavu nebo u některé sociálně zdravotní nebo církevní instituce a jejichž absolventům bylo vydáno o absolvování kursu řádné potvrzení (nebo může býti vydáno dodatečně na základě přesných záznamů pořadatelů kursu).
2. II. Za ošetřovatelské běhy, uvedené v § 6, odst. 1, písm. c) se považují ty ošetřovatelské běhy, které byly uspořádány pro pomocné sestry v ošetřovatelské a zdravotní službě v rodinách při některé ošetřovatelské škole nebo při některé sociálně zdravotní nebo církevní institucí, byly celodenní a trvaly nejméně 4 měsíce podle učební osnovy, která odpovídá osnově schválené ministerstvem zdravotnictví pro tyto běhy, a jichž absolventkám bylo vydáno o absolvování kursu řádné potvrzení (nebo může býti vydáno dodatečně na základě přesných záznamů pořadatele kursu).
3. III. Za ošetřovatelskou a zdravotní službu v rodinách se považuje jedině ta služba, která je řízena a prováděna podle směrnic pro ošetřovatelskou a zdravotní službu v rodinách (výnos ministerstva vnitra ze dne 30. března 1942, č. K-3120-30/3-1942).
4. IV. Za charitativní ošetřování nemocných v domácnostech [§ 6, odst. 1, písm. c), čís. 2] se považuje ta ošetřovatelská služba, která se poskytuje nemocným zdarma jako plnění skutku milosrdenství, předepsaného náboženstvím.
5. V. Doplňovací výcvik v ošetřovatelské škole (§ 6, odst. 1 zákona) se koná při ošetřovatelské škole a trvá jeden školní rok.

   O žádosti za připuštění k tomuto výcviku rozhoduje v každé ošetřovatelské škole komise, zřízená podle § 5 nař. č. 139/1914 ř. z., a to na základě předpisů obsažených v § 6 zákona. Pokud z technických příčin není možno žadatele přijmouti do té školy, do které žádal, oznámí to tato komise zemskému národnímu výboru, který žadateli zprostředkuje přijetí do školy jiné.

   Doškolující se žactvo má v ošetřovatelské škole stejné postavení, jako žactvo ostatní; platí tedy pro stejné předpisy ohledně lékařských prohlídek, psychotechnických zkoušek, ubytování, stravování, zkušební doby atd., a stejný domácí řád a stejný vyučovací a zkušební řád. Jeho theoretický výcvik (přednášky a zkoušky z jednotlivých předmětů) je stejný jako u žactva ostatního; praktický výcvik stanoví ředitelství školy pro každého doškolovaného individuelně tak, aby byla doplněna jeho praxe v oborech, v nichž dosud nepracoval.

   Pokyny ošetřovatelským školám civilním a řeholním o uspořádání tohoto výcviku, dále pokyny o doškolování světských ošetřovatelů, kteří jsou ve služebním poměru v civilních státních ústavech léčebných a ošetřovacích a ve všeobecné nemocnici v Praze, budou vydány zvláštním výnosem ministerstva zdravotnictví.