57.
VYHLÁŠKA
ministerstva financí
ze dne 23. prosince 1950,
kterou se vydávají směrnice pro stanovení kmenového jmění, financování a peněžní kontrolu komunálních podniků.
Ministerstvo financí vydává v dohodě se státním úřadem plánovacím a ministerstvem vnitra podle ustanovení § 4 odst. 2, § 7 odst. 3, § 14 a 18 odst. 2 zákona č. 104/1950 Sb., o financování národních a komunálních podniků, tyto směrnice:
Zákon č. 104/1950 Sb. zajišťuje finančně společenské poslání komunálních podniků. Tyto směrnice, provádějící jednotlivá jeho ustanovení, mají přispět zejména k tomu, aby kmenové jmění bylo pevnou finanční základnou komunálních podniků, aby byla posílena finanční kázeň v komunálních podnicích a aby se tlakem úvěrové soustavy a účinnou peněžní kontrolou přispělo ku zrychlení oběhu obratových prostředků, snižování vlastních nákladů a zvyšování podnikové akumulace.
(1) Tyto směrnice platí pro všechny komunální podniky s výjimkou komunálních podniků bytových a bytových hospodářství sdružených komunálních podniků, pro které platí jen § 21.
(2) Pokud nařízení ministra financí podle § 19 odst. 1 zákona č. 104/1950 Sb. stanoví, že pro inspektoráty a ředitelství komunálních podniků platí přiměřeně ustanovení toho zákona, použije se pro ně přiměřeně i těchto směrnic.
(1) Vlastním finančním zdrojem komunálního podniku (v dalším jen podnik) je kmenové jmění, cizím finančním zdrojem je především úvěr od peněžního ústavu, který financuje provoz podniku, a dočasné dluhy, vůči dodavatelům a jiným věřitelům.
(2) Kmenové jmění se skládá ze základního fondu a z obratového fondu.
(1) Podkladem pro vypracování návrhu na první stanovení kmenového jmění je schválená účetní závěrka ke dni 31. prosince 1950. U podniku zřízeného po tom dni je podkladem rozvaha ke dni zřízení podniku.
(2) Návrh na stanovení kmenového jmění připraví správce podniku a předloží jej vedoucímu národnímu výboru. Je-li pro několik podniků zřízeno společné ředitelství, předkládá návrhy vedoucímu národnímu výboru toto ředitelství.
(3) Vedoucí národní výbor vyslechne před svým usnesením peněžní ústav financující provoz podniku. Jde-li o podnik krajského národního výboru, dá tento národní výbor před svým usnesením návrh přezkoušet krajským inspektorátem komunálních podniků.
(4) Na návrhu se usnáší rada vedoucího národního výboru. Usnesený návrh předloží vedoucí národní výbor schvalujícímu orgánu prostřednictvím krajského inspektorátu komunálních podniků. Krajský inspektorát návrh přezkoumá. Návrh týkající se podniku krajského národního výboru nebo ústředního národního výboru hlavního města Prahy předkládá vedoucí národní výbor schvalovacímu orgánu přímo.
(5) Návrhy na stanovení kmenového jmění podniků místních a okresních národních výborů schvaluje krajský národní výbor, pokud si ministerstvo vnitra nevyhradilo schválení samo buď všeobecně nebo jednotlivě. Návrhy, jichž schválení si ministerstvo vnitra vyhradilo, a dále návrhy podniků krajských národních výborů a ústředního národního výboru hlavního města Prahy schvaluje ministerstvo vnitra v dohodě s ministerstvem financí.
(1) Každému podniku bude určen základní fond ve výši čisté účetní ceny investičního majetku ke dni 1. ledna 1951, a pokud podnik bude zřízen později, ke dni zřízení, čistou účetní cenou se rozumí hrubá účetní cena investice, včetně investic ve stavbě, po odečtení oprávek k investičnímu majetku a dluhů investičním dodavatelům a po připočtení záloh vyplácených investičním dodavatelům. Je-li čisté jmění podniku k rozhodnému dni nižší, než čistá účetní cena jeho investičního majetku, doplní se na výši základního fondu z prostředů Fondu znárodněného hospodářství.
(2) Základní fond podniku se mění provedením plateb za nové investice z prostředků Fondu znárodněného hospodářství, dalším začleněním nebo vynětím investičního majetku a odvodem odpisů a zůstatkové účetní ceny vyřazených investic Fondu znárodněného hospodářství; všechny tyto změny se dějí na podkladě schváleného plánu základního fondu a pokud není stanoveno jinak, není k nim třeba zvláštního schválení podle ustanovení § 4.
(1) Obratový fond určený k financování provozu bude stanoven schváleným plánem. Podrobnější předpisy budou vydány zvláště.
(2) Pro rok 1951 bude podniku obratový fond určen jen tehdy, jestliže čisté jmění podniku k rozhodnému dni (§ 5 odst. 1) bude vyšší, než určený základní fond, a to zásadně ve výši rozdílu mezi tímto čistým jměním podniku a určeným jeho základním fondem. Kdyby však tento rozdíl byl tak veliký, že obratový fond z něho vytvořený by neodpovídal normální potřebě podniku a nevykonával by tudíž žádoucí tlak na zrychlení obratu obratových prostředků, budiž obratový fond určen pouze ve výši přiměřené normální potřebě podniku a přebytečná částka budiž odvedena Fondu znárodněného hospodářství.
(1) Veškeré platby za investice podniku v rámci jeho schváleného investičního plánu a přidělené investiční částky uhradí počínajíc dnem 1. ledna 1951 Fond znárodněného hospodářství. Úhradu plateb provádí Investiční banka, národní podnik, z účtu Fondu znárodněného hospodářství podle příkazů podniku, po případě podle předpisů o placení faktur inkasními příkazy. Podnik jest povinen s péčí řádného hospodáře veškeré faktury řádně prozkoumati.
(2) Při smluvním nabytí majetku od soukromých podnikatelů uhradí se přejímací cena, připadající na přejímané investice, podle ustanovení předešlého odstavce i tehdy, není-li tato nepravá investice pojata do investičního plánu, pokud takové nabytí bylo schváleno krajským národním výborem, případně ústředním národním výborem hlavního města Prahy, podle pokynů, které vydá ministerstvo vnitra v dohodě se státním úřadem plánovacím. Při tom se závazky podnikem převzaté považují až do výše ceny investic za přejímací cenu investic.
(3) Až do stanovení základního fondu podniku vykazuje podnik platby podle odstavce 1 a 2 za investice jako svůj dluh vůči Fondu znárodněného hospodářství. Tento účet jest bezúročný.
Investice vlastní výroby financuje podnik po dobu jejich výroby z provozních prostředků. Zároveň s aktivováním investice nebo její části v účtové třídě 0 předloží podnik Investiční bance, národnímu podniku, vnitropodnikovou fakturu, na jejímž podkladě banka proplatí aktivovanou částku z účtu Fondu znárodněného hospodářství ve prospěch obratového účtu podniku u příslušného peněžního ústavu. Ustanovení § 7 odst. 3 platí i pro tyto platby.
Jsou-li částky, jimiž byly aktivovány investice v účtové třídě 0 vyšší než částky proplacené z prostředků Fondu znárodněného hospodářství v důsledku, aktivovaného dopravného, cla, provise a pod., nebo jsou-li v důsledku slev a jiných dobropisů od investičních dodavatelů a pod. nižší, vyúčtuje a vyrovná podnik tyto rozdíly nejpozději do konce následujícího hospodářského měsíce s Fondem znárodněného hospodářství prostřednictvím Investiční banky, národního podniku.
(1) Jsou-li podniku poskytovány subvence a příspěvky na výstavbu investic pro provozní hospodářství podniku, poukáží se přímo Fondu znárodněného hospodářství.
(2) Subvence a příspěvky na výstavbu investic přijaté komunálním podnikem přede dnem, k němuž se poprvé stanoví podniku základní fond, se vyúčtují jako oprávky k investičnímu majetku. Počínajíc tímto dnem sníží podnik při nezměněné době podnikové upotřebitelnosti investic, pořízených z investičních subvencí a investičních příspěvků, výši odpisů z těchto investic.
(3) Investice pořízené veřejnou správou a dané po dni 31. prosince 1950 podniku k provozu, budou u podniku účtovány v třídě 0 a celá jejich hodnota bude uvedena jako samostatná položka v oprávkách ke stejné investici, účetní cena těchto investic nebude míti vlivu na základní fond ani na odpisy odváděné Fondu znárodněného hospodářství.
(1) Není-li obratový fond stanoven, nebo nestačí-li k financování provozu podniku, opatří si podnik potřebné provozní prostředky úvěrem u Státní banky československé; podniky stavební a zvlášť určená odděleně účtující stavební oddělení podniků si opatřují provozní úvěr u Investiční banky, národního podniku. Banky mohou pověřiti místně příslušné ústavy lidového peněžnictví poskytováním úvěrů podnikům.
(2) Podnikům poskytuje peněžní ústav potřebný provozní úvěr na podkladě čtvrtletního podnikového rozpočtu. Peněžní ústav určí nejvyšší přípustnou hranici provozního úvěru pro rozpočetní období se zřetelem na příjmové a výdajové výkyvy v jeho průběhu. K žádosti o úvěr potřebuje podnik souhlasu vedoucího národního výboru.
Peněžní ústav může požadovati přiměřené zajištění poskytnutého úvěru jen se souhlasem, který udělí ministerstvo financí v dohodě s ministerstvem vnitra po slyšení krajského inspektorátu komunálních podniků.
Podnik jest povinen počínajíc dnem 1. ledna 1951 odvádět Fondu znárodněného hospodářství ve prospěch jeho účtu u Investiční banky, národního podniku,
(1) Zisk po odečtení přídělu podnikovému (jednotnému) fondu pracujících odvádí podnik podle čtvrtletních účetních závěrek. Odvod je splatný koncem prvního hospodářského měsíce, následujícího po čtvrtletí, za které se podíl zisku odvádí.
(2) Podnik, jehož schválený finanční plán vykazuje roční čistý zisk vyšší než 600.000 Kčs, odvádí patnáctý den každých dvou prvních hospodářských měsíců každého čtvrtletí zálohově po ⅓ čtvrtletního rozpočtovaného zisku. Tyto odvody budou súčtovány při odvodu za celé příslušné čtvrtletí. Pokud by výsledek celého čtvrtletí byl nižší než uvedené dvě platby, odečte se přeplatek od odvodu za příští čtvrtletí.
(3) Vykazuje-li celoroční schválený finanční plán zisk, podnik však v některém čtvrtletí skončí podle čtvrtletní účetní závěrky ztrátou, odečte si podnik tuto ztrátu od zisku za příští čtvrtletí, z něhož by měl podíl odvésti. O tom podá podnik zprávu financujícímu ústavu a Fondu znárodněného hospodářství.
(1) Úrok z kmenového jmění odvádí podnik podle čtvrtletní účetní závěrky. Základem výpočtu je stav kmenového jmění k prvnímu dni dotčeného čtvrtletí. Odvod úroků jest splatný nejpozději koncem prvního hospodářského měsíce, následujícího po čtvrtletí, za které se úrok z kmenového jmění odvádí.
(2) Až do stanovení základního fondu podniku podle ustanovení §§ 4 a 5 odvádí podnik, jako splátku na úrok z kmenového jmění úrok z čisté účetní ceny investičního majetku podle jeho stavu ke dni 1. ledna 1951, u podniků později zřízených ke dni zřízení.
(3) Zároveň s příkazem peněžnímu ústavu, aby z jeho účtu uhradil úroky z kmenového jmění, zašle podnik Fondu znárodněného hospodářství výpočet úroků.
(1) Částky odpovídající odpisům z investičního majetku (dále jen odpisy) odvádí podnik čtvrtletně. Odvod činí ¼ celoročního plánovaného odpisu a je splatný vždy patnáctý den druhého hospodářského měsíce toho čtvrtletí, za které se odpis odvádí.
(2) Přesahuje-li úhrnná noční částka odpisů podle schváleného finančního plánu částku 240.000 Kčs, odvádí podnik měsíčně ⅓ čtvrtletního rozpočtovaného odpisu. Odvod je splatný vždy patnáctého dne hospodářského měsíce, za který se odpis odvádí.
(1) Podnik je povinen uhradit ze svého účtu u peněžního ústavu Fondu znárodněného hospodářství částku, která se rovná účetní zůstatkové ceně vyřazených investic a to dvacátého dne hospodářského měsíce nejblíže následujícího po skončení hospodářského měsíce, v němž bylo vyřazení investice v účtové třídě 0 vyúčtováno.
(2) Byla-li investice vyřazena příhodou, za kterou odpovídá pojišťovna, poukáže pojišťovna náhradu škody podniku na jeho účet u peněžního ústavu. Podnik odvede Fondu znárodněného hospodářství účetní zůstatkovou cenu zničené investice do čtrnácti dnů po obdržení vyrozumění o poukazu náhrady škody.
(1) Jsou-li ve schváleném finančním plánu rozpočtovány vyšší náklady než výnosy, uhradí se podnikům nekrytá část nákladů z prostředků Fondu znárodněného hospodářství. Tato plánovaná úhrada nákladů je výnosem podniku. Fond znárodněného hospodářství poskytne podniku splátky na tuto úhradu vyšších nákladů podle čtvrtletního rozpočtu příjmů a výdajů vždy do patnáctého dne druhého hospodářského měsíce příslušného čtrtletí.
(2) Je-li plánovaná roční úhrada vyšších nákladů vyšší než 600.000 Kčs, poskytne Fond znárodněného hospodářství předběžné splátky ve výši po ⅓ čtvrtletní rozpočtované úhrady vyšších nákladů vždy patnáctého dne každého hospodářského měsíce.
(3) Nebude-li do dne 1. července 1951, a u podniků zřízených po 1. lednu 1951 do tří měsíců ode dne jejich zřízení, předložen schvalovacímu orgánu návrh na stanovení základního fondu (§ 4 odst. 4), může Fond znárodněného hospodářství zastaviti vyplácení splátek podle odstavce 1 a 2 až do doby, kdy bude návrh předložen.
(4) Bilanční ztrátu podniku uhradí Fond znárodněného hospodářství jen tehdy, dá-li k tomu souhlas ministr financí v dohodě s ministrem vnitra a ministrem-předsedou státního úřadu plánovacího.
Splátky podniku na odvod zisku (§ 14), úroků z kmenového jmění (§ 15) a odpisů (§ 16) zaplacené během roku se považují za zálohy na tyto platby. Konečná částka těchto plateb za rok bude stanovena podle schválené roční účetní závěrky. Vyplyne-li podle té závěrky celkově nedoplatek podniku, poukáže podnik doplatek do 14 dnů po schválení účetní závěrky Fondu znárodněného hospodářství; vyplyne-li celkově přeplatek, poukáže jej Fond znárodněného hospodářství podniku na jeho účet u peněžního ústavu do 14 dnů ode dne, kdy podnik mu oznámí nárok na vrácení přeplatku.
Splátky na odvody (§§ 14, 15, 16), ani rozdíly dodatečně vyrovnávané (§ 19) se mezi Fondem znárodněného hospodářství á podnikem nezúrokují.
(1) Styk podniku s peněžním ústavem pro potřeby podnikového fondu pracujících a pro potřeby bytového fondu se provádí na samostatných účtech.
(2) Peněžní ústav může poskytnouti podniku pro potřeby podnikového fondu pracujících úvěry na zvláštním úctě
Peněžní ústav provádí při financování provozu podniků a proplácení investic činnost kontrolní. K vykonávání účinné kontroly musí se peněžnímu ústavu dostati potřebných podkladů a nutno mu umožniti, aby uplatnil sankce proti podniku, který neplní svých povinností.
Státní úřad plánovací stanoví směrnicemi pro kontrolu plnění finančního plánu, které podklady jest podnik povinen předkládati peněžnímu ústavu pro výkon peněžní kontroly provozu a pro výkon kontroly investic, v jakých lhůtách a jakou cestou.
Peněžní ústav je oprávněn s vědomím vedoucího národního výboru nahlédnouti u podniku do jeho účetních záznamů a dokladů a přezkoušeti skutečný stav investic a zásob podniku na místě jejich uložení; u stavebních investic může peněžní ústav přezkoušti vlastními odbornými orgány nebo znalci stav stavebních prací přímo na staveništi. Peněžní ústav kontroluje také, zda podnik řádně odvádí platby podle ustanovení oddílu V těchto směrnic.
Podnik oznámí při udělování příkazů a při peněžních výběrech jejich účel testy předepsanými závaznými směrnicemi státního úřadu plánovacího, vydanými podle zákona č. 116/1946 Sb., o jednotné organisaci podnikového početnictví.
Peněžní ústav zašle krajskému inspektorátu komunálních podniků a podniku kontrolní sestavení příjmů a výdajů za uplynulé rozpočetní období; obdobné kontrolní sestavení, týkající se rozpočtu kmenového jmění, zašle po stanovení základního fondu také Investiční banka, národní podnik. Podnik podá peněžnímu ústavu a krajskému Inspektorátu komunálních podniků vysvětlení podstatnějších rozdílů mezi rozpočtem a kontrolním sestavením peněžního ústavu.
K posílení finanční kázně a pořádku ve správě podniku, jakožto předpokladů účinné peněžní kontroly, je peněžní ústav oprávněn požadovati vedle úroků z úvěru též penále (§§ 28, 29, 30 a 32) nebo odmítnouti či omeziti úvěr (§§ 28 a 31).
Předkládá-li podnik opožděně podklady, k jejichž předložení je povinen podle platných předpisů, nebo které si peněžní ústav pro výkon peněžní kontroly zvlášť vyžádal, vybere peněžní ústav z účtu podniku penále podle směrnic stanovených ministerstvem financí v dohodě s ministerstvem vnitra. Je-li opoždění delší než 30 dní, nebo opožďuje-li se v předkládání uvedených podkladů opětovná podnik, který byl již pro opoždění pokutován podle předchozí věty, může peněžní ústav se souhlasem krajského národního výboru omeziti výplaty pro podnik toliko na mzdy a služné a na splátky podle oddílu V těchto směrnic až do dne, kdy mu podklady dojdou.
Zjistí-li peněžní ústav, že podnik ani po předchozím napomenutí neúčtuje poplatky z prodlení nebo penále podle platných směrnic pro fakturování a placení, nebo penále podle vyhlášek vydaných podle § 10 odst. 1 zákona č. 99/1950 Sb., o hospodářských smlouvách a státní arbitráži, vybere z účtu podniku penále ve výši poplatku z prodlení a penále, které měl podnik sám účtovat. Zaplacením tohoto penále není osvobozen podnik, kterému měly být poplatky z prodlení a penále vyúčtovány.
Zjistí-li peněžní ústav, že podnik ani po předchozím napomenutí neaktivuje včas investice vlastní výroby, nebo že platí investice z provozních prostředků, vybere z účtu podniků za dobu no zjednán nápravy penále ve výši poplatku z prodlení pro opožděné placení podle směrnic pro fakturování a placení.
Zjistí-li peněžní ústav, že podnik vyrábí zboží nepodložené hospodářskými smlouvami, ačkoliv by melo býti jimi podloženo, nebo že se pro neplnění hospodářských smluv z dny podniku hromadí jeho zásoby zboží, nebo že jsou hrubé závady v podnikovém početnictví podniku, je oprávněn se souhlasem krajského národního výboru zastavit podniku další úvěr, jestliže předcházející napomenutí, spojené s upozorněním na následky, nepřivodilo nápravu do lhůty určené v napomenutí. Lhůtu k nápravě určí peněžní ústav v dohodě s krajským inspektorátem komunálních podniků.
Zjistí-li peněžní ústav, že podnik porušuje směrnice ministerstva financí o placení hotovými a o přípustné výši pokladní hotovosti národních a komunálních podniků buď tím, že platí hotovými i v případech, kde to ty směrnice nepřipouštějí anebo že nedodržuje jejich předpisy o odvodu plateb v hotovosti na svůj účet u peněžního ústavu, vybere peněžní ústav z účtu podniku penále ve výši 1% z částky, která byla nepřípustně zaplacena v hotovosti, resp. nebyla včas odvedena.
Penále vybrané podle §§ 28, 29, 30 a 32 odvádí peněžní ústav ročně Fondu znárodněného hospodářství. Během roku je účtuje peněžní ústav ve prospěch Fondu znárodněného hospodářství bez návěští. Příslušný účet jest bezúročný.
Dnem 1. ledna 1951 pozbývají platnosti vyhlášky ministerstva financí č. 486/1949 Ú. l. I, kterou se vydávají směrnice pro financování provozu komunálních podniků a č. 531/1949 Ú. l. I, kterou se vydávají směrnice pro financování investic komunálních podniků, a vyhláška ministerstva vnitra č. 1036/1949 Ú. l. I, kterou se vydávají směrnice o peněžní kontrole komunálních podniků.
Vyhláška tato nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1951.