Vyhláška ministerstva práce a sociální péče o úpravě pracovních a platových poměrů zaměstnanců zdravotní péče mimo obor státní správy.

§ 1.

Rozsah platnosti.

(1) Tato vyhláška se vztahuje na všechny zaměstnance, kteří odborně pracují v oboru péče o zdraví lidu (dále jen zaměstnanci zdravotní péče), včetně zaměstnanců přijatých k výkonu zdravotnických práci vyskytujících se jen v určitých časových obdobích nebo ke zdolání mimořádných prací přechodné povahy, s výjimkou

1. a) státních zaměstnanců, pokud jde o jejich činnost vyplývající z pracovního poměru státního zaměstnance,
2. b) zaměstnanců, jejichž platové poměry jsou upraveny vyhláškou č. 490/1950 Ú. l. I, o úpravě platových podmínek zaměstnanců lékáren.

(2) Koná-li zaměstnanec u téhož zaměstnavatele vedle práce v oboru zdravotní péče také jiné práce, vztahuje se na něho tato vyhláška jen, je-li těžiště jeho činnosti ve výkonu odborných zdravotnických prací.

§ 2.

Pracovní poměr.

Pracovní poměr zaměstnanců zdravotní péče, na které se vztahuje tato vyhláška, se řídí obecnými předpisy. Pokud jde o zaměstnance Ústřední národní pojišťovny, řídí se jejich pracovní poměr též příslušnými ustanoveními služebního, disciplinárního a zaopatřovacího řádu pro zaměstnance Ústřední národní pojišťovny (dále jen služební řád), vydaného podle § 188 zákona č. 99/1948 Sb., o národním pojištění, a léčebného řádu vydaného podle § 59 téhož zákona a pokud jde o zaměstnance jiných ústavů, podniků a zařízení, též příslušnými pracovními řády.

§ 3.

Počet pracovních tříd a zařádění jednotlivých druhů prací do nich.

(1) Zaměstnanci zdravotní péče se roztříďují podle druhů konané práce a její hodnoty do sedmi pracovních tříd.

(2) Které práce náležejí do jednotlivých pracovních tříd, se určí podle seznamu a popisu prací uvedeného v příloze II.

(3) U prací neuvedených v seznamu se stanoví pracovní třída podle obdoby jiných tam uvedených a stejně hodnotných prací.

(4) V pochybných případech určí odpovídající pracovní třídu ministerstvo práce a sociální páče v dohodě s ministerstvy zdravotnictví a financí.

§ 4.

Zařádění a přeřadění zaměstnanců.

(1) Zaměstnanec se zařadí při přijetí do pracovní třídy, do které jsou zařáděny práce, pro jejichž výkon byl přijat.

(2) Ustanovení odstavce 1 platí přiměřeně, je-li převeden do oboru zdravotní péče zaměstnanec, který dosud vykonával u téhož zaměstnavatele jiné práce.

(3) Koná-li zaměstnanec práce zařaděné do více pracovních tříd, zařadí se podle prací, ve kterých je těžiště jeho celkové činnosti.

(4) Zaměstnanec pověřený funkcí se zařádí, do pracovní třídy podle nejhodnotnější práce v jeho pracovním úseku.

(5) Zaměstnanec, který koná s úspěchem práce zařaděné do vyšší pracovní třídy, přeřadí se do této vyšší pracovní třídy nejpozději do tří měsíců ode dne, kdy mu bylo uloženo konat tyto práce.

(6) Zaměstnanec se přeřadí do nižší pracovní třídy,

1. a) není-li dostatečně způsobilý k výkonu prací odpovídajících jeho dosavadnímu zařádění,
2. b) vyžaduje-li toho změna organisace práce.

(7) Zastupování nepřítomného zaměstnance na služební příkaz neodůvodňuje přeřadění zastupujícího zaměstnance do jiné pracovní třídy. Koná-li však při tom zaměstnanec s úspěchem práce zařaděné do vyšší pracovní třídy déle než měsíc, přísluší mu za dobu dalšího zastupování náhrada podle § 5 odst. 3.

§ 5.

Výše základního platu.

(1) Výše základního platu v pracovních třídách I až VI činí:

Časový postup do vyššího stupně téže pracovní třídy je podmíněn úspěšným výsledkem prověření pracovního výkonu zaměstnance.

(2) Základní plat v pracovní třídě VII se stanoví částkou od Kčs 5.400,— měsíčně podle zásad uvedených v platovém řádu (příloha I).

(3) Náhrada za zastupování nepřítomného zaměstnance (§ 4 odst. 7) se vyměří ve výši rozdílu mezi základním platem zastupujícího zaměstnance a základním platem, který by mu příslušel v pracovní třídě, do níž je zařaděn zastupovaný zaměstnanec. Tato náhrada se posuzuje jako součást základního platu.

(4) Zaměstnanci, kteří se po vstupu do zaměstnání v oboru zdravotní péče teprve zaučují a vykonávají práce, které hodnotou neodpovídají ani pracovní třídě I, obdrží plat ve výši Kčs 1.950 měsíčně.

§ 6.

Doba započitatelná pro časový postup

(1) Pro časový postup se s omezením stanoveným v § 7 započte doba

1. a) strávená v jakémkoli pracovním poměru,
2. b) vojenské služby v československé armádě, pokud nebyla prodloužena (nasluhována) v důsledku výkonu trestu,
3. c) služby v československých legiích nebo doba strávená ve vlastnosti účastníka národního boje za osvobození, a to v rozsahu, ve kterém byla dosud započitatelná pro zvýšení služného (platu mu odpovídajícího) podle zákona č. 462/1919 Sb., o propůjčení míst legionářům, ve znění předpisů jej měnících a doplňujících, nebo podle zákona č. 255/1946 Sb., o příslušnicích československé armády v zahraničí a o některých jiných účastnících národního boje za osvobození.

(2) Pro časový postup může se započíst také doba strávená v samostatném zaměstnání (povolání), doba nezaviněné nezaměstnanosti nebo doba, po kterou byla zaměstnanci práce znemožněna pro politickou, národní nebo rasovou persekuci.

(3) Při souběhu několika důvodů pro započtení téže doby pro časový postup se provede započtení toliko z jednoho, pro zaměstnance nejpříznivějšího důvodu.

§ 7.

Doba vyloučená ze započtení pro časový postup.

(1) Ze započtení pro časový postup je vyloučena doba

1. a) strávená před dovršením 18. roku věku,
2. b) neomluvené nepřítomnosti v práci,
3. c) neplaceného pracovního volna.

(2) V odůvodněných případech může ministerstvo práce a sociální péče povolit započtení doby uvedené v odstavci 1 písm. c).

§ 8.

Doba, po kterou přísluší základní plat.

Základní plat přísluší, pokud zvláštní předpisy nestanoví jinak, po dobu trvání pracovního poměru s výjimkou doby

1. a) neomluvené nepřítomnosti v práci,
2. b) neplaceného pracovního volna,
3. c) neschopnosti k práci pro nemoc nebo úraz, jakož i nepřítomnosti v práci pro těhotenství nebo mateřství, pokud zaměstnanec v této době nemá podle příslušných předpisů nárok na plat.

§ 9.

Funkční přídavky.

(1) Funkční přídavky příslušejí zaměstnancům, kteří jsou zařaděni do pracovních tříd III až VI a jsou pověřeni funkcí. V pracovní třídě VII je v základním platu obsažena také odměna za zastávání funkce; k její hodnotě se přihlédne při stanovení výměry základního platu podle § 5 odst. 2.

(2) Výše funkčního přídavku činí:

(3) V mezích částek stanovených v odstavci 2 určí podle hodnoty funkce výši funkčního přídavku jednotlivým zaměstnancům orgán příslušný k pověření zaměstnance funkcí.

(4) Hodnota funkce se posuzuje zejména podle

1. a) míry potřebných znalostí a zkušeností,
2. b) míry odpovědnosti a závažnosti důsledků plynoucích z funkční činnosti po stránce politického, hospodářského, zdravotnického, územního a osobního dosahu,
3. c) závislosti funkční činnosti na příkazech a pokynech nadřízených míst (míry samostatné disposiční pravomoci),
4. d) závislosti práce podřízených zaměstnanců na činnosti zaměstnance pověřeného funkcí (míry intensity funkční činnosti),
5. e) míry potřebných organisačních schopností a potřebné iniciativnosti a
6. f) počtu bezprostředně podřízených zaměstnanců při jinak stejných okolnostech.

§ 10.

(1) Funkční přídavky jsou odměnou za činnost spočívající v řízení a kontrole práce podřízených zaměstnanců.

(2) Funkční přídavek přísluší, pokud zvláštní předpisy nestanoví jinak, po dobu skutečného výkonu funkce a po dobu omluvené nepřítomnosti v práci, po kterou zaměstnanci přísluší základní plat.

(3) Byly-li u téhož zaměstnance splněny podmínky pro přiznání více než jednoho funkčního přídavku, přísluší mu jen jeden přídavek, a to nejvyšší.

(4) Zaměstnanci, který na služební příkaz zastupuje v pracovních třídách III až VI nepřítomného zaměstnance pověřeného funkcí nebo zatímně zastává uprázdněné funkční místo déle než měsíc, přísluší za dobu dalšího zastávání funkce vedle případné náhrady podle § 5 odst. 3 první věty náhrada ve výši příslušného funkčního přídavku. Tato náhrada se snižuje o funkční přídavek po případě příslušející zastupujícímu zaměstnanci.

§ 11.

Nebezpečnostní a jazykový příplatek.

(1) Zaměstnancům zařaděným do pracovních tříd I až VI, kteří pracují trvale pod vlivem roentgenového nebo radiového záření nebo jsou vystaveni při práci trvale nákaze tuberkulosou, přísluší nebezpečnostní příplatek. Nebezpečnostní příplatek se vyměří podle míry ohrožení zdraví (života) podle směrnic, které vydá ministerstvo práce a sociální péče v dohodě s ministerstvy zdravotnictví a financí. Zaměstnacům, kterým byla přiměřeně zkrácena pracovní doba z důvodů uvedených ve větě první, nebezpečnostní příplatek nepřísluší.

(2) Zaměstnancům zařaděným do pracovních tříd I až VI, kteří konají práce vyžadující znalosti a používání cizích řečí, přísluší jazykový příplatek, který činí Kčs 200.— měsíčně za každou používanou cizí řeč.

(3) Pokud zvláštní předpisy nestanoví jinak, přísluší příplatky uvedené v odstavcích 1 a 2 jen po dobu konání prací odůvodňujících jejich přiznání a po dobu omluvené nepřítomnosti v práci, po kterou přísluší zaměstnanci základní plat.

§ 12.

Prémie a odměny.

(1) Za vyšší pracovní výkon se poskytují zaměstnancům prémie, a to ve výši a za podmínek stanovených prémiovými řády, jež schvaluje ministerstvo práce a sociální péče v dohodě s ministerstvem financí.

(2) Za zlepšovací návrhy, jejichž provedením byla práce zhospodárněna nebo jinak zdokonalena, a za mimořádné výkony a významné pracovní zásluhy poskytnou se odměny podle příslušných předpisů.

§ 13.

Odměna za práci přes čas a náhrada za pracovní pohotovost.

(1) Prací přes čas se rozumí práce konaná nad pracovní dobu stanovenou pro období týdenní, a jde-li o zaměstnance pracující v pravidelných pracovních směnách v nepřetržitém provozu, pro období čtyřtýdenní.

(2) Za práci přes čas přísluší zvláštní odměna za předpokladu, že jde o nařízenou, nezbytně nutnou a déle trvající práci přes čas, která není jinak odměňována a za kterou není poskytnuto náhradní volno. O tom, zda jsou tyto podmínky splněny, rozhoduje zaměstnavatel v dohodě se závodním zastupitelstvem zaměstnanců.

(3) Odměna za práci přes čas podle předchozích ustanovení přísluší zaměstnancům zařaděným do pracovních tříd I až VI s výjimkou zaměstnaců zařaděných do pracovní třídy VI, jimž byl přiznán funkční přídavek. Zaměstnancům zařaděným do pracovní třídy VII přísluší odměna za práci přes čas toliko za podmínek stanovených v platovém řádu (příloha I).

(4) Peněžitá odměna činí za jednu hodinu práce přes čas ¹/₂₀₀ měsíční částky základního platu, po případě jazykového nebo nebezpečnostního příplatku, s připočtením 25%, a jde-li o práci přes čas konanou v neděli nebo v pracovní dny od 22. do 6. hodiny, s připočtením 50%. O odměně za práci konanou o státně uznaných svátcích a památných dnech platí příslušná zákonná ustanovení.

(5) Odměna za práci přes čas nepřísluší za pouhou pracovní pohotovost nařízenou nad pracovní dobu stanovenou pro období uvedená v odstavci 1. Za takovou pohotovost může však být poskytnuta náhrada podle směrnic, které vydá ministerstvo práce a sociální péče v dohodě s ministerstvy zdravotnictví a financí.

(6) Výjimečně lze za práci přes čas, po případě pracovní pohotovost přiznat přiměřenou paušální odměnu, jde-li o práci přes čas (pohotovost), která musí být konána pravidelně pro nedostatek pracovních sil nebo v zájmu účelné organisace práce.

§ 14.

Naturální příjmy.

(1) Věcná plnění lze přiznat jen potud, pokud jsou odůvodněna zvláštními pracovními výkony a je-li to účelnější než poskytování peněžitých pracovních příjmů, nebo pokud jsou odůvodněna zvláštními povinnostmi. Jinak lze zaměstnanci poskytovat věcná plnění jen za náhradu odpovídající jejich obecné ceně.

(2) Až do vydání podrobných předpisů se naturální příjmy poskytují podle dosavadních předpisů (s odpočtem ve výši sazeb platných pro ohodnocení naturálních požitků pro účely národního pojištění).

§ 15.

Pracovní příjmy neplně zaměstnaných.

Zaměstnanci, kteří nejsou zaměstnáni po celou pravidelnou pracovní dobu, dostanou část pravidelně se opakujících pracovních příjmů (základního platu, po případě funkčního přídavku, nebezpečnostního a jazykového příplatku) podle poměru jejich pracovní doby k pravidelné pracovní době.

§ 16.

Vznik a zánik nároku na příjmy z pracovního poměru a změna jejich výměry.

(1) Nárok na základní plat a funkční přídavky vzniká dnem, kdy byly splněny podmínky stanovené pro přiznání těchto příjmů, a zaniká s výjimkou stanovenou v odstavci 3 posledním dnem měsíce, v němž odpadly podmínky nároku na tyto příjmy. Zaměstnanci, u kterého vznikl nárok na tyto příjmy jiného dne než prvního dne v měsíci, přísluší za zbývající část měsíce poměrná část těchto příjmů.

(2) Nárok na ostatní příjmy vzniká (zaniká) dnem, kdy opatření, jímž byly tyto příjmy přiznány (odňaty), nabylo účinnosti, pokud v něm nebude stanoven jiný den.

(3) Nastala-li některá ze skutečností, které podle § 8 vylučují nárok na základní plat, přísluší v měsíci, ve kterém taková skutečnost vznikla nebo zanikla, poměrná část základního platu, funkčního přídavku, nebezpečnostního a jazykového příplatku za dny předcházející a následující, nestanoví-li zvláštní předpisy jinak.

(4) Nasta-li skutečnost, která podle platných předpisů má za následek změnu výměry příjmů uvedených v odstavci 1, přísluší tyto příjmy v nové výměře od prvního dne měsíce následujícího po dni, v němž tato skutečnost nastala, a je-li tímto dnem první den v měsíci, již od tohoto dne.

§ 17.

Výplata (poskytování) příjmu z pracovního poměru.

(1) Základní plat a funkční přídavky se vyplácejí měsíčně předem prvého dne měsíce, pokud nejde o výplatu poměrné části základního platu a funkčního přídavku podle § 16 odst. 1 nebo 3 nebo náhrady podle § 5 odst. 3 a § 10 odst. 4. Připadne-li prvý den měsíce na neděli nebo jiný den, pro který platí ustanovení o nedělích, vyplácejí se uvedené příjmy posledního předcházejícího pracovního dne.

(2) Nebezpečnostní a jazykový příplatek se vyplácí zároveň se základním platem; zaměstnavatel v dohodě se závodním zastupitelstvem zaměstnanců může však podle okolností stanovit jiné výplatní lhůty.

(3) Odměna za práci přes čas a náhrada za pracovní pohotovost se vyplácí měsíc pozadu, prémie podle ustanovení prémiových řádů.

§ 18.

Pracovní příjem za práci v úkolu.

Místo pracovních příjmů podle předchozích ustanovení (s výjimkou odměn podle § 12 odst. 2) zavede zaměstnavatel v dohodě se závodním zastupitelstvem zaměstnanců, pokud jsou pro to dány předpoklady, úkolové platy podle obdoby vyhlášky č. 522/1947 Ú. l. I ve znění přepisů ji měnících a doplňujících.

§ 19.

Převod do pracovních tříd,

(1) Ke dni účinnosti této vyhlášky se podle jejích ustanovení zařadí zaměstnanci, kteří v tento den skutečně a nikoliv jen přechodně konají práce uvedené v příloze II; jde-li o zaměstnance v tento den nepřítomné v práci, jsou pro zařádění rozhodné práce, které naposled konali před počátkem nepřítomnosti.

(2) Zaměstnanec se zařadí do pracovní třídy odpovídající pracím, které naposled konal přede dnem počátku účinnosti této vyhlášky.

§ 20.

Určení výše základního platu ke dni převodu.

(1) V pracovních třídách I až VI se výše základního platu ke dni převodu do nových příjmů určí podle celkové doby započitatelné k tomuto dni pro časový postup podle obdoby ustanovení §§ 6 a 7.

(2) V pracovní třídě VII se výše základního platu ke dni převodu určí podle předpisů platového řádu (příloha I).

§ 21.

Vydávání směrnic.

Pokud bude nutno vydat směrnice k provedení této vyhlášky, vydá je, pokud není jinak stanoveno,

1. a) Ústřední národní pojišťovna pro své zaměstnance v dohodě s jednotnou odborovou organisací po schválení ministerstvem práce a sociální péče uděleném v dohodě s ministerstvy zdravotnictví a financí,
2. b) ministerstvo práce a sociální péče v dohodě s ministerstvy zdravotnictví a financi pro ostatní zaměstnance.

§ 22.

Závěrečná a přechodná ustanovení.

(1) Zrušují se veškeré předpisy upravující pracovní a platové poměry zaměstnanců, na něž se vztahuje tato vyhláška, pokud není dále stanoveno jinak. Zejména se v tomto rozsahu zrušuje:

1. a) vyhláška ministerstva sociální péče č. 3137/1948 Ú. l. I ve znění vyhlášky ministerstev práce a sociální péče a zdravotnictví č. 282/1950 Ú. l. I, o úpravě služebních a platových podmínek lékařů Ústřední národní pojišťovny, s výjimkou platových ustanovení platných pro odborné zubní lékaře vykonávající činnost ve vlastních ordinacích,
2. b) vyhláška ministerstev práce a sociální péče a zdravotnictví č. 304/1949 Ú. l. I ve znění vyhlášky č. 283/1950 Ú. l. I, o úpravě služebních a platových podmínek dentistů a zkoušených zubních techniků Ústřední národní pojišťovny, s výjimkou platových ustanovení platných pro dentisty a zkoušené zubní techniky pracující u křesla ve vlastních zařízeních,
3. c) vyhláška ministerstva práce a sociální péče č. 1051/1949 Ú. l. I, o úpravě platových a pracovních podmínek zaměstnanců lékařů, zubních lékařů, zvěrolékařů, dentistů a zubních techniků,
4. d) vyhláška pověřenectva práce a sociální péče č. 1009/1949 Ú. v., o úpravě platových a pracovních podmínek zaměstnanců lékařů, zubních lékařů, zvěrolékařů, dentistů a zubních techniků,
5. e) hlava V dílu I. služebního, disciplinárního a zaopatřovacího řádu pro zaměstnance Ústřední národní pojišťovny.

(2) Pro úpravu služebních a platových podmínek porodních asistentek Ústřední národní pojišťovny zůstává na přechodnou dobu v platnosti vyhláška ministerstev sociální péče a zdravotnictví č. 310/1949 Ú. l. I. Den, kdy tato vyhláška pozbude účinnosti, stanoví ministerstvo práce a sociální péče v dohodě s ministerstvem zdravotnictví.

(3) Při vypořádání poměrů mezi Ústřední národní pojišťovnou a jejími smluvními lékaři, dentisty a zkoušenými zubními techniky za dobu přede dnem účinnosti této vyhlášky se postupuje i po tomto dni podle dosavadních předpisů.

§ 23.

Účinnost.

Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. října 1950 s výjimkou zaměstnanců pracovní třídy VII, pro které nabude účinnosti dnem 1. ledna 1951.