Vyhláška ministerstva vnitra, kterou se uveřejňuje úplné znění směrnic ministerstva vnitra vydaných v dohodě s ministerstvem financí a ostatními zúčastněnými ministerstvy o poskytování a vyplácení záloh podle zákona ze dne 18. července 1946, č. 161 Sb., o zálohách na náhradu za některé válečné škody a škody způsobené mimořádnými poměry.

Směrnice byly vydány výnosem ministerstva vnitra ze dne 6. listopadu 1946 č. G-8330-1/11-1946-III/1 doplněným výnosem ministerstva vnitra ze dne 9. dubna 1948 č. G-8330/7-25/3-1948-II/7.

(1) Definitivní řešení válečných škod bylo možno zatím uskutečniti jen v oboru t. zv. škod osobních zákonem ze dne 18. července 1946, č. 164 Sb., o péči o vojenské a válečné poškozence a oběti války a fašistické persekuce, kdežto konečnou úpravu odškodnění majetkových a ostatních škod způsobených válečnými a mimořádnými poměry (srov. § 8, odst. 2 dekretu č. 54/1945 Sb.) bylo nutno odložiti na dobu pozdější.

(2) Snaha přispěti k odstranění nebo aspoň částečnému zmírnění škod způsobených válečnými událostmi, a to jednotně, stejnoměrně a spravedlivě a pokud to toho času finanční možnosti státu připouští, vedla k vydání zákona č. 161/1946 Sb., o zálohách na náhradu za některé válečné škody a škody způsobené mimořádnými poměry. Zákon ten má platnost celostátní a ruší se jím dřívější předpisy o poskytování záloh, totiž dekret presidenta republiky ze dne 28. září 1945 č. 82 Sb. o zálohách na náhradu za některé škody majetkové, platný v zemích České a Moravskoslezské, jakož i nařízení Slovenské národní rady ze dne 7, listopadu 1945, č. 130 Sb. n. SNR., o poskytování zálohy na náhradu škod, způsobených válečnými událostmi, platné na Slovensku.

1. A. Na které škody lze, a na které nelze poskytnouti zálohu.

   (1) Zákon č. 161/1946 Sb. neomezuje se, jak tomu bylo dosud, na úzký okruh škod, na které možno poskytovati zálohy.

   Podle § 1 tohoto zákona lze až do konečné úpravy náhrady za škody válečné a za škody způsobené mimořádnými poměry poskytnouti zálohu na náhradu za škody, které utrpěli v době po 17. září 1938 českoslovenští státní občané na území republiky Československé nebo v cizině odcizením, zavlečením mimo státní území, zabráním, zničením, poškozením nebo jinakou ztrátou věcí movitých nebo nemovitých anebo jiným způsobem (na výdělku, důchodu a pod.), jestliže tyto škody byly způsobeny

   1. a) jakýmkoli válečným činem nebo jinakým opatřením některé válčící strany, jejích bojových jednotek nebo příslušníků, nebo
   2. b) při dočasné okupaci území republiky Československé orgány okupačních států nebo orgány jednajícími z jejich příkazů, persekucí z důvodu politických, národních nebo rasových, nebo
   3. c) teroristickými akcemi organisací státu nepřátelských nebo osob veřejně nebezpečných.

   (2) Doba, ve které škoda mohla vzniknouti, není zákonem výslovně vymezena; všeobecně je určen jen její počátek (t. j. den po 17. září 1938), kdežto konečný den není zákonem stanoven.

   Z ustanovení § 1, písm. a) zákona se ovšem podává, že válečným činem mohla být škoda zpravidla způsobena jen za trvání válečných operací, t. j. nejpozději do skutečného zastavení bojů v jednotlivých územních oblastech. Taktéž dočasná okupace [písm. b)] orgány okupačních států nebo orgány jednajícími z jejich příkazů nemohla trvati déle a skončila se tedy odchodem okupačních orgánů z jednotlivých územních oblastí.

   (3) Zákon nečiní ani rozdílu, zda škody vznikly na území republiky Československé či v cizině. Zálohu lze tedy poskytovati bez zřetele k tomu, kde škody vznikly. (O zjišťování škod v cizině, viz odd. B, odst. 8).

   (4) Okruh škod je tak značný, že je nelze vypočítali. U škod vzniklých válečnými činy nerozhoduje, zda vznikly při útočných či obranných operacích (při postupu či ústupu); nezáleží ani na tom, kterou válčící stranou byly škody způsobeny, zda nepřátelskou či vlastní nebo spojeneckou. Za válčící stranu jest považovati i partyzány a jiná organisovaná hnutí odboje.

   (5) Podle zákona č. 161/1946 Sb. je možno i nadále poskytovati zálohy na škody stavební, i když obnova stavebních objektů bude provedena se státní podporou podle zákona č. 86/1946 Sb., o stavební obnově. V tomto případě musí však býti zálohy použito ke snížení státem zaručené zápůjčky nebo k jejímu úplnému nebo částečnému zaplacení [srov. § 6, odst. 3, § 18, odst. 1, písm. a), § 20, odst. 4 a § 24, odst. 1, č. 1, písm. g) tohoto zákona].

   (6) Zálohu nelze poskytnouti:

   1. a) tak zvané škody osobní, které utrpěli českoslovenští státní občané na životě, těle, nebo na zdraví (usmrcením, vězněním, internováním, deportováním, zlým nakládáním a pod.) přes to, že byly předmětem soupisu podle dekretu č. 54/1945 Sb.,
   2. b) na škody, jejichž úhrady se může poškozený domáhati podle jiných předpisů, nebo mezinárodních dohod. Sem spadají zejména plnění ve prospěch čs. armády nebo spojeneckých armád, pokud za ně přísluší náhrada podle zákona o obraně státu č. 131/1936 Sb., podle zákonů o požadování dopravních prostředků pro vojenské účely, podle zákonů o ubytování vojska a pod., dále podle dohody, uzavřené s vládou Spojených Států Amerických (srov. vyhlášku ministerstva vnitra ze dne 8. března 1946, č. G-8350-6/3-46-III/1, uveřejněnou v Ú. l. I č. 42, běž. č. 734 a pod.,
   3. c) na škody, za které byla již poškozenému poskytnuta podle jiných předpisů přiměřená záloha, podpora, výpomoc, příspěvek a pod. (na př. na škody podle vl. nař. č. 93/1940 Sb. o přihlašování a zjišťování škod, vzniklých v letech 1938 a 1939 v souvislosti s některými politickými událostmi nebo podle vl. nař. č. 317/1941 Sb., o odškodnění osadníků) a nebo které byly již poškozenému třeba z prostředků soukromých (služební platy, ušlý výdělek), nahrazeny,
   4. d) na škody za ztrátu majetkových hodnot, pro které přísluší postiženým nárok na restituci (zejména podle § 24 dekretu č. 5/1945 Sb. a zák. č. 128/1946 Sb.), pokud ovšem restituce je proveditelná.

   (7) Ustanovení odst. 6, písm. d) těchto směrnic nevylučuje přiznání zálohy na škodu, způsobenou na restituovaném majetku, která při restituci nebyla uhrazena, pokud jsou ovšem dány podmínky pro přiznání zálohy podle zákona č. 161/1946 Sb. a podle těchto směrnic.

   (8) Zálohu nelze poskytnouti na škody, způsobené na konfiskovaném majetku (dekrety č. 12/1945 Sb., č. 28/1945 Sb. a č. 108/1945 Sb., nařízení č. 104/1945 Sb. n. SNR, ve znění nařízení č. 64/1946 Sb. n. SNR.) osobám spravujícím tento majetek, ani jestliže mezi tím majetek takový byl přikázán do vlastnictví jejich nebo jiných fysických osob.

1. B. Komu lze zálohu poskytnouti.

   (1) Podle § 1 zákona č. 161/1946 Sb. možno poskytnouti zálohu na náhradu za škody, které utrpěli českoslovenští státní občané, tedy pouze poškozené osoby fysické (pozůstalí po nich), nikoliv také za škody, které byly způsobeny právnickým osobám nebo jiným souborům osob a majetkovým podstatám, třeba by jejich sídlo bylo na území Československé republiky. (Tím však není nijak dotčena platnost směrnic ministerstva vnitra ze dne 15. dubna 1946, č. G-8330/10/4-46-III/1, uveřejněných v Úředním listě I, č. 70, běž. č. 1065 o poskytování záloh na náhradu za některé válečné škody majetkové obcím). Pomoc státu u škod způsobených právnickým osobám omezuje se zatím jen na poskytování záruk za úvěry podle zákona o stavební obnově č. 86/1946 Sb., dekretu č. 78/1945 Sb. o přechodném finančním zabezpečení hospodářských podniků [§ 4, odst. 1, písm. d)] a podle čl. XXIV finančního zákona pro rok 1946, č. 59/1946 Sb.

   (2) Zálohu lze poskytnouti jen těm československým státním občanům (pozůstalým po nich), kteří mají bydliště v Československé republice, nikoliv také československým státním občanům, kteří mají bydliště v cizině.

   (3) Předpokladem pro poskytování zálohy je, že škody byly vyšetřeny a zjištěny (§ 2 zák. č. 161/1940 Sb.). Podmínkou však není, že škody byly přihlášeny podle dekretu č. 54/1945 Sb., resp. podle nař. č. 67/1945 Sb. n. SNR. Při zjišťování škod nutno postupovati obdobně podle zásad § 2 dekretu č. 54/1945 Sb. a podle čl. I, II a IV směrnic pro oceňování škod Smíšenými komisemi u zemských národních výborů, vydaných ministerstvem vnitra v dohodě se zúčastněnými ministerstvy pod č. G-8310-27/10-45-III/3 (viz příloha A).

   (4) Zjištění škod pro účely zákona č. 161/1946 Sb. přísluší Smíšeným komisím (dále komise), které se zřídí u okresních národních výborů. Každá komise se skládá:

   1. 1. ze zástupce okresního národního výboru, u něhož je zřízena, jako předsedy,
   2. 2. ze zástupce berní správy,
   3. 3. z odborníka, kterého povolá předseda komise z osob označených mu okresním národním výborem pro jednotlivé druhy škod. Jinak platí obdobně předpisy dekretu č. 54/1945 Sb. a instrukce ministerstva vnitra pro Smíšené komise u zemských národních výborů č. G-8310-27/10-45-III/3 (viz přílohu B). Tento postup dlužno zachovávati i na Slovensku, kde dekret č. 54/1945 Sb. neplatí.

   (5) Převyšuje-li uplatňovaná škoda částku 250.000 Kčs, předloží okresní národní výbor spisy zemskému národnímu výboru, na Slovensku pověřenectvu vnitra; zjištění škody provede v tomto případě smíšená komise, zřízená u zemského národního výboru podle dekretu č. 54/1945 Sb., resp. smíšená komise, která se zřídí u pověřenectva vnitra a bude složena ze zástupce pověřenectva vnitra jako předsedy, ze zástupce pověřenectva pro finance a z odborníka, jejž povolá předseda komise z osob, označených mu pověřenectvem vnitra pro jednotlivé druhy škod.

   (6) Zjištění škod, provedené před vydáním těchto směrnic smíšenou komisí u zemského národního výboru, je závazné pro přiznání zálohy podle zákona č. 161/1946 Sb.

   (7) Vyšetřování a zjišťování t. zv. osobních škod pro účely zálohování podle zákona č. 161/1946 Sb. samozřejmě odpadá, poněvadž škody ty jsou upraveny zákonem č. 164/1946 Sb. a zálohy na tyto škody podle zákona č. 161/1946 Sb. nelze vůbec poskytovati.

   (8) Škody vzniklé v cizině, nutno vyšetřovati prostřednictvím československých zastupitelských úřadů, při čemž se zároveň zjistí, zda poškozený neobdržel již náhradu (zálohu nebo výpomoc) za utrpěnou škodu, po případě zda nemá takový nárok vůči státu, kde škoda vznikla. Spisy jest v takových případech předkládati ministerstvu vnitra, jež zařídí další, čeho je třeba.

   (9) Poskytnutí zálohy je vázáno podmínkou (§ 2 zák. č. 161/ 1946 Sb.), že poškození jsou osoby skutečně sociálně slabé, které osvědčí

   1. 1. u škod na věcech,
      1. a) že neprodlené opatření nebo zřízení odcizené, zavlečené, zabrané, zničené nebo ztracené věci, po případě uvedení poškozené věci do dřívějšího — uživatelného stavu, je ještě nezbytně nutné proto, aby se obnovila nebo zachovala jejich existence, a
      2. b) že náklady na opětné opatření nebo zřízení věci, po případě na její uvedení do dřívějšího — uživatelného stavu, nemohou hraditi z vlastních prostředků, zejména z jiného majetku válkou nebo okupací nepoškozeného;
   1. 2. u škod na výdělku, důchodu, hotovostech, cenných papírech, vkladech, jiných pohledávkách a pod., že poskytnutí zálohy je nezbytně nutné, aby se obnovila nebo zachovala jejich existence.

   (10) Za sociálně skutečně slabé jest považovati osoby, jež vzhledem k svým nynějším rodinným, majetkovým a výdělkovým poměrům nejsou samy s to, bez ohrožení výživy své a své rodiny uhraditi ani částečně náklad a ani si opatřiti prostředky k odčinění vzniklých škod.

   (11) Za podmínek uvedených v předchozích odstavcích lze poskytnouti zálohu i sociálně skutečně slabým pozůstalým po poškozeném, vůči nimž měl poškozený podle zákona alimentační povinnosti, byla-li jejich výživa podstatně závislá na příjmu poškozeného a je-li i nyní výživa pozůstalých zejména nezletilých bez poskytnutí zálohy ohrožena.

   (12) Zálohu nelze za žádných okolností poskytnouti u škod na věcech osobám, jichž vlastní prostředky ať z majetku nebo z výdělku by postačily k opatření nebo zřízení náhradní věci, po př. na její uved: ní do dřívějšího — uživatelného stavu; také osoby, které neprokážou národní a státní spolehlivost jsou z poskytování záloh vyloučeny.

   (13) Záloha se neposkytuje v tom případě, že poškozený získal již půjčkou od Fondu národní obnovy, národního výboru, nebo od národní správy majetkových podstat a j. náhradní věci, leda že by poškozený tyto půjčené náhradní věci od nich již odkoupil a nemůže bez ohrožení své existence zaplatiti trhovou cenu.

   (14) Zálohy na náhradu škody lze poskytnouti jen v těch případech, kdy příslušnému úřadu došla žádost o zálohu nejpozději do 15. května 1948.

1. C. Pořadí naléhavosti škod (§ 7 zák. č. 161/1946 Sb.).

   (1) Podle § 7 zákona stanoví se toto pořadí naléhavosti, v němž zálohy na náhradu jednotlivých druhů škod mají býti poskytovány:

   1. I. šatstvo, prádlo, obuv, bytové zařízení, živý a mrtvý inventář (nářadí, stroje), zásoby, vozidla nutná pro výkon povolání nebo pro provoz podniku, živnosti a pod.;
   2. II. obytné budovy, lékařské ordinace, místnosti lékáren, živnostenské a obchodní provozovny, hospodářská stavení (sýpky, stodoly, chlévy) a pod. avšak jen v těch případech, pokud nemůže k odčinění škody dojiti podlé ustanovení zákona o stavební obnově č. 86/1946 Sb. ve znění zákona č. 115/1947 Sb.;
   3. III. poškození na polích, lesích, vodních dílech, melioračních zařízeních a pod.; škody na movitých a nemovitých věcech, vyjímajíc věci pod IV.;
   4. IV. zadržené mzdy, starobní a invalidní důchody, pláty, ztráta povolání, pohledávky všeho druhu, hotovosti, cenné papíry, vklady a pod.; zde budiž přihlédnuto k žádostem účastníků národního odboje za osvobození a to zejména těch, kteří uzavřeli manželství po 4, květnu 1945, avšak před počátkem účinnosti zákona o státní podpoře novomanželům, a potřebují záloh na obnovení své existence, zejména na založení domácnosti.

   (2) I při tomto stanoveném pořadí jest však při poskytování záloh na náhradu u jednotlivých druhů škod dáti přednost škodám způsobeným persekucí z důvodů politických, národních nebo rasových.

1. D. Výše zálohy.

   (1) Zálohu lze poskytnouti až do 50% zjištěné škody, nejvýše však do částky 50.000 Kčs. V případech hodných zvláštního zřetele (všeobecné zadlužení z titulu válečných škod vzniklé, jež ohrožuje samu existenci poškozeného, naprostá nemožnost jiným způsobem obnoviti nebo zachovali existenci poškozeného, zvlášť tíživé výdělkové poměry, větší počet dětí poškozeného a pod.) možno poskytnouti zálohu až do částky 100.000 Kčs, nikdy však do částky vyšší než 50% zjištěné škody. Okresní národní výbory (ústřední národní výbory) v případech, ve kterých hodlají povoliti zvýšené zálohy (přes 50.000 Kčs do 100.000 Kčs) — i když jsou k tomu podle § 6, odst. 1 zákona č. 161/1946 Sb. samy příslušný — jsou povinny vyžádati si předem souhlas zemského národního výboru (pověřenectva vnitra) a tomuto předložiti jednací spisy k nahlédnutí.

   (2) Výše zálohy podle odst. 1 poskytnutá neřídí se však výší celkové škody, kterou poškozený utrpěl a v rámci předpisu odst. 1 jest po volit i jen takovou zálohu, která se jeví nezbytně nutnou bez ohledu na celkovou výši utrpěné škody.

   (3) Od povolené částky se odčítá z veřejných prostředků přiznaná náhrada, záloha, podpora, či jiná výpomoc.

1. E. Kdo rozhoduje o poskytování záloh.

   (1) O poskytování zálohy rozhoduje:

   1. a) okresní národní výbor, nepřevyšuje-li zjištěná škoda 250.000 Kčs, jinak
   2. b) v zemích České a Moravskoslezské zemský národní výbor, na Slovensku pověřenectvo vnitra.

   (2) Při stanovení místní příslušnosti okresních národních výborů k přijímání žádostí o zálohu a k rozhodování o těchto žádostech podle místa žadatelova bydliště byla rozhodnou úvaha, že je účelným soustřediti věci válečných škod, které utrpěla určitá osoba u jediného orgánu a to bez ohledu na místo, kde jednotlivé škody vznikly, po případě na skutečnost, kde škoda byla přihlášena. Rozhodování svěřuje se v prvé řadě okresním národním výborům, které podle svých místních znalostí mohou nejlépe posouditi, zda předpoklady pro přiznání zálohy jsou dány. Důsledkem určení místní příslušnosti podle žadatelova bydliště bude, že o zálohách, které Slovák, bydlící dnes v zemích českých utrpěl na Slovensku, bude rozhodovati okresní neb zemský národní výbor v zemích českých a naopak o žádostech Čechů, bydlících nyní na Slovensku budou rozhodovati slovenské orgány, i když škoda vznikla v zemích českých.

   (3) Nemá-li okresní národní výbor, u něhož byla podána žádost za poskytnutí zálohy přihlášku škody, k jejímuž přijetí byl příslušný jiný orgán, vyžádá si ji od tohoto orgánu i se všemi jednacími spisy.

   (4) Byla-li žádost o poskytnutí zálohy podána již před účinností zákona č. 161/1946 Sb. u jiného orgánu (úřadu), postoupí ji tento orgán (úřad) okresnímu národnímu výboru příslušnému podle místa žadatelova bydliště. Stejně tomu bude, změní-li žadatel později své bydliště. K žádosti za zálohu připojí se zároveň přihláška škody (byla-li podána) se všemi přílohami a spisovými doklady (spisovým materiálem).

1. F. Řízení o poskytnutí zálohy.

   (1) Řízení o poskytnutí zálohy na náhradu za škodu se zavede jen na žádost poškozeného nebo pozůstalých po něm. Co jest třeba uvésti v žádosti, stanoví § 5, odst. 2 zák. č. 161/1946 Sb. K žádosti musí býti připojeny zejména doklady, z nichž je zřejmo, že jsou splněny předpoklady pro přiznání zálohy podle § 2 tohoto zákona (viz odd. B těchto směrnic).

   (2) Pokud soupis válečných škod, provedený podle dekretu č. 54/1945 Sb., platného v zemích České a Moravskoslezské a podle nařízení Slovenské národní rady č. 67/1945 Sb. n, SNR platného na Slovensku, nezahrnuje všechny škody, na které podle zákona č. 161/1946 Sb. je možno zálohy poskytovati, musí rozhodující orgány (ONV, ZNV a pověřenectvo vnitra) žádosti o zálohu na náhradu za takové škody považovati zároveň za přihlášky škod. To bude zejména praktickým u žadatelů majících bydliště V zemi České nebo Moravskoslezské ohledně škod vzniklých jim na Slovensku, a u žadatelů bydlících na Slovensku pak u škod vzniklých jim v zemích českých a vůbec u škod, které jdou nad okruh škod podle nařízení č. 67/1945 Sb. n. SNR.

   (3) Není-li žádost náležitě doložena, zejména schází-li doklady o tom, že jsou splněny podmínky pro přiznání zálohy podle § 2 cit. zák., zařídí okresní národní výbor buďto svým orgánem, anebo prostřednictvím místních národních výborů potřebné doplnění žádosti. Pro tyto účely byl vydán zvláštní dotazník (č. skl. 308 Státní tiskárny v Praze), který až do vyčerpání zásob dlužno přizpůsobiti předpisům § 2.

   (4) Okresní národní výbor před rozhodnutím o přiznání zálohy zjistí, po případě přezkouší správnost údajů žadatelových o tom, zda mu nebyla již z veřejných prostředků přiznána náhrada, po případě poskytnuta záloha, podpora či jiná výpomoc (zápůjčka, příspěvek na její splácení, záruka za úvěr a pod.), jakého druhu, v jaké výši, kdy a kterým orgánem (úřadem). Všechna tato data jest zapsati do dotazníku.

   (5) Shledá-li příslušný národní výbor (pověřenectvo vnitra), že nejsou dány podmínky pro poskytnutí zálohy, zamítne žádost. Z jistí-li však, že předpoklady pro přiznání zálohy jsou dány, vyhotoví výměr o tom, avšak nedoručí jej hned straně, nýbrž zařídí nejdříve u zemského národního výboru, na Slovensku u pověřenectva vnitra nebo orgánu jím určeného, čeho je třeba k výplatě zálohy (§ 6, odst. 2 zákona č. 161/1946 Sb.). Teprve, když tento orgán sdělí okresnímu národnímu výboru, že zálohu poukazuje k výplatě, doručí okresní národní výbor výměry stranám.

   (6) Ve výměru jest vždy uvésti jednotlivé druhy škod, na které se záloha poskytuje. Poskytuje-li se záloha na náhradu za škody na věcech, buď stranám připomenuto, že jsou povinny použiti zálohy na opětné opatření nebo zřízení věci, po případě na uvedení do dřívějšího stavu, neučinily-li tak již dříve.

   (7) Při poskytování záloh na náhradu za válečné škody majetkové budiž vždy, byla-li uplatněna škoda na stavebním objektu, v rozhodnutí určeno, zda a jaká část zálohy připadá na náhradu stavební škody na tom kterém objektu (srov. § 6, odst. 3 zák. o stavební obnově č. 86/1946 Sb.).

   (8) převyšuje-li uplatňovaná škoda částku 250.000 Kčs, předloží okresní národní výbor spisy zemskému národnímu výboru (pověřenectvu vnitra) k rozhodnutí. Je samozřejmým, že spisy musí býti již předem u okresních národních výborů náležitě vybaveny, aby je zemský národní výbor (pověřenectvo vnitra) nemusel vraceti k doplnění.

   (9) Doporučuje se, aby pokud je to jen možno, případy z téže obce (části obce) byly řešeny vždy najednou.

   (10) Rozhodnutí okresních a zemských národních výborů nemají (jak tomu bylo podle § 6 dekretu č. 82/1945 Sb.) platnost konečnou. O opravných prostředcích platí tudíž všeobecné předpisy.

   (11) Veškeré písemnosti a úřední úkony ve věcech upravených zákonem č. 161/1946 Sb., jsou osvobozeny od poplatků a dávek za úřední úkony ve věcech správních. To se týká zejména osvobození všech podání stran od kolkových poplatků.

1. G. Výplata záloh a jich evidence.

   (1) Výplatu záloh provádí vždy zemský národní výbor, na Slovensku pověřenectvo vnitra nebo orgán jím určený. Má-li poškozený zápůjčku, poskytnutou nebo zaručenou státem, poukáže vyplácející úřad zálohu, budou-li mu potřebné údaje o zápůjčce oznámeny před poukazem výplaty zálohy, přímo věřiteli pro účet poškozeného.

   (2) Řádnou evidencí vyplacených záloh vedou však nejen orgány, které výplatu záloh provádějí, nýbrž i okresní národní výbory příslušné podle bydliště žadatelova. Výše povolené zálohy se ve všech případech zaznamená nejen v dotazníku, nýbrž i v přihlášce škody — byla-li podána — a v přehledných výkazech.

   (3) Z poskytnutí zálohy na náhradu za škody nevzniká straně právní nárok na tuto náhradu. Nepřizná-li se snad později při definitivním odškodnění náhrada za přihlášenou škodu vůbec, po případě přizná-li se jen v částce nižší než povolená záloha, bude strana povinna celou zálohu nebo případnou její část ihned vrátiti na vyzvání orgánu, který ji přiznal (§ 6, odst. 1 zák.), pokud tento orgán straně neposkytne na řádně odůvodněnou žádost v případech hodných zvláštního zřetele přiměřené úlevy při plnění této povinnosti.