Vyhláška ministra průmyslu a ministra vnitřního obchodu o hospodaření s kovy.

§ 1.

Kovy a slitiny kovů.

(1) Kovy a slitiny kovů, na něž se vztahuje tato vyhláška, zařaďují se do tříd kovů podle přílohy č. 1 této vyhlášky.

(2) Ustanovení této vyhlášky vztahují se tudíž toliko na určité kovy a slitiny kovů. Nepatří mezi ně železo, zlato, stříbro, platina a slitiny kovů s drahými kovy (odst. 9).

(3) Kovy a slitiny kovů podle přílohy č. 1 dělí se na:

1. 1. lehké kovy: hliník, hořčík a slitiny hliníku a hořčíku,
2. 2. pájky: měkké pájky, tvrdé pájky, nikoliv však mosazný drát, pájky pro lehké kovy a ostatní pájky.
3. 3. těžké kovy: měď, olovo, zinek, cín, nikl a slitiny těchto kovů,
4. 4. ostatní kovy: kadmium, kobalt a slitiny těchto kovů, antimon, rtuť, chrom, molybden, wolfram, mangan, beryllium a vizmut.

(4) Slitina kovu, pro kterou není uvedena zvláštní třída kovů, patří do třídy slitiny toho kovu, který podle váhy převažuje ve složení slitiny. Pokud u jednotlivých kovů nejsou uvedeny třídy slitin kovů, patří slitiny kovů do třídy základního kovu. Samostatná třída pro slitiny kovu byla použita toliko u těch kovů, jichž slitiny tvoří zvláštní skupinu.

(5) Mezi slitiny kovů podle zařádění do tříd kovů (příloha, č. 1) patří též slitiny kovů se železem. Z těchto slitin jsou vyňaty ferroslitiny, t. j. takové slitiny kovů se železem, jichž se používá jako legovacího materiálu k zušlechtění oceli nebo litiny.

(6) Příměsky a doplňky, které nelze považovati za podstatné součásti slitiny, jakož i znečištění kovů, nemají vlivu na zařádění slitiny do třídy kovů.

(7) Vysvětlivky k zařádění kovů a slitin kovů do příslušných tříd kovů jsou uvedeny v příloze č. 2 této vyhlášky.*)

(8) Označení tříd kovů děje se stručným slovním údajem kovu nebo slitiny kovu. Pro jednotlivé třídy kovů jsou stanovena čísla tříd kovů a zkratky.

(9) Slitiny kovů s drahými kovy považují se za slitiny drahých kovů a to bez ohledu na výši obsahu drahého kovu. Výjimkou jest slitina kovu se stříbrem do obsahu 8%. Náhodná přítomnost drahého kovu v kovech nebo slitinách kovů nečiní z těchto slitin slitiny drahých kovů.

§ 2.

Skupiny materiálu.

(1) Kovy a slitiny kovů zařaďují se v každé třídě kovů do těchto skupin materiálu:

1. 1. přípravný materiál, t. j. výchozí látky pro výrobu kovů, zvláště rudy, meziprodukty hutního průmyslu, popely, výškrabky a jiné výrobní zůstatky, jakož i kovem plátované železné a ocelové odpadky,
2. 2. surovina, t. j. kovy vyrobené v hutích, závodech rafinačních, elektrolyse a tavírnách kovů ve všech v obchodě obvyklých základních tvarech, vhodné k prvnímu opracování nebo zpracování,
3. 3. odpadový materiál, t. j. staré kovy a kovové výrobní odpady, vzniklé při zpracování nebo odlévání včetně zmetků,
4. 4. polotovary z kovů, které byly vyrobeny ze suroviny nebo z odpadového materiálu mechanickým (strojovým nebo ručním) výrobním postupem nebo odléváním.

(2) Zařádění do skupin materiálu neplatí pro pájky všech druhů třídy kovů 343. Pájky se považují za surovinu.

§ 3.

Určení skupin materiálu.

(1) Přípravný materiál.

1. 1. Za přípravný materiál se považují látky, které obsahují kovy ve kormě a složení, v nichž je nelze technicky bezprostředně použíti a jež se hodí k hutní, elektrolytické nebo chemické výrobě kovů v nich obsažených. Dále chemické látky, které slouží podle svých všeobecných vlastností k výrobě kovů, a výrobní zůstatky výrobního postupu v průmyslu hutním a jiných průmyslových odvětví, pokud obsahují kovy, na př.: popely, strusky, výškrabky, kaly, výpalky, okuje a jiné.
2. 2. Materiál, který při výrobě odpadá a jehož lze použiti bez předchozího hutnického zpracování nebo rafinace přímo k dalšímu zpracování, na př. odlévání, legování, není přípravný materiál, nýbrž odpadový materiál, i když je označován výrazem obvyklým pro přípravný materiál (výškrabky, zůstatky a pod.). Kovové odpadky, na př. slévárenské zbytky, jest mechanickým způsobem odděliti od skutečného přípravného materiálu. Materiál, který se musí podrobiti dalšímu zpracování, aby byl technicky upotřebitelný, není přípravný materiál, nýbrž surovina, na př. měděné anody, vsázkový materiál. Naproti tomu cementová měď a tak zv. černá měď, je přípravný materiál.

(2) Surovina.

1. 1. Pojem suroviny vyplývá ze všeobecně obvyklého tvaru výrobku závodů vyrábějících kovy, t. j. v obchodě obvyklého základního tvaru vhodného k dalšímu zpracování v závodech prvního stupně. Jakost nebo jiné vlastnosti v obchodě obvyklé nejsou pro posouzení rozhodující. Jako tvary suroviny přicházejí především v úvahu: housky, bloky, ingoty k válení, lisování a kování, katody, kostky, pruty, zrna (granálie), krupice a pod.
2. 2. Přechodné tvary mezi surovinou a polotovarem, ploštiny, vývalky, čepy k lisování a pod. považují se rovněž za surovinu.
3. 3. Pájky třídy kovů 343 všech druhů, tvarů a složení považují se za surovinu, i když přicházejí ve tvarech běžných pro polotovary nebo ostatní kovový výrobek, na př. bloky, desky, pásy, folie, tyčinky, dráty, duté dráty s tavidlem, zrna, prášek a pod.
4. 4. Niklový prášek, zinkový prach, tvrdý zinek a anody považují se za surovinu.

(3) Odpadový materiál.

1. 1. Za odpadový materiál se považují výrobní odpady, t. j. kovový materiál, který odpadá při opracování nebo zpracování kovů nebo kovových výrobků, jako třísky, konce trubek a tyčí, odpady plechů, drátů, zmetků a pod., a staré kovy, t. j. kovy ve tvaru opotřebených, poškozených nebo nepotřebných předmětů, jakož i kovy, které byly získány demontáží nebo šrotováním. Kovy, které odpadají při výrobě určitých výrobků, považují se za odpadový materiál, i když náhodně mají tvar rozhodující pro surovinu.
2. 2. Veškeré odpady zinku (nikoliv slitin zinku) považují se za odpadový materiál třídy kovů 375 (ostatní zinek), i když pocházejí z výrobků, které jsou vyrobeny z jemného zinku třídy kovů 374.

(4) Polotovary:

1. 1. Polotovary jsou. výrobky, které mechanickým., zpracováním, opracováním nebo odléváním suroviny nebo odpadového materiálu nabyly tvaru, který jest podstatně odlišný od suroviny a odpadového materiálu. Není rozhodující, zda zpracování se skládá z jednoho nebo více pracovních postupů, a zda rozložení v jednotlivé stupně, po případě opětovné použití výrobního způsobu děje se v jednom nebo různých závodech. Teprve dalším zpracováním podstatně jiným pracovním způsobem, které vede k podstatné změně tvaru nebo podstaty, ztrácí polotovar svou příslušnost k dosavadní skupině materiálu.
2. 2. Polotovary jsou zejména:
   1. a) odlitky všech způsobů odlévání v surovém a předpracovaném stavu,
   2. b) plechy, pásy, kotouče, trubky, profily, tyče, dráty, lana, folie (mimo hliníkové), kovová vlna, kovový prášek (nikoliv niklový prášek) a pod.
   3. c) části lisované v zápustkách v surovém a předzpracovaném stavu,
   4. d) výkovky, výlisky, kotliny, dna a pod.

1. 3. Podstatu polotovarů nemění postupy zpracování, jako: odstranění švů a nálitků u odlitků, děrování, sváření rour, stříhání nebo vyrážení plechů, vysekávání kotoučů nebo jiných tvarů z plechu, rýhování plechů, upichování, řezání, výroba lan a pramenů z drátů, ohýbání tyčí nebo plechů a pod.
2. 4. Sdružené výrobky z kovů, u nichž polotovar jako jádrová vrstva spojen je s vrstvou jiného kovu, považují se za polotovary třídy kovů, do které patří jádrová vrstva. Kovem plátovaný železný materiál nespadá pod pojem stanovený pro polotovar.
3. 5. Za polotovary nepovažují se výrobky, které povstaly mechanickým, elektrolytickým nebo chemickým spojením kovů s jinými látkami, na př. isolované dráty, výrobky ze železa, dřeva a pod. s povlakem kovů a pod., nebo které jsou spojeny nebo sestaveny s jinak přizpůsobenými výrobky nebo i s polotovary jiné třídy kovů. Ocelohliníková lana, odporové dráty nikelinové, konstantanové a pod. považují se za hotový výrobek.
4. 6. O zařádění výrobků do skupiny polotovarů rozhoduje tvar a stupeň zpracování, nikoliv účel použití.

§ 4.

Vedení skladních knih.

(1) Předpisy o vedení skladních knih se týkají:

1. a) všech podniků a závodů, osob fysických a právnických, jakož i úřadů, úřadoven a sdružení (v dalším jen „podniky“), které kovy a kovové výrobky získávají, zpracovávají, těmito obchodují, tyto uskladňují, jsou oprávněny jimi nakládati nebo mají je v úschově,
2. b) všech zásob kovů (§ 3, odst. 1 až 4) na území republiky Československé.

(2) Všichni v odstavci 1 uvedení jsou povinni vésti skladní knihy o kovech. Tato povinnost se vztahuje u všech tříd kovů na přípravný materiál, surovinu, odpadový materiál a polotovary.

(3) Povinnosti vedení skladních knih nepodléhají:

1. a) osoby a podniky, které kovy a kovové výrobky ani po živnostensku nezpracovávají ani s nimi po živnostensku neobchodují,
2. b) drobné podniky, které kovy a kovové výrobky zpracovávají nebo s nimi obchodují,
3. c) obchody a odpadky (starými kovy), pokud nedodávají odpadový materiál přímo zpracovateli,

pokud jejich zásoby v některé třídě kovů nepřevyšují hranici hlášení stavu zásob, uvedenou v příloze č. 1 této vyhlášky.

(4) Skladní knihy o kovech je možno vésti ve formě kartotéky, při čemž pro jednotlivé třídy kovů a v každé třídě kovů pro každou skupinu materiálu je užiti předepsaných listů skladní knihy (příloha č. 3 této vyhlášky).

(5) Údaje o pohybu zásob skladu mohou býti vedeny též v jiných knihách podniku, jsou-li rozlišeny alespoň podle tříd kovů a skupin materiálu.

(6) Každý list skladní knihy musí míti tyto údaje:

1. 1. datum úkonu povinného zápisem,
2. 2. stav zásob na počátku měsíce, po případě na počátku období hlášení,
3. 3. přírůstky skladu z vlastního závodu (slévárny, válcovny, strojírny) a z cizích závodů (nákup — odběr) odděleně
   1. a) z tuzemska,
   2. b) z ciziny;.

1. 4. úbytky skladu do vlastního závodu (slévárny, válcovny, strojírny) a do cizích závodů (prodej — dodávka) odděleně
   1. a) do tuzemka,
   2. b) do ciziny.

1. 5. stav zásob na konci měsíce, po případě na konci období hlášení.

(7) Jednotlivé listy skladní knihy uzavřou se na konci měsíce tak, že se v každém sloupci přírůstků a úbytků vyznačí součet záznamů učiněných během měsíce.

(8) Pokud předepsané záznamy o jednotlivých pohybech zásob skladu jsou řádně (t. j. úplně a tak, že je lze kdykoliv přezkoušeti) vedeny v knihách podniku (odst. 5) postačí, když se na listy skladní knihy zapíší měsíční součty.

(9) Na konci každého období, za které se podává ministerstvu průmyslu, na Slovensku pověřenectvu průmyslu a obchodu hlášení stavu zásob, jest sloupce přírůstků a úbytků skladů uzavříti součtem záznamů o pohybu zásob během celého období hlášení a připojiti stav zásob na počátku a na konci období hlášení.

(10) Zásoba skladu a pohyb zásob každé skupiny materiálu v každé třídě kovů uvede se číslicí váhy, nikoliv počtem kusů a pod., a to vždy ha jednom listu skladní knihy pro každou skupinu materiálu, po případě pro každý druh materiálu, pokud záznamy nejsou jinak vedeny v knihách podniku.*)

(11) Pokud nelze u přípravného nebo odpadového materiálu zjistiti obsah kovu přesně podle váhy, jest přípustný svědomitý Odhad s ohledem na obvyklé průměrné složení materiálu. Pokud nelze, na př. u přípravného materiálu, provésti roztřídění materiálu podle jednotlivých tříd kovů, mohou býti zásoby a pohyby zásob uvedeny v třídě kovů, jejíž materiál převládá.

(12) Ve sloupci listu skladní knihy označeném „Poznámka“ jest uvésti původ materiálu, po případě účel jeho použití nebo odvolání na záznamy, obsahující tyto údaje.

(13) Ve skladní knize jest zaznamenati také takové odběry (nákupy) a dodávky (prodeje), které, aniž prošly skladem, přicházejí bezprostředně do závodu nebo závod bezprostředně opouštějí.**)

(14) Množství zařazená do výroby se zapíší ve skladní knize jako úbytek skladu do vlastního závodu. Tato množství nepočítají se tak dlouho k zásobám skladu povinným vedením skladních knih, pokud zůstávají pro další zpracování v pecích, strojích a přístrojích. Totéž platí pro odpadový materiál, jehož se ve vlastním závodě (slévárně nebo válcovně) znovu používá neprodleně, t. j. bezprostředně v pracovním oběhu následujícím po odpadu. Pokud materiál kterékoliv skupiny opouští výrobu, musí býti znovu připočten k zásobám skladu. K zásobám skladu, které se ve skladní knize znovu zapisují, patří též materiál, který jest při výrobním postupu, rozděleném na několik úseků, přechodně přijímán mezi jednotlivými úseky do meziskladů, lhostejno, zda takové přechodné uskladnění se děje ve zvláštním skladu, v dílně nebo na jiném místě.

(15) Odpadový materiál, který odpadá v prvním stupni zpracování ve vlastním závodě jako vrátný materiál (na př. zbytky ve slévárně, odpady ve válcovně), zaznamenávají se na zvláštním listu skladní knihy odděleně od odpadového materiálu téže třídy kovů, který odpadá při dalším zpracování polotovarů (druhém a dalším stupni zpracování).

(16) Pro podniky vyrábějící kovy, t. j. hutě, rafinační závody a tavírny kovů, platí kromě výše uvedených předpisů pro vedení skladních knih ještě tato zvláštní ustanovení.

1. 1. pokud se vyskytuje přípravný materiál a surovina zčásti jako vsázkový materiál, zčásti jako výrobek závodu, vedou se pro každý druh materiálu oddělené listy skladní knihy v téže třídě kovů a skupině materiálu,*)
2. 2. zpracování přípravného materiálu nebo suroviny jako mezistupeň výroby kovů v souvislém výrobním procesu v témže závodě není třeba uváděti ve skladních knihách. Při tomto výrobním procesu zaznamenává se ve skladních knihách pouze první vsázka a hotový výrobek závodu. Další zpracování výrobku závodu, i když slouží k další výrobě kovů v témže závodě, považuje se za nový samostatný pracovní proces a pohyb materiálu uvede se ve skladní knize.

(17) Všechny údaje o množství ve skladní knize uvedou se v plných kilogramech. V zápisech množství nesmí býti čárek ani teček k označení tisíců a zápisy nesmějí zníti neurčitě Směrodatná je celková váha, nikoliv obsah kovu nebo váha součásti slitiny. Jen u přípravného materiálu udává se obsah kovu, nikoliv celková váha; u odpadového materiálu, který obsahuje kovy ve spojení s jinými hmotami, uvede se váha kovu nebo slitina kovu, nikoliv celková váha.

(18) S hlediska vedení skladních knih není podstatné, zda závod má zásoby ve vlastní nebo cizí úschovně, nebo zda závod má v úschově vlastní nebo cizí zásoby. Za cizí zásoby se považují zásoby, jimiž není oprávněn disponovati uschovatel, nýbrž jiná osoba.

(19) Prostorově oddělené části podniku, závodu nebo pobočky podniku nebo závodu (v dalším jen „podniku“) považují se za samostatné a ve vzájemném styku za cizí podniky a jsou povinny vésti samostatně skladní knihy. Zásoby v samostatných skladech lze sloučiti se zásobami podniku, jestliže v místě takového skladu podnik nic nevyrábí a také jinak materiál nespotřebovává.

(20) Skladní knihy není třeba vésti samostatně, pokud části podniku, v nichž se kovy skladují nebo zpracovávají, spolu prostorově souvisejí bez ohledu na to, zda tyto části jsou podnikem prvního nebo druhého stupně zpracování. Podnikem prvního stupně zpracování je podnik, který zpracovává surovinu nebo odpadový materiál, podnikem druhého stupně zpracování je podnik, který zpracovává polotovar nebo jiný kovový výrobek. Podniky vyrábějící kovy, podniky kovy zpracovávající a obchody s kovy nesmějí vésti společně skladní knihy, i když jednotlivé podniky nejsou prostorově odděleny.

§ 5.

Hlášení stavu zásob.

(1) Zásoby kovů (§ 3, odst. 1 až 4), které podléhají povinnému zápisu do skladní knihy, nutno pravidelně hlásiti ministerstvu průmyslu, na Solvensku dvojmo pověřenectvu průmyslů a obchodu, podle stavu na konci každého kalendářního čtvrtletí (rozhodný den: 31. března, 30. června, 30. září, 31. prosince).

(2) Kromě pravidelných hlášení stavu zásob podle odstavce 1 mohou býti jednotlivým podnikům předepsána hlášení měsíční.

(3) Ministerstvo průmyslu, na Slovensku pověřenectvo průmyslu a obchodu, může v určitých případech naříditi podnikům zvláštní zjišťování hlášení stavu zásob.

(4) Pro hlášení stavu zásob musí býti použito tiskopisů vydaných ministerstvem průmyslu, na Slovensku pověřenectvem průmyslu a obchodu. Údajům v hlášení stavu zásob musí odpovídati zápisy ve skladní knize. Opis hlášení zůstane v podniku.

(5) Pokud není předepsána zvláštní lhůta nebo den pro odevzdání hlášení stavu zásob, musí každé hlášení býti odevzdáno nejpozději do 5 dnů po skončení období, za které se hlášení činí.

(6) Hlášení stavu zásob předkládají:

1. a) podniky kovy zpracovávající (slévárny, válcovny, strojírny a pod.), pro materiál přípravný, odpadový, surovinu a polotovary. Pro hlášení je předepsán tiskopis „Hlášení stavu zásob kovů pro podniky kovy zpracovávající“, vzor KZ,
2. b) podniky kovy vyrábějící (hutě, závody rafinační, tavírny kovů a pod.), pro materiál přípravný, odpadový, surovinu — vsázkový materiál, surovinu — výrobky závodu. Pro hlášení je předepsán tiskopis „Hlášení stavu zásob kovů pro podniky kovy vyrábějící“, vzor KV,
3. c) obchody s kovy a všichni ostatní pro materiál přípravný, odpadový, surovinu a polotovary. Hlášení podávají na tiskopise „Hlášení stavu zásob kovů pro podniky kovy zpracovávající“, vzor KZ.

(7) Podniky uvedené v odstavci 6, písmeno a) a b), které podávají hlášení o zásobách polotovarů, vyplní podle zvláštních předpisů pro každou třídu kovů skladovaných polotovarů tiskopis pro hlášení druhů polotovarů „Hlášení stavu zásob polotovarů podle druhů“, vzor KP. V tiskopise hlášení polotovarů podle druhu, uvedou se číselně zásoby jednotlivých druhů polotovarů, na př.: odlitky všech způsobů odlévání, výkovky a výlisky, plechy, pásy, tyče, trubky, dráty a ostatní druhy (kotoučky, folie, kovová vlna, kovový prášek a jiné). Součet všech druhů polotovarů musí souhlasiti s množstvím polotovarů uvedených v příslušné třídě kovů hlášení stavu zásob polotovarů.

(8) Podkladem pro hlášení stavu zásob jsou stavy zásob a součty pohybů skladu uvedené ve skladní knize na konci každého období hlášení (čtvrtletně nebo měsíčně). Při vyplňování hlášení podle řádně vedené skladní knihy není třeba výpočtů.

(9) Povinnosti hlášení stavu zásob, nepodléhají ti, u nichž výše vlastních a cizích zásob ve vlastní úschově trvale nepřekročuje v některé třídě kovů hranici hlášení stavu zásob podle přílohy č. 1 této vyhlášky. V každé třídě kovů platí hranice hlášení odděleně pro:

1. a) přípravný materiál,
2. b) surovinu a odpadový materiál dohromady,
3. c) polotovary.

Osvobození od povinnosti hlášení stavu zásob přestává, jakmile v některé třídě kovů, byť i jen přechodně, zásoby překročí bránici hlášení buď pro přípravný materiál nebo pro surovina a odpadový materiál dohromady nebo pro polotovary.

(10) Hlášením povinný, který neobdržel potřebné tiskopisy nejpozději do 10 dnů po rozhodném dnu, musí si je neprodleně vyžádati u ministerstva průmyslu, na Slovensku u pověřenectva průmyslu a obchodu.

(11) Kdo podle odstavce 9 nejsou povinni hlášením stavu zásob, vrátí ve lhůtě určené pro hlášení došlý je tiskopis hlášení, stavu zásob a poznámkou, že Hašení odpadá a z prohlášením, Steré tuto poznámku vysvětluje.

(12) Kovozpracující závody, které jsou členy Hospodářské skupiny průmyslu železa a kovů, jsou povinny vyhotoviti hlášení stavu zásob kovů trojmo a jedno vyhotovení zmlátí do stanovené lhůty Hospodářské skupině průmyslu železa a kovů.

§ 6.

Oprávnění k odběru kovů.

(1) Zakázky na dodávku kovů s výjimkou objednávek nekontingentovaných spotřebitelů (§ 26), případů stanovených v §§ 13 a 27 této vyhlášky, slévárenských výrobků mohou býti udělovány, přijímány a vyřizovány jen tehdy, když je předáno oprávnění k odběru kovů. U slévárenských výrobků může býti předáno potřebné oprávnění k odběru nejpozději při dodávce odlitků.

(2) Převáděti oprávnění k odběru bez udělení příslušné zakázky není přípustné.

(3) Předání suroviny a odpadového materiálu k zpracování nezprošťuje od povinnosti převésti oprávnění k odběru kovů.

§ 7.

Oprávnění k odběru jsou stejná pro kovy ve tvaru suroviny, odpadového materiálu a polotovarů.

§ 8.

Oprávnění k odběru kovů se převádějí:

1. a) poukazy na kovy,
2. b) převodkami na kovy.

§ 9.

Nositelé kontingentů.

(1) Ministerstvo průmyslu stanoví po slyšení ministerstva vnitřního obchodu a za šetření zásad, schválených v této věci usnesením vlády ze dne 20. prosince 1946, jímž se stanoví dílčí úkoly dvouletého hospodářského plánu v oboru průmyslu (list úřadu předsednictva vlády ze dne 21. prosince 1946, č. j. 2337/ dův/46, bod 3), kontingenty pro kovy a přiděluje je nositelům kontingentů uvedeným v seznamu nositelů kontingentů v příloze č. 4 této vyhlášky. Ministerstvo průmyslu, ministerstvu vnitřního obchodu v rámci jeho působnosti, na Slovensku pověřenectvu průmyslu a obchodu podle směrnic ministerstva průmyslu, přísluší dále právo zasahovati svými příkazy a pokyny do rozdělování kontingentů výrobcům jednotlivými hospodářskými organisacemi.

(2) Nositelé kontingentů, po případě jejich kontingentní úřadovny, mají účet kovů u účtárny železa kovů ministerstva průmyslu.

(3) Nositelé kontingentů, po případě jejich kontingentní úřadovny, obdrží oprávnění k odběru kovů (kontingenty) poukazem na kovy na svůj účet kovů u účtárny železa a kovů.

(4) Kontingentními úřadovnami ve smyslu odstavce 2 jsou úřadovny, které nositelé kontingentů pověří se souhlasem ministerstva průmyslu, na Slovensku pověřenectva průmyslu a obchodu, disponovat) svými účty kovů.

§ 10.

Kontingenty.

Kontingenty se dělí na:

1. 1. výrobní,
2. 2. udržovací,
3. 3. pro zvláštní účely,
4. 4. pro mimořádnou potřebu, pro přepracování a stavební.

§ 11.

Výrobní kontingenty.

(1) Ministerstvo průmyslu po dohodě s ministerstvem vnitřního obchodu přiděluje výrobní kontingenty příslušným nositelům kontingentů na jejich účet kovů u účtárny železa a kovů.

(2) Hospodářské organisace, na Slovensku pověřenectva průmyslu a obchodu, rozdělují podnikům kovy zpracovávajícím a podnikům kovy spotřebujícím výrobní kontingenty (oprávnění k odběru kovů) k výrobě předmětů podle jejich výrobních programů, které jsou závody povinny dodržovati.

(3) Z výrobních kontingentů smějí se vyráběti jen takové výrobky, pro které výrobní kontingenty byly přiděleny.

(4) Z výrobních kontingentů se hradí též potřeba vývozu.

(5) Dodávky hotových výrobků se řídí ustanoveními vyhlášky ministra průmyslu a ministra vnitřního Obchodu ze dne 3. června 1947, o zajištění dodávek kovoprůmyslových výrobku (Ú. l. I č. 90/1947, běž. č. 603).

(6) Ministerstvo průmyslu, na Slovensku pověřenectvo průmyslu a obchodu, určí výnosem, kterým podnikům a za jakých podmínek, mohou býti stanoveny základní výrobní kontingenty.

§ 12.

Udržovací kontingenty.

(1) Nositelé udržovacích kontingentů jsou uvedeni v seznamu nositelů kontingentů v příloze č. 4 této vyhlášky, bod 1 až 4 a 6 až 13.

(2) Udržovací potřeba členských podniků nositelů udržovacích kontingentů může býti kryta ze základního udržovacího kontingentu. Jeho výši stanoví příslušný nositel kontingentu podle průměrné dosavadní potřeby kovů pro udržování a opravy vlastních provozních prostředků a zařízení podniků Podnik je oprávněn takto stanovený základní udržovací kontingent připsati si k dobru ve svém účetnictví o kovech na počátku každého čtvrtletí bez ohledu na to, byl-li tento udržovací kontingent v předchozím čtvrtletí vyčerpán či nikoliv. Nevyužitý základní udržovací kontingent z předcházejícího čtvrtletí nepropadá, nýbrž se převádí do dalšího čtvrtletí a připočítává se k novému udržovacímu kontingentu. Nestačí-li podniku základní udržovací kontingent pro krytí větší spotřeby udržovací, zažádá si podnik u příslušného nositele kontingentu normálním způsobem o příděl potřebného kontingentu. Klesne-li běžná udržovací potřeba podniku trvale pod množství stanovené základním udržovacím kontingentem, je podnik povinen požádati svého nositele kontingentu o snížení základního udržovacího kontingentu. Převáděti z předchozího čtvrtletí na příští aktivní saldo udržovacího kontingentu vyšší než je výměr základního udržovacího kontingentu, aniž by žádost uvedená v předchozí větě byla prokazatelně podána, není přípustné.

(3) Ustanovení odstavce 2 se nevztahuje na členské firmy ústředního svazu čsl. řemesla.

(4) Z udržovacích kontingentů se hradí veškerá potřeba kovů pro udržování, opravy a obnovování závodů.

(5) Z udržovacích kontingentů se nehradí potřeba hotových kovových výrobků.

(6) Oprávnění k odběru, získaná pro udržovací potřebu, nesmějí podniky používati k jinému účelu a zapisují se na zvláštním účtu kovů. Převáděti oprávnění k odběru kovů z udržovacího účtu kovů na výrobní účty kovů není dovoleno.

§ 13.

Kontingenty pro zvláštní účely.

(1) Ministerstvo průmyslu, na Slovensku pověřenectvo průmyslu a obchodu, přidělují kontingenty pro zvláštní účely.

(2) Z kontingentů pro zvláštní účely se kryje celková potřeba kovů, na které se vztahují ustanovení § 14. Kovy, přidělené pro zvláštní účely, smějí býti použity jen pro tyto účely.

§ 14.

Všeobecná ustanovení pro zvláštní účely.

(1) Pro kovy, potřebné k výrobě výrobků uvedených v odstavci 2, nesmějí býti oprávnění k odběru ani vyžadována ani převáděna. V žádankách na kovy pro tyto účely nutno potřebu kovů pro jedno čtvrtletí náležitě odůvodniti.

(2) Pod zvláštní účely patří:

1. 1. chemické výrobky:

   sloučeniny mědi, chemicky čisté kovy pro laboratorní rozborovou a jinou potřebu, suřík (minium), klejt (kysličník olovnatý), běloba olovněná, běloba zinková, běloba grafitová (lithopon) a pod.,

1. 2. pozinkování výrobků:

   drátů, lan, drátěných výrobků, drobného železného zboží, pásů válených za studena, domácího a hospodářského nářadí, zásobníků na vodu, kotlů, sudů, nádržek, trubek, svorek pro volná vedení, armatur, těžních vozíků, plechů, rour, fitingů a pod.,

1. 3. poolovění výrobků:

   plechů, pásů za tepla a za studena válcovaných a pod.,

1. 4. pocínování výrobků:

   drátů na bandáže, rotorů, kabelových drátů, předmětů pro průmysl poživatin a pod.,

1. 5. kovy jako provozní pomocný prostředek, které nepřecházejí do výrobku:

   hliník k výrobě uhlíkuprostých kovů, hliník k účelům desoxydačním a pro redukci strusky, zinek k odstříbření olova, cín k výrobě cínových roztoků pro vlastní potřebu při tažení drátů a pod.,

1. 6. anodový materiál pro galvanické zušlechťování,
2. 7. pájky pro spájení všeho druhu,
3. 8. pokovování výrobků nastříkáním kovu,
4. 9. legovaný železný a ocelový materiál jakož i tvrdý kov,
5. 10. kovy pro výrobu slitin drahých kovů, amalgamů a pod., vyjma slitiny kovů se stříbrem do 8 %,
6. 11. výrobky ze rtuti všeho druhu, rtuť pro přístroje a výrobky prvního stupně zpracování z molybdenu a wolframu.

§ 15.

Kontinenty pro mimořádnou potřebu, pro přepracování a stavební.

(1) Ministerstvo průmyslu, po případě v dohodě s ministerstvem vnitřního obchodu, na Slovensku pověřenectvo průmyslu a obchodu, přidělují oprávnění k odběru kovů, jde-li o potřebu pro mimořádné a výjimečné případy.

(2) Potřebou pro mimořádné a výjimečné případy je zejména potřeba kovů spotřebitelů, kteří nepatří pod některého z uvedených nositelů kontingentů a potřeba, pro přepracování.

(3) Nositeli stavebních kontingentů jsou ministerstvo techniky a pověřenectvo průmyslu a obchodu. Ze stavebních kontingentů se hradí potřeba kovů podle § 3, odstavec 4 (polotovary).

§ 16.

Zjištění potřeby.

(1) Kovy v rámci volné hranice pro surovinu a odpadový materiál a polotovary v rámci volné hranice pro polotovary podle přílohy č. 5 této vyhlášky jsou osvobozeny od vyžadování a převádění oprávnění k odběru kovů.

§ 17.

Poukaz na kovy.

(1) Nositelé kontingentů uvedení v seznamu nositelů kontingentů v příloze č. 4 této vyhlášky a jejich kontingentní úřadovny disponují pohledávkou na svém účtu kovů poukazem na kovy (příloha č. 6 této vyhlášky).

(2) Při vyžadování oprávnění k odběru u některého z nositelů kontingentů je žadatel povinen sděliti údaje o kovech na žádance na kovy, jejíž formu určí příslušný nositel kontingentu po dohodě s ministerstvem průmyslu.

(3) Nositel kontingentů přezkouší žádanku na kovy a přidělí oprávnění k odběru žadateli poukazem na kovy. Díl c poukazu na kovy ponechá si nositel kontingentu jako doklad o vydání pro účetnictví o kovech, díl a zašle žadateli, díl b zašle účtárně železa a kovů k vyúčtování. Zasílání dílu b může se díti hromadně, nejméně však jednou za týden. Ke každé zásilce musí nositel kontingentu připojiti průvodní list.

(4) Účtárna železa a kovů přezkouší, zda pohledávka na úctě kovů nositele kontingentu kryje účtovaná oprávnění k odběru kovů, zaúčtuje je a zašle nositeli kontingentu výtah z jeho účtu. Zaúčtování oprávnění k odběru v jednotlivých třídách kovů provede účtárna železa a kovů podle čísla třídy kovů, nikoliv podle zkratky třídy kovů.

(5) K přijetí poukazu na kovy, vydaného nositelem kontingentu, je oprávněn pouze adresát uvedený na poukaze na kovy. Příjemce poukazu nesmí jej dále předávati, nýbrž musí jej uschovati jako doklad o příjmu pro účetnictví o kovech.

(6) Zratí-li se poukaz na kovy cestou od nositele kontingentu k příjemci, vyhotoví nositel kontingentu na žádost příjemce duplikát ztraceného poukazu na kovy. Duplikát musí býti vyhotoven přesně podle dílu c původního poukazu na kovy a nápadně označen červeným nápisem „Duplikát“ vlevo od nápisu „Poukaz na kovy“. V rubrice „Poznámky nositele kontingentu“ se vyznačí číslo původního ztraceného poukazu na kovy. Díl c duplikátu založí nositel kontingentu k dílu c původního poukazu na kovy, díl a zašle žadateli a díl b zašle účtárně železa a kovů k evidenci. Nalezne-li se původní poukaz na kovy, ztrácí duplikát platnost.

(7) Poukaz na kovy je súčtovatelným tiskopisem. Vydavatelé poukazů na kovy jsou povinni uschovati díly a a c nepoužitelných nebo před odesláním zrušených poukazů na kovy; díl b zašlou účtárně železa a kovů.

(8) Platnost poukazů na kovy není časově omezena.

§ 18.

Převodka na kovy.

(1) Příjemci poukazů na kovy disponují jim přiděleným oprávněním k odběru kovů převodkami na kovy (příloha č. 7 této vyhlášky). Příjemci převodek na kovy postupují stejným způsobem ve styku se svými dodavateli i tehdy, když jde o podniky prvního stupně zpracování při odběru suroviny a odpadového materiálu.

(2) K převodu oprávnění k odběru kovů převodkou na kovy jest oprávněn pouze příjemce označený v poukazu na kovy nebo v převodce na kovy.

(3) převod k oprávnění k odběru kovů převodkou děje se tím způsobem, že vydavatel vyplní všechny tři díly převodky a provede odúčtování v účtu kovů. Díl c převodky si ponechá vydavatel jako doklad o vydání pro účetnictví o kovech. Díly a a b převodky zašle svému dodavateli, který si ponechá díl a, zapíše převedená oprávnění k odběru do svého účtu o kovech jako příjem a díl b, na kterém potvrdí příjem k oprávnění k odběru, vrátí neprodleně vydavateli převodky, který jej připojí k dílu c a uschová k účelům kontrolním. Potvrzené díly b odeberou se při kontrole u vydavatele k dalším účelům kontrolním; vydavatel je povinen pečovati o jejich potvrzení a vrácení příjemcem.

(4) K přijetí dílu a převodky na kovy je oprávněn pouze adresát uvedený na převodce. Tento díl nesmí příjemce dále předávati, nýbrž musí jej uschovati jako doklad o příjmu pro účetnictví o kovech.

(5) Ztratí-li se převodka na kovy cestou od vydavatele k příjemci, vyhotoví vydavatel na žádost příjemce duplikát ztracené převodky na kovy. Duplikát musí odpovídati dílu c původní převodky na kovy a býti nápadně označen červeným nápisem „Duplikát“. Duplikát musí býti opatřen tímtéž záznamem vydavatele a datem, jaké měla převodka ztracená. Jinak platí ustanovení odstavce 3 s výjimkou nového odúčtování vydavatele. Nalezne-li se původní převodka na kovy, ztrácí duplikát platnost.

(6) Převodka na kovy jest súčtovatelným tiskopisem. Vydavatelé převodek jsou povinni vésti záznam o počtu a číslech zakoupených tiskopisů převodek s uvedením prodejny převodek. Vydavatelé převodek na kovy jsou povinni uschovati všechny díly nepoužitelných nebo před odesláním zrušeným převodek na kovy. Prodejny jsou povinny vésti přesnou evidenci o tom, komu která čísla převodek na kovy byla prodána.

(7) Platnost převodek na kovy není časově omezena.

§ 19.

Zpětný převod.

(1) Zmenší-li se potřeba kovů, pro kterou byla převedena oprávnění k odběru kovů, nebo odpadne-li potřeba zrušením zakázky, nutno vrátiti oprávnění k odběru v odpovídajícím rozsahu.

(2) Jsou-li kovy pro zakázku částečně předpracovány a nemůže-li podnik, povinný vrácením oprávnění k odběru použiti předpracovaného materiálu k vyřízení jiných zakázek, sníží se tím v poměru k vyřízené zakázce povinnost zpětného převodu oprávnění k odběru. Nepoužitý materiál nutno hlásiti ministerstvu průmyslu, na Slovensku pověřenectvu průmyslu a obchodu, a naložiti s ním podle jejich pokynů.

(3) Nedocílí-li se dohody o rozsahu zpětného převodu, rozhoduje ministerstvo průmyslu, na Slovensku pověřenectvo průmyslu a obchodu.

(4) Zpětný převod oprávnění k odběru kovů provádí se převodkou na kovy, kterou je třeba k tomu účelu opatřiti nápadným nápisem nebo razítkem „Zpětný převod“. Pro převod platí ustanovení § 18, odstavce 3.

(5) Je-li převedeno oprávnění k odběru kovů zpětným převodem na některého z nositelů kontingentu uvedených v příloze č. 4 této vyhlášky, vyhotoví nositel kontingentu podle došlé převodky sám na sebe poukaz na kovy, opatří jej razítkem „Zpětný převod“ a zašle díl b účtárně železa a kovů k provedení dobropisu na svém úctě kovů. Díly a a c si ponechá a založí s převodkou jako doklad o příjmu.

§ 20.

Povinnost vedení účetních knih o kovech.

(1) Každý příjemce oprávnění k odběru kovů je povinen vésti účetní knihy o příjmu a vydání poukazů a převodek na kovy v každé třídě kovů odděleně. Povinnost vésti účetní knihy o kovech nastává po prvém přijetí oprávnění k odběru kovů a kovových výrobků.

(2) Ze zápisu do účetních knih o kovech musí býti zřejmo:

1. a) pořadové číslo,
2. b) den zápisu,
3. c) číslo poukazu na kovy nebo převodky (natištěné číslo),
4. d) vlastní knihovací záznam,
5. e) jméno vydavatele, po případě jméno příjemce poukazu nebo převodky na kovy,
6. f) přijaté nebo vydané celkové množství oprávnění k odběru v kg a množství oprávnění k odběru v jednotlivých třídách kovů.

(3) Dokladem pro zápis do účetních knih o kovech je poukaz na kovy nebo převodka na kovy, které nutno opatřiti na místě k tomu určeném knihovacím záznamem. Zápis o příjmu v účetnictví je doložiti poukazem nebo převodkou od vydavatele, zápis o vydání průpisem vydané převodky.

(4) Je nepřípustné převáděli více oprávnění k odběru kovů v jednotlivých třídách kovů než je k disposici podle řádně vedeného účtu.

(5) V účetních knihách o kovech nutno vlastní potřebu udržovací vésti odděleně od ostatních účtů kovů. Odděleně na zvláštním účtu kovů je vésti též potřebu pro ztráty vzniklé propalem a jiné nenahraditelné ztráty, které vznikají při výrobě v prvním stupni zpracování. Převáděti oprávnění k odběru z těchto účtů kovů na ostatní účty kovů a naopak není dovoleno.

(6) Určitá forma účetnictví o kovech není předepsána. Způsob účtováni musí odpovídati požadavkům odstavce 2.

(7) Pro účtování oprávnění k odběru kovů zavádí ministerstvo průmyslu, na Slovensku pověřenectvo průmyslu a obchodu, z důvodů účelnosti tiskopis podle přílohy č. 8a této vyhlášky. Účtování podle tohoto vzoru vystačí podniku, který nemá v kovech mimořádný obrat. Velké podniky účtují oprávnění k odběru pro jednotlivé třídy kovů na zvláštní list (příloha č. 8b). Aby bylo možno v tomto případě zjistiti kdykoliv celkový stav oprávnění k odběru, je nutno vésti, ještě zvláštní deník o jejich příjmu a vydání (příloha č. 8c).

(8) Zápisy v účetních knihách o kovech musí býti prováděny inkoustem nebo strojem. Nesmí býti škrtány, vymazávány nebo přepisovány; veškeré změny nebo opravy záznamů musí býti provedeny účetnicky.

(9) Účetní knihy o kovech a skladní knihy je vésti odděleně a na sobě nezávisle.

§ 21.

Hlášení přijatých a vydaných oprávnění k odběru kovů.

K získání číselných podkladů a přehledů pro plánování výroby může ministerstvo průmyslu zmocniti některé nositele kontingentů k vyžadování jednorázových nebo periodických hlášeni přijatých a vydaných oprávnění k odběru kovů. Všichni příjemci oprávnění k odběru, jimž tato povinnost hlášení bude příslušným nositelem kontingentu uložena jsou povinni tato hlášení přesně podle vydaných pokynů vypracovati a včas předkládati.

§ 22.

Tiskopisy.

(1) Tiskopisy poukazů na kovy, převodek na kovy a tiskopisy pro účetnictví o kovech jsou úřední tiskopisy ministerstva průmyslu. Jejich patisk je zakázán.

(2) Tiskopisy převodek na kovy a tiskopisy pro účetnictví o kovech jsou k dostání u ústředního svazu čsl. řemesla, u obchodních a živnostenských komor, na Slovensku u obchodních a průmyslových komor, a u hospodářské skupiny průmyslu železa a kovů.