Vyhláška nejvyššího úřadu cenového o nejvyšších obchodních rozpětích při prodeji hroznového vína.

§ 1.

Hroznovým vínem (dále jen víno) ve smyslu této vyhlášky jsou všechny druhy hroznového vína zdejšího i dovezeného.

§ 2.

Obchodu s vínem se smějí zúčastniti jen hospodářsky odůvodněné obchodní stupně. Zúčastní-li se prodeje ze zvláštních důvodů více obchodníků téhož obchodního stupně, smí každý takto zúčastněný obchodník účtovati nejvýše jen poměrnou část přípustného obchodního rozpětí.

§ 3.

Obchodní rozpětí se připočítávají k pořizovací ceně. Pořizovací cenou se rozumí přípustná nákupní cena se všemi nezbytně nutnými, skutečně vzniklými a prokazatelnými náklady spojenými s nákupem vína, avšak bez výloh za nádoby, láhve a obaly. Do pořizovací ceny mohou být zaúčtována 2% z nákupní ceny na výtraty a ztrátu z rozbití.

§ 4.

(1) Rozdělovači, kteří víno nakoupili u výrobců nebo dovozců, smějí si připočítat k pořizovací ceně obchodní rozpětí nejvýše v té výši, jaká je přiměřená podnikové režii a obratu. Toto obchodní rozpětí nesmí překročit u 1 litru vína tyto částky:

(2) Rozdělovači, kteří koupili víno od jiného rozdělovače, smějí k pořizovací ceně účtovati nejvýše obchodní rozpětí, které je přiměřené jejich podnikové režii a obratu. Toto rozpětí nesmí překročit u 1 litru vína tyto částky:

(3) Při prodeji spotřebiteli ze skladu může si rozdělovač připočítati k pořizovací ceně vína mimo obchodní rozpětí, přípustné pro rozdělovače, nejvýše polovici a při prodeji spotřebiteli ve zvláštní vlastní prodejně (krámu) nejvýše celé rozpětí stanovené pro malorozdělovače v § 5 této vyhlášky.

(4) Úhrnný rozdíl mezi nákupní cenou vína prvního rozdělovače a prodejní cenou posledního rozdělovače při prodeji malorozdělovači, hostinské živnosti nebo velkospotřebiteli nesmí přesahovat Kčs 11.— u 1 litru.

§ 5.

Malorozdělovači, t. j. obchodníci, kteří prodávají víno jen spotřebitelům, smějí si připočítat ke své pořizovací ceně obchodní rozpětí nejvýše 22%.

§ 6.

Při řezu vína různých odrůd, jakož i při řezu mladších a starších ročníků zjistí se nejvýše přípustné, ceny podle této vyhlášky pro jednotlivé druhy a z těchto cen se vypočte nejvýše přípustná cena směsi jako vážený průměr.

§ 7.

(1) Při dodávkách zralého vína v lahvích může si rozdělovač účtovat k prodejním cenám vín, přípustným podle předcházejících ustanovení přirážku, úměrnou nákladům, spojeným s adjustováním i ztrátou při rozbití, dále s vyplachováním lahví kyselinou a vodou, vysoušením, plněním, zátkováním, kapslováním, ukládáním do beden, opatřením nálepek, ochranných slaměných obalů, dřevité vlny a j. Tato přirážka nesmí však býti vyšší než Kčs 4.50 u 1 láhve s obsahem 1 l nebo 0.7 l.

(2) Při dodávce vína v lahvích smí se vybírati od kupujícího záloha ve výši Kčs 3.— za každou láhev. Záloha se kupujícímu vrátí nebo připíše k dobru, vrátí-li čisté a neporušené láhve na svůj náklad dodavateli.

(3) Při zasílání lahvového vína v bednách smí se účtovat přirážka nejvýše Kčs 0.40 u každé láhve na úhradu za opotřebení bedny a obalu.

(4) Na zapůjčené sudy, demižony a bedny smí se požadovati záloha, nejvýše však ve výši trojnásobku jejich pořizovací ceny ke dni dodávky.

(5) Zapůjčené sudy, demižony a bedny jsou odběratelé povinni vrátiti čisté, nepoškozené na svůj náklad do 6 týdnů od přijetí dodávky.

(6) Nejsou-li vinné sudy vráceny ve lhůtě stanovené v odstavci 5, smí být účtováno půjčovné, jehož výše je upravena zvláštními ustanoveními.

(7) Dodávka vína může být učiněna závislou na vrácení sudů, lahví a ostatních obalů z předešlých dodávek.

§ 8.

U starého vína, t. j. vína, od jehož sklizně, počítáno od 1. prosince, uplynul nejméně rok, smí býti za každý dokončený rok skladování v témž podniku, započítána přirážka přiměřená uskladňovacím nákladům. Tato přirážka smí činiti nejvýše 5% nákupní ceny a smí býti započítána za každý celý rok jen jednou.

§ 9.

Prodejní ceny vína jak sudového tak lahvového se rozumějí franko nakládací stanice prodávajícího, při dodávkách v místě franko dům kupujícího bez uložení, za hotově beze srážky při obdržení zboží nebo dobírkou, bez sudů, demižonů, beden a lahví, bez daně z obratu a bez spotřební daně z vína.

§ 10.

Rozdělovači jsou povinni vydati na každou dodávku účet, ve kterém je nutno uvést množství dodaného vína, provenienci, ročník a číslo sudu, zda jde o víno neškolené či školené a výši obchodního rozpětí. Průpisy účtů jsou rozdělovači povinni uschovat po dobu alespoň tří let.

§ 11.

Každý, kdo prodává víno musí vyvěsit ve své prodejně ceník obsahující prodejní ceny vín.

§ 12.

Ustanovení této vyhlášky se nevztahují na prodejní a výčepní ceny vína v hostinských živnostech a na prodej vín šumivých.

§ 13.

Nejvyšší úřad cenový nebo místa jím pověřená mohou povolit nebo nařídit výjimky z ustanovení této vyhlášky nebo z předpisů vydaných k jejímu provedení nebo doplnění.

§ 14.

Přestupky této vyhlášky se trestají podle části čtvrté vládního nařízení o zřízení nejvyššího úřadu cenového a podle předpisů, toto nařízení měnících nebo doplňujících.

§ 15.

(1) Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem po uveřejnění v Úředním listě.

(2) Současně se zrušuje použivatelnost vyhlášky nejvyššího úřadu cenového ze dne 16. března 1942, běž. č. 263, o nejvyšších obchodních rozpětích v obchodu s vínem (Ú. l. č. 65/1942), opravené a doplněné vyhláškou nejvyššího úřadu cenového ze dne 2. září 1942, běž. č. 838, (Ú. l. č. 209/1942), změněné vyhláškou ze dne 17. května 1943, běž. č. 337, (Ú. l. č. 115/1943) a vyhlášky nejvyššího úřadu cenového ze dne 28. července 1943, běž. č. 548, o cenách vína dovezeného z ciziny (Ú. l. č. 175/1943) a všechny výměry, upravující obchodní rozpětí při prodeji hroznového vína.