Vyhláška ministra průmyslu a ministra vnitřního obchodu o hospodaření s kovy a kovovými výrobky.

§ 1.

Kovy a slitiny kovů.

(1) Kovy a slitiny kovů, na něž se vztahuje tato vyhláška, zařaďují se do tříd kovů podle přílohy č. 1 této vyhlášky.

(2) Ustanovení této vyhlášky vztahují se tudíž, toliko na určité kovy a slitiny kovů. Nepatří mezi ně železo, zlato, stříbro a platina a slitiny kovů s drahými kovy (odst. 9).

(3) Kovy a slitiny kovů podle přílohy č. 1 dělí se na:

1. 1. lehké kovy: hliník, hořčík a slitiny hliníku a hořčíku,
2. 2. pájky: měkké pájky, tvrdé pájky, nikoliv však mosazný drát, pájky pro lehké kovy a ostatní pájky,
3. 3. těžké kovy: měď, olovo, zinek, cín, nikl a slitiny těchto kovů,
4. 4. ostatní kovy: kadmium, kobalt a slitiny těchto kovů, antimon, rtuť, chrom, molybden, wolfram, mangan, berylium a vizmut.

(4) Slitina kovu, pro kterou není uvedena zvláštní třída kovů, patří do třídy slitiny toho kovu, který podle váhy převažuje ve složení slitiny. Pokud u jednotlivých kovů nejsou uvedeny třídy slitin kovů, patří slitiny kovů do třídy základního kovu. Samostatná třída pro slitinu kovu byla použita toliko u těch kovů, jichž slitiny tvoří zvláštní skupinu.

(5) Mezi slitiny kovů podle zařadění do tříd kovů (příloha č. 1) patří též slitiny kovů se železem. Z těchto slitin jsou vyňaty ferroslitiny, t. j. takové slitiny kovů se železem, jichž se používá jako legovacího materiálu k zušlechtění oceli nebo litiny.

(6) Příměsky a doplňky, které nelze považovati za podstatné součásti slitiny, jakož i znečištění kovů nemají vlivu na zařadění slitiny do třídy kovů.

(7) Vysvětlivky k zařadění kovů a slitin kovů do příslušných tříd kovů jsou uvedeny v příloze č. 2 této vyhlášky.*)

(8) Označení tříd kovů děje se stručným slovním údajem kovu nebo slitiny kovu. Pro jednotlivé třídy kovů jsou stanovena čísla tříd kovů a zkratky.

(9) Slitiny kovů s drahými kovy považují se za slitiny drahých kovů a to bez ohledu na výši obsahu drahého kovu. Výjimkou jest slitina kovu se stříbrem do obsahu 8%. Náhodná přítomnost drahého kovu v kovech nebo slitinách kovů nečiní z těchto slitin slitiny drahých kovů.

§ 2.

Skupiny materiálu.

(1) Kovy a slitiny kovů zařaďují se v každé třídě kovů do těchto skupin, materiálu:

1. 1. přípravný materiál, t. j. výchozí látky pro výrobu kovů, zvláště rudy, meziprodukty hutního průmyslu, popely, výškrabky a jiné výrobní zůstatky, jakož i kovem plátované železné a ocelové odpady,
2. 2. surovina, t. j. kovy vyrobené v hutích, závodech rafinačních, elektrolyse a tavírnách kovů ve všech v obchodě obvyklých základních tvarech, vhodné k prvnímu opracování nebo zpracování,
3. 3. odpadový materiál, t. j. staré kovy a kovové výrobní odpady, vzniklé při zpracování nebo odlévání včetně zmetků,
4. 4. polotovary, t. j. výrobky z kovů, které byly vyrobeny ze suroviny nebo z odpadového materiálu mechanickým (strojovým nebo ručním) výrobním postupem nebo odléváním,
5. 5. ostatní kovové výrobky, t. j. všechny výrobky zhotovené zcela nebo zčásti z kovů, které se nepovažují za polotovary.

(2) Zařadění do skupin materiálu neplatí pro pájky všech druhů třídy kovů 343. Pájky se považují vždy za surovinu.

§ 3.

Určení skupin materiálu.

(1) Přípravný materiál.

1. 1. Za přípravný materiál se považují látky, které obsahují kovy ve formě a složení, v nichž je nelze technicky bezprostředně použíti, a jež se hodí k hutní, elektrolytické nebo chemické výrobě kovů v nich obsažených. Dále chemické látky, které slouží podle svých všeobecných vlastností k výrobě kovů, a výrobní zůstatky výrobního postupu v průmyslu hutním a jiných průmyslových odvětví, pokud obsahují kovy, na př.: popely, strusky, výškrabky, kaly, výpalky, okuje a jiné.
2. 2. Materiál, který při výrobě odpadá a jehož lze použiti bez předchozího hutnického zpracování nebo rafinace přímo k dalšímu zpracování, na př. odlévání, legování, není přípravný materiál, nýbrž odpadový materiál, i když je označován výrazem obvyklým pro přípravný materiál (výškrabky, zůstatky a pod.). Kovové odpady, na př. slévárenské zbytky, jest mechanickým způsobem odděliti od skutečného přípravného materiálu. Materiál, který se musí podrobiti dalšímu zpracování, aby byl technicky upotřebitelný, není přípravný materiál, nýbrž surovina, na př. měděné anody, vsázkový materiál. Naproti tomu cenemtová měď a t. zv. černá měď je přípravný materiál.

(2) Surovina.

1. 1. Pojem suroviny vyplývá ze všeobecně obvyklého tvaru výrobku závodů vyrábějících kovy, t. j. v obchodě obvyklého základního tvaru vhodného k dalšímu zpracování v závodech prvního stupně. Jakost nebo jiné vlastnosti v obchodě obvyklé nejsou pro posouzení rozhodující. Jako tvary suroviny přicházejí především v úvahu: housky, bloky, ingoty k válení, lisování a kování, katody, kostky, pruty, zrna (granálie), krupice a pod.
2. 2. Přechodné tvary mezi surovinou a polotovarem, ploštiny, vývalky, čepy k lisování a pod. považují se rovněž za surovinu.
3. 3. Pájky třídy kovů 343 všech druhů, tvarů a složení považují se za surovinu, i když přicházejí ve tvarech běžných pro polotovary nebo ostatní kovový výrobek, na př. bloky, desky, pásy, folie, tyčinky, dráty, duté dráty s tavidlem, zrna, prášek a pod.
4. 4. Niklový prášek, zinkový prach a tvrdý zinek považují se za surovinu.

(3) Odpadový materiál.

1. 1. Za odpadový materiál se považují výrobní odpady, t. j. kovový materiál, který odpadá při opracování nebo zpracování kovů nebo kovových výrobků jako třísky, konce trubek a tyčí, odpady plechů, drátů, zmetky a pod., a staré kovy, t. j. kovy ve tvaru opotřebených, poškozených nebo nepotřebných předmětů, jakož i kovy, které byly získány demontáží nebo šrotováním. Kovy, které odpadají při výrobě určitých výrobků, považují se za odpadový materiál, i když náhodně mají tvar rozhodující pro surovinu.
2. 2. Veškeré odpady zinku (nikoliv slitin zinku) považují se za odpadový materiál třídy kovů 375 (ostatní zinek), i když pocházejí z výrobků, které jsou vyrobeny z jemného zinku třídy kovů 374.

(4) Polotovary.

1. 1. Polotovary jsou výrobky, které mechanickým zpracováním, opracováním nebo odléváním suroviny nebo odpadového materiálu nabyly tvaru, který jest podstatně odlišný od suroviny a odpadového materiálu. Není rozhodující, zda zpracování se skládá z jednoho nebo více pracovních postupů, a zda rozložení v jednotlivé stupně, po případě opětovné použití výrobního způsobu děje se v jednom nebo různých závodech. Teprve dalším zpracováním podstatně jiným pracovním způsobem, které vede k podstatné změně tvaru nebo podstaty, ztrácí polotovar svou příslušnost k dosavadní skupině materiálu.
2. 2. Polotovary jsou zejména:
   1. a) odlitky všech způsobů odlévání v surovém a předpracovaném stavu,
   2. b) plechy, pásy, kotouče, trubky, profily, tyče, dráty, lana, folie, kovová vlna, kovový prášek (nikoliv niklový prášek) a pod.,
   3. c) části lisované v zápustkách v surovém a předpracovaném stavu,
   4. d) výkovky, dna a pod.

1. 3. Podstatu polotovarů nemění postupy zpracování jako: odstranění švů a nálitků u odlitků, děrování, sváření rour, stříhání nebo vyrážení plechů, vysekávání kotoučů nebo jiných tvarů z plechu, rýhování plechů, upichování, řezání, výroba lan a pramenů z drátů, ohýbání tyčí nebo plechů a pod.
2. 4. Sdružené výrobky z kovů, u nichž polotovar jako jádrová vrstva spojen je s vrstvou jiného kovu, považují se za polotovary třídy kovů, do které patří jádrová vrstva. Kovem plátovaný železný materiál nespadá pod pojem stanovený pro polotovar.
3. 5. Za polotovary nepovažují se výrobky, které povstaly mechanickým, elektrolytickým nebo chemickým spojením kovů s jinými látkami, na př. isolované dráty, potištěné nebo lakované folie, výrobky ze železa, dřeva a pod. s povlakem kovů a pod., nebo které jsou spojeny nebo sestaveny s jinak přizpůsobenými výrobky nebo i s polotovary jiné třídy kovů.
4. 6. O zařadění výrobků do skupiny polotovarů rozhoduje tvar a stupeň zpracování, nikoliv účel použití.

(5) Ostatní kovové výrobky.

Všechny výrobky, které bez ohledu na stupeň zpracování nelze již považovati za polotovary, jsou ostatní kovové výrobky.

§ 4.

Vedení skladních knih.

(1) Předpisy o vedení skladních knih se týkají:

1. a) všech podniků a závodů, osob fysických a právnických, jakož i úřadů, úřadoven a sdružení (v dalším jen „podniky"), které kovy a kovové výrobky získávají, zpracovávají, těmito obchodují, tyto uskladňují, jsou oprávněny jimi nakládati nebo mají je v úschově,
2. b) všech zásob kovů a kovových výrobků na území republiky Československé.

(2) Všichni v odstavci 1 uvedení jsou povinni vésti skladní knihy o kovech. Tato povinnost se vztahuje u všech tříd kovů na přípravný materiál, surovinu, odpadový materiál a polotovary.

(3) Povinnosti vedení skladních knih nepodléhají:

1. a) osoby a podniky, které kovy a kovové výrobky ani po živnostensku nezpracovávají ani s nimi po živnostensku neobchodují,
2. b) drobné podniky, které kovy a kovové výrobky zpracovávají nebo s nimi obchodují,
3. c) obchody s odpadky (starými kovy), pokud nedodávají odpadový materiál přímo zpracovateli,

   pokud jejich zásoby v některé třídě kovů nepřevyšují hranici hlášení stavu zásob, uvedenou v příloze č. 1 této vyhlášky.

(4) Skladní knihy o kovech je možno vésti ve formě kartotéky, při čemž pro jednotlivé třídy kovů a v každé třídě kovů pro každou skupinu materiálu je užíti předepsaných listů skladní knihy (příloha č. 3 této vyhlášky).

(5) Údaje o pohybu zásob skladu mohou býti vedeny též v jiných knihách podniku, jsou-li rozlišeny alespoň podle tříd kovů a skupin materiálu.

(6) Každý list skladní knihy musí míti tyto údaje:

1. 1. datum úkonu povinného zápisem,
2. 2. stav zásob na počátku měsíce, po případě na počátku období hlášení,
3. 3. přírůstky skladu z vlastního závodu (slévárny, válcovny, strojírny) a z cizích závodů (nákup - odběr) odděleně
   1. a) z Čech, Moravy a Slezska,
   2. b) ze Slovenska,
   3. c) z ciziny,

1. 4. úbytky skladu do vlastního závodu (slévárny, válcovny, strojírny) a do cizích závodů (prodej - dodávka) odděleně
   1. a) do Čech, Moravy a Slezska,
   2. b) na Slovensko,
   3. c) do ciziny,

1. 5. stav zásob na konci měsíce, po případě na konci období hlášení.

(7) Jednotlivé listy skladní, knihy uzavřou se na konci měsíce tak, že se v každém sloupci přírůstků a úbytků vyznačí součet záznamů učiněných během měsíce.

(8) Pokud předepsané záznamy o jednotlivých pohybech zásob skladu jsou řádně (t. j. úplně a tak, že je lze kdykoliv přezkoušeti) vedeny v knihách podniku (odst. 5), postačí, když se na listy skladní knihy zapíší měsíční součty.

(9) Na konci každého období, za které se podává ministerstvu průmyslu, na Slovensku pověřenectvu průmyslu a obchodu, hlášení stavu zásob, jest sloupce přírůstků a úbytků skladů uzavříti součtem záznamů o pohybu zásob během celého období hlášení a připojiti stav zásob na počátku a na konci období hlášení.

(10) Zásoba skladu a pohyb zásob každé skupiny materiálu v každé třídě kovů uvede se číslicí váhy. nikoliv počtem kusů a pod., a to vždy na jednom listu skladní knihy pro každou skupinu materiálu, po případě pro každý druh materiálu, pokud záznamy nejsou jinak vedeny v knihách podniku.*)

(11) Pokud nelze u přípravného nebo odpadového materiálu zjistiti obsah kovu přesně podle váhy, jest přípustný svědomitý odhad s ohledem na obvyklé průměrné složení materiálu. Pokud nelze, na př. u přípravného materiálu, provésti roztřídění materiálu podle jednotlivých tříd kovů, mohou býti zásoby a pohyby zásob uvedeny v třídě kovů, jejíž materiál převládá.

(12) Ve sloupci listu skladní knihy označeném „Poznámka“ jest uvésti původ materiálu, po případě účel jeho použití nebo odvolání na záznamy, obsahující tyto údaje.

(13) Ve skladní knize jest zaznamenati také takové odběry (nákupy) a dodávky (prodeje), které, aniž prošly skladem, přicházejí bezprostředně do závodu nebo závod bezprostředně opouštějí.*)

(14) Množství zařazená do výroby se zapíší ve skladní knize jako úbytek skladu do vlastního závodu. Tato množství nepočítají se tak dlouho k zásobám skladu povinným vedením skladních knih, pokud zůstávají pro další zpracování v pecích, strojích a přístrojích. Totéž platí pro odpadový materiál, jehož se ve vlastním závodě (slévárně nebo válcovně) znovu používá neprodleně, t. j. bezprostředně v pracovním oběhu následujícím po odpadu. Pokud materiál kterékoliv skupiny opouští výrobu, musí býti znovu připočten k zásobám skladu. K zásobám skladu, které se ve skladní knize znovu zapisují, patří též materiál, který jest při výrobním postupu, rozděleném na několik úseků, přechodně přijímán mezi jednotlivými úseky do meziskladů, lhostejno, zda takové přechodné uskladnění se děje ve zvláštním skladu, v dílně nebo na jiném místě.

(15) Odpadový materiál, který odpadá v prvním stupni zpracování ve vlastním závodě jako vratný materiál (na př. zbytky ve slévárně, odpady ve válcovně), zaznamenávají se na zvláštním listu skladní knihy odděleně od odpadového materiálu téže třídy kovů, který odpadá při dalším zpracování polotovarů (druhém a dalším stupni zpracování).

(16) Pro podniky vyrábějící kovy, t. j. hutě, rafinační závody a tavírny kovů, platí kromě výše uvedených předpisů pro vedení skladních knih ještě tato zvláštní ustanovení:

1. 1. pokud se vyskytuje přípravný materiál a surovina zčásti jako vsázkový materiál zčásti jako výrobek závodu, vedou se pro každý druh materiálu oddělené listy skladní knihy v téže třídě kovů a skupině materiálu,**)
2. 2. zpracování přípravného materiálu nebo suroviny jako mezistupeň výroby kovů v souvislém, výrobním procesu v témže závodě není třeba uváděti ve skladních knihách. Při tomto výrobním procesu zaznamená se ve skladních knihách pouze první vsázka a hotový výrobek závodu. Další zpracování výrobku závodu, i když slouží k další výrobě kovů v témže závodě, považuje se za nový samostatný pracovní proces a pohyb materiálu uvede se ve skladní knize.

(17) Všechny údaje o množství ve skladní knize uvedou se v plných kilogramech. V zápisech množství nesmí býti čárek ani teček k označení tisíců a zápisy nesmějí zníti neurčitě. Směrodatná je celková váha, nikoliv obsah kovu nebo váha součásti slitiny. Jen u přípravného materiálu udává se obsah kovu, nikoliv celková váha; u odpadového materiálu, který obsahuje kovy ve spojení s jinými hmotami, uvede se váha kovu nebo slitiny kovu, nikoliv celková váha.

(18) S hlediska vedení skladních knih není podstatné, zda závod má zásoby ve vlastní nebo cizí úschově, nebo zda závod má v úschově vlastní nebo i cizí zásoby. Za cizí zásoby se považují zásoby, jimiž není oprávněn disponovati uschovatel, nýbrž jiná osoba.

(19) Prostorově oddělené části podniku, závodu nebo pobočky podniku nebo závodu (v dalším jen „podniku") považují se za samostatné a ve vzájemném styku za cizí podniky a jsou povinny vésti samostatně skladní knihy. Zásoby v samostatných skladech lze sloučiti se zásobami podniku, jestliže v místě takového skladu podnik nic nevyrábí a také jinak materiál nespotřebovává.

(20) Skladní knihy není třeba vésti samostatně, pokud části podniku, v nichž se kovy skladují nebo zpracovávají, spolu prostorově souvisejí bez ohledu na to, zda tyto části jsou podnikem prvního nebo druhého stupně zpracování. Podnikem prvního stupně zpracováni je podnik, který zpracovává surovinu nebo odpadový materiál, podnikem druhého stupně zpracování je podnik, který zpracovává polotovar nebo jiný kovový výrobek. Podniky vyrábějící kovy, podniky kovy zpracovávající a obchody s kovy nesmějí vésti společné skladní knihy, i když jednotlivé podniky nejsou prostorově odděleny.

§ 5.

Hlášení stavu zásob.

(1) Zásoby kovů a kovových výrobků, které podléhají povinnému zápisu do skladní knihy, nutno pravidelně hlásiti ministerstvu průmyslu, na Slovensku dvojmo pověřenectvu průmyslu a obchodu, podle stavu na konci každého kalendářního čtvrtletí (rozhodný den: 31. března, 30. června, 30. září, 31. prosince).

(2) Kromě pravidelných hlášení stavu zásob podle odstavce 1 mohou býti jednotlivým podnikům předepsána hlášení měsíční.

(3) Ministerstvo průmyslu, na Slovensku pověřenectvo průmyslu a obchodu, může v určitých případech naříditi podnikům zvláštní zjišťování a hlášení stavu zásob.

(4) Pro hlášení stavu zásob musí býti použito tiskopisů vydaných ministerstvem průmyslu, na Slovensku pověřenectvem průmyslu a obchodu. Údajům v hlášení stavu zásob musí odpovídati zápisy ve skladní knize. Opis hlášení zůstane v podniku.

(5) Pokud není předepsána zvláštní lhůta nebo den pro odevzdání hlášení stavu zásob, musí každé hlášení býti odevzdáno nejpozději do 5 dnů po skončení období, za které se hlášení činí.

(6) Hlášení stavu zásob předkládají:

1. a) podniky kovy zpracovávající (slévárny, válcovny, strojírny a pod.) pro materiál přípravný, odpadový, surovinu a polotovary, Pro hlášeni je předepsán tiskopis „Hlášení stavu zásob kovů pro podniky kovy zpracovávající", vzor KZ,
2. b) podniky kovy vyrábějící (hutě, závody rafinační, tavírny kovů a pod.) pro materiál přípravný, odpadový, surovinu — vsázkový materiál, surovinu — výrobky závodu. Pro hlášení je předepsán tiskopis „Hlášení stavu zásob kovů pro podniky kovy vyrábějící, vzor KV,
3. c) obchody s kovy a všichni ostatní pro materiál přípravný, odpadový, surovinu a polotovary. Hlášení podávají na tiskopise „Hlášení stavu zásob kovů pro podniky kovy zpracovávající" vzor KZ.

(7) Podniky uvedené v odstavci 6, písmeno a) a b), které podávají hlášení o zásobách polotovarů, vyplní podle zvláštních předpisů pro každou třídu kovů skladovaných polotovarů tiskopis pro hlášení druhů polotovarů „Hlášení stavu zásob polotovarů podle druhů", vzor KP. V tiskopise hlášení polotovarů podle druhů uvedou se číselně zásoby jednotlivých druhů polotovarů, na př.: odlitky všech způsobů odlévání, výkovky a výlisky, plechy, pásy, tyče, trubky, dráty a ostatní druhy (kotoučky, folie, kovová vlna, kovový prášek a jiné). Součet všech druhů polotovarů musí souhlasiti s množstvím polotovarů uvedených v příslušné třídě kovů hlášení stavu zásob polotovarů.

(8) Podkladem pro hlášení stavu zásob jsou stavy zásob a součty pohybů skladu uvedené ve skladní knize na konci každého období hlášení (čtvrtletně nebo měsíčně). Při vyplňování hlášení podle řádně vedené skladní knihy není třeba výpočtů.

(9) Povinnosti hlášení stavu zásob nepodléhají ti, u nichž výše vlastních a cizích zásob ve vlastní úschově trvale nepřekračuje v některé třídě kovů hranici hlášení stavu zásob podle přílohy č. 1 této vyhlášky. V každé třídě kovů platí hranice hlášení odděleně pro:

1. a) přípravný materiál,
2. b) surovinu a odpadový materiál dohromady,
3. c) polotovary.

Osvobození od povinnosti hlášení stavu zásob přestává, jakmile v některé třídě kovů, byť i jen přechodně, zásoby překročí hranici hlášení bud’ pro přípravný materiál nebo pro surovinu a odpadový materiál dohromady nebo pro polotovary.

(10) Kdo podle odstavce 9 nejsou povinni hlášením stavu zásob, vrátí ve lhůtě určené pro hlášení došlý je tiskopis hlášení stavu zásob s poznámkou, že hlášení odpadá a s prohlášením, které tuto poznámku vysvětluje.

§ 6.

(1) Kovy a kovové výrobky mohou býti objednávány a dodávány jen za současného předání oprávnění k odběru kovů a kovových výrobků. Výjimku činí objednávky nekontingentovaných spotřebitelů (§ 29) a případy stanovené v §§ 12, 15 a 30 této vyhlášky.

(2) Převáděti oprávnění k odběru bez udělení příslušné zakázky není přípustné.

(3) Předání suroviny a odpadového materiálu k zpracování nezprošťuje od povinnosti převésti oprávnění k odběru kovů a kovových výrobků na odebíraný výrobek. Výjimku činí ustanovení § 34 této vyhlášky.

§ 7.

Oprávnění k odběru jsou stejná pro kovy (surovinu a odpadový materiál) a kovové výrobky (polotovary a ostatní kovové výrobky).

§ 8.

1. Oprávnění k odběru kovů a kovových výrobků se převádějí:
   1. a) poukazy na kovy,
   2. b) převodkami na kovy.

§ 9.

Nositelé kontingentů.

(1) Ministerstvo průmyslu stanoví po slyšení ministerstva vnitřního obchodu kontingenty pro kovy a kovové výrobky a přiděluje je nositelům kontingentů uvedených v seznamu nositelů kontingentů v příloze č. 4 této vyhlášky.

(2) Nositelé kontingentů, po případě jejich kontingentní úřadovny, mají účet kovů u účtárny železa a kovů ministerstva průmyslu.

(3) Nositelé kontingentů, po případě jejich kontingentní úřadovny, obdrží oprávnění k odběru kovů a kovových výrobků (kontingenty) poukazem na kovy na svůj účet kovů u účtárny železa a kovů.

(4) Kontingentními úřadovnami ve smyslu odstavce 2 jsou úřadovny, které nositelé kontingentů pověří se souhlasem ministerstva průmyslu disponovati svými účty kovů.

§ 10.

Kontingenty.

1. Kontingenty se dělí na:
   1. 1. hlavní,
   2. 2. výrobní (plné a dílčí),
   3. 3. udržovací,
   4. 4. vývozní,
   5. 5. pro zvláštní účely,
   6. 6. pro mimořádnou potřebu a pro přepracování.

§ 11.

Hlavní kontingenty.

(1) Nositelé hlavních kontingentů jsou uvedeni v seznamu nositelů kontingentů v příloze č. 4 této vyhlášky, bod 1 až 8.

(2) Z hlavních kontingentů se kryje veškerá potřeba kovů a kovových výrobků. Nositelé hlavních kontingentů mohou do výše kontingentů na svém účtu kovů udělovati zakázky předáním odpovídajících oprávnění k odběru kovů a kovových výrobků.

(3) Nositelé hlavních kontingentů neodevzdávají oprávnění k odběru kovů a kovových výrobků pro výrobky, které patří pod plné výrobní kontingenty, pro výrobky uvedené v § 16 a pro výrobky, jejichž potřebu je povinen krýti jiný nositel kontingentu.

(4) Z hlavních kontingentů se kryje i taková potřeba kovů a kovových výrobků, která

1. a) nastane zřízením nebo rozšířením podniku nositele hlavního kontingentu,
2. b) je nutná k opravám a udržování podniků, zařízení a přístrojů (nářadí) nositele hlavního kontingentu,

(5) U nositelů kontingentů, uvedených v seznamu nositelů kontingentů bod 4 až 8, vztahují se předchozí ustanovení na jejich členské podniky, po případě na podniky jim podřízené.

§ 12.

Výrobní kontingenty.

(1) Ministerstvo průmyslu po dohodě s ministerstvem vnitřního obchodu přiděluje výrobní kontingenty příslušným nositelům kontingentů na jejich účet kovů u účtárny železa a kovů.

(2) Hospodářské organisace, na Slovensku pověřenectvo průmyslu a obchodu, rozdělují podnikům kovy zpracovávajícím a podnikům kovy spotřebujícím výrobní kontingenty (oprávnění k odběru kovů a kovových výrobků) za tím účelem, aby mohly určité výrobky dodávati bez převodu oprávnění k odběru kovů a kovových výrobků.

(3) Výrobní kontingenty se dělí na:

1. a) plné výrobní kontingenty, pokud výrobky z nich vyrobené mají býti dodávány všem spotřebitelům (kontingentovaným i nekontingentovaným) bez předání příslušných oprávnění k odběru kovů a kovových výrobků,
2. b) dílčí výrobní kontingenty, pokud výrobky z nich vyrobené mají býti dodávány pouze spotřebitelům nekontingentovaným bez předání příslušných oprávnění k odběru kovů a kovových výrobků.

(4) Z výrobních kontingentů smějí se vyráběti jen takové výrobky, pro které výrobní kontingenty byly přiděleny.

(5) Z výrobních kontingentů se nehradí potřeba, pro kterou byl zřízen vývozní kontingent.

(6) Pro dodávky výrobků, které mají býti vyrobeny z plných výrobních kontingentů, nesmějí býti oprávnění k odběru ani vyžadována nebo přijímána ani nabízena nebo převáděna. Tento zákaz platí i tehdy, když příjmem nebo převodem dodatečných oprávnění k odběru mohla by se výroba zvětšiti nebo uspíšiti. Ustanovení tohoto odstavce neplatí pro vývozní potřebu (§ 14).

(7) K výrobě výrobků, pro které jsou udělovány dílčí výrobní kontingenty, obdrží výrobci od příslušného nositele kontingentu oprávnění k odběru pro dodávky výrobků takovým spotřebitelům, kteří nemohou, po případě nesmějí předávati oprávnění k odběru. Jsou to spotřebitelé, kteří nepřísluší k žádnému nositeli kontingentu, po případě nedostávají výrobní kontingenty.

(8) Výrobky, pro které jsou s účinností od 1. dubna 1946 přidělovány plné výrobní kontingenty železa a kovů, jsou patrny z přílohy č. 5 této vyhlášky.

(9) Nositelé výrobních kontingentů, na Slovensku pověřenectvo průmyslu a obchodu, dohlížejí, aby podniky plnily pokyny ministerstva průmyslu pro dodávky výrobků, které se mají vyráběti z plných výrobních kontingentů a z dílčích výrobních kontingentů.

§ 13.

Udržovací kontingenty.

(1) Nositelé udržovacích kontingentů jsou uvedeni v seznamu nositelů kontingentů v příloze č. 4 této vyhlášky, bod 4, 9 a 10.

(2) Udržovací potřeba členských podniků nositelů udržovacích kontingentů kryje se ze základního udržovacího kontingentu. Jeho výši stanoví příslušný nositel kontingentu podle průměrné dosavadní potřeby kovů a kovových výrobků pro udržování a opravy vlastních provozních prostředků a zařízení podniků. Podnik je oprávněn takto stanovený základní udržovací kontingent připsati si k dobru ve svém účetnictví o kovech na počátku každého čtvrtletí bez ohledu na to, byl-li tento udržovací kontingent v předchozím čtvrtletí vyčerpán či nikoliv. Nevyužitý základní udržovací kontingent z předcházejícího čtvrtletí nepropadá, nýbrž se převádí do dalšího čtvrtletí a připočítává se k novému udržovacímu kontingentu. Nestačí-li podniku základní udržovací kontingent pro krytí větší potřeby udržovací, zažádá si podnik u příslušného nositele kontingentu normálním způsobem o příděl potřebného kontingentu. Klesne-li běžná udržovací potřeba podniku trvale pod množství stanovené základním udržovacím kontingentem, je podnik povinen požádati svého nositele kontingentu o snížení základního udržovacího kontingentu. Převáděti z předchozího čtvrtletí na příští aktivní saldo udržovacího kontingentu vyšší než je výměr základního udržovacího kontingentu, aniž by žádost uvedená v předchozí větě byla prokazatelně podána, není přípustné.

(3) Ustanovení odstavce 2 se nevztahuje na podniky na Slovensku. Těmto podnikům stanoví pověřenectvo průmyslu a obchodu udržovací kontingenty na základě samostatných žádostí.

(4) Z udržovacích kontingentů se hradí veškerá potřeba kovů a kovových výrobků pro udržování, opravy a obnovování závodů.

(5) Z udržovacích kontingentů se nehradí potřeba hotových kovových výrobků, k jejichž výrobě je určen plný výrobní kontingent.

(6) Oprávnění k odběru, získaná pro udržovací potřebu, nesmějí podniky používati k jinému účelu a zapisují se na zvláštním účtu kovů. Převáděti oprávnění k odběru kovů a kovových výrobků z udržovacího účtu kovů na jiné účty kovů není dovoleno.

§ 14.

Vývozní kontingenty.

(1) Nositelem vývozních kontingentů je ministerstvo zahraničního obchodu. Toto přiděluje vývozní kontingenty v zásadních případech v dohodě s ministerstvem průmyslu.

(2) Z vývozních kontingentů se hradí veškerá potřeba k vyřizování vývozních zakázek jakož i potřeba hotových kovových výrobků, pro jichž výrobu byly zřízeny plné výrobní kontingenty.

(3) Z vývozních kontingentů se nehradí potřeba, pro jejíž úhradu se oprávnění k odběru kovů a kovových výrobků nepředávají (§ 15).

§ 15.

Kontingenty pro zvláštní účely.

(1) Ministerstvo průmyslu na Slovensku pověřenectvo průmyslu a obchodu, přidělují kontingenty pro zvláštní účely.

(2) Z kontingentů pro zvláštní účely se kryje celková potřeba kovů, na které se vztahují ustanovení § 16 včetně potřeby pro zakázky cd nositelů hlavních kontingentů. Kovy, přidělené pro zvláštní účely, smějí býti použity jen pro tyto účely.

(3) Pro převod oprávnění k odběru kovů pro zvláštní účely platí stejné předpisy jako pro plné výrobní kontingenty.

§ 16.

Všeobecná ustanovení pro zvláštní účely.

(1) Pro kovy, potřebné k výrobě výrobků uvedených v odstavci 2. nesmějí býti oprávnění k odběru ani vyžadována ani převáděna. V žádankách na kovy pro tyto účely nutno potřebu kovů pro jedno čtvrtletí náležitě odůvodniti.

(2) Pod zvláštní účely patří:

1. 1. chemické výrobky:

   sloučeniny mědi, chemicky čisté kovy pro laboratorní, rozborovou a jinou potřebu, suřík (minium), kleit (kysličník olovnatý), běloba olověná, běloba zinková, běloba grifitová (lithopon) a pod.,

1. 2. pozinkovaní výrobků:

   drátů, lan, drátěných výrobků, drobného železného zboží, pásů válených za studena, domácího a hospodářského nářadí, zásobníků na vodu, kotlů, sudů, nádržek, trubek, svorek pro volná vedení, armatur, těžních vozíků, plechů, rour, fitingů a pod.,

1. 3. poolovění výrobků:

   plechů, pásů za tepla a za studena válcovaných a pod.,

1. 4. pocínování výrobků:

   drátů na bandáže, rotorů, kabelových drátů, předmětů pro průmysl poživatin a pod.,

1. 5. kovy jako provozní pomocný prostředek, které nepřecházejí do výrobku:

   hliník k výrobě uhlíkuprostých kovů, hliník k účelům desoxydačním a pro redukci strusky, zinek k odstříbření olova, cín k výrobě cínových roztoků pro vlastní potřebu při tažení drátů a pod.,

1. 6. anodový materiál pro galvanické zušlechťování,
2. 7. pájky pro spájení všeho druhu,
3. 8. pokovování výrobků nastříkáním kovu,
4. 9. legovaný železný a ocelový materiál jakož i tvrdý kov,
5. 10. kovy pro výrobu slitin drahých kovů, amalgamů a pod., vyjma slitiny kovů se stříbrem do 8%,
6. 11. výrobky ze rtuti všeho druhu, rtuť pro přístroje a výrobky prvního stupně zpracování z molybdenu a wolframu.

§ 17.

Kontingenty pro mimořádnou potřebu a pro přepracování.

(1) Ministerstvo průmyslu, po případě v dohodě s ministerstvem vnitřního obchodu, na Slovensku pověřenectvo průmyslu a obchodu, přidělují oprávnění k odběru kovů a kovových výrobků, jde-li o potřebu pro mimořádné a výjimečné případy.

(2) Potřebou pro mimořádné a výjimečné případy je zejména potřeba kovů a kovových výrobků spotřebitelů, kteří nepatří pod některého z uvedených nositelů kontingentů, potřeba pro rozšiřování podniků (investice) schválená ministerstvem průmyslu, na Slovensku pověřenectvem průmyslu a obchodu, potřeba pro přepracování a potřeba pro rekonstrukce.