Vyhláška ministra financí k některým ustanovením zákona o dani ze mzdy.

Čl. 1.

Tohoto zmocnění ministr financí zatím nepoužívá, ježto by takováto úprava se vztahovala jen na druhou část roku 1947. Ministr tak učiní až pro rok 1948.

Čl 2.

Daň ze mzdy jest vypočítati z celé kongruy, která duchovnímu přísluší, tedy nikoliv jen z doplatku kongruy.

Tuto daň srazí vyplácející pokladna při výplatě doplatku kongruy, po příp nevyplácí-li doplatek kongruy, odvede tuto daň a vyžádá si ji od duchovního.

Čl. 3.

(1) Náhradami služebních výdajů jsou takové platy zaměstnavatele zaměstnanci, kterými zaměstnavatel nahrazuje

1. a) přímá vydání zaměstnancova, jež učinil zaměstnanec na účet zaměstnavatele, aby mohl provésti úkoly jemu uložené,
2. b) výdaje, které slouží k úhradě zvýšených a přiměřených nákladů spojených s výkonem služby a
3. c) výdaje, které jsou spojeny s výkonem zvýšených povinností při zastávání určitého zaměstnání.

(2) Hradí-li plátce příjemci jen skutečně vynaložené služební výdaje na základě dokladů příjemcem předložených, jsou tyto celé náhrady daněprosté.

(3) Platí-li plátce příjemci na tyto výdaje paušál nebo hradí-li je příjemce ze svého platu, jest daněprostá jen ta část paušálu nebo platu, kterou zaměstnanec zaměstnavateli jako skutečný služební výdaj prokáže. Ministerstvo financí může výši dani nepodrobené náhrady služebních výdajů určiti paušálem.

(4) Ministerstvo financí stanoví, že jeho dosavadní výnosy ve věci náhrad služebních výdajů zůstávají až do odvolání, nejdéle však do konce tohoto roku v platnosti. Dnem 1. ledna 1948 pozbývají všechny tyto výnosy bez výjimky platnosti. Jednotlivé kategorie zaměstnanců, u nichž se služební výdaje vyskytují, mohou podati u ministerstva financí žádost o stanovení výše daněprostých náhrad služebních výdajů. Tuto žádost nutno náležitě odůvodniti a výši skutečných výdajů osvědčiti.

(5) U státních a jiných veřejných zaměstnanců a u zaměstnanců Národní banky československé jsou zásadně jako náhrady služebních vydání dani ze mzdy nepodrobeny:

Diety, cestovné, povozné a jiné jakkoliv pojmenované poplatky cestovné (jako hodinové, kilometrové atd.), jízdné k nádraží a z nádraží, poplatky za pochůzky, cestovní paušály, zavazadelné, stravné, nocležné, náhrady za přesídlení při přeložení spolu s náhradou za poškození nábytku, poplatky substituční (pokud jsou poplatky cestovními a dietami, nikoliv však odměnou za substituci), odškodné za činži, paušály kancelářské, paušály na úřední místnosti, jakož i jiné druhy náhrady služebních výdajů státních a jim na roveň postavených zaměstnanců podle § 147 platového zákona č. 103/1926 Sb.

(6) Od uvedených služebních výdajů nutno rozeznávati výdaje na dosažení, zabezpečení a udržení mzdy. Takovými výdaji jest na př. náklad na odborné pomůcky a knihy k zaměstnání potřebné, na opatření a zachování vlastního pracovního nářadí a šatu, náklad na jízdné z místa a do místa pracovního, pensijní a veřejnoprávní sociální příspěvky, příspěvky Revolučnímu odborovému hnutí a pod. Tyto výdaje nejsou vůbec odčitatelný, ježto byl na ně brán zřetel již při stanovení sazby daně ze mzdy.

Čl. 4.

Pokud jde o osvobození darů vyplacených v roce 1947, zůstávají dary vyplacené před 1. červencem 1947 osvobozeny podle § 7, odst. 3 zák. o př. d. jen do částky 2000 Kčs ročně a jen dary vyplacené po 30. červnu se posuzují podle tohoto zákona.

Ježto však z darů jest osvobozena celoroční částka 10.000 Kčs, lze z darů vyplacených po 30. červnu osvoboditi jen část z 10.000 Kčs, která nebyla již v prvním pololetí vyčerpána.

1. Příklad:

   Zaměstnanec dostal v dubnu dar 3000 Kčs, z něhož byla osvobozena částka 2000 Kčs. V srpnu dostane další dar 11.000 Kčs. Ježto již 2000 Kčs bylo v dubnu uznáno za osvobozené, lze od daru 11.000 Kčs odečísti jako osvobozenou jen částku, která zbývá do 10.000 Kčs ročně, t. j. 8000 Kčs. Bude tedy z tohoto druhého daru dani podléhati částka 3000 Kčs.

Čl. 5.

(1) Zákon o dani ze mzdy zavádí pouze jedinou sazbu, stejnou pro všechny příjemce bez rozdílu, mají-li příslušníky domácnosti nebo ne, tedy jsou-li svobodni, ženatí-bezdětní nebo mají-li děti nebo jiné příslušníky domácnosti. Příjemcům, kteří nemají žádného příslušníka domácnosti, bude daň srážena touto sazbou z dani podrobené hrubé mzdy. Přirážka (jako byla přirážka podle § 19 z. o. př. d.) se k této sazbě nevybírá. Na okolnost, kolik má příjemce příslušníků domácnosti bere se zřetel tím způsobem, že se od hrubé dani podrobené mzdy odečte za každého příslušníka domácnosti částka stanovená v § 7.

(2) Příslušníky domácnosti jsou:

1. a) manželka (družka), po příp. manžel (druh), a nezletilé děti (vnuci, pastorci, schovanci), žijí-li s příjemcem ve spotřebním společenství,
2. b) zletilé děti, nezletilí sourozenci, nezletilí synovci a neteře příjemce (příjemkyně) nebo jeho manželky (jejího manžela), jsou-li v příjemcově zaopatření,
3. c) rodiče, prarodiče, nevlastní rodiče, pěstouni, zeťové, snachy, tchán a tchýně příjemce (příjemkyně) nebo jeho manželky (jejího manžela), jsou-li v příjemcově zaopatření,
4. d) zletilí sourozenci, synovci a neteře příjemce (příjemkyně) nebo jeho manželky (jejího manžela), jsou-li práce neschopni a v příjemcově zaopatření.

Podmínkou pro to, aby osoby uvedené sub a) byly uznány za příslušníky domácnosti, jest, že žijí s příjemcem ve spotřebním společenství, t. j. že se jejich životní potřeby hradí v rámci domácnosti a převážně z prostředků domácnosti. Z uvedeného plyne, že tyto osoby musí, mají-li býti uznány za příslušníky domácnosti, zásadně bydleti v příjemcově domácnosti. Není však na závadu, pobývají-li mimo tuto domácnost jen přechodně, na př. za účelem studií, výkonu vojenské presenční služby, letního pobytu, pobytu na léčení a pod. Naprosto nerozhoduje, mají-li tyto osoby vlastní příjmy, ať z pracovního poměru nebo z jiných pramenů. Na rozdíl od dosavadního stavu budou tedy tyto osoby uznány za příslušníky domácnosti, i když mají příjmy přesahující 12.000 Kčs ročně.

Podmínkou pro to, aby osoby uvedené sub b) až d) byly uznány za příslušníky domácnosti, jest, že jsou v příjemcově zaopatření, to znamená, že jim příjemce poskytuje nebo hradí převážně byt, stravu a ošacení. Tyto osoby tedy nemusí bydleti v příjemcově domácnosti, ale na rozdíl od osob sub a) uvedených, nesmějí, mají-li býti uznány za příslušníky domácnosti, míti vlastní příjmy, postačující k jejich výživě. V zájmu jednotnosti ukládá ministerstvo financí podřízeným úřadům, aby uznávaly za příjmy postačující k výživě roční hrubou mzdu 12.000 Kčs nebo čistý příjem z jiných pramenů 10.000 Kčs. Má-li uvedená osoba oba druhy příjmů (mzdu i příjmy z jiných pramenů), rozhoduje součet obou druhů příjmů a hranice 12 000 Kčs ročně.

U osob sub d) uvedených jest další podmínkou pro jich uznání za příslušníky domácnosti, že jsou práce neschopny.

(3) Výši odčitatelné částky na příslušníky domácnosti stanoví § 7. Zde nutno rozlišovati dvě skupiny příslušníků domácnosti.

Do první skupiny patří příslušníci uvedení v odst. 2, sub a) a b), do druhé skupiny příslušníci uvedení v odst. 2, sub c) a d).

V první skupině se odečítá za manželku 500 Kčs měsíčně (116 Kčs týdně), za prvního z ostatních příslušníků této skupiny (tedy za dítě, vnuka, pastorka, schovance, nezletilého sourozence, nezletilého synovce, nezletilou neteř) 600 Kčs měsíčně (138 Kčs týdně), za druhého 700 Kčs měsíčně (161 Kčs týdně), za třetího 1000 Kčs měsíčně (231 Kčs týdně) a za čtvrtého a každého dalšího z ostatních příslušníků domácnosti této skupiny po 1200 Kčs měsíčně (po 277 Kčs týdně).

Má-li tedy příjemce na př.

V druhé skupině se odečítá na všechny příslušníky domácnosti stejná částka, tedy nezvýšená na druhého a každého dalšího příslušníka. Za každou z těchto osob se odečítá měsíčně částka 500 Kčs a týdně částka 116 Kčs. Měl-li by tedy příjemce vedle příslušníků uvedených shora sub a) až g) ve svém zaopatření na př. otce i matku, zvýšily by se částky v těchto příkladech uvedené vždy o 1000 Kčs měsíčně.

(4) Zvláštní ustanovení platí pro příjemce ovdovělé, rozloučené, rozvedené nebo trvale nežijící s manželem (manželkou) ve společné domácnosti.

Nemají-li tito příjemci žádného příslušníka domácnosti, neodečte se jim žádná odčitatelná částka.

Mají-li však alespoň jedno dítě (vnuka, pastorka, schovance) jako příslušníka domácnosti, zvýší se jim sleva příslušející na tyto příslušníky měsíčně o 500 Kčs (týdně o 116 Kčs). Totéž platí pro svobodné příjemce, kteří mají jako příslušníka domácnosti alespoň jedno nemanželské dítě.

1. Příklad:

   Vdovec má dvě nezletilé děti; bude mu odečtena částka 1800 Kčs měsíčně. Rozloučená příjemkyně má tři nezletilé děti; bude jí odečtena částka 2800 Kčs atd.

Nemá-li takovýto příjemce žádné dítě (vnuka, pastorka, schovance), ale má jiné příslušníky domácnosti (t. j. ostatní příslušníky uvedené v odst. 2 sub b) až d), bude mu na ně odečtena částka připadající podle § 7, odst. 2 a 3, ale nezvýšená o 500 Kčs podle § 7, odst. 4, neboť zvýšení odčitatelné částky o 500 Kčs přísluší jen těm z uvedených příjemců, kteří mají dítě (vnuka, pastorka, schovance) jako příslušníka domácnosti.

(5) Vdané příjemkyni (družce), která žije s manželem (druhem) ve společné domácnosti, bude vždy odečtena částka 500 Kčs měsíčně (116 Kčs týdně) bez rozdílu, zda má nebo nemá děti nebo jiné příslušníky domácnosti. Sleva na příslušníky domácnosti bude povolena pouze jejímu manželovi (druhovi). Podle § 7, odst. 6 mohou si však manželé (druh a družka) se svolením berní správy tyto slevy prohoditi. Předpokladem ovšem jest, že manžel (druh) podléhá rovněž dani ze mzdy anebo nepodléhá vůbec dani, neboť nepodléhá-li dani ze mzdy, nýbrž podléhá dosavadní dani důchodové, na př. je-li obchodníkem, živnostníkem a pod., nemůže pro různost sazeb a způsobů slevy na příslušníky domácnosti se tohoto ustanovení použiti současně pro obor daně důchodové a daně ze mzdy.

(6) Sleva podle § 7, odst. 7 poskytovaná příjemcům, kteří vychovali alespoň dvě děti, má význam jen pro vdovce (vdovy), kteří vychovali dvě děti a pro ty svobodné příjemce (příjemkyně), kteří vychovali dvě nemanželské děti. U ostatních příjemců tato sleva nepřehází v úvahu, ježto stejně vysokou nebo větší slevu mají již z jiného důvodu.

(7) O průkazu počtu příslušníků domácnosti viz pokyny k § 19.

Čl. 6.

Příjemce prokáže berní správě nárok na tuto úlevu a procento invalidity výměrem o zaopatřovacích požitcích nebo potvrzením úředního lékaře. Ustanovení čl. 16, odst. 2 tohoto výnosu platí obdobně.

Čl. 7.

(1) Postup jest zřejmý z tohoto příkladu:

Svobodný příjemce má pravidelnou měsíční mzdu 4000 Kčs. V srpnu mu plátce vyplatí vedle pravidelné mzdy dar ve výši 25.000 Kčs. Srážka daně ze mzdy z tohoto daru se provede takto:

bude sražen jako daň ze mzdy z částky 25.000 Kčs, vyplacené jako dar v měsíci srpnu.

(2) Ustanovení § 12, odst. 2 znamená v podstatě rozvržení jednorázové mzdy na jednotlivá mzdová období. Pobírá-li příjemce od plátce mzdu jen po část roku, nelze přirozeně jednorázovou výplatu rozvrhnouti na celý rok, nýbrž jen na ta mzdová období, po která přílepce od plátce pobírá mzdu.

1. Příklad:

   Svobodný zaměstnanec nastoupil u plátce 1. srpna s měsíčním platem 6000 Kčs. V listopadu dostane provisi 5000 Kč.

1. Plátce vypočte daň z provise takto:

   Ježto byla provise vyplacena za dobu pěti měsíců, připadá z ní na jeden měsíc částka 1000 Kčs.

   Čl. 7.

   Na měsíční mzdu 6000 Kčs zvětšenou o poměrnou část provise, t. j. o 1000 Kčs, tedy na 7000 Kčs připadá daň	956 Kčs
   na normální mzdu 6000 Kčs připadá daň	661 Kčs
   rozdíl	295 Kčs
   násobí plátce počtem měsíců, v nichž byl příjemce u něho zaměstnán, tedy pěti, a částku	1475 Kčs
   srazí při výplatě jednorázové mzdy.

(3) Pro výpočet daně z jednorázových mezd vyplacených v roce 1947 platí ustanovení § 30 (viz čl. 18).

Čl. 8.

1. Příklady:
   1. 1. Svobodný montér, který má pravidelnou měsíční mzdu ve výši 5000 Kčs odjíždí počátkem března na tříměsíční montáž. Vzhledem k tomu mu plátce vyplatí zálohu na mzdu za příští 3 měsíce v částce 15.000 Kčs. Srážka daně ze mzdy z této zálohy se provede takto:

      Kdyby tato záloha byla vyplácena v pravidelných (měsíčních) výplatních obdobích, vyplácel by mu plátce měsíčně 5000 Kčs. Na tuto částku připadá daň ze mzdy ve výši 419 Kčs. Proto z vyplacené zálohy srazí plátce na dani ze mzdy částku 1257 Kčs, t. j. 3×419 Kčs.

   1. 2. Svobodný příjemce má pravidelnou měsíční mzdu vyplácenou pozadu ve výši 6000 Kčs. Výplata provádí se tak, že v polovině měsíce obdrží zálohu 2500 Kčs, která se mu zúčtuje koncem měsíce. Srážka daně ze mzdy se provede takto:

      Čl. 8.

      Ze zálohy 2500 Kčs nebude provedena srážka daně ze mzdy.
      Koncem měsíce k vyplaceným	3.500 Kčs
      se připočte záloha vyplacená v polovině téhož měsíce	2500 Kčs
      a ze součtu	6000 Kčs
      se provede srážka daně ze mzdy v částce	661 Kčs.

   1. 3. Ženatý bezdětný poplatník s měsíční mzdou 5000 Kčs potřebuje na léčení manželky větší částku peněz a plátce mu půjčí 10.000 Kčs. Příjemce se zaváže, že vypůjčenou částku splatí v pravidelných měsíčních splátkách po 1000 Kčs, které si plátce srazí ze mzdy. Z vyplacené zápůjčky 10.000 Kčs se srážka daně ze mzdy neprovede. Skutečnost, že v příštích výplatních obdobích si plátce sráží ze mzdy 1000 Kčs na splacení zápůjčky, je pro srážku daně ze mzdy bez významu (plátce sráží daň ze mzdy z částky 5000 Kčs, tedy 339 Kčs).

Čl. 9.

1. Příklad:

   Svobodný veřejný zaměstnanec s pravidelnou měsíční mzdou 5000 Kčs byl dne 1. dubna 1949 jmenován se zpětnou platností k 1. dubnu 1948. Platové zvýšení činí u něho 1000 Kčs měsíčně. V květnu 1949 mu byly vyplaceny vedle pravidelné měsíční mzdy (6000 Kčs) doplatky v částce 13.000 Kčs. Srážka daně ze mzdy se provede takto:

   Čl. 9.

   a) Doplatky za dobu od 1. ledna 1949 do 30. dubna 1949 v částce 4000 Kčs (t. j. měsíčně 1000 Kčs) se připočtou k výplatám pravidelné mzdy za tuto dobu (t. j. k částce 5000 Kčs měsíčně). Činí tedy celková měsíční mzda v těchto měsících	6000 Kčs.
   Daň ze mzdy na tuto částku připadající činí	661 Kčs,
   na dani ze mzdy bylo sraženo z částky 5000 Kčs	419 Kčs,
   tudíž rozdíl v částce	242 Kčs
   srazí se z měsíčních doplatků 1000 Kčs, tedy celkem za měsíce leden až duben 968 Kčs (4×242 Kčs).
   b) Doplatky za dobu od 1. dubna 1948 do 21. prosince 1947 v částce 9000 Kčs zdaní se způsobem uvedeným v příkladu k § 12, odst. 2, t. j. takto:
   Pravidelná roční mzda zaměstnancova činí	72.000 Kčs
   k tomu uvedené doplatky	9.000 Kčs
   celkem	81.000 Kčs.
   Roční daň ze mzdy odpovídající této mzdě činí	10.716 Kčs.
   Roční daň ze mzdy odpovídající pravidelné mzdě (72.000 Kčs) činí	7.932 Kčs,
   rozdíl v částce	2.784 Kčs

   bude sražen jako daň ze mzdy z částky 9000 Kčs vyplacené jako doplatky za uplynulý kalendářní rok.

Čl. 10.

1. Příklad:

   Čl. 10.

   (1) Svobodný příjemce s týdenní mzdou 800 Kčs dosáhl v sezoně týdenní mzdy 2000 Kčs po dobu deseti týdnů. Ve zbytku kalendářního roku měl týdenní mzdu opět 800 Kčs. Jeho celoroční mzda tudíž činila (800×42+2000×10)	53.600 Kčs.
   Na dani ze mzdy mu bylo správně sraženo (47 Kčs×42+377 Kčs×10)	5.744 Kčs.
   Celoroční daň ze mzdy připadající na celoroční mzdu činí	4.068 Kčs
   bylo tedy sraženo o	1.676 Kčs
   více.
   Ze mzdy připadající na poslední mzdové období nesrazí plátce daň ze mzdy v částce	47 Kčs
   a zbytek	1.629 Kčs
   vrátí příjemci a odvede o něj při příštích odvodech daně méně.

(2) O súčtování za rok 1947 platí ustanovení § 30.

Čl. 11.

1. Příklady:
2. 1. Svobodný příjemce byl zaměstnán od 1. ledna do 30. června 1949 u plátce A za měsíční mzdu 3000 Kčs a od 1. července do 31. prosince 1949 u plátce B za měsíční mzdu 6000 Kčs.

   Čl. 11.

   Celková roční mzda u příjemce činila (6×3000+6×6000)			54.000 Kčs.
   Celoroční daň ze mzdy připadající na tuto celoroční mzdu činí			4.068 Kčs.
   Na dani ze mzdy bylo sraženo:
   a) plátcem A (6×147)		882 Kčs
   b)plátcem B (6×661)		3.966 Kčs
   	celkem		4.848 Kčs.
   Rozdíl v částce			780 Kčs
   vrátí plátce B při poslední výplatě tím způsobem, že nesrazí částku připadající na poslední výplatu, t. j. částku			661 Kčs
   a zbytek			119 Kčs
   vrátí příjemci.

1. 2. Svobodný poplatník v době od 1. ledna do 30. dubna 1949 studoval a neměl mzdy. V době od 1. května do 31. srpna 1949 byl zaměstnán u plátce A za 2000 Kčs měsíčně. V době od 1. září do 31. prosince 1949 byl zaměstnán u plátce B za 5000 Kčs měsíčně. Súčtování se provede takto:

   Čl. 11.

   V kalendářním roce 1949 činila celková mzda příjemcova (4×2000+4×5000)			28.000 Kčs.
   Daň ze mzdy za dobu, po kterou příjemce mzdu pobíral, t. j. za 8 měsíců, odpovídající této mzdě činí (8×202 Kčs, které připadají na průměrnou měsíční mzdu 3500 Kčs)			1.616 Kčs.
   Na dani ze mzdy bylo správně sraženo:
   a) plátcem A (4×63 Kčs)		252 Kčs
   b) plátcem B (4×419 Kčs)		1.676 Kčs
   	celkem		1.928 Kčs;
   o rozdíl v částce			312 Kčs
   srazí plátce B při poslední výplatě méně na dani ze mzdy (srazí tedy pouze 107 Kčs, t. j. 419 Kčs—312 Kčs).

Čl. 12.

1. Příklad:

   Čl. 12.

   Svobodný příjemce má týdenní mzdu	1.500 Kčs.
   Plátce mu srážel týdně na dani ze mzdy chybně místo správné srážky 185 Kčs.	150 Kčs,
   Za rok srazil tedy na dani ze mzdy	7.800 Kčs
   místo správných	9.620 Kčs
   rozdíl v částce	1.820 Kčs
   předepíše berní správa příslušná podle bydliště příjemcova dodatečně příjemci k přímému placení.

Čl. 13.

1. Příklad:

   Svobodný příjemce má dva plátce. Plátce A platí mu měsíčně mzdu v částce 3500 Kčs, plátce B měsíčně 1800 Kčs.

   Čl. 13.

   Plátce A srazil za celý rok na dani ze mzdy (202×12)	2.424 Kčs
   plátce B (51×12)	612 Kčs
   na dani že mzdy bylo sraženo celkem	3.036 Kčs.
   Kdyby tu byl jediný plátce, činila by měsíční mzda příjemcova 5300 Kčs, t. j. ročně 63.600 Kčs a celoroční srážka daně ze mzdy by činila	5.820 Kčs;
   rozdíl v částce	2.784 Kčs
   předepíše berní správa příslušná podle bydliště příjemcova dodatečně příjemci k přímému placení.

Čl. 14.

Na základě § 17 stanoví ministerstvo financí, že každý plátce jest povinen vésti v provozovně pro každého příjemce mzdový list. Ve mzdovém listě jest povinen zaznamenávati toto:

1. 1. jméno a příjmení, povolání, den narození, bydliště, částku odčitatelnou podle § 7, částkou odčitatelnou podle § 9 a berní správu příslušnou podle příjemcova bydliště;
2. 2. pro každé mzdové období:
   1. a) den výplaty mzdy a označení mzdového období,
   2. b) údaje o odpracované době,
   3. c) hrubou mzdu v hotovosti se všemi příplatky a odměnami,
   4. d) požitky v přírodninách,
   5. e) odměnu za vyšší výkon nepodrobenou dani ze mzdy,
   6. f) odměnu za práci přes čas nepodrobenou dani ze mzdy,
   7. g) jiné odměny nepodrobené dani ze mzdy,
   8. h) náhrady služebních výdajů (berní správa může však na plátcovu žádost povoliti, že nemusí některé náhrady služebních výdajů, na př. diety a pod. uváděti),
   9. i) sraženou daň ze mzdy.

Položky uvedené pod písm. e) až g) se mohou v mzdovém listě sloučiti, rozvádí-li je plátce pro každého zaměstnance a každé mzdové období v příloze mzdového listu.

Vzor mzdového listu vydán nebude. Zaměstnavatelé mohou mzdový list vésti na tiskopisech, které jim vyhovují; musí však na něm uvésti všechny shora uvedené údaje.

Čl. 15.

Pro hlášení o sražené dani ze mzdy jest použiti prozatím dosavadních tiskopisů hlášení o srážkové dani důchodové.

Čl. 16.

(1) O způsobu provedení průkazu o počtu příslušníků domácnosti stanoví ministerstvo financí až do odvolání toto:

1. a) Pokud jde o státní a jiné veřejné zaměstnance a příjemce veřejných odpočivných a zaopatřovacích požitků, lze okolnost, zda mají manželku a kolik nezletilých dětí, seznati z likvidačního archu. Proto zprošťuje ministerstvo financí tyto zaměstnance povinnosti předkládati ohledně manželky a nezletilých dětí zmíněné potvrzení. Likvidatury vypočtou odčitatelnou částku podle stavu, který vyplývá z likvidačního archu;
2. b) ostatní zaměstnanci předloží plátci „lístek pro domácnost“, používaný pro výdej potravinových lístků. Z tohoto dokladu seznají zaměstnavatelé zda má příjemce manželku a kolik nezletilých dětí. Tento stav poznamenají na mzdovém listě každého zaměstnance a vypočtou odčitatelnou částku podle počtu těchto příslušníků domácnosti;
3. e) okolnost, že mají v zaopatření osoby uvedené v § 8, odst. 1, písm. b) až d) [viz čl. 5, odst. 2] a kolik jich mají, prokáží příjemci uvedení shora sub a) a b) plátci předložením potvrzení, které jim vystaví berní správa příslušná podle jejich bydliště; vzhledem k ustanovení § 8, odst. 3, věty druhé vystaví však berní správa toto potvrzení jen, předloží-li jí tito příjemci místopřísežné prohlášení, že tyto osoby, na něž se domáhají slevy, nemají vlastní příjmy přesahující 12.000 Kčs, jde-li o mzdu, nebo 10.000 Kčs, jde-li o příjmy z jiných pramenů;
4. d) vdané příjemkyně prokáží okolnost, že jsou vdány, plátci předložením „lístku pro domácnost“, po případě předloží mu rozhodnuti berní správy podle § 7, odst. 6, t. j. že se jim přiznává sleva, která přísluší manželovi;
5. e) okolnost, že vychovali dvě děti, prokáží příjemci plátci předložením potvrzení, které jim vystaví berní správa příslušná podlé jejich bydliště;
6. f) nemohou-li příjemci předložiti „lístek pro domácnost“ (na př. pensista bydlící mimo Prahu má jej předložiti Všeobecnému pensijnímu ústavu v Praze), vyžádají, si na základě „lístku pro domácnost“ od berní správy svého bydliště potvrzení o počtu příslušníků domácnosti, a zašlou je plátci.

(2) Podle § 19 nesmí plátce poskytnouti příjemci slevu podle § 7, po případě, kdyby šlo o změnu ve prospěch příjemce, nesmí zvýšiti rozsah této slevy, dokud příjemce neprokáže okolnosti rozhodné pro poskytnutí nebo zvýšení této slevy. To znamená, že plátce nesmí do té doby odčitatelné částky podle § 7 odčítati po př. nesmí je zvýšiti. Při opožděném předložení průkazu smí plátce k průkazu přihlížeti teprve počínajíc mzdovým obdobím, následujícím po období, v němž bude průkaz plátci předložen. (Jediná výjimka platí pro narození dítěte, neboť v tomto případě přísluší podle § 7, odst. 9 příjemci na ně sleva již pro to mzdové období, v němž se dítě narodilo). Jest nepřípustno za dřívější období daňovou srážku opraviti odečtením odčitatelných částek. Předloží-li tedy na př. ženatý bezdětný příjemce, jemuž je mzda vyplácena měsíčně, plátci teprve 20. listopadu lístek pro domácnost musí mu plátce až do konce listopadu srážeti daň jako svobodnému a teprve při výplatě mzdy za prosinec smí mu odečísti odčitatelnou částku na manželku.

Vzhledem však k tomu, že příjemci neměli možnost před započetím se srážením daně ze mzdy prokázati plátci okolnosti rozhodné pro slevu podle § 7, povoluje ministerstvo financí výjimečně, aby plátci dodatečně opravili daňové srážky za měsíce červenec, srpen a září tak, jako by průkaz byl předložen před 1. červencem, jestliže příjemci předloží průkaz nejpozději do konce září t. r.

(3) Pro potvrzení berních správ zmíněné v odst. 1, písm. c) a e) použijí berní správy dosavadních tiskopisů (až do vyčerpání zásoby) a místo daňových skupin vyznačí na nich odčitatelnou částku podle § 7 a § 9, a to odděleně částku odčitatelnou na manželku a nezletilé děti, odděleně částku odčitatelnou ha ostatní příslušníky domácnosti a úhrn obou částek.

Čl. 17.

Na základě § 29, odst. 3 stanoví ministerstvo financí, že až do odvolání platí pro výklad otázky, co se pokládá za mzdu za práci přes čas a za mzdu za vyšší výkon, zásady stanovené vyhláškou ministra financí ze dne 15. listopadu 1946, č. 2010 Úředního listu, o řízení ve věci osvobození služebních požitků za vyšší výkony od daně důchodové a výnosu ministerstva financí; ze dne 2. prosince 1946, č. 303.018/46-V/l, o služebních požitcích že přací přes čas.

ČI. 18.

(1) Příklad pro zdanění jednorázové mzdy vyplacené v první polovici roku 1947.

Svobodný zaměstnanec s měsíčním platem 4000 Kčs dostal 15. května 1947 od zaměstnavatele odměnu 4000 Kčs. Z této odměny podléhaly dani důchodové podle § 7, odst. 3 zák. o př. d. 2000 Kčs.

Stejným způsobem se, postupuje, bude-li příjemci vyplacena jednorázová mzda v druhé polovici roku 1947.

(2) Příklad pro vyměření daně podle § 14 za rok 1947.

Svobodný příjemce byl v roce 1947 zaměstnán současně u dvou plátců.