1. D. Vlastnosti a zkoušení kamenného prachu.
    1. 1. Vlastnosti kamenného prachu.

      § 122.

      Odkaz § 122.

      Kamenný prach, používaný pro prachové uzávěry, musí vyhovovati těmto požadavkům:

      1. a) Musí býti tak jemný, aby úplně propadl kontrolním sítem z drátěného tkaniva o 144 okách na 1 cm2 při tlouštce drátu 0,35 mm ČSN 1210 a aby nejméně jeho 50 váhových procent propadlo sítem o 6400 okách na 1 cm2 při tlouštce drátu 0,075 mm ČSN 1210.
      2. b) Nesmí obsahovati více než 15 váhových procent hořlavých látek.
      3. c) Musí zůstati v dole rozviřitelný.
      4. d) Musí být zdravotně nezávadný.
    1. 2. Schvalování kamenného prachu.

      § 123.

      Odkaz § 123.

      V dolech smí býti používáno jen takového kamenného prachu, který byl schválen báňským hejtmanstvím v Praze. O schválení je třeba požádat podle vzoru příl. 3.

    1. 3. Zkoušení kamenného prachu.

      Jemnost.

      § 124.

      Odkaz § 124.

      (1) Vzorek musí být průměrný z nejméně 10 q kamenného prachu. Prokáže-li se však, že předepsané zkoušky byly prováděny výrobcem, postačí kontrolní zkoušky s průměrnými vzorky, vzatými jen z 50 kg dodaného prachu. Při plynulé výrobě třeba zkoušku opakovat nejméně jednou měsíčně.

      (2) Zkouška se provádí takto: Na síto o 6400 okách na 1 cm2 se nasype 25 g kamenného prachu a prosívá se 10 minut tím způsobem, že se rukou se sítem narazí 125krát za minutu o druhou. Vždy po 25 nárazech se otočí sítem ve vodorovné poloze o pravý úhel (90°). Po 3, 5 a 8 minutách se otře spodní plocha síta měkkým štětcem. Po posledním klepnutí se střepe nárazem nakloněného síta na pevnou podložku zbytek prachu na jedno místo síta a vysype se za účelem zjištění váhy na porcelánovou misku. Váží-li zbytek víc než 12.5 g, nesmí být kamenného prachu v tomto stavu použito. Váží-li méně než 12,5 g, nasype se na síto o 144 okách na 1 cm2, kde se prosívá stejně, avšak po 5 minut; neklepe se však, ani se štětcem nestírá. Nepropadne-li úplně, nesmí být kamenného prachu rovněž použito.

      Obsah hořlavých součástek.

      § 125.

      Odkaz § 125.

      (1) Vzorek musí být průměrný z nejméně 10 q kamenného prachu. Zkouška se provádí u nepoužitého kamenného prachu nejméně jednou měsíčně.

      (2) Zkouška se provádí takto: 3 g vysušeného vzorku se „žíhají po 5 hodin při teplotě 450° až 480° C a zbytek po žíhání se zváží. Rozdíl původní váhy vzorku a váhy zbytku po žíhání, vyjádřený v procentech původní váhy vzorku, dává obsah hořlavých součástek.

      Rozviřitelnost.

      § 126.

      Odkaz § 126.

      (1) Zkouška se provádí u kamenného prachu na uzávěrách běžně fouknutím ústy. Zkornatění povrchu není závadou.

      (2) Zkouška kamenného prachu, uloženého na skladě, se provádí nejméně jednou měsíčně uložením v dole ve výdušném větrním proudu. Větrní proud v tomto místě nesmí být sušší než v místě budoucího upotřebení prachu. Prach je upotřebitelný, lze-li jej po jednoměsíčním uložení lehkým fouknutím ústy rozvířit tak, aby se vznášel ve vzduchu.

      (3) Zkouška v pokusné stanici se provádí uložením na otevřeném místě nad vodou v nádobě neprodyšně uzavřené, v níž je vzduch nasycen vodními parami. Prach je upotřebitelný, lze-li jej po sedmidenním uložení lehkým fouknutím ústy rozvířiti tak, aby se vznášel ve vzduchu.

      Zdravotní nezávadnost.

      § 127.

      Odkaz § 127.

      Zdravotní nezávadnost kamenného prachu musí být prokázána odborným posudkem Ústavu pracovního lékařství.

  1. V. Osvětlení.
    1. A. Způsob osvětlení.

      Přípustná svítidla.

      § 128.

      Odkaz § 128.

      (1) V dole se smí používat jen svítidel, jež dodal závod.

      (2) Stálé elektrické osvětlovací zařízení musí vyhovovat předpisům ESČ pro příslušný prostor v dole.

      (3) Přenosná svítidla musí přesně odpovídat původním vzorům, které schválilo báňské hejtmanství. Každé přenosné svítidlo musí mít typové označení.

      Otevřená a bezpečnostní svítidla.

      § 129.

      Odkaz § 129.

      (1) Svítidla s nechráněným plamenem (otevřené osvětlení) se smí používat jen v dolech I. třídy nebezpečí.

      (2) V dolech II. a III. třídy nebezpečí se smí používat jen bezpečnostních svítidel (bezpečnostní osvětlení).

      (3) Je-li část dolu zařazena do I. třídy nebezpečí a část dolu do II. třídy nebezpečí, musí se používat bezpečnostních svítidel v celém dole.