Vyhláška nejvyššího úřadu cenového o rozpětích v obchodu s nábytkem.

§ 1.

Tato vyhláška se vztahuje na obchod s dřevěným a kovovým nábytkem. Nevztahuje se však na obchod:

1. a) s proutěným nábytkem,
2. b) s upotřebeným nábytkem a
3. c) s nábytkem, pro který jsou stanoveny nejvyšší spotřebitelské ceny.

§ 2.

(1) Velkoobchodní podniky udržující sklad a prodávající překupníkům ze skladu, smějí si připočítávat k netto nákupním cenám nábytku obchodní rozpětí nejvýše 15%. Dodávají-li tyto podniky překupníkům přímo ze závodu výrobce, smí rozpětí činiti nejvýše 9%.

(2) Prodává-li velkoobchodník jinému velkoobchodníku, musí se o rozpětí stanovené v odstavci 1 děliti; v takovém případě musí prodávající sděliti kupujícímu, jakou část velkoobchodního rozpětí již vyčerpal.

(3) Jestliže velkoobchodní podnik provádí na nábytku dokončující práce ve vlastním podniku, nebo je dá provésti v jiných podnicích, vypočítávají se netto nákupní ceny takového nábytku tím způsobem, že se k netto nákupní ceně nábytku, vypočtené podle § 6, připočtou náklady za další opracování a za materiál v přípustné výši.

§ 3.

(1) Maloobchodní podniky udržující sklad a prodávající nábytek spotřebiteli ze skladu, smějí počítat k netto nákupním cenám nábytku nejvýše obchodní rozpětí podle přílohy této vyhlášky. Ustanovení § 2, odst. 3 platí obdobně.

(2) Prodá-li maloobchodník jinému maloobchodníkovi, musí se o rozpětí dělit; v takovém případě musí prodávající sděliti kupujícímu, jakou část maloobchodního rozpětí již vyčerpal.

(3) Prodává-li výrobce nábytek přímo spotřebiteli ze své prodejny, která je od výrobní provozovny oddělena, považuje se při těchto prodejích za maloobchodní podnik. V tomto případě se pokládá za netto nákupní cenu nábytku nejvýše přípustná prodejní cena výrobce pro dodávky maloobchodu, mimo daň z obratu. Z objednacího listu a z účtu musí být jasně zřejmo, že jde o prodej z prodejny výrobního podniku.

§ 4.

Prodávají-li maloobchodní podniky nábytek úřadům a ústavům státním a svazků územní samosprávy, jsou povinny poskytnout kupujícímu dosavadní povolované výhody, nejméně však slevu ve výši 3% s ceny spotřebitelské.

§ 5

(1) Obchodní podniky, jež nakoupily nábytek uvedený v 5. skupině zboží podle přílohy této vyhlášky za různé netto nákupní ceny, smějí jej prodávati za průměrnou cenu, vypočtenou s přihlédnutím k jednotlivým množstvím. Výpočet průměrné ceny je přípustný pouze u nábytku stejného druhu a jakosti a musí být doložen.

(2) V sporných případech a pokud nejvyšší úřad cenový neprovede jinou úpravu, určí Hospodářská skupina maloobchodu, ke které ze skupin uvedených v příloze náleží určité zboží.

§ 6.

Netto nákupní cenou, není-li jinak stanoveno, je cena účtovaná dodavatelem za zboží, po odečtení všech rabatů a slev, nákladů za dopravné a obal a podobných účtových položek. Ke skontu, pokud nepřekročuje 3%, se nepřihlíží.

§ 7.

(1) Při dodávkách z maloobchodního skladu se rozumějí prodejní ceny do 10 km v okruhu skladu obchodu v drobném loko příjemcův dům a s obvyklým obalem užívaným při dodávkách v tomto pásmu. Výlohy za dopravné a obal, které skutečně vzniknou při dodávkách mimo okruh 10 km, smějí být počítány částkou, odpovídající cenovým předpisům.

(2) Provede-li kupující sám dopravu nábytku z prodejny, připíše mu obchodník v drobném částku odpovídající ušetřeným dopravním nákladům k dobru.

(3) Náklady za dopravné a obal z podniku výrobce a ze skladu velkoobchodu, jakož i ze skladu maloobchodu mimo pásmo 10 km smějí být přesunuty ve skutečné výši odpovídající cenovým předpisům až na spotřebitele. Velkoobchod smí výlohy za dopravné a obal účtovati samostatně.

§ 8.

(1) Nejvýše přípustné ceny utvořené podle ustanovení této vyhlášky mohou být zaokrouhlovány takto:

1. a) při prodejní ceně do 500 Kčs na celé koruny, a to nahoru, činí-li haléřová částka 50 a více, jinak dolů;
2. b) při prodejní ceně do 10.000 Kčs na celé desetikoruny, a to nahoru, činí-li korunová částka o a více, jinak dolů;
3. c) při prodejní ceně nad 10.000 Kčs na celé stokoruny, a to nahoru, činí-li korunová částka 50 a více, jinak dolů.

(2) Podnik, který zaokrouhluje nahoru, musí také zaokrouhlovati dolů.

§ 9.

(1) Uskladnění prodaného nábytku, sjednané se spotřebitelem, je do 3 měsíců ode dne uzavření, smlouvy bezplatné.

(2) Poplatky za skladování za delší dobu než 3 měsíce se smějí počítati u kuchyňských souprav nejvýše částkou 30 Kčs, u ostatních bytových souprav nejvýše částkou 50 Kčs měsíčně.

(3) Uzavře-li se na přání kupujícího pojišťovací smlouva na delší skladovací dobu, než 3 měsíce, smí maloobchodník účtovati svá vydání za pojištění skutečnou částkou.

§ 10.

Jinak platí ostatní prodejní, platební a dodací podmínky obvyklé v roce 1938, a to i pro obchodní podniky zřízené po této době; tyto podmínky nesmějí být měněny v neprospěch odběratele.

§ 11.

(1) Obchodní podniky jsou povinny výpočet prodejních cen prokázat. Dostatečným průkazem je i záznam na nákupním účtu, z něhož je patrný výpočet ceny.

(2) Nábytek vystavený v prodejních místnostech maloobchodu, musí být opatřen dobře viditelnými štítky, na kterých je třeba zaznamenat:

1. a) jde-li o jednotlivé kusy nábytku:

   přípustnou prodejní cenu za kus,

1. b) jde-li o zařízení a soupravy:

   přípustnou prodejní cenu, druh a počet kusů,

   jakož i odvolání na nákupní účet, po případě na jiné zápisy a doklady, podle kterých může být spolehlivě zjištěna nákupní cena, druh, počet součástí, jakož i původ zboží.

(3) Každý obchodník je povinen nejpozději při dodávce zboží vystavit odběrateli účet. Účet musí obsahovat zejména tyto údaje: den přijetí objednávky a dodání, jméno a adresu odběratele, množství zboží, přesné označení druhu zboží a prodejní cenu.

(4) Veškeré obchodní knihy a doklady, jako nákupní účty, objednací listy, opisy vydaných účtů, musejí být uschovány nejméně po dobu 3 let.

§ 12.

Při obchodech, které byly uskutečněny nebo zprostředkovány osobami, které se zařadily do obchodu způsobem v obchodu neobvyklým, smí být požadována nejvýše cena, za kterou prodávající nábytek nakoupil.

§ 13.

Ceny stanovené touto vyhláškou jsou nejvyšší a je nutno proto postupovat podle příslušných ustanovení vyhlášky nejvyššího úřadu cenového ze dne 1. října 1946, o některých opatřeních k zajištění cen hospodářsky odůvodněných (Ú. l. I č. 180/1946, běž. č. 1832), ve znění vyhlášky ze dne 15. března 1947 (Ú. l. I č. 40/1947, běž. č. 251).

§ 14.

Nejvyšší úřad cenový může povolit nebo nařídit výjimky z ustanovení této vyhlášky, nebo z předpisů vydaných k jejímu provedení.

§ 15.

Přestupky ustanovení této vyhlášky se trestají podle části čtvrté vládního nařízení o zřízení nejvyššího úřadu cenového a podle předpisů toto nařízení měnících nebo doplňujících.

§ 16.

(1) Tato vyhláška nabývá účinnosti 15. dnem po vyhlášení.

(2) Zároveň se zrušuje v obchodě s nábytkem použivatelnost:

1. a) vyhlášky nejvyššího úřadu cenového ze dne 8. července 1941 o stanovení nejvyšších přirážek v obchodu s nábytkem (Ú. l. č. 159/1941, běž. č. 548), ve znění vyhlášek nejvyššího úřadu cenového ze dne 20. října 1942 (Ú. l. č. 250/1942, běž. č. 998) a ze dne 2. ledna 1946 (Ú. l. I č. 2/1946, běž. č. 10),
2. b) pokynů nejvyššího úřadu cenového k provádění vyhlášky nejvyššího úřadu cenového ze dne 8. července 1941, o stanovení nejvyšších přirážek v obchodu s nábytkem (Ú. l. č. 159/1941, běž. č. 549),
3. c) jakož i veškeré výjimky povolené podle těchto předpisů pro obchod s nábytkem.