Vyhláška ministra vnitra, kterou se vydává prozatímní jednací řád pro místní národní výbory (místní správní komise) a jejich složky.

Schůze řádné a mimořádné.

(1) Rádné plenární schůze místního národního výboru svolává jeho předseda pravidelně nejméně jednou za měsíc. Ukáže-li se však, že je to účelné, může se plenární schůze usnésti, že se řádné schůze budou konati toliko jednou za dva měsíce.

(2) Mimořádná plenární schůze musí býti svolána,

1. a) žádá-li to okresní národní výbor nebo vyšší nadřízený orgán;
2. b) usnese-li se na tom rada místního národního výboru;
3. c) žádá-li to u předsedy písemně alespoň čtvrtina členů místního národního výboru.

(3) Věci, o nichž má mimořádná schůze jednati, musí býti v usnesení nebo v žádosti za svolání uvedeny. Předseda je povinen svolati schůzi nejpozději na pátý den ode dne usnesení rady nebo ode dne, kdy mu došla písemná žádost za svolání, nebo na den pozdější, pokud je tak žádáno.

(4) Předseda může kromě toho svolati mimořádnou plenární schůzi, uzná-li, že je to z vážných důvodů nutné.

(5) O svolání ustavující schůze místního národního výboru platí zvláštní předpisy.

Pozvání.

(1) Plenární schůze svolává se písemným pozváním, které se doručí každému členu na potvrzení. Není-li člen přítomen na místě, kam se mu pozvání doručují, budiž pozvání učiněno dospělé osobě, která se členem bydlí nebo pracuje, pokud jest doručovateli známa a jest ochotna pozvání přijmouti.

(2) Pozvání buďtež doručena nejpozději tři dny, v případech pilných nejpozději jeden den před schůzí. Má-li býti na schůzi projednáván rozpočet, závěrečné účty nebo jiná opatření, podléhající vyššímu schválení, musí býti pozvání doručena vždy nejpozději tři dny před schůzí.

(3) V pozvání budiž uvedeno, kdy a kde se schůze koná. Zároveň s pozváním buď každý člen vyrozuměn o pořadu jednání.

(4) Konání plenární schůze musí býti veřejně vyhlášeno způsobem v místě obvyklým tří dny, v případech pilných alespoň jeden den před schůzí. Má-li býti na schůzi projednáván rozpočet, závěrečné účty nebo jiná opatření, podléhající vyššímu schválení, musí být konání schůze veřejně vyhlášeno vždy nejpozději tři dny před schůzí.

Zvaní náhradníků.

(1) Místo člena, který se včas omluvil, pozve předseda ihned do schůze náhradníka. Nejde-li o případ pilný (§ 2, odst. 2, věta první), musí se člen omluviti aspoň 24 hodin před schůzi.

(2) Je-li předsedovi o některém členu známo, že se schůze nezúčastní, budiž kromě něho do schůze pozván také náhradník.

(3) Do opakované schůze (§ 24) musí předseda pozvati kromě členů také náhradníky za všechny členy.

(4) Náhradníci zvou se do schůzí podle pořadí.

Místo a čas schůze.

(1) Plenární schůze buď svolána do takové místnosti, ve které je v míře co nejširší možna účast posluchačů z řad občanstva.

(2) Schůze buďtež zpravidla svolávány na takovou dobu, kdy členové jsou co nejméně rušeni ve své pravidelné práci.

(3) Má-li býti na schůzí projednáván rozpočet, budiž schůze svolána tak, aby se mohla o rozpočtu usnésti ve lhůtě, stanovené pro předložení rozpočtu vyšším orgánům.

Účast na schůzi.

(1) Každý člen místního národního výboru (náhradník zastupující člena) má právo i povinnost účastniti se nepřetržitě všech jednání a prací plenární schůze. Nemůže-li tuto povinnost splniti, musí to včas oznámiti předsedovi a uvésti důvody.

(2) Každý člen (náhradník) je povinen oznámiti předsedovi včas každou změnu svého bydliště, jakož i učiniti opatření, aby mu mohlo býti pozvání na schůzi kdykoliv doručeno.

(3) Náhradník účastní se jednání a hlasování jen, pokud zastupuje nepřítomného člena, a má pak ve schůzi práva i povinnosti člena, pokud tento jednací řád nestanoví jinak.

(4) Nezúčastní-li se člen schůze a je-li přítomen bez pozvání náhradník podle pořadí, pozve ho předseda, aby ihned zastoupil nepřítomného člena.

(5) Náhradníci musí při zahájení schůze — pokud se tak již nestalo dříve — složiti do rukou předsedy slib, předepsaný pro členy.

(6) Předseda pozve, pokud je to třeba, do schůze také osoby, které nejsou sice členy (náhradníky) místního národního výboru, jsou však s projednávanými věcmi zvlášť obeznámeny (členy komisí, úředníky, znalce).

Podjatost.

(1) Člen (náhradník) nesmí býti přítomen v plenární schůzi jednání a hlasování, jde-li o zvláštní osobní, ať soukromý nebo veřejný zájem jeho samého, jeho manžela nebo manželky, nebo osob s ním příbuzných a sešvakřených do druhého stupně.

(2) Totéž platí o zákonných zástupcích, členech správní rady akciové společnosti, jednatelích společnosti s ručením obmezeným, členech představenstva hospodářského a výdělkového společenstva, o národních správcích, advokátech, notářích, stavitelích, civilních technicích a pod., jde-li o zvláštní osobní, ať soukromý nebo veřejný zájem osob, korporací nebo podniků, které zastupují.

(3) Členové správních orgánů znárodněných podniků mohou, pokud nejsou podjati podle odstavce 1, jednati o věcech, které se týkají těchto podniků, nesmějí však o těchto věcech hlasovati.

(4) Je-li v případech odstavců 1 a 2 předmětem jednání úřední činnost některého z členu (náhradníků), má býti dotčený člen, pokud k tomu byl vyzván, jednání přítomen a je povinen podati potřebná vysvětlení, nesmí však hlasovati. Při jednání a hlasování může ho zastupovati náhradník.

(5) Člen (náhradník) je povinen oznámiti předsedovi, že je podjat, a zdržeti se účasti na jednání a hlasování o věci, v níž je podjat.

(6) Návrh na vyloučení člena (náhradníka) z účasti na jednání a hlasování může podati každý člen (náhradník zastupující člena). O účasti člena (náhradníka) na jednání a hlasování rozhoduje předseda. Nesouhlasí-li dotčený člen (náhradník) s rozhodnutím předsedy, rozhodne o návrhu plenární schůze bez rozpravy.

Jednání veřejné a důvěrné.

(1) Plenární schůze místního národního výboru jsou veřejné a nesmějí býti prohlášeny za důvěrné.

(2) Toliko v případech, kdy toho výslovně vyžaduje zákon nebo zájem obrany státu, prohlásí předseda jednání o jednotlivých věcech za důvěrné. Jednání o rozpočtu, závěrečných účtech a jiných opatřeních, podléhajících vyššímu schválení, nesmí býti prohlášeno za důvěrné. Při důvěrném jednání nesmějí býti posluchači přítomni.

(3) Nejde-li o jednání důvěrné, může býti schůzi přítomen každý občan jako posluchač.

(4) O průběhu veřejného jednání plenárních schůzí budiž veřejnost zpravena způsobem v obci obvyklým.

Předsednictví schůze.

(1) Předseda místního národního výboru zahajuje, řídí a ukončuje schůzi. Stanoví také, v jakém pořádku mají býti projednávány věci, které byly dány na pořad jednání.

(2) Dojde-li ve schůzi k hlasování nebo losování, řídí je předseda za pomoci dvou sčitatelů, které jmenuje při zahájení schůze. Nemá-li místní národní výbor více než 18 členů, není sčitatelů potřebí.

(3) Není-li předseda místního národního výboru schůzi přítomen, zastupuje ho jeho náměstek (náměstkové) podle pořadí, a není-li přítomen ani náměstek (náměstkové), postupně členové rady věkem nejstarší. Totéž platí pro případ, je-li předseda nebo náměstek podjat (§ 6).

Péče o pořádek.

(1) Předseda pečuje o zachování klidu a pořádku při jednání a o jeho nerušený průběh.

(2) Předseda může dáti ze zasedací síně odstranit osoby, uvedené v § 5, odst. 6, nebo posluchače, ruší-li průběh schůze, ačkoliv byli napomenuti.

(3) Ruší-li schůzi člen (náhradník zastupující člena), budiž předsedou volán k pořádku. Stalo-li se tak dvakráte bez výsledku, může ho plenární schůze na předsedův návrh vyloučiti z účasti na schůzi. O tom se schůze usnáší bez rozpravy.

Zahájení schůze.

(1) Předseda zahájí schůzi ihned, jakmile uplynula hodina určená za počátek schůze, je-li přítomno tolik členů (náhradníků zastupujících členy), aby se plenární schůze mohla platně usnášeti (§ 23).

(2) Před každou schůzí buď vyložena listina přítomných, do níž přítomní členové (náhradníci zastupující členy) zapíší vlastní rukou svá jména.

(3) Na počátku Schůze určí předseda zapisovatele, jakož i dva členy, kteří svými podpisy ověří zápis o schůzi (§ 36, odst. 1).

Schválení zápisu.

(1) Zápis o předcházející schůzi budiž ve schůzi veřejně vyložen k nahlédnutí, žádá-li však o to některý z členů (náhradníků zastupujících členy) a souhlasí-li s tím bez rozpravy plenární schůze, dá předseda tento zápis na počátku schůze přečísti.

(2) Jestliže ve schůzi, v níž byl zápis vyložen nebo čten, nebyly proti němu podány námitky, pokládá se zápis za schválený. Byly-li však námitky podány, rozhodne o nich plenární schůze.

(3) Zápis o důvěrném jednání plenární schůze (§ 7, odst. 2) může býti čten a o námitkách proti němu může býti jednáno toliko v důvěrném jednání; nebyl-li čten, dává se ve schůzi k nahlédnutí jen členům (náhradníkům zastupujícím členy).

Zprávy.

(1) Poté předseda podá povšechnou zprávu o své činnosti, zejména o došlých spisech, návrzích a jiných podáních, jakož i o opatřeních, která podle zákona nebo z jiných důvodů mají býti v plenární schůzi oznámena, pokud nepatří do působnosti některého referenta. Při tom sdělí, která usnesení plenární schůze, jež měla býti provedena v určité lhůtě, nemohla býti včas vykonána a z jakých důvodů se tak nestalo.

(2) Předseda může sdělení, uvedená v odstavci 1, učiniti také kdykoliv během schůze.

(3) Plenární schůze projednává také zprávy rady, jednotlivých referentů a komisí.

(4) Zprávy o činnosti složek jsou vždy zvláštním bodem pořadu.

(5) Ve schůzi budiž dále dána odpověď na dotazy a stížnosti, které nebyly zodpověděny ve schůzi předešlé.

Příprava jednání.

(1) Věci, o kterých má schůze jednati, musí býti k projednání řádně připraveny a členům (pozvaným náhradníkům) musí býti dána možnost, aby se s nimi ještě před plenární schůzí řádně obeznámili. Návrhy, které jsou na pořadu jednání, buďtež stručně a výstižně odůvodněny, zejména se zřetelem na finanční náklad navrhovaných opatření a na jeho úhradu. Jde-li o věci, které jsou zpracovány ve spisech, musí býti členům (pozvaným náhradníkům) dána možnost, aby ještě před schůzí mohli do těchto spisů nahlédnouti.

(2) Věci, o kterých má jednati plenární schůze, včetně věcí, které byly dány na pořad jednání k návrhu členů místního národního výboru (§ 1, odst. 3 a § 14, odst. 4), je předseda povinen předložiti ještě před schůzí radě místního národního výboru k předběžnému projednání. O věcech neprojednaných v radě může plenární schůze jednati, uzná-li, že jde o věc pilnou (§ 14, odst. 3).

(3) Jde-li o věc, která má býti předem projednána v některé komisi, musí býti tato věc předem předložena k projednání příslušné komisi. Uzná-li však rada nebo plenární schůze, že jde o věc pilnou, může ji plenární schůze projednati i bez předběžného projednání v komisi.

(4) Předpisy, v nichž se výslovně stanoví, že některá věc musí býti předem projednána v radě nebo komisi nebo že musí být před projednáním po určitou dobu vyhlášena, zůstávají ustanoveními odstavců 2 a 3 nedotčeny.

Věci, o nichž schůze jedná.

(1) Na plenární schůzi může býti jednáno o všem, co podle ustanovení prozatímního organisačního řádu místních národních výborů nebo podle jiných předpisů náleží do její působností.

(2) Na plenární schůzi místního národního výboru může býti zásadně jednáno jen o věcech, které byly dány na pořad jednání a které byly veřejně vyhlášeny (§ 2, odst. 3 a 4). Toto ustanovení nevztahuje se na pouhé dotazy nebo stížnosti.

(3) O věcech, které na pořad jednání dány nebyly, lze jednati jenom tehdy, souhlasí-li s tím nadpoloviční většina všech členů místního národního výboru (věci pilné). Navrhuje-li však jejich projednání rada, postačí, souhlasí-li s tím většina členů (náhradníků), přítomných ve schůzi.

(4) Věci, o nichž má schůze jednati, určuje, pokud nejde o případy uvedené v § 1, odst. 2, předseda, nesmí však při tom pominouti předměty, které navrhla rada; kromě toho musí býti jednáno o písemných návrzích, podepsaných aspoň desetinou členů místního národního výboru, vždy však nejméně dvěma členy, jestliže tyto návrhy byly předsedovi podány nejpozději pátého dne před schůzí.

(5) Věci, které vybočují z působnosti místního národního výboru, má předseda z jednání vyloučiti a oznámiti to plenární schůzi, proti čemuž může býti nejpozději patnáctého dne podán u předsedy odpor k okresnímu národnímu výboru. Odpor musí býti podepsán aspoň desetinou členů místního národního výboru, vždy však nejméně dvěma členy.

(6) Při stanovení pořadu jednáni se přihlíží k tomu, že národní výbor jest v obvodu své působnosti povolán iniciativně podporovati vládní úsilí o novou hospodářskou a sociální výstavbu státu a o to, aby byla zajištěna co nejširší základna pro blahobyt lidu a jeho kulturní život.

Postup rozpravy.

(1) Rozprava o věci, která je na pořadu jednání, počíná tím, že předseda vyzve příslušného referenta, zpravodaje nebo navrhovatele, aby přednesl svou zprávu nebo návrh, anebo zprávu nebo návrh přednese sám. Byly-li zpráva nebo návrh rozmnoženy, čtou se jen tehdy, usnese-li se na tom plenární schůze.

(2) Poté se předsedající dotáže, chce-li se někdo ke zprávě nebo návrhu vyjádřiti. Nehlásí-li se nikdo, dá hlasovati. Hlásí-li se někdo, koná se rozprava.

(3) Je-li věc složitá, obsáhlá nebo zvlášť důležitá, může předseda rozpravu rozděliti na rozpravu povšechnou a podrobnou. Za povšechné rozpravy nejsou přípustný věcné návrhy.

(4) Jakmile se skončí povšechná rozprava, hlasuje se o tom, zda podaný návrh, a byly-li v téže věci podány dva nebo více návrhů, který z podaných návrhů se přijímá za základ rozpravy podrobné. Byl-li však za rozpravy povšechné podán návrh, aby se buď přešlo k dennímu pořádku, nebo aby byla věc odročena, nebo aby byla i s podanými návrhy přikázána ke zpracování některé složce místního národního výboru, musí býti nejdříve hlasováno o tomto návrhu.

(5) Neuzná-li plenární schůze žádný z podaných návrhů za základ podrobné rozpravy, jest věc zamítnuta.

Návrhy a usnesení za rozpravy.

(1) K projednávané věci mohou členové místního národního výboru činiti návrhy v té části rozpravy, která se věci týká. Návrhy podávají se buď písemně nebo ústně tak, aby mohly býti v doslovném znění pojaty do zápisu. Předseda může navrhovatele vyzvati, aby svůj návrh podal písemně.

(2) Návrh a usnesení, aby se jednání odročilo, lze učiniti kdykoliv. Plenární schůze může se také kdykoliv usnésti, aby věc, jež se projednává, byla s návrhy, které k ní byly podány, přikázána ke zpracování radě nebo komisi.

Konec rozpravy.

(1) Rozprava končí, nehlásí-li se již nikdo o slovo k projednávané věci nebo byl-li přijat návrh na konec rozpravy.

(2) Návrh na konec rozpravy může býti podán kdykoliv. O takovém návrhu usnáší se plenární schůze ihned bez rozpravy. Dříve však, nežli se přikročí k hlasování o tomto návrhu, buďtež ještě případné návrhy na projednávání věci sděleny předsedovi, který je oznámí a pojme do hlasování.

(3) Byl-li přijat návrh na konec rozpravy, mohou ještě mluviti a podávati návrhy toliko ti, kdo byli k slovu přihlášeni dříve, nežli byl přijat návrh na konec rozpravy. Závěrečné slovo náleží vždy zpravodaji nebo navrhovateli.

(4) Předseda může i po skončení rozpravy uděliti slovo ke stručné opravě věcí, které byly při rozpravě tvrzeny, a může po případě stanovití pro takovou opravu dobu nepřesahující pět minut.

Účastníci rozpravy.

(1) Na vyzvání předsedy nebo k návrhu některého člena mohou osoby, uvedené v § 5, odst. 6, o projednávané věci, s níž jsou zvlášť obeznámeny, podati zprávu, posudek nebo účastniti se rozpravy o ní. Úředníci podávají o věcech, týkajících se jejich oboru, odborná vyjádření.

(2) Člen komise může na vyzvání předsedy nebo k návrhu některého člena ve věcech, náležejících do působnosti dotčené komise, účastniti se rozpravy, je-li přítomen mezi posluchači.

(3) Rozpravy se může za podmínek § 19, odst. 3 účastniti, také posluchač, zejména jde-li o představitele významné složky veřejného života, organisace, závodní nebo zaměstnanecké rady.

(4) Posluchač smí v rozpravě mluviti výlučně v zájmu veřejném.

Hlášení o slovo a udílení slova.

(1) Hodlá-li člen národního výboru (náhradník zastupující člena) anebo některá z osob, uvedených v § 5, odst. 6 a § 18, odst. 2, mluviti k věci, o níž schůze jedná, hlásí se o slovo u předsedy nebo u osoby, kterou k tomu předseda určil, nejpozději však do konce rozpravy.

(2) Osoby z řad posluchačů (§ 18, odst. 3) hlásí se o slovo toliko během rozpravy, a to písemně u osoby k tomu určené. V obcích do 2000 obyvatel mohou se takové osoby hlásiti o slovo také ústně.

(3) Předseda udílí přihlášeným slovo v pořadí, v jakém se kdo přihlásil; zpravodaji nebo navrhovateli může však uděliti slovo i mimo pořadí. Osobě z řad posluchačů udělí předseda slovo toliko, navrhne-li to aspoň šestina všech členů, nejméně však dva členové místního národního výboru. Předseda je povinen ohlásiti plenární schůzi, že se o slovo hlásí osoba z řad posluchačů ihned, jakmile se přihlásí, aby jí bylo zachováno pořadí pro případ, že bude navrženo, aby jí bylo uděleno slovo.

(4) Kdo se neujme slova, když podle pořadí má mluviti a když byl vyzván, aby mluvil, ztrácí slovo v pořadí, v němž se přihlásil; chce-li se ujmouti slova, musí se o ně přihlásiti znovu.

Přerušování řečníka.

Pokud mluví osoba, které předseda udělil slovo, nesmí býti v řeči přerušována. Teprve až domluví, obdrží slovo ten, kdo je podle pořadí přihlášen po ní.

Omezení řečí.

(1) Plenární schůze může se bez rozpravy usnésti,

1. a) že nikdo nesmí k téže věci mluviti vícekrát než dvakrát, kteréžto omezení se však nevztahuje na stručnou opravu věcí, jež byly tvrzeny v rozpravě (§ 17, odst. 4);
2. b) že se doba řečí omezuje;
3. c) že si přihlášení řečníci z téže politické strany — nejde-li o jednání rozpočtové — zvolí po jednom generálním řečníku.

(2) Usnesení, uvedená v odstavci 1 pod písm. a) a b), mohou býti učiněna také zvlášť ohledně účastníků rozpravy z řad posluchačů.

(3) Byli-li zvoleni generální řečníci [odstavec 1, písm. c)], ztrácejí slovo ostatní řečníci, přihlášení v rozpravě o téže věci.

Pořádková opatření.

(1) Kdo mluví v plenární schůzi, musí zachovati naprostou slušnost. Nechová-li se podle toho, zejména užívá-li výrazů urážlivých nebo trestných, je předseda povinen volati ho k pořádku.

(2) Uchyluje-li se řečník od věci, má ho předseda upozorniti, aby mluvil k věci.

(3) Byl-li řečník dvakráte bez výsledku volán k pořádku nebo upozorněn, aby mluvil k věci, může mu předseda odníti slovo.

Presence.

(1) Plenární schůze je schopna se usnášeti, je-li přítomna více než polovina členů místního národního výboru. Do počtu přítomných se počítají náhradníci, oprávnění k účasti na jednání.

(2) Ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na případy,

1. a) kdy jde o schůzi svolanou po druhé (§ 24) nebo
2. b) kdy vedle zvláštních ustanovení je potřebí přítomnosti většího počtu členů (odstavec 3).

(3) Přítomnosti aspoň dvou třetin členů je zapotřebí zejména, má-li se schůze usnášeti:

1. a) o sloučení obcí nebo o změně jejich hranic (§ 18, odst. 1 dekretu presidenta republiky č. 121/1945 Sb.);
2. b) o udělení čestného občanství;
3. c) o rozpočtu obce, závěrečných účtech a jiných věcech finančních, u nichž je potřebí vyššího schválení.

Opakovaná schůze.

(1) Nesešlo-li se tolik členů (náhradníků), aby schůze byla schopna se usnášeti (§ 23), svolá předseda do 8 dnů druhou schůzi s týmž pořadem jednání.

(2) Tato druhá schůze jest schopna usnášeti se za jakéhokoliv počtu členů (náhradníků zastupujících členy).

(3) V pozvání na druhou schůzi buď na ustanovení odstavec 2 výslovně poukázáno.

(4) Do této druhé schůze musí předseda pozvati kromě členů také náhradníky za všechny členy (§ 3, odst. 3).

Většina.

(1) K platnosti usnesení, vyžaduje se prosté většiny hlasů členů (náhradníků zastupujících členy), kteří hlasovali.

(2) Ustanovení odstavce 1 nevztahuje se na případy, ve kterých jest podle zvláštních ustanovení potřebí většiny jinak určené. Takové většiny je potřebí zejména k usnesení:

1. a) o jmenování čestným občanem [§ 23, odst. 3, písm. b)], kdy se vyžaduje souhlas dvou třetin veškerých členů místního národního výboru;
2. b) o sloučení obcí nebo o změně jejich hranic [§ 23, odst. 3, písm. a)], kdy se vyžaduje souhlas dvou třetin přítomných;
3. c) o rozpočtu, závěrečných účtech a jiných věcech finančních, u nichž je potřebí vyššího schválení [§ 23, odst. 3, písm. c)], kdy se vyžaduje souhlas nadpoloviční většiny přítomných.

(3) Předseda má právo hlasovati. Při rovnosti hlasů považuje se návrh za přijatý, hlasoval-li proň předseda.

Počátek hlasování

(1) Jakmile se skončí rozprava, přikročí se k hlasování.

(2) Před započetím hlasování ohlásí předseda, v jakém pořadí se bude hlasovati.

Pořad hlasování.

(1) Bylo-li podáno několik návrhů, budiž zpravidla hlasováno takto:

1. a) nejprve o návrhu na odročení nebo o návrhu, aby byla věc odkázána radě nebo komisi;
2. b) pak o návrzích pozměňovacích, a to především o těch, které se nejvíce odchylují od návrhu hlavního;
3. c) poté o návrzích hlavních a po jejich vyřízení o návrzích eventuálních a dodatečných.

(2) Nevysloví-li se schůze proti tomu, může se předseda, od tohoto pořadí odchýliti, po případě ohlášené již pořadí měniti.

(3) O návrzích, k nimž se za jednání nikdo nehlásil o slovo, může předseda dáti hlasovati hromadně, nevysloví-li se schůze proti tomu.

Přednesení návrhů.

(1) O návrzích budiž hlasováno v tom znění, jak byly písemně nebo ústně učiněny.

(2) Za tím účelem přednese předseda nebo osoba, kterou předseda k tomu určí, před hlasováním souhrn podaných návrhů slovo za slovem v takovém znění, aby jeho přednes a výklad nepřipouštěl pochybností.

(3) Předseda může také vyzvati navrhovatele, aby sám svůj návrh přesně formuloval, doslovně opakoval nebo aby jej předložil písemně.

Úprava znění návrhů.

Každý člen místního národního výboru může navrhnouti, aby bylo upraveno znění návrhů, jak je předseda prohlásil, jakož i aby bylo hlasováno odděleně o jednotlivých bodech projednávaného návrhu. Nesouhlasí-li předseda s takovým návrhem, rozhodne o něm plenární schůze bez rozpravy.

Způsob hlasování.

(1) Hlasuje se bez udání důvodů přisvědčivě (pro) nebo záporně (proti), zpravidla zdvižením ruky nebo povstáním. Předseda hlasuje vždy až na konec.

(2) Podle jmen se hlasuje, stanoví-li to zvláštní předpis nebo žádá-li to pětina přítomných členů místního národního výboru.

(3) Podle jmen se hlasuje tak, že každý člen (náhradník zastupující člena) na vyzvání předsedy prohlásí, zda hlasuje pro návrh nebo proti návrhu nebo zda se zdržuje hlasování, což se poznamená v listině přítomných.

(4) Hlasování lístky je přípustno jen v případech uvedených v § 31.

Volby, jmenování a propůjčování míst.

(1) Volby, jmenování a propůjčování míst, při nichž se rozhoduje mezi několika kandidáty, provádějí se hlasovacími lístky.

(2) Za zvoleného, za jmenovaného nebo za toho, komu se místo propůjčí, považuje se kandidát, který obdržel největší počet hlasů, pokud podle zvláštních předpisů není stanoveno něco jiného.

(3) Jsou-li na jedno místo toliko dva kandidáti a obdrží-li oba stejný počet hlasů, musí býti hlasování opakováno. Je-li výsledek opakovaného hlasování opět týž, odloží předseda další hlasování o tom, aby se členové mohli o věci poraditi. Nedojde-li pak ani při dalším hlasování k rozhodnutí, rozhodne mezi oběma kandidáty los.

(4) Je-li kandidátů více než dva a bylo-li hlasování pro rovnost hlasů bezvýsledné, provede se druhá (užší) volba. Z těch, kdo při prvním hlasování obdrželi poměrně nejvíce hlasů, pojme se do užší volby dvakráte tolik kandidátů, nežli je počet osob, které mají býti hlasováním určeny; vždy však musí býti do užší volby pojati ti kandidáti, kteří dostali stejný počet hlasů a u nichž tato rovnost hlasů způsobila, že hlasování bylo bezvýsledné.

(5) Při druhé (užší) volbě považuje se za zvoleného, za jmenovaného nebo za toho, komu se místo propůjčí, kandidát, který dostal větší počet hlasů; dojde-li opět k rovnosti hlasů, budiž znovu postupováno obdobně podle odstavce 3.

Dotazy a stížnosti jsou vždy zvláštním bodem pořadu.

Dotazy a stížnosti členů.

(1) Členové místního národního výboru mohou ve věcech, které náležejí do působnosti místního národního výboru, vznášeti dotazy a stížnosti na předsedu nebo na jednotlivé referenty.

(2) Na dotazy nebo na stížnosti, které byly podány písemně nejpozději třetího dne před schůzí, jest předseda nebo referent povinen ve schůzi odpověděti.

(3) Na ostatní dotazy a stížnosti odpovídá se ihned a bez přípravy; předseda nebo příslušný referent může si však kromě toho vyhraditi zevrubnou odpověď pro příští plenární schůze.

(4) Jde-li o věci, které v zájmu státním nemají býti zveřejňovány, nesmí býti na dotaz nebo stížnost dána odpověď.,

(5) Na dotazy a stížnosti, které ohrožují bezpečnost státu, v nichž se vybízí k trestním činům, které obsahují urážlivé osobní útoky, nebo na takové dotazy a stížnosti, na něž byla již ve schůzi dána vyčerpávající odpověď, nemusí být odpovídáno.

Dotazy a stížnosti posluchačů.

(1) Osoby z řad posluchačů mohou podávati dotazy a stížnosti písemně během schůze, nejpozději však do konce lhůty, kterou pro to vyhlásí předseda při zahájení jednání o dotazech a stížnostech. Člen komise, přítomný mezi posluchači, může se ve věcech, spadajících do působnosti dotčené komise, dotazovati také ústně.

(2) Pro takové dotazy a stížnosti, pokud byly vzneseny výlučně v zájmu veřejném, jakož i ve formě, která neohrožuje vážnost průběhu plenární schůze, platí rovněž ustanovení § 33, odst. 3 až 5.

(1) Byl-li pořad jednání vyčerpán nebo klesl-li počet přítomných členů (náhradníků zastupujících členy) tak, že schůze není schopna se usnášeti, prohlásí předseda schůzi za ukončenou,

(2) Rovněž může předseda ukončiti schůzi, jsou-li pro to závažné důvody, zejména nastaly-li okolnosti znemožňující nerušené jednání; je však povinen svolati novou schůzi do 8 dnů.

(3) Předseda může jednání se souhlasem plenární schůze přerušiti a stanoviti jeho pokračování na jinou hodinu téhož nebo příštího dne. Takové přerušení, nesmí trvati déle než 24 hodin.

Sepsání zápisu a podpisy na něm.

(1) O plenární schůzi vede zápis zapisovatel (§ 10, odst. 3). Čistopis zápisu buď vyhotoven do osmi dnů následujících po schůzi, budiž podepsán předsedou a zapisovatelem a ověřen podpisy dvou členů místního národního výboru (§ 10, odst. 3).

(2) Bylo-li jednání o některé věci prohlášeno za důvěrné (§ 7, odst. 2), buď o něm sepsán zvláštní důvěrný zápis.