- B. Dvě zdravé vnímavé kočky stáří 8 až 12 týdnů, u kterých byl naměřen titr protilátek v 0,1 ml séra při stanovení níže popsanou metodou nižší než 4 ND50 (padesátiprocentní neutralizační dávka), se vakcinují způsobem uvedeným v označení. Za 14 dní po vakcinaci se vyšetří sérum každého zvířete následujícím postupem. Séra se 30 min zahřívají na 56 C a pak se připraví sériová ředění v médiu vhodném pro kočičí buňky. Ke každému ředění se přidá stejný objem virové suspenze obsahující takové množství viru, které, je-li ve vhodné směsi séra a viru inokulováno na buněčnou kulturu, obsahuje přibližně 104CCID50, Směsi se inkubují při 37 C 1 h a každá se inokuluje v odpovídajícím objemu na čtyři buněčné kultury. Buněčné kultury se inkubují při 37 C 7 dní a po následné druhé pasáži dalších 7 dní. Kultury se vyšetřují na přítomnost specifických cytopatických efektů a vypočítá se titr protilátek. Vakcína vyhovuje, jestliže průměrný titr je nejméně 32 ND50 v 0,1 ml séra. Jestliže u jedné kočky nedojde k protilátkové odpovědi, zkouška se opakuje na dalších dvou kočkách a výsledek se vypočítá jako průměrná hodnota všech titrů naměřených u všech tří koček, u kterých došlo k protilátkové odpovědi.
Uchovávání
Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.
Označování
Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.
Vaccinum panleucopeniae felinae infectivae vivum cryodesiccatum 
Živá vakcína proti panleukopenii koček lyofilizovaná
Je to přípravek z oslabeného viru panleukopenie koček.
Výroba
Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.
Virus se pomnožuje ve vhodných buněčných kulturách (5.2.4). Virová suspenze se sklidí, titruje, ředí vhodným stabilizujícím roztokem a lyofilizuje.
Výběr vakcinačního kmene
Pouze virový kmen prokazatelně uspokojivý z hlediska bezpečnosti a imunogenity se může použít k přípravě vakcíny. K důkazu bezpečnosti (5.2.6) a imunogenity (5.2.7) se mohou použít následující zkoušky.
Bezpečnost. Pěti zdravým vnímavým kočkám dva až čtyři měsíce starým a prostým specifických neutralizujících protilátek se podá subkutánně po 0,5 ml virové suspenze. Toto množství odpovídá třem dávkám vakcíny. Zvířata se pozorují 21 dní. Odběr krve se provádí 4., 6., 8. a 10. den po podání. Inokulum vyhovuje zkoušce, pokud nejsou zjištěny žádné klinické nebo hematologické změny. U žádného zvířete ani u žádného krevního obrazu neklesne počet leukocytů o více než 50 % počtů zjištěných u dvou odběrů provedených 8. a 4. den před inokulací.
Imunogenita. Zkouška popsaná v odstavci Stanovení účinnosti je vhodná k průkazu imunogenity virového kmene.
Zkoušení šarže
Pokud bylo stanovení účinnosti provedeno s uspokojivými výsledky na reprezentativní šarži vakcíny, může být tato zkouška vypuštěna z rutinní kontroly jiných šarží vakcíny připravených z téhož inokula, dá-li k tomu souhlas oprávněná autorita.
Zkouška totožnosti
Vakcína rekonstituovaná podle údajů v označení způsobí ve vnímavé buněčné kultuře cytopatický efekt. Přítomnost viru se může stanovit imunofluorescencí. Neutralizovaná vakcína již nevyvolá cytopatický efekt.
Zkoušky na čistotu
Bezpečnost. Dvěma zdravým vnímavým kočkám ve věku uvedeném v označení se podá doporučeným způsobem dvojitá dávka rekonstituované vakcíny. Zvířata se pozorují 14 dní. Nezjistí se významné místní ani systémové změny.
Cizí viry. Osmi myším hmotnosti 14 g až 16 g se intracerebrálně vstříkne 0,03 ml rekonstituované vakcíny. Zvířata se pozorují 21 dní. Nevznikne žádný patogenní efekt. Úhyn zvířete do 24 h po inokulaci se považuje za nespecifický a zvíře se vyřadí. Jestliže jedno zvíře uhyne za 24 h nebo později po inokulaci, zkouška se opakuje. Pokud uhyne jedno zvíře i v druhé zkoušce, vakcína nevyhovuje.
Vakcína se neutralizuje monospecifickým antisérem. Vakcína pak již nevyvolává cytopatický efekt ve vnímavé buněčné kultuře.
Bakterie a houby. Rekonstituovaná vakcína vyhovuje zkoušce na sterilitu předepsané v článku Vaccina ad usum veterinarium.
Titr viru. Nejméně 103 CCID50 v dávce. Vakcína se titruje na kultuře kočičích buněk.
Stanovení účinosti
Pěti zdravým vnímavým kočkám ve stáří 2 až 4 měsíce se vstříkne subkutánně po jedné dávce vakcíny. Za 20 až 22 dní se provede čelenž současně s dalšími pěti zdravými a vnímavými kontrolními kočkami stejného stáří. Každému zvířeti se intraperitoneálně vstříkne 0,5 ml suspenze patogenního viru panleukopenie koček. Kočky se pozorují 14 dní. Provede se kontrola počtu leukocytů 4., 6., 8. a 10. den po čelenži. U všech pěti kontrolních koček se projeví snížení počtu leukocytů převyšující 75 % počáteční hodnoty, která byla stanovena 8. a 4. den před inokulací virové suspenze. Tato zvířata mohou uhynout na leukopenii. U pěti vakcinovaných koček se neobjeví příznaky leukopenie a snížení počtu leukocytů nepřevyšuje u žádného ze čtyř počítání 50 % z průměru počáteční hodnoty. Tyto kočky zůstávají zcela zdravé.
Uchovávání
Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.
Označování
Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.
V označení se uvede:
- - stáří doporučené pro vakcinaci,
- - že se vakcína nepoužívá u březích koček (ledaže by byla prokázána její bezpečnost v takových podmínkách).
Vaccinum parotitidis vivum
Živá vakcína proti příušnicím
Je to lyofilizovaný přípravek z vhodného oslabeného kmene viru příušnic (Paramyxovirus parotitidis). Vakcína se rekonstituuje bezprostředně před použitím, jak je uvedeno v označení. Vznikne čirá tekutina, která může být zbarvena vzhledem k přítomnosti indikátoru pH.
Výroba
Výroba vakcíny je založena na systému jednotné inokulace, a je-li virus pomnožován v lidských diploidních buňkách, na systému buněčné banky. Výrobní postup prokazatelně poskytuje stále stejnou živou vakcínu přiměřené imunogenity a neškodnosti pro člověka. Jestliže není určeno a schváleno jinak, virus v konečné vakcíně neprošel od matečného inokula více pasážemi, než u přípravku, který v klinické studii vyhověl v účinnosti a neškodnosti.
Výrobní postup se validuje, aby se prokázalo, že pokud bude výrobek zkoušen, vyhoví zkoušce na neškodnost imunních sér a vakcín pro humánní použití (2.6.9).
Substrát pro pomnožení viru
Virus se pomnožuje v lidských diploidních buňkách (5.2.3) nebo v buňkách kuřecího embrya nebo v amniotické dutině kuřecích embryí pocházejících z chovu prostého specifikovaných patogenů (5.2.2).
Virové inokulum
Kmen viru příušnic je určen podle průvodních záznamů, které obsahují informaci o jeho původu a následné manipulaci s ním. Aby se předešlo nadměrnému používání opic ve zkoušce na neurovirulenci, připraví se virové inokulum ve velkém množství a uchovává se lyofilizované při teplotách nižších než -20 °C nebo, pokud není lyofilizováno, nižších než - 60 °C.
Pouze virové inokulum vyhovující následujícím předpisům se může použít pro pomnožování viru.
Zkouška totožnosti. V matečných i pracovních inokulech se prokáže virus příušnic séroneutralizační zkouškou v buněčné kultuře za použití specifických protilátek.
Koncentrace viru. Koncentrace viru v matečných i v pracovních inokulech se stanoví pro zajištění pravidelnosti výroby.
Cizí agens (2.6.16). Pracovní inokulum vyhovuje požadavkům pro virové inokulum.
Neurovirulence (2.6.18). Pracovní inokulum vyhovuje zkoušce na neurovirulenci pro živé virové vakcíny. Pro tyto zkoušky jsou vhodné opice Macaca a Cercopithecus.
Pomnožování a sklizeň viru
Všechny práce s buněčnou bankou a s následnými buněčnými kulturami se provádějí za aseptických podmínek a v prostředí, kde se nepracuje s jinými buňkami. Do živných médií se může přidat povolené sérum zvířecího původu (ale ne lidské). Sérum a trypsin používané při přípravě buněčných suspenzí a médií jsou prokazatelně prosty cizích agens. Médium pro buněčné kultury může obsahovat indikátor pH, jako je červeň fenolová, a schválená antibiotika v nejnižší účinné koncentraci. Při výrobě se doporučuje používat substrát bez antibiotik. Nejméně 500 ml produkčních buněčných kultur se ponechává neinfikovaných (kontrolní buňky). Pokud je virus pomnožován v kuřecích embryích, ponechávají se 2 % (nejméně dvacet vajec) neinfikovaných. Sklizně virových suspenzí probíhají v době vhodné pro použitý kmen viru.
Pouze sklizeň vyhovující následujícím požadavkům se může použít pro přípravu konečné várky vakcíny.
Zkouška totožnosti. Sklizeň viru obsahuje virus, který se dokáže jako virus příušnic séroneutralizační zkouškou v buněčné kultuře za použití specifických protilátek.
Koncentrace viru. Koncentrace viru ve sklizni se stanoví tak, jak je předepsáno v odstavci Stanovení účinnosti, aby se zajistila stálost výroby a aby se stanovila ředění pro přípravu konečné várky.
Cizí agens (2.6.16).
Kontrolní buňky nebo vejce. Kontrolní buňky kultur produkčních buněk vyhovují zkoušce totožnosti; kontrolní buňky a kontrolní vejce vyhovují požadavkům na cizí agens (2.6.16).
Konečná várka vakcíny
Pouze sklizně vyhovující výše uvedeným zkouškám se smíchají a vyčeří, aby se odstranily buňky. Může se přidat vhodný stabilizátor a spojené sklizně se vhodně zředí.
Pouze konečná várka vakcíny, která vyhovuje následujícím požadavkům, se může použít k přípravě šarže.
Bakterie a houby. Konečná várka vakcíny vyhovuje zkoušce na sterilitu (2.6.1); na každou půdu se použije 10 ml.
Šarže
Konečná várka vakcíny se asepticky rozplní do sterilních zabezpečených obalů a lyofilizuje se na obsah vlhkosti, která je prokazatelně vhodná pro stabilitu vakcíny. Potom se obaly uzavřou tak, aby se předešlo kontaminaci a vniknutí vlhkosti.
Pouze šarže, která vyhovuje následujícím požadavkům na teplotní stabilitu a všem z požadavků uvedeným v odstavcích Zkouška totožnosti, Zkoušky na čistotu a Stanovení účinnosti, se může uvolnit k použití. Pokud byla zkouška na bovinní sérumalbumin a případně též ovalbumin provedena s uspokojivým výsledkem na konečné várce vakcíny, mohou být u šarže vypuštěny.
Teplotní stabilita. Zrychlená zkouška stability se provede inkubací lyofilizovaného přípravku na 37 °C po 7 dní. Koncentrace viru po této době klesne nejvýše o 1 log10, než je počáteční hodnota, a v žádném případě není nižší než 5 . 103 CCID50 na dávku.
Zkouška totožnosti
Když se vakcína, rekonstituovaná podle údajů v označení, smíchá se specifickými parotitickými protilátkami, není již schopna infikovat vnímavé buněčné kultury.
Zkoušky na čistotu
Bakterie a houby. Rekonstituovaná vakcína vyhovuje zkoušce na sterilitu (2.6.1).
Bovinní sérumalbumin. Nejvýše 50 ng v jednotlivé lidské dávce; stanoví se vhodnou imunochemickou metodou (2.7.1).
Ovalbumin. Je-li vakcína připravena na kuřecích embryích, obsahuje nejvýše 1 μg ovalbuminu v jednotlivé lidské dávce; stanoví se vhodnou imunochemickou metodou (2.7.1).
Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 3,0 %.
Stanovení účinnosti
Infekční virus vakcíny se titruje nejméně trojmo na pěti buněčných kulturách pro každé ředění v řadě po 0,5 log10 nebo metodou o stejné přesnosti.
K validaci každé zkoušky se použije vhodný referenční virový přípravek. Stanovená koncentrace viru není nižší než množství uvedené v označení; minimální koncentrace viru v označení je nejméně 5 . 103 CCID50 v lidské dávce. Zkouška není platná, jestliže interval spolehlivosti (P = 0,95) logaritmu virové koncentrace je větší než ± 0,3.
Uchovávání
Viz článek Vaccina ad usum humanum.
Označování
Viz článek Vaccina ad usum humanum.
V označení se uvede:
- - kmen viru použitý k přípravě vakcíny,
- - zda byla vakcína připravena na kuřecích embryích nebo typ a původ buněk použitých k přípravě vakcíny,
- - minimální koncentrace viru,
- - varování před stykem s dezinfekčními prostředky,
- - doba, do které je třeba vakcínu po rekonstituci použít.
Vaccinum parvovirosis caninae inactivatum
Inaktivovaná vakcína proti parvoviróze psů
Je to tekutý nebo lyofilizovaný přípravek viru parvovirózy psů inaktivovaného vhodnou metodou.
Výroba
Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.
Virus se pomnoží ve vhodných buněčných kulturách (5.2.4). Virus se může purifikovat a koncentrovat.
Zkouška na rezidua živého viru se provede z nerozplněné sklizně každé šarže, aby se potvrdila inaktivace parvoviru. Množství inaktivovaného viru použitého ke zkoušce odpovídá nejméně 100 dávkám vakcíny. Vakcína se inokuluje na vhodné nesplývající buňky; po osmidenní inkubaci se po trypsinizaci založí subkultura. Po další osmidenní kultivaci se kultura zkouší na přítomnost zbylého živého viru imunofluorescencí. Imunofluorescence se může doplnit hemaglutinací nebo jinou vhodnou zkouškou supematantu z buněčné kultury. Nezjistí se živý virus.
Vakcína může obsahovat jedno nebo více adjuvancií.
Výběr složení vakcíny
Vakcína je prokazatelně uspokojivá z hlediska imunogenity pro psy. K průkazu účinnosti (5.2.7) se použijí následující zkoušky.
Imunogenita. Použije se sedm vnímavých psů v minimálním věku doporučeném pro vakcinaci. Od každého psa se odeberou vzorky krve a individuálně se vyšetří na protilátky proti parvoviróze psů k určení vnímavosti. Pět psů se vakcinuje podle doporučeného plánu, dva psi se ponechají jako kontrola. Za 20 až 22 dní po poslední vakcinaci se každému psu oronazálně podá suspenze patogenního psího parvoviru. Psi se pozorují 14 dní a provedou se hemaglutinační zkoušky k průkazu viru ve výkalech. Zkoušku lze hodnotit pouze v případě, jestliže dva kontrolní psi mají typické příznaky onemocnění nebo leukopenii a vylučují virus. Vakcína vyhovuje zkoušce, jestliže pět vakcinovaných psů zůstává v dobrém zdravotním stavu a nevykazuje známky onemocnění ani leukopenii a jestliže maximální titr viru vylučovaného výkaly je menší než setina geometrického průměru maximálních titrů nalezených u kontrolních zvířat.
Zkouška totožnosti
Po podání psům podporuje vakcína tvorbu protilátek proti parvoviróze psů.
Zkoušky na čistotu
Bezpečnost. Způsobem uvedeným v označení se každému ze dvou zdravých vnímavých psů v minimálním věku pro vakcinaci podle údajů v označení vstříkne dvojnásobná vakcinační dávka. Zvířata se pozorují 14 dní. Nezjistí se významná místní ani systémová reakce.
Sterilita. Vakcína vyhovuje zkoušce na sterilitu předepsané v článku Vaccina ad usum veterinarium.
Stanovení účinnosti
Provede se buď zkouška A, nebo B.
- A. Pěti morčatům, která nemají specifické protilátky, se každému subkutánně vstříkne polovina dávky uvedené v označení. Po 14 dnech se opět podání poloviční dávky opakuje. Za dalších 14 dní se odeberou vzorky krve a oddělí sérum. Každé sérum se 30 min inaktivuje zahřátím na 56 °C. K jednomu objemovému dílu každého séra se přidá devět objemových dílů suspenze kaolinu lehkého R (200 g/l) v tlumivém roztoku fosforečnanovém s chloridem sodným o pH 7,4. Každá směs se míchá 20 min. Po odstředění se oddělí supematantní tekutina a smíchá se s jedním objemovým dílem koncentrované suspenze prasečích erytrocytů. Ponechá se stát 60 min při 4 °C a odstředí se. Připravená séra jsou tímto postupem naředěna 1 : 10, dále se ředí dvojnásobnou řadou. K 0,025 ml každého posledního ředění se přidá 0,025 ml suspenze psího parvovirového antigenu obsahující 4 hemaglutinační jednotky. Nechá se stát 30 min při 37 °C, potom se přidá 0,05 ml suspenze prasečích erytrocytů obsahující 30.106 buněk/ml. Nechá se stát 90 min při 4 °C a poznamená se poslední ředění séra, které ještě úplně inhibuje hemaglutinaci. Vakcína vyhovuje zkoušce, jestliže střední titr protilátek v sérech odebraných po druhé vakcinaci je nejméně 1 : 80.
- B. Vakcinace se provede podle plánu v označení dvěma zdravým vnímavým psům starým 8 až 12 týdnů, kteří mají titr protilátek nižší než 4 ND50 (50% neutralizační dávky) v 0,1 ml séra stanovený dále popsanou metodou. Za 14 dní po vakcinaci se sérum každého zvířete zkouší následovně. Sérum se 30 min zahřívá na 56 °C a připraví se sériové ředění v médiu vhodném pro psí buňky. Ke každému ředění se přidá stejný objem virové suspenze obsahující takové množství viru, že když se objem směsi séra a viru vhodný pro zkušební systém inokuluje do buněčných kultur, je v každé kultuře asi 104CCID50 Směsi se 1 h inkubují při 37 °C a poté se inokuluje na čtyři kultury psích buněk vhodným objemem každé směsi. Buněčné kultury se 7 dní inkubují při 37 °C. Potom se provede pasáž a subkultury se inkubují dalších 7 dní. Kultury se vyšetřují na přítomnost specifického cytopatického efektu a stanoví se titr protilátek. Vakcína vyhovuje zkoušce, jestliže průměrný titr je nejméně 32 ND50 v 0,1 ml séra. Jestliže jeden pes nevykazuje vzestup protilátek, opakuje se zkouška na dalších dvou psech a výsledek se stanoví z průměrného titru protilátek naměřeného u tří psů, kteří vykázali protilátkovou odpověď.
Uchovávání
Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.
Označování
Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.
Vaccinum parvovirosis caninae vivum
Živá vakcína proti parvoviróze psů
Je to přípravek z kmene psího parvoviru, který je oslaben pro psy.
Výroba
Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.
Oslabený virus se pomnoží ve vhodných buněčných kulturách (5.2.4).
Virová suspenze se sklidí, titruje a smíchá s vhodným stabilizujícím roztokem. Vakcína se může lyofilizovat.
Pouze virový kmen, který je prokazatelně postačující s ohledem na bezpečnost, nevratnost oslabení a imunogenitu, se může použít pro výrobu vakcíny. Bezpečnost (5.2.6) a účinnost (5.2.7) se prokážou následujícími zkouškami.
Bezpečnost. Pro každý doporučený způsob podání se provede zkouška.
Pro zkoušku se použije pět vnímavých štěňat bez hemaglutinačně inhibičních protilátek proti psímu parvoviru v minimálním věku pro vakcinaci doporučeném v označení. Počet bílých krvinek v obíhající krvi se stanoví 4 a 2 dny před podáním a v den podání vakcinačního kmene. Každému štěněti se podá jedním ze způsobů doporučených v označení množství viru odpovídající nejméně desetinásobku maximálního titru viru, který se může očekávat u šarže vakcíny při nejnižším stupni pasáže viru. Štěnata se pozomjí 21 dní. Stanovení počtu bílých krvinek v obíhající krvi se provádí 3., 5., 7. a 10. den po injekci. Štěňata zůstanou zdravá a neobjeví se abnormální lokální ani systémová reakce. Pokles obíhajících bílých krvinek nepřesahuje 50 % původního počtu, který je průměrem tří hodnot zjištěných před vstříknutím vakcinačního kmene.
Množství viru odpovídající nejméně desetinásobku nejvyššího titru, který lze očekávat u šarže vakcíny a při nejnižším stupni pasáže viru, se podá jedním z dopomčených způsobů každému z pěti vnímavých štěňat. Pět štěňat se drží jako kontrola. Dvě štěňata z každé skupiny se usmrtí za 14 dní a zbývající tři z každé skupiny za 21 dní. Provede se histologické vyšetření thymu všech zvířat. Mírná hypoplazie thymu může být zřejmá po 14 dnech. Kmen není přijatelný, je-li poškození zřejmé po 21 dnech.
Nevratnost oslabení. Množství viru odpovídající desetinásobku maximálního titru, který se může očekávat u šarže vakcíny, se podá jedním ze způsobů dopomčených v označení každému ze dvou vnímavých štěňat, která nemají hemaglutinačně inhibiční protilátky proti psímu parvoviru a jsou v nejnižším dopomčeném věku pro vakcinaci. Od druhého do desátého dne po podání viru se odebírají výkaly od každého štěněte a prověří na přítomnost viru. Výkaly obsahující virus se smíchají. 1 ml suspenze smíchaných výkalů se podá oronazální cestou každému ze dvou dalších štěňat stejného věku a vnímavosti. Tento postup se provede čtyřikrát. Přítomnost viru se ověří v každé pasáži. Jestliže se virus nezjistí, provede se druhá řada pasáží. Jestliže se virus nezjistí v jedné pasáži z druhé řady, vakcinační kmen vyhovuje zkoušce. Žádné štěně neuhyne nebo nemá příznaky, které by se daly přičíst vakcíně. Nezjistí se známky vzestupu virulence ve srovnání s původním vakcinačním virem. V úvahu se bere zejména počet bílých krvinek, výsledky histologických vyšetření thymu a titr vylučovaného viru.
Imunogenita. Zkouška popsaná v odstavci Stanovení účinnosti je vhodná k prokázání imunogenity kmene.
Zkoušení šarže
Pokud se provede stanovení účinnosti s vyhovujícím výsledkem na reprezentativní šarži vakcíny, může být tato zkouška při rutinní zkoušce jiných šarží vakcíny připravených z téhož inokula vypuštěna, dá-li k tomu souhlas oprávněná autorita.
Zkouška totožnosti
Vakcína se pomnoží ve vnímavých buněčných liniích v prostředí vhodném pro průkaz pomocí fluorescenčních protilátek nebo pro imunoperoxidasové zkoušky včetně vhodných kontrol. Část buněk se zkouší monoklonálními protilátkami specifickými pro psí parvovirus a část buněk se zkouší monoklonálními protilátkami specifickými pro kočičí parvovirus. V buňkách naočkovaných vakcínou je detekován antigen psího parvoviru, ale není zjištěn kočičí parvovirus.
Zkoušky na čistotu
Bezpečnost. Použijí se dvě štěňata v nejnižším věku pro vakcinaci uvedeném v označení, přednostně taková, která nemají hemaglutinačně-inhibiční protilátky proti psímu parvoviru. Každému se podá deset dávek vakcíny jedním ze způsobů podle označení a pozorují se 14 dní. Psi zůstávají v dobrém zdravotním stavu bez abnormálních lokálních nebo systémových reakcí.
Cizí viry. Vakcína se smíchá s vhodným antisérem proti psímu parvoviru a inokuluje se do buněčných kultur, o nichž je známo, že jsou vnímavé na psí patogenní viry. Nerozvine se žádný cytopatický efekt. Nejsou žádné známky hemaglutinačních a hemadsorpčních agens ani jiné znaky přítomnosti cizích virů.
Bakterie a houby. Vakcína, je-li třeba rekonstituovaná, vyhovuje zkoušce na sterilitu předepsané v článku Vaccina ad usum veterinarium.
Mykoplazmata. Vakcína, je-li třeba rekonstituovaná, vyhovuje zkoušce na mykoplazmata (neaviární mykoplazmata a ureoplazmata).
Titr viru. Je-li třeba, vakcína se rekonstituuje podle označení a titruje se ve vhodných buněčných kulturách. Jedna dávka vakcíny obsahuje nejméně takové množství viru, které odpovídá minimálnímu titru uvedenému v označení.
Stanovení účinnosti
Použije se sedm vnímavých štěňat, která nemají hemaglutinačně-inhibiční protilátky proti psímu parvoviru a jsou v nejnižším věku pro vakcinaci uvedeném v označení. Dvě štěňata se nechají jako kontrola a ostatním se podá jedním ze způsobů uvedených v označení takové množství viru, které odpovídá nejnižšímu titru uvedenému v označení. Všechna štěňata se pozorují 20 až 22 dní a potom se každému podá oronazální cestou suspenze virulentního psího parvoviru. Všechna zvířata se pozorují 14 dní a provede se hemaglutinační zkouška na virus ve výkalech. Zkoušku lze hodnotit pouze v případě, jestliže dvě kontrolní štěňata mají typické příznaky nemoci a případně také leukopenii a vylučují virus. Vakcína vyhovuje zkoušce, jestliže pět vakcinovaných štěňat zůstává v dobrém zdravotním stavu a nemá příznaky nemoci ani leukopenii a jestliže maximální titr viru vylučovaného výkaly je menší než setina geometrického průměru nejvyšších titrů nalezených u kontrolních zvířat.
Uchovávání
Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.
Označování
Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.
Vaccinum parvovirosis inactivatum ad suem
Inaktivovaná vakcína proti parvoviróze prasat
Je to suspenze inaktivovaného parvoviru prasat nebo neinfekčních částic tohoto viru.
Výroba
Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.
Virus se pomnožuje ve vhodných buněčných kulturách (5.2.4). Suspenze viru se sklidí, virus se inaktivuje metodou, která zabrání ztrátě jeho imunogenity, může se rozbít (může se inaktivovat dezintegrací). Virus nebo virové částice se mohou purifikovat a koncentrovat ve vhodném stupni výrobního postupu.
U každé šarže antigenu se provede zkouška na rezidua infekčního parvoviru prasat ihned po inaktivaci z celkového konečného množství nebo, jestliže vakcína obsahuje adjuvans, provede se kontrola z celkového množství antigenu nebo ze směsi bezprostředně před přidáním adjuvans. Ke zkoušce se použije množství odpovídající nejméně 100 dávkám vakcíny. Nerozplněná sklizeň se inokuluje na vhodné nesplývající buňky, po sedmidenní inkubaci se připraví subkultura po trypsinizaci buněk, po inkubaci dalších 7 dnů se kultury vyšetří imunofluorescenční zkouškou na rezidua živého parvoviru. Nezjistí se živý virus.
Vakcína může obsahovat jedno nebo více vhodných adjuvans.
Výběr složení vakcíny
Vakcína je prokazatelně uspokojivá z hlediska bezpečnosti (včetně toho, že nemá nežádoucí účinky na plodnost, březost, porodnost, potomstvo) a je imunogenní pro prasata. Bezpečnost (5.2.6) a účinnost (5.2.7) se mohou prokázat následujícími zkouškami.
Bezpečnost.
- A. Zkouška se provádí s každou kategorií zvířat, pro které je vakcína určena, a všemi doporučenými způsoby. Použitá zvířata nemají protilátky proti prasečímu parvoviru nebo frakcím viru. Dvě dávky vakcíny se podají zamýšleným způsobem každému z nejméně deseti zvířat. Po 14 dnech se každému zvířeti podá ještě jedna dávka vakcíny. Zvířata se pozorují dalších 14 dnů. Během 28 dnů trvání této zkoušky se nezjistí žádné abnormální místní nebo systémové reakce. Jestliže je vakcína určena pro březí prasnice, prodlouží se zkouška v této kategorii zvířat do doby porodu a nezjistí se žádný vliv na březost či potomstvo.
- B. Zvířata používaná ke zkoušce imunogenity jsou také používána k hodnocení bezpečnosti. Každému vakcinovanému zvířeti se měří rektální teplota při vakcinaci a za 24 h a 48 h po vakcinaci. Nedojde k abnormálnímu účinku na teplotu těla nebo jiným celkovým reakcím (např. anorexie). Místo vpichu se vyšetří na lokální reakce po vakcinaci a na jatkách. Nezjistí se nadměrné lokální reakce.
- C. Rovněž zvířata používaná k terénním pokusům jsou využita k hodnocení bezpečnosti. Zkouška se provádí na každé kategorii zvířat, pro kterou je vakcína určena (prasnice, prasničky). Použijí se nejméně tři skupiny zvířat, v každé skupině nejméně dvacet kusů, v kontrolní skupině nejméně deset kusů. Rektální teplota se měří při vakcinaci a za 24 h a 48 h po vakcinaci. Nedojde k abnormálnímu účinku na teplotu těla. Místo vpichu se vyšetří na lokální reakce po vakcinaci a na jatkách. Nezjistí se nadměrné lokální reakce.
Imunogenita. Zkouška popsaná jako Stanovení účinnosti se může použít k důkazu imunogenity vakcíny.
kouka innosti arže
Dále popsaná zkouška se neprovádí při rutinním zkoušení šarží vakcíny. Provede se s danou vakcínou při jedné nebo více příležitostech podle rozhodnutí nebo souhlasu oprávněné autority; kde se tato zkouška neprovede, nahradí se vhodnou validovanou zkouškou. Kritéria pro přijetí se stanoví ze vztahu k šarži vakcíny, která dávala vyhovující výsledky ve zkoušce popsané v odstavci Stanovení účinnosti. Následující zkouška se může použít po uspokojivé korelaci se zkouškou popsanou v odstavci Stanovení účinnosti, které bylo dosaženo statistickým vyhodnocením.
Subkutánně se vakcinuje nejméně pět morčat ve stáří 5 až 7 týdnů podle vakcinačního schématu uvedeného v označení; použije se jedna čtvrtina objemu předepsané dávky. Odeberou se vzorky krve v době po maximální tvorbě protilátek a provedou se zkoušky se sérem na specifické protilátky hemaglutinačně-inhibičním testem nebo jinou vhodnou zkouškou. Titry protilátek nejsou nižší než titry získané s šarží vakcíny, která vyhověla ve zkoušce na prasatech (viz Stanovení účinnosti).
Zkouška totožnosti
Vakcína podaná jednou nebo, je-li třeba, vícekrát vnímavým zvířatům povzbuzuje tvorbu specifických protilátek proti parvoviru prasat nebo frakcím tohoto viru používaným k přípravě vakcíny.
Zkoušky na čistotu
Bezpečnost. Použijí se dvě prasata ve stáří 6 týdnů až 6 měsíců, která nemají protilátky proti parvoviru prasat nebo frakcím tohoto viru. Každé zvíře se očkuje dvojnásobnou dávkou vakcíny způsobem uvedeným v označení. Zvířata se pozorují 14 dnů a každému praseti se vstříkne ještě jednoduchá dávka. Zvířata se pozorují dalších 14 dnů. Nezjistí se žádné nadměrné místní ani systémové reakce během 28 dnů zkoušky.
Inaktivace. Zkoušku může výrobce vypustit, jestliže byla provedena s nerozplněnou vakcínou, bezprostředně před přidáním adjuvancia, je-li to vhodné.
Použije se množství vakcíny odpovídající deseti dávkám. Jestliže vakcína obsahuje olejové adjuvans, rozloží se emulze a oddělí se fáze. Jestliže vakcína obsahuje minerální adjuvans, provede se eluce k uvolnění viru. Virová suspenze se stokrát koncentruje ultrafiltrací nebo ultracentrifugací. Žádný z výše uvedených postupů nesmí inaktivovat nebo jinak vadit detekci živého viru. Provede se zkouška na rezidua živého viru na vhodných nesplývajících buňkách, po sedmidenní inkubaci se po trypsinizaci připraví subkultura a po další sedmidenní inkubaci se kultury vyšetří na rezidua živého parvoviru imunofluorescencí. Nezjistí se živý virus.
Cizí viry. U prasat použitých na zkoušku bezpečnosti se vyšetří protilátky. Vakcína vytváří protilátky pouze proti parvoviru prasat, nepodporuje tvorbu protilátek proti jiným patogenním virům pro prasata nebo proti virům, jež mohou bránit diagnostice jiných infekcí prasat (včetně viru moru prasat).
Sterilita.Vakcína vyhovuje zkoušce na sterilitu předepsané v článku Vaccina ad usum veterinarium.
Stanovení účinnosti
Nejméně sedm prasniček ve stáří 5 až 6 měsíců, které nemají protilátky proti parvoviru prasat nebo proti frakcím tohoto viru, se vakcinuje podle doporučeného plánu. Interval mezi vakcinací a připouštěním je uveden v návodu. Připouštějí se prasniěky dva po sobě následující dny s příznaky říje. Nejméně pět nevakcinovaných připuštěných prasniček stejného věku se použije jako kontroly. Kolem 40. dne březosti se všechny prasniěky čelenžují vhodným kmenem parvoviru prasat. Prasniěky se v 90 dnech březosti porazí a jejich plody se vyšetří na infekci parvovirem prasat. Prokazuje se buď nepřítomnost viru, nebo protilátek. Vakcína vyhovuje, jestliže nejméně 80 % z celkového počtu selat od vakcinovaných prasniček je chráněno proti infekci. Zkoušku lze hodnotit jen v případě, že nejméně sedm vakcinovaných a pět kontrolních prasniček bylo čelenžováno; nejméně 90 % selat kontrolní skupiny je infikováno, průměrný počet selat na jeden vrh od vakcinovaných prasniček je nejméně šest.
Uchovávání
Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.
Označování
Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.
Vaccinum pertussis
Vakcína proti dávivému kašli
Synonymum. Očkovací látka proti dávivému kašli
Je to sterilní suspenze inaktivovaných celých buněk jednoho nebo více kmenů mikroba Bordetella pertussis ve fyziologickém roztoku.
Výroba
Výroba vakcíny je založena na systému jednotné inokulace. Použije se jeden nebo více kmenů mikroba B. pertussis známého původu a udržování. Kmeny, živná půda a kultivační metoda se volí tak, aby v hotovém přípravku byly zastoupeny aglutinogeny 1, 2 a 3. Každý kmen se pěstuje 24 h až 72 h v tekuté půdě nebo na pevné půdě; půda použitá při posledním kultivačním stupni neobsahuje krev nebo krevní deriváty. Lidská krev ani krevní deriváty z ní připravené se v živných půdách nepoužijí. Bakterie se sklidí z půdy, promytím se odstraní příměsi pocházející z živné půdy a bakterie se suspendují v roztoku chloridu sodného (9 g/l) nebo v jiném vhodném izotonickém roztoku. Denzita suspenze se stanoví nejpozději dva týdny po stažení z půdy porovnáním s mezinárodním referenčním přípravkem denzity a takto získaná hodnota se použije jako základ pro výpočet v následujících krocích při přípravě vakcíny. Hodnotu mezinárodního referenčního přípravku v mezinárodních jednotkách vyhlašuje Světová zdravotnická organizace.
Jednotlivé sklizně se nepoužijí pro konečnou várku vakcíny, pokud nebylo prokázáno, že obsahují buňky B. pertussis se stejnými vlastnostmi, pokud jde o růst a aglutinogeny, jako původní kmen a že nejsou kontaminovány bakteriemi a houbami. Bakterie se usmrtí a detoxikují za kontrolovaných podmínek buď vhodnou chemickou látkou, nebo teplem, nebo kombinací těchto dvou metod. Nepřítomnost živých mikrobů B. pertussis se zkouší za použití vhodné živné půdy. Suspenze se uchovává po vhodnou dobu při (5 ± 3) °C, aby se snížila její toxicita.
Konečná várka vakcíny
Vhodná množství již inaktivovaných jednotlivých sklizní se smíchají a připraví se konečná várka vakcíny. Je možno přidat vhodné protimikrobní konzervační látky. Koncentrace bakterií v konečné várce by neměla odpovídat denzitě větší než 20 m.j. na jednu lidskou dávku. Pokud se použijí dva nebo více kmenů B. pertussis, je složení po sobě jdoucích šarží vycházejících z konečné várky vakcíny stejné, pokud jde o zastoupení každého kmene vyjádřené v jednotkách denzity.
K přípravě šarže přípravku se použije pouze ta konečná várka vakcíny, která vyhovuje následujícím požadavkům.
Protimikrobní konzervační látky. 85 % až 115 % zamýšleného množství. Pokud je třeba, stanoví se obsah protimikrobní konzervační látky vhodnou chemickou metodou.
Následující stránka