Český lékopis 1997

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,250 g se rozpustí v 50 ml dimethylformamidu R a titruje se tetrabutylamoniumhydroxidem 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20), který je v bodě první inflexe.

1 ml tetrabutylamoniumhydroxidu 0,1 mol/l VS odpovídá 29,57 mg C₇H₆ClN₃O₄S₂.

Uchovávání

Separandum.

† Chlorphenamini hydrogenomaleas

Chlorfenaminiumhydrogenmaleinat

Synonymum. Chlorphenamini maleas

Vlastnosti

Bílý krystalický prášek. Je snadno rozpustný ve vodě, dobře rozpustný v lihu 96%, těžce rozpustný v etheru.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a C.

Alternativní sestava zkoušek: A, B, D a E, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Teplota tání (2.2.14). 132 °C až 135 °C.
2. B. 30,0 mg se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a zředí se jí na 100,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí stejnou kyselinou na 100,0 ml a měří se absorbance (2.2.25) při 230 nm až 350 nm; roztok vykazuje maximum při 265 nm. Specifická absorbance v maximu je 200 až 220.
3. C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem chlorfenaminiumhydrogenmaleinatu CRL.
4. D. 0,1 g se rozpustí v 10 ml vody R a za třepání se po kapkách přidá 25 ml trinitrofenolu RS. Sraženina se odfiltruje přes filtr ze slinutého skla, promyje se 3 ml lihu 96% R, překrystalizuje ze směsi stejných objemových dílů lihu 96% R a vody R a vysuší se při 100 °C až 105 °C; sraženina taje (2.2.14) při 196 °C až 200 °C.
5. E. Asi 0,2 g se rozpustí ve 3 ml vody R a 1 ml hydroxidu sodného koncentrovaného RS a protřepe se třikrát 5 ml etheru R. K 0,1 ml vodné vrstvy se přidá roztok 10 mg resorcinolu R ve 3 ml kyseliny sírové R a zahřívá se 15 min na vodní lázni; roztok je bezbarvý. Ke zbytku vodné vrstvy se přidají 2 ml bromu RS, směs se zahřívá 15 min ve vodní lázni, pak se zahřeje k varu a ochladí. K 0,2 ml tohoto roztoku se přidá 10 mg resorcinolu R ve 3 ml kyseliny sírové R a zahřívá se 15 min na vodní lázni; vzniká modré zabarvení.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 2,0 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 20 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než porovnávací roztok HŽ₆ (2.2.2, Metoda II).

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF₂₅₄R.

Zkoušený roztok. 0,5 g se rozpustí v chloroformu R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok. 1 ml zkoušeného roztoku se zředí chloroformem R na 50 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí na 10 ml stejným rozpouštědlem.

Na vrstvu se nanese po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů diethylaminu R chloroformu R a cyklohexanu R (10 + 40 + 50) po dráze 12 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,2 %). Nepřihlíží se ke skvrnám na startu.

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší 4 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g látky.

Stanovení obsahu

0,150 g se rozpustí v 25 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 19,54 mg C₂₀H₂₃ClN₂O₄.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

† Chlorpromazini hydrochloridum

Chlorpromaziniumchlorid

Synonymum. Chlorpromazinium chloratum

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je velmi snadno rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru. Na světle a vzduchu je nestálý.

Taje při asi 196 °C.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B, C a D.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Roztok se připraví za ochrany před přímým světlem a absorbance se změří ihned po přípravě.

   50,0 mg se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a zředí se jí na 500,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí stejnou kyselinou na 100,0 ml a měří se absorbance (2.2.25) při 230 nm až 340 nm; roztok vykazuje maxima při 254 nm a 306 nm. Specifická absorbance v maximu při 254 nm je 890 až 960.

1. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem chlorpromaziniumchloridu CRL. Měří se spektra roztoků látek (60 g/l) v dichlormethanu R za použití 0,1mm kyvety.
2. C. Vyhovuje zkoušce Totožnost fenothiazinových derivátů tenkovrstvou chromatografií (2.3.3).
3. D. Vyhovuje zkoušce (b) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Hodnota pH (2.2.3). 3,5 až 4,5; měří se roztok připravený rozpuštěním 1,0 g ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředěním stejným rozpouštědlem na 10 ml.

Příbuzné látky. Zkouška se provede za ochrany před světlem.

Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF₂₅₄R.

Zkoušený roztok. 0,2 g se rozpustí ve směsi objemových dílů diethylaminu R a methanolu R (5 + 95) a zředí se stejnou směsí na 10 ml. Připraví se v čas potřeby.

Porovnávací roztok. 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí směsí objemových dílů diethylaminu R a methanolu R (5 + 95) na 200 ml.

Na vrstvu se nanese po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů acetonu R diethylaminu R a cyklohexanu R (10 + 10 + 80) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,5 %). Nepřihlíží se ke skvrnám na startu.

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (10 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 1 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g látky.

Stanovení obsahu

0,250 g se rozpustí ve směsi 5,0 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS a 50 ml lihu 96% R a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). Spotřeba hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS se odečte mezi dvěma inflexními body.

1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 35,53 mg sloučeniny C₁₇H₂₀Cl₂N₂S.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

† Chlorpropamidum

Chlorpropamid

Vlastnosti

Bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v acetonu a v dichlormethanu, dobře rozpustný v lihu 96%. Rozpouští se ve zředěných roztocích alkalických hydroxidů.

Vykazuje polymorfismus.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: C a D.

Alternativní sestava zkoušek: A, B a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Teplota tání (2.2.14). 126 °C až 130 °C.
2. B. 0,10 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 50,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí kyselinou chlorovodíkovou 0,01 mol/l RS na 100,0 ml. 10,0 ml získaného roztoku se zředí kyselinou chlorovodíkovou 0,01 mol/l RS na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) tohoto roztoku při 220 nm až 350 nm. Absorpční maximum roztoku je při 232 nm. Specifická absorbance v maximu je 570 až 630.
3. C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety chlorpropamidu CRL. Pokud jsou spektra získaná se vzorky v tuhém stavu rozdílná, rozpustí se odděleně zkoušená i referenční látka v dichlormethanu R, odpaří se do sucha a se získanými zbytky se znovu zaznamenají spektra.
4. D. 0,1 g se zahřívá 10 min se 2 g uhličitanu sodného bezvodého R do vzniku matně červeného zbarvení. Po ochlazení se zbytek extrahuje asi 5 ml vody R, zředí se vodou R na 10 ml a zfiltruje se. Roztok vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu.

Zkoušený roztok. 0,50 g se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 15 mg 4-chlorbenzensulfonamidu R se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 100 ml.

Porovnávací roztok (b). 15 mg 1,3-dipropylmočoviny CRL se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 100 ml.

Porovnávací roztok (c). 0,3 ml zkoušeného roztoku se zředí acetonem R na 100 ml.

Porovnávací roztok (d). 5 ml porovnávacího roztoku (c) se zředí acetonem R na 15 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R cyklohexanu R methanolu R a dichlormethanu R (11,5 + 30 + 50 + 100) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší v proudu studeného vzduchu a pak se zahřívá 10 min při 110 °C. Na dno komory se vloží odpařovací miska obsahující směs objemových dílů kyseliny chlorovodíkové R, vody R a roztoku manganistanu draselného R (50 g/l) (1 + 1 + 2) a komora se na 15 min uzavře. Suchá horká vrstva se vloží na 2 min do komory nasycené parami chloru. Pak se vrstva vyjme a nechá se v proudu studeného vzduchu až do vymizení chloru a tak dlouho, dokud vrstva pod body nanášky reaguje s kapkou škrobu s jodidem draselným RS za vzniku modrého zbarvení. Postříká se škrobem s jodidem draselným RS. Skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku, odpovídající 4-chlorbenzensulfonamidu, nepřevyšuje intenzitou skvrnu na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,3 %); skvrna odpovídající 1,3-dipropylmočovině nepřevyšuje intenzitou skvrnu na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,3 %). Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku, kromě hlavní skvrny a skvrn odpovídajících 4-chlorbenzensulfonamidu a 1,3-dipropylmočovině, nepřevyšuje intenzitou skvrnu na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,3 %) a nejvýše dvě takové skvrny převyšují intenzitou skvrnu na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) (0,1 %).

Těžké kovy (2.4.8) 2,0 g se rozpustí ve směsi objemových dílů vody R a acetonu R (15 + 85) a zředí se jí na 20 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce B na těžké kovy (20 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku (2 μg Pb/ml) se použije základní roztok olova (100 μg Pb/ml) zředěný směsí objemových dílů vody R a acetonu R (15 + 85).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g.

Stanovení obsahu

0,250 g se rozpustí v 50 ml lihu 96% R předem zneutralizovaného po přidání fenolftaleinu RS1, přidá se 25 ml vody R a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS až do vzniku růžového zbarvení.

1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 27,67 mg C₁₀H₁₃ClN₂O₃S.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

1. A. 4-chlorbenzensulfonamid,

H₃C—(CH₂)₂—NH—CO—NH—(CH₂)₂—CH₃

1. B. 1,3-dipropylmočovina,

1. C. [(4-chlorfenyl)sulfonyl]močovina.

† Chlorprothixeni hydrochloridum

Chlorprothixeniumchlorid

Synonymum. Chlorprothixenium chloratum

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je dobře rozpustný ve vodě a v lihu 96%, těžce rozpustný v dichlormethanu a prakticky nerozpustný v etheru.

Taje při asi 220 °C.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a E.

Alternativní sestava zkoušek: B, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem chlorprothixeniumchloridu CRL. Měří se spektra tablet zbytků zkoušené látky a referenční látky připravených takto: 0,25 g se vpraví do dělicí nálevky, rozpustí se v 10 ml vody R, přidá se 1 ml hydroxidu sodného zředěného RS a protřepe se s 20 ml etheru R. Organická vrstva se oddělí a promyje se 5 ml vody R. Spojené vodné vrstvy se použijí ke zkoušce totožnosti E. Organická vrstva se odpaří do sucha a zbytek po odpaření se vysuší při 40 °C až 50 °C. Postup se opakuje s 0,25 g chlorprothixeniumchloridu CRL a se zbytky se připraví tablety.
2. B. 0,2 g se rozpustí ve směsi 5 ml dioxanu R a 5 ml roztoku dusitanu sodného R (1,5 g/l) a pak se přidá 0,8 ml kyseliny dusičné R. Po 10 min se tento roztok přidá ke 20 ml vody R a po 1 h stání se vzniklá sraženina odfiltruje. Filtrát se ihned použije ke zkoušce totožnosti C. Sraženina se zahřátím rozpustí v asi 15 ml lihu 96% R a roztok se přidá k 10 ml vody R. Sraženina se opět zfiltruje a suší se 2 h při 100 °C až 105 °C. Sraženina taje (2.2.14) při 152 °C až 154 °C.
3. C. K 1 ml filtrátu ze zkoušky B se přidá 0,2 ml suspenze 50 mg červeně pravé B R v 1 ml lihu 96% R a 1 ml hydroxidu draselného v lihu 0,5 mol/l RS; vznikne tmavě červené zbarvení. Současně se provede slepá zkouška.
4. D. Asi 20 mg se rozpustí ve 2 ml kyseliny dusičné R; vznikne červené zbarvení. Potom se přidá 5 ml vody R a roztok se pozoruje v ultrafialovém světle při 365 nm; roztok fluoreskuje zeleně.
5. E. Vodná vrstva ze zkoušky A se zfiltruje. K 1 ml filtrátu se přidá 1 ml vody R. Tento roztok vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 0,25 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 25 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 4,4 až 5,2; měří se roztok S.

Příbuzné látky. Zkouška se provede za ochrany před přímým světlem.

Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF₂₅₄R.

Zkoušený roztok. 0,20 g se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 40 mg chlorprothixeniumchloridu CRL obsahujícího 2 % E-izomeru se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 2 ml.

Porovnávací roztok (b). 2 ml zkoušeného roztoku se zředí dichlormethanem R na 100 ml. 1,5 ml tohoto roztoku se zředí dichlormethanem R na 10 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R, 1-propanolu R toluenu R a acetonu R (2 + 2 + 40 + 60) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není žádná skvrna o R_F vyšším, než má hlavní skvrna, intenzivnější než odpovídající skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (2 %) a žádná skvrna o R_F nižším, než má hlavní skvrna, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,3 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší 3 h ve vakuu při 60 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g látky.

Stanovení obsahu

0,300 g se rozpustí ve směsi 5,0 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS a 50 ml lihu 96% R a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). Spotřeba hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS se odečte mezi dvěma inflexními body.

1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 35,23 mg sloučeniny C₁₈H₁₉Cl₂NS.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

1. A. 2-chlorthioxanthon,

1. B. R¹ = CH₃; R² = Cl; R³ = H

(E)-3-(2-chlor-9H-thioxanthen-9-yliden)propyl-N,N-dimethylamin,

1. C. R¹ = CH₃; R² = H; R³ = Cl;

(Z)-3-(4-chlor-9H-thioxanthen-9-yliden)propyl-N,N-dimethylamin,

1. D. R¹ = H; R² = Cl; R³ = H;

(Z)-3-(2-chlor-9H-thioxanthen-9-yliden)propyl-N-methylamin,

1. E. R¹ = CH₃; R² = H; R³ = H

3-(9H-thioxanthen-9-yliden)propyl-N,N-dimethylamin.

† Chlortalidonum

Chlortalidon

Vlastnosti

Bílý nebo žlutobílý prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, dobře rozpustný v acetonu a v methanolu, těžce rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v dichlormethanu. Rozpouští se ve zředěných roztocích alkalických hydroxidů.

Taje při asi 220 °C, za rozkladu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B.

Alternativní sestava zkoušek: A, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. 50,0 mg se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 50,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí lihem 96% R na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) při 230 nm až 340 nm. Roztok vykazuje absorpční maxima při 275 nm a 284 nm. Poměr absorbance změřené v maximu při 284 nm k absorbanci změřené v maximu při 275 nm je 0,73 až 0,88.
2. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem chlortalidonu CRL. Měří se tablety látek s bromidem draselným R.
3. C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF₂₅₄R.

   Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml.

   Porovnávací roztok (a). 10 mg chlortalidonu CRL se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml.

   Porovnávací roztok (b). 10 mg chlortalidonu CRL a 10 mg hydrochlorothiazidu CRL se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml.

   Na vrstvu se odděleně nanese po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů vody R a ethylacetatu R (1,5 + 98,5) po dráze 10 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně od sebe oddělené skvrny.

1. D. Asi 10 mg se rozpustí v 1 ml kyseliny sírové R; vzniká intenzivní žluté zbarvení.
2. E. Zkouška Optická otáčivost, viz Zkoušky na čistotu, je současně zkouškou totožnosti.

Zkoušky na čistotu

Specifická optická otáčivost (2.2.7). -0,15° až +0,15°; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,20 g v methanolu R a zředěním stejným rozpouštědlem na 20 ml.

Vzhled roztoku. 1,0 g se rozpustí v hydroxidu sodném zředěném RS a zředí se jím na 10 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než stupeň zbarvení 6 porovnávacího roztoku nejpodobnějšího zbarvení (2.2.2, Metoda II).

Kysele reagující látky. 1,0 g se zahřátím rozpustí ve směsi 25 ml acetonu R a 25 ml vody prosté oxidu uhličitého R a ochladí se. Titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). Spotřeba hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS je nejvýše 0,75 ml.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci 254 nm.

Zkoušený roztok. 0,2 g se rozpustí ve směsi objemových dílů vody R a acetonu R (1 + 4) a zředí se stejnou směsí na 5 ml.

Porovnávací roztok (a). Rozpustí se 20 mg chlortalidon nečistoty B CRL a 20 mg chlortalidonu CRL ve směsi objemových dílů vody R a acetonu R (1 + 4) a zředí se stejnou směsí na 50 ml.

Porovnávací roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku se zředí směsí objemových dílů vody R a acetonu R (1 + 4) na 200 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů toluenu R xylenu R amoniaku 26% R, dioxanu R a 2-propanolu R (5 + 10 + 20 + 30 + 30) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší v proudu teplého vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není žádná skvrna odpovídající chlortalidon nečistotě B intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (1 %) a žádná skvrna, kromě hlavní skvrny a skvrny odpovídající chlortalidon nečistotě B, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Zkoušku lze hodnotit, jsou-li na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) dvě zřetelně oddělené skvrny.

Chloridy (2.4.4). 0,3 g se rozetřou, přidá se 30 ml vody R, 5 min se třepe a zfiltruje se. 15 ml filtrátu vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (350 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 10 ml základního roztoku na chloridy (5 μg Cl/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,200 g se rozpustí v 50 ml acetonu R a v atmosféře dusíku se titruje tetrabutylamoniumhydroxidem 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). Provede se slepá zkouška.

1 ml tetrabutylamoniumhydroxidu 0,1 mol/l PS odpovídá 33,88 mg C₁₄H₁₁ClN₂O₄S.

Uchovávání

Separandum.

Nečistoty

1. A. R = H, R´ = OH:

kyselina 2-(4-chlor-3-sulfobenzoyl)benzoová,

1. B. R = H, R´=NH₂:

kyselina 2-(4-chlor-3-sulfamoylbenzoyl)benzoová,

1. C. R = CH₂-CH₃, R´ = NH₂:

ethyl-[2-(4-chlor-3-sulfamoylbenzoyl)benzoat],

1. D. R = O-CH₂-CH₃

2-chlor-5-[(1RS)-1-ethoxy-2,3-dihydro-3-oxo-1H-isoindol-1-yl]benzensuIfonamid,

1. E. R = H:

2-chlor-5 [(1RS)-2,3-dihydro-2-oxo-1H-isoindol-1-yl]benzensulfonamid,

1. F. bis[2-chlor-5-(2,3-dihydro-1-hydroxy-3-oxo-1H-isoindol-1-yl)benzensulfonyl]amin.

† Chlortetracyclini hydrochloridum

Chlortetracykliniumchlorid

Synonymum. Chlortetracyclinium chloratum

Vlastnosti

Žlutý prášek. Je těžce rozpustný ve vodě a v lihu 96%. Rozpouští se v roztocích alkalických hydroxidů a uhličitanů.

Zkoušky totožnosti

1. A. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu H R. Vrstva se stejnoměrně postříká roztokem edetanu disodného R (100 g/l), jehož pH bylo upraveno hydroxidem sodným koncentrovaným RS na 8,0 (asi 10 ml na desku rozměrů 100 mm x 200 mm). Vrstva se suší nejméně 1 h ve vodorovné poloze. Před použitím se vrstva 1 h zahřívá v sušárně při 110 °C.

   Zkoušený roztok. 5 mg zkoušené látky se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

   Porovnávací roztok (a). 5 mg chlortetracykliniumchloridu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

   Porovnávací roztok (b). 5 mg chlortetracykliniumchloridu CRL, 5 mg tetracykliniumchloridu CRL a 5 mg metacykliniumchloridu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

   Na vrstvu se nanese odděleně po 1 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů vody R, methanolu R a dichlormethanu R (6 + 35 + 59) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší v proudu vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 365 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá svou polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou tři zřetelně od sebe oddělené skvrny.

1. B. K asi 2 mg se přidá 5 ml kyseliny sírové R; vznikne tmavě modré zbarvení, které přechází na modrozelené. Přidá se 2,5 ml vody R; zbarvení se změní v hnědavé.
2. C. Vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Hodnota pH (2.2.3). 2,3 až 3,3; měří se následující roztok: 0,1 g se slabým zahřátím rozpustí v 10 ml vody prosté oxidu uhličitého R.

Specifická optická otáčivost (2.2.7). -235° až -250°, počítáno na bezvodou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 0,125 g ve vodě R a zředěním stejným rozpouštědlem na 50,0 ml.

Absorbance (2.2.25). 0,125 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 25,0 ml. Absorbance měřená při 460 nm není vyšší než 0,40.

Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29) způsobem popsaným ve zkoušce Stanovení obsahu. Nastříknou se zkoušený roztok a porovnávací roztoky (e) a (f). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (f) je pík hodnotitelný. Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha píku odpovídajícího 4-epichlortetracyklinu není větší než plocha píku odpovídajícího 4-epichlortetracyklinu na chromatogramu porovnávacího roztoku (e) (4,0 %). Celková plocha všech píků mezi píkem rozpouštědla a píkem chlortetracyklinu, kromě píku tetracyklinu a 4-epichlortetracyklinu, není větší než 25 % plochy píku 4-epichlortetracyklinu na chromatogramu porovnávacího roztoku (e) (1,0 %). Nepřihlíží se k píkům, jejichž plocha je menší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (f).

Tetracykliniumchlorid. Nejvýše 8,0 %, počítáno na bezvodou látku; stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29) způsobem popsaným ve Stanovení obsahu. Nastříkne se odděleně zkoušený roztok a porovnávací roztok (e).