Český lékopis 1997

Chloridy (2.4.4). 1 ml roztoku S se zředí vodou R na 30 ml. 15 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (1,0 %).

Dusičnany. 5 ml roztoku S se zředí vodou R na 10 ml. K 1 ml tohoto roztoku se přidá 19 ml vody R, 2 ml amoniaku 26% R 0,5 ml roztoku síranu manganatého R (10 g/l) a 1 ml roztoku sulfanilamidu R (10 g/l). Přidá se 0,1 g granulovaného zinku R, nechá se 30 min stát za občasného zamíchání a potom se zfiltruje přes filtr ze slinutého skla (40). 10 ml filtrátu ve zkumavce se okyselí 2,5 ml kyseliny chlorovodíkové R, přidá se 0,5 ml roztoku naftylethylendiamoniumdichloridu R (10 g/l) a nechá se 15 min stát; fialově červené zbarvení roztoku není intenzivnější než zbarvení porovnávacího roztoku připraveného současně stejným způsobem za použití směsi 1 ml základního roztoku dusičnanů (10 g NO 3/ml) a 19 ml vody R (0,2 %).

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 g Pb/ml).

Glyoxal. K 1,0 g se ve zkumavce se zabroušenou zátkou přidá 10,0 ml ethanolu R. Zkumavka se uzavře, mechanicky se třepe 30 min a odstřeďuje se. Ke 2,0 ml supernatantní tekutiny se přidá 5,0 ml roztoku methylbenzothiazolinonhydrazonhydrochloridu R (4 g/l) v roztoku kyseliny octové R 80% (V/V) ve vodě R a homogenizuje se třepáním. Po 2 h není roztok intenzivněji zbarven než porovnávací roztok připravený současně stejným způsobem za použití 2,0 ml základního roztoku glyoxalu (20 μg C₂H₂O₂/ml) místo 2,0 ml supernatantní tekutiny (200 μg/g).

Ethylenoxid. Nejvýše 1 μg/g; stanoví se head-space plynovou chromatografií (2.2.28).

Zkoušený roztok. 1,00 g zkoušené látky (M_r) se přenese do 5ml lahvičky přidá se 1,0 ml vody R.

Porovnávací roztok (a). 1,00 g (M_R) zkoušené látky se přenese do 5ml lahvičky, přidá se 0,2 ml (odpovídá 225 mg) ochlazeného ethylenoxidu RS a 0,8 ml vody R.

Porovnávací roztok (b). K 0,1 ml ethylenoxidu RS v 5ml lahvičce se přidá 0,1 ml čerstvě připraveného roztoku acetaldehydu R (10 mg/l).

Lahvičky se ihned uzavřou zátkou s butyl-kaučukovou membránou a zátka se upevní hliníkovým nebo polytetrafluoroethylenovým uzávěrem. Obsah lahviček se homogenizuje protřepáním.

Podmínky statického head-space nástřiku jsou obvykle následující:

1. - rovnovážná teplota: 70 °C,
2. - doba ohřevu: 45 min,
3. - teplota převodové kapiláry: 75 °C,
4. - nosný plyn: helium pro chromatografií R nebo dusík pro chromatografií R,
5. - doba tlakování: 30 s,
6. - objem nástřiku: 1 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - kapilární skleněné nebo křemenné kolony délky 30 m a vnitřního průměru 0,32 mm s vnitřním povrchem potaženým 1,0μm vrstvou polydimethylsiloxanu R,
2. - helia pro chromatografií R nebo dusíku pro chromatografií R jako nosného plynu při průtokové lineární rychlosti asi 20 cm/s a dělicím poměru 1 : 20,
3. - plamenoionizačního detektoru.

Teplota kolony se udržuje 5 min na 50 °C, pak se zvyšuje rychlostí 30 °C/min do 230 °C a 5 min se udržuje na 230 °C, přičemž teplota nástřikového prostoru se udržuje na 150 °C a teplota detektoru na 250 °C,

Nastříkne se 1,0 ml plynné fáze porovnávacího roztoku (b) a nastaví se citlivost systému tak, aby výšky dvou hlavních píků na chromatogramu nebyly menší než 15 % stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky acetaldehydu a ethylenoxidu na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) je nejméně 3,5.

Nastříkne se odděleně po 1,0 ml plynné fáze zkoušeného roztoku a porovnávacího roztoku (a). Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha žádného píku odpovídajícího ethylenoxidu není větší než polovina plochy píku ethylenoxidu na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

Obsah ethylenoxidu v μg/g se vypočítá podle vztahu:

v němž značí:

1. A_T - plochu píku ethylenoxidu na chromatogramu zkoušeného roztoku,
2. A_s - plochu píku ethylenoxidu na chromatogramu porovnávacího roztoku (a),
3. M_EO - hmotnost absorbovaného ethylenoxidu použitého pro přípravu etylenoxidu RS v gramech,
4. M_T - hmotnost zkoušené látky ve zkoušeném roztoku v gramech,
5. M_R - hmotnost zkoušené látky v porovnávacím roztoku (a),
6. C - korekční faktor, viz vzorec,
7. C_EO - obsah ethylenoxidu v mg/ml stanovený titračně.

2-Chlorethanol. Nejvýše 10 μg/g; stanoví se head-space plynovou chromatografií (2.2.28). Zkoušený roztok. K 50 mg zkoušené látky (M_T) se do 20ml lahvičky přidají 2 μl 2-propanolu R. Porovnávací roztok. K 50 mg (M_R) zkoušené látky se do 20ml lahvičky přidají 2 μl 2-chlorethano-lu RS.

Lahvičky se ihned uzavřou zátkou s butyl-kaučukovou membránou a zátka se upevní hliníkovým nebo polytetrafluoroethylenovým uzávěrem. Obsah lahviček se homogenizuje protřepáním.

1. Podmínky head-space nástřiku jsou obvykle následující:

Baňka se propláchne heliem při průtokové rychlosti 20 ml/min. Lahvičky se zahřívají 40 min při 110 °C. Doba trvání nástřiku je 5 min. Plynové extrakty se převedou do odlučovače tvořeného z trubičky 13,6 cm dlouhé a vnitřního průměru 4 mm naplněné silanizovaným ethylvinylbenzendivynilbenzenem-kopolymerem (100 mesh) udržovaného při 50 °C.

Odlučovač se rychle zahřeje na 210 °C a promývá se heliem s průtokovou rychlostí 5 ml/min a tlakuje se plynem analytická kolona.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - kapilární křemenné kolony délky 30 m a vnitřního průměru 0,53 mm s vnitřním povrchem potaženým 1,0μm vrstvou makrogolu 20 000pro chromatografii R,
2. - helia pro chromatografii R jako nosného plynu při průtokové lineární rychlosti asi 60 cm/s,
3. - plamenoionizačního detektoru.

Teplota kolony se udržuje 6 min na 60 °C, pak se zvyšuje rychlostí 5 °C/min do 110 °C, potom se zvyšuje rychlostí 8 °C/min do 230 °C a 5 min se udržuje na 230 °C, přičemž teplota nástřikového prostoru se udržuje na 150 °C a teplota detektoru na 260 °C.

Zaznamenají se chromatogramy zkoušeného roztoku a porovnávacího roztoku.

Obsah 2-chlorethanolu v μg/g se vypočítá podle vztahu:

v němž značí:

1. A_T - plochu píku 2-chlorethanolu na chromatogramu zkoušeného roztoku,
2. A_R - plochu píku 2-chlorethanolu na chromatogramu porovnávacího roztoku,
3. M_T - hmotnost zkoušené látky ve zkoušeném roztoku v gramech,
4. M_R - hmotnost zkoušené látky v porovnávacím roztoku v gramech,
5. C - obsah 2-chlorethanolu v mikrogramech ve 2,0 ml 2-chlorethanolu RS,

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 10,0 %; 1,000 g se suší 3 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 4,0 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech.

Označování

V označení na obalu se uvede zjevná viskozita 2% roztoku v mPa.s.

Hydroxyethylmethylcellulosum

Hydroxyethylmeťhylcelulosa

Synonymum. Methylhydroxyethylcellulosum

Vlastnosti

Bílý, nažloutle bílý nebo šedobílý prášek nebo granule. Ve vysušeném stavu je hygroskopická, prakticky nerozpustná v horké vodě, v acetonu, v ethanolu, v etheru a v toluenu. Rozpouští se ve studené vodě za vzniku koloidního roztoku.

Zkoušky totožnosti

1. A. 10 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se zahřeje za občasného promíchávání ve vodní lázni. Při teplotě nad 50 °C vzniká zákal nebo vločkovitá sraženina. Po ochlazení je roztok opět čirý.
2. B. K 10 ml roztoku S se přidá 0,3 ml kyseliny octové zředěné RS a 2,5 ml roztoku taninu R (100 g/l); vznikne nažloutle bílá vločkovitá sraženina, která se rozpouští v amoniaku zředěném RS1.
3. C. 1 g se ve zkumavce asi 160 mm dlouhé pečlivě smíchá se 2 g jemně upráškovaného síranu manganatého R. Do horní části zkumavky 2 cm hluboko se vloží proužek filtračního papíru, který je napuštěn čerstvě připravenou směsí objemových dílů roztoku diethanolaminu R 20% (V/V) a roztoku nitroprussidu sodného R (50 g/l) (1 + 11), jejíž pH bylo upraveno kyselinou chlorovodíkovou 1 mol/l RS na hodnotu asi 9,8. Zkumavka se ponoří 8 cm hluboko do lázně se silikonovým olejem vyhřáté na 190 °C až 200 °C; proužek filtračního papim se během 10 min zbarví modře. Současně se provede slepá zkouška.
4. D. 0,2 g se bez zahřátí úplně rozpustí v 15 ml roztoku kyseliny sírové R (70%). Roztok se za promíchávání vleje do 100 ml ledové vody R a zředí sejí na 250 ml. K 1 ml tohoto roztoku se ve zkumavce za opatrného promíchávání a chlazení ve vodě s ledem přidá po kapkách 8 ml kyseliny sírové R. Poté se roztok zahřívá přesně 3 min ve vodní lázni a ihned se ochladí ve vodě s ledem. K ochlazené směsi se opatrně přidá 0,6 ml ninhydrinu RS2, dobře se promíchá a nechá se stát při 25 °C; ihned vznikne růžové zbarvení, které se během 100 min změní na fialové.
5. E. 1 ml roztoku S se naleje na skleněnou desku. Po odpaření vody vznikne tenký film.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. Množství odpovídající 1,0 g vysušené látky se za promíchávání přenese do 50 g vody prosté oxidu uhličitého R zahřáté na 90 °C. Po ochlazení se zředí vodou prostou oxidu uhličitého R na 100 g a míchá se do úplného rozpuštění.

Vzhled roztoku. Roztok S neopalizuje intenzivněji než porovnávací suspenze III (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž₆ (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 5,5 až 8,0; měří se roztok S.

Zdánlivá viskozita. 75 % až 140 % deklarované hodnoty. Množství odpovídající 6,00 g vysušené zkoušené látky se za promíchávání přenese do 150 g vody R zahřáté na 90 °C. 10 min se míchá vrtulovou míchačkou, potom se vloží na 40 min do lázně obsahující vodu s ledem a promíchává se do úplného rozpuštění. Hmotnost roztoku se upraví na 300 g a odstřeďuje se do odstranění vzduchu. Roztok se vytemperuje na (20 ±1) °Ca stanoví se viskozita (2.2.10) pomocí rotačního viskozimetru při 20 °C a smykové rychlosti 10 s^-1.

Chloridy (2.4.4). 1 ml roztoku S zředěného vodou R na 15 ml vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (0,5 %).

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 10,0 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 1,0 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech.

Označování

V označení na obalu se uvede zdánlivá viskozita 2% roztoku v milipascalsekundách.

Hydroxypropylcellulosum

Hydroxypropylcelulosa

Je to částečně O-(2-hydroxypropylovaná) celulosa. Může obsahovat až 0,6 % oxidu křemičitého (SiO₂).

Vlastnosti

Bílý nebo nažloutle bílý prášek nebo granule. Ve vysušeném stavu je hygroskopická, dobře rozpustná ve studené vodě, v kyselině octové ledové, v ethanolu, v methanolu, v propylenglykolu a ve směsi 10 objemových dílů methanolu a 90 objemových dílů dichlormethanu za tvorby koloidních roztoků, mírně rozpustná nebo těžce rozpustná v acetonu v závislosti na stupni substituce, prakticky nerozpustná v horké vodě, v ethylenglykolu a v toluenu.

Zkoušky totožnosti

1. A. 10 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se zahřeje za občasného promíchávání ve vodní lázni. Při teplotě nad 40 °C vzniká zákal nebo vločkovitá sraženina. Po ochlazení je roztok opět čirý.
2. B. K 10 ml roztoku S se přidá 0,3 ml kyseliny octové zředěné RS a 2,5 ml roztoku taninu R (100 g/l); vznikne nažloutle bílá vločkovitá sraženina, která se rozpouští v amoniaku zředěném RS1.
3. C. 1 g se ve zkumavce asi 160 mm dlouhé pečlivě smíchá se 2 g jemně upráškovaného síranu manganatého R. Do horní části zkumavky 2 cm hluboko se vloží proužek filtračního papíru, který je napuštěn čerstvě připravenou směsí objemových dílů roztoku diethanolaminu R 20% (V/V) a roztoku nitroprussidu sodného R (50 g/l) (1 + 11), jejíž pH bylo upraveno kyselinou chlorovodíkovou 1 mol/l RS na hodnotu asi 9,8. Zkumavka se ponoří 8 cm hluboko do lázně se silikonovým olejem vyhřáté na 190 °C až 200 °C; proužek filtračního papíru se během 10 min zbarví modře. Současně se provede slepá zkouška.
4. D. 0,2 g se bez zahřátí úplně rozpustí v 15 ml roztoku kyseliny sírové R (70%). Roztok se za promíchávání vleje do 100 ml ledové vody R a zředí se jí na 250 ml. K 1 ml tohoto roztoku se ve zkumavce za opatrného promíchávání a chlazení ve vodě s ledem přidá po kapkách 8 ml kyseliny sírové R. Poté se roztok zahřívá přesně 3 min ve vodní lázni a ihned se ochladí ve vodě s ledem. K ochlazené směsi se opatrně přidá 0,6 ml ninhydrinu RS2, dobře se promíchá a nechá se stát při 25 °C; ihned vznikne růžové zbarvení, které se během 100 min změní na fialové.
5. E. 1 ml roztoku S se naleje na skleněnou desku. Po odpaření vody vznikne tenký film.
6. F. 0,2 g látky se nerozpustí v 10 ml toluenu R, ale úplně se rozpustí v 10 ml ethanolu R.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. Množství odpovídající 1,0 g vysušené látky se za promíchávání přenese do 50 g vody prosté oxidu uhličitého R zahřáté na 90 °C. Po ochlazení se zředí vodou prostou oxidu uhličitého R na 100 g a míchá se do úplného rozpuštění.

Vzhled roztoku. Roztok S neopalizuje intenzivněji než porovnávací suspenze III (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž₆ (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 5,0 až 8,5; měří se roztok S.

Zdánlivá viskozita. 75 % až 140 % deklarované hodnoty. Množství odpovídající 6,00 g vysušené zkoušené látky se za promíchávání přenese do 150 g vody R zahřáté na 90 °C. 10 min se míchá vrtulovou míchačkou, potom se vloží na 40 min do lázně obsahující vodu s ledem a promíchává se do úplného rozpuštění. Hmotnost roztoku se upraví na 300 g a odstřeďuje se do odstranění vzduchu. Roztok se vytemperuje na (20 ± 1) °C a stanoví se viskozita (2.2.10) pomocí rotačního viskozimetru při 20 °C a smykové rychlosti 10^s-1.

Pro látku s nízkou viskozitou se použije k přípravě roztoku množství v koncentraci uvedené v označení.

Oxid křemičitý. Nejvýše 0,6 %. Zbytek získaný ve zkoušce Síranový popel se zvlhčí dostatečným množstvím lihu 96% R a po malých dávkách se přidá 6 ml kyseliny fluorovodíkové R

Odpaří se do sucha při 95 °C až 105 °C tak, aby nevznikly ztráty prskáním. Ochladí se, stěny platinového kelímku se opláchnou 6 ml kyseliny fluorovodíkové R přidá se 0,5 ml kyseliny sírové R a odpaří se do sucha. Za postupného zvyšování teploty se vyžíhá při 900 °C, nechá se ochladit v exsikátoru a zváží se. Rozdíl hmotnosti síranového popela a hmotností konečného zbytku odpovídá množství oxidu křemičitého ve zkoušené látce.

Chloridy (2.4.4). 1 ml roztoku S zředěného vodou R na 15 ml vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (0,5 %).

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 7,0 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 1,6 %; stanoví se s 1,00 g za použití platinového kelímku.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech.

Označování

V označení na obalu se uvede:

1. - zdánlivá viskozita 2% roztoku v milipascalsekundách,
2. - pro látku s nižší viskozitou koncentrace zkoušeného roztoku a zdánlivá viskozita v milipascalsekundách,
3. - kde je to vhodné, obsah oxidu křemičitého.

Hydroxypropylmethylcellulosi phthalas

Ftalat hydroxypropylmethylcelulosy

Synonyma. Methylhydroxypropylcellulosi phthalas, Hypromellosi phthalas

Vlastnosti

Bílé až lehce bělavé sypké vločky nebo zrnitý prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, dobře rozpustný ve směsi stejných objemových dílů acetonu a methanolu a ve směsi stejných objemových dílů methanolu a dichlormethanu, velmi těžce rozpustný v acetonu a v toluenu, prakticky nerozpustný v ethanolu.

Zkoušky totožnosti

1. A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje s referenčním spektrem Ph. Eur. ftalatu hydroxypropylmethylcelulosy.
2. B. Asi 40 mg se rozpustí ve směsi 1 ml směsi stejných objemových dílů acetonu R a methanolu R. Roztok se naleje na skleněnou desku a vysuší se; vznikne bezbarvý průhledný film.

Zkoušky na čistotu

Volná kyselina ftalová. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 0,20 g se rozpustí za použití ultrazvukové lázně asi v 50 ml acetonitrilu R, přidá se 10 ml vody R ochladí se na pokojovou teplotu a zředí se acetonitrilem R na 100,0 ml. Porovnávací roztok. 5,0 mg kyseliny ftalové R se rozpustí ve 125 ml acetonitrilu R, přidá se 25 ml vody R a zředí se acetonitrilem R na 250,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - kolony 0,25 m dlouhé a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné oktadecylsilanem chemicky vázaným na porézní oxid křemičitý nebo keramické mikročástice (5 μm až 10 μm),
2. - mobilní fáze, kterou je směs objemových dílů acetonitrilu R a roztok kyseliny kyanoctové R (8,5 g/l) (15 + 85), průtoková rychlost je 2 ml/min,
3. - spektrofotometrického detektoru, 235 nm.

Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku. Nastaví se citlivost systému tak, aby výška hlavního píku, kromě píku rozpouštědla, nebyla menší než 50 % celé stupnice zapisovače.

Nastříkne se 20 μl zkoušeného roztoku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha píku odpovídajícího kyselině ftalové není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (1,0 %).

Chloridy. 1,0 g se rozpustí ve 40,0 ml hydroxidu sodného 0,2 mol/l RS, přidá se 0,05 ml fenolftaleinu RS a po kapkách a za stálého míchání kyselina dusičná zředěná RS do odbarvení roztoku.

Přidá se za stálého míchání 20,0 ml kyseliny dusičné zředěné RS a zahřívá se na vodní lázni za míchání, dokud granulát nepřejde na gelovitou sraženinu. Ochladí se a odstřeďuje se. Oddělí se kapalná fáze a zbytek se promyje třikrát 20 ml vody R, promývací tekutiny se oddělí a odstřeďuje se. Kapalné fáze se spojí, přidá se 5,0 ml dusičnanu stříbrného 0,1 mol/l VS, zředí se na 200,0 ml vodou R, promíchá se a zfiltruje se. 50,0 ml filtrátu neopalizuje intenzivněji než porovnávací roztok připravený za použití 0,5 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l RS, 10,0 ml hydroxidu sodného 0,2 mol/l RS, 1 ml kyseliny dusičné zředěné RS, 5,0 ml dusičnanu stříbrného 0,1 mol/l VS a zředěním na 50,0 ml vodou R (0,07 %).

Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce C na těžké kovy (10 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2,0 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 5,0 %; stanoví se s 0,500 g zkoušené látky za použití 50 ml methanolu bezvodého R jako rozpouštědla.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,2 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

1,000 g se rozpustí v 50 ml směsi objemových dílů vody R, acetonu R a lihu 96% R (1 + 2 + + 2), přidá se 0,1 ml fenolftaleinu RS a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS až do slabě růžového zbarvení. Provede se slepá zkouška.

Obsah ftaloylových skupin (P) vyjádřený v procentech se vypočte podle vztahu:

v němž značí:

1. a - obsah vody v procentech,
2. m - navážku zkoušené látky v gramech,
3. n - spotřebu hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS v mililitrech,
4. S - obsah volné kyseliny ftalové v procentech (viz Zkoušky na čistotu).

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech.

Hydroxypropylmethylcellulosum

Hydroxypropylmethylcelulosa

Synonyma. Methylhydroxypropylcellulosum, Hypromellosum

Vlastnosti

Bílý, nažloutle bílý nebo šedobílý prášek nebo granule. Ve vysušeném stavu je hygroskopická, prakticky nerozpustná v horké vodě, v acetonu, v ethanolu, v etheru a v toluenu. Látka se rozpouští ve studené vodě za vzniku koloidního roztoku.

Zkoušky totožnosti

1. A. 10 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se zahřeje za občasného promíchávání ve vodní lázni. Při teplotě nad 50 °C vzniká zákal nebo vločkovitá sraženina. Po ochlazení je roztok opět čirý.
2. B. K 10 ml roztoku S se přidá 0,3 ml kyseliny octové zředěné RS a 2,5 ml roztoku taninu R (100 g/l); vznikne nažloutle bílá vločkovitá sraženina, která se rozpouští v amoniaku zředěném RS1.
3. C. 1 g se ve zkumavce asi 160 mm dlouhé pečlivě smíchá se 2 g jemně upráškovaného síranu manganatého R. Do horní části zkumavky 2 cm hluboko se vloží proužek filtračního papíru, který je napuštěn čerstvě připravenou směsí objemových dílů roztoku diethanolaminu R 20% (V/V) a roztoku nitroprussidu sodného R (50 g/l) (1 + 11), jejíž pH bylo upraveno kyselinou chlorovodíkovou 1 mol/l RS na hodnotu asi 9,8. Zkumavka se ponoří 8 cm hluboko do lázně se silikonovým olejem vyhřáté na 190 °C až 200 °C; proužek filtračního papim se během 10 min zbarví modře. Současně se provede slepá zkouška.
4. D. 0,2 g se bez zahřátí úplně rozpustí v 15 ml roztoku kyseliny sírové R (70%). Roztok se za promíchávání vleje do 100 ml ledové vody R a zředí se jí na 250 ml. K 1 ml tohoto roztoku se ve zkumavce za opatrného promíchávání a chlazení ve vodě s ledem přidá po kapkách 8 ml kyseliny sírové R. Poté se roztok zahřívá přesně 3 min ve vodní lázni a ihned se ochladí ve vodě s ledem. K ochlazené směsi se opatrně přidá 0,6 ml ninhydrinu RS2, dobře se promíchá a nechá se stát při 25 °C; ihned vznikne růžové zbarvení, které se během 100 min změní na fialové.
5. E. 1 ml roztoku S se naleje na skleněnou desku. Po odpaření vody vznikne tenký film.
6. F. 0,2 g látky se nerozpustí v 10 ml toluenu R, ani v 10 ml ethanolu R.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. Množství odpovídající 1,0 g vysušené látky se za promíchávání přenese do 50 g vody prosté oxidu uhličitého R zahřáté na 90 °C. Po ochlazení se upraví hmotnost vodou prostou oxidu uhličitého R na 100 g a míchá se do úplného rozpuštění.

Vzhled roztoku. Roztok S neopalizuje intenzivněji než porovnávací suspenze III (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž₆ (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 5,5 až 8,0; měří se roztok S.

Zdánlivá viskozita. 75 % až 140 % deklarované hodnoty. Množství odpovídající 6,00 g vysušené zkoušené látky se za promíchávání přenese do 150 g vody R zahřáté na 90 °C. 10 min se míchá vrtulovou míchačkou, potom se vloží na 40 min do lázně obsahující vodu s ledem a promíchává se do úplného rozpuštění. Hmotnost roztoku se upraví na 300 g a odstřeďuje se do odstranění vzduchu. Roztok se vytemperuje na (20 ± 1) °C a stanoví se viskozita (2.2.10) pomocí rotačního viskozimetru při 20 °C a smykové rychlosti 10 ^s-1.

Chloridy (2.4.4). 1 ml roztoku S zředěného vodou R na 15 ml vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (0,5 %).

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 10,0 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 1,0 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech.

Označování

V označení na obalu se uvede zdánlivá viskozita 2% roztoku v milipascalsekundách.

† Hydroxyzini dihydrochloridum

Hydroxyziniumdichlorid

Synonymum. Hydroxyzini hydrochloridum

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický hygroskopický prášek. Je snadno rozpustný ve vodě a v lihu 96%, těžce rozpustný v acetonu, prakticky nerozpustný v etheru.

Taje při asi 200 °C, za rozkladu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a D.

Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety hydroxyziniumdichloridu CRL.
2. B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

   Zkoušený roztok. 0,50 g se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R a zředí se stejnou směsí na 10 ml.

   Porovnávací roztok (a). 0,50 g hydroxyziniumdichloridu CRL se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R a zředí se stejnou směsí na 10 ml.

   Porovnávací roztok (b). 0,50 g mekloziniumchloridu R se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R a zředí se stejnou směsí na 10 ml. 1 ml tohoto roztoku se smíchá s 1 ml porovnávacího roztoku (a).

   Na vrstvu se nanese odděleně po 2 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R, lihu 96% R a toluenu R (1 + 24 + 75) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a postříká se jodobismutitanem draselným RS2. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se shoduje polohou, velikostí a zbarvením s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené hlavní skvrny.

1. C. 0,1 g se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 15 ml. Přidá se 15 ml nasyceného roztoku trinitrofenolu R v lihu 96% R a nechá se 15 min stát. Vzniklá sraženina se odfiltruje a rekrystali-zuje z lihu 96% R Pro začátek krystalizace je nezbytné třít stěny zkumavky skleněnou tyčinkou. Krystaly tají (2.2.14) při 189 °C až 192 °C.
2. D. Vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 2,0 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 20 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok Ž₇ (2.2.2, Metoda II).

Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 10,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 5,0 mg hydroxyziniumdichloridu CRL a 5,0 mg hydroxizinu nečistoty A CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 25,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 3,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 200,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 25,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - nerezové ocelové kolony 0,12 m dlouhé a vnitřního průměru 4 mm naplněné silikagelem pro chromatografii R (5 μm),
2. - mobilní fáze, kterou je směs objemových dílů kyseliny sírové zředěné RS, vody R a acetonitrilu R (0,6 + 9,4 + 90). Průtoková rychlost je 1 ml/min,
3. - spektrofotometrického detektoru, 230 nm,
4. - injektorové smyčky.

Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (a). Nastaví se citlivost detektoru tak, aby výšky dvou píků nebyly menší než 50 % celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi prvním píkem (hydroxyzin nečistota A) a druhým píkem (hydroxyzin) je nejméně 1,5.

Nastříkne se 20 μl zkoušeného roztoku a 20 μl porovnávacího roztoku (b) a chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající 2násobku retenčního času hlavního píku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,3 %); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než 5násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1,5 %). Nepřihlíží se k píkům s plochou menší než 0,1násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

Těžké kovy (2.4.8). 12 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (10 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova (1 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 5,0 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,200 g se rozpustí v 10 ml kyseliny octové ledové R, přidá se 40 ml acetanhydridu R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 22,39 mg C₂₁H₂₉Cl₃N₂O₂.

Uchovávání

Ve vzduchtěsných obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

1. A. 1-[(4-chlorfenyl)fenylmethyl]piperazin,

1. B. 4-dechlorhydroxyzin (dekloxizin).

† Hymecromonum

Hymechromon

Vlastnosti

Bílý až slabě nažloutlý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě a mírně rozpustný v lihu 96 %.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Teplota tání (2.2.14). 186 °C až 191 °C.
2. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety hymechromonu CRL.
3. C. Chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, resorcinol, viz Zkoušky na čistotu, se pozorují v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).
4. D. Asi 0,5 mg se rozpustí v 1 ml lihu 96% R, přidá se 1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l RS a 8 ml vody R; vznikne intenzivně modrá fluorescence.

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 0,250 g se rozpustí mírným zahřátím v 10 ml lihu R 70% (V/V). Roztok neopalizuje intenzivněji než porovnávací suspenze II (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž₇ (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 5,5 až 6,5; měří se následující roztok: 1,0 g se 5 min třepe s 20 ml vody prosté oxidu uhličitého R a zfiltruje se.

Příbuzné látky, resorcinol. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF₂₅₄R. Zkouška se provede za chránění před světlem. Nanášejí se čerstvě připravené roztoky.

Zkoušený roztok. 0,20 g se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 0,20 g hymechromonu CRL se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku se zředí lihem 96% R na 100 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí lihem 96% R na 10 ml.

Porovnávací roztok (c). 20 mg resorcinolu R se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 100 ml. 0,5 ml tohoto roztoku se zředí lihem 96% R na 10 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 25 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny mravenčí bezvodé R, methanolu R a chloroformu R (5 + 10 + 90) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší v proudu studeného vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm a při 366 nm.

Na chromatogramu zkoušeného roztoku žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,1 %). Potom se vrstva postříká směsí stejných objemových dílů chloridu železitého RS1 a roztoku hexakyanoželezitanu draselného R (10 g/l) a pozoruje se v denním světle. Na chromatogramu zkoušeného roztoku případně přítomná skvrna odpovídající resorcinolu nepřevyšuje velikostí a intenzitou zbarvení skvrnu na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,05 %).

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce D na těžké kovy (20 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použijí 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 0,500 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu