Český lékopis 1997

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,140 g se rozpustí ve 3 ml kyseliny mravenčí bezvodé R, přidá se 30 ml kyseliny octové ledové R a ihned po rozpuštění se titruje kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 14,92 mg C₅H₁₁NO₂S.

Uchovávání

Chráněn před světlem.

† Methotrexatum

Methotrexat

Vlastnosti

Žlutý nebo oranžový krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, v lihu 96%, v etheru a v dichlorethanu. Rozpouští se ve zředěných roztocích minerálních kyselin a ve zředěných roztocích alkalických hydroxidů a uhličitanů.

Zkoušky totožnosti

1. A. 10 mg se rozpustí v hydroxidu sodném 0,1 mol/l RS a zředí se jím na 100 ml. 10 ml tohoto roztoku se zředí hydroxidem sodným 0,1 mol/l RS na 100 ml. Měří se absorbance (2.2.25) roztoku při 230 nm až 380 nm. Roztok vykazuje tři absorpční maxima; při 258 nm, 303 nm a 371 nm. Poměr absorbance v maximu při 303 nm k absorbanci v maximu při 371 nm je 2,8 až 3,3.
2. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem methotrexatu CRL.

Zkoušky na čistotu

Specifická optická otáčivost (2.2.7). +19° až +24°, počítáno na bezvodou látku; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,250 g v roztoku uhličitanu sodného R (14 g/l) a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml.

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 12,0 %, stanoví se s 0,250 g zkoušené látky.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 25,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 250,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 25,0 mg methotrexatu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 250,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 25,0 mg zkoušené látky a 25,0 mg kyseliny listové CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 250,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - nerezové ocelové kolony délky 0,10 m a vnitřního průměru 6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm) v acetonitrilu R,
2. - mobilní fáze, kterou je směs objemových dílů acetonitrilu R a tlumivého roztoku fosforečnanového o pH 6,0 (1) (8 + 92). Průtoková rychlost je 1,4 ml/min,
3. - spektrofotometrického detektoru, 303 nm,
4. - injektorové smyčky.

Nastříkne se šestkrát 20 μl porovnávacího roztoku (b). Nastříkne se jednou 20 μl porovnávacího roztoku (a) a na chromatogramu se porovná umístění píku odpovídajícího methotrexatu s umístěním na chromatogramech porovnávacího roztoku (b). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) rozlišení mezi píkem kyseliny listové a píkem methotrexatu není menší než 5,0 a jestliže relativní směrodatná odchylka plochy píku methotrexatu není větší než 2,0 %. Je-li třeba, upraví se pracovní podmínky tak, aby bylo dosaženo předepsaných kritérií.

Nastříkne se odděleně 20 μl zkoušeného roztoku a 20 μl porovnávacího roztoku (a).

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

†† Methylatropini bromidum

Methylatropiniumbromid

Synonymum. Atropini methobromidum

Vlastnosti

Bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je snadno rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru.

Taje při asi 219 °C, za rozkladu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B a E.

Alternativní sestava zkoušek: A, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Zkouška Optická otáčivost, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.
2. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem methylatropiniumbromidu CRL.
3. C. K 5 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se přidají 2 ml hydroxidu sodného zředěného RS; nevznikne žádná sraženina.
4. D. K asi 1 mg se přidá 0,2 ml kyseliny dusičné dýmavé R a odpaří se na vodní lázni do sucha. Zbytek se rozpustí ve 2 ml acetonu R a přidá se 0,1 ml roztoku hydroxidu draselného R (30 g/l) v methanolu R; vzniká fialové zbarvení.
5. E. Vyhovuje zkoušce (a) na bromidy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 1,25 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 25 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok H₉ (2.2.2, Metoda II).

Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 10 ml roztoku S se přidá 0,1 ml fenolftaleinu RS; roztok je bezbarvý. Přidá se 0,5 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS; roztok je červený.

Optická otáčivost (2.2.7). -0,25° až +0,05°; měří se roztok v 2dm trubici připravený rozpuštěním 2,50 g ve vodě R a zředěním vodou R na 25,0 ml.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

Zkoušený roztok. 0,2 g se rozpustí ve směsi objemových dílů vody R a methanolu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 5 ml.

Porovnávací roztok. 0,5 ml zkoušeného roztoku se zředí směsí objemových dílů vody R a methanolu R (1 + 9) na 100 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů methanolu R, kyseliny mravenčí bezvodé R, vody R a ethylacetatu R (10 + 15 + 15 + 60) po dráze 15 cm. Vrstva se suší při 100 °C až 105 °C do vymizení pachu rozpouštědel, nechá se ochladit a stříká se jodobismutitanem draselným zředěným RS do objevení skvrn. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,5 %).

Apomethylatropin. 0,10 g se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,01 mol/l RS a zředí se jí na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) v maximech při 252 nm a 257 nm. Poměr absorbance v maximu při 257 nm k absorbanci v maximu při 252 nm není menší než 1,19.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 0,500 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se se zbytkem ze zkoušky Ztráta sušením.

Stanovení obsahu

0,300 g se rozpustí, je-li třeba mírným zahřátím, v 50 ml kyseliny octové bezvodé R, přidá se 5 ml octanu rtuťnatého RS a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 38,43 mg C₁₈H₂₆BrNO₃.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Venenum.

†† Methylatropini nitras

Methylatropiniumnitrat

Synonymum. Atropini methonitras

Vlastnosti

Bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je snadno rozpustný ve vodě, dobře rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru.

Taje při asi 167 °C.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B a E.

Alternativní sestava zkoušek: A, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Zkouška Optická otáčivost, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.
2. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem methylatropiniumnitratu CRL.
3. C. 2,5 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se smíchá s 2,5 ml vody R a přidají se 2 ml hydroxidu sodného zředěného RS; nevznikne žádná sraženina.
4. D. K asi 1 mg se přidá 0,2 ml kyseliny dusičné dýmové R a odpaří se na vodní lázni do sucha. Zbytek se rozpustí ve 2 ml acetonu R a přidá se 0,25 ml roztoku hydroxidu draselného R (30 g/l) v methanolu R; vzniká fialové zbarvení.
5. E. K 0,05 ml difenylaminu RS se přidá 0,05 ml roztoku S zředěného 1 : 10; vznikne intenzivní modré zbarvení.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 1,25 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 25 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok H₉ (2.2.2, Metoda II).

Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 10 ml roztoku S se přidá 0,1 ml fenolftaleinu RS; roztok je bezbarvý. Přidá se 0,5 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS; roztok je červený.

Optická otáčivost (2.2.7). -0,25° až +0,05°; měří se roztok v 2dm trubici připravený rozpuštěním 2,50 g ve vodě R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R. Zkoušený roztok. 0,2 g se rozpustí ve směsi objemových dílů vody R a methanolu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 5 ml.

Porovnávací roztok. 0,5 ml zkoušeného roztoku se zředí směsí objemových dílů vody R a methanolu R(1 + 9) na 100 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů methanolu R, kyseliny mravenčí bezvodé R, vody R a ethylacetatu R (10 + 15 + 15 + 60) po dráze 15 cm. Vrstva se suší při 100 °C až 105 °C do vymizení pachu rozpouštědel. Nechá se vychladnout a stříká se jodobismutitanem draselným zředěným RS do objevení skvrn. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,5 %).

Apomethylatropin. 0,10 g se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,01 mol/l RS a zředí se jí na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) v maximech při 252 nm a 257 nm. Poměr absorbance při 257 nm k absorbanci při 252 nm není menší než 1,17.

Halogenidy (2.4.4). 15 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (10 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije 1,5 ml základního roztoku chloridů (5 μg Cl/ml).

Stříbro. 1,0 g se rozpustí v 10 ml vody R, přidá se 0,1 ml sulfidu sodného RS a nechá se 2 min stát. Roztok není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok H₈ (2.2.2, Metoda II) (10 μg/g).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 0,500 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se se zbytkem ze zkoušky Ztráta sušením.

Stanovení obsahu

0,300 g se rozpustí v 50 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 36,64 mg C₁₈H₂₆N₂O₆.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Venenum.

Methylcellulosum

Methylcelulosa

Vlastnosti

Bílý, nažloutle bílý nebo šedobílý prášek nebo zrnka. Ve vysušeném stavu je hygroskopická, prakticky nerozpustná v horké vodě, v acetonu, v ethanolu, v etheru a v toluenu. Rozpouští se ve studené vodě za vzniku koloidního roztoku.

Zkoušky totožnosti

1. A. 10 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se zahřeje za občasného promíchávání ve vodní lázni. Při teplotě nad 50 °C vzniká zákal nebo vločkovitá sraženina. Po ochlazení je roztok opět čirý.
2. B. K 10 ml roztoku S se přidá 0,3 ml kyseliny octové zředěné RS a 2,5 ml roztoku taninu R (100 g/l); vznikne nažloutle bílá vločkovitá sraženina, která se rozpouští v amoniaku zředěném RS1.
3. C. 1 g se ve zkumavce asi 160 mm dlouhé pečlivě smíchá se 2 g jemně upráškovaného síranu manganatého R. Do horní části zkumavky 2 cm hluboko se vloží proužek filtračního papíru, který je napuštěn čerstvě připravenou směsí objemových dílů roztoku diethanolaminu R 20% (V/V) a roztoku nitroprussidu sodného R (50 g/l) (1 + 11), jejíž pH bylo upraveno kyselinou chlorovodíkovou 1 mol/l RS na hodnotu asi 9,8. Zkumavka se ponoří 8 cm hluboko do lázně se silikonovým olejem vyhřáté na 190 °C až 200 °C; proužek filtračního papim se během 10 min nezbarví modře. Současně se provede slepá zkouška.
4. D. 0,2 g se bez zahřátí úplně rozpustí v 15 ml roztoku kyseliny sírové R 70%. Roztok se za promíchávání vleje do 100 ml ledové vody R a zředí se jí na 250 ml. K 1 ml tohoto roztoku se ve zkumavce za opatrného promíchávání a chlazení ve vodě s ledem přidá po kapkách 8 ml kyseliny sírové R. Poté se roztok zahřívá přesně 3 min ve vodní lázni a ihned se ochladí ve vodě s ledem. K ochlazené směsi se opatrně přidá 0,6 ml ninhydrinu RS2, dobře se promíchá a nechá se stát při 25 °C; ihned vznikne růžové zbarvení, které se během 100 min nezmění na fialové.
5. E. 1 ml roztoku S se naleje na skleněnou desku. Po odpaření vody vznikne tenký film.
6. F. 0,2 g se nerozpustí v 10 ml toluenu R ani v 10 ml ethanolu R.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. Množství odpovídající 1,0 g vysušené látky se za promíchávání vnese do 50 g vody prosté oxidu uhličitého R zahřáté na 90 °C. Po ochlazení se upraví hmotnost roztoku vodou prostou oxidu uhličitého R na 100 g a míchá se do úplného rozpuštění. Před provedením zkoušky Vzhled roztoku se roztok nechá stát 1 h při 2 °C až 8 °C.

Vzhled roztoku. Roztok S neopalizuje intenzivněji než porovnávací suspenze III (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž₆ (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 5,5 až 8,0; měří se roztok S.

Zdánlivá viskozita. 75 % až 140 % deklarované hodnoty. Množství odpovídající 6,00 g vysušené zkoušené látky se za promíchávání vnese do 150 g vody R zahřáté na 90 °C. 10 min se míchá vrtulovou míchačkou, potom se vloží na 40 min do lázně obsahující vodu s ledem a promíchává se do úplného rozpuštění. Hmotnost roztoku se upraví na 300 g a odstřeďuje se do odstranění vzduchu. Roztok se vytemperuje na (20 ±1) °Ca stanoví se viskozita (2.2.10) pomocí rotačního viskozimetru při 20 °C a smykové rychlosti 10^s-1.

Chloridy (2.4.4). 1 ml roztoku S zředěného vodou R na 15 ml vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (0,5 %).

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20μlg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 10,0 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 1,0 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech.

Označování

V označení na obalu se uvede zdánlivá viskozita 2% roztoku v mPa.s.

† Methyldopum

Methyldopa

Vlastnosti

Bílý až žlutobílý krystalický prášek nebo bezbarvé až téměř bezbarvé krystaly. Je těžce rozpustná ve vodě, velmi těžce rozpustná v lihu 96%, prakticky nerozpustná v etheru, snadno rozpustná ve zředěných minerálních kyselinách.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A.

Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem methyldopy CRL.
2. B. Asi 2 mg se rozpustí ve 2 ml vody R, přidá se 0,2 ml chloridu železitého RS2; vzniká zelené zbarvení, které se přidáním 0,1 g methenaminu R změní na modrofialové.
3. C. Asi 5 mg se rozpustí ve směsi 5 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS a 5 ml vody R, přidá se 0,1 ml dusitanu sodného RS obsahujícího molybdenan amonný R (100 g/l); vznikne žluté zbarvení, které se přidáním hydroxidu sodného koncentrovaného RS změní na hnědočervené.
4. D. K asi 5 mg se přidá 1 ml vody R, 1 ml pyridinu R a 5 mg nitrobenzoylchloridu R a zahřeje se k varu. Za třepání se přidá 0,2 ml uhličitanu sodného RS; vznikne oranžové nebo oranžově hnědé zbarvení.

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 1,0 g se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 1 mol/l RS a zředí se jí na 25 ml. Roztok není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok HŽ ₆nebo H₆ (2.2.2, Metoda II).

Kysele reagující látky. 1,0 g se rozpustí zahříváním ve 100 ml vody prosté oxidu uhličitého R a přidá se 0,1 ml červeně methylové RS. Na změnu zbarvení indikátoru na žluté se spotřebuje nejvýše 0,5 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS.

Optická otáčivost (2.2.7). -1,10° až1,23°; měří se následující roztok: množství odpovídající 2,20 g bezvodé zkoušené látky se rozpustí v chloridu hlinitém RS a zředí se jím na 50,0 ml.

Absorbance (2.2.25). 40,0 mg se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a zředí se jí na 100,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí stejnou kyselinou na 100,0 ml. Měří se absorbance roztoku při 230 nm až 350 nm; roztok vykazuje maximum při 280 nm. Specifická absorbance v maximuje 122 až 137, počítáno na bezvodou látku.

Methoxymethyldopa a příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy celulosy pro chromatografii R.

Zkoušený roztok. 0,1 g se rozpustí ve směsi 0,4 ml kyseliny chlorovodíkové RS1 a 9,6 ml methanolu R.

Porovnávací roztok (a). 5 mg 3-methoxymethyldopy CRL se rozpustí ve 100 ml methanolu R.

Porovnávací roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku se smíchá s 1 ml porovnávacího roztoku (a).

Na vrstvu se odděleně nanese 10 μl zkoušeného roztoku, 10 μl porovnávacího roztoku (a) a 20 μl porovnávacího roztoku (b) a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, vody R a 1-butanolu R (15 + 25 + 65) po dráze 10 cm. Vrstva se ihned vysuší v proudu teplého vzduchu a postříká se směsí 5 objemových dílů roztoku dusitanu sodného R (50 g/l) a 45 objemových dílů roztoku nitroanilinu R (3 g/l) ve směsi 20 objemových dílů vody R a 80 objemových dílů kyseliny chlorovodíkové R. Vrstva se rychle usuší v proudu teplého vzduchu, postříká se roztokem uhličitanu sodného R (200 g/l) a ihned se pozoruje. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,5 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 g/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použijí 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). 10,0 % až 13,0 %; stanoví se s 0,200 g zkoušené látky.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,200 g se rozpustí ve směsi 15 ml kyseliny mravenčí bezvodé R, 30 ml kyseliny octové bezvodé R a 30 ml dioxanu R. Přidá se 0,1 ml violeti krystalové RS a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS do vzniku zeleného zbarvení.

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 21,12 mg C₁₀H₁₃NO₄.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Methyleni chloridum

Dichlormethan

Vlastnosti

Čirá bezbarvá těkavá kapalina. Je mírně rozpustný ve vodě, mísitelný s lihem 96% a s etherem.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B a C.

Alternativní sestava zkoušek: A, D a E, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Zkouška Relativní hustota, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.
2. B. Zkouška Index lomu, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.
3. C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Ethanol, amylen a jiné příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní pík na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se shoduje velikostí a retenčním časem s hlavním píkem na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).
4. D. 2 ml se zahřívají 30 min s 2 g hydroxidu draselného R a 20 ml lihu 96% R pod zpětným chladičem. Po ochlazení se přidá 15 ml kyseliny sírové zředěné RS a roztok se zfiltruje. K 1 ml filtrátu se přidá 1 ml roztoku kyseliny chromotropové sodné soli R (15 g/l), 2 ml vody R a 8 ml kyseliny sírové R; vznikne fialové zbarvení.
5. E. 2 ml filtrátu získaného ve zkoušce D vyhovují zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Vzhled. Je to čirá (2.2.1) a bezbarvá (2.2.2, Metoda II) kapalina.

Kysele reagující látky. K 50 ml methanolu R předem zneutralizovaného za použití 0,1 ml modře bromthymolové RS1 se přidá 50 g zkoušené látky. Ke změně zbarvení indikátoru na modré se spotřebuje nejvýše 0,15 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS.

Relativní hustota (2.2.5). 1,320 až 1,332.

Index lomu (2.2.6). 1,423 až 1,425.

Ethanol, amylen a jiné příbuzné látky. Provede se plynová chromatografie (2.2.28).

Zkoušený roztok (a). Zkoušená látka.

Zkoušený roztok (b). 0,5 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí vodou R na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 0,5 ml dichlormethanu CRL se zředí vodou R na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 2,0 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí vodou R na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (c). K 20,0 ml ethanolu R se přidá 0,3 ml amylenu R a zředí se zkoušeným roztokem (a) na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí zkoušeným roztokem (a) na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (d). 0,1 ml methanolu R a 0,1 ml dichlormethanu CRL se zředí vodou R na 100,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - skleněné kolony délky 2 m a vnitřního průměru 2 mm naplněné ethylvinylbenzen-divinylbenzen kopolymerem R (136 μm až 173 μm),
2. - dusíku pro chromatografii R jako nosného plynu s průtokovou rychlostí 30 ml/min,
3. - plamenoionizačního detektoru.

Teplota kolony se udržuje na 90 °C až do nástřiku a potom se zvyšuje rychlostí 4 °C/min až na teplotu 190 °C, při které se udržuje 15 min; teplota vstřikovacího prostoru a detektoru se udržuje na 240 °C.

Nastříkne se 1 μl porovnávacího roztoku (d). Jestliže se použije zapisovač, nastaví se citlivost detektoru tak, aby výška píku methanolu nebyla menší než 25 % celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) rozlišení mezi píky odpovídajícími methanolu a dichlormethanu není menší než 3,0.

Nastříknou se dvakrát 2 μl porovnávacího roztoku (c). Jestliže získané píky mají rozdíl ploch větší než 1,0 %, ověří se reprodukovatelnost ze čtyř oddělených nástřiků porovnávacího roztoku (c). Zkoušku lze hodnotit, jestliže relativní směrodatná odchylka plochy píku není větší než 5,0 %.

Nastříknou se 2 μl zkoušeného roztoku (a), 2 μl porovnávacího roztoku (b) a 2 μl porovnávacího roztoku (c). Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) plochy píků odpovídajících ethanolu a případně amylenu nejsou větší než rozdíl ploch píků odpovídajících pikům ethanolu a amylenu na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) a chromatogramu zkoušeného roztoku (a) (2,0 %, případně 0,03 %).

Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) není součet ploch všech píků, kromě hlavního píku a píků ethanolu a amylenu, větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,1 %).

Volný chlor. Do zkumavky se zabroušenou zátkou se přenese 5 ml, přidá se 5 ml roztoku jodidu draselného R (100 g/l) a 0,2 g škrobu rozpustného R. 30 s se třepe a nechá se 5 min stát; nevzniká modré zbarvení.

Těžké kovy (2.4.8). 25,0 g se odpaří do sucha na vodní lázni. Po ochlazení se přidá 1 ml kyseliny chlorovodíkové R a znovu se odpaří. Odparek se rozpustí v 1 ml kyseliny octové R a zředí se vodou R na 25 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (1 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije 10 ml základního roztoku olova (1 μg Pb/ml).

Zbytek po odpaření. 50,0 g se odpaří do sucha na vodní lázni a 30 min se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C; zbytek váží nejvýše 1 mg (20 μg/g).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 0,05 %; stanoví se s 10,00 g zkoušené látky.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem.

Označování

V označení na obalu se uvede název a koncentrace použitých stabilizátorů.

Nečistoty

1. A. tetrachlormethan,
2. B. trichlormethan (chloroform),
3. C. ethanol,
4. D. methanol,
5. E. 2-methyl-2-buten (amylen).

Methylis salicylas

Methylsalicylat

Synonymum. Methylum salicylicum

Vlastnosti

Bezbarvá nebo slabě nažloutlá kapalina. Je velmi těžce rozpustný ve vodě, mísitelný s lihem, s tuky a se silicemi.

Zkoušky totožnosti