Český lékopis 1997

Číslo hydroxylové (2.5.3). 96 až 108; stanoví se s 2,0 g (Metoda A).

Číslo jodové (2.5.4). Nejvýše 5,0.

Číslo zmýdelnění (2.5.6). 40 až 50; stanoví se s 2,0 g. Použije se 15,0 ml hydroxidu draselného v lihu 0,5 mol/l VS, před provedením titrace se zředí 50 ml lihu 96% R.

Redukující látky. 2,00 g se rozpustí ve 25 ml horké vody R, přidá se 25 ml kyseliny sírové zředěné RS a 0,1 ml feroinu RS. Titruje se hexanitratoceričitanem amonným 0,01 mol/l VS za stálého protřepávání do změny červeného zbarvení na zelenomodré, které je stálé 30 s. Provede se slepá zkouška. Spotřebují se nejvýše 2,0 ml hexanitratoceričitanu amonného 0,01 mol/l VS.

Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce C na těžké kovy (10 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 3,0 %; stanoví se s 1,000 g zkoušené látky.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,2 %. Ke 2,00 g v křemenném nebo platinovém kelímku se přidá 0,5 ml kyseliny sírové R a zahřívá se 2 h na vodní lázni. Opatrně se žíhá při nízké teplotě do úplného zuhelnatění. K zuhelnatělé hmotě se přidají 2 ml kyseliny dusičné R a 0,25 ml kyseliny sírové R, opatrně se zahřívá, dokud se uvolňují bílé dýmy, a žíhá se při teplotě 600 °C do vymizení všech černých částí. Nechá se vychladnout, zváží se a žíhání se opakuje vždy po 15 min do konstantní hmotnosti.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem.

Polysorbatum 40

Polysorbát 40

Vlastnosti

Olejovitá slabě nažloutlá tekutina nebo gelovitá průsvitná hmota, která se stává tekutou při teplotě asi 25 °C. Je mísitelný s vodou, s ethanolem, s ethylacetatem a s methanolem, prakticky nerozpustný v mastných olejích a v tekutém parafínu.

Relativní hustota je asi 1,08.

Zkoušky totožnosti

1. A. 0,5 g se rozpustí při asi 50 °C ve vodě R a zředí se jí na 10 ml. Při třepání roztok silně pění. Přidá se 0,5 g chloridu sodného R a zahřeje se k varu; vzniklý zákal zmizí během ochlazení na asi 50 °C.
2. B. 0,3 g se smíchá v 50ml kádince s 5 ml vody R přidá se 5 ml hydroxidu sodného zředěného RS a asi 3 min se vaří. K ještě horkému roztoku se přidá 5 ml kyseliny chlorovodíkové 10% RS; vznikne bílý zákal.
3. C. 0,1 g se rozpustí v 5 ml chloroformu R. Přidá se 0,1 g thiokyanatanu draselného R a 0,1 g dusičnanu kobaltnatého R a míchá se skleněnou tyčinkou; roztok se zbarví modře.

Zkoušky na čistotu

Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 2,2; stanoví se s 5,0 g rozpuštěnými v 50 ml předepsané směsi rozpouštědel.

Číslo hydroxylové (2.5.3). 89 až 105; stanoví se s 2,0 g (Metoda A).

Číslo jodové (2.5.4). Nejvýše 5,0.

Číslo zmýdelnění (2.5.6). 41 až 52; stanoví se s 2,0 g. Použije se 15,0 ml hydroxidu draselného v lihu 0,5 mol/l VS. Před provedením titrace se zředí 50 ml vody R.

Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce C na těžké kovy (10 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použijí 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 3,0 %; stanoví se s 1,000 g zkoušené látky.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,2 %. Ke 2,00 g v křemenném nebo platinovém kelímku se přidá 0,5 ml kyseliny sírové R a zahřívá se 2 h na vodní lázni. Potom se opatrně spaluje při nízké teplotě do úplného zuhelnatění. K zuhelnatělé hmotě se přidají 2 ml kyseliny dusičné R a 0,25 ml kyseliny sírové R, opatrně se zahřívá, dokud se uvolňují bílé dýmy, a potom se žíhá při teplotě 600 °C do vymizení všech černých částic. Nechá se vychladnout, zváží se a žíhání se opakuje vždy po 15 min do konstantní hmotnosti.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem.

Polysorbatum 60

Polysorbát 60

Vlastnosti

Nažloutle hnědá gelovitá hmota, která se stává čirou kapalinou při teplotě nad asi 25 °C. Je mísitelná s vodou, s ethanolem, s ethylacetatem a s methanolem, prakticky nerozpustná v mastných olejích a v tekutém parafinu.

Relativní hustota je asi 1,10.

Zkoušky totožnosti

1. A. 0,5 g se rozpustí při asi 50 °C ve vodě R a zředí se jí na 10 ml. Při třepání roztok silně pění. Přidá se 0,5 g chloridu sodného R a zahřeje se k varu. Vzniklý zákal zmizí během ochlazení na asi 50 °C.
2. B. Ke 4 g se přidá 40 ml roztoku hydroxidu draselného R (50 g/l) a vaří se 30 min pod zpětným chladičem ve vodní lázni. Po ochlazení na asi 80 °C se přidá 20 ml kyseliny dusičné zředěné RS a zahřívá se asi 10 min pod zpětným chladičem do odstranění emulze; mastná kyselina se oddělí na povrchu jako olejovitá kapalina. Po ochlazení na pokojovou teplotu se mastná kyselina přenese bez protřepání do dělicí nálevky za použití 50 ml etheru petrolejového R. Organická vrstva se promyje třikrát 5 ml vody R. Organická vrstva se odpaří do sucha na vodní lázni. Číslo kyselosti (2.5.1) zbytku je 190 až 220; stanoví se s 0,50 g.
3. C. 0,1 g se rozpustí v 5 ml chloroformu R. Přidá se 0,1 g thiokyanatanu draselného R a 0,1 g dusičnanu kobaltnatého R a míchá se skleněnou tyčinkou; roztok zmodrá.

Zkoušky na čistotu

Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 2,0; stanoví se s 5,0 g rozpuštěnými v 50 ml předepsané směsi rozpouštědel.

Číslo hydroxylové (2.5.3). 81 až 96; stanoví se s 2,0 g (Metoda A).

Číslo jodové (2.5.4). Nejvýše 5,0.

Číslo zmýdelnění (2.5.6). 45 až 55; stanoví se s 2,0 g. Použije se 15,0 ml hydroxidu draselného v lihu 0,5 mol/l VS, před provedením titrace se zředí 50 ml lihu 96% R

Redukující látky. 2,00 g se rozpustí ve 25 ml horké vody R, přidá se 25 ml kyseliny sírové zředěné RS a 0,1 ml feroinu RS. Titruje se hexanitratoceričitanem amonným 0,01 mol/l VS za stálého protřepávání do změny červeného zbarvení na zelenomodré, které je stálé 30 s. Provede se slepá zkouška. Spotřebují se nejvýše 2,0 ml hexanitratoceričitanu amonného 0,01 mol/l VS.

Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce C na těžké kovy (10 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použijí 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 3,0 %; stanoví se s 1,000 g zkoušené látky.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,2 %. Ke 2,00 g v křemenném nebo platinovém kelímku se přidá 0,5 ml kyseliny sírové R a zahřívá se 2 h na vodní lázni. Opatrně se žíhá při nízké teplotě do úplného zuhelnatění. K zuhelnatělé hmotě se přidají 2 ml kyseliny dusičné R a 0,25 ml kyseliny sírové R, opatrně se zahřívá, dokud se uvolňují bílé dýmy, a žíhá se při teplotě 600 °C do vymizení všech černých částí. Nechá se vychladnout, zváží se a žíhání se opakuje vždy po 15 min do konstantní hmotnosti.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem.

Polysorbatum 80

Polysorbát 80

Vlastnosti

Olejovitá nažloutlá nebo nahnědle žlutá čirá kapalina. Je mísitelný s vodou, s ethanolem, s ethylacetatem a s methanolem, prakticky nerozpustný v mastných olejích a v tekutém parafinu.

Relativní hustota je asi 1,08. Jeho viskozita při 25 °C je asi 400 mPa.s.

Zkoušky totožnosti

1. A. 0,5 g se rozpustí při asi 50 °C ve vodě R a zředí se jí na 10 ml. Při třepání roztok silně pění. Přidá se 0,5 g chloridu sodného R a zahřeje se k varu. Vzniklý zákal zmizí během ochlazení na asi 50 °C.
2. B. Ke 4 g se přidá 40 ml roztoku hydroxidu draselného R (50 g/l) a vaří se 30 min pod zpětným chladičem ve vodní lázni. Po ochlazení na asi 80 °C se přidá 20 ml kyseliny dusičné zředěné RS a zahřívá se asi 10 min pod zpětným chladičem do odstranění emulze. Ochladí se na 50 °C a odstřeďuje se. Mastná kyselina se oddělí na povrchu jako olejovitá kapalina. Po ochlazení na pokojovou teplotu se mastná kyselina přenese bez protřepání do dělicí nálevky za použití 50 ml etheru petrolejového R. Organická vrstva se promyje třikrát 5 ml vody R. Organická vrstva se odpaří do sucha na vodní lázni. Získaný zbytek se přenese do směsi 2 ml kyseliny dusičné R a 3 ml vody R a opatrně se po malých částech přidá 0,5 g dusitanu sodného R a nechá se stát při pokojové teplotě; vrstva mastné kyseliny během 4 h ztuhne.
3. C. Ke 2 ml roztoku (50 g/l) se přidá 0,5 ml bromové vody R; roztok se odbarví.
4. D. 0,1 g se rozpustí v 5 ml chloroformu R. Přidá se 0,1 g thiokyanatanu draselného R a 0,1 g dusičnanu kobaltnatého R a míchá se skleněnou tyčinkou; roztok zmodrá.

Zkoušky na čistotu

Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 2,0; stanoví se s 5,0 g rozpuštěnými v 50 ml předepsané směsi rozpouštědel.

Číslo hydroxylové (2.5.3). 65 až 80; stanoví se s 2,0 g (Metoda A).

Číslo jodové (2.5.4). 18 až 24.

Číslo zmýdelnění (2.5.6). 45 až 55; stanoví se s 2,0 g. Použije se 15,0 ml hydroxidu draselného v lihu 0,5 mol/l VS, před provedením titrace se zředí 50 ml lihu 96% R.

Redukující látky. 2,00 g se rozpustí ve 25 ml horké vody R, přidá se 25 ml kyseliny sírové zředěné RS a 0,1 ml feroinu RS. Titruje se hexanitratoceričitanem amonným 0,01 mol/l VS za stálého protřepávání do změny červeného zbarvení na zelenomodré, které je stálé 30 s. Provede se slepá zkouška. Spotřebuje se nejvýše 5,0 ml hexanitratoceričitanu amonného 0,01 mol/l VS.

Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce C na těžké kovy (10 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použijí 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 3,0 %; stanoví se s 1,000 g zkoušené látky.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,2 %. Ke 2,00 g v křemenném nebo platinovém kelímku se přidá 0,5 ml kyseliny sírové R a zahřívá se 2 h na vodní lázni. Opatrně se žíhá při nízké teplotě do úplného zuhelnatění. K zuhelnatělé hmotě se přidají 2 ml kyseliny dusičné R a 0,25 ml kyseliny sírové R, opatrně se zahřívá, dokud se uvolňují bílé dýmy, a žíhá se při teplotě 600 °C do vymizení všech černých částí. Nechá se vychladnout, zváží se a žíhání se opakuje vždy po 15 min do konstantní hmotnosti.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem.

Povidonum

Povidon

Synonymum. Polyvidonum

Vlastnosti

Bílý nebo nažloutle bílý prášek nebo vločky. Je hygroskopický, snadno rozpustný ve vodě, v lihu 96% a v methanolu, těžce rozpustný v acetonu, prakticky nerozpustný v etheru.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a E.

Alternativní sestava zkoušek: B, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem povidonu CRL. Zaznamenají se spektra za použití 4 mg látek předem sušených 6 h při 105 °C.
2. B. K 0,4 ml roztoku S1, viz Zkoušky na čistotu, se přidá 10 ml vody R, 5 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a 2 ml dichromanu draselného RS; vznikne oranžově žlutá sraženina.
3. C. K 1 ml roztoku S1 se přidá 0,2 ml dimethylaminobenzaldehydu RS1 a 0,1 ml kyseliny sírové R; vznikne růžové zbarvení.
4. D. K 0,1 ml roztoku S1 se přidá 5 ml vody R a 0,2 ml jodu 0,05 mol/l RS; vznikne červené zbarvení.
5. E. Je snadno rozpustný ve vodě R.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 1,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 20 ml. Zkoušená látka se přidává do vody po malých dávkách za stálého míchání magnetickou míchačkou.

Roztok S1. 2,5 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 25 ml. Zkoušená látka se přidává do vody po malých dávkách za stálého míchání magnetickou míchačkou.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok H₆, Č₆ nebo HŽ₆ (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 3,0 až 5,0 pro látku s K-hodnotou nejvýše 30; 4,0 až 7,0 pro látku s K-hodnotou větší než 30. Měří se roztok S.

Aldehydy. Nejvýše 500 μg/g, vyjádřeno jako acetaldehyd.

Zkoušený roztok. 1,0 g se rozpustí v tlumivém roztoku fosforečnanovém o pH 9,0 a zředí se jím na 100,0 ml. Baňka se uzavře a zahřívá se 1 h při 60 °C. Nechá se ochladit.

Porovnávací roztok. 0,100 g čerstvě předestilovaného acetaldehydu R se rozpustí ve vodě R při 4 °C a zředí se stejným rozpouštědlem na 200,0 ml. Nechá se 20 h stát při 4 °C. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí tlumivým roztokem fosforečnanovým o pH 9,0 na 100,0 ml.

Do tří stejných spektrofotomerických kyvet s 10mm vrstvou se vpraví odděleně 0,5 ml zkoušeného roztoku, 0,5 ml porovnávacího roztoku a 0,5 ml vody R (slepá zkouška). Do každé kyvety se přidá 2,5 ml tlumivého roztoku fosforečnanového o pH 9,0 a 0,2 ml nikotinamid-adenin dinukleotidu RS, promíchá se, přiklopí se víčka a kyvety se nechají stát 2 min až 3 min při (22 ± 2) °C. Měří se absorbance (2.2.25) každého roztoku při 340 nm za použití vody R jako kontrolní tekutiny. Do každé kyvety se přidá 0,05 ml aldehyddehydrogenasy RS, promíchá se, přiklopí se víčka a kyvety se nechají stát 5 min při (22 ± 2) °C. Měří se absorbance každého roztoku při 340 nm za použití vody R jako kontrolní tekutiny. Vypočítá se obsah aldehydů podle vzorce:

v němž značí:

1. A_t1 - absorbanci zkoušeného roztoku před přidáním aldehyddehydrogenasy,
2. A_t2 - absorbanci zkoušeného roztoku po přidání aldehyddehydrogenasy,
3. A_s1 - absorbanci porovnávacího roztoku před přidáním aldehyddehydrogenasy,
4. A_s2 - absorbanci porovnávacího roztoku po přidání aldehyddehydrogenasy,
5. A_b1 - absorbanci kontrolního roztoku před přidáním aldehyddehydrogenasy,
6. A_b2 - absorbanci kontrolního roztoku po přidání aldehyddehydrogenasy,
7. m - navážku zkoušené látky v gramech, počítáno na vysušenou látku,
8. C - koncentraci acetaldehydu v porovnávacím roztoku v mg/ml.

Peroxidy. 2,0 g se rozpustí v 50 ml vody R. K 25 ml tohoto roztoku se přidají 2 ml zkoumadla chlorid titanitý-kyselina sírová R a nechá se 30 min stát. Měří se absorbance (2.2.25) tohoto roztoku při 405 nm za použití směsi 25 ml roztoku zkoušené látky (40 g/l) a 2 ml 13% (V/V) roztoku kyseliny sírové R jako kontrolní kapaliny. Absorbance není větší než 0,35 (400 μg/g, vyjádřeno jako H₂O₂).

Hydrazin. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu H silanizovaného R. Použijí se čerstvě připravené roztoky.

Zkoušený roztok. 2,5 g se rozpustí v 25 ml vody R, přidá se 0,5 ml roztoku salicylaldehydu R (50 g/l) v methanolu R, promíchá se a zahřívá se 15 min ve vodní lázni při 60 °C. Po ochlazení se přidají 2,0 ml toluenu R, 2 min se protřepává a odstřeďuje se. Použije se supematantní tekutina.

Porovnávací roztok. 9 mg salicylaldazinu R se rozpustí v toluenu R a zředí se jím na 100 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí toluenem R na 10 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 10 μl obou roztoků a vyvíjí se směsí objemových dílů vody R a methanolu R(1 + 2) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší volně na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 365 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku skvrna odpovídající salicylaldazinu není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (1 μg/g hydrazinu).

Vinylpyrrolidon. Nejvýše 10 μg/g. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).

Zkoušený roztok. 0,25 g se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 50 mg 1-vinyl-2-pyrrolidon R se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R na 100,0 ml. 5,0 ml se zředí mobilní fází na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 10 mg 1-vinyl-2-pyrrolidonu R a 0,5 g vinylacetatu R se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,0 mm a předkolony délky 0,025 m a vnitřního průměru 4,0 mm, obě naplněné silikagelem oktylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),
2. - mobilní fáze, která je směsí objemových dílů methanolu R a vody R (1 + 4),
3. - spektrofotometrického detektoru, 254 nm.

Teplota kolony se udržuje na 40 °C.

Nastříkne se 50 μl porovnávacího roztoku (a) a nastaví se průtoková rychlost tak, aby retenční ěas píku odpovídajícího 1-vinyl-2-pyrrolidonu činil asi 10 min. Nastaví se citlivost detektoru tak, aby výška píku odpovídajícího 1-vinyl-2-pyrrolidonu na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) nebyla menší než 70 % rozsahu zapisovače. Nastříkne se 50 μl porovnávacího roztoku (b). Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píkem 1-vinyl-2-pyrrolidonu a píkem vinylacetatu j e nejméně 2,0. Nastříkne se 50 μl porovnávacího roztoku (a) pětkrát. Zkoušku lze hodnotit, jestliže relativní směrodatná odchylka plochy píku 1-vinyl-2-pyrrolidonu je nejvýše 2,0 %.

Nastříkne se 50 μl zkoušeného roztoku. Po každém nástřiku zkoušeného roztoku se promývá předkolona mobilní fází stejnou zvolenou rychlostí pro zkoušku po dobu 30 min.

Vypočítá se obsah 1-vinyl-2-pyrrolidonu z ploch píků.

Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce D na těžké kovy (10 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použijí 2,0 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 5,0 %; stanoví se s 0,500 g zkoušené látky.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Viskozita, vyjádřená jako K-hodnota. Pro látku s deklarovanou K-hodnotou: 18 nebo méně se použije roztok 50 g/l; více než 18 se použije roztok 10 g/l; více než 95 se použije roztok 1,0 g/l.

Roztok se nechá 1 h stát a stanoví se viskozita (2.2.9) při (25 ± 0,1) °C za použití viskozimetru č. 1 s minimální dobou průtoku 100 s.

K-hodnota se vypočítá podle vzorce:

v němž značí:

1. c - obsah zkoušené látky v g/100 ml, počítáno na vysušenou látku,
2. η - relativní viskozitu roztoku k vodě R.

Stanovení obsahu

100,0 mg (m mg) se převede do spalovací baňky, přidá se 5 g směsi 33 g síranu draselného R, 1 g síranu měďnatého R a 1 g oxidu titaničitého R a tři skleněné varné kuličky. Zachycené částečky látky v hrdle baňky se spláchnou do baňky malým množstvím vody R, přidá se 7 ml kyseliny sírové R a obsah baňky se promíchá kroužením baňky. Baňka se uzavře např. skleněnou nálevkou s krátkou stopkou k zamezení ztrátám kyseliny sírové. Zahřívá se za postupného zvyšování teploty až do silného varu, při němž kondenzuje kyselina sírová v hrdle baňky a předchází se přehřátí horní části baňky. Pokračuje se v zahřívání ještě 45 min. Po ochlazení se pevné části rozpustí opatrným přidáním 20 ml vody R a po ochlazení se umístí baňka do přístroje na destilaci s vodní parou, přidá se 30 ml hydroxidu sodného koncentrovaného R, nálevka se opláchne 10 ml vody R a ihned se destiluje s vodní parou. Jímá se asi 80 ml až 100 ml destilátu do 30 ml roztoku kyseliny borité R (40 g/l) s třemi kapkami směsného indikátoru (0,15 g zeleně bromkresolové R a 0,1 g červeně methylové R se rozpustí ve 180 ml ethanolu R a zředí se vodou R na 200 ml) a nakonec se opláchne malým množstvím vody R konec chladiče, který je při destilaci ponořen pod hladinou kyseliny borité. Destilát se titruje kyselinou sírovou 0,025 mol/l VS, až se zelené zbarvení roztoku změní na slabě šedavě modré až šedavě fialově červené (n1 ml kyseliny sírové 0,025 mol/l VS).

Zkouška se opakuje za použití 100 mg glukosy R místo zkoušené látky (n2 ml kyseliny sírové 0,025 mol/l VS).

Obsah dusíku v procentech se vypočítá podle vzorce:

Uchovávání

Chráněn před vlhkostí.

Označování

V označení na obalu se uvede K-hodnota.

Povidonum iodinatum

Jodovaný povidon

Synonymum. Polyvidonum iodinatum

Je to komplex jodu a povidonu. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 9,0 % až 12,0 % uvolnitelného jodu.

Výroba

Vyrábí se za použití povidonu, který vyhovuje článku Povidonum.

Vlastnosti

Žlutohnědý až červenohnědý amorfní prášek. Je dobře rozpustný ve vodě, v lihu 96%, prakticky nerozpustný v acetonu.

Zkoušky totožnosti

1. A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje s referenčním spektrem jodovaného povidonu Ph. Eur.
2. B. 10 mg se rozpustí v 10 ml vody R a přidá se 1 ml škrobu RS; vznikne tmavě modré zbarvení.
3. C. 0,1 g se rozpustí v 5 ml vody R a po kapkách se přidává roztok siřičitanu sodného R (10 g/l) do odbarvení roztoku. Potom se přidájí 2 ml dichromanu draselného RS a 1 ml kyseliny chlorovodíkové R; vznikne světle hnědá sraženina.

Zkoušky na čistotu

Hodnota pH (2.2.3). 1,5 až 5,0; měří se roztok připravený rozpuštěním 1,0 g v 10 ml vody prosté oxidu uhličitého R.

Jodidy. Nejvýše 6,0 %; počítáno na vysušenou látku. 0,500 g se rozpustí ve 100 ml vody R a přidává se disiřičitan sodný R do odbarvení jodu. Přidá se 25,0 ml dusičnanu stříbrného 0,1 mol/l VS, 10 ml kyseliny dusičné R a 5 ml síranu amonno-železitého RS2 a titruje se thiokyanatanem amonným 0,1 mol/l VS. Provede se slepá zkouška.

1 ml dusičnanu stříbrného 0,1 mol/l VS odpovídá 12,69 mg celkového jodu. Z procentuálního obsahu celkového jodu, počítaného na vysušenou látku, se odečte obsah uvolnitelného jodu v procentech zjištěný ve zkoušce Stanovení obsahu.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 8,0 %; 0,500 g se suší 3 h v sušárně při 100 °C až 105 °C po dobu 3 h.

Síranový popel (2.2.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

1,00 g se v baňce se zabroušenou zátkou míchá 1 h se 150 ml vody R. Přidá se 0,1 ml kyseliny octové zředěné RS a titruje se thiosíranem sodným 0,1 mol/l VS za použití škrobu RS jako indikátoru.

1 ml thiosíranu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 12,69 mg volného jodu.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

† Praziquantelum

Prazikvantel

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystabcký prášek. Je velmi těžce rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96% a v dichlormethanu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a B.

Alternativní sestava zkoušek: A a C, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Teplota tání (2.2.14). 136 °C až 140 °C.
2. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety prazikvantelu CRL.
3. C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

   Zkoušený roztok. 50 mg se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 5 ml.

   Porovnávací roztok (a). 50 mg prazikvantelu CRL se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 5 ml.

   Porovnávací roztok (b). 10 mg prazikvantelu nečistoty A CRL se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 10 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí porovnávacím roztokem (a) na 2 ml.

   Na vrstvu se odděleně nanese po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se v nenasycené komoře směsí objemových dílů methanolu R a toluenu R (15 + 85) po dráze 15 cm. Po vysušení na vzduchu se vrstva vystaví na 20 min působení par jodu a potom se hodnotí v denním světle. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou, barvou a velikostí shoduj e s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 2 g se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 20 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok HZ₅ (2.2.2, Metoda II).

Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).

Zkoušený roztok. 40 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 10 mg prazikvantelu nečistoty A CRL a 10 mg prazikvantelu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 25,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 20,0 ml. Porovnávací roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 20,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 50,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,0 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografií R (5 μm),
2. - mobilní fáze, kterou je směs objemových dílů acetonitrilu R a vody R (45 + 55), s průtokovou rychlostí 1 ml/min,
3. - spektrofotometrického detektoru, 210 nm.

Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (a) a nastaví se citlivost detektoru tak, aby výška dvou hlavních píků nebyla menší než 50 % stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky prazikvantelu nečistoty A a prazikvantelu je nejméně 3,0.

Odděleně se nastříkne po 20 μl zkoušeného roztoku a porovnávacího roztoku (b). Na chromatogramu zkoušeného roztoku součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %) a nejvýše jedna taková plocha píku je větší než 0,4násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,2 %). Nepřihlíží se k pikům, jejichž plocha je menší než 0,05násobek plochy hlavního píku porovnávacího roztoku (b).

Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce C na těžké kovy (10 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použijí 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se 2 h suší v sušárně při 50 °C nad oxidem fosforečným R a tlaku nepřevyšujícím 700 Pa.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

40,0 mg se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 100,0 ml. Stejným způsobem se připraví porovnávací roztok za použití 40,0 mg prazikvantelu CRL. Měří se absorbance (2.2.25) obou roztoků v maximu při 265 nm.

Vypočítá se obsah C₁₉H₂₄N₂O₂ z naměřených absorbancí a koncentrací roztoků.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

1. A. (RS)-2-benzoyl-1,2,3,6,7,11 b-hexahydro-4H-pyrazino[2,1 -a]isochinolin-4-on,

1. B. 2-cyklohexylkarbonyl-2,3,6,7-tetrahydro-4H-pyrazino[2,1-a]isochinolin-4-on,

1. C. 2-[2-(N-formylcyklohexylkarbonylamino)acetyl]-1,2,3,4-tetrahydroisochinolin-1-on.

† Prazosini hydrochloridum

Prazosiniumchlorid

Synonymum. Prazosinium chloratum

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý prášek. Je velmi těžce rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96% a v methanolu, prakticky nerozpustný v acetonu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B a D.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. 50,0 mg se rozpustí v roztoku kyseliny chlorovodíkové R 0,1 % (V/V) v methanolu R a zředí se stejným roztokem na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí na 100,0 ml (roztok A) a 5,0 ml tohoto roztoku se zředí roztokem kyseliny chlorovodíkové R 0,1% (V/V) v methanolu R na 100,0 ml (roztok B). Měří se absorbance (2.2.25) roztoku A při 220 nm až 280 nm; roztok vykazuje absorpční maximum při 247 nm. Specifická absorbance v maximu při 247 nm je 1320 až 1400. Měří se absorbance roztoku B při 280 nm až 400 nm; roztok vykazuje dvě absorpční maxima, při 330 nm a 343 nm. Specifická absorbance v maximu při 330 nm je 260 až 280 a v maximu při 343 nm je 240 až 265.
2. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem prazosiniumchloridu CRL. Měří se tablety látek s chloridem draselným R. Pokud jsou změřená spektra rozdílná, rozpustí se odděleně 50 mg zkoušené látky a 50 mg prazosiniumchloridu CRL ve směsi 10 ml vody R a 10 ml lihu 96% R, přidají se 2 ml hydroxidu sodného zředěného RS a roztok se protřepe dvakrát s 25 ml dichlormethanu R Organické vrstvy se spojí, odpaří se a zbytek se suší při 60 °C a tlaku nepřevyšujícím 700 Pa. Se zbytky se zaznamenají nová spektra.