Český lékopis 1997

Vzhled roztoku. 0,4 g se rozpustí, je-li třeba mírným zahřátím, ve směsi 5 ml roztoku hydroxidu sodného zředěného RS a 5 ml vody R; roztok není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž₆, HŽ₆ nebo ZŽ₆ (2.2.2, Metoda II).

Kysele reagující látky. K 1,25 g jemně upráškované zkoušené látky se přidá 25 ml vody prosté oxidu uhličitého R, 5 min se zahřívá při asi 70 °C, potom se 15 min chladí v ledové vodě a zfiltruje se. K 20 ml filtrátu se přidá 0,1 ml modři bromthymolové RS1. Ke změně zbarvení indikátoru se spotřebuje nejvýše 0,2 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF₂₅₄R.

Zkoušený roztok (a). 0,10 g se rozpustí ve 3 ml směsi objemových dílů amoniaku 26% R a methanolu R(2 + 48) a zředí se stejnou směsí na 5 ml.

Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí směsí objemových dílů amoniaku 26% R a methanolu R(2 + 48) na 5 ml.

Porovnávací roztok (a). 20 mg sulfafurazolu CRL se rozpustí ve 3 ml směsi objemových dílů amoniaku 26% R a methanolu R (2 + 48) a zředí se stejnou směsí na 5 ml.

Porovnávací roztok (b). 1,25 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí směsí objemových dílů amoniaku 26% R a methanolu R (2 + 48) na 50 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R, methanolu R a dichlormethanu R (1 + 25 + 75) po dráze 15 cm. Vrstva se vysuší při 100 °C až 105 °C a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %).

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce D na těžké kovy (20 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použijí 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,200 g se rozpustí v 50 ml acetonu R a titruje se tetrabutylamoniumhydroxidem 0,1 mol/l VS za použití roztoku modři thymolové R (4 g/l) v methanolu R jako indikátoru.

1 ml tetrabutylamoniumhydroxidu 0,1 mol/l VS odpovídá 26,73 mg C₁₁H₁₃N₃O₃S

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

† Sulfamerazinum

Sulfamerazin

Vlastnosti

Bílý, žlutavě bílý nebo narůžovělé bílý krystalický prášek nebo krystaly. Je velmi těžce rozpustný ve vodě, mírně rozpustný v acetonu, těžce rozpustný v Uhu 96%, velmi těžce rozpustný v dichlormethanu. Rozpouští se v roztocích alkalických hydroxidů a ve zředěných minerálních kyselinách.

Taje při asi 235 °C, za rozkladu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a B.

Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety sulfamerazinu CRL.
2. B. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou, zbarvením a velikostí shoduj e s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).
3. C. 3 g se umístí do suché zkumavky, která se nakloní do úhlu 45°, dno zkumavky se ponoří do silikonové olejové lázně a zahřeje se na asi 270 °C; látka se rozkládá, vzniká bílý nebo nažloutle bílý sublimát, který po rekrystalizaci z toluenu R a sušení při 100 °C taje (2.2.14) při 157 °C až 161 °C.
4. D. Asi 20 mg se rozpustí v 0,5 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a přidá se 1 ml vody R. Roztok bez dalšího okyselení vyhovuje zkoušce na primární aromatické aminy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 0,8 g se rozpustí ve směsi 5 ml roztoku hydroxidu sodného zředěného RS a 5 ml vody R; roztok není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž_4, HŽ₄ nebo ZŽ₄ (2.2.2, Metoda II).

Kysele reagující látky. K 1,25 g jemně upráškované zkoušené látky se přidá 40 ml vody prosté oxidu uhličitého R, 5 min se zahřívá při asi 70 °C, potom se 15 min chladí v ledové vodě a zfiltruje se. K 20 ml filtrátu se přidá 0,1 ml modři bromthymolové RS1. Ke změně zbarvení indikátoru se spotřebuje nejvýše 0,2 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF₂₅₄R.

Zkoušený roztok (a). 0,10 g se rozpustí ve 3 ml směsi objemových dílů amoniaku 26% R a methanolu R(2 + 48) a zředí se stejnou směsí na 5 ml.

Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí směsí objemových dílů amoniaku 26% R a methanolu R(2 + 48) na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 10 mg sulfamerazinu CRL se rozpustí ve 3 ml směsi objemových dílů amoniaku 26% R a methanolu R(2 + 48) a zředí se stejnou směsí na 5 ml.

Porovnávací roztok (b). 2,5 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí směsí objemových dílů amoniaku 26% R a methanolu R(2 + 48) na 50 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku zředěného RS1, vody R, nitromethanu R a dioxanu R (3 + 5 + 40 + 50) po dráze 15 cm.

Vrstva se vysuší při 100 °C až 105 °C a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %).

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,2500 g se rozpustí ve směsi 20 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a 50 ml vody R a ochladí se v ledové vodě. Provede se stanovení dusíku v primárních aromatických aminech (2.5.8) za elektrometrické indikace bodu ekvivalence.

1 ml dusitanu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 26,43 mg C₁₁H₁₂N₄O₂S.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

† Sulfamethizolum

Sulfamethizol

Vlastnosti

Bílý nebo žlutavě bílý krystabcký prášek nebo krystaly. Je velmi těžce rozpustný ve vodě, dobře rozpustný v acetonu, mírně rozpustný v lihu 96% a velmi těžce rozpustný v etheru. Rozpouští se v roztocích alkalických hydroxidů a ve zředěných minerálních kyselinách.

Taje při asi 210 °C.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a B.

Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety sulfamethizolu CRL.
2. B. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).
3. C. 50 mg se rozpustí ve 4 ml methanolu R, přidá se 0,2 ml roztoku octanu měďnatého R (40 g/l). Vznikne vločkovitá žlutozelená sraženina, která se změní na tmavě zelenou.
4. D. Asi 5 mg se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 1 mol/l RS a zředí se jí na 10 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 10 ml. Roztok bez dalšího okyselení vyhovuje zkoušce na primární aromatické aminy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 1,0 g se rozpustí ve směsi 5 ml roztoku hydroxidu sodného zředěného RS a 5 ml vody R; roztok není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž₅, HŽ₅ nebo ZŽ₅ (2.2.2, Metoda II).

Kysele reagující látky. K 1,25 g jemně upráškované zkoušené látky se přidá 25 ml vody prosté oxidu uhličitého R, 5 min se zahřívá při asi 70 °C, potom se 15 min chladí v ledové vodě a zfiltruje se. K 20 ml filtrátu se přidá 0,1 ml modři bromthymolové RS1. Ke změně zbarvení indikátoru se spotřebuje nejvýše 0,5 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF₂₅₄ R.

Zkoušený roztok (a). 0,30 g se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml.

Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí acetonem R na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 30 mg sulfamethizolu CRL se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí acetonem R na 20 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 2 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů methanolu R a chloroformu R (15 + 80) po dráze 15 cm. Vrstva se vysuší při 100 °C až 105 °C a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %).

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce D na těžké kovy (20 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

S 0,2500 g se provede stanovení dusíku v primárních aromatických aminech (2.5.8) za elektrometrické indikace bodu ekvivalence.

1 ml dusitanu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 27,03 mg C₉H₁₀N₄O₂S₂.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

† Sulfamethoxazolum

Sulfamethoxazol

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v acetonu, mírně rozpustný v lihu 96%, těžce rozpustný v etheru. Rozpouští se ve zředěných roztocích hydroxidu sodného.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a B.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Teplota tání (2.2.14). 169 °C až 172 °C.
2. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety sulfamethoxazolu CRL.
3. C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).
4. D. Asi 5 mg se rozpustí v 10 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS. 1 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 10 ml. Roztok bez dalšího okyselení vyhovuje zkoušce na primární aromatické aminy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 1,0 g se rozpustí ve směsi 5 ml roztoku hydroxidu sodného zředěného RS a 5 ml vody R; roztok není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž₅, HŽ₅ nebo ZŽ₅ (2.2.2, Metoda II).

Kysele reagující látky. K 1,25 g jemně upráškované zkoušené látky se přidá 25 ml vody R, 5 min se zahřívá při asi 70 °C, potom se 15 min chladí v ledové vodě a zfiltruje se. K 20 ml filtrátu se přidá 0,1 ml modři bromthymolové RS1. Ke změně zbarvení indikátoru se spotřebuje nejvýše 0,3 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF₂₅₄ R.

Zkoušený roztok (a). 0,10 g se rozpustí ve 3 ml směsi objemových dílů amoniaku 26% R a methanolu R (2 + 48) a zředí se stejnou směsí na 5 ml.

Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí směsí objemových dílů amoniaku 26% R a methanolu R (2 + 48) na 5 ml.

Porovnávací roztok (a). 20 mg sulfamethoxazolu CRL se rozpustí ve 3 ml směsi objemových dílů amoniaku 26% R a methanolu R(2 + 48) a zředí se stejnou směsí na 5 ml.

Porovnávací roztok (b). 1,25 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí směsí objemových dílů amoniaku 26% R a methanolu R (2 + 48) na 50 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku zředěného RS1, vody R, nitromethanu R a dioxanu R (3 + 5 + 40 + 50) po dráze 15 cm. Vrstva se vysuší při 100 °C až 105 °C a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %).

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce D na těžké kovy (20 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

S 0,2000 g se provede stanovení dusíku v primárních aromatických aminech (2.5.8) za elektrometrické indikace bodu ekvivalence.

1 ml dusitanu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 25,33 mg C₁₀H₁₁N₃O₃S.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

† Sulfamethoxypyridazinum

Sulfamethoxypyridazin

Vlastnosti

Bílý nebo slabě nažloutlý, krystalický prášek, pomalu se zbarvující vlivem světla. Je prakticky nerozpustný ve vodě, mírně rozpustný v acetonu, těžce rozpustný v lihu 96%, velmi těžce rozpustný v dichlormethanu. Rozpouští se v roztocích alkalických hydroxidů a zředěných minerálních kyselinách.

Taje při asi 180 °C, za rozkladu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a B.

Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety sulfamethoxypyridazinu CRL.
2. B. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).
3. C. 0,5 g se rozpustí v 1 ml kyseliny sírové R 40% (V/V) a mírně se zahřeje. Pokračuje se v zahřívání do vzniku krystalické sraženiny (asi 2 min). Ochladí se, přidá se 10 ml hydroxidu sodného zředěného RS, opět se ochladí, přidá se 25 ml etheru R a 5 min se třepe. Oddělí se etherová vrstva, vysuší se síranem sodným bezvodým R a zfiltruje se. Roztok se odpaří zahříváním ve vodní lázni. Olejový zbytek ochlazením přejde na krystaly, je-li třeba třením skleněné tyčinky o stěnu nádoby; zbytek taje (2.2.14) při 102 °C až 106 °C.
4. D. Asi 5 mg se rozpustí v 10 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS. 1 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 10 ml. Roztok bez dalšího okyselení vyhovuje zkoušce na primární aromatické aminy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 1,0 g se rozpustí ve směsi 10 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS a 15 ml vody R. Roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž ₄ nebo HŽ₄, (2.2.2, Metoda II).

Kysele reagující látky. K 1,25 g jemně upráškované zkoušené látky se přidá 25 ml vody prosté oxidu uhličitého R, 5 min se zahřívá při asi 70 °C, potom se 15 min chladí v ledové vodě a zfiltruje se. K 20 ml filtrátu se přidá 0,1 ml modři bromthymolové RS1. Ke změně zbarvení indikátoru se spotřebuje nejvýše 0,5 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF₂₅₄ R.

Zkoušený roztok (a). 0,10 g se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 5 ml.

Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí acetonem R na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 20 mg sulfamethoxypyridazinu CRL se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok (b). 2,5 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí acetonem R na 50 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku zředěného RS1, vody R, 2-propanolu R a ethylacetatu R (1 + 9 + 30 + 50) po dráze 15 cm. Vrstva se vysuší při 100 °C až 105 °C a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %).

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce D na těžké kovy (20 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

S 0,2500 g se provede stanovení dusíku v primárních aromatických aminech (2.5.8) za elektrometrické indikace bodu ekvivalence.

1 ml dusitanu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 28,03 mg C₁₁H₁₂N₄O₃S.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

† Sulfasalazinum

Sulfasalazin

Vlastnosti

Světle žlutý nebo hnědavě žlutý jemný prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, velmi těžce rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v dichlormethanu. Rozpouští se ve zředěných roztocích alkalických hydroxidů.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. 40 mg se rozpustí v hydroxidu sodném 0,1 mol/l RS a zředí se jím na 250,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se převede do 100ml odměrné baňky obsahující asi 70 ml vody R. Přidá se 20,0 ml kyseliny octové 0,1 mol/l RS a zředí se vodou R na 100,0 ml. Měří se absorbance při 230 nm až 400 nm (2.2.25); roztok vykazuje dvě absorpční maxima, při 238 nm a 359 nm. Poměr absorbance změřené v maximu při 359 nm k absorbanci změřené v maximu při 238 nm je 1,2 až 1,3.
2. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety sulfasalazinu CRL.
3. C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu, před postřikem chloridem železitým RS1. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).
4. D. K asi 10 mg se přidá 20 ml kyseliny chlorovodíkové RS a 3 g granulovaného zinku R a vaří se do odbarvení roztoku. Ochladí se a nechá se 15 min stát. K 1 ml tohoto roztoku se přidá 10 ml vody R, 0,2 ml dusitanu sodného RS, po 1 min až 2 min se přidá 10 ml roztoku 2-naftolu R (20 g/l) v hydroxidu sodném zředěném RS; vznikne intenzivní oranžově červené zbarvení.

Zkoušky na čistotu

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF₂₅₄ R.

Zkoušený roztok (a). 0,10 g se rozpustí ve směsi objemových dílů amoniaku zředěného RS2 a lihu 96% R (1 + 4) a zředí se stejnou směsí na 10 ml.

Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí směsí objemových dílů amoniaku zředěného RS2 a lihu 96% R (1 + 4) na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 10 mg sulfasalazinu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů amoniaku zředěného RS2 a lihu 96% R (1 + 4) a zředí se stejnou směsí na 10 ml.

Porovnávací roztok (b). 2 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí směsí objemových dílů amoniaku zředěného RS2 a lihu 96% R (1 + 4) na 10 ml.

Porovnávací roztok (c). 1 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí směsí objemových dílů amoniaku zředěného RS2 a lihu 96% R (1 + 4) na 10 ml.

Porovnávací roztok (d). 1 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí směsí objemových dílů amoniaku zředěného RS2 a lihu 96% R (1 + 4) na 20 ml.

Porovnávací roztok (e). 10 mg kyseliny salicylové CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů amoniaku zředěného RS2 a lihu 96% R (1 + 4) a zředí se stejnou směsí na 100 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny mravenčí bezvodé R, acetonu R a chloroformu R (5 + 30 + 60) po dráze 15 cm. Vrstva se vysuší v proudu horkého vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (2 %); nejvýše tři takové skvrny jsou intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) (0,5 %) a nejvýše jedna z těchto skvrn je intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (1 %). Vrstva se postříká směsí 3 ml chloridu železitého RS1 a 7 ml vody R a ihned se pozoruje v denním světle. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) žádná skvrna odpovídající kyselině salicylové není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (e) (1 %).

Chloridy (2.4.4). K 1,25 g se přidá 50 ml vody destilované R, 5 min se zahřívá při asi 70 °C, ochladí se a zfiltruje. K 20 ml filtrátu se přidá 1 ml kyseliny dusičné R, nechá se 5 min stát a filtruje se do získání čirého filtrátu. 15 ml filtrátu vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (140 μg/g).

Sírany (2.4.13). K 20 ml filtrátu získaného ve zkoušce Chloridy se přidá 1 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS, nechá se 5 min stát a zfiltruje se. 15 ml filtrátu vyhovuje limitní zkoušce na sírany (400 μg/g).

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce D na těžké kovy (10 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 1 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 1,000 g se suší 2 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,5 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,150 g se rozpustí v hydroxidu sodném 0,1 mol/l RS a zředí se jím na 100,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se převede do 1000ml odměrné baňky obsahující asi 750 ml vody R, přidá se 20,0 ml kyseliny octové 0,1 mol/l RS a zředí se vodou R na 1000,0 ml. Současně se stejným způsobem připraví porovnávací roztok za použití 0,150 g sulfasalazinu CRL. Měří se absorbance (2.2.25) obou roztoků v maximu při 359 nm.

Vypočítá se obsah C₁₈H₁₄N₄O₅S za použití naměřených absorbancí a koncentrací roztoků.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

† Sulfathiazolum

Sulfathiazol

Vlastnosti

Bílý nebo slabě nažloutlý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru a v dichlormethanu. Rozpouští se v roztocích alkalických hydroxidů a ve zředěných minerálních kyselinách.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a B.

Alternativní sestava zkoušek: A, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Teplota tání (2.2.14). 200 °C až 203 °C. Tání může nastat při asi 175 °C, následuje tuhnutí a druhé tání při 200 °C až 203 °C.
2. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje s tabletou sulfathiazolu CRL. Jestliže spektra zkoušené látky a referenční látky v pevném stavu jsou rozdílná, rozpustí se odděleně obě látky v lihu 96% R, odpaří se ve vakuu a se zbytky se zaznamenají nová spektra.
3. C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou, zbarvením a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).
4. D. Asi 10 mg se rozpustí ve směsi 10 ml vody R a 2 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l RS a přidá se 0,5 ml síranu měďnatého RS; vznikne šedavě modrá nebo purpurová sraženina.
5. E. Asi 5 mg se rozpustí v 10 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS. 1 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 10 ml. Roztok bez dalšího okyselení vyhovuje zkoušce na primární aromatické aminy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 1,0 g se rozpustí v 10 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS; roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok ZŽ₄ (2.2.2, Metoda II).

Kysele reagující látky. K 1,0 g se přidá 50 ml vody prosté oxidu uhličitého R, 5 min se zahřívá při asi 70 °C, potom se rychle ochladí na 20 °C a zfiltruje se. K 25 ml filtrátu se přidá 0,1 ml modři bromthymolové RS1. Ke změně zbarvení indikátoru se spotřebuje nejvýše 0,1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu H R.

Zkoušený roztok (a). 0,10 g se rozpustí ve směsi objemových dílů amoniaku 26% R a lihu 96% R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 10 ml.

Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí směsí objemových dílů amoniaku 26% R a lihu 96% R (1 + 9) na 5 ml.

Porovnávací roztok (a). 20 mg sulfathiazolu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů amoniaku 26% R a lihu 96% R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 10 ml.

Porovnávací roztok (b). 50 mg sulfanilamidu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů amoniaku 26% R a lihu 96% R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 100 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí stejnou směsí na 10 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 17,5% RS a 1-butanolu R (18 + 90) po dráze 15 cm. Vrstva se suší 10 min při 100 °C až 105 °C a postříká se roztokem dimethylaminobenzaldehydu R (1 g/l) v lihu 96% R obsahujícím 1 % (V/V) kyseliny chlorovodíkové R. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %).

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použijí 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

S 0,200 g se provede stanovení dusíku v primárních aromatických aminech (2.5.8) za elektrometrické indikace bodu ekvivalence.

1 ml dusitanu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 25,53 mg C₉H₉N₃O₂S₂.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

† Sulfinpyrazonum

Sulfinpyrazon

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý prášek. Je velmi těžce rozpustný ve vodě, mírně rozpustný v lihu 96%, těžce rozpustný v etheru. Rozpouští se ve zředěných roztocích alkalických hydroxidů.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a C.

Alternativní sestava zkoušek: A, B a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Teplota tání (2.2.14). 131 °C až 135 °C.