Český lékopis 1997

Do zkumavky se zabroušenou zátkou se vpraví množství zkoušeného přípravku odpovídající asi 10 000 m.j., přidá se 5 ml vody R a zhomogenizuje se. Přidá se 5 ml lihu 96% R, 20 ml pentanu R a 30 s se silně protřepává. Pak se nechá několik minut stát a pro zkoušky totožnosti se použije supernatantní tekutina, roztok (a).

1. A. Roztok (a) se zředí 2-propanolem R1 tak, aby jeho absorbance v absorpčním maximu byla v rozmezí 0,3 až 0,7. Roztok vykazuje maximum při 325 nm až 327 nm.
2. B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

   Zkoušený roztok. 10 ml roztoku (a) se odpaří do sucha v proudu dusíku. Zbytek se rozpustí v 0,5 ml cyklohexanu R.

   Porovnávací roztoky. Připraví se porovnávací roztoky v cyklohexanu R obsahující asi 5 m.j. v mikrolitru:

   1. a) retinolacetatu CRL,
   2. b) retinolpropionatu CRL,
   3. c) retinolpalmitatu CRL.

      Na vrstvu se nanese odděleně po 2 μl každého roztoku a vyvíjí se ihned bez odpaření rozpouštědla směsí objemových dílů etheru R a cyklohexanu R (20 + 80) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a postříká se chloridem antimonitým RS. Na chromatogramu zkoušeného roztoku je modrá skvrna nebo skvrny shodné se skvrnou nebo skvrnami na chromatogramech porovnávacích roztoků a složení zkoušeného roztoku je vyjádřeno skvrnou nebo skvrnami odpovídajícími porovnávacím roztokům (a), (b) a (c).

1. C. 0,1 ml roztoku (a) se odpaří do sucha v atmosféře dusíku. Zbytek se rozpustí v 1 ml chloroformu R a přidá se 5 ml chloridu antimonitého RS; ihned vznikne přechodné jasně modré zbarvení.

Zkoušky na čistotu

Mísitelnost s vodou. Asi 1 g se smíchá s 10 ml vody R předem zahřáté na 50 °C a ochladí se na 20 °C. Ihned po ochlazení vznikne stejnorodá slabě opalizující slabě žlutá disperze.

Příbuzné látky a rozkladné produkty. Použijí se hodnoty absorbance získané při stanovení obsahu. Poměr A₃₀₀/A₃₂₅ je nejvýše 0,618 a součet hodnot A₃₀₀/A₃₂₅ a A₃₅₀/A₃₂₅ je nejvýše 1,060, kde A₃₀₀,A₃₂₅ a A₃₅₀ jsou absorbance (2.2.25) změřené jednotlivě při 300 nm, 325 nm a 350 nm.

Stanovení obsahu

Stanovení obsahu se provede, jak nejrychleji je možné, za ochrany před světlem a přístupu oxidačních látek a nad roztokem je třeba udržovat, pokud je to možné, atmosféru dusíku.

Spektrofotometrická měření se provádějí při 20 °C až 25 °C. Před každou sérií měření se zkontroluje správnost stupnice vlnových délek spektrofotometru (2.2.25) a stupnice absorbancí. Absorbance lepených křemenných kyvet naplněných 2-propanolem R1 se nesmí vzájemně lišit o více než 0,002 při každé z vlnových délek 300 nm, 325 nm, 350 nm a 370 nm.

Každé stanovení se provede dvakrát, s použitím vždy zvláštní navážky zkoušeného přípravku. Přípravek se před stanovením obsahu důkladně promíchá. Množství zkoušeného přípravku odpovídající asi 50 000 m.j. se odváží s přesností na 0,1 % a vpraví se do baňky. Přidá se 20 ml ethanolu R, 1 ml askorbanu sodného RS a 3 ml čerstvě připraveného 50% roztoku hydroxidu draselného R. Vaří se pod zpětným chladičem na vodní lázni 30 min. Rychle se ochladí, převede se do dělicí nálevky pomocí dvakrát 15 ml vody R, jednou 10 ml lihu 96% R a dvakrát 50 ml pentanu R a 30 s se intenzivně protřepává. Pak se nechá stát, až se vytvoří dvě čiré vrstvy. Spodní vodně-lihová vrstva se převede do druhé dělicí nálevky a protřepe se směsí 10 ml lihu 96% R a 50 ml pentanu R. Po oddělení se převede vodně-lihová vrstva do třetí dělicí nálevky a pentanová vrstva do první dělicí nálevky. Druhá dělicí nálevka se promyje dvakrát 10 ml pentanu R a výtřepky se přidají do první dělicí nálevky. Vodně-lihová vrstva ve třetí dělicí nálevce se protřepe s 50 ml pentanu R a pentanová vrstva se přidá do první dělicí nálevky. Spojené pentanové výtřepky se v první dělicí nálevce promyjí intenzivním protřepáním dvakrát 50 ml čerstvě připraveného roztoku hydroxidu draselného R (30 g/l) v lihu R 10% (V/V) a pak se promývají postupně vždy 50 ml vody R, až jsou poslední výtřepky neutrální na fenolftalein. Promytý pentanový výtřepek se převede do 250ml odměrné baňky, dělicí nálevka se promyje 10 ml pentanu R, který se přidá do odměrné baňky, a její obsah se zředí pentanem R na 250,0 ml. Část tohoto roztoku se zředí 2-propanolem R1 tak, aby koncentrace výsledného roztoku byla 10 m.j. až 15 m.j. v mililitru. Za použití 2-propanolu R1 jako kontrolní tekutiny se ověří, že absorpční maximum roztoku je v rozmezí 324 nm až 326 nm a změří se absorbance při 300 nm, 325 nm, 350 nm a 370 nm. Odečtení se opakují při každé vlnové délce několikrát a vypočtou se průměrné hodnoty. Pro každou vlnovou délku se vypočte poměr A /A₃₂₅.

Jestliže tyto poměry jsou vyšší než následující hodnoty: 0,618 při 300 nm, 0,452 při 350 nm, 0,093 při 370 nm, spojené výtřepky se odstraní a celý předcházející postup se opakuje.

Obsah vitaminu A v mezinárodních jednotkách v gramu se vypočítá podle vztahu:

v němž značí:

1. A₃₂₅ - absorbanci při 325 nm, m - hmotnost zkoušeného přípravku v gramech,
2. V - celkový objem, na který je extrakt ředěn, aby obsahoval 10 m.j. až 15 m.j. v mililitru,
3. 1830 - faktor k převedení specifické absorbance retinolu na mezinárodní jednotky v gramu.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem, při teplotě uvedené v označení. Po otevření nádoby by se měl okamžitě její obsah použít; každá nespotřebovaná část obsahu by se měla chránit atmosférou inertního plynu.

Separandum.

Označování

V označení na obalu se uvede:

1. - počet mezinárodních jednotek v gramu,
2. - název esteru nebo esterů,
3. - název použitého solubilizátoru a názvy přidaných stabilizátorů,
4. - teplota uchovávání.

† Warfarinum natricum

Sodná sůl warfarinu

Vlastnosti

Bílý hygroskopický prášek. Je velmi snadno rozpustná ve vodě a v lihu 96%, dobře rozpustná v acetonu, velmi těžce rozpustná v etheru a v dichlormethanu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B, D a E.

Alternativní sestava zkoušek: A, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. 1 g se rozpustí v 25 ml vody R, přidají se 2 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a zfiltruje se. Filtrát se použije ve zkoušce totožnosti E. Sraženina se promyje vodou R a usuší se při 100 °C až 105 °C; teplota tání (2.2.14) je 159 °C až 163 °C.
2. B. 1 g se rozpustí v 25 ml vody R, přidají se 2 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a zfiltruje se. Filtrát se použije ve zkoušce totožnosti E. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) sraženiny se shoduje se spektrem sraženiny připravené současně stejným způsobem za použití sodné soli warfarinu CRL.
3. C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) odpovídá svou polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).
4. D. 1 g se rozpustí v 10 ml vody R, přidá se 5 ml kyseliny dusičné R a zfiltruje se. K filtrátu se přidají 2 ml dichromanu draselného RS1, 5 min se třepe a nechá se 20 min stát. Při porovnání s kontrolním roztokem získaným při slepé zkoušce roztok není zelenomodrý.
5. E. Filtrát získaný ve zkoušce totožnosti A nebo B vyhovuje zkoušce (b) na sodík (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 1,0 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 20 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 7,6 až 8,6; měří se roztok připravený rozpuštěním 1,0 g ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředěním stejným rozpouštědlem na 100 ml.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF₂₅₄ R.

Zkoušený roztok (a). 0,20 g se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml.

Zkoušený roztok (b). 2 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí acetonem R na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 1 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí acetonem R na 200 ml.

Porovnávací roztok (b). 40 mg sodné soli warfarinu CRL se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok (c). 10 mg acenokumarolu CRL se rozpustí v acetonu R, přidá se 1 ml zkoušeného roztoku (a) a zředí se acetonem R na 10 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 20 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, chloroformu R a cyklohexanu R (20 + 50 + 50) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,1 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) jsou patrny dvě zřetelně oddělené skvrny a na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) je zřetelně viditelná skvrna.

Fenolické ketony. 1,25 g se rozpustí v roztoku hydroxidu sodného R (50 g/l) a zředí se jím na 10,0 ml. Absorbance (2.2.25) měřená při 385 nm do 15 min po přípravě roztoku není vyšší než 0,20.

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 4,0 %; stanoví se s 0,750 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,1000 g se rozpustí v hydroxidu sodném 0,01 mol/l RS a zředí se jím na 100,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí hydroxidem sodným 0,01 mol/l RS na 100,0 ml. 10,0 ml takto zředěného roztoku se zředí hydroxidem sodným 0,01 mol/l RS na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) v maximu při 308 nm.

Obsah C₁₉H₁₅NaO₄ se vypočítá za použití specifické absorbance, která má hodnotu 431.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, chráněna před světlem.

Separandum.

† Warfarinum natricum clathratum

Klatrát sodné soli warfarinu

Vlastnosti

Bílý prášek. Je velmi snadno rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96%, dobře rozpustný v acetonu, velmi těžce rozpustný v etheru a v dichlormethanu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B, D a E.

Alternativní sestava zkoušek: A, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. 1 g se rozpustí v 25 ml vody R, přidají se 2 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a zfiltruje se. Filtrát se použije ve zkoušce totožnosti E. Sraženina se promyje vodou R a usuší se při 100 °C až 105 °C; teplota tání (2.2.14) je 159 °C až 163 °C.
2. B. 1 g se rozpustí v 25 ml vody R, přidají se 2 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a zfiltruje se. Filtrát se použije ve zkoušce totožnosti E. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) sraženiny se shoduje se spektrem sraženiny připravené současně stejným způsobem za použití sodné soli warfarinu CRL.
3. C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) odpovídá svou polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).
4. D. 1 g se rozpustí v 10 ml vody R, přidá se 5 ml kyseliny dusičné R a zfiltruje se. K filtrátu se přidají 2 ml dichromanu draselného RS1, 5 min se třepe a nechá se 20 min stát. Při porovnání s kontrolním roztokem získaným při slepé zkoušce roztok není zelenomodrý.
5. E. Filtrát získaný ve zkoušce totožnosti A nebo B vyhovuje zkoušce (b) na sodík (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 1,0 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 20 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 7,6 až 8,6; měří se roztok připravený rozpuštěním 1,0 g ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředěním stejným rozpouštědlem na 100 ml.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF₂₅₄R.

Zkoušený roztok (a). 0,20 g se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml.

Zkoušený roztok (b). 2 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí acetonem R na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 1 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí acetonem R na 200 ml.

Porovnávací roztok (b). 40 mg sodné soli warfarinu CRL se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok (c). 10 mg acenokumarolu CRL se rozpustí v acetonu R, přidá se 1 ml zkoušeného roztoku (a) a zředí se acetonem R na 10 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 20 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, chloroformu R a cyklohexanu R (20 + 50 + 50) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,1 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) jsou patrny dvě zřetelně oddělené skvrny a na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) je zřetelně viditelná skvrna.

Fenolické ketony. 1,25 g se rozpustí v roztoku hydroxidu sodného R (50 g/l) a zředí se jím na 10,0 ml. Absorbance (2.2.25) měřená při 385 nm do 15 min po přípravě roztoku není vyšší než 0,20.

2-propanol. 8,0 % až 8,5 %; provede se plynová chromatografie (2.2.28) za použití 1-propanolu R jako vnitřního standardu.

Roztok vnitřního standardu. 1,0 ml 1-propanolu R se zředí vodou R na 200,0 ml.

Zkoušený roztok (a). 0,250 g se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 5,0 ml.

Zkoušený roztok (b). 0,50 g se rozpustí v roztoku vnitřního standardu a zředí se jím na 10,0 ml.

Porovnávací roztok. 0,50 ml 2-propanolu R se zředí roztokem vnitřního standardu na 100,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - kolony délky 1,5 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné ethylvinylbenzen-divinylbenzenem kopolymerem R (125 μm až 150 μm),
2. - dusíku pro chromatografii R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 40 ml/min,
3. - plamenoionizačního detektoru.

Teplota kolony se udržuje na 150 °C, teplota nástřikového prostoru se udržuje na 180 °C a teplota detektoru na 200 °C.

Nastříknou se odděleně zvolené objemy zkoušených roztoků a porovnávacího roztoku. Vypočítá se obsah 2-propanolu za použití jeho hustoty při 20 °C, která je 0,785 g/ml.

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 2500 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,1000 g se rozpustí v hydroxidu sodném 0,01 mol/l RS a zředí se jím na 100,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí hydroxidem sodným 0,01 mol/l RS na 100,0 ml. 10,0 ml takto zředěného roztoku se zředí hydroxidem sodným 0,01 mol/l RS na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) v maximu při 308 nm.

Obsah C₁₉H₁₅NaO₄ se vypočítá za použití specifické absorbance, která má hodnotu 431.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

† Xantinoli nicotinas

Xanthinoliumnikotinat

Synonymum. Xanthinolium nicotinicum

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý mikrokrystalický prášek. Je snadno rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96%, velmi těžce rozpustný v acetonu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A.

Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety xanthinoliumnikotinatu CRL.
2. B. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Theofylin a příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) jsou dvě hlavní skvrny, které polohou a velikostí odpovídají hlavním skvrnám na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Skvrna o R_F asi 0,27 odpovídá kyselině nikotinové a skvrna o R_F asi 0,75 odpovídá xanthinolu.
3. C. Asi 0,30 g se rozpustí ve 2 ml vody R a přidá se 0,1 ml nasyceného roztoku octanu měďnaté-ho R; vznikne světle modrá sraženina.
4. D. Asi 10 mg vyhovuje zkoušce na xanthiny (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 2,50 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí sejí na 50 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 5,8 až 6,8; měří se roztok S.

Theofylin a příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF₂₅₄R.

Zkoušený roztok. 1,25 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 1,25 g xanthinoliumnikotinatu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 10 ml.

Porovnávací roztok (b). 50 mg theofylinu R se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 100 ml.

Porovnávací roztok (c). 25 mg kyseliny nikotinové R se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 100 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 4 μl zkoušeného roztoku a porovnávacího roztoku (a) a po 2 μl porovnávacího roztoku (b) a porovnávacího roztoku (c) a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R, methanolu R, chloroformu R a 1-butanolu R (6 + 6 + 11 + 12) po dráze 10 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku skvrna odpovídající theoíylinu není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,2 %) a žádná skvrna, kromě dvou hlavních skvrn a skvrny odpovídající theoíylinu, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,1 %).

Sírany (2.4.14) 15 ml roztoku S vyhovuje zkoušce na sírany (150 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní porovnávací roztok (10 μg SO₄/ml).

Těžké kovy (2.4.8). 12 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (20 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (1 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,1200 g se rozpustí ve 30 ml kyseliny octové bezvodé R, přidá se 25 ml acetanhydridu R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20) do třetího inflexního bodu. Provede se slepá zkouška.

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 0,01448 g C₁₉H₂₆N₆O₆.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

† Xylometazolini hydrochloridum

Xylometazoliniumchlorid

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je snadno rozpustný ve vodě, v lihu 96% a v methanolu, prakticky nerozpustný v etheru.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a E.

Alternativní sestava zkoušek: B, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem xylometazoliniumchloridu CRL.
2. B. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou, barvou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).
3. C. Asi 0,5 mg se rozpustí v 1 ml methanolu R a přidá se 0,5 ml čerstvě připraveného roztoku nitroprussidu sodného R (50 g/l) a 0,5 ml roztoku hydroxidu sodného R (20 g/l). Nechá se 10 min stát a přidá se 1 ml roztoku uhličitanu sodného R (80 g/l); vznikne fialové zbarvení.
4. D. 0,2 g se rozpustí v 1 ml vody R, přidá se 2,5 ml lihu 96% R a 2 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS. Důkladně se zamíchá a pozoruje se v ultrafialovém světle při 365 nm. Roztok nevykazuje žádnou fluorescenci nebo nefluoreskuje intenzivněji než kontrolní roztok připravený současně stejným způsobem. Zkoušku lze hodnotit, jestliže roztok připravený současně stejným způsobem za použití nafazoliniumchloridu CRL místo zkoušené látky fluoreskuje zřetelně modře.
5. E. Vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 2,5 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí sejí na 50,0 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž₆ (2.2.2, Metoda II).

Kysele nebo zásaditě reagující látky. 0,25 g se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 25 ml, pak se přidá 0,1 ml červeně methylové RS a 0,1 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS; roztok je červený. Ke změně zbarvení indikátoru na žluté se spotřebuje nejvýše 0,2 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

Zkoušený roztok (a). 0,20 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml.

Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí methanolem R na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 20 mg xylometazoliniumchloridu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml.

Porovnávací roztok (b). 4 mg xylometazolinu nečistoty A CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 50 ml.

Porovnávací roztok (c). 1 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí methanolem R na 50 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R a methanolu R (5 + 100) po dráze 10 cm a nechá se usušit. Na dno chromatografické komory se umístí odpařovací miska obsahující směs objemových dílů vody R kyseliny chlorovodíkové R1 a roztoku manganistanu draselného R (15 g/l) (1 + 1 + 2), komora se uzavře a nechá se 15 min stát. Suchá vrstva se vloží na 5 min do komory nasycené parami chloru a komora se opět uzavře. Pak se vrstva vyjme a vystaví se působení proudu studeného vzduchu tak dlouho, až je chlor odstraněn a až část vrstvy pod startem nereaguje s kapkou škrobu s jodidem draselným RS za vzniku modrého zbarvení. Vrstva se postříká škrobem s jodidem draselným RS; na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) žádná skvrna odpovídající xylometazolinu nečistotě A není intenzivnější než hlavní skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,2 %); na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) žádná skvrna, kromě hlavní skvrny a skvrny odpovídající xylometazolinu nečistotě A, není intenzivnější než hlavní skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,2 %).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,200 g se rozpustí ve 25 ml kyseliny octové bezvodé R, přidá se 10 ml acetanhydridu R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 28,08 mg C₁₆H₂₅ClN₂.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

1. A. N-(2-aminoethyl)-2-(4-terc.butyl-2,6-dimethylfenyl)acetamid.

† Zidovudinum

Zidovudin

Vlastnosti

Bílý nebo nahnědlý prášek. Je mírně rozpustný ve vodě a dobře rozpustný v ethanolu.

Taje při asi 124 °C.

Vykazuje polymorfismus.

Zkoušky totožnosti

Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem zidovudinu CRL. Pokud se spektra získaná v pevném stavu liší, rozpustí se odděleně zkoušená látka i referenční látka v minimálním množství vody R, odpaří se do sucha v exsikátoru pod vakuem nad oxidem fosforečným R a se zbytky se zaznamenají nová spektra.

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 0,5 g se rozpustí, je-li třeba zahřátím, v 50 ml vody R. Roztok není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok HŽ₅ (2.2.2, Metoda II).

Specifická optická otáčivost (2.2.7). +60,5° až +63,0°, počítáno na vysušenou látku; měří se při 25 °C roztok připravený rozpuštěním 0,50 g v ethanolu R a zředěním stejným rozpouštědlem na 50,0 ml.

Příbuzné látky.

1. A. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm.

   Zkoušený roztok. 0,20 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

   Porovnávací roztok (a). 20 mg thyminu R, 20 mg zidovudinu nečistoty A CRL a 20 mg trifenylmethanolu R se rozpustí v methanolu R přidá se 1,0 ml zkoušeného roztoku a zředí se methanolem R na 100 ml.

   Porovnávací roztok (b). 5,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí methanolem R na 10 ml.

   Na vrstvu se nanese odděleně po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (10 + 90) po dráze 12 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku žádná skvrna odpovídající zidovudinu nečistotě A není intenzivnější než odpovídající skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %) a žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, skvrny odpovídající zidovudinu nečistotě A a thyminu (který je stanoven za použití kapalinové chromatografie), není intenzivnější než skvrna odpovídající zidovudinu na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Vrstva se postříká roztokem vanilinu R (10 g/l) v kyselině sírové R. Na chromatogramu zkoušeného roztoku žádná skvrna odpovídající trifenylmethanolu není intenzivnější než odpovídající skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) jsou patrny čtyři zřetelně od sebe oddělené skvrny odpovídající thyminu, zidovudinu nečistotě A, zidovudinu a trifenylmethanolu v pořadí dle stoupající hodnoty R_F.

1. B. Provede se kapalinová chromatografie, jak je popsáno ve zkoušce Stanovení obsahu. Nastříkne se odděleně po 10 μl zkoušeného roztoku (a), porovnávacího roztoku (b), porovnávacího roztoku (d) a porovnávacího roztoku (e). Chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající 1,5násobku retenčního času hlavního píku na chromatogramu zkoušeného roztoku (a). Při zaznamenání chromatogramů za předepsaných podmínek jsou jednotlivé látky eluovány v následujícím pořadí: thymin, zidovudin a zidovudin nečistota B. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) plocha žádného píku odpovídající thyminu není větší než plocha odpovídajícího píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (2 %); plocha žádného píku odpovídajícího zidovudinu nečistotě B není větší než plocha odpovídajícího píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) (1 %); plocha žádného dalšího píku, kromě hlavního píku, není větší než plocha píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (e) (0,5 %). Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) součet ploch všech píku, kromě hlavního píku, není větší než 6násobek plochy píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (e) (3,0 %). Nepřihlíží se k pikům, jejichž plocha je menší než 10 % plochy píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (e).

   Těžké kovy (2.4.8). 1,00 g vyhovuje limitní zkoušce D na těžké kovy (20 μg/g). Připraví se porovnávací roztok za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

   Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

   Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,25 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok (a). 50,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí sejí na 50,0 ml.

Zkoušený roztok (b). 10,0 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí mobilní fází na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 10,0 mg zidovudinu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí sejí na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 10,0 mg thyminu R se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 50,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (c). 5 mg zidovudinu nečistoty B CRL se rozpustí v 25,0 ml porovnávacího roztoku (a) a zředí se mobilní fází na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (d). 5,0 ml porovnávacího roztoku (c) se zředí mobilní fází na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (e). 0,25 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí mobilní fází na 50,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),
2. - mobilní fáze, která je směsí objemových dílů methanolu R a vody R (20 + 80), s průtokovou rychlostí 1,2 ml/min,
3. - spektrofotometrického detektoru, 265 nm.

Při průtoku mobilní fáze 1,2 ml/min se kolona promývá do ustavení rovnováhy po dobu asi 45 min. Nastříkne se 10 μl porovnávacího roztoku (c). Nastaví se citlivost detektoru tak, aby výšky hlavních píků na chromatogramu byly nejméně 70 % celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píkem zidovudinu a zidovudinu nečistoty B je nejméně 1,0. Nastříkne se odděleně 10 μl zkoušeného roztoku (b) a 10 μl porovnávacího roztoku (a). Nastaví se citlivost detektoru tak, aby výšky hlavních píků na chromatogramech byly nejméně 50 % celé stupnice zapisovače.

Obsah C₁₀H₁₃N₅O₄ se vypočítá z ploch píků a z deklarovaného obsahu zidovudinu CRL.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

1. A. 1-[(2R,5S)-5-hydroxymethyl-2,5-dihydro-2-furyl]-5-methylpyrimidin-2,4(1H,3H)-dion,

1. B. 1-(3-chlor-2,3-dideoxy-β-D-ribo-furanosyl)-5-methylpyrimidin-2,4(1H,3H)-dion,

1. C. thymin,

1. D. trifenylmethanol.

† Zinci chloridum

Chlorid zinečnatý

Vlastnosti

Bílý krystalický prášek nebo bílé tyčinkovité odlitky, rozplývající se na vzduchu. Je velmi snadno rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96% a v glycerolu.

Zkoušky totožnosti

1. A. 0,5 g se rozpustí v kyselině dusičné zředěné RS a zředí se jí na 10 ml. Roztok vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).
2. B. 5 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, vyhovuje zkoušce na zinek (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. K 2,0 g se přidá 38 ml vody prosté oxidu uhličitého R připravené z vody destilované R a po kapkách se přidává kyselina chlorovodíková zředěná RS až do úplného rozpuštění. Roztok se zředí vodou prostou oxidu uhličitého R připravenou z vody destilované R na 40 ml.

Hodnota pH (2.2.3). 4,6 až 5,5. Měří se následující roztok: 1,0 g se rozpustí v 9 ml vody prosté oxidu uhličitého R; roztok může být slabě zakalen.