100
VLÁDNÍ NAŘÍZENÍ
ze dne 12. prosince 1966
o plánovitém řízení národního hospodářství
Vláda Československé socialistické republiky podle § 9 zákona č. 83/1966 Sb., o čtvrtém pětiletém plánu rozvoje národního hospodářství Československé socialistické republiky, podle § 391 až 395 hospodářského zákoníku č. 109/1964 Sb., podle § 28 zákona č. 23/1963 Sb., o lidové kontrole a národohospodářské evidenci, podle § 17 a 20 zákona č. 8/1959 Sb., kterým se stanoví základní pravidla o státním rozpočtu a o hospodaření s rozpočtovými prostředky, podle zákona č. 53/1966 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu a podle § 2 zákonného opatření předsednictva Národního shromáždění č. 36/1966 Sb., kterým se zrušují některé právní předpisy, nařizuje:
Toto nařízení vymezuje pojetí a funkci plánu i ekonomických nástrojů, stanoví zásady jejich uplatňování a určuje pravomoc i odpovědnost jednotlivých orgánů hospodářského řízení a organizaci při plánovitém řízení národního hospodářství, jakož i zásady účasti pracujících.
(1) Plánovitý rozvoj národního hospodářství je zajišťován soustavou národohospodářských plánů, které vytyčují a konkretizují hospodářskou politiku a jsou základem pro řízení národního hospodářství státem. Národohospodářské plány vyjadřují cíle, které si společnost pro dané období stanovila, a cesty i prostředky k jejich uskutečnění.
(2) Hlavními nástroji k zabezpečení cílů plánu jsou ekonomické nástroje, závazné úkoly a závazné limity. Tyto hlavní nástroje spolu s orientačními ukazateli plánu působí na utváření optimálních proporcí a na dosažení maximální efektivnosti v procesu zpracování plánu i v období jeho realizace.
(3) Úlohou ekonomických nástrojů je zejména vytvářet příznivé podmínky pro soulad podnikových a celospolečenských zájmů a pro dlouhodobý zájem podniků na optimálním rozvoji a vzbuzovat účinný ekonomický tlak na racionální rozhodování podniků, jiných organizací a výrobních hospodářských jednotek.
(4) Orgány hospodářského řízení jsou povinny uplatňovat nástroje plánovitého řízení tak, aby působily ve vzájemném souladu k uspokojování potřeb společnosti v množství, skladbě, technické a jakostní úrovni výrobků a služeb a k zabezpečování maximální efektivnosti a hospodárnosti. Přitom respektují potřeby obrany a bezpečnosti státu.
(1) Ustanoveními části první a šesté se řídí všechny orgány hospodářského řízení a všechny socialistické organizace.
(2) Ustanovení části druhé platí pro státní hospodářské organizace v průmyslu a stavebnictví, popř. pro další státní hospodářské organizace, které určí vláda.
(3) Ustanovení části třetí platí pro státní hospodářské organizace v působnosti ministerstva zemědělství a lesního hospodářství na úseku zemědělství, s výjimkou oborového ředitelství Zemědělských staveb, projektových organizací, vydavatelství a strojně početních stanic.
(4) Pro hospodaření ostatních státních organizací platí příslušná ustanovení části čtvrté.
(5) Část pátá platí pro hospodaření národních výborů a organizací jimi řízených.
(6) Způsob hospodaření organizace se řídí ustanoveními vztahujícími se na její hlavní činnost, pokud dále není stanoveno jinak. Pro rozsáhlejší ucelené vedlejší činnosti organizací (např. maloobchodní činnost výrobních organizací) může ministerstvo financí, jestliže je to nezbytné pro vytvoření rovnosti ekonomických podmínek, stanovit, že se tyto vedlejší činnosti řídí způsobem platným pro příslušná odvětví.*) Ve sporných případech určí ministerstvo financí, která ustanovení části druhé až páté se vztahují na příslušnou organizaci.
(7) Ustanovení § 40 odst. 1 písm. a) platí i pro účelové dotace na stavby výrobních a spotřebních družstev.
(1) Orgány hospodářského řízení se rozumějí ústřední orgány, oborová ředitelství a národní výbory.
(2) Výrobní hospodářskou jednotkou se rozumí pro účely tohoto nařízení oborový podnik s přidruženými národními podniky a účelovými organizacemi, nebo trust podniků sestávající z oborového (generálního) ředitelství a podřízených národních podniků a účelových organizací. Oborový podnik bez přidružených národních podniků a účelových organizací se za výrobní hospodářskou jednotku považuje pouze z hlediska plánovacího stupně; vytváří pouze podnikové fondy a oborový fond technického rozvoje.
(3) Oborovým ředitelstvím se rozumí podle tohoto nařízení ředitelství výrobní hospodářské jednotky.
(4) Podnikem ve smyslu části druhé až páté se rozumí oborový podnik bez přidružených národních podniků a účelových organizací, hospodářská organizace podřízená oborovému ředitelství nebo národnímu výboru, národní podnik nebo účelová organizace přidružená k oborovému podniku, jakož i hospodářská organizace přímo řízená ústředním orgánem. Ustanovení o podnicích se obdobně vztahují na oborová ředitelství, pokud jde o jejich vlastní činnost.
(5) Krajské národní výbory plní vůči hospodářství řízenému národními výbory všech stupňů na území kraje funkci obdobnou funkci ústředního orgánu. Národní výbory všech stupňů vůči podnikům jimi přímo řízeným plní obdobné funkce jako oborová ředitelství (dále jen „řídící národní výbory“).
(1) Soustavu národohospodářských plánů tvoří státní plán rozvoje národního hospodářství, který je základem této soustavy, státní rozpočet, úvěrový plán, pokladní plán, devizový plán a hospodářské plány národních výborů, výrobních hospodářských jednotek a státních i ostatních socialistických organizací.
(3) Součástí státního plánu rozvoje národního hospodářství jsou plán rozvoje vědy a techniky, plány obsahující úkoly rozvoje oblastí a plán vývoje úrovně cen.
(4) Zvláštní částí státního plánu rozvoje národního hospodářství se stanoví úkoly k zabezpečení obrany a bezpečnosti státu a na úseku uranového průmyslu.
Základem pro vypracování dlouhodobých plánů (zpravidla pětiletých) jsou technickoekonomické koncepce a studie a dlouhodobý výhled, obsahující výhledové cíle a směry rozvoje národního hospodářství zpravidla na období patnácti až dvaceti let; jsou východiskem pro určení obsahu dlouhodobých plánů zejména v těch ekonomických činnostech a procesech, jejichž realizace přesahuje období pěti let, a vytyčují strukturální a kvalitativní změny v rozvoji národního hospodářství.
(1) Dlouhodobý státní plán rozvoje národního hospodářství je komplexním národohospodářským plánem který vytyčuje koncepci rozvoje národního hospodářství a jeho proporce, způsob uskutečňování strukturálních a kvalitativních změn a koncepci rozvoje mezinárodní dělby práce, přípravy kvalifikovaných kádrů, rozvoje životní úrovně a společenské spotřeby. Stanoví závazné úkoly, rozděluje nejdůležitější prostředky k dosažení cílů dlouhodobého plánu a určuje program hospodářské politiky, která tvoří rámec pro používání ekonomických nástrojů.
(2) Dlouhodobé hospodářské plány národních výborů, výrobních hospodářských jednotek a socialistických organizací jsou rovněž komplexními plány, které vytyčují koncepci rozvoje příslušného oboru, hospodářského celku nebo organizace. Vycházejí z dlouhodobého státního plánu rozvoje národního hospodářství a zabezpečují jej.
Prováděcí plány zabezpečují a zpřesňují úkoly dlouhodobého plánu podle podmínek vytvořených při jeho plnění. Funkci prováděcího plánu místního národního výboru může plnit jeho rozpočet.
(1) Pro vypracování dlouhodobého plánu se vytyčují směrné úkoly, směrné limity (vyjádřené zpravidla souhrnnými údaji) a orientační ukazatele a stanoví dlouhodobé ekonomické nástroje.
(2) Národohospodářské plány se vypracovávají v soustavě podkladových údajů podle metodických pokynů Státní plánovací komise a ministerstva financí.
(1) Závaznými úkoly se stanoví:
(2) Závaznými limity**) se stanoví:
(3) V nezbytném rozsahu se mohou dále stanovit, nelze-li účelu sledovaného plánem dosáhnout jiným způsobem:
(4) Pro ústředně řízené státní organizace podle § 68 a 69 se mohou stanovit další závazné úkoly a závazné limity, zejména:
(5) V oblasti vztahů k zahraničnímu obchodu se dále po přechodnou dobu stanoví závazné úkoly, závazné limity, popř. saldo objemu dodávek pro vývoj a z dovozu nebo jejich poměr.
(7) V oblasti investiční výstavby se stanoví její rozsah, kterým se řídí poskytování dotací ze státního rozpočtu a úvěrová politika Státní banky československé. Zároveň se stanoví rozsah investiční výstavby za Českou socialistickou republiku a Slovenskou socialistickou republiku s cílem napomáhat účelnému rozmísťování investic při dodržení stejné ekonomické efektivnosti na celém území státu. V souvislosti s tím se stanoví také orientační objemy investičních úvěrů za Československou socialistickou republiku, Českou socialistickou republiku a Slovenskou socialistickou republiku, které se v souladu se zásadami úvěrové politiky a výběrového řízení v průběhu realizace upřesňují.
(8) Závazky přijaté při jednáních o mezistátních hospodářských vztazích jsou závazné pro příslušné hospodářské orgány, jež jsou povinny zajistit jejich vnitrostátní plnění. Závazky spočívající v povinnosti dodat nebo odebrat určité zboží musí být s odběrateli, dodavateli nebo jejich nadřízenými orgány dohodnuty. Případný nesoulad mezi ekonomickými zájmy hospodářské organizace a hospodářskými důsledky vyplývajícími z plnění mezistátních závazků se řeší obdobně podle § 14 odst. 2.
(1) Závazné úkoly a závazné limity stanoví vláda v nezbytném rozsahu ve státním plánu rozvoje národního hospodářství a ve státním rozpočtu.
(2) Závazné úkoly a závazné limity stanovené vládou rozepíší orgány hospodářského řízení až na organizace. Rozpisem nesmí být závazné úkoly zvýšeny ani sníženy, závazné limity nesmí být zvýšeny. Závazný úkol vývozu může však být při rozpisu zvýšen, saldo mezi dodávkami pro vývoz a z dovozu nebo jejich poměr zlepšeny. Je-li stanoveno saldo mezi dodávkami pro vývoz a z dovozu nebo jejich poměr, může orgán hospodářského řízení rozepsat organizacím buď saldo (poměr) nebo závazný úkol vývozu a limity dovozu.
(3) Ústřední orgány a krajské národní výbory nesmějí rozšířit okruh závazných limitů stanovených vládou ve státním plánu (státním rozpočtu). Okruh závazných úkolů mohou rozšířit jen uložením mimořádného závazného úkolu (§ 14 odst. 2).
(4) Oborové ředitelství může zároveň s rozpisem závazných úkolů a závazných limitů státního plánu a státního rozpočtu rozšířit okruh závazných úkolů a závazných limitů jen za podmínek stanovených ve statutu výrobní hospodářské jednotky, v ostatních případech jen uložením mimořádného závazného úkolu (§ 14 odst. 2).
(5) Řídící národní výbor může rozšířit okruh závazných úkolů jen uložením mimořádného závazného úkolu (§ 14 odst. 2). Uložením mimořádného závazného úkolu není opatření vydané podle zvláštních předpisů národním výborem jako orgánem státní správy.
(6) Závazné úkoly a závazné limity stanovené státním plánem a státním rozpočtem může měnit jen vláda a orgány hospodářského řízení jí zmocněné.
(7) Orgány hospodářského řízení mohou provést ve vlastní pravomoci změny rozpisu jen v rámci jim stanovených závazných úkolů a závazných limitů.
(8) Na dodávky v rozsahu závazných úkolů podle § 10 odst. 3 písm. a) jsou organizace povinny za podmínek stanovených v hospodářském zákoníku č. 109/1964 Sb. uzavřít hospodářskou smlouvu. Závazné úkoly stanovené podle § 10 odst. 5 v peněžních jednotkách naplňují organizace smlouvami o přípravě dodávek.
(1) Nesplní-li organizace závazný úkol - s výjimkou úkolů, na které se vztahuje ustanovení § 11 odst. 8 - nebo překročí-li závazný limit, je nadřízený orgán povinen uložit jí dodatkový odvod ve výši částky, kterou tím neoprávněně získala nebo uspořila; překročí-li limit mzdových prostředků, je nadřízený orgán povinen uložit dodatkový odvod ve výši trojnásobku částky, o kterou byl limit překročen.
(2) Organizacím provádějícím zahraniční obchod a dodavatelským organizacím může být, nesplní-li závazně stanovený objem dodávek pro vývoz, saldo mezi dodávkami pro vývoz a z dovozu nebo jejich poměr, uložen dodatkový odvod podle zvláštních předpisů.
(3) Zvláštní předpisy stanoví případy, ve kterých je organizace povinna uhradit též škodu způsobenou státnímu rozpočtu nesplněním závazného úkolu.
(4) Odčerpá-li částky podle odstavce 1 oborové ředitelství (řídící národní výbor), převede je do svých centralizovaných zdrojů. Příslušný ústřední orgán (národní výbor vyššího stupně) převede do své finanční rezervy (popř. do fondu rezerv a rozvoje) částky, které oborové ředitelství (řídící národní výbor) neodčerpalo, nebo které má platit přímo oborové ředitelství (řídící národní výbor).
(5) Nerozepíše-li orgán hospodářského řízení závazný úkol nebo závazný limit a povinnosti uložené tímto závazným úkolem nebo závazným limitem nebyly splněny, odčerpá ministerstvo financí z prostředků orgánu hospodářského řízení částku tím neoprávněně získanou nebo uspořenou.
(6) V případech, kdy mzdový vývoj v organizaci v průběhu roku vážně ohrožuje dodržení limitu mzdových prostředků, může nadřízený orgán, popř. příslušný ústřední orgán změnit limit stanovený jako podíl mzdových prostředků na výkonech na limit stanovený jako absolutní výše mzdových prostředků; může též v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy omezit právo organizace disponovat s prostředky na jejím účtě.*)
(1) Orientační ukazatele nemají charakter závazných úkolů ani závazných limitů; slouží k informaci orgánů hospodářského řízení a organizací o potřebách a zdrojích společnosti. Potřebný okruh orientačních ukazatelů sdělí orgán hospodářského řízení podřízeným orgánům a organizacím.
(2) Orgány hospodářského řízení analyzují odchylky skutečného hospodářského vývoje od orientačních ukazatelů, a na základě toho činí závěry pro operativní používání ekonomických nástrojů a pro opatření v oblasti využití rezerv, dovozu, investic apod. Jestliže by odchylky skutečného vývoje od proporcí státního plánu, vyjádřených orientačními ukazateli, ohrozily podstatně splnění základních cílů státního plánu a státního rozpočtu, uloží vláda další závazné limity, popř. uloží ústředním orgánům (krajským národním výborům), aby zajišťovaly proporce státního plánu a státního rozpočtu mimořádnými závaznými úkoly (§ 11 odst. 3) v případech, kdy použití ekonomických nástrojů by bylo neúčinné.
(3) Orientační ukazatele slouží též k hodnocení jak orgány a organizace zabezpečovaly potřeby společnosti.
(1) Orgán hospodářského řízení, který ukládá závazný úkol nebo navrhuje jeho uložení, je povinen zjistit, zda stanovením závazného úkolu nedojde k zhoršení hospodářského výsledku v takovém rozsahu, že by byl ohrožen žádoucí vývoj mezd nebo podstatně zhoršeny podmínky financování investiční výstavby. V takovém případě je povinen zajistit úměrné ekonomické vyrovnání nepříznivých hospodářských důsledků nebo navrhnout potřebné změny ekonomických nástrojů.
(2) Jestliže orgán hospodářského řízení uloží mimořádný závazný úkol, je povinen hradit škodu, která vznikne v důsledku jeho uložení.
(3) Organizace se může domáhat náhrady podle odstavce 2 jen, jestliže ohlásí a prokáže nadřízenému orgánu ve lhůtě jím stanovené rozsah nepříznivých hospodářských důsledků.
(4) Ustanovení odstavců 1 až 3 se použije i v případech, kdy se v průběhu realizace státního plánu stanoví změna závazných úkolů.
(1) K zajištění proporcionality rozvoje hospodářství na svém území vypracovávají krajské národní výbory návrhy plánů rozvoje oblastí (§ 5 odst. 3).
(2) Orgány hospodářského řízení a jim podřízené organizace jsou povinny předkládat krajským národním výborům dohodnuté podklady pro vypracování návrhů plánů rozvoje oblastí, zejména návrhy svých plánů v oblastním členění, a to v rozsahu stanoveném metodickými pokyny Státní plánovací komise a ministerstva financí. S krajskými národními výbory jsou povinny též projednávat své rozvojové úkoly, vztahující se k celkovému rozvoji hospodářství na území jednotlivých krajů; protokoly o těchto jednáních jsou podkladem pro vypracování jejich plánů. Tato povinnost se netýká ministerstva národní obrany, jehož vztah ke krajským národním výborům je upraven zvláštními předpisy.
(3) Krajské národní výbory poskytují orgánům hospodářského řízení a jim podřízeným organizacím podklady a údaje potřebné pro jejich činnost z hlediska hospodářského rozvoje oblastí, zejména údaje o zdrojích pracovních sil, bytové výstavbě, vodohospodářských podmínkách a výstavbě zařízení na úseku hospodářství řízeného národními výbory.