Zákon o služebním poměru příslušníků Sboru národní bezpečnosti

§ 72

účinné od 1. 1. 1971(1) Příslušník odpovídá Sboru národní bezpečnosti za škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením svých povinností při plnění služebních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.

účinné od 1. 1. 1971(2) Byla-li škoda způsobena také porušením povinností ze strany Sboru národní bezpečnosti, odpovědnost příslušníka se poměrně omezí.

účinné od 1. 1. 1971(3) Zavinění příslušníka prokazuje příslušný služební orgán s výjimkou případů uvedených v § 75 a 76.

účinné od 1. 1. 1971(4) O náhradě škody podle tohoto oddílu rozhoduje služební orgán.

§ 73

účinné od 1. 1. 1971Příslušník neodpovídá za škodu,

1. účinné od 1. 1. 1971a) která vyplývá z rizika řádného výkonu služby,
2. účinné od 1. 1. 1971b) kterou způsobil při odvracení nebezpečí hrozícího životu nebo zdraví nebo škody hrozící majetku, jestliže tento stav sám úmyslně nevyvolal a počínal si přitom způsobem přiměřeným okolnostem.

§ 74

účinné od 1. 1. 1971Na příslušníku, který vědomě nezakročil proti hrozící škodě nebo neohlásil hrozící škodu [§ 23 odst. 2 písm. a) a b)], může služební orgán požadovat, aby přispěl k úhradě škody, která Sboru národní bezpečnosti byla způsobena, v rozsahu přiměřeném okolnostem případu, pokud ji není možno uhradit jinak. Přitom se přihlédne zejména k tomu, co bránilo splnění povinnosti a jaký je společenský význam škody, jakož i k osobním a majetkovým poměrům příslušníka, který povinnost nesplnil. Výše náhrady škody nesmí však přesáhnout částku rovnající se trojnásobku jeho hrubého měsíčního služebního příjmu.

§ 75

účinné od 1. 1. 1971Odpovědnost za schodek na svěřených hodnotách, které je příslušník povinen vyúčtovat

účinné od 1. 1. 1971(1) Převzal-li příslušník na základě dohody o hmotné odpovědnosti odpovědnost za hodnoty svěřené k vyúčtování (hotovosti, ceniny, materiálové zásoby, zboží a jiné hodnoty), odpovídá za vzniklý schodek. V dohodách může být s příslušníky současně ujednáno, že budou-li vykonávat službu s více příslušníky, kteří uzavřeli dohodu o hmotné odpovědnosti, odpovídají s nimi za schodek společně.

účinné od 1. 1. 1971(2) Dohoda o hmotné odpovědnosti musí být uzavřena písemně, jinak je neplatná.

účinné od 1. 1. 1971(3) Příslušník se zprostí odpovědnosti zcela, popřípadě zčásti, prokáže-li, že schodek vznikl zcela nebo zčásti bez jeho zavinění.

účinné od 1. 1. 1971(4) Ministr vnitra Československé socialistické republiky stanoví funkce, pro jejichž výkon je uzavření dohody o hmotné odpovědnosti nezbytné.

§ 76

účinné od 1. 1. 1971Odpovědnost za ztrátu svěřených předmětů

účinné od 1. 1. 1971Příslušník odpovídá za ztrátu součástí výstroje, výzbroje, nástrojů a jiných předmětů, které mu byly svěřeny na písemné potvrzení. Této odpovědnosti se zprostí, prokáže-li, že ztrátu nezavinil.

§ 77

účinné od 1. 1. 1971(1) Příslušník, který odpovídá za škodu, je povinen nahradit skutečnou škodu, a to v penězích, jestliže ji neodčiní uvedením v předešlý stav.

účinné od 1. 1. 1971(2) Výše náhrady škody způsobené z nedbalosti nesmí však přesáhnout u jednotlivého příslušníka trojnásobek jeho hrubého měsíčního služebního příjmu. Toto omezení neplatí, byla-li škoda způsobena v opilosti, kterou si příslušník sám přivodil, nebo na svěřených hodnotách, které je příslušník povinen vyúčtovat, nebo ztrátou svěřených předmětů.

účinné od 1. 1. 1971(3) Byla-li škoda způsobena také Sborem národní bezpečnosti, je příslušník povinen hradit poměrnou část škody podle míry svého zavinění.

účinné od 1. 1. 1971(4) Odpovídá-li za škodu několik příslušníků, je každý z nich povinen hradit poměrnou část škody podle míry svého zavinění; způsobil-li některý z nich škodu úmyslně, odpovídá za celou škodu.

§ 78

účinné od 1. 1. 1971(1) Při společné odpovědnosti za schodek se jednotlivým příslušníkům určí podíl náhrady podle poměru jejich hrubých služebních příjmů, přičemž služební příjem jejich náčelníka a jeho zástupce se započítává ve dvojnásobné výši.

účinné od 1. 1. 1971(2) Podíl náhrady stanovený podle předchozího odstavce nesmí u jednotlivých příslušníků, s výjimkou náčelníka a jeho zástupce, přesáhnout částku rovnající se jejich hrubému měsíčnímu služebnímu příjmu. Neuhradí-li se takto určenými podíly celá škoda, jsou povinni uhradit zbytek náčelník a jeho zástupce podle poměru svých hrubých služebních příjmů.

účinné od 1. 1. 1971(3) Zjistí-li se, že schodek nebo jeho část byla zaviněna některým ze společně odpovědných příslušníků, hradí schodek tento příslušník podle míry svého zavinění. Zbývající část schodku hradí všichni společně odpovědní příslušníci podíly určenými podle předchozích odstavců.

§ 79

účinné od 1. 1. 1971Při určení výše škody na věci se vychází z její ceny v době poškození. Je-li stanovena maloobchodní cena, vychází se z této ceny a přihlíží se k případnému opotřebení věci.

§ 80

účinné od 1. 1. 1971(1) Byla-li škoda způsobena z nedbalosti, lze určit výši náhrady škody nižší částkou, než je skutečná škoda, popřípadě než je trojnásobek hrubého měsíčního služebního příjmu. Jde-li o škodu způsobenou v opilosti nebo na svěřených hodnotách, které je příslušník povinen vyúčtovat, nebo ztrátou svěřených předmětů, může náhradu škody nižší částkou určit pouze odvolací orgán nebo, jde-li o škodu způsobenou trestným činem, též soud.

účinné od 1. 1. 1971(2) Při určování výše náhrady škody se přihlíží zejména k poměru příslušníka ke službě a k majetku v socialistickém vlastnictví, ke společenskému významu škody, k tomu, jak k ní došlo, a k osobním a majetkovým poměrům příslušníka.

§ 81

účinné od 1. 1. 1971(1) Výši požadované náhrady škody určují služební orgány po projednání s příslušníkem tak, aby rozhodnutí o náhradě škody bylo příslušníku oznámeno zpravidla do jednoho měsíce ode dne, kdy bylo zjištěno, že škoda vznikla a že za ni příslušník odpovídá.

účinné od 1. 1. 1971(2) Byla-li škoda způsobena trestným činem a příslušník není ochoten ji uhradit ve výši určené služebním orgánem, rozhodne služební orgán o povinnosti příslušníka uhradit škodu, jen jestliže o ní nerozhodl soud.

§ 82

účinné od 1. 1. 1971(1) Byla-li příslušníku způsobena při výkonu služby nebo v přímé souvislosti s ním škoda porušením právní povinnosti, odpovídá mu za ni Sbor národní bezpečnosti.

účinné od 1. 1. 1971(2) Sbor národní bezpečnosti odpovídá příslušníku též za škodu, kterou mu způsobily porušením právní povinnosti v rámci plnění služebních úkolů služební orgány.

účinné od 1. 1. 1971(3) O náhradě škody podle tohoto oddílu rozhoduje služební orgán.

§ 83

účinné od 1. 1. 1971Prokáže-li služební orgán, že škodu zavinil také poškozený příslušník, odpovědnost Sboru národní bezpečnosti se poměrně omezí.

§ 84

účinné od 1. 1. 1971(1) Sbor národní bezpečnosti je povinen uhradit příslušníku skutečnou škodu, a to v penězích, jestliže škodu neodčiní uvedením v předešlý stav. Jde-li o škodu na zdraví, platí pro způsob a rozsah její náhrady ustanovení o služebních úrazech s tím omezením, že nenáleží jednorázové mimořádné odškodnění a jednorázové odškodnění pozůstalých.

účinné od 1. 1. 1971(2) Při určování výše škody na věci se vychází z její ceny v době poškození.

§ 85

účinné od 1. 1. 1971(1) Došlo-li při výkonu služby nebo v přímé souvislosti s ním k poškození příslušníka na zdraví nebo k jeho smrti úrazem (dále jen „služební úraz“), odpovídá za škodu tím vzniklou Sbor národní bezpečnosti. Služebním úrazem není úraz, který se příslušníku přihodil na cestě do služby a zpět.

účinné od 1. 1. 1971(2) Jako služební úraz se posuzuje též úraz, který příslušník utrpěl pro výkon služby.

účinné od 1. 1. 1971(3) Za škodu způsobenou příslušníku nemocí z povolání odpovídá Sbor národní bezpečnosti, konal-li příslušník u něho službu naposledy před jejím zjištěním za podmínek, z nichž vzniká nemoc z povolání, kterou byl postižen. Nemocemi z povolání jsou nemoci uvedené v předpisech o sociálním zabezpečení, jestliže vznikly za podmínek tam uvedených.

§ 86

účinné od 1. 1. 1971(1) Sbor národní bezpečnosti se zprostí odpovědnosti zcela, prokáže-li, že

1. účinné od 1. 1. 1971a) škoda byla způsobena tím, že postižený příslušník svým zaviněním porušil předpisy, rozkazy nebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při výkonu služby, ačkoli s nimi byl řádně seznámen a jejich znalost a dodržování byly soustavně vyžadovány a kontrolovány, nebo
2. účinné od 1. 1. 1971b) škodu si přivodil postižený příslušník svou opilostí a Sbor národní bezpečnosti nemohl škodě zabránit,

účinné od 1. 1. 1971a že tyto skutečnosti byly jedinou příčinou škody.

účinné od 1. 1. 1971(2) Sbor národní bezpečnosti se zprostí odpovědnosti zčásti, prokáže-li, že

1. účinné od 1. 1. 1971a) postižený příslušník porušil svým zaviněním předpisy, rozkazy nebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při výkonu služby, ačkoli s nimi byl řádně seznámen, a že toto porušení bylo jednou z příčin škody,
2. účinné od 1. 1. 1971b) jednou z příčin škody byla opilost postiženého příslušníka, nebo
3. účinné od 1. 1. 1971c) příslušníku vznikla škoda proto, že si počínal v rozporu s obvyklým způsobem chování tak, že je zřejmé, že ač neporušil předpisy, rozkazy nebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při výkonu služby, jednal lehkomyslně a musel si přitom být vzhledem ke své kvalifikaci a zkušenostem vědom, že si může přivodit úraz nebo nemoc z povolání.

účinné od 1. 1. 1971(3) Zprostí-li se Sbor národní bezpečnosti odpovědnosti zčásti, určí se část škody, kterou nese příslušník, podle míry jeho zavinění; v případě uvedeném v předchozím odstavci pod písm. c) uhradí však Sbor národní bezpečnosti alespoň jednu třetinu škody.

účinné od 1. 1. 1971(4) Při posuzování, zda příslušník porušil předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při výkonu služby [odstavec 1 písm. a) a odstavec 2 písm. a)], není možno dovolávat se jen všeobecných ustanovení, podle nichž si má každý počínat tak, aby neohrožoval zdraví své a zdraví jiných.

účinné od 1. 1. 1971(5) Za lehkomyslné jednání [odstavec 2 písm. c)] nelze považovat běžnou neopatrnost a jednání vyplývající z rizika služby.

§ 87

účinné od 1. 1. 1971Sbor národní bezpečnosti se nemůže zprostit odpovědnosti, utrpěl-li příslušník služební úraz

1. účinné od 1. 1. 1971a) při služebním zákroku nebo při službě konané k provedení mimořádných bezpečnostních opatření, nebo
2. účinné od 1. 1. 1971b) při odvracení nebezpečí hrozícího životu nebo zdraví nebo škody hrozící majetku, pokud příslušník tento stav sám úmyslně nevyvolal.

§ 88

účinné od 1. 1. 1971Příslušníku, který utrpěl služební úraz nebo u něhož byla zjištěna nemoc z povolání, je Sbor národní bezpečnosti povinen v rozsahu, ve kterém za škodu odpovídá, poskytnout náhradu za ztrátu na služebním příjmu, za bolest a za ztížení společenského uplatnění, za účelně vynaložené náklady spojené s léčením a za věcnou škodu, popřípadě též jednorázové mimořádné odškodnění.

§ 89

účinné od 1. 1. 1971(1) Náhrada za ztrátu na služebním příjmu po dobu neschopnosti příslušníka k službě se poskytuje v takové výši, aby spolu se služebním příjmem v nemoci nebo nemocenským se rovnala jeho čistému služebnímu příjmu před vznikem škody způsobené služebním úrazem nebo nemocí z povolání.

účinné od 1. 1. 1971(2) Náhrada za ztrátu na služebním příjmu po skončení neschopnosti příslušníka k službě nebo při uznání plné (částečné) invalidity se poskytuje v takové výši, aby spolu s čistým služebním příjmem (výdělkem) příslušníka po úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání s případným invalidním (částečným invalidním) důchodem poskytovaným z téhož důvodu se rovnala jeho čistému služebnímu příjmu před vznikem škody způsobené služebním úrazem nebo nemocí z povolání. Ke zvýšení invalidního důchodu pro bezmocnost ani k jeho snížení podle předpisů o sociálním zabezpečení se nepřihlíží.

účinné od 1. 1. 1971(3) Náhrada za bolest a za ztížení společenského uplatnění se poskytuje jednorázově ve výši a za podmínek stanovených předpisy platnými pro pracovníky v pracovním poměru.^*)

účinné od 1. 1. 1971(4) Příslušníku, jehož schopnost k výkonu služby byla změněna nebo který byl uznán invalidním v důsledku služebního úrazu, který mu byl způsoben trestným činem, při služebním zákroku, při výkonu služby v leteckém provozu, při plnění zvláštních úkolů uložených služebními orgány nebo při práci s výbušinami, s chemickým, radioaktivním, vysoce virulentním, infekčním nebo jiným obdobně nebezpečným materiálem, náleží jednorázové mimořádné odškodnění ve výši nejméně 10 000 Kčs a nejvýše 45 000 Kčs. Jednorázové mimořádné odškodnění náleží za těchto podmínek též příslušníku, jehož schopnost k výkonu služby byla změněna nebo který byl uznán invalidním v důsledku nemoci z povolání.

§ 90

účinné od 1. 1. 1971Jestliže příslušník následkem služebního úrazu nebo nemoci z povolání zemřel, je Sbor národní bezpečnosti povinen v rozsahu, ve kterém za škodu odpovídá, poskytnout náhradu účelně vynaložených nákladů spojených s jeho léčením, náhradu přiměřených nákladů spojených s pohřbem, náhradu nákladů na výživu pozůstalých a jednorázové odškodnění pozůstalých.

§ 91

účinné od 1. 1. 1971(1) Náklady spojené s léčením a náklady spojené s pohřbem se hradí tomu, kdo tyto náklady vynaložil. Od nákladů spojených s pohřbem se odečte pohřebné poskytnuté podle předpisů o nemocenské péči.

účinné od 1. 1. 1971(2) Náhrada nákladů na výživu pozůstalých náleží pozůstalým, kterým zemřelý výživu poskytoval nebo byl povinen poskytovat. Při výpočtu této náhrady se vychází z čistého služebního příjmu zemřelého. Náhrada nákladů náleží, pokud není uhrazena dávkami důchodového zabezpečení poskytovanými z téhož důvodu. Od těchto dávek se odečte částka, která odpovídá výši výchovného poskytovaného dříve na děti.^**)

účinné od 1. 1. 1971(3) Jednorázové odškodnění pozůstalých náleží manželu ve výši 3000 Kčs a dítěti, které má nárok na sirotčí důchod, ve výši 5000 Kčs. V odůvodněných případech lze jednorázové odškodnění pozůstalých v úhrnné výši 3000 Kčs přiznat též rodičům zemřelého příslušníka.

§ 92

účinné od 1. 1. 1971(1) Sbor národní bezpečnosti může výjimečně, půjde-li o případ zvláštního zřetele hodný, poskytnout manželu, dítěti, které má nárok na sirotčí důchod, popřípadě rodičům zemřelého příspěvek ve výši jednorázového odškodnění pozůstalých, i když za služební úraz nebo nemoc z povolání neodpovídá.

účinné od 1. 1. 1971(2) Určování výše jednorázového mimořádného odškodnění upraví a postup služebních orgánů při projednávání a určování náhrady škody a další podrobnosti stanoví ministr vnitra Československé socialistické republiky; může též stanovit potřebné odchylky pro poskytování náhrady za bolest, a v kterých případech lze poskytnout jednorázové odškodnění pozůstalých vyšší částkou.

§ 93

účinné od 1. 1. 1971Jestliže Sbor národní bezpečnosti poškozenému nahradil škodu, má nárok na náhradu vůči tomu, kdo poškozenému za takovou škodu odpovídá podle občanského zákoníku, a to v rozsahu odpovídajícím míře této odpovědnosti vůči poškozenému a do výše nároků na náhradu škody podle občanského zákoníku, pokud nebylo předem dohodnuto jinak.

§ 94

účinné od 1. 1. 1971Změní-li se podstatně poměry poškozeného, které byly rozhodující pro určení výše náhrady škody, může se poškozený i Sbor národní bezpečnosti domáhat změny v úpravě svých práv, popřípadě povinností.

§ 95

účinné od 1. 1. 1971Odpovědnost za škodu na odložených věcech

účinné od 1. 1. 1971(1) Sbor národní bezpečnosti odpovídá za škodu na věcech, které na jeho pracovištích příslušník odložil při výkonu služby nebo v přímé souvislosti s ním na určeném nebo obvyklém místě.

účinné od 1. 1. 1971(2) Za věci, které příslušníci do služby obvykle nenosí a které nebyly služebním orgánem převzaty do zvláštní úschovy, odpovídá Sbor národní bezpečnosti jen do částky 1000 Kčs. Jestliže škoda na těchto věcech byla způsobena jiným příslušníkem nebo pracovníkem činným na pracovištích Sboru národní bezpečnosti nebo jestliže služební orgán převzal tyto věci do zvláštní úschovy, hradí Sbor národní bezpečnosti škodu bez omezení.

účinné od 1. 1. 1971(3) Sbor národní bezpečnosti se zprostí odpovědnosti zčásti, prokáže-li, že ke škodě došlo též zaviněným porušením služební povinnosti ze strany příslušníka.

účinné od 1. 1. 1971(4) Nárok na náhradu škody zanikne, jestliže příslušník ji neohlásil služebnímu orgánu bez zbytečného odkladu nejpozději do 15 dnů ode dne, kdy se o škodě dověděl.

§ 96

účinné od 1. 1. 1971Odpovědnost za škodu na věci při služebním zákroku a při mimořádných bezpečnostních opatřeních

účinné od 1. 1. 1971Utrpěl-li příslušník škodu na věci při služebním zákroku nebo při službě konané k provedení mimořádných bezpečnostních opatření, odpovídá za ni Sbor národní bezpečnosti.

§ 97

účinné od 1. 1. 1971Odpovědnost při odvracení škody

účinné od 1. 1. 1971Příslušník, který při odvracení nebezpečí hrozícího životu nebo zdraví nebo škody hrozící majetku utrpěl škodu na věci, má nárok vůči Sboru národní bezpečnosti na její náhradu, jakož i na náhradu účelně vynaložených nákladů, jestliže tento stav sám nevyvolal a počínal si přitom způsobem přiměřeným okolnostem.

§ 98

účinné od 1. 1. 1971Skončení služebního poměru

účinné od 1. 1. 1971(1) Služební poměr končí

1. účinné od 1. 1. 1971a) uvolněním,
2. účinné od 1. 1. 1971b) propuštěním,
3. účinné od 1. 1. 1971c) odnětím hodnosti,
4. účinné od 1. 1. 1971d) ztrátou hodnosti,
5. účinné od 1. 1. 1971e) úmrtím příslušníka.

účinné od 1. 1. 1971(2) Služební poměr sjednaný na určitou dobu končí též uplynutím této doby.

§ 99

účinné od 1. 1. 1971Uvolnění

účinné od 1. 1. 1971(1) Příslušník musí být uvolněn ze služebního poměru, jestliže o to požádá. Žádost musí být písemná, a žádá-li příslušník o uvolnění ze závažných osobních nebo rodinných důvodů, musí být v ní uveden též důvod pro uvolnění.

účinné od 1. 1. 1971(2) Jde-li o uvolnění ze závažných osobních nebo rodinných důvodů (např. ze zdravotních důvodů, proto, že příslušníku vznikne nárok na starobní důchod, proto, že následuje manžela do nového bydliště, proto, že není využíváno jeho kvalifikace, u příslušnice též při uvolnění z důvodu těhotenství nebo péče o dítě), skončí služební poměr uplynutím tří kalendářních měsíců a v ostatních případech uplynutím devíti kalendářních měsíců následujících po dni doručení žádosti, pokud se služební orgán s příslušníkem nedohodne jinak.

účinné od 1. 1. 1971(3) Rozhodnutí o skončení služebního poměru uvolněním oznámí služební orgán příslušníku do jednoho měsíce ode dne doručení jeho žádosti. Neučiní-li tak, skončí služební poměr uvolněním ve lhůtě uvedené v žádosti. Není-li lhůta v žádosti uvedena, skončí služební poměr uplynutím tří kalendářních měsíců následujících po dni doručení žádosti, pokud se služební orgán s příslušníkem nedohodne jinak.

účinné od 1. 1. 1971(4) Nebylo-li rozhodnutí o skončení služebního poměru uvolněním oznámeno příslušníku do jednoho měsíce ode dne doručení jeho žádosti a byl-li v žádosti uveden důvod pro uvolnění, posuzuje se uvolnění jako uvolnění ze závažných osobních nebo rodinných důvodů.

účinné od 1. 1. 1971(5) Požádal-li příslušník o uvolnění ve zkušební době, skončí služební poměr uplynutím jednoho kalendářního měsíce následujícího po dni doručení žádosti, pokud se služební orgán s příslušníkem nedohodne jinak, vždy však nejpozději uplynutím zkušební doby.

§ 100

účinné od 1. 1. 1971(1) Příslušník může být propuštěn ze služebního poměru,

1. účinné od 1. 1. 1971a) jestliže pro něj není v důsledku zásadních organizačních změn schválených Radou obrany státu ve Sboru národní bezpečnosti jiné zařazení,
2. účinné od 1. 1. 1971b) jestliže je podle posudku lékařské komise ze zdravotních důvodů trvale neschopný k výkonu jakékoliv služby nebo jestliže jeho schopnost k výkonu služby je změněna a příslušníka nelze převést na funkci, jejíž výkon by nebyl na újmu jeho zdraví,
3. účinné od 1. 1. 1971c) splňuje-li podmínky nároku na starobní důchod,
4. účinné od 1. 1. 1971d) jestliže byl při služebním hodnocení hodnocen jako nevyhovující a není způsobilý zastávat jinou, méně odpovědnou funkci,
5. účinné od 1. 1. 1971e) jestliže porušil služební přísahu, služební povinnost nebo pravomoc veřejného činitele zvlášť hrubým způsobem a jeho ponechání ve služebním poměru by bylo na újmu důležitých zájmů služby, nebo
6. účinné od 1. 1. 1971f) jestliže byl pravomocně odsouzen pro trestný čin k nepodmíněnému trestu odnětí svobody.

účinné od 1. 1. 1971(2) O propuštění příslušníka z důvodů uvedených v předchozím odstavci písm. d), e) a f) může být rozhodnuto pouze do dvou měsíců ode dne, kdy služební orgán důvod propuštění zjistil, nejpozději však do jednoho roku ode dne, kdy tento důvod vznikl; v těchto lhůtách musí být rozhodnutí příslušníku též oznámeno.

účinné od 1. 1. 1971(3) Propuštění příslušníka z některého z důvodů uvedených v odstavci 1 písm. a), b), d) a e) je služební orgán povinen předem projednat se zvláštní komisí zřízenou podle § 18 odst. 4.

§ 101

účinné od 1. 1. 1971(1) Rozhodnutí o propuštění musí být vyhotoveno písemně a musí být v něm uveden důvod propuštění se skutečnostmi jej zakládajícími, jinak je neplatné.

účinné od 1. 1. 1971(2) Při propuštění končí služební poměr uplynutím tří kalendářních měsíců, a jde-li o propuštění ve zkušební době, uplynutím jednoho kalendářního měsíce ode dne oznámení rozhodnutí o propuštění, pokud se služební orgán s příslušníkem nedohodne jinak, vždy však nejpozději uplynutím zkušební doby.

účinné od 1. 1. 1971(3) Jestliže příslušník porušil služební přísahu, služební povinnost nebo pravomoc veřejného činitele úmyslně nebo jestliže úmyslně spáchal trestný čin, pro nějž byl pravomocně odsouzen, lze skončit služební poměr propuštěním podle § 100 odst. 1 písm. e) nebo f) dnem oznámení rozhodnutí o propuštění.

§ 102

účinné od 1. 1. 1971Zákaz propuštění v ochranné době

účinné od 1. 1. 1971(1) Příslušník nesmí být propuštěn ze služebního poměru v ochranné době, to je v době,

1. účinné od 1. 1. 1971a) kdy byl uznán dočasně neschopným služby pro nemoc nebo úraz, pokud si tuto neschopnost úmyslně nezpůsobil,
2. účinné od 1. 1. 1971b) od podání návrhu na ústavní ošetřování nebo od povolení lázeňského léčení až do dne jeho skončení; při onemocnění tuberkulózou nebo nemocí z povolání se tato doba prodlužuje o šest měsíců po propuštění z ústavního ošetřování,
3. účinné od 1. 1. 1971c) kdy je dlouhodobě plně uvolněn pro výkon veřejné funkce, nebo
4. účinné od 1. 1. 1971d) kdy je příslušnice těhotná nebo kdy příslušnice trvale pečuje alespoň o jedno dítě mladší než jeden rok nebo jde-li o osamělou příslušnici, o dítě mladší než tři roky.

účinné od 1. 1. 1971(2) Zákaz propuštění se nevztahuje na propuštění z důvodů uvedených v § 100 odst. 1 písm. e) a f) a na propuštění ve zkušební době.

účinné od 1. 1. 1971(3) Bylo-li rozhodnutí o propuštění oznámeno příslušníku před počátkem ochranné doby a služební poměr by měl skončit v této době, ochranná doba se do tříměsíční lhůty uvedené v § 101 odst. 2 nezapočítává, ledaže příslušník prohlásí, že na prodloužení služebního poměru netrvá.

§ 103

účinné od 1. 1. 1971Nároky po zrušení rozhodnutí o skončení služebního poměru

účinné od 1. 1. 1971Zruší-li se na základě odvolání příslušníka rozhodnutí o skončení služebního poměru, služební poměr trvá a příslušníku náleží i nadále všechny dosavadní náležitosti. Oznámí-li příslušník nejpozději před vydáním rozhodnutí o zrušení, že netrvá na dalším výkonu služby, platí, pokud se nedohodne se služebním orgánem jinak, že jeho služební poměr končí uvolněním ze závažných osobních důvodů uplynutím tří kalendářních měsíců následujících po dni oznámení původního rozhodnutí o skončení služebního poměru.

§ 104

účinné od 1. 1. 1971Odnětí a ztráta hodnosti

účinné od 1. 1. 1971Byla-li příslušníku odňata hodnost nebo došlo-li u něho ke ztrátě hodnosti na základě rozhodnutí soudu, končí jeho služební poměr dnem, kdy rozhodnutí o odnětí hodnosti nebo o ztrátě hodnosti nabylo právní moci.

§ 105

účinné od 1. 1. 1971Skončení služebního poměru příslušníka přijatého na určitou dobu

účinné od 1. 1. 1971(1) Byl-li příslušník přijat do služebního poměru na určitou dobu, končí jeho služební poměr uplynutím této doby. Pokračuje-li však příslušník po uplynutí této doby s vědomím služebního orgánu ve výkonu služby, platí, že se tento služební poměr změnil ve služební poměr na dobu neurčitou, pokud se služební orgán s příslušníkem nedohodne jinak.

účinné od 1. 1. 1971(2) Příslušníka, který byl přijat do služebního poměru na určitou dobu, lze před uplynutím této doby uvolnit ze služebního poměru jen ze závažných osobních nebo rodinných důvodů; propustit ho lze z důvodů uvedených v § 100 s výjimkou důvodu uvedeného v odstavci 1 písm. c).

§ 106

účinné od 1. 1. 1971Potvrzení o zaměstnání a služební posudky

účinné od 1. 1. 1971(1) Při skončení služebního poměru je služební orgán povinen vydat příslušníku posudek o jeho služební činnosti a potvrzení o zaměstnání, ve kterém musí být uvedena zejména doba jeho trvání, dosažená kvalifikace a zda, v jaké výši, v jakém pořadí a v čí prospěch jsou prováděny ze služebního příjmu příslušníku srážky.

účinné od 1. 1. 1971(2) Podává-li služební orgán jiné organizaci nebo státnímu orgánu posudek o služební činnosti příslušníka, musí oznámit jeho obsah příslušníku a na požádání mu vydat jeho opis.

§ 107

účinné od 1. 1. 1971Umísťování v občanském povolání

účinné od 1. 1. 1971(1) Příslušníci, jejichž služební poměr skončil propuštěním nebo uvolněním ze závažných osobních nebo rodinných důvodů a jimž ke dni skončení služebního poměru nevznikl nárok na starobní nebo invalidní důchod, mají právo požadovat, aby jim bylo zabezpečeno umístění v občanském povolání přiměřené jejich vzdělání, praktickým zkušenostem a schopnostem a umožněna příprava pro zvolené občanské povolání péčí státu.

účinné od 1. 1. 1971(2) Povinnost zabezpečit příslušníkům umístění a přípravu pro občanské povolání podle předchozího odstavce náleží, jde-li o příslušníky v oboru působnosti ministra vnitra Československé socialistické republiky, vládě Československé socialistické republiky, a jde-li o ostatní příslušníky, vládě České socialistické republiky nebo vládě Slovenské socialistické republiky. Tuto povinnost plní vlády prostřednictvím ministerstev vnitra; zúčastněné orgány státní správy plní přitom úkoly stanovené jim příslušnou vládou.

§ 108

účinné od 1. 1. 1971Odchodné

účinné od 1. 1. 1971(1) Příslušníku, jehož služební poměr skončil uvolněním nebo propuštěním, náleží odchodné. V případech hodných zvláštního zřetele lze odchodné též přiznat, skončí-li služební poměr odnětím hodnosti nebo ztrátou hodnosti. Odchodné nenáleží příslušníku, který po skončení služebního poměru je přijat do služebního poměru k ozbrojeným silám nebo ke Sboru nápravné výchovy.

účinné od 1. 1. 1971(2) Odchodné se poskytuje podle délky trvání služebního poměru a důvodu uvolnění nebo propuštění až do výše šestinásobku hrubého měsíčního služebního příjmu. Bližší podmínky pro poskytování odchodného stanoví a určování jeho výše v jednotlivých případech upraví ministr vnitra Československé socialistické republiky.

§ 109

účinné od 1. 1. 1971Platové vyrovnání

účinné od 1. 1. 1971(1) Příslušníku, jehož služební poměr skončil uvolněním ze závažných osobních nebo rodinných důvodů nebo propuštěním s výjimkou propuštění pro odsouzení za úmyslný trestný čin, náleží platové vyrovnání, jestliže jeho služební poměr trval alespoň deset let a příslušník nepobírá důchod ze sociálního zabezpečení nebo příspěvek za službu; za těchto podmínek lze v případech hodných zvláštního zřetele přiznat příslušníku platové vyrovnání, i když mu podle ustanovení předchozí části věty nenáleží.

účinné od 1. 1. 1971(2) Platové vyrovnání do výše posledního čistého měsíčního služebního příjmu poskytuje Sbor národní bezpečnosti od nástupu občanského povolání, popřípadě od počátku přípravy na toto povolání, povolené služebním orgánem, do uplynutí dvou let od skončení služebního poměru.

§ 110

účinné od 1. 1. 1971(1) Příspěvek za službu (dále jen „příspěvek“) náleží za podmínek dále uvedených příslušníku, jehož služební poměr skončil uvolněním nebo propuštěním z některého z důvodů uvedených v § 100 odst. 1 písm. a) až d).

účinné od 1. 1. 1971(2) V případech hodných zvláštního zřetele lze příspěvek též přiznat, skončí-li služební poměr propuštěním z jiných důvodů, než které jsou uvedeny v předchozím odstavci, nebo skončí-li odnětím hodnosti nebo ztrátou hodnosti.

účinné od 1. 1. 1971(3) Příspěvek se neposkytne, popřípadě jeho výplata se zastaví, jestliže příslušník je znovu přijat do služebního poměru nebo je přijat do služebního poměru k ozbrojeným silám nebo ke Sboru nápravné výchovy.

účinné od 1. 1. 1971(4) Příspěvek nenáleží po dosažení věku 60 let.

§ 111

účinné od 1. 1. 1971(1) Příspěvek činí

1. účinné od 1. 1. 1971a) 20 % služebního příjmu, jestliže příslušník konal službu ve Sboru národní bezpečnosti po dobu nejméně 15 let a dosáhl věku alespoň 40 let, a pokud jde o výkonného letce nebo o příslušníka ve funkci zvláštní povahy nebo zvláštního stupně nebezpečnosti, bez ohledu na věk;
2. účinné od 1. 1. 1971b) 30 % služebního příjmu, jestliže příslušník konal službu ve Sboru národní bezpečnosti po dobu nejméně 20 let nebo ji konal po dobu kratší, ale podílel se na intenzívní výstavbě Sboru národní bezpečnosti a dosáhl věku alespoň 45 let.

účinné od 1. 1. 1971(2) Příspěvek podle předchozího odstavce nesmí však překročit částku odpovídající maximální výši částečného invalidního důchodu účastníků odboje.

účinné od 1. 1. 1971(3) Příspěvek se zvyšuje účastníkům odboje; o toto zvýšení může být překročena hranice stanovená v odstavci 2.

§ 112

účinné od 1. 1. 1971Příspěvek se vyměřuje z posledního hrubého měsíčního služebního příjmu příslušníka před skončením služebního poměru nebo, jestliže je to pro něj výhodnější, z jeho průměrného hrubého měsíčního služebního příjmu za posledních pět kalendářních roků před skončením služebního poměru.

§ 113

účinné od 1. 1. 1971(1) Při souběhu příspěvku s výdělkem krátí se příspěvek o částku, o kterou součet příspěvku a hrubého měsíčního výdělku přesahuje výši služebního příjmu, z něhož byl příspěvek vyměřen.

účinné od 1. 1. 1971(2) Při souběhu nároku na příspěvek a na starobní nebo invalidní (částečný invalidní) důchod podle předpisů o sociálním zabezpečení náleží oprávněnému podle jeho volby buď důchod nebo příspěvek.

§ 114

účinné od 1. 1. 1971(1) Rozsah zvýšení příspěvku účastníkům odboje podle § 111 odst. 3 a podrobnosti o poskytování příspěvku stanoví ministr vnitra Československé socialistické republiky

účinné od 1. 1. 1971(2) Ministři vnitra mohou odstraňovat tvrdosti, které by se vyskytly při provádění předchozích ustanovení o příspěvku.

účinné od 1. 1. 1971(3) Vláda Československé socialistické republiky může se zřetelem k vývoji životních nákladů stanovit k příspěvku zvláštní přídavek, popřípadě upravit pro oprávněné způsob krácení příspěvku výhodněji.

§ 115

účinné od 1. 1. 1971Úmrtné

účinné od 1. 1. 1971Skončí-li služební poměr úmrtím příslušníka, náleží pozůstalým úmrtné. Výši úmrtného a okruh pozůstalých, kterým úmrtné náleží, stanoví ministr vnitra Československé socialistické republiky. Nároky pozůstalých podle § 90 zůstávají nedotčeny.

§ 116

účinné od 1. 1. 1971Odvolání

účinné od 1. 1. 1971(1) Proti rozhodnutí služebního orgánu může příslušník podat odvolání do 15 dnů, a jde-li o odvolání proti rozhodnutí o uložení kázeňského trestu nebo o propuštění ve zkušební době, do sedmi dnů ode dne oznámení rozhodnutí. Odvolání může příslušník podat též proti služebnímu hodnocení, potvrzení o zaměstnání a služebnímu posudku ve lhůtě 15 dnů ode dne, kdy byl s jejich obsahem seznámen. Odvolání se podává u služebního orgánu, který rozhodnutí vydal, písemně nebo ústně do protokolu.

účinné od 1. 1. 1971(2) Podání odvolání nemá odkladný účinek s výjimkou odvolání proti rozhodnutí o uložení kázeňského trestu nebo o náhradě škody.

účinné od 1. 1. 1971(3) Nejde-li o odvolání proti rozhodnutí o uložení kázeňského trestu, může služební orgán, který napadené rozhodnutí vydal, odvolání sám vyhovět; neučiní-li tak, je povinen bez odkladu, nejpozději však do 30 dnů od podání odvolání, předložit odvolání orgánu příslušnému k rozhodnutí o odvolání (dále jen „odvolací orgán“).

účinné od 1. 1. 1971(4) Proti rozhodnutí o odvolání se nelze odvolat.

§ 117

účinné od 1. 1. 1971Odvolací orgán

účinné od 1. 1. 1971(1) Odvolacím orgánem je služební orgán nejblíže nadřízený služebnímu orgánu, který napadené rozhodnutí vydal.

účinné od 1. 1. 1971(2) Odvolací orgán je povinen rozhodnout o odvolání bez zbytečného odkladu, nejpozději však do 60 dnů ode dne podání odvolání, a to po předchozím projednání v poradní komisi. Nebylo-li možno rozhodnout v této lhůtě, musí být příslušník uvědoměn o důvodech, pro které nemohlo být rozhodnuto, a musí mu být sdělena doba, během níž se o odvolání rozhodne.

účinné od 1. 1. 1971(3) Proti rozhodnutí ministra vnitra, nejde-li o rozhodnutí o odvolání, lze podat rozklad. O rozkladu rozhoduje ministr vnitra. Pro rozklad a řízení o něm platí ustanovení o odvolání.

§ 118

účinné od 1. 1. 1971Poradní komise

účinné od 1. 1. 1971(1) Poradní komise se skládá z předsedy, jeho zástupce a z dalších nejméně sedmi členů. Odvolání projednávají poradní komise v senátech, které určí její předseda; senáty musí být nejméně tříčlenné.

účinné od 1. 1. 1971(2) Členem poradní komise může být příslušník, který je příkladem v plnění služebních povinností a má dostatečné znalosti a zkušenosti pro řádný výkon této funkce.

účinné od 1. 1. 1971(3) Z účasti na jednání v senátu je vyloučen člen, u něhož s ohledem na jeho vztah k projednávané věci nebo k účastníku lze mít pochybnosti o jeho nepodjatosti. O tom, zda je člen komise z jednání v senátu vyloučen, rozhoduje její předseda.

účinné od 1. 1. 1971(4) Poradní komise zřizují a předsedu, zástupce a další členy jmenují v oborech své působnosti ministři vnitra; přihlížejí přitom zejména k organizačnímu uspořádání Sboru národní bezpečnosti.

§ 119

účinné od 1. 1. 1971Odvolací orgán je povinen zjistit přesně a úplně skutečný stav věci a za tím účelem si opatřit potřebné podklady pro rozhodnutí; přitom musí být příslušníku dána možnost k těmto podkladům se vyjádřit.

§ 120

účinné od 1. 1. 1971Rozhodnutí odvolacího orgánu musí být vyhotoveno písemně a doručeno účastníkům řízení. Rozhodnutí musí obsahovat výrok, odůvodnění a poučení o tom, že toto rozhodnutí je konečné.

§ 121

účinné od 1. 1. 1971(1) Pokud příslušník v důsledku nesprávného poučení nebo proto, že nebyl poučen vůbec, podal odvolání po uplynutí zákonem stanovené lhůty nebo u nepříslušného služebního nebo odvolacího orgánu, má se za to, že jej podal včas a u příslušného orgánu, jestliže tak učinil nejpozději do tří měsíců ode dne, kdy mu bylo rozhodnutí oznámeno.

účinné od 1. 1. 1971(2) Odvolací orgán může prominout zmeškání lhůty, jestliže k němu došlo ze závažných důvodů, příslušník o to požádá do 15 dnů ode dne, kdy pominul důvod zmeškání, a zároveň podá odvolání.

§ 122

účinné od 1. 1. 1971Ministr vnitra Československé socialistické republiky podrobněji upraví řízení o odvolání.

§ 123

účinné od 1. 1. 1971Pravomocné a vykonatelné rozhodnutí

účinné od 1. 1. 1971(1) Rozhodnutí služebního orgánu, proti němuž již nelze podat odvolání (rozklad), je v právní moci.

účinné od 1. 1. 1971(2) Rozhodnutí je vykonatelné, jestliže proti němu nelze podat odvolání (rozklad) nebo jestliže odvolání (rozklad) nemá odkladný účinek.

účinné od 1. 1. 1971(3) Nebyla-li splněna ve stanovené lhůtě povinnost k peněžitému plnění uložená vykonatelným rozhodnutím, může toto rozhodnutí v jednoduchých případech vykonat služební orgán, jinak je na návrh oprávněného vykoná soud nebo národní výbor.

§ 124

účinné od 1. 1. 1971(1) Zjistí-li se dodatečně, že pravomocné rozhodnutí je v rozporu s právními předpisy, může je ministr vnitra v oboru své působnosti zrušit. Ministr vnitra rozhodne ve věci samé.

účinné od 1. 1. 1971(2) Pravomocné rozhodnutí o skončení služebního poměru může ministr vnitra zrušit jen na návrh příslušníka, v ostatních případech též z vlastního podnětu.

účinné od 1. 1. 1971(3) Pravomocné rozhodnutí lze zrušit do tří let od nabytí právní moci.

§ 125

účinné od 1. 1. 1971(1) Jestliže se dodatečně zjistily mimořádné závažné okolnosti, které příslušník nemohl bez své viny v řízení uplatnit a které odůvodňují podstatně příznivější rozhodnutí v jeho prospěch, může služební orgán na jeho návrh zrušit své pravomocné rozhodnutí. Pravomocné rozhodnutí odvolacího orgánu (orgánu, který rozhodoval o rozkladu) může zrušit tento orgán, jsou-li splněny podmínky předchozí věty.

účinné od 1. 1. 1971(2) Orgán, který rozhodnutí zrušil, rozhodne ve věci samé.

účinné od 1. 1. 1971(3) Návrh na zrušení rozhodnutí podle odstavce 1 může příslušník podat pouze do tří měsíců ode dne, kdy se dověděl o okolnostech odůvodňujících navrhovanou změnu, nejpozději však do tří let od nabytí právní moci rozhodnutí.