účinné od 1. 4. 1964(1) Otevřením akreditivu se zavazuje banka (peněžní ústav) na základě žádosti příkazce, že poskytne určité plnění třetí osobě (oprávněnému), jestliže budou do určité doby splněny podmínky uvedené v akreditivu.
účinné od 1. 4. 1964(2) Akreditiv musí být zřízen písemně.
účinné od 1. 4. 1964Závazky banky vůči oprávněnému vznikají dnem, kdy mu bylo otevření akreditivu oznámeno. V poměru k bance je příkazce akreditivu vázán dnem udělení příkazu.
účinné od 1. 4. 1964Akreditiv je nezávislý na právním ujednání mezi příkazcem akreditivu a oprávněným, které dalo podnět k jeho otevření.
účinné od 1. 4. 1964(1) Při dokumentárním akreditivu je banka zavázána poskytnout oprávněnému plnění, jestliže jí budou předloženy dokumenty určené v akreditivu.
účinné od 1. 4. 1964(2) Banka, jež otevřela dokumentární akreditiv, je zavázána vůči oprávněnému poskytnout plnění podle obsahu závazku z akreditivu, jestliže oprávněný řádně a včas předloží dokumenty podle podmínek předepsaných v akreditivu.
účinné od 1. 4. 1964(1) Nevyplývá-li z dokumentárního akreditivu nic jiného, je dokumentární akreditiv odvolatelný.
účinné od 1. 4. 1964(2) Odvolatelný dokumentární akreditiv může banka kdykoliv změnit nebo odvolat.
účinné od 1. 4. 1964(3) Neodvolatelný dokumentární akreditiv může být změněn či odvolán pouze po dohodě oprávněného, banky a příkazce.
účinné od 1. 4. 1964(1) Jestliže neodvolatelný dokumentární akreditiv byl podle příkazů banky potvrzen další bankou, pak i tato banka je vůči oprávněnému samostatně a přímo zavázána; oprávněný může požadovat plnění na kterékoliv z těchto bank. Ustanovení § 654 prvá věta platí obdobně.
účinné od 1. 4. 1964(2) Jestliže banka, která akreditiv potvrdila, poskytla plnění z akreditivu, má nárok na plnění vůči bance, která ji o potvrzení akreditivu požádala.
účinné od 1. 4. 1964(3) Banka, která pouze vyrozumívá oprávněného, že jiná banka otevřela neodvolatelný dokumentární akreditiv, odpovídá za nesprávnost tohoto oznámení, nevzniká jí však závazek podle odstavce 1.
účinné od 1. 4. 1964Ustanovení o dokumentárním akreditivu (§ 656 až 658) platí přiměřeně pro jiné druhy akreditivů.
účinné od 1. 4. 1964Pokud ustanovení § 653 až 659 neobsahují odchylnou úpravu, platí zvyklosti obecně zachovávané v mezinárodním bankovním styku.
účinné od 1. 4. 1964Smlouvou o bankovním inkasu zavazuje se banka (peněžní ústav), že obstará pro příkazce vybrání pohledávky nebo jiný inkasní úkon.
účinné od 1. 4. 1964Smlouvou o bankovním dokumentárním inkasu se banka příkazci zavazuje, že vydá třetí osobě listiny oprávňující nakládat se zbožím nebo jiné doklady, bude-li při jejich vydání zaplacena peněžitá částka, kterou má banka vybrat, nebo bude-li při tom proveden jiný inkasní úkon.
účinné od 1. 4. 1964Při obstarávání bankovního inkasa nebo bankovního dokumentárního inkasa odpovídá banka za vadné provedení inkasního příkazu v rozporu s přijatým příkazem.
účinné od 1. 4. 1964Pokud ustanovení § 661 až 663 neobsahují odchylnou úpravu, platí zvyklosti obecně zachovávané v mezinárodním bankovním styku; jinak, pokud z povahy věci nevyplývá něco jiného, ustanovení o smlouvě příkazní s výjimkou § 501, 502 odst. 2 a § 504, pokud se poukazuje na smlouvu komisionářskou.
účinné od 1. 4. 1964(1) Bankovní zárukou se zavazuje banka (peněžní ústav) vůči příjemci záruky (oprávněnému), že oprávněného uspokojí podle obsahu záruky v případě, že určitá třetí osoba nesplní svůj závazek nebo že budou splněny podmínky v záruce uvedené.
účinné od 1. 4. 1964(2) Banka se může zavázat k bankovní záruce toliko písemně záruční listinou.
účinné od 1. 4. 1964Banka je povinna poskytnout z bankovní záruky uspokojení peněžité, a to i v případě, že bankovní záruka zajišťuje plnění nepeněžité.
účinné od 1. 4. 1964Je-li bankovní zárukou zajištěna nepeněžitá pohledávka, má se za to, že do výše stanovené v záruční listině, jinak do výše hodnoty, jakou má nepeněžité zajišťované plnění v době zřízení záruky, je zajištěn nárok, který věřiteli přísluší v případě porušení závazku, jehož splnění je bankovní zárukou zajištěno.
účinné od 1. 4. 1964Je-li banka z bankovní záruky povinna plnit ve prospěch oprávněného jiné bance, je tím povinna plnit na účet oprávněného u této banky.
účinné od 1. 4. 1964(1) Jestliže z příkazu banky potvrdí její bankovní záruku jiná banka, může oprávněný uplatňovat své nároky ze záruky vůči kterékoliv z těchto bank.
účinné od 1. 4. 1964(2) Jestliže banka, která potvrdila bankovní záruku, poskytla na jejím základě plnění, má nárok na toto plnění vůči bance, která ji o potvrzení bankovní záruky požádala.
účinné od 1. 4. 1964Jestliže bankovní záruka obsahuje závazek banky uspokojit oprávněného v případě, že třetí osoba nesplní svůj závazek, může oprávněný postoupit svá práva z bankovní záruky pouze s postoupením pohledávky bankovní zárukou zajištěné a s převedením závazků oprávněného se zajištěnou pohledávkou souvisejících.
účinné od 1. 4. 1964Je-li doba platnosti bankovní záruky omezena, je oprávněný povinen nejpozději během doby platnosti bankovní záruky oznámit bance své nároky, jinak jeho práva z bankovní záruky zanikají.
účinné od 1. 4. 1964Jestliže bankovní záruka obsahuje povinnost banky splnit zajištěný závazek na první výzvu oprávněného a bez námitek, nemůže banka uplatňovat vůči oprávněnému námitky, které jinak příkazci jako dlužníku příslušejí ze zajišťovaného závazku vůči oprávněnému.
účinné od 1. 4. 1964Příkazce je povinen uhradit bance to, co banka plnila podle své povinnosti z bankovní záruky, bez ohledu na námitky, které mohl příkazce vznést vůči oprávněnému. Oprávněný však odpovídá příkazci za škodu způsobenou tím, že dosáhl na základě záruky plnění, na které by jinak pro oprávněné námitky příkazce neměl nárok.
účinné od 1. 4. 1964(1) Není-li plnění z bankovní záruky závislé na závazku třetí osoby, platí přiměřeně i ustanovení o slibu odškodnění.
účinné od 1. 4. 1964(2) Nejde-li o bankovní záruku uvedenou v odstavci 1, může peněžní ústav vůči oprávněnému uplatnit veškeré námitky, které vůči oprávněnému přísluší dlužníkovi.
účinné od 1. 4. 1964Pokud § 665 až 674 neobsahuje odchylnou úpravu a pokud to dovoluje povaha bankovní záruky, platí pro bankovní záruku podpůrně akreditivní zvyklosti obecně zachovávané v mezinárodním obchodním styku.
účinné od 1. 4. 1964Cestovní šek opravňuje jeho vlastníka k přijetí peněžité částky v něm uvedené při předložení k výplatě, a to podle podmínek stanovených výstavcem šeku.
účinné od 1. 4. 1964Banka (peněžní ústav), která cestovní šek vydala, je povinna cestovní šek proplatit nebo obstarat jeho proplacení.
účinné od 1. 4. 1964Při výplatě je proplácející osoba oprávněna požadovat průkaz totožnosti vlastníka cestovního šeku.
účinné od 1. 4. 1964Cestovní šek je platný, jestliže obsahuje tyto náležitosti:
účinné od 1. 4. 1964Ustanovení zákona směnečného a šekového č. 191/1950 Sb. se na cestovní šek nevztahuje.
účinné od 1. 4. 1964Smlouvou o uložení cenných papírů a jiných hodnot se zavazuje banka (peněžní ústav) převzít cenné papíry nebo jiné hodnoty, aby je uložila a spravovala, a uložitel se zavazuje zaplatit jí za to odměnu.
účinné od 1. 4. 1964Banka je povinna odborně o uložené cenné papíry a jiné hodnoty pečovat a činit na účet uložitele veškeré úkony k zachování jeho práv z cenných papírů nebo jiných hodnot.
účinné od 1. 4. 1964Obě strany mohou kdykoli s okamžitou účinností smlouvu vypovědět. Po výpovědi je banka povinna uložiteli vydat uložené cenné papíry nebo jiné hodnoty spolu s tím, co k nim přibylo, a uložitel je povinen je převzít a zaplatit odměnu za dobu úschovy.
účinné od 1. 4. 1964Banka neodpovídá za škody způsobené uložiteli při úschově cenných papírů nebo jiných hodnot, jestliže těmto škodám nemohla zabránit ani při vynaložení odborné péče.
účinné od 1. 4. 1964Na smlouvu o uložení cenných papírů a jiných hodnot se použije přiměřeně ustanovení § 468 a 469 o smlouvě o skladování.
účinné od 1. 4. 1964(1) Slibem odškodnění (indemnisačním prohlášením) se zavazuje osoba, jež toto prohlášení vydala (slibující), že nahradí příjemci slibu škodu, jestliže mu vznikne z jeho jednání, které uskuteční na žádost slibujícího, ačkoliv k němu není povinen.
účinné od 1. 4. 1964(2) Slib odškodnění musí být učiněn písemně.
účinné od 1. 4. 1964Slib odškodnění stává se závazným, jakmile příjemce slibu jej přijal. Příjemce slibu je povinen uskutečnit jednání, jehož se odškodnění týká, jen jestliže se k tomu výslovně zavázal.
účinné od 1. 4. 1964Slibující je povinen nahradit náklady a škody, které příjemci slibu vznikly z jednání, o něž slibující požádal; jejich rozsah řídí se ustanoveními § 253 až 257.
účinné od 1. 4. 1964Příjemce slibu je povinen učinit na náklad slibujícího taková opatření, aby rozsah škod byl co nejmenší.
účinné od 1. 4. 1964(1) Kdo vyhlásí veřejnou soutěž o nejvýhodnější návrh blíže neomezeného počtu osob na uzavření určité smlouvy, činí tím výzvu k podání návrhů na uzavření této smlouvy.
účinné od 1. 4. 1964(2) Obsah veřejné soutěže musí být stanoven písemně a vhodným způsobem uveřejněn.
účinné od 1. 4. 1964Tomu, kdo vyhlásil soutěž, přísluší právo posoudit, který z podaných návrhů nejlépe vyhovuje jeho potřebám a zda jej použije k uzavření smlouvy. Závazek vznikne tomu, kdo soutěž vyhlásil, teprve tím, že některý návrh přijal.
účinné od 1. 4. 1964Účastníkům soutěže nepřísluší nárok na úhradu nákladů spojených s podáním návrhů.
účinné od 1. 4. 1964Povinnost uzavřít smlouvu na základě nejvýhodnějšího návrhu má ten, kdo soutěž vyhlásil, jen pokud se k tomu při určení obsahu veřejné soutěže výslovně zavázal; i v tomto případě je oprávněn vyhlásit užší soutěž mezi několika návrhy, které nejlépe vyhovují obsahu veřejné soutěže.
účinné od 1. 4. 1964Veřejným příslibem se zavazuje ten, kdo veřejně vyhlásil, že zaplatí odměnu nebo poskytne jiné plnění jedné nebo několika z blíže neomezeného počtu osob, které splní podmínky stanovené ve veřejném příslibu.
účinné od 1. 4. 1964Nestanoví-li podmínky veřejného příslibu nic jiného, obdrží odměnu ten, kdo je nejdříve splní.
účinné od 1. 4. 1964Splní-li podmínky veřejného příslibu současně několik osob a z obsahu podmínek vyplývá, že odměnu má obdržet pouze jedna osoba, rozdělí se odměna mezi ně rovným dílem.
účinné od 1. 4. 1964Nikdo není oprávněn zasahovat do cizích záležitostí bez dostatečného právního důvodu.
účinné od 1. 4. 1964Obstará-li někdo, aniž je k tomu oprávněn, přiměřeným způsobem cizí záležitost, aby odvrátil hrozící škodu, je ten, jemuž škoda hrozila, povinen nahradit jednateli bez příkazu nutný náklad, i když se výsledek nedostavil.
účinné od 1. 4. 1964Nejde-li o odvrácení hrozící škody, musí ten, kdo chce obstarat záležitost jiného, zpravit jej o tom a vyčkat jeho souhlasu. Neučiní-li tak a obstará záležitost k převážnému prospěchu jiného, má nárok na náhradu vynaložených nákladů až do výše opatřeného prospěchu. Zdali jde o převážný prospěch, je třeba posoudit podle hospodářských zájmů toho, jehož záležitost byla obstarána.
účinné od 1. 4. 1964Jestliže jednatel bez příkazu neobstaral záležitost k převážnému prospěchu jiného nebo vmísil-li se někdo do záležitosti jiného proti jeho vůli, je povinen uvést vše do původního stavu, a není-li to dobře možné, je povinen nahradit škodu, kterou při obstarávání záležitosti způsobil. Omezení vyplývající z ustanovení § 254 odst. 2 pro tento případ neplatí.
účinné od 1. 4. 1964Jednatel bez příkazu je povinen, je-li to účelné, jednání dokončit, podat o něm zevrubné vyúčtování a převést vše, co při tom získal, na toho, jehož záležitost obstaral.
účinné od 1. 4. 1964Nemá-li jednatel bez příkazu nárok na náhradu nákladů, je oprávněn vzít si, pokud je to možné bez zhoršení podstaty věci, co pořídil svým nákladem.
účinné od 1. 4. 1964(1) Kdo získá majetkový prospěch bez právního důvodu, je povinen vydat to, oč byl obohacen, tomu, z jehož majetku získal majetkový prospěch.
účinné od 1. 4. 1964(2) Totéž platí, jestliže právní důvod majetkového prospěchu dodatečně zanikl.
účinné od 1. 4. 1964Zpracuje-li někdo v dobré víře cizí věc, kterou nabyl bez právního důvodu, nebo u níž důvod nabytí dodatečně zanikl, stává se vlastníkem věci zpracováním vzniklé a je povinen poskytnout za ni vlastníku zpracované věci náhradu.
účinné od 1. 4. 1964Ustanovení § 704 rovněž platí, jestliže někdo v dobré víře věci tam uvedené sloučí nebo smísí s věcmi vlastními a jestliže tyto věci nelze oddělit buď vůbec, nebo jen s nepřiměřenými náklady.
účinné od 1. 4. 1964(1) Zpracuje-li někdo mimo smlouvu o dílo cizí věc nebo smísí nebo sloučí věc s věcmi vlastními, ačkoliv věděl, že k těmto věcem mu nepřísluší vlastnické právo, získává k věci vzniklé zpracováním, sloučením nebo smíšením vlastnické právo ten, komu tyto věci náleží. Náleží-li různým vlastníkům, získává vlastnictví ten, jehož podíl na věci je největší. Jsou-li podíly rovny, určí vlastníka soud. Osoba, která vlastnické právo získá, je povinna osobám, jejichž vlastnické právo zaniklo, nahradit to, oč byla obohacena.
účinné od 1. 4. 1964(2) Osoba, která získala vlastnické právo podle odstavce 1, může však požadovat na tom, kdo vědomě zpracoval, smísil nebo sloučil její věci, za ně náhradu; jejím zaplacením stává se ten, kdo věci zpracoval, smísil nebo sloučil, jejich vlastníkem.
účinné od 1. 4. 1964Za bezdůvodné obohacení se nepovažuje prospěch získaný dlužníkem tím, že pohledávka proti němu se promlčela nebo zanikla.
účinné od 1. 4. 1964Dá-li někdo vědomě něco k dosažení výsledku nemožného nebo nedovoleného, nemůže se domáhat, aby mu to bylo vráceno.
účinné od 1. 4. 1964Nelze žádat vrácení toho, co bylo plněno na závazek, který ještě není splatný nebo který následkem uplynutí času nebo z jiných důvodů nelze uplatnit před soudem. Totéž platí, jestliže pro získání majetkového prospěchu vznikne dodatečně právní důvod.
účinné od 1. 4. 1964Povinnost vydat získaný majetkový prospěch zahrnuje i povinnost vydat výtěžky ode dne získání majetkového prospěchu.
účinné od 1. 4. 1964Nelze-li získaný majetkový prospěch vrátit zcela nebo zčásti nebo nelze-li vydat výtěžky, zejména proto, že jejich vytěžení bylo opomenuto, je obohacený povinen zaplatit náhradu ve výši majetkového prospěchu určeného ke dni, kdy byl získán nebo kdy výtěžku mělo být dosaženo; od téhož dne vzniká povinnost platit úrok. Pokud obohacený o bezdůvodném obohacení nevěděl, platí pro stanovení výše úroku § 428; jinak platí § 231.
účinné od 1. 4. 1964Zanikl-li dodatečně právní důvod, je obohacený povinen vydat nebo nahradit jen to, oč v den, kdy právní důvod zanikl, byl ještě obohacen. K témuž dni určí se též náhrada; náhrada však nesmí být vyšší, než kolik činil majetkový prospěch v době, kdy byl získán. Týmž dnem vzniká obohacenému povinnost vydat nebo nahradit výtěžky a platit úroky.
účinné od 1. 4. 1964Je-li oprávněný držitel povinen vrátit nebo vydat věc, je vlastník povinen nahradit mu náklad účelně na věc učiněný s přihlédnutím k zhodnocení věci v době vydání, nejvýše však náklad skutečný. Obyčejné náklady udržovací se však nehradí; oprávněnému držiteli připadají užitky z věci.
účinné od 1. 4. 1964Neoprávněný držitel je povinen vydat s věcí i všechen užitek. Z nákladu učiněného neoprávněným držitelem nahradí se jen tolik, kolik bylo zapotřebí pro zachování věci; jinak má nárok na náhradu nákladů jako jednatel bez příkazu.
účinné od 1. 4. 1964Při vzájemném vypořádání je třeba dbát, aby žádná ze stran nebyla bezdůvodně obohacena na úkor druhé strany.
účinné od 1. 4. 1964Byla-li bez úmyslu obstarat cizí záležitost upotřebena věc k prospěchu druhého, může se na něm vlastník, není-li vrácení možné nebo účelné, domáhat zaplacení ceny, jakou věc měla v době upotřebení, i když zamýšlený prospěch nenastal nebo byl zmařen.
účinné od 1. 4. 1964Byla-li ve společné nouzi obětována věc nebo byl-li vynaložen náklad, aby byla odvrácena větší škoda, je každý, komu z toho vznikl prospěch, povinen dát poškozenému poměrnou náhradu.
účinné od 1. 4. 1964Kdo vynaloží náklad za někoho, kdo jej měl po právu vynaložit sám, je oprávněn domáhat se náhrady na tom, za koho náklad vynaložil.
účinné od 1. 4. 1964Ustanovení o náhradě škody způsobené porušením povinnosti ze závazkového vztahu použije se přiměřeně i pro náhradu škody způsobené porušením jiné povinnosti stanovené tímto zákonem.
účinné od 1. 4. 1964Kdo použije k splnění povinností nebo k právnímu úkonu podle tohoto zákona jiné osoby, ručí druhé straně za škodu při tom způsobenou touto osobou porušením jiné povinnosti než upravené tímto zákonem. Ustanovení § 197 až 204 platí přiměřeně i pro toto ručení.