zákoník mezinárodního obchodu

§ 1

účinné od 1. 4. 1964Účel zákona

účinné od 1. 4. 1964Účelem tohoto zákona je souborným způsobem upravit majetkové vztahy v mezinárodním obchodním styku na základě zásady plné právní rovnosti a nepřípustnosti jakékoliv diskriminace kteréhokoliv z účastníků mezinárodního obchodu, napomáhat tak rozvíjení hospodářských styků Československé socialistické republiky se všemi zeměmi, nehledíc k rozdílům v jejich společenském a státním zřízení, a tím přispívat k upevnění mírového soužití a přátelství mezi národy.

§ 2

účinné od 1. 4. 1964Předmět úpravy

účinné od 1. 4. 1964(1) Za vztahy vznikající v mezinárodním obchodním styku se ve smyslu tohoto zákona považují:

1. účinné od 1. 4. 1964a) majetkové vztahy, na základě nichž došlo nebo má dojít za úplatu poskytovanou v jakékoliv formě k převodu věcného, závazkového nebo jiného práva nebo hospodářské hodnoty mezi osobami, které nemají sídlo (bydliště) na území téhož státu;
2. účinné od 1. 4. 1964b) majetkové vztahy, jejichž předmětem je užívání věci nebo využití práva nebo jiné hospodářské hodnoty, jež se má uskutečnit na území státu, na němž nemá některý z účastníků své sídlo (bydliště);
3. účinné od 1. 4. 1964c) majetkové vztahy, jejichž předmětem je činnost nebo zdržení se činnosti, nemají-li všichni účastníci sídlo (bydliště) na území téhož státu;
4. účinné od 1. 4. 1964d) majetkové vztahy vznikající z obstarávání nebo z uskutečňování námořní přepravy zásilek nebo najímání lodi nebo uzavírání smluv o provozu lodí;
5. účinné od 1. 4. 1964e) majetkové vztahy z jiné přepravy, při níž místo odeslání a místo určení nejsou na území téhož státu nebo jsou na území státu, na němž nemá některý z účastníků své sídlo (bydliště);
6. účinné od 1. 4. 1964f) majetkové vztahy z bankovního styku mezi účastníky nemajícími sídlo (bydliště) na území téhož státu, nebo uskutečňují-li se tyto vztahy v souvislosti s některým z ostatních vztahů uvedených v tomto odstavci;
7. účinné od 1. 4. 1964g) majetkové vztahy vznikající z pojištění proti nebezpečí škody hrozící v souvislosti s některým z ostatních právních vztahů uvedených v tomto odstavci;
8. účinné od 1. 4. 1964h) majetkové vztahy, jejichž předmětem je kontrolní činnost uskutečňovaná v souvislosti s některým z ostatních právních vztahů uvedených v tomto odstavci;
9. účinné od 1. 4. 1964ch) jiné majetkové vztahy vznikající v souvislosti s některým z předchozích právních vztahů uvedených v tomto odstavci, zejména v důsledku jejich změny nebo zániku, nebo vzhledem k neplatnosti úkonu, který je měl založit, nebo odporovatelnosti právních úkonů, jimiž jsou zkracováni účastníci těchto vztahů, nebo vznikající v souvislosti s jejich zajištěním, plněním nebo porušením povinností nebo uplatněním práv z nich plynoucích, pokud jsou upraveny v tomto zákonu;
10. účinné od 1. 4. 1964i) jiné majetkové vztahy vznikající mezi obchodníky, kteří nemají sídlo (bydliště) na území téhož státu.

účinné od 1. 4. 1964(2) Zákon se nevztahuje na majetkové vztahy uvedené v odstavci 1, je-li nebo musí-li být při jejich vzniku účastníkům nepochybně zřejmé, že vznikají, aby byly na území Československé socialistické republiky uspokojovány osobní potřeby alespoň jednoho z jejich účastníků nebo jiné vlastní potřeby účastníka. Zákon se však vztahuje i na takový právní vztah, je-li nebo musí-li být účastníkům zřejmé, že tento právní vztah tvoří právně celek se vztahem, při němž k uspokojování takových potřeb nedochází.

účinné od 1. 4. 1964(3) Zákon se nevztahuje na nabývání nemovitostí.

§ 3

účinné od 1. 4. 1964Má-li se podle mezinárodního práva soukromého použít československého právního řádu, zejména zvolí-li zúčastněné osoby československé právo nebo označí-li československé občanské právo jako rozhodné pro úpravu právního vztahu, použije se výhradně tohoto zákona, jde-li o vztah v mezinárodním obchodním styku ve smyslu tohoto zákona (§ 2).

§ 4

účinné od 1. 4. 1964Ustanovení tohoto zákona se použije, jen pokud nestanoví něco jiného mezinárodní smlouva, kterou je Československá socialistická republika vázána.

§ 5

účinné od 1. 4. 1964Právní povaha jednotlivých ustanovení

účinné od 1. 4. 1964Strany se mohou dohodnout na úpravě odchylující se od ustanovení tohoto zákona, pokud není výslovně stanoveno, že se od nich nelze odchýlit.

§ 6

účinné od 1. 4. 1964Účastníky právních vztahů v mezinárodním obchodním styku mohou být osoby právnické i fyzické.

§ 7

účinné od 1. 4. 1964Způsobilost fyzické osoby mít práva a povinnosti a vlastními právními úkony nabývat práv a brát na sebe povinnosti (způsobilost k právním úkonům) posuzuje se podle občanského zákoníku.

§ 8

účinné od 1. 4. 1964(1) Právnickými osobami jsou podniky a jiné organizace, přiznává-li jim způsobilost k právům a povinnostem právo, podle něhož byly zřízeny.

účinné od 1. 4. 1964(2) Československými právnickými osobami jsou zejména podniky pro zahraniční obchod a ostatní hospodářské organizace zapsané v podnikovém rejstříku. Tyto právnické osoby jsou obchodníky ve smyslu tohoto zákona.

účinné od 1. 4. 1964(3) Způsobilost k právům a povinnostem má i stát.

§ 9

účinné od 1. 4. 1964(1) Právní poměry právnických osob jsou upraveny právními předpisy, podle nichž byly zřízeny, nebo stanovami na základě těchto předpisů vydanými, v nichž je zejména určen název právnické osoby a stanoveno, kterými orgány jedná a jak zaniká.

účinné od 1. 4. 1964(2) Právní úkony, které jménem právnické osoby nebo státu činí jejich orgány v mezích svých oprávnění, jsou však vždy právními úkony právnické osoby nebo státu. Ustanovení § 52 platí obdobně.

§ 10

účinné od 1. 4. 1964Má-li právnická osoba členy, neručí členové za její závazky, pokud tento zákon nebo zvláštní předpisy nestanoví jinak.

§ 11

účinné od 1. 4. 1964Československé právnické osoby, zejména podniky zahraničního obchodu a mezinárodního zasilatelství, odpovídají za porušení svých závazků svým majetkem a stát neručí za jejich závazky; tyto právnické osoby neručí za pohledávky proti státu ani za pohledávky proti jiným právnickým osobám.

§ 12

účinné od 1. 4. 1964Skutečnosti zapsané do rejstříku, v němž je právnická osoba zapsána, jsou účinné vůči všem třetím osobám. Nebyla-li do rejstříku zapsána skutečnost, která tam měla být zapsána podle předpisů země, kde je rejstřík veden, nelze se jí dovolávat vůči třetím osobám, ledaže by tyto osoby o ní věděly nebo musily vědět.

§ 13

účinné od 1. 4. 1964(1) Předmětem právního vztahu mohou být věci, práva nebo jiné hospodářské hodnoty; věcmi jsou hmotné předměty a ovladatelné přírodní síly, které slouží potřebám lidí.

účinné od 1. 4. 1964(2) Věc je zároveň zbožím, jestliže na základě právního poměru, jehož je předmětem, dochází k převodu vlastnického práva.

§ 14

účinné od 1. 4. 1964Nemovitými věcmi jsou pozemky a stavby spojené se zemí pevným základem. Ostatní věci jsou věcmi movitými.

§ 15

účinné od 1. 4. 1964Věcmi určenými podle druhu jsou věci, které jsou určeny podle počtu, míry nebo váhy a mohou být nahrazeny jinými věcmi téhož druhu a jakosti. Ostatní věci jsou věcmi jednotlivě určenými. V pochybnostech má se za to, že věc má povahu věci určené podle druhu.

§ 16

účinné od 1. 4. 1964(1) Součástí věci je vše, co k ní podle její povahy náleží a nemůže být odděleno, aniž by se tím věc nebo oddělovaná část znehodnotila.

účinné od 1. 4. 1964(2) Není-li výslovně smluveno něco jiného, právní účinky týkající se věci týkají se i jejich součástí a tyto součásti nejsou proto samostatným předmětem právního vztahu.

§ 17

účinné od 1. 4. 1964(1) Nebylo-li smluveno něco jiného, jsou příslušenstvím věci ty věci, které náležejí vlastníku věci hlavní a jsou jím určeny k tomu, aby byly s hlavní věcí trvale užívány. Příslušenství neztrácí nic na své povaze, jestliže je dočasně odloučeno od věci hlavní.

účinné od 1. 4. 1964(2) Příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním u soudu.

účinné od 1. 4. 1964(3) V pochybnostech má se za to, že právní účinky týkající se věci hlavní týkají se i příslušenství.

§ 18

účinné od 1. 4. 1964Ustanovení tohoto zákona o právních vztazích, jejichž předmětem je movitá věc, užije se přiměřeně i na právní vztahy, jejichž předmětem je právo nebo jiná hospodářská hodnota, pokud to jejich povaha připouští.

§ 19

účinné od 1. 4. 1964Závazkové právo opravňuje určitou osobu (věřitele), aby jí plnila osoba závazkovým vztahem určená (dlužník).

§ 20

účinné od 1. 4. 1964Věcné právo zakládá oprávnění domáhat se na komkoli, aby se zdržel neoprávněného zásahu do výkonů tohoto práva a aby z toho vzniklý závadný stav odstranil. K věcným právům patří zejména vlastnické právo, zástavní právo, podzástavní právo a zadržovací právo.

§ 21

účinné od 1. 4. 1964Má-li právo ze závazkového vztahu působit podle smlouvy i vůči třetím osobám, musí to být ve smlouvě výslovně uvedeno a toto právo je třeba zřídit způsobem obdobným, jakým se zřizuje zástavní právo s takovým účinkem.

§ 22

účinné od 1. 4. 1964(1) Právním úkonem je každé jednání nebo jiné chování (opomenutí), z něhož jasně vyplývá projev vůle založit, změnit, nebo zrušit práva nebo povinnosti, které právní předpisy s takovým projevem spojují.

účinné od 1. 4. 1964(2) Projev vůle může být učiněn výslovně nebo jiným způsobem nevzbuzujícím vzhledem k okolnostem, za kterých se stal, pochybnosti o tom, co chtěl účastník projevit.

§ 23

účinné od 1. 4. 1964(1) Projev vůle je třeba vykládat tak, jak to odpovídá skutečné vůli jednající osoby a povaze celého jednání, o které jde, s přihlédnutím k okolnostem, za kterých byl projev vůle učiněn, a se zřetelem k poctivému obchodnímu styku; v pochybnostech má se za to, že zúčastněné osoby chtěly, aby projev vůle byl platný.

účinné od 1. 4. 1964(2) Projev vůle, který obsahuje výraz, jenž připouští různý výklad, je třeba vykládat k tíži toho kdo takového výrazu užil.

§ 24

účinné od 1. 4. 1964(1) Pokud tento zákon nebo dohoda účastníků vyžaduje pro právní úkon písemnou nebo jinou zvláštní formu, je právní úkon platný, jen jestliže stanovená forma byla zachována. Jinak právní úkony zvláštní formy nevyžadují.

účinné od 1. 4. 1964(2) Právní úkon, pro který právní předpis nebo dohoda účastněných osob vyžadují písemnou formu, je platný teprve od podpisu jednající osoby; činí-li právní úkon více osob, nemusí podpisy být na téže listině. Podpis toho, kdo neumí nebo nemůže psát, nahradí na listině samé potvrzení dvou svědků o vyslovení jeho souhlasu.

účinné od 1. 4. 1964(3) Za písemnou formu se považují rovněž telegrafická a dálnopisná sdělení, jakož i údaje uvedené v obchodních listinách pořízené mechanickou cestou.

účinné od 1. 4. 1964(4) Nahrazení nebo napodobení podpisu mechanickými prostředky stačí jen tam, kde je to obvyklé v obchodním styku.

§ 25

účinné od 1. 4. 1964Projev vůle působí vůči nepřítomné osobě až od okamžiku, kdy jí dojde.

§ 26

účinné od 1. 4. 1964Právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně, jinak je neplatný.

§ 27

účinné od 1. 4. 1964(1) Projev vůle, k němuž byl někdo druhou stranou přiveden lstí nebo bezprávnou výhrůžkou vzbuzující důvodnou bázeň, je neplatný. Totéž platí, jestliže některou ze stran takto přivede k projevu vůle třetí osoba a druhá strana o tom věděla.

účinné od 1. 4. 1964(2) Výhrůžka, třebas odůvodněná, je bezprávná, bylo-li jí vynucováno něco, čeho jí dosaženo být nesmělo.

§ 28

účinné od 1. 4. 1964Právní úkon je neplatný, pokud svým obsahem nebo účelem se příčí zákonnému zákazu nebo jej obchází, anebo jestliže jeho předmětem je plnění nemožné.

§ 29

účinné od 1. 4. 1964Postihuje-li důvod neplatnosti jen část právního úkonu, není tím dotčena platnost části zbývající, ledaže z povahy nebo z obsahu právního úkonu nebo z okolností, za kterých k němu došlo, je zřejmé, že jedna část nemá být oddělována od druhé.

§ 30

účinné od 1. 4. 1964Obsahuje-li neplatný právní úkon náležitosti jiného právního úkonu, je tento vadami nepostižený úkon platný, jestliže z okolností je zřejmé, že taková by byla vůle jednající osoby, kdyby o neplatnosti úkonu věděla.

§ 31

účinné od 1. 4. 1964(1) Neplatnosti právního úkonu podle § 26 nebo § 27 se může dovolávat pouze osoba, na jejíž ochranu je důvod platnosti stanoven.

účinné od 1. 4. 1964(2) Právní úkon neplatný podle § 26 nebo § 27, jenž byl dodatečně schválen osobou, na jejíž ochranu je důvod neplatnosti stanoven nebo který byl dodatečně mezi účastníky vyjasněn, zakládá práva a povinnosti, jako kdyby právní úkon byl platný od počátku.

§ 32

účinné od 1. 4. 1964(1) Má-li být právním úkonem učiněným naoko zastřen úkon jiný, platí tento jiný úkon, odpovídá-li to vůli účastníků a jsou-li splněny všechny jeho náležitosti.

účinné od 1. 4. 1964(2) Neplatnosti právního úkonu učiněného naoko nelze se dovolávat vůči účastníkovi, který jej pokládal za vážný.

§ 33

účinné od 1. 4. 1964(1) Omyl činí právní úkon neplatný, jestliže se týká jeho podstaty a osoba, jíž je projev vůle určen, o omylu druhé strany věděla nebo musela vědět. Omyl je podstatný,

1. účinné od 1. 4. 1964a) týká-li se předmětu nebo jakosti plnění v té míře, že jednající osoba se zřetelem na povahu právního úkonu by nebyla právní úkon učinila, kdyby o omylu věděla;
2. účinné od 1. 4. 1964b) týká-li se osoby a právní úkon by se bez tohoto omylu neuskutečnil.

účinné od 1. 4. 1964(2) Týká-li se omyl jiných okolností, je právní úkon platný, ledaže je tato okolnost podle projevené vůle okolností rozhodující.

§ 34

účinné od 1. 4. 1964Omyl v pohnutce nečiní právní úkon neplatným.

§ 35

účinné od 1. 4. 1964(1) Početní chyby nečiní právní úkon neplatným.

účinné od 1. 4. 1964(2) Osoba, na jejíž straně se početní chyba stala, je povinna ji opravit, je-li o to požádána.

§ 36

účinné od 1. 4. 1964Došel-li projev vůle změněn vlivem sdělovacích prostředků nebo jiných okolností, posuzuje se podle ustanovení o omylu.

§ 37

účinné od 1. 4. 1964Kdo způsobil neplatnost právního úkonu, je povinen nahradit škodu osobě, které byl právní úkon určen a která utrpěla škodu proto, že důvěřovala v jeho platnost.

§ 38

účinné od 1. 4. 1964Překročí-li orgán právnické osoby své oprávnění, vznikají práva a povinnosti právnické osobě, pokud se právní úkon týká předmětu jejího podnikání nebo náleží k její běžné činnosti, ledaže druhá strana o překročení věděla.

§ 39

účinné od 1. 4. 1964Překročí-li své oprávnění zástupce, platí ustanovení § 51 až 65.

§ 40

účinné od 1. 4. 1964Věřitel se může domáhat, aby soudem bylo prohlášeno, že vůči němu nemají právních následků tyto právní úkony dlužníka, pokud jimi byl věřitel zkrácen:

1. účinné od 1. 4. 1964a) právní úkony, z nichž nabyly práva osoby, kterým bylo nebo muselo být známo, že tímto právním úkonem jsou zkracováni věřitelé dlužníka;
2. účinné od 1. 4. 1964b) právní úkony učiněné dlužníkem ve prospěch manžela, dětí, sourozenců nebo rodičů, ledaže by prokázali, že o zkracování věřitelů ani nevěděli, ani vědět nemuseli;
3. účinné od 1. 4. 1964c) bezúplatné právní úkony dlužníka, pokud nejde o plnění zákonných povinností.

§ 41

účinné od 1. 4. 1964(1) Právo odporovat právním úkonům lze uplatnit vůči osobě, v jejíž prospěch byl právní úkon učiněn, nebo které vznikl z odporovatelného úkonu dlužníka prospěch.

účinné od 1. 4. 1964(2) Za podmínek ustanovení § 40 může věřitel odporovat i právním úkonům učiněným osobami tam uvedenými, pokud převedly na další osoby prospěch získaný od dlužníka zkráceného věřitele odporovatelným právním úkonem.

§ 42

účinné od 1. 4. 1964Věřitel se může domáhat na osobě, vůči níž uplatnil s úspěchem své odpůrčí právo, aby mu poskytla uspokojení jeho nároku z toho, co mu ušlo z dlužníkova jmění odporovatelným právním úkonem. Není-li to možné, má nárok na peněžní náhradu.

§ 43

účinné od 1. 4. 1964Odporovat právnímu úkonu lze pouze do tří let od doby, kdy jej dlužník učinil.

§ 44

účinné od 1. 4. 1964(1) Vznik, změnu nebo zánik práva lze vázat na splnění podmínky.

účinné od 1. 4. 1964(2) Podmínka je odkládací, jestliže na jejím splnění závisí, zda právní následky úkonu nastanou. Podmínka je rozvazovací, jestliže na jejím splnění závisí, zda následky již nastalé zaniknou.

účinné od 1. 4. 1964(3) Nevyplývá-li z právního úkonu nebo jeho povahy nic jiného, má se za to, že podmínka je odkládací.

§ 45

účinné od 1. 4. 1964(1) Jestliže účastník, jemuž je nesplnění podmínky na prospěch, její splnění záměrně zmaří, platí podmínka za splněnou.

účinné od 1. 4. 1964(2) K splnění podmínky se nepřihlíží, způsobí-li její splnění záměrně účastník, který neměl právo tak učinit a jemuž je její splnění na prospěch.

§ 46

účinné od 1. 4. 1964Odkládací podmínka, jež je v době právního úkonu zákonem nedovolená nebo nesplnitelná, činí jej neplatným. Stane-li se odkládací podmínka později zákonem nedovolenou neb nesplnitelnou, platí, že se nesplnila. K zákonem nedovolené nebo nesplnitelné podmínce rozvazovací se nepřihlíží.

§ 47

účinné od 1. 4. 1964Účinky splnění podmínky působí nazpět od doby, kdy se právní úkon stal, pokud z vůle účastníků nebo podle povahy úkonu nemají účinky úkonu nebo jeho zrušení nastat v jinou dobu. Je-li právní úkon, jehož následkem je opakované nebo nepřetržité plnění, závislý na podmínce rozvazovací, nemá její splnění účinky na plnění, která se již stala, ledaže si účastníci ujednali něco jiného.

§ 48

účinné od 1. 4. 1964Účastník, který je podmíněně zavázán, je povinen, dokud o podmínce není rozhodnuto, zdržet se všeho, co by mohlo znemožnit nebo znesnadnit splnění jeho podmíněné povinnosti.

§ 49

účinné od 1. 4. 1964Právní úkon může být uskutečněn též prostřednictvím zástupce. Oprávnění někoho zastupovat zakládá se na zákonu, na úředním nebo soudním výroku nebo na udělení plné moci nebo zmocnění podle § 66 a 71.

§ 50

účinné od 1. 4. 1964Není-li patrno, že někdo jedná jako zástupce, má se za to, že jedná vlastním jménem.

§ 51

účinné od 1. 4. 1964Jedná-li zástupce jménem zastoupeného v mezích oprávnění, vzniknou tím práva a povinnosti přímo zastoupenému. Zvláštní pokyny dané zástupci nemají vliv na práva a povinnosti jiných osob, jestliže jim nebyly známy.

§ 52

účinné od 1. 4. 1964Je-li právně významné, zda zastoupený je v dobré víře nebo zda věděl nebo musel vědět o určité okolnosti, přihlíží se k těmto skutečnostem i u zástupce, ledaže jde o okolnost, která nastala před udělením oprávnění k zastupování. Zastoupený, který není v dobré víře, nemůže se dovolávat dobré víry zástupce.

§ 53

účinné od 1. 4. 1964Překročí-li zástupce oprávnění, je zastoupený vázán, jen pokud takové překročení schválí. Jestliže však zastoupený neoznámí osobě, s níž zástupce jednal, svůj nesouhlas bez zbytečného odkladu po tom, co se o překročení oprávnění dověděl, platí, že překročení schválil.

§ 54

účinné od 1. 4. 1964(1) Překročil-li zástupce při právním úkonu své oprávnění nebo jednal-li někdo bez takového oprávnění, je sám z právního úkonu zavázán, ledaže zastoupený právní úkon dodatečně bez zbytečného odkladu schválil. Neschválí-li zastoupený právní úkon, má druhá zúčastněná osoba podle své volby právo žádat na osobě jednající jako zástupce buď splnění, nebo náhradu škody.

účinné od 1. 4. 1964(2) Ustanovení předchozího odstavce neplatí, jestliže druhá zúčastněná osoba o vadě v zastupování věděla.

§ 55

účinné od 1. 4. 1964(1) Zástupce má zpravidla jednat osobně, je však oprávněn ustanovit si sám zástupce,

1. účinné od 1. 4. 1964a) je-li zástupcem na základě právního předpisu nebo na základě rozhodnutí úřadu nebo soudu,
2. účinné od 1. 4. 1964b) je-li prokuristou,
3. účinné od 1. 4. 1964c) je-li zástupcem k vedení sporu,
4. účinné od 1. 4. 1964d) byl-li výslovně zmocněn ustanovit si vlastního zástupce.

účinné od 1. 4. 1964(2) I z právních úkonů dalšího zástupce vznikají práva a povinnosti přímo zastoupenému.

§ 56

účinné od 1. 4. 1964Soud může ustanovit zástupce (opatrovníka) tomu, jehož pobyt není znám nebo kdo je nepřítomen, anebo z jiného vážného důvodu, jestliže je to třeba k ochraně jeho zájmů.

§ 57

účinné od 1. 4. 1964(1) Při právním úkonu lze se dát zastoupit fyzickou nebo právnickou osobou na základě plné moci.

účinné od 1. 4. 1964(2) V plné moci musí zmocnitel stanovit rozsah zmocněncova oprávnění jej zastupovat.

účinné od 1. 4. 1964(3) Vyžaduje-li právní úkon, pro který je plná moc udělena, písemné formy, musí být písemně udělena i plná moc.

§ 58

účinné od 1. 4. 1964Zvláštní plné moci pro jednotlivý právní úkon nebo druh právních úkonů je třeba, jen je-li tak výslovně stanoveno právním předpisem.

§ 59

účinné od 1. 4. 1964Není-li v plné moci udělené několika zástupcům určeno jinak, je třeba, aby všichni zmocněnci jednali společně.

§ 60

účinné od 1. 4. 1964I když zmocnitel udělí plnou moc někomu, kdo není způsobilý brát na sebe povinnosti, zavazuje zmocnitele právní úkon učiněný zmocněncem v mezích plné moci.

§ 61

účinné od 1. 4. 1964(1) Plná moc zanikne provedením úkonu, na který byla omezena, nebo odvolal-li ji zmocnitel, anebo vypověděl-li ji zmocněnec, jinak zanikne, uplyne-li doba, na niž byla udělena, nebo nebyla-li její platnost časově omezena, po uplynutí tří let po jejím udělení, anebo zemře-li zmocněnec.

účinné od 1. 4. 1964(2) Plná moc, není-li v ní jinak stanoveno, nezaniká smrtí zmocnitele. Zánikem právnické osoby zaniká plná moc jen tehdy, nemá-li právnická osoba právního nástupce.

účinné od 1. 4. 1964(3) Zmocnitel se nemůže vzdát práva plnou moc kdykoliv odvolat.

§ 62

účinné od 1. 4. 1964Oznámil-li zmocnitel druhé osobě výslovně, že udělil plnou moc, může se vůči ní dovolávat odvolání plné moci jen tehdy, jestliže jí toto odvolání oznámil.

§ 63

účinné od 1. 4. 1964Dokud odvolání plné moci není zmocněnci známo, zavazují jeho právní úkony zmocnitele nebo jeho právního nástupce, jako kdyby plná moc ještě trvala. Tohoto ustanovení se nemůže dovolávat ten, kdo o odvolání plné moci věděl nebo musel vědět.

§ 64

účinné od 1. 4. 1964(1) Jestliže plná moc zanikne jiným způsobem než úmrtím zmocněnce, je zmocněnec povinen učinit vše, co nelze odložit, pokud zmocnitel, jeho dědicové nebo právní nástupci nezařídí něco jiného.

účinné od 1. 4. 1964(2) Pokud zmocněnec je povinen i po zániku plné moci vykonat nějaké právní úkony pro zmocnitele, mají tyto úkony stejné právní následky, jako kdyby plná moc ještě trvala.

§ 65

účinné od 1. 4. 1964Zmocnitel odpovídá společně a nerozdílně se zmocněncem, jehož plná moc zanikla, za škodu způsobenou zneužitím plné moci třetí osobě, která o nedostatku plné moci nevěděla, ani vědět nemusela,

1. účinné od 1. 4. 1964a) nepožádal-li zmocnitel zmocněnce o vrácení písemně udělené plné moci a zmocněnec ji zneužil vůči třetí osobě,
2. účinné od 1. 4. 1964b) jestliže zmocnitel svým jednáním způsobil, že třetí osoba měla důvod se domnívat, že osoba, s níž jedná, je oprávněna jednat za zmocnitele.

§ 66

účinné od 1. 4. 1964(1) Udělení prokury zmocňuje ke všem úkonům, k nimž dochází při provozu podnikové činnosti zmocnitele, i když k nim je jinak zapotřebí zvláštní plné moci.

účinné od 1. 4. 1964(2) V prokuře není zahrnuto oprávnění ustanovovat a odvolávat prokuristy.

účinné od 1. 4. 1964(3) Prokuru lze udělit jen písemně; výslovně musí být uvedeno, že jde o prokuru.

§ 67

účinné od 1. 4. 1964K udělení i odvolání prokury je zapotřebí zápisu v rejstříku, v němž je zapsána osoba, která prokuru udělila; osoba v rejstříku nezapsaná není oprávněná prokuru udělit.

§ 68

účinné od 1. 4. 1964Omezení prokury nemá právní následky vůči třetím osobám; ustanovení § 69 není tím dotčeno.

§ 69

účinné od 1. 4. 1964Několika osobám lze prokuru udělit buď tak, že jsou k zastupování a k podpisování oprávněny každá samostatně, nebo tak, že je při tom třeba souhlasného projevu vůle všech prokuristů nebo alespoň dvou z nich.

§ 70

účinné od 1. 4. 1964Prokurista podpisuje tím způsobem, že k názvu podniku, za který jedná, připojí dodatek naznačující prokuru a svůj podpis.

§ 71

účinné od 1. 4. 1964O tom, kdo je v rámci činnosti podniku jako jeho zaměstnanec pověřen plnit určité úkoly, má se v pochybnostech za to, že je oprávněn provádět jménem podniku vůči třetím osobám všechny úkony, k nimž při plnění těchto úkolů obvykle dochází.

§ 72

účinné od 1. 4. 1964(1) Lhůta určená podle dní počíná dnem, který následuje po události, jež je rozhodující pro její počátek.

účinné od 1. 4. 1964(2) Konec lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let připadá na den, který se pojmenováním nebo číslem shoduje se dnem, na který připadá událost, od níž lhůta počíná. Není-li takový den v posledním měsíci, připadne konec lhůty na poslední den měsíce.

§ 73

účinné od 1. 4. 1964(1) Polovinou měsíce se rozumí patnáct dní a středem měsíce jeho patnáctý den.

účinné od 1. 4. 1964(2) Je-li lhůta určena na jeden nebo několik měsíců a půl měsíce, počítá se patnáct dní naposled.

§ 74

účinné od 1. 4. 1964Byla-li lhůta prodloužena, má se v pochybnostech za to, že nová lhůta počíná běžet dnem, který následuje po uplynutí lhůty původní.

§ 75

účinné od 1. 4. 1964(1) Práva, jehož nabytí je vázáno na určitý den, nabývá se již počátkem toho dne. Právní následky prodlení nebo zmeškání nastanou teprve uplynutím posledního dne lhůty. Je-li však k projevu nebo k plnění určena anebo obvyklá jen určitá doba denní, lze takový projev učinit nebo plnění poskytnout včas jen v oné denní době.

účinné od 1. 4. 1964(2) Připadne-li poslední den lhůty určené k projevu vůle nebo k plnění na neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže příští den pracovní.

§ 76

účinné od 1. 4. 1964(1) Nejde-li o případy, kdy právo neuplatněním zaniklo (§ 273), právo se promlčí uplynutím promlčecí lhůty stanovené tímto zákonem.

účinné od 1. 4. 1964(2) Promlčením právo nezaniká, nemůže však být přiznáno soudem, jestliže se povinná osoba promlčení dovolá.

§ 77

účinné od 1. 4. 1964Promlčují se všechna práva s výjimkou práva vlastnického.

§ 78

účinné od 1. 4. 1964Nestanoví-li tento zákon jinak, běží promlčecí lhůta ode dne, kdy nárok mohl být uplatněn u soudu.

§ 79

účinné od 1. 4. 1964(1) U nároku ze smluv běží promlčecí lhůta ode dne, kdy závazek měl být splněn (doba splatnosti).

účinné od 1. 4. 1964(2) Při závazcích s dílčími plněními běží promlčecí lhůta pro každé dílčí plnění samostatně. Stane-li se pro nesplnění některého dílčího závazku splatný závazek celý, běží promlčecí lhůta od doby splatnosti nesplněného dílčího závazku.

§ 80

účinné od 1. 4. 1964U nároku z pojistné události běží promlčecí lhůta od počátku kalendářního roku následujícího po roce, v němž měl být závazek splněn.

§ 81

účinné od 1. 4. 1964U nároku z bezdůvodného obohacení běží promlčecí lhůta ode dne, kdy k bezdůvodnému obohacení došlo.

§ 82

účinné od 1. 4. 1964Nestanoví-li tento zákon jinak, činí obecná promlčecí lhůta tři roky.

§ 83

účinné od 1. 4. 1964U nároků na náhradu škody běží promlčecí lhůta ode dne, kdy se poškozený dověděl nebo mohl dovědět o celé škodě a o tom, kdo je povinen k její náhradě, skončí však nejdéle uplynutím deseti let ode dne, kdy došlo k události, z níž škoda vznikla.

§ 84

účinné od 1. 4. 1964Nárok zástavního věřitele na uspokojení zajištěné pohledávky ze zástavy promlčuje se v deseti letech.

§ 85

účinné od 1. 4. 1964(1) U nároků pojistitele na vrácení pojistné náhrady podle § 592 běží promlčecí lhůta ode dne, kdy vyšlo porušení pojistníkovy povinnosti najevo, skončí však nejpozději uplynutím deseti let ode dne, kdy došlo k vyplacení pojistné náhrady.

účinné od 1. 4. 1964(2) U nároků pojistitele na vrácení pojistné náhrady podle § 597 běží promlčecí lhůta ode dne, kdy se projevily následky pojistníkova jednání, skončí však nejpozději uplynutím deseti let ode dne, kdy došlo k vyplacení pojistné náhrady.

§ 86

účinné od 1. 4. 1964(1) Nároky vůči zasílateli pro škodu na dopravovaných věcech nebo opožděné doručení zásilky promlčují se v jednom roce. U nároku pro celkovou ztrátu nebo zničení zásilky běží promlčecí lhůta ode dne, kdy zásilka měla být doručena, u nároku pro částečnou ztrátu, částečné zničení nebo poškození nebo znehodnocení, jakož i pro opožděné doručení ode dne, kdy k doručení došlo.

účinné od 1. 4. 1964(2) Jde-li o škodu způsobenou vědomě, platí promlčecí lhůta podle § 82 a 83.

§ 87

účinné od 1. 4. 1964(1) Nároky vůči dopravci se promlčují v jednom roce ode dne, kdy došlo k doručení zásilky příjemci, jde-li o nároky při částečné ztrátě nebo částečném zničení, poškození nebo znehodnocení, jakož i při opožděném doručení zásilky, nebo v jednom roce ode dne, kdy zásilka měla být doručena při celkové ztrátě nebo zničení zásilky.

účinné od 1. 4. 1964(2) Jde-li o škodu způsobenou vědomě, platí promlčecí lhůta podle § 82 a 83.

§ 88

účinné od 1. 4. 1964Strany si mohou ujednat písemně delší nebo kratší promlčecí lhůtu, než stanoví tento zákon, promlčení se však nelze předem vzdát a celková promlčecí lhůta smluvená spolu se zákonnou nesmí činit více než 15 let.

§ 89

účinné od 1. 4. 1964Změna v osobách, jichž se promlčení týká, nemá na běh promlčecí lhůty vliv.

§ 90

účinné od 1. 4. 1964Jde-li o práva osob, která musí mít zákonného zástupce nebo o práva proti těmto osobám, promlčení nepočne, dokud jim zástupce není ustanoven nebo dokud neodpadne potřeba zákonného zástupce. Již počaté promlčení probíhá dále, avšak neskončí, dokud neuplyne rok po tom, kdy těmto osobám bude zákonný zástupce ustanoven nebo kdy odpadne jeho potřeba. Jde-li o promlčecí lhůtu kratší než rok, platí tato kratší lhůta místo uvedené lhůty roční.

§ 91

účinné od 1. 4. 1964Do promlčecí lhůty se nezapočítává doba, po kterou oprávněný nemohl uplatnit svůj nárok před soudem nebo ve vymáhání pohledávky pokračovat pro překážky, které se vyskytly u povinné strany, nebo pro překážky, které oprávněný nemohl odvrátit.

§ 92

účinné od 1. 4. 1964(1) Uplatní-li oprávněný v promlčecí lhůtě právo u soudu a v zahájeném řízení pokračuje, promlčecí lhůta od toho uplatnění po dobu řízení neběží. To platí i o právu, které bylo pravomocně přiznáno a pro které byl u soudu navržen výkon rozhodnutí.

účinné od 1. 4. 1964(2) Za pokračování v zahájeném řízení považuje se i uplatnění nároku u příslušného soudu do třiceti dnů po tom, co oprávněnému bylo doručeno pravomocné rozhodnutí soudu o tom, že tento soud je nepříslušný pro rozhodování o jeho nároku, nebo po tom co rozhodce odmítne spor rozhodnout pro nedostatek platnosti rozhodčí smlouvy.

§ 93

účinné od 1. 4. 1964Bylo-li právo přiznáno pravomocným rozhodnutím soudu, promlčuje se přiznaný nárok uplynutím deseti let ode dne, kdy měla být povinnost podle rozhodnutí soudu splněna.

§ 94

účinné od 1. 4. 1964(1) Uzná-li povinná osoba oprávněnému před skončením promlčecí lhůty jakýmkoli způsobem svou povinnost, běží nová promlčecí lhůta. Za uznání se považuje zejména placení splátky či úroku nebo jakékoli jiné chování povinné osoby, z něhož vyplývá, že svou povinnost nepopírá.

účinné od 1. 4. 1964(2) U promlčeného práva běží nová promlčecí lhůta, jestliže povinná osoba uzná oprávněnému svou povinnost písemně. Týká-li se uznání pouze části promlčeného práva, běží nová promlčecí doba jen ohledně této části.

účinné od 1. 4. 1964(3) Uzná-li povinná osoba oprávněnému právo určené co do důvodů i rozsahu, činí promlčecí lhůta deset let od doby, kdy podle obsahu uznání mělo být plněno, jinak od doby, kdy k uznání došlo. Týká-li se uznání jen části práva, nastávají tyto účinky jen ohledně této uznané části.

§ 95

účinné od 1. 4. 1964Vlastnické právo vlastník pozbývá, jestliže vlastnického práva někdo jiný nabude vydržením.

§ 96

účinné od 1. 4. 1964Vlastnického práva nabude vydržením, kdo věc drží oprávněně (§ 98) a nepřerušeně po tři roky.

§ 97

účinné od 1. 4. 1964Držba platí za nepřerušenou, ztratil-li držitel držbu beze své vůle a získal ji opět do jednoho roku od ztráty nebo ji nabyl na základě žaloby podané v této jednoroční lhůtě.

§ 98

účinné od 1. 4. 1964(1) Za oprávněného držitele se pokládá, kdo s věcí nakládá jako se svou a je se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu věc jako vlastníkovi náleží. Není-li v této dobré víře, je držitelem neoprávněným.

účinné od 1. 4. 1964(2) V pochybnostech má se za to, že držba je oprávněná.

§ 99

účinné od 1. 4. 1964Oprávněný držitel má, pokud zákon nestanoví jinak, stejná práva jako vlastník, zejména mu náležejí užitky z věci.