Vyhláška Ministerstva dopravy o schvalování technické způsobilosti a technických podmínkách provozu silničních vozidel na pozemních komunikacích

§ 52

Hluk vozidel

(1) Vozidla, jejich motory, díly a všechna ústrojí, ve kterých dochází k pohybu částí, větrací a vytápěcí zařízení, sací a výfukové potrubí s tlumiči, výfuková odlehčovací brzda, brzdová zařízení, spojení nástavby s konstrukcí vozidla a vnitřní vybavení vozidla musí být konstruovány a provedeny tak, aby hluk vně i uvnitř vozidla byl co nejmenší.

(2) Z hlediska hladiny vnějšího hluku musí nová vozidla při schvalování jejich technické způsobilosti, při výrobě a při uvádění do provozu splňovat podmínky stanovené zvláštními předpisy.⁵⁰) Hladina vnějšího hluku vozidel kategorií T, S_S a jednonápravových traktorů s přívěsy nesmí přesahovat za podmínek měření, které stanovuje zvláštní předpis pro vozidla kategorií M a N⁵⁰) hodnotu

1. - 85 dB(A) u vozidel s pohotovostní hmotností do 1,5 t,
2. - 89 dB(A) u vozidel s pohotovostní hmotností převyšující 1,5 t.

Vozidla kategorie S_S musí být při měření v přepravní poloze podle návodu k obsluze a s připojeným vybraným pracovním ústrojím.

Hladina vnějšího hluku vozidla v provozu a po jeho opravě nebo jakémkoli zásahu do výfukového nebo tlumicího systému (zařízení) nesmí být vyšší, než byla při schválení jeho technické způsobilosti. Pro schválení technické způsobilosti ojetého silničního motorového vozidla platí limity vnějšího hluku:

1. a) pro vozidla kategorie L₁ podle homologačního předpisu EHK č. 63.00 a pro vozidla kategorií L₃ a L₄ podle homologačního předpisu EHK č. 41.01 do 31. prosince 1999,
2. b) pro vozidla kategorií L₂ a L₅ podle homologačního předpisu EHK č. 9.04 do 31. prosince 1999,
3. c) pro vozidla kategorií M₁ a N₁ podle homologačního předpisu EHK č. 51.01 do 31. prosince 1999,
4. d) pro vozidla kategorií M₂, M₃, N₂ a N₃ podle homologačního předpisu EHK č. 51.01 do 30. září 1997.

(3) U vozidel uváděných do provozu po 31. 12. 1982 se zapisuje do technického průkazu vozidla referenční hodnota hladiny vnějšího hluku výfukového systému stojícího vozidla zjištěná zkušebnou provádějící homologační zkoušky vozidel z hlediska hluku. [Referenční hodnota se vyčíslí ze zjištěné hladiny hluku stojícího vozidla při homologačním testu přičtením 5 dB(A)]. U vozidel uvedených do provozu do 31. 12. 1982 musí výfukový systém stojícího vozidla splňovat tyto referenční hodnoty hladiny vnějšího hluku v dB(A):

Referenční hodnota hladiny vnějšího hluku stojícího vozidla nesmí být během provozu vozidla překročena. Způsob a zjišťování referenční hodnoty hladiny vnějšího hluku výfukového systému stojícího vozidla v provozu stanoví zvláštní předpis.⁵⁰)

(4) V konstrukci a provedení ústrojí vozidla nesmějí být prováděny takové zásahy (např. montáž neschváleného zařízení), které by zvyšovaly hluk nad stanovené meze.

(5) U vozidel kategorií L₃ a L₄ smí být pro náhradní potřebu použito tlumicího systému výfuku, který splňuje podmínky stanovené zvláštním předpisem ^50a) a který musí být podle něj homologován.

(6) Ustanovení tohoto paragrafu se vztahuje i na vozidla s nástavbami s motory užívanými k provozu zvláštních zařízení trvale nebo přechodně připojených na vozidlo.

(7) Ustanovení odstavce 5 tohoto paragrafu neplatí pro vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena před 1. 7. 1972.

§ 53

Třecí a těsnicí materiály

U dílů, součástí, celků a skupin používaných nebo určených pro motorová vozidla a jejich přípojná vozidla, včetně jiných vozidel a jejich přípojných vozidel, nesmí být použito materiálů obsahujících azbest, a to

1. a) u třecích materiálů podléhajících opotřebení při provozu vozidla při první evidenci (uvedení do provozu) nových vozidel kategorií L, M, N, O, T a S_S včetně náhradních dílů pro tato vozidla ode dne účinnosti této vyhlášky,
2. b) u těsnicích a izolačních materiálů používaných nebo určených pro vozidla kategorií L, M, N, O, T a S_S včetně náhradních dílů při první evidenci (uvedení do provozu) nových vozidel ode dne účinnosti této vyhlášky,
3. c) u všech třecích, těsnicích a izolačních materiálů pro náhradní potřebu od 1. 7. 1997.

§ 54

Zdrojové soupravy elektrické energie

(1) Akumulátor musí být na vozidlo upevněn a jeho uchycení upraveno tak, aby jeho poloha na vozidle byla zachována i při zpoždění nebo zrychlení nejméně 5 g všemi směry. Akumulátor musí být umístěn tak, aby nemohlo dojít k samovolnému zkratu s vodivými díly vozidla, a nejde-li o bezúdržbový akumulátor, aby k němu byl snadný přístup a aby byla snadná jeho montáž a demontáž.

(2) Akumulátor smí být umístěn jen v takovém prostoru, kde je zaručeno dostačující odvětrávání. Vyústění odvětrávání akumulátoru nesmí být vedeno do prostoru pro cestující, obsluhu, náklad ani do jiného uzavřeného prostoru vozidla ani do blízkosti palivové nádrže a jejího odvětrávání.

(3) Akumulátor musí při stavu nabití na 66 % jmenovité kapacity umožnit spolehlivé spuštění motoru vozidla za podmínek stanovených v § 31 této vyhlášky. Toto ustanovení se netýká dvoukolových motorových vozidel a jejich modifikací a jiných motorových vozidel.

(4) Zařízení vyrábějící elektrickou energii na motorovém vozidle musí mít takový výkon, aby krylo (i na přípojných vozidlech, pokud jsou motorová vozidla k jejich tažení určena) s dostatečnou rezervou spotřebu všech elektrických spotřebičů vozidla včetně doplňků, které výrobce na přání odběratele montuje nebo běžně povoluje dodatečně montovat, a přitom zajistilo řádné dobíjení akumulátoru.

(5) Ustanovení tohoto paragrafu neplatí pro vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena před 1. 7. 1972.

§ 55

Elektrická instalace vozidla

(1) Elektrická instalace vozidla musí být izolována a vedena tak, aby bylo zamezeno samovolnému poškození vodičů nebo vzniku zkratu. Izolaci jednotlivých vodičů nutno volit podle prostředí, druhu a způsobu uložení. Vozidla kategorie M1, jejichž technická způsobilost byla schválena po 1. 1. 1985, musí splňovat podmínky stanovené zvláštním předpisem⁴³) a musí být podle něj homologována.

(2) Motorová vozidla s výjimkou dvoukolových a vozidel kategorií T a S_S musí být opatřena zásuvkou pro přenosnou elektrickou svítilnu. Pokud jsou vozidla kategorií M a N vybavena elektrickým zapalovačem cigaret, jehož zásuvku lze použít též jako zásuvku pro připojení přenosné elektrické svítilny, nemusí být vystrojena zvláštní zásuvkou podle první věty tohoto odstavce.

(3) Připojení elektrické instalace pro předepsané osvětlení návěsu a přívěsu k tažnému vozidlu musí být provedeno podle mezinárodního předpisu sedmipólovým elektrickým vedením se sedmipólovou zásuvkou a jí odpovídající vidlicí černé (tmavé) barvy; zásuvka a vidlice pro jiné účely (doplňkové) musí být pro rozlišení bílé (světlé) barvy. Zásuvky a vidlice co do provedení, barvy a umístění musí od 1. 1. 1985 splňovat podmínky stanovené zvláštními předpisy⁵¹) a musí být podle nich schváleny. Vozidla s elektrickou instalací 24 V určená k tažení přípojných vozidel, vyrobená do 31. 12. 1990 musí být ode dne 1. 7. 1985 vybavena vhodným zařízením (přechodovým dílem) umožňujícím vzájemné propojení zásuvek a vidlic 24 V se zásuvkami a vidlicemi 12 V dříve používaných i pro napětí 24 V. Propojení elektrické instalace mezi traktorem a jeho přípojným vozidlem může být provedeno pětižilovým elektrickým vodičem, avšak sedmipólovou zásuvkou a jí odpovídající vidlicí, přičemž zapojení jednotlivých vodičů musí být shodné se zapojením jako u vozidel kategorie N.

(4) U vozidel kategorií M, N a O je možné nahradit sedmipólové zásuvky a vidlice pro propojení elektrické instalace zásuvkou a vidlicí třináctipólovou (nebo patnáctipólovou), jejichž provedení musí odpovídat mezinárodním předpisům „Osobní automobily a nákladní automobily s 12 V systémem a 13 kolíkové elektrické spojení mezi tažným a přípojným vozidlem; Nákladní vozidla s 24 V systémem a 15 kolíkové elektrické spojení mezi tažným a přípojným vozidlem“. Je-li tažné vozidlo vybaveno třináctipólovou (nebo patnáctipólovou) zásuvkou a přípojné vozidlo sedmipólovou vidlicí, pak musí být k propojení těchto vozidel použita „redukce“ ze 13, resp. 15 na 7 pólů, jejíž provedení musí být schváleno.

(5) Vozidla kategorií N₂, N₃, M₂, M₃, T a S_S musí mít elektrické zařízení opatřeno snadno přístupným odpojovačem akumulátoru.

(6) Ustanovení odstavce 1 třetí věty, odstavce 2, odstavce 3 poslední věty a odstavce 5 tohoto paragrafu neplatí pro vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena před 1. 7. 1972. Ustanovení odstavce 5 platná pro vozidla kategorií T a S_S neplatí pro vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena přede dnem účinnosti této vyhlášky.

§ 56

Světelná zařízení vozidel

(1) Na vozidle se smí používat jen takových světelných zdrojů a zařízení (i co do počtu), která jsou pro daný druh a kategorii vozidla předepsána nebo povolena. Světelná zařízení na vozidlech, jejichž technická způsobilost byla schválena po 1. 7. 1972, světelná zařízení vyrobená nebo dovezená po 1. 1. 1976 a světelné zdroje a zařízení vyrobené nebo dovezené po 1. 1. 1985 musí splňovat podmínky stanovené zvláštními předpisy⁵²) a musí být podle nich homologovány. Jiná světelná zařízení, než jsou povolena nebo dále předepsána, nesmí být na vozidle použita. Dodatečně lze na vozidlo montovat povolená světelná zařízení jen za předpokladů, že nebudou v úhlu 15° směrem ven od obrysu vozidla vyzařovat dopředu červené světlo a dozadu světlo bílé (s výjimkou světla svítilen určených k osvětlení vnitřního prostoru). Na vozidla je možno dodatečně montovat světelná zařízení k označení určitých vozidel, jako jsou vozidla taxislužby, vozidla hromadné veřejné dopravy (prosvětlené směrové a číselné tabule), sanitní vozidla (u sanitních vozidel v provozu se připouští užití označení červeným křížem v bílém poli směrem dopředu i dozadu) apod. Tato zařízení musí vyzařovat nepřerušované světlo neproměnné barvy.

(2) Poloha světelných zařízení a jejich geometrická viditelnost u vozidel vyrobených nebo dovezených po 1. 10. 1985 musí splňovat podmínky stanovené zvláštními předpisy⁵³) nebo se vychází z doporučené technické normy⁵³) a musí být podle nich homologována (schválena).

(3) Světelná zařízení musí být na vozidle umístěna tak, aby se jejich poloha a referenční osy samovolně neměnily. Poloha světelných zařízení se stanoví při pohotovostní hmotnosti vozidla a zatížení sedadla řidiče hmotností 75 kg. Dodatečně montovaná světelná zařízení musí být na vozidle umístěna tak, aby byly splněny požadavky na umístění a aby nebyl narušen výhled z místa řidiče ani stanovená geometrická viditelnost ostatních světelných zařízení.

(4) Vertikální nastavení sklonu světlometů s potkávacím světlem, s výjimkou jiných motorových vozidel uvedených v § 11 této vyhlášky, měřeno při stání v rozsahu od pohotovostní do celkové hmotnosti vozidla, musí zůstat v rozsahu sklonů -0,5 % až -2,5 %. Pro zajištění tohoto rozmezí sklonu musí být u vozidel vyrobených nebo dovezených po 1. 1. 1985, pokud není splněn výše uvedený rozsah nastavení, použito zařízení upravující sklon světlometů vzhledem ke karosérii podle zatížení vozidla, které musí být ovladatelné z místa řidiče (ručně) nebo musí pracovat samočinně. Pro každý typ vozidla musí výrobce stanovit základní nastavení, které musí být nejméně v rozmezí -1 % až -1,5 %, a od 1. 10. 1984 musí být tato hodnota základního nastavení s příslušným symbolem uvedena v blízkosti světlometů nebo na štítku výrobce a v návodu k obsluze včetně schéma správného nastavení (seřízení) potkávacích světel.

(5) Každá dvojice téhož druhu vnějšího světelného zařízení musí být na vozidle umístěna souměrně k podélné střední rovině vozidla, ve stejné výši nad vozovkou a musí vykazovat stejné světelné a barevné parametry.

(6) Všechna vnější světelná zařízení, pokud jsou v činnosti, musí svítit stálým a nepřerušovaným světlem, s výjimkou směrových světel (§ 61) a zvláštních výstražných světelných zařízení (§ 65).

(7) Motorová vozidla mohou být vybavena jedním hledacím světlometem se světlem bílé barvy, který nesmí být uveden do činnosti na jedoucím vozidle.

(8) Všechna vnější světelná zařízení musí vyzařovat světlo té barvy, která je pro jednotlivé druhy světel v příslušných ustanoveních uvedena. Vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena před 1. 7. 1972, mohou mít barvu světla vyzařovaného

(9) Ustanovení tohoto paragrafu neplatí pro světelná zařízení vyzařující světlo bílé barvy určená

1. a) k osvětlení ložné plochy vozidla,
2. b) k osvětlení spojovacího zařízení pro přípojná vozidla,
3. c) na zádi tahačů návěsů k osvětlení návěsů při zapojování vozidel do souprav,
4. d) k osvětlení přívěsného nářadí pro práce výlučně mimo veřejné pozemní komunikace.

Činnost těchto světelných zařízení však musí být signalizována dalším nepřerušovaně svítícím sdělovačem žluté barvy v zorném poli řidiče, s výjimkou traktorů, jejichž technická způsobilost byla schválena do 1. 1. 1985.

(10) Vozidla, která nejsou vybavena vlastním vnějším světelným zařízením (pracovní stroje atd.), musí být v provozu na pozemních komunikacích vybavena soupravou přenosných světelných zařízení (obrysová, brzdová a směrová světla) podle zvláštních předpisů nebo se vychází z doporučené technické normy.⁵³) Souprava musí být opatřena propojovacím kabelem o délce nejméně 10 m s vidlicí umožňující propojení s tažným vozidlem (sedmipólová nebo třináctipólová a nebo patnáctipólová). Držáky této soupravy musí být umístěny tak, aby po nasazení soupravy byly splněny požadavky na umístění světelných zařízení na vozidle.

§ 57

Světlomety vozidel

(1) Každé motorové vozidlo, s výjimkou ostatních motorových vozidel uvedených v části VII. této vyhlášky, musí být vybaveno světlomety s potkávacími a dálkovými světly. Potkávací i dálková světla musí být bílé barvy a mohou být sloučena do jednoho světlometu s jinými světly svítícími dopředu. Činnost dálkového světla musí být signalizována nepřerušovaně svítícím sdělovačem modré barvy v zorném poli řidiče. Dálkovými světly musí být vybavena vozidla, jejichž nejvyšší konstrukční rychlost je vyšší než 40 km.h^-1.

(2) Vozidla kategorií M, N a motorová vozidla kategorií L₂ a L₅ širší než 1,3 m musí být vybavena dvěma světlomety s potkávacím světlem a dvěma nebo čtyřmi světlomety s dálkovým světlem. Nejvyšší souhrnná svítivost dálkových světel nesmí být větší než 225 000 cd (odpovídá vztažné hodnotě 75) podle zvláštních předpisů.⁵³) Světlomety s potkávacím světlem musí být umístěny tak, aby bod jejich činné svítící plochy nejbližší rovině vymezující největší šířku vozidla nebyl vzdálen více než 400 mm od této roviny a aby vzájemná vzdálenost jejich nejbližších bodů činné svítící plochy nebyla menší než 600 mm. Světlomety s dálkovým světlem nesmějí být svým vnějším okrajem činné svítící plochy blíže rovině vymezující největší šířku vozidla než vnější okraj činné svítící plochy světlometu s potkávacím světlem.

(3) Dvoukolová motorová vozidla a motorová vozidla se třemi koly uspořádanými souměrně k podélné střední rovině vozidla, jejichž šířka je nejvýše 1,3 m, musí být vybavena jedním nebo dvěma světlomety s potkávacím světlem a jedním nebo dvěma světlomety s dálkovým světlem. Světlomet s potkávacím světlem a světlomet s dálkovým světlem musí být umístěny tak, aby jejich vztažné osy byly v podélné střední rovině vozidla. Je-li vozidlo vybaveno dvojicí shodných světlometů, musí být umístěny symetricky k této rovině. Mopedy musí být vybaveny jedním světlometem s potkávacím světlem a mohou být vybaveny jedním světlometem s dálkovým světlem podle zvláštních předpisů.⁵³)

(4) Světlomety s potkávacím světlem nesmějí být svým nejnižším bodem činné svítící plochy níže než 500 mm a nejvyšším bodem činné svítící plochy výše než 1200 mm nad rovinou vozovky.

(5) Přepínání potkávacích a dálkových světel musí být provedeno tak, že nesmí dojít k jejich současnému vypnutí. Dálková světla mohou být zapnuta buď všechna současně, nebo ve dvojicích. Po přepnutí z potkávacích světel na dálková musí být zapnuta alespoň jedna dvojice dálkových světel. Potkávací světla mohou svítit současně s dálkovými. Po přepnutí z dálkových světel na potkávací musí být vypnuta všechna dálková světla.

(6) Motorová vozidla kategorií M, N, L₂ a L₅ vybavená více než jednou dvojicí dálkových světel mohou mít jednu dvojici dálkových světel pohyblivou v závislosti na řízení vozidla. Vozidla kategorií L₁, L₃ a L₄ mohou mít potkávací a dálková světla pohyblivá v závislosti na řízení vozidla.

(7) Rozsvícení potkávacích světel nebo dálkových světel nesmí být možné, nejsou-li současně v činnosti obrysová světla vozidla a osvětlení zadní státní poznávací značky. Tato podmínka neplatí pro použití potkávacích nebo dálkových světel jako světelného výstražného zařízení.

§ 58

Obrysová a parkovací světla

(1) Každé motorové vozidlo, které má nejméně čtyři kola, a každé motorové vozidlo se třemi koly uspořádanými symetricky k podélné střední rovině vozidla musí být vybaveno k vyznačení vnějších obrysů dvěma předními obrysovými světly bílé barvy a dvěma zadními obrysovými světly červené barvy. Zadní obrysová světla červené barvy jsou světly koncovými. Všechna motorová vozidla schvalovaná po 9. 2. 1998 s délkou překračující 6 m, s výjimkou podvozků určených k dostavbě, musí být na obou stranách vybavena bočními obrysovými světly oranžové barvy. Boční obrysové svítilny typu SM1 se užívají na všech kategoriích vozidel, na vozidlech kategorie M₁ a od nich odvozených N₁ však mohou být užity boční obrysové svítilny typu SM2.

(2) Přípojná vozidla schvalovaná po 9. 2. 1998, s výjimkou postranního vozíku k dvoukolovému motorovému vozidlu, jehož boční obrys přesahuje boční obrys tažného vozidla o více než 100 mm anebo jehož šířka je větší než 1,6 m, musí být vybavena dvěma předními obrysovými světly bílé barvy a každé přípojné vozidlo, s výjimkou přípojných vozidel k dvoukolovému motorovému vozidlu, musí být vybaveno dvěma zadními obrysovými světly červené barvy. Všechna přípojná vozidla s délkou překračující 6 m (včetně tažné oje) musí být na obou stranách vybavena bočními obrysovými svítilnami typu SM1 vyzařujícími světlo oranžové barvy.

(3) Svítilny obrysového světla vozidla nesmějí být svým nejnižším bodem činné svítící plochy níže než 350 mm a nejvyšším bodem činné svítící plochy výše než 1500 mm nad rovinou vozovky. Jestliže tvar karosérie neumožňuje dodržet výšku 1500 mm, může být až 2100 mm nad rovinou vozovky. Bod činné svítící plochy přední obrysové svítilny nejbližší rovině vymezující největší šířku vozidla nesmí být u motorového vozidla dále než 400 mm a u přípojného vozidla dále než 150 mm od této roviny; u zadní obrysové svítilny nesmí být tato vzdálenost větší než 400 mm. Vzájemná vzdálenost nejbližších bodů činné svítící plochy předních obrysových svítilen i zadních obrysových svítilen nesmí být menší než 600 mm. Boční obrysové svítilny nesmějí být svým nejnižším bodem činné svítící plochy níže než 250 mm a nejvyšším bodem činné svítící plochy výše než 1500 mm nad rovinou vozovky. Jestliže tvar karosérie neumožňuje dodržet výšku 1500 mm, může být až 2100 mm nad rovinou vozovky. První boční obrysové svítilny nesmějí být dále než 3 m od předku vozidla (u vozidel kategorie O včetně délky oje); alespoň jedna boční obrysová svítilna musí být umístěna ve střední třetině vozidla. Vzdálenost mezi dvěma sousedními bočními obrysovými svítilnami nesmí přesáhnout 3 m, pokud konstrukce vozidla neumožňuje splnění tohoto požadavku, může být tato vzdálenost zvětšena na 4 m. Vzdálenost od roviny vymezující největší délku vozidla vzadu nesmí být větší než 1 m.

(4) Dvoukolová motorová vozidla, s výjimkou mopedů, musí být vybavena jednou přední obrysovou svítilnou vyzařující světlo bílé barvy a jednou zadní obrysovou svítilnou vyzařující světlo červené barvy. Mopedy musí být vybaveny jednou zadní obrysovou svítilnou vyzařující světlo červené barvy a mohou být vybaveny jednou přední obrysovou svítilnou vyzařující světlo bílé barvy. Přívěsný vozík za dvoukolové motorové vozidlo musí být vybaven jednou zadní obrysovou svítilnou červené barvy. Obrysová svítilna musí být umístěna v podélné střední rovině vozidla. Nejnižší bod činné svítící plochy obrysové svítilny nesmí být níže než 350 mm a nejvyšší bod činné svítící plochy nesmí být výše než 1200 mm nad rovinou vozovky.

(5) Postranní vozík k dvoukolovému motorovému vozidlu musí být vybaven jednou svítilnou vyzařující dopředu světlo bílé barvy a jednou svítilnou vyzařující světlo červené barvy dozadu. Bod činné svítící plochy každé svítilny nejbližší rovině vymezující největší šířku vozidla nesmí být dále než 150 mm od této roviny. Nejnižší bod činné svítící plochy těchto svítilen nesmí být níže než 350 mm a jejich nejvyšší bod činné svítící plochy nesmí být výše než 1200 mm nad rovinou vozovky.

(6) Všechna obrysová světla musí při zapnutí svítit současně. U vozidel, jejichž technická způsobilost byla schválena po 1. 1. 1977, musí být činnost obrysových světel signalizována nepřerušovaně svítícím sdělovačem zelené barvy v zorném poli řidiče; sdělovač se nevyžaduje, je-li možné osvětlení přístrojové desky zapnout i vypnout jen současně s obrysovými světly.

(7) Při stání a parkování se k světelnému vyznačení vnějších obrysů vozidla používá parkovacích nebo obrysových světel. U motorových vozidel, jejichž délka nepřesahuje 6 m a šířka 2 m, (s výjimkou dvoukolových) mohou být parkovací světla v činnosti pouze na straně přivrácené ke středu vozovky. Dvoukolová motorová vozidla mohou mít k světelnému vyznačení vnějších obrysů při stání jedno parkovací světlo v podélné střední rovině vozidla, viditelné zepředu i zezadu. Parkovací světlo musí vyzařovat dopředu světlo bílé a dozadu světlo červené barvy. Parkovací svítilna musí být umístěna podle odstavce 3 tohoto paragrafu, u dvoukolových motorových vozidel podle odstavce 4 tohoto paragrafu a u postranního vozíku k dvoukolovému motorovému vozidlu podle odstavce 5 tohoto paragrafu. Se samostatným parkovacím světlem (světly) nemusí svítit žádná jiná světelná zařízení pro vnější osvětlení a světelnou signalizaci.

(8) Vozidla kategorií M, N a O vyrobená nebo dovezená po 1. 10. 1985

1. a) se šířkou větší než 2,1 m musí být vybavena doplňkovými svítilnami s obrysovými světly. Jejich umístění je upraveno zvláštním předpisem,⁵³)
2. b) vozidla kategorií M₂, M₃, N₂, N₃, O₃ a O₄ mohou být vybavena dalšími schválenými zadními svítilnami s obrysovými, brzdovými a směrovými světly pouze v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy⁵³) (svítilny kategorie D).

Doplňková obrysová světla musí svítit dopředu světlem bílé barvy, dozadu světlem červené barvy a současně s obrysovými světly. U doplňkových svítilen s obrysovými světly umístěných na střeše vozidla se smí vztažná osa těchto svítilen odchýlit od podélné střední roviny vozidla s tolerancí ± 3°.

§ 59

Zařízení pro osvětlení zadní tabulky státní poznávací značky a osvětlení směrových tabulek

(1) Každé vozidlo musí mít zařízení pro osvětlení zadní tabulky státní poznávací značky, pokud jí bude vozidlo vybaveno.⁵²) Zařízení pro toto osvětlení musí být konstruováno a provedeno tak, aby bylo možno přečíst údaje na tabulce ze vzdálenosti nejméně 25 m od zadního obrysu vozidla. Barva světla tohoto osvětlení musí být bílá. Dodatečnou montáží jakéhokoliv zařízení na vozidlo nesmí být tato čitelnost omezena nebo snížena.

(2) Přední a postranní směrové tabulky na autobusech určených pro veřejnou dopravu musí být osvětleny dopadajícím nebo průchozím světlem bílé nebo slabě žluté barvy tak, aby hlavní údaj byl čitelný zepředu nebo ze strany alespoň ze vzdálenosti 20 m od vozidla; světlo nesmí oslňovat řidiče vozidla ani ostatní účastníky provozu na pozemních komunikacích. Osvětlení směrových tabulek musí mít zvláštní spínač a jeho zapínání nesmí být vázáno na ostatní světla vozidla. Jas směrových tabulek vzniklý jejich osvětlením musí být v každém místě jejich osvětlené plochy nejméně 2 cd.m^-2.

§ 60

Brzdová světla

(1) Každé vozidlo kategorií M, N, O, T, L₂, L₅ a jiná vozidla, jejichž nejvyšší konstrukční rychlost je vyšší než 6 km.h^-1, musí být opatřena vzadu dvěma brzdovými světly červené barvy.

(2) Nejnižší bod činné svítící plochy brzdové svítilny nesmí být níže než 350 mm a jeho nejvyšší bod činné svítící plochy nesmí být výše než 1500 mm nad rovinou vozovky. Jestliže tvar karosérie neumožňuje dodržet výšku do 1500 mm, může být tato výška až 2100 mm nad rovinou vozovky. Vzájemná vzdálenost nejbližších bodů činné svítící plochy brzdových svítilen nesmí být menší než 600 mm. Tato vzdálenost se může zmenšit až na 400 mm, je-li celková šířka vozidla menší než 1300 mm.

(3) Při schvalování technické způsobilosti typu vozidla kategorie M₁ musí být tato vozidla vybavena také střední homologovanou svítilnou brzdového světla kategorie S₃, jejíž umístění na vozidle musí být schváleno podle zvláštního předpisu.⁵³) Připouští se dodatečná montáž střední brzdové svítilny kategorie S₃, která musí být homologovaného provedení a může být umístěna buď vně, nebo uvnitř vozidla, přičemž svým vyzařovaným světlem nesmí obtěžovat řidiče daného vozidla. Umístění svítilny na vozidle musí splňovat následující podmínky:

1. a) vlastní brzdová svítilna musí splňovat podmínky stanovené zvláštním předpisem⁵²) a musí být podle něj homologována,
2. b) na vozidle smí být montováno pouze jedno zařízení kategorie S3. Neprochází-li střední podélná rovina vozidla pevným panelem karosérie, ale odděluje-li jednu nebo dvě části vozidla (např. dveře) tak, že chybí dostatek prostoru k montáži jediného zařízení kategorie S3 ve střední podélné rovině na takových pohyblivých částech, mohou být buď montována dvě zařízení kategorie S3 typu „D“ nebo jediné zařízení kategorie S3 vysunuté vlevo nebo vpravo od střední podélné roviny,
3. c) vztažný střed brzdové svítilny kategorie S3 musí být umístěn ve střední podélné rovině vozidla. V případě, kdy jsou podle předchozího odstavce montována dvě zařízení kategorie S3, musí být umístěna po jednom co nejblíže střední podélné rovině na jejích obou stranách. Tam, kde je podle předchozího odstavce přípustné vysunutí jediné svítilny kategorie S3 mimo střední podélnou rovinu, nesmí při tomto vysunutí překročit vzdálenost vztažného středu svítilny od střední podélné roviny vozidla hodnotu 150 mm,
4. d) na výšku nesmí horizontální rovina, která se dotýká spodního okraje přivrácené plochy brzdové svítilny kategorie S3, být buď více než 150 mm pod horizontální rovinou, tečnou k činnému povrchu skla nebo zasklení zadního okna, nebo být níže než 850 mm nad vozovkou. Horizontální rovina, která se dotýká spodního okraje přivrácené plochy zařízení kategorie S3, však musí procházet nejméně nad horizontální rovinou, tečnou k horním okrajům přivrácené plochy standardních původních brzdových svítilen (kategorie S1 nebo S2),
5. e) brzdová svítilna kategorie S3 může být montována na vnějšku vozidla nebo ve vozidle, ale v případě, kdy je namontována ve vozidle, nesmí vyzařované světlo obtěžovat řidiče zpětnými zrcátky ani jinými povrchy vozidla (například zadním sklem). Zařízení kategorie S3 nemůže být sloučeno s kteroukoliv jinou svítilnou,
6. f) brzdová svítilna kategorie S3 musí být uváděna v činnost pouze zároveň s ostatními brzdovými svítilnami a musí vydávat nepřerušované světlo červené barvy,
7. g) u vozidel kategorií M₂ a M₃ se připouští doplňkový pár brzdových světel umístěný symetricky vzadu v horní třetině celkové výšky vozidla.

(4) Dvoukolové motorové vozidlo s nejvyšší konstrukční rychlostí nejméně 50 km.h^-1 nebo s objemem válců motoru větším než 50 cm³ a jeho přípojné vozidlo musí být vybaveno vzadu jedním brzdovým světlem vyzařujícím světlo červené barvy. Brzdová svítilna musí být umístěna v podélné střední rovině vozidla. Nejnižší bod činné svítící plochy nesmí být níže než 350 mm a nejvyšší bod činné svítící plochy výše než 1200 mm nad rovinou vozovky. Svítilna brzdového světla postranního vozíku musí být umístěna podle § 58 odst. 5 této vyhlášky.

(5) Jsou-li zapojena zařízení předepsaná pro jízdu, musí se brzdová světla jednotlivého vozidla i všech přípojných vozidel jízdní soupravy rozsvítit současně při působení řidiče na ovládací ústrojí provozního brzdění. Brzdová světla se mohou rozsvítit i při použití retardéru nebo podobného zařízení.

(6) Ustanovení odstavce 4 tohoto paragrafu neplatí pro vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena před 1. 1. 1972.

§ 61

Směrová světla

(1) Všechna motorová a jejich přípojná vozidla (s výjimkou dvoukolových motorových vozidel s konstrukční rychlostí nižší než 50 km.h^-1 a s objemem válců motoru nejvýše 50 cm³ a vozidel uvedených v části VII. této vyhlášky) musí být vybavena směrovými světly. Používání vysouvacích ramen je zakázáno. Mopedy mohou být vybaveny směrovými světly, které musí splňovat podmínky tohoto paragrafu.

(2) Směrová světla musí být umístěna co nejblíže k rovině vymezující největší šířku vozidla. Nejnižší bod činné svítící plochy směrových svítilen nesmí být níže než 350 mm (u bočních směrových svítilen 500 mm) nad rovinou vozovky a nejvyšší bod jejich činné svítící plochy nesmí být nad rovinou vozovky výše než

1. - 1200 mm u dvoukolových motorových vozidel, jejich postranních vozíků a jejich přípojných vozidel,
2. - 1500 mm u ostatních vozidel; jestliže provedení karosérie neumožňuje dodržení této výšky, mohou být až ve výšce 2100 mm nad rovinou vozovky.

U vozidel kategorií M₂ a M₃ se připouští doplňkový pár směrových svítilen umístěných symetricky vzadu v horní třetině celkové výšky vozidla.

(3) Směrové svítilny musí být uspořádány

1. a) u dvoukolových motorových vozidel
   1. - buď symetricky po jedné na levé i pravé straně k podélné střední rovině vozidla, pokud je zajištěna jejich viditelnost zezadu i z příslušné strany; vzájemná vzdálenost nejbližších bodů činných svítících ploch směrových svítilen nesmí být menší než 560 mm,
   2. - nebo symetricky po dvou na levé i pravé straně k podélné střední rovině vozidla. Tyto svítilny musí být na každé straně vozidla umístěny tak, aby jedna byla v první třetině délky vozidla a druhá co nejvíce vzadu; vzájemná vzdálenost nejbližších bodů činných svítících ploch směrové svítilny a světlometu nesmí být menší než 100 mm; vzdálenost činné svítící plochy směrové svítilny od roviny vymezující vzadu největší délku vozidla nesmí být větší než 200 mm; jestliže konstrukce vozidla neumožňuje dodržet uvedenou vzdálenost, smí být tato vzdálenost nejvýše 400 mm,

1. b) u motorových vozidel, která mají čtyři a více kol, nebo motorových vozidel se třemi koly uspořádanými symetricky k podélné střední rovině vozidla, symetricky po třech na levé i pravé straně k podélné střední rovině vozidla, z nichž jedna musí být umístěna co nejvíce vpředu, druhá na boku vozidla a třetí co nejvíce vzadu; boční svítilna musí být umístěna v přední třetině délky vozidla, ne více jak 1,8 m od roviny vymezující vpředu největší délku vozidla; není-li zaručena geometrická viditelnost vlivem provedení karosérie, může být boční svítilna umístěna až do vzdálenosti 2,5 m od roviny vymezující vpředu největší délku vozidla,
2. c) u přívěsů a návěsů na zádi symetricky k podélné střední rovině vozidla po jedné svítilně na levé straně a pravé straně, co nejblíže rovině vymezující vzadu největší délku vozidla.

(4) U všech motorových vozidel, s výjimkou dvoukolových, nesmí být vzdálenost mezi předními směrovými světly a světly světlometů s potkávacím světlem a předním světlem do mlhy menší než 40 mm. Menší vzdálenost je dovolena jen tehdy, není-li intenzita směrového světla ve vztažné ose menší než 400 cd.

(5) Směrová světla musí svítit přerušovaným světlem oranžové barvy. Přerušování směrového světla musí mít kmitočet 1,5 ± 0,5 Hz (90 ± 30 kmitů za minutu); poprvé se musí rozsvítit nejpozději za 1 s po zapnutí a poprvé zhasnout nejpozději za 1,5 s. Doba svícení musí být mezi 40 % až 80 % doby cyklu, aby účinek směrového světla byl zřetelně a dostatečně vnímatelný (ověřuje se při zkušebním napětí žárovek).

(6) Směrová světla musí být možno uvést do činnosti nezávisle na ostatních světelných zařízeních vozidla. Činnost směrových světel musí být řidiči jasně a zřetelně signalizována opticky, akusticky nebo jejich kombinací. Je-li uvedené kontrolní zařízení optické, musí být světlo přerušované s kmitočtem odpovídajícím kmitočtu směrových světel a musí být zelené barvy. Akustické kontrolní zařízení musí být umístěno ve vozidle tak, aby zaručovalo řidiči bezpečnou slyšitelnost signálů. Při poruše funkce některého světelného zdroje soustavy směrových světel, s výjimkou doplňkových bočních, musí být řidiči tato porucha zřetelně signalizována (výraznou změnou kmitočtu, zhasnutím, trvalým svícením bez přerušování kontrolního optického signálu, obdobnými změnami akustického signálu apod.). Tyto podmínky se vztahují na motorové vozidlo i jízdní soupravu.

(7) Motorové vozidlo, s výjimkou dvoukolového, musí být vybaveno zvláštním zařízením (spínačem) umožňujícím výstražnou funkci všech směrových světel motorového i přípojného vozidla; přitom směrová světla musí svítit za podmínek stanovených v odstavcích 5 a 6 tohoto paragrafu. Výstražná činnost směrových světel musí být signalizována zvláštním sdělovačem s přerušovaným světlem červené barvy, které může být v činnosti s optickým kontrolním zařízením podle odstavce 6 tohoto paragrafu. Dvoukolové motorové vozidlo může být vybaveno také tímto zařízením. U vozidel uvedených do provozu přede dnem účinnosti této vyhlášky pro kontrolu výstražné činnosti směrových světel se připouští optické kontrolní zařízení podle odstavce 6 tohoto paragrafu.

(8) Ustanovení odstavců 1 až 7 tohoto paragrafu neplatí pro vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena před 1. 7. 1984 (u vozidel kategorie T před 1. 7. 1985), a pro vozidla, která nemusí splňovat podmínky stanovené zvláštními předpisy.⁵²)^,53)

§ 62

Odrazky a odrazové desky zvláštního značení

(1) Každé motorové vozidlo, s výjimkou dvoukolových motorových vozidel, musí být vybaveno dvěma zadními odrazkami červené barvy netrojúhelníkového tvaru, stejného typu, popřípadě může být vybaveno dvěma předními odrazkami bílé barvy netrojúhelníkového tvaru a stejného typu. Pokud jsou tato vozidla vybavena zakrývatelnými světlomety nebo světlomety, které jsou ve vypnutém stavu v poloze neodpovídající podmínkám stanoveným zvláštním předpisem,⁵⁹) jsou přední odrazky povinné. Bod činné plochy přední a zadní odrazky nejbližší rovině vymezující největší šířku motorového vozidla nesmí být dále než 400 mm od této roviny.

(2) Každé přípojné vozidlo, s výjimkou přívěsného nebo postranního vozíku k dvoukolovému motorovému vozidlu, musí být vybaveno dvěma předními odrazkami bílé barvy netrojúhelníkového tvaru a stejného typu a dvěma zadními odrazkami červené barvy tvaru rovnostranného trojúhelníku o délce strany nejméně 150 mm a stejného typu upevněnými tak, aby jeden vrchol trojúhelníku byl nahoře a protilehlá strana byla vodorovná. Bod činné plochy zadní odrazky nejbližší rovině vymezující největší šířku vozidla nesmí být dále než 400 mm od této roviny; bod činné plochy přední odrazky nejbližší rovině vymezující největší šířku vozidla nesmí být u vozidel vyrobených nebo dovezených před 1. 1. 1985 dále než 400 mm, u vozidel vyrobených nebo dovezených po 1. 1. 1985 dále než 150 mm od této roviny.

(3) Umístění odrazek musí být takové, aby nejnižší bod jejich činné plochy nebyl níže než 250 mm a nejvyšší bod výše než 900 mm nad rovinou vozovky; v případě, že konstrukce a tvar karosérie neumožňuje dodržet nejvyšší výšku 900 mm, smějí být přední odrazky bílé barvy svým nejvyšším bodem činné plochy nejvýše 1500 mm nad rovinou vozovky. Vzájemná vzdálenost nejbližších bodů činné plochy předních nebo zadních odrazek nesmí být menší než 600 mm; tato vzdálenost může být zmenšena až na 400 mm u vozidel, jejichž celková šířka je nejvýše 1,3 m.

(4) Vozidla kategorií M₂, M₃, N a S_P, jejichž celková délka je větší než 6 m, a vozidla kategorie O musí být vybavena na každé straně vozidla nejméně jednou boční odrazkou oranžové barvy netrojúhelníkového tvaru umístěnou v prostřední třetině vozidla. Odrazky nesmějí být svým nejnižším bodem činné plochy níže než 250 mm a nejvyšším bodem činné plochy výše než 900 mm nad rovinou vozovky; neumožňuje-li konstrukce a tvar karosérie dodržet nejvyšší výšku 900 mm, smějí být odrazky svým nejvyšším bodem činné plochy nejvýše 1500 mm nad rovinou vozovky. Odrazky nesmějí být vzdáleny více než 3 m od roviny vymezující největší délku vozidla vpředu (u vozidel kategorií O a S_P včetně oje) a 1 m od roviny vymezující největší délku vozidla vzadu. Vzájemná vzdálenost nejbližších bodů činné plochy bočních odrazek nesmí být větší než 3 m. Pokud konstrukce vozidla neumožňuje splnění tohoto požadavku, může být tato vzdálenost zvětšena až na 4 m.

(5) Dvoukolová motorová vozidla musí být vybavena jednou zadní odrazkou červené barvy netrojúhelníkového tvaru umístěnou tak, aby střed odrazky byl v podélné střední rovině vozidla a její nejnižší bod činné plochy nebyl níže než 350 mm a nejvyšší bod činné plochy výše než 900 mm nad rovinou vozovky. Mopedy vyrobené nebo dovezené po 1. 1. 1986 musí být vybaveny ještě

1. - přední odrazkou netrojúhelníkového tvaru bílé barvy umístěnou v podélné střední rovině vozidla; její nejnižší bod činné plochy nesmí být níže než 400 mm a nejvyšší bod činné plochy výše než 1200 mm nad rovinou vozovky,
2. - na každé straně jednou nebo dvěma odrazkami netrojúhelníkového tvaru oranžové barvy, jejichž nejnižší bod činné plochy nesmí být níže než 300 mm nad rovinou vozovky a které musí být umístěny tak, aby nemohly být zakryty řidičem nebo spolujezdcem nebo jejich oděvem.

V případě, že je moped opatřen pedály, musí být každý pedál vybaven odrazkami oranžové barvy viditelnými zepředu i zezadu.

(6) Přívěsný vozík k dvoukolovému motorovému vozidlu musí být vybaven dvěma předními odrazkami bílé barvy netrojúhelníkového tvaru a stejného typu umístěnými tak, aby bod činné plochy nejbližší rovině vymezující největší šířku vozidla nebyl dále než 100 mm od této roviny, a jednou zadní odrazkou červené barvy tvaru rovnostranného trojúhelníku o délce strany nejméně 150 mm upevněnou tak, aby jeden vrchol trojúhelníku byl nahoře a protilehlá strana byla vodorovná, umístěnou v podélné střední rovině vozidla. Nejnižší bod činné plochy odrazek nesmí být níže než 350 mm a nejvyšší bod činné plochy výše než 900 mm nad rovinou vozovky.

(7) Postranní vozík k dvoukolovému motorovému vozidlu musí být vybaven jednou přední odrazkou bílé barvy a jednou zadní odrazkou červené barvy netrojúhelníkového tvaru umístěnými tak, aby bod činné plochy odrazek nejbližší rovině vymezující největší šířku vozidla nebyl dále než 150 mm od této roviny, nejnižší bod činné plochy níže než 350 mm a nejvyšší bod činné plochy výše než 900 mm nad rovinou vozovky.

(8) Odrazky, s výjimkou předních, nesmějí být umístěny na závěsech za jízdy volně pohyblivých. Odrazky musí být na vozidle upevněny tak, aby jejich referenční osy byly vodorovné a u předních a zadních odrazek rovnoběžné s podélnou střední rovinou vozidla, u bočních odrazek kolmé k podélné střední rovině vozidla s tolerancí ve vodorovné i svislé rovině ± 3°. Za pohyblivý závěs se nepovažují např. dostatečně tuhé pryžové závěsy, které jsou pro daný účel speciálně určeny.

(9) Čtyřkolová a vícekolová motorová vozidla, jejichž nejvyšší konstrukční rychlost nepřevyšuje 30 km.h^-1, a jejich přípojná vozidla (tzv. „pomalá vozidla“) nově uváděná do provozu počínaje dnem 1. října 1997 a vozidla v provozu počínaje dnem 1. října 1999 musí být při provozu na pozemních komunikacích na zádi opatřena zvláštním označením. Toto označení musí splňovat podmínky stanovené zvláštním předpisem^53a) a musí být podle něj homologováno.

(10) Vozidla kategorie N₃ (tzv. „těžká vozidla“) při provozu na pozemních komunikacích musí být na zádi opatřena zvláštním označením podle odstavce 12, a to:

1. - vozidla v mezinárodním silničním provozu počínaje dnem účinnosti této vyhlášky,
2. - vozidla nově uváděná do provozu počínaje dnem 1. října 1997,
3. - ostatní vozidla v provozu nejpozději počínaje dnem 1. října 1998.

(11) Přípojná vozidla kategorie O₄, přívěsy kategorií O₁, O₂ a O₃ celkové délky větší než 6 m a návěsy kategorií O₁, O₂ a O₃ celkové délky větší než 8 m (tzv. „dlouhá vozidla“) při provozu na pozemních komunikacích musí být na zádi opatřena zvláštním označením podle odstavce 12, a to:

1. - vozidla v mezinárodním silničním provozu počínaje dnem účinnosti této vyhlášky,
2. - vozidla nově uváděná do provozu počínaje dnem 1. října 1997,
3. - ostatní vozidla v provozu nejpozději počínaje dnem 1. října 1998.

(12) Zvláštní označení těžkých vozidel ve smyslu odstavce 10 a dlouhých vozidel ve smyslu odstavce 11 musí splňovat podmínky stanovené zvláštním předpisem^53b) a musí být podle něj homologováno.

§ 62a

Obrysové značení

(1) Pro zvýraznění viditelnosti vozidel a jejich jízdních souprav při snížené viditelnosti^53c) se připouští jejich zvýrazňovací nebo obrysové značení pásy pro vratný odraz světla. Tyto pásy a jejich umístění musí splňovat podmínky stanovené zvláštním předpisem^53d) a musí být podle něho homologovány.