Vyhláška Ministerstva dopravy o schvalování technické způsobilosti a technických podmínkách provozu silničních vozidel na pozemních komunikacích

§ 63

Světlomety a svítilny se světly do mlhy, zpětnými světly a s hledacím světlem

(1) Motorová vozidla, která mají nejméně čtyři kola, a motorová vozidla se třemi koly uspořádanými souměrně k podélné střední rovině vozidla mohou být vybavena dvěma předními světlomety shodného provedení se světlem do mlhy bílé nebo žluté selektivní barvy. Vozidla, která mají nejméně čtyři kola, a motorová vozidla se třemi koly uspořádanými souměrně k podélné střední rovině vozidla mohou být vybavena jednou nebo dvěma zadními svítilnami se světlem do mlhy červené barvy, jedním nebo dvěma světlomety se zpětným světlem bílé barvy a jedním hledacím světlometem se světlem bílé barvy. Jednou nebo dvěma zadními svítilnami se světlem červené barvy do mlhy a jedním nebo dvěma světlomety se zpětným světlem bílé barvy musí být vybavena vozidla kategorie M₁ vyrobená nebo dovezená po 1. 10. 1985 a motorová vozidla kategorií M₂, M₃ a N vyrobená nebo dovezená po 1. 10. 1986. Vozidla kategorie O vyrobená nebo dovezená po 1. 10. 1986 musí být vybavena jednou nebo dvěma zadními svítilnami se světlem červené barvy do mlhy. V případě použití jedné svítilny se světlem červené barvy do mlhy musí být tato svítilna umístěna v levé polovině vozidla. Výrobce v návodu k obsluze stanoví způsob dodatečné montáže a umístění předních světlometů se světlem do mlhy. U vozidel kategorií M, N a jejich přípojných vozidel, která nejsou dosud vybavena zadní svítilnou se světlem do mlhy červené barvy, musí být nejpozději od 1. 10. 1997 tímto světlem dovybavena.

(2) Dvoukolové motorové vozidlo smí být vybaveno jedním předním světlometem se světlem do mlhy bílé nebo žluté selektivní barvy a jednou zadní svítilnou se světlem do mlhy červené barvy.

(3) Přední světlomety se světlem do mlhy musí být na vozidle umístěny tak, aby bod jejich činné svítící plochy nejbližší rovině vymezující největší šířku vozidla nebyl dále než 400 mm od této roviny, nejvyšší bod jejich činné svítící plochy výše než nejvyšší bod činné svítící plochy potkávacího světla a nejnižší bod činné svítící plochy níže než 250 mm nad rovinou vozovky. Přední světlomety se světlem do mlhy musí být na vozidle umístěny a nastaveny tak, aby neoslňovaly a neobtěžovaly protijedoucí řidiče a ostatní účastníky silničního provozu, přičemž jejich sklon nesmí přesáhnout -0,5 % v rozsahu od pohotovostní do celkové hmotnosti vozidla. Zadní svítilny se světlem do mlhy musí být na vozidle umístěny tak, aby nejnižší bod jejich činné svítící plochy nebyl níže než 250 mm a nejvyšší bod jejich činné svítící plochy výše než 1000 mm nad rovinou vozovky; vzájemná vzdálenost nejbližších bodů činné svítící plochy zadní svítilny se světlem do mlhy a brzdové svítilny nesmí být menší než 100 mm. Vztažné osy zadních svítilen se světlem do mlhy musí být v rovinách rovnoběžných s podélnou střední rovinou vozidla a rovinou vozovky. Na dvoukolových motorových vozidlech musí být přední světlomet se světlem do mlhy i zadní svítilna se světlem do mlhy umístěny ve stejných výškách nad rovinou vozovky jako u ostatních kategorií vozidel, ale v podélné střední rovině vozidla. Světlomet se zpětným světlem musí být na vozidle umístěn tak, aby nejnižší bod jeho činné svítící plochy nebyl níže než 250 mm a nejvyšší bod jeho činné svítící plochy výše než 1200 mm nad rovinou vozovky.

(4) Současně se světlomety se světlem do mlhy a svítilnami se světlem do mlhy musí svítit obrysová světla a osvětlení zadní tabulky státní poznávací značky. Přední světlomety se světlem do mlhy musí být možné zapnout nebo vypnout nezávisle na dálkových a potkávacích světlech a jejich činnost musí být signalizována v zorném poli řidiče sdělovačem zelené barvy. Rozsvícení zadních svítilen se světlem do mlhy musí být možné, pouze svítí-li potkávací světla nebo dálková světla nebo i přední světlomety se světlem do mlhy. Zadní svítilny se světlem do mlhy musí být možno vypnout nezávisle na jakýchkoliv jiných světelných zařízeních vnějšího osvětlení vozidla. Zapnutí zadních svítilen se světlem do mlhy musí být signalizováno v zorném poli řidiče sdělovačem oranžové barvy. U vozidel, jejichž technická způsobilost bude schvalována jako typ po 9. 2. 1998, musí být zapojení zadních svítilen do mlhy takové, aby byl splněn jeden z následujících požadavků

1. - zadní svítilny se světlem do mlhy mohou svítit do doby vypnutí obrysových světel a musí zůstat vypnuty do doby, kdy jsou vědomě znovu (opětovně) zapnuty,
2. - vozidlo musí být vybaveno zařízením nad rámec povinného sdělovače, které při vypnutí zapalování nebo vyjmutí klíčku pro spouštění motoru a otevření dveří řidiče bez ohledu na to, jestli jsou zapnuta nebo vypnuta další předepsaná světelná zařízení vnějšího osvětlení, upozorní akusticky, že je spínač zadních svítilen se světlem do mlhy v zapnuté poloze.

(5) Světlomet se zpětným světlem může být v činnosti pouze při zařazeném zpětném chodu a jsou-li zapojena zařízení pro jízdu.

§ 64

Výstražné světelné zařízení

(1) Každé motorové vozidlo, s výjimkou vozidel kategorií L₁, L₂, L_M a T a vozidel uvedených v § 11 odst. 1 písm. a) a c) této vyhlášky, jehož technická způsobilost byla schválena po 1. 1. 1985, musí být vybaveno výstražným světelným zařízením.

(2) Zapojení výstražného světelného zařízení musí být uspořádáno tak, aby i při vypnutých světelných zařízeních vnějšího osvětlení vozidla umožňovalo zapínání světel dálkových nebo potkávacích.

(3) Výstražné světelné zařízení musí být zapojeno tak, aby nemohlo být v činnosti, pokud řidič nepůsobí na jeho ovládací ústrojí a nesmí umožňovat ani rozsvícení ani zhasnutí ostatních světelných zařízení vnějšího osvětlení vozidla.

§ 65

Zvláštní výstražná světelná zařízení

(1) Motorová a přípojná vozidla

1. a) požární ochrany,
2. b) ozbrojených sil a ozbrojených sborů, která určí příslušná ministerstva,
3. c) zdravotnické, důlní a horské záchranné služby, obecní policie, celní stráže, poruchové služby plynárenských a energetických zařízení, která určí příslušné ústřední orgány státní správy v dohodě s Ministerstvem vnitra,²⁷)
4. d) pracovní stroje samojízdné a speciální automobily, vykonávající práci za jízdy nebo při stání v jízdní dráze za neuzavřeného silničního provozu,
5. e) která svými rozměry včetně nákladu přesahují míry stanovené v § 22 této vyhlášky, pokud to stanoví orgán schvalující technickou způsobilost typu vozidla nebo jednotlivého vozidla, anebo orgán, který vydal povolení k zvláštnímu užívání silnice,⁹)
6. f) pro něž to stanoví orgán, jemuž přísluší schválit technickou způsobilost typu vozidla nebo jednotlivého vozidla,
7. g) pro něž to stanoví Ministerstvo vnitra,
8. h) pracovní stroje samojízdné a přípojné, jejichž šířka přesahuje hodnotu 3,00 m nebo pro něž to stanoví schvalující orgán,

musí být kromě předepsaných světelných zařízení vnějšího osvětlení vybavena ještě jedním nebo více zvláštními výstražnými světly nebo světelným zařízením schváleného typu (provedení), které barvou a parametry vyzařovaného světelného toku zřetelně upozorňuje všechny účastníky silničního provozu na zvláštní charakter takového vozidla.²⁷)

(2) Činnost těchto světel musí být nezávislá na ostatních světelných zařízeních vnějšího osvětlení vozidla a musí být snadno a spolehlivě kontrolovatelná z místa řidiče sdělovačem žluté barvy, kromě světel tohoto druhu upevněných na karosérii vozidla pomocí magnetu nebo vakuové přísavky bez samostatného vypínače.

(3) Barvou zvláštního výstražného světla se vyjadřuje zvláštní povaha vozidla a jeho postavení vůči všem účastníkům silničního provozu, a to

1. a) modrou u vozidel uvedených v odstavci 1 písm. a), b), c) a g) tohoto paragrafu. Toto ustanovení platí i pro vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena přede dnem účinnosti této vyhlášky,
2. b) oranžovou u vozidel uvedených v odstavci 1 písm. b), d), e), f), a h) tohoto paragrafu.

(4) Zvláštní výstražné světelné zařízení musí být umístěno na nejvyšším místě karosérie nebo nástavby, a to přibližně v podélné střední rovině vozidla nebo přibližně symetricky po obou stranách této roviny.

(5) Zvláštní výstražná světla musí být na vozidle umístěna tak, aby vždy alespoň jedno bylo přímo viditelné z kteréhokoliv místa na vodorovné rovině 1 m nad vozovkou, vzdáleného 20 m od tohoto světelného zdroje.

(6) Vozidla uvedená v odstavci 1 písm. a), b), c) a g) tohoto paragrafu mohou být vybavena maximálně jedním párem doplňkových zvláštních výstražných svítilen modré barvy schváleného typu vpředu, svítících a umístěných symetricky k podélné svislé rovině, které musí být umístěny minimálně 400 mm a maximálně 1500 mm nad rovinou vozovky.

(7) Zvláštní výstražná světelná zařízení musí splňovat podmínky stanovené zvláštním předpisem⁵⁴) a musí být podle něj homologována. Doplňkové výstražné svítilny a zvláštní výstražné světelné rampy musí být schváleny.

§ 66

Vnitřní osvětlení vozidel

(1) Karosérie nebo kabina řidiče motorových vozidel kategorií M a N a osobních autobusových přívěsů nebo návěsů musí být uvnitř osvětlena tak, aby za snížené viditelnosti byl řidiči a spolujezdcům (cestujícím) osvětlen vstup a výstup; stanoviště řidiče musí být vybaveno osvětlením

1. - u vozidel kategorie M₁ nejméně 6 lx, měřeno 500 mm od svítilny,
2. - u vozidel kategorií M₂, M₃ a N nejméně 40 lx, měřeno alespoň na jednom místě na obvodu věnce volantu.

Osvětlení musí mít zvláštní ovladač, aby se dalo zapnout i bez světelných zařízení pro vnější osvětlení vozidla.

(2) Kontrolní přístroje v pracovním prostoru řidiče musí být osvětleny při zapnutí světlených zařízení vnějšího osvětlení vozidla; osvětlení přístrojů nesmí řidiče oslňovat ani působit rušivě při řízení vozidla a přístroje se nesmějí zrcadlit v čelním skle.

(3) Vozidla kategorií M₂ a M₃ a osobní autobusové přívěsy a návěsy musí mít dostatečné osvětlení uvnitř prostoru pro cestující. Osvětlení nesmí působit rušivě na řidiče při řízení vozidla; musí je být možno ztlumit z místa řidiče bez ohledu na ostatní světla ve vozidle. Osvětlení vnitřku karosérie autobusů a jejich osobních přívěsů a návěsů (s výjimkou autobusů třídy III, které jsou vybaveny bodovým osvětlením nad každým sedadlem) musí mít ve výši 1 m nad podlahou alespoň 60 lx, při tlumeném osvětlení nejméně 5 lx v kterémkoliv přímo osvětleném místě vnitřku karosérie. Při otevření dveří musí být vstupní a výstupní schůdky dostatečně osvětleny pro bezpečný vstup a výstup a toto osvětlení nesmí být ovlivňováno tlumením vnitřních světel.

(4) Vozidla se skříňovou karosérií musí být vybavena vnitřním osvětlením a osvětlením vstupních a výstupních schůdků.

(5) Kabina řidiče vozidel kategorie T musí splňovat z hlediska vnitřního osvětlení podmínky stanovené zvláštním předpisem.⁵⁵)

(6) Ustanovení tohoto paragrafu neplatí pro vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena před 1. 7. 1972.

§ 67

Zvuková výstražná zařízení

(1) Motorová vozidla (s výjimkou vozidel, pásových vozidel a jiných vozidel s nejvyšší konstrukční rychlostí nepřevyšující 6 km.h^-1) musí mít alespoň jedno zařízení pro dostatečně hlasitou zvukovou výstrahu. Tato motorová vozidla, pokud jejich technická způsobilost byla schválena po 1. 1. 1985, musí z hlediska zvukových výstražných zařízení a jejich signálů splňovat podmínky stanovené zvláštním předpisem⁵⁶) a musí být podle nich homologována. Podle tohoto předpisu se schvalují i vozidla kategorií T a S_S. Vozidla kategorie L₁ mohou být vybavena výstražnými zvonky.

(2) Každé zvukové výstražné zařízení vyrobené nebo dovezené po 1. 1. 1985 musí splňovat podmínky stanovené zvláštním předpisem,⁵⁶) musí být podle něj homologováno a musí být na vozidle umístěno tak, aby při provozu za jakýchkoliv podmínek nedocházelo k jeho poškození nebo změně zvukových vlastností. Je-li zařízení uvedeno v činnost, musí vydávat nepřetržitý rovnoměrný tón stejné výše nebo v harmonickém akordu. Zařízení, která vydávají pronikavé zvuky, rozložené akordy nebo skřeky, jako píšťaly, sirény, gongy apod., nejsou přípustná.

(3) Vozidla vybavená zvláštními výstražnými světly podle § 65 této vyhlášky musí mít kromě předepsaného zvukového výstražného zařízení ještě zvláštní zvukové výstražné zařízení vydávající zvukové znamení se spojitě proměnnou výškou tónu (sirénou). Frekvence změn výšky tónu může být proměnná.

(4) Zvláštní zvukové výstražné zařízení vyrobené nebo dovezené ode dne účinnosti této vyhlášky musí být schváleno. Na vozidle musí být umístěno tak, aby při provozu za jakýchkoliv podmínek nedocházelo k jeho poškození nebo změně zvukových vlastností. Spodní úroveň hladiny zvuku těchto zařízení musí být nejméně 105 dB(A).

(5) Motorová vozidla s celkovou hmotností překračující 3,5 t mohou být vybavena doplňkovým zvukovým výstražným zařízením umístěným na zádi vozidla, které při zařazeném zpětném chodu a při chodu motoru vydává přerušované výstražné zvukové znamení. Hladina zvuku tohoto zařízení měřená 2 m za zádí vozidla musí být vyšší než vnější hluk za zádí vozidla při otáčkách motoru odpovídajících 3/4 otáček maximálního výkonu motoru, nejvýše však 85 dB(A). Kmitočet (f) přerušování zvukového znamení musí být v rozmezí 2 až 4 Hz a jeho trvání nesmí být delší než 0,6 : f.

(6) Toto ustanovení se nevztahuje na posuzování zvuku vydávaného doplňkovým zabezpečovacím zařízením vozidla (alarmy apod.).

§ 68

Stěrače a ostřikovače čelních a zadních skel, odmrazování a odmlžování skel, zařízení k čištění světlometů

(1) Motorová vozidla s kabinou řidiče nebo s uzavřenou karosérií musí být opatřena nejméně jedním motoricky poháněným stěračem a ostřikovacím zařízením s motorickým pohonem pro čištění vnějšího povrchu čelního skla a odmrazovacím a odmlžovacím systémem. Motorová vozidla kategorie M₁, jejichž technická způsobilost byla schválena po 1. 1. 1985, musí z hlediska vybavení systémem čištění a ostřikování čelních skel a systémem odmrazování a odmlžování a z hlediska výhledu z vozidla splňovat podmínky stanovené zvláštními předpisy⁵⁷) a musí být podle nich homologována. Tyto předpisy se z hlediska systému čištění a ostřikování čelních skel a z hlediska výhledu z vozidla přiměřeně vztahují na vozidla ostatních kategorií a na uvedená zařízení použitá na zadní skla vozidel. Vozidla kategorie M₁ s karosérií v provedení kombi a fastback musí být při první registraci vozidla, počínaje dnem účinnosti této vyhlášky, vybavena stěračem a ostřikovačem zadního okna k zabezpečení výhledu za vozidlo vnitřním zpětným zrcátkem z místa řidiče. Tato povinnost neplatí u vozidel vybavených zadními dveřmi dělenými symetricky ve svislé rovině.

(2) Stěrač musí být řešen tak, aby se jeho raménko po vypnutí stěracího zařízení samočinně vracelo do základní polohy. Stěrací raménko musí být odklopitelné od povrchu skla za účelem ručního čištění skla.

(3) Ostřikovací zařízení čelního skla musí být vyrobeno z materiálů, které se nepoškodí při zamrzání kapaliny a současně odolávají účinku teplot až do 80°C. Činnost ostřikovacího zařízení se nesmí zhoršit, je-li použito nemrznoucí směsi. Nádržka na kapalinu musí být umístěna ve vozidle tak, aby byl snadný přístup k nalévacímu hrdlu; tato podmínka je splněna i v případě, že je nádržka snadno a bez odpojování vyjímatelná. Nádržka na kapalinu u vozidel kategorií M₂, M₃ a N musí mít objem nejméně 2,8 dm³, u ostatních kategorií vozidel musí mít objem nejméně 1,4 dm³.

(4) Motorová vozidla mohou být vybavena zařízením k čištění světlometů s potkávacím světlem, které musí splňovat podmínky stanovené zvláštním předpisem⁵⁸) a musí být podle něj homologováno.

(5) Ustanovení odstavců 2 a 3 tohoto paragrafu neplatí pro vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena před 1. 7. 1972. Ustanovení odstavců 1, 2 a 3 tohoto paragrafu neplatí pro vozidla kategorie T a jiná vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena před 1. 10. 1985.

§ 69

Odrušení vozidel

(1) Každé vozidlo musí být konstrukčně provedeno, vyrobeno a vybaveno tak, aby rušivé vyzařování elektromagnetické energie (dále jen „rušení“) vznikající při provozu vozidel nepřesáhlo mezní hodnoty rušení stanovené zvláštním předpisem nebo se vychází z doporučené technické normy.⁵⁹) Vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena po 1. 7. 1972, musí z hlediska odrušení splňovat podmínky stanovené zvláštním předpisem⁶⁰) a musí být podle něj homologována.

(2) Každé vozidlo musí být konstrukčně provedeno, vyrobeno a vybaveno tak, aby rušivé vyzařování elektromagnetické energie nebylo příčinou ovlivnění činnosti funkce jiných vozidel, jejich výstroje a výbavy nebo jiných elektronických zařízení v jejich dosahu. Současně musí veškerá elektrická a elektronická zařízení vozidel být schopna bezpečné funkce v elektromagnetickém prostředí, v němž se vozidla nacházejí. Hodnocení provádějí pověřené zkušebny podle zvláštního předpisu.⁶⁰)

(3) U vozidel v provozu nesmí být v konstrukci a provedení ústrojí vozidla prováděny takové zásahy, které by zvyšovaly rušení nad stanovenou mez.

§ 70

Zasklení vozidel a clona proti slunci

(1) Výplně oken (i střešních) a mezistěn motorových a jejich přípojných vozidel musí být zhotoveny z bezpečnostního skla (Bezpečnostní skla jsou z vrstveného nebo tvrzeného skla nebo z plastického materiálu. Vrstvené sklo je zasklívací materiál ze dvou nebo více vrstev skla spojených jednou nebo více mezivrstvami z plastické hmoty (např. polyvinylbutyralu). Tvrzené sklo je homogenní zasklívací materiál zpracovaný tak, že je vysoce odolný vůči nárazu deformovatelného předmětu a po nárazu se rozpadne v nesčetné malé úlomky. Plastickým materiálem k zasklení je míněno např. akrylické sklo nebo jiné rovnocenné materiály); od 1. 1. 1985 musí splňovat podmínky stanovené zvláštním předpisem⁶¹) a musí být podle něj homologovány. Vozidla kategorie M₁ vyrobená nebo dovezená po 1. 1. 1987 musí být vybavena zařízením pro elektrické vyhřívání zadních oken.

(2) Bezpečnostní skla z plastických materiálů smějí být použita jen pro zasklení

1. - vnitřních mezistěn a přepážek,
2. - otvíracích střešních oken vozidel určených pro přepravu osob mimo kategorie M₁,
3. - oken skládacích dveří (např. u autobusů),
4. - oken přípojných vozidel kategorií O₁ a O₂,
5. - ochranných čelních krytů dvoukolových vozidel a jejich modifikací bez kabiny řidiče,
6. - oken obytných (spacích) nástaveb, pokud v nich není povolena přeprava osob,
7. - vnějších „protiprůvanových“ krytů bočních skel vozidla.

(3) Nekryté hrany zasklení (např. vyklápěcích větracích okének, spouštěcích dveřních oken, mezistěn) musí být dostatečně zaobleny. U vozidel určených výlučně pro dopravu dětí musí být tyto hrany vhodně olemovány.

(4) U autobusů a osobních autobusových přívěsů a návěsů nesmějí být nouzové dveřní a okenní východy zaskleny vrstveným sklem.

(5) Dodatečně použité fólie na skla vozidel musí splňovat tyto podmínky

1. a) ztemňovací pásy na čelní sklo smějí být použity pouze mimo vztažné plochy čelního skla
   1. - s plynulým přechodem ze 75 % na nejméně 40 % propustnosti světla včetně skla,
   2. - bez plynulého přechodu minimálně 50 % propustnosti světla včetně skla,

1. b) fólie na ostatní skla vozidel musí zajistit nejméně 70% propustnost světla včetně skla. Na sklech vozidla mohou být provedeny pouze takové zásahy, které jsou schváleny.

(6) Karosérie nebo kabina řidiče motorového vozidla a jiných motorových vozidel musí mít u čelního skla dvě clony (rolety) proti slunci, z nichž jedna musí být před řidičem. Připouští se použití jedné sloučené clony proti slunci, pokud v plném rozsahu funkčně nahradí dvě samostatné clony. Kabina řidiče traktorů a každá jednomístná kabina řidiče musí mít alespoň jednu clonu proti slunci.

(7) Clona proti slunci³²) musí být provedena buď z materiálu, který pohlcuje nárazovou energii, nebo musí být tímto materiálem úplně pokryta; jsou-li clona a její držák provedeny z tuhého materiálu, nesmějí mít nebezpečné ostré hrany a jejich zaoblení nesmí mít poloměr menší než 3,5 mm.

(8) Náhradní zasklívací materiály, které jsou vlepovány do karosérií a tvoří tak nedílnou část pevnostní charakteristiky karosérie musí i svými mechanickými vlastnostmi odpovídat materiálu původnímu, tzn. i tloušťkou a pevností.

(9) Ustanovení odstavců 2, 6, odstavce 7 první věty a odstavce 8 tohoto paragrafu neplatí pro vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena před 1. 7. 1972.

§ 71

Rychloměry, tachografy, počítače ujeté vzdálenosti a omezovače rychlosti

(1) Každé motorové vozidlo, jehož nejvyšší konstrukční rychlost je vyšší než 50 km.h^-1 a které nemá tachograf s ukazatelem rychlosti, musí být v zorném poli řidiče vybaveno rychloměrem s počítačem ujeté vzdálenosti. Motorová vozidla vyrobená nebo dovezená po 1. 1. 1985 musí být z tohoto hlediska homologována podle zvláštního předpisu.⁶²) Přípojná vozidla kategorie O₄, jejichž technická způsobilost typu bude schvalována počínaje dnem účinnosti této vyhlášky, musí být vybavena počítadlem ujeté vzdálenosti. Počítadlo ujeté vzdálenosti přípojných vozidel musí svým provedením znemožnit neoprávněný zásah do tohoto zařízení.

(2) Vozidla kategorií M₂, M₃, N₂ a N₃ musí mít zabudované kontrolní zařízení, kterým je přístroj určený k zabudování do silničního motorového vozidla pro automatickou nebo poloautomatickou indikaci a záznam údajů o provozu těchto vozidel a o některých pracovních časech řidičů těchto vozidel (dále jen „tachograf“). Tachograf musí mít vizuální ukazatele ujeté vzdálenosti, rychlosti jízdy a času a záznamové zařízení pro registraci ujeté vzdálenosti, rychlosti jízdy, doby řízení a pracovní činnosti řidiče (řidičů) a každého otevření přístroje. Tachograf musí splňovat podmínky stanovené zvláštním předpisem⁶³) a musí být podle něho homologován (např. tachograf EEC/EC). Vozidla uvedených kategorií v mezinárodní silniční dopravě musí mít instalovaný homologovaný tachograf podle zvláštního předpisu,⁶³) přičemž tato povinnost se vztahuje i na vozidla kategorie N₁ s připojeným přípojným vozidlem, pokud celková hmotnost takové jízdní soupravy přesahuje 3,5 t.

(3) Ustanovení odstavce 2 se nevztahují na:

1. a) vozidla určená pro přepravu nákladu, jejichž celková hmotnost včetně celkové hmotnosti přívěsu nebo návěsu nepřekračuje 3,5 t,
2. b) vozidla pro přepravu cestujících, která podle druhu své konstrukce a svého vybavení jsou určena pro přepravu nejvýše 9 osob včetně řidiče,
3. c) vozidla používaná pro přepravu cestujících na pravidelných linkách, kde délka tratě této linky nepřesahuje 50 km,
4. d) vozidla, jejichž nejvyšší dovolená rychlost nepřesahuje 30 km.h^-1,
5. e) vozidla používaná nebo řízená ozbrojenými silami, civilní obranou, požárními sbory a Policií České republiky,
6. f) vozidla používaná pro zvláštní účely, tj. údržbu a opravy kanalizací, vody, plynu a elektřiny, údržbu a kontrolu silnic, odvoz a likvidaci odpadků, telegrafní a telefonní služby, přepravu poštovních zásilek, rozhlasové a televizní vysílání a detekce rozhlasových a televizních vysílačů a přijímačů,
7. g) vozidla používaná za mimořádných okolností nebo při záchranných akcích,
8. h) specializovaná vozidla používaná pro lékařské účely,
9. i) vozidla přepravující cirkus a lunapark,
10. j) speciální havarijní vozidla,
11. k) vozidla používaná při silničních jízdních zkouškách pro účely vývoje, opravy nebo údržby a nová nebo přestavěná vozidla, která ještě nebyla uvedena do provozu,
12. l) vozidla používaná pro nekomerční přepravu nákladů pro osobní užití,
    m) vozidla používaná pro svoz mléka z farem a zpětnou přepravu kontejnerů na mléko nebo mléčných výrobků určených pro krmení dobytka na farmy.

(4) Počítače ujeté vzdálenosti a tachografy namontované na vozidlech musí splňovat tyto podmínky:

1. a) počítač ujeté vzdálenosti musí spolehlivě a zřetelně udávat vozidlem ujetou vzdálenost s přesností nejméně ± 5 % z měřené hodnoty stupnice při jízdě dopředu; počítače ujeté vzdálenosti v tachografech musí mimoto při změně směru jízdy (dopředu-dozadu) ujetou vzdálenost plynule připočítávat,
2. b) počítače ujeté vzdálenosti ve vozidlech, u nichž podíl jízdy dopředu a dozadu je méně než 80:20, musí být vybaveny takovým zařízením, které ujetou vzdálenost plynule připočítává a snižuje mrtvý chod počítače na délku ujeté vzdálenosti 1 m,
3. c) tachografový záznam musí odpovídat svými průběhy údajům počítače ujeté vzdálenosti, rychloměru a času jízdy i stání při spolehlivé čitelnosti bez pomocných přístrojů,
4. d) tachograf s ukazatelem rychlosti musí být umístěn v zorném poli řidiče.

Ustanovení tohoto odstavce neplatí pro vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena před 1. 7. 1972.

(5) Vozidla kategorie M₃ celkové hmotnosti přes 10 t, a kategorie N₃, jejichž technická způsobilost typu byla schvalována po 1. 1. 1994 a při první evidenci nových vozidel uvedených kategorií, počínaje dnem účinnosti této vyhlášky musí být vybavena zařízením pro omezení nejvyšší rychlosti jízdy vozidla podle zvláštního předpisu⁶⁴) a musí být podle něj homologována. Vozidla výše uvedených kategorií vyrobená po 1. 1. 1988, která jsou provozována v mezinárodní silniční dopravě, musí být tímto zařízením dodatečně vybavena počínaje dnem účinnosti této vyhlášky.

Omezovač rychlosti jízdy musí zajistit, aby rychlost vozidla nepřekročila

Požadavek na vybavení omezovačem rychlosti jízdy se nevztahuje na vozidla

1. - jejichž konstrukční rychlost nepřekračuje 100 km.h^-1 (M₃),
2. - jejichž konstrukční rychlost nepřekračuje 90 km.h^-1 (N₃),
3. - s právem přednostní jízdy podle zvláštního předpisu,²⁸)
4. - zkušební vozidla opatřená zvláštní státní poznávací značkou - pro zkušební účely.⁶⁵)

Výše uvedené omezovače rychlosti jízdy musí být zaplombovány a při provozu vozidla nesmí být vyřazeny z činnosti.

§ 72

Vytápěcí, větrací a klimatizační systém

(1) Vozidla s kabinou pro řidiče nebo s uzavřenou karosérií musí mít zařízení pro vytápění a větrání prostoru pro řidiče a cestující. Vytápěcí a větrací systém nesmí svou konstrukcí, provedením ani činností ohrožovat zdraví nebo zvyšovat únavu řidiče a cestujících, a není-li možno proudění vzduchu regulovat co do množství a směru, musí zajistit bezprůvanový pohyb vzduchu. (Bezprůvanovým pohybem vzduchu se rozumí proudění vzduchu o střední rychlosti v prostoru hlav cestujících nejvýše 0,5 m/s). Pokud je vozidlo vybaveno klimatizačním systémem musí mít zařízení zabraňující namrzání vlhkosti na výparníku a ochranu proti nebezpečnému zvýšení tlaku chladiva. Náplň chladiva nesmí ohrozit cestující při náhlém úniku a musí být ekologicky neškodná.⁶⁶)

(2) U vozidel vyrobených nebo dovezených po 1. 1. 1973 musí být vytápěcí a větrací systém snadno obsluhovatelný a jeho výkon regulovatelný nejméně ve dvou stupních (Rozumějí se jiné dva stupně než stupeň, kdy je systém mimo činnost); toto ustanovení neplatí pro ovládací orgány k individuální obsluze cestujícími ve vozidle. Při schválení se ověřují podmínky, které musí splňovat zařízení pro vytápění a větrání vozidel kategorií M a N.

(3) K vytápění je zakázáno používat přímo horkých potrubí výfukového systému motoru. Tepelné energie výfukových plynů může být využito pouze prostřednictvím výměníku tepla; v prostorech výměníku, v nichž se předává teplo vytápěcímu vzduchu, nesmí být žádné uvolnitelné spoje; tloušťka stěn ocelových trubek nebo plechů předávajících teplo nesmí být menší než 2 mm; je-li použito jiných materiálů, musí mít tyto materiály stejnou odolnost proti korozi a odpovídající nejmenší tloušťku stěn. Je-li pro vytápění použito chladicího vzduchu z kapalinového systému chlazení motoru, musí být ve vedení vytápěcího vzduchu přetlak vůči motorovému prostoru a nesmí v něm být žádné nezajištěné spoje. Vzduch pro vytápění a větrání nesmí obsahovat škodlivé látky a pachy vzniklé provozem vozidla a jeho zařízením a musí být filtrován od hrubých nečistot. Vzduch potřebný ke spalování ve vytápěcích zařízeních (s výjimkou zařízení podle odstavce 4 tohoto paragrafu), nesmí být odebírán z vnitřku vozidla, v němž jsou přepravovány osoby včetně řidiče. Vstupní kanály přívodu vzduchu pro větrání a topení musí být umístěny tak, aby s ohledem na provoz ostatních vozidel byl omezen na nejmenší míru přívod vzduchu znečištěného těmito vozidly. (Ve vzduchu pro větrání a topení nesmí koncentrace CO překročit 300 mg.m^-3).

(4) Vytápěcí zařízení na tuhá paliva jsou povolena jen u nákladních automobilů se skříňovou karosérií a jejich přívěsů a návěsů se skříňovou karosérií určených jako pracoviště nebo ubytovny; tato zařízení a kouřové trubky musí být izolovány nehořlavým materiálem.

(5) Vytápěcí systém musí teplo rozdělovat rovnoměrně po celém prostoru pro cestující za těchto podmínek:

1. a) u všech automobilů, s výjimkou autobusů třídy I, musí vytápěcí systém za jízdy zajišťovat v uzavřeném vytápěném prostoru karosérie (To znamená při uzavřených oknech, ventilačních klapkách apod.) při okolní teplotě -15 °C výslednou teplotu nejméně + 18 °C; u vozidel s největší konstrukční rychlostí vyšší než 80 km.h^-1 musí být tato výsledná teplota zajištěna za jízdy rychlostí odpovídající 80 % nejvyšší konstrukční rychlosti, avšak ne nižší než 80 km.h^-1 a ne vyšší než 140 km.h^-1,
2. b) u autobusů třídy I musí vytápěcí systém za jízdy zajišťovat v uzavřeném vytápěném prostoru karosérie (To znamená při uzavřených oknech, ventilačních klapkách apod.) při okolní teplotě - 15 °C výslednou teplotu nejméně + 14 °C; na schodech se za mrazivého počasí nesmí tvořit námraza,
3. c) povrchová teplota v bezprostředně přístupných místech a výstupech rozváděcích kanálů nesmí překročit + 40 °C. Nejvyšší přípustný vzájemný rozdíl teplot mezi jednotlivými místy k sezení nebo stání je 6 °C; u autobusů a osobních autobusových přívěsů, s výjimkou autobusů třídy I, u nichž se rozdíl nelimituje, je 8 °C. Výsledná teplota v místech hlav může být až o 9 °C nižší, popřípadě až o 3 °C vyšší než v místech chodidel; tato podmínka nemusí být splněna u autobusů třídy I a nevztahuje se na přídavná topení, která mají regulovatelný výstup nebo odklon proudění vzduchu.

(6) Vytápěcí a větrací systém prostoru karosérie musí být

1. a) u osobních automobilů, v prostoru kabiny řidiče nákladních automobilů a silničních tahačů přetlakový a musí zajišťovat při zavřených oknech a dveřích dodávku čerstvého vzduchu nejméně 45 m³.h^-1 na každé místo k sezení za jízdy i při stání vozidla. U vozidel uvedených kategorií s klimatizačním zařízením musí být zajištěna dodávka nejméně 15 m³.h-1 čerstvého vzduchu na každé místo k sezení. Podmínky platí i pro dodatečnou montáž klimatizačního zařízení,
2. b) u autobusů a osobních autobusových přívěsů a návěsů přetlakový a v prostoru pro cestující při zavřených oknech a dveřích musí zajišťovat nejméně dvacetinásobnou výměnu vzduchu za jednu hodinu při stání vozidla (ve vztahu k objemu větraného prostoru) a nejméně 35 m³.h^-1 čerstvého vzduchu u autobusů třídy II a třídy III bez klimatizačního zařízení a nejméně 15 m³.h^-1 čerstvého vzduchu u autobusů třídy II a třídy III s klimatizačním zařízením na každé místo k sezení za jízdy vozidla rychlostí odpovídající 80 % nejvyšší konstrukční rychlosti vozidla. Podmínky platí i pro dodatečnou montáž klimatizačního zařízení.

U autobusů třídy I nemusí být vytápěcí a větrací systém přetlakový.

(7) Pokud je k vytápění vozidla použito nezávislého vytápěcího zařízení, tj. systému, který vyrábí teplo pro vytápění samostatně vlastním palivem, musí (s výjimkou zařízení podle odstavce 4 tohoto paragrafu) splňovat tyto podmínky:

1. a) zařízení musí být jištěno proti přehřátí, např. tepelnou pojistkou,
2. b) spalovací komora a výměník tepla musí být zkoušeny pod dvojnásobným provozním tlakem, nejméně však při přetlaku 50 kPa (zkouška na těsnost),
3. c) u teplovzdušných systémů musí být vyloučeno spolehlivým způsobem pronikání spalin plynů do topného vzduchu,
4. d) ve spalinách nesmí být obsah CO větší než 0,2 objemového procenta, měřeno u výstupu ze zařízení,
5. e) nespálené palivo musí být bezpečně odvedeno ze spalovacího prostoru a při zhasnutí plamene ve spalovací komoře se musí automaticky zastavit dodávka paliva,
6. f) instalace nezávislého vytápěcího zařízení musí být provedena tak, aby při jakýchkoli podmínkách (jízdních i atmosférických), tedy i při stání vozidla, bylo zamezeno pronikání spalin tohoto zařízení do vnitřního prostoru karosérie,
7. g) podléhá pravidelným kontrolám v intervalech a v rozsahu podle předpisu výrobce tohoto zařízení.

(8) Ustanovení odstavců 1, 3, 5 až 7 tohoto paragrafu neplatí pro vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena před 1. 7. 1972; ustanovení odstavce 2 tohoto paragrafu neplatí pro vozidla vyrobená nebo dovezená před 1. 1. 1973.