Vyhláška Ministerstva dopravy o pravidelných technických prohlídkách a měření emisí silničních vozidel

§ 12

Rozsah a způsob provádění měření emisí

(1) Pravidelným měřením emisí vozidla (dále jen „měření emisí“) se rozumí kontrola technického stavu vozidla, motoru a příslušenství ovlivňujícího tvorbu škodlivých emisí ve výfukových plynech vozidla, jejich seřízení, případné odstranění zjištěných závad nebo oprava a následné ověření plnění přípustných limitů škodlivých emisí ve výfukových plynech vozidla.

(2) U vozidel se zážehovými motory bez katalytických systémů nebo s neřízenými katalytickými systémy (dále jen „neřízené katalyzátory“) se provádí

1. a) vizuální kontrola skupin a dílů ovlivňujících tvorbu emisí ve výfukových plynech zaměřená na funkčnost, úplnost a těsnost palivové, zapalovací, sací a výfukové soustavy; ventilový rozvod a jeho stav se kontroluje bez demontáže v rozsahu umožněném jeho konstrukcí a plnicí hrdlo palivové nádrže se kontroluje, jen pokud je požadována zvláštní úprava (např. zúžené hrdlo u motorů s katalyzátorem),
2. b) kontrola seřízení motoru zahřátého na provozní teplotu z hlediska dodržení předepsaných hodnot udaných pro vozidlo výrobcem, zejména úhlu předstihu zážehu, případně u zapalovacího zařízení s kontaktním přerušovačem úhlu sepnutí kontaktů přerušovače, otáček volnoběhu, složení výfukových plynů při volnoběhu, funkci neřízeného katalyzátoru měřením obsahu oxidu uhelnatého a uhlovodíků a porovnání s hodnotami uvedenými výrobcem vozidla nebo výrobcem dodatečně namontovaného katalyzátoru,
3. c) kontrola stejných parametrů jako při volnoběhu při zvýšených otáčkách v rozmezí 2 500 až 2 800 min^-1, pokud výrobce nestanoví jinak,
4. d) kontrola ostatních zařízení určených ke snížení emisí škodlivin (např. recirkulace výfukových plynů, odvětrání motoru) se provádí v rozsahu stanoveném výrobcem vozidla, motoru nebo příslušenství.

(3) U vozidel se zážehovými motory s řízenými katalytickými systémy (dále jen „řízené katalyzátory“) se provádí

1. a) vizuální kontrola v rozsahu jako u vozidel bez katalytických systémů, rozšířená o kontrolu zúženého hrdla palivové nádrže, stavu katalyzátoru, stavu a úplnosti sondy lambda (včetně přívodního kabelu a konektoru) a všech přívodů elektronického směšovacího zařízení a elektronické řídící jednotky,
2. b) kontrola seřízení motoru a funkce katalyzátoru zahřátého na provozní teplotu z hlediska dodržení předepsaných hodnot udaných pro vozidlo výrobcem, zejména otáček při volnoběhu, bodu zážehu, funkce řídicí jednotky včetně sondy lambda pomocí zařízení předepsaného výrobcem, složení výfukových plynů při volnoběhu a při zvýšených otáčkách v rozmezí 2 500 až 2 800 min^-1, pokud výrobce nestanoví jinak, a hodnoty součinitele lambda,
3. c) kontrola ostatních zařízení určených ke snížení emisí škodlivin (např. recirkulace výfukových plynů, odvětrání motoru) se provádí v rozsahu stanoveném výrobcem vozidla, motoru nebo příslušenství.

(4) U vozidel se vznětovými motory se provádí

1. a) vizuální kontrola skupin a dílů ovlivňujících tvorbu emisí ve výfukových plynech zaměřená zejména na neporušenost zajištění proti neoprávněné manipulaci u vstřikovacího zařízení, těsnosti palivového potrubí a jeho spojů, těsnosti proti unikání mazacího oleje, stavu a upevnění sací soustavy a neporušenosti a těsnosti výfukové soustavy; v případě, že je rozvodový mechanismus poháněn rozvodovým řemenem, provádí se kontrola jeho stavu a napnutí,
2. b) kontrola seřízení motoru zahřátého na provozní teplotu z hlediska dodržení hodnot udaných výrobcem vozidla, zejména volnoběžných otáček motoru, pravidelnosti chodu motoru při volnoběžných otáčkách, přeběhových otáček (kontrola regulátoru vstřikovacího čerpadla), stanovení dovolené hodnoty kouřivosti a kontrola kouřivosti metodou volné akcelerace.

(5) Před měřením emisí se kontrolují doklady vozidla¹) a doklad o měření emisí. Ověřují se identifikační údaje vozidla a motoru, homologační štítky vozidla, správnost údajů uvedených v dokladu o měření emisí a stanoví se dovolená hodnota kouřivosti, pokud není předepsána výrobcem. Nesoulad evidenčních údajů v dokladech vozidla se skutečným stavem se zaznamená do protokolu o měření emisí.

(6) Měření emisí se provádí při použití schválených přístrojů a zařízení metrologicky zajištěných,³) uvedených v příloze č. 8 této vyhlášky na základě vyhodnocení naměřených výsledků (hodnot), posouzení a hodnocení technického stavu motoru a jeho příslušenství podle výsledku měření a při dodržení postupů stanovených výrobcem vozidla, motoru a jeho příslušenství.

(7) Při měření emisí může být přítomen řidič vozidla za předpokladu, že jsou dodrženy všechny bezpečnostní předpisy.

§ 13

Hodnocení technického stavu motoru z hlediska měření emisí

(1) U vozidel se zážehovými motory musí být ústrojí a díly, které mají vliv na tvorbu emisí, úplné, nepoškozené a funkční a nesmí vykazovat zjevné vady. Naměřené parametry seřízení motoru musí odpovídat hodnotám uvedeným výrobcem vozidla, motoru nebo příslušenství. Koncentrace oxidu uhelnatého a nespálených uhlovodíků ve výfukových plynech nesmí překročit hodnoty stanovené v příloze č. 9 této vyhlášky.

(2) Vozidlo se zážehovým motorem, na jehož částech ovlivňujících tvorbu emisí nebyly zjištěny závady v technickém stavu ani ve funkci a motor nepřekračuje stanovené limity emisí výfukových plynů, je technicky způsobilé pro další provoz.

(3) Vozidlo se zážehovým motorem, na jehož ústrojích a dílech motoru ovlivňujících tvorbu emisí byla zjištěna neúplnost, nadměrné poškození, opotřebení nebo závady ve funkci, jakož i nemožnost dosažení hodnot základního seřízení motoru stanoveného pro dané vozidlo a motor překračuje stanovené limity emisí výfukových plynů, je technicky nezpůsobilé pro další provoz.

(4) U vozidel se vznětovými motory nesmí být u vstřikovacího zařízení porušeno zajištění proti neoprávněné manipulaci, poškozena sací a výfuková soustava, zjištěny závady a netěsnosti palivové a mazací soustavy, volnoběžné a přeběhové otáčky musí být v rozmezí udávaném výrobcem a naměřené hodnoty kouřivosti metodou volné akcelerace nesmí převýšit hodnoty korigovaného součinitele absorbce stanoveného pro vozidlo při jeho homologaci nebo uvedené v příloze č. 9 této vyhlášky.

(5) Vozidlo se vznětovým motorem, na jehož skupinách a dílech ovlivňujících tvorbu emisí, sací a výfukové soustavě a zejména u vstřikovacího zařízení nebyly zjištěny závady v technickém stavu ani ve funkci a vozidlo nepřevyšuje povolenou hodnotu kouřivosti, je technicky způsobilé pro další provoz.

(6) Vozidlo se vznětovým motorem, jehož zajištění vstřikovacího zařízení proti neoprávněné manipulaci je porušeno nebo jehož sací a výfuková soustava je poškozena nebo volnoběžné, případně přeběhové otáčky nejsou v rozmezí udávaném výrobcem nebo byla zjištěna netěsnost palivové nebo mazací soustavy nebo naměřené hodnoty kouřivosti metodou volné akcelerace převýšily dovolené hodnoty, je technicky nezpůsobilé pro další provoz.¹)

(7) Vozidla přestavěná na pohon zkapalněným ropným plynem (LPG) nebo stlačeným zemním plynem (CNG) musí splňovat limity emisí stanovené výrobcem pro původní palivo.

(8) Výsledky měření emisí, vyhodnocení technického stavu motoru a jeho příslušenství a závěry o způsobilosti vozidla pro další provoz se evidují v informačním systému měření emisí v rozsahu dat stanovených v příloze č. 16 této vyhlášky.

§ 14

Vyznačování měření emisí

(1) Výsledek měření emisí a jeho hodnocení se vyznačuje zápisem do osvědčení o měření emisí a umístěním příslušně vyznačené (perforované) kontrolní nálepky na zadní tabulku státní poznávací značky.¹) Osvědčení o měření emisí je přílohou technického průkazu vozidla a obsahuje

1. a) identifikační údaje o vozidle a motoru vozidla,
2. b) předepsané limity emisí, hodnoty základního seřízení a kontroly, včetně tolerancí,
3. c) výsledek měření a termín příštího měření emisí.

Provedení osvědčení o měření emisí je uvedeno v příloze č. 10 této vyhlášky. Osvědčení se vystavuje pro každé vozidlo při prvním měření emisí a držitel vozidla jej předkládá při každém dalším měření emisí. Provedení kontrolní nálepky, postup při vyznačování měření emisí, evidování kontrolních nálepek a manipulaci s nimi jsou stanoveny v příloze č. 3 této vyhlášky.

(2) Je-li vozidlo hodnoceno jako technicky způsobilé pro další provoz, provede se zápis do osvědčení o měření emisí s uvedením termínu příštího měření emisí a na zadní tabulku státní poznávací značky se umístí kontrolní nálepka s vyznačením měsíce a roku příštího měření emisí.

(3) Je-li vozidlo hodnoceno jako technicky nezpůsobilé pro další provoz, považuje se za vozidlo, na jehož ústrojí byla zjištěna nebezpečná závada druhu C podle § 3 odst. 1 písm. d). Do osvědčení o měření emisí se neprovádí žádný zápis a ani se nevyznačuje termín příštího měření emisí umístěním kontrolní nálepky na zadní tabulce státní poznávací značky. Původní kontrolní nálepka se ze zadní tabulky státní poznávací značky odstraní.

(4) Dopravní inspektorát Policie České republiky při prvním zaevidování vozidla nebo při přidělení nové státní poznávací značky nebo na žádost držitele vozidla, u něhož ještě neuplynula lhůta pro první měření emisí a při zaevidování vozidla nebylo vyznačeno, vyznačuje příští měření emisí umístěním kontrolní nálepky na zadní tabulku státní poznávací značky podle lhůt stanovených pro měření emisí jednotlivých druhů vozidel.

(5) Kontrolní nálepka vyznačující termín příštího měření emisí a zápis v osvědčení o měření emisí podle odstavců 2 a 3 jsou pro kontrolní orgány dokladem o provedeném měření emisí.

§ 15

Doklad o měření emisí

(1) Dokladem o technickém stavu vozidla, motoru a jeho příslušenství při měření emisí je protokol o měření emisí vozidla.

(2) Protokol o měření emisí obsahuje

1. a) název, sídlo a číslo stanice měření emisí,
2. b) jméno, příjmení a místo pobytu držitele vozidla,
3. c) značku, typ, druh a kategorii vozidla,
4. d) státní poznávací značku, číslo motoru, rok výroby, druh a typ katalyzátoru a stav počítače ujeté vzdálenosti,
5. e) předepsané hodnoty kontrolovaných veličin,
6. f) naměřené hodnoty kontrolovaných veličin,
7. g) závěr o způsobilosti nebo nezpůsobilosti vozidla k dalšímu provozu,
8. h) záznam o vyznačení měření emisí umístěním kontrolní nálepky na zadní tabulku státní poznávací značky,
9. i) termín příštího měření emisí,
10. j) datum provedení měření emisí,
11. k) jméno pracovníka, který měření emisí provedl,
12. l) razítko a podpis vedoucího stanice měření emisí.

(3) Provedení protokolu o měření emisí je uvedeno v příloze č. 11 této vyhlášky.

§ 16

Náležitosti žádosti o udělení oprávnění k měření emisí, podklady pro udělení tohoto oprávnění a pro zahájení činnosti stanice měření emisí

(1) Stanice měření emisí může být zřízena

1. a) ve značkové nebo smluvní opravně výrobce vozidel nebo příslušenství souvisejícího s tvorbou emisí (dále jen „smluvní opravna“); pro měření emisí musí mít smluvní opravna vybavení a technické podklady předepsané výrobcem pro seřizování a opravu. Seřizování a opravy zážehových motorů s řízenými katalyzátory a vznětových motorů může stanice měření emisí provádět jen u vozidel, s jejichž výrobcem má uzavřenu příslušnou smlouvu; pro měření emisí traktorů se smlouva s výrobcem traktorů nevyžaduje,
2. b) při stanici technické kontroly pouze pro měření emisí zážehových motorů bez řízených katalyzátorů; k tomu musí mít potřebné technické podklady pro měření emisí předepsané výrobcem vozidla. V této stanici měření emisí se neprovádějí opravy motoru a jeho příslušenství.

(2) Žadatel o zřízení stanice měření emisí požádá okresní úřad, v jehož územním obvodu bude stanice měření emisí vykonávat svoji činnost, o udělení oprávnění k měření emisí. V žádosti uvede

1. a) název a sídlo žadatele o zřízení stanice měření emisí,
2. b) příjmení a jméno, funkci, místo pobytu a telefonní číslo pracovníka odpovědného za zřízení stanice měření emisí,
3. c) pro které značky a typy vozidel žádá o udělení oprávnění k měření emisí, které opravy a seřízení je schopen provádět jako smluvní opravna, a přiloží kopii smlouvy s výrobcem vozidla nebo příslušenství souvisejícího s tvorbou emisí,
4. d) popis objektu, včetně půdorysného náčrtku příjezdové komunikace a parkoviště,
5. e) úplný seznam technologického vybavení stanice měření emisí,
6. f) termín předpokládaného zahájení provozu,
7. g) komplexní stanovisko příslušného obecního (městského) úřadu, v jehož územním obvodu má být stanice měření emisí zřízena, k záměru především z hledisek vhodnosti umístění, souladu s územním plánem, jiného veřejného zájmu a ochrany životního prostředí,
8. h) stanovisko příslušného stavebního úřadu k záměru,
9. i) vyjádření hygienické služby.

(3) Stavbu nebo změnu stavby pro její užívání k měření emisí může žadatel o zřízení stanice měření emisí provádět jen na základě stavebního povolení vydaného podle zvláštního předpisu.⁴) O zřízení stanice měření emisí rozhoduje okresní úřad na základě žádosti podle odstavce 2; v rozhodnutí o udělení oprávnění k měření emisí určí podmínky a termín pro zahájení činnosti stanice měření emisí. Kopii rozhodnutí zašle ministerstvu.

(4) Po ukončení výstavby stanice měření emisí zabezpečí její zřizovatel závěrečnou expertizu vypracovanou právnickou osobou určenou ministerstvem, kalibraci nebo ověření měřidel³) a vyškolení pracovníků oprávněných měřit emise. Protokoly o odborné expertize, výsledku metrologické kontroly a kontroly technologického zařízení spolu s kopiemi osvědčení o odborné způsobilosti pracovníků oprávněných měřit emise předloží žadatel okresnímu úřadu jako doklad o splnění podmínek k zahájení činnosti stanice měření emisí ve lhůtě stanovené v rozhodnutí o udělení oprávnění měřit emise. V případě stavby nebo změny stavby pro její užívání k měření emisí předloží zároveň kopii kolaudačního rozhodnutí. Při splnění všech uvedených podmínek dá okresní úřad souhlas k zahájení činnosti stanice měření emisí.

(5) Při zahájení provozu musí být stanice měření emisí označena jednotným způsobem stanoveným v příloze č. 12 této vyhlášky.

(6) Ministerstvo k zabezpečení výkonu státního odborného dozoru nad stanicí měření emisí nebo okresní úřad k zabezpečení výkonu státní kontroly podle zvláštního předpisu⁵) mohou vyžádat od odborného ústavu vypracování posudku nebo provedení odborné expertizy podle zvláštního předpisu.⁶) Posudek nebo expertiza se zaměřuje

1. a) na plnění a dodržování podmínek a povinností při měření emisí,
2. b) na dodržování stanoveného rozsahu měření emisí,
3. c) na ověření odborné způsobilosti a oprávnění osob k měření emisí,
4. d) na dodržování podmínek technického vybavení a uspořádání stanice měření emisí,
5. e) na dodržování systému řízení jakosti měření emisí.

(7) Řádné a kvalitní měření emisí se zabezpečuje prostřednictvím systému řízení jakosti měření emisí podle zásad stanovených v příloze č. 18 této vyhlášky.

§ 17

Rozsah odborných znalostí pracovníků oprávněných měřit emise

(1) Pracovník oprávněný měřit emise musí být vyučený v oboru autoopravárenství s odbornou praxí nejméně šest let nebo mít úplné střední odborné nebo vysokoškolské vzdělání strojního směru a odbornou praxi v oboru autoopravárenství nejméně tři roky.

(2) Pracovník stanice měření emisí splňující kvalifikační předpoklady může měřit emise až po absolvování stanoveného školení v základním kursu, úspěšném ověření jeho znalostí a dovedností a udělení osvědčení o odborné způsobilosti k měření emisí.

(3) Cílem základního kursu je seznámit

1. a) s organizací měření emisí, sítě stanic měření emisí a rámcově se systémem řízení této sítě,
2. b) se společenským významem činnosti pracovníka oprávněného měřit emise a s právními a ekonomickými důsledky závěrů z jeho činnosti,
3. c) se zásadami schvalování vozidel a motorů z hlediska škodlivých emisí,
4. d) s vlivem změn technického stavu motoru a jeho příslušenství na životní prostředí a ekonomiku provozu,
5. e) s konstrukcí a funkcí diagnostických zařízení s cílem naučit tato zařízení používat pro ověřování funkce a zjišťování technického stavu ústrojí vozidla, motoru a jeho příslušenství,
6. f) s praktickým výkonem měření emisí a se správným hodnocením zjišťovaného technického stavu motoru a jeho příslušenství,
7. g) s organizací metrologie v České republice a v síti stanic měření emisí s cílem naučit činnostem, které jsou nutné pro zajištění metrologického pořádku v stanici měření emisí,
8. h) s vedením agendy spojené s činností stanice měření emisí.

(4) Školení v základním kursu je zpravidla jednodenní, provádí se samostatně pro měření emisí vozidel poháněných zážehovými motory a vozidel poháněných vznětovými motory. Kursy organizuje a provádí právnická osoba pověřená ministerstvem.

§ 18

Ověřování znalostí pracovníků oprávněných měřit emise

(1) Na závěr základního kursu prokazují jeho účastníci odbornou způsobilost závěrečnou zkouškou z teoretických i praktických znalostí a dovedností před zkušební komisí jmenovanou ministerstvem. Odbornou způsobilostí se rozumí soubor odborných znalostí a dovedností vztahujících se k měření emisí, kontrole, seřízení a hodnocení technického stavu motoru a jeho příslušenství, metrologickému zabezpečení a vedení agendy ve stanici měření emisí, jakož i schopnost jejich uplatnění při měření emisí.

(2) Odborná způsobilost se prokazuje

1. a) vysvědčením o státní nebo maturitní zkoušce nebo výučním listem a dokladem o praxi z daného oboru podle § 17 odst.1,
2. b) závěrečným testem sestaveným z otázek odpovídajících cíli školení podle § 17 odst. 3.

Otázky písemného testu sestavuje ministerstvo.

(3) Podmínky a postupy hodnocení testu, vyhotovení zkušebního protokolu a opakování zkoušky jsou obdobné podmínkám a postupům podle § 9 odst. 5 až 9.

§ 19

Osvědčení o odborné způsobilosti k měření emisí

(1) Absolventu základního kursu, který při závěrečné zkoušce prospěl, vydá ministerstvo osvědčení o odborné způsobilosti k měření emisí, jehož provedení je uvedeno v příloze č. 13 této vyhlášky. V osvědčení se vyznačí omezení doby jeho platnosti na dobu určitou, a to nejméně na dva roky ode dne vykonání závěrečné zkoušky. Dobu platnosti osvědčení určuje zkušební komise hlasováním podle průběžného hodnocení a konečného výsledku závěrečné zkoušky absolventa kursu.

(2) Podmínky a postupy pro prodloužení platnosti osvědčení, doškolovací kursy a mimořádné doškolovací kursy jsou obdobné podmínkám a postupům podle § 10 odst. 2 až 4.

§ 20

Technické vybavení a uspořádání stanice měření emisí

(1) Stanice měření emisí se dělí podle značek a typů vozidel a podle druhů motorů na tyto typy:

1. a) stanice měření emisí pro vozidla poháněná zážehovými motory,
2. b) stanice měření emisí pro vozidla poháněná zážehovými motory a motory upravenými na pohon zkapalněným ropným plynem (LPG) nebo stlačeným zemním plynem (CNG),
3. c) stanice měření emisí pro vozidla poháněná vznětovými motory.

(2) Stanice měření emisí musí mít pro své provozování (činnost) prostory splňující podmínky pro měření emisí, dostatečné manipulační prostory odpovídající příslušným předpisům a vycházející z doporučených technických norem,⁷) zařízení na odsávání výfukových plynů, větrání a vytápění, splňující hygienické požadavky.

(3) Stanice měření emisí pro vozidla poháněná zážehovými motory je vybavena nejméně těmito přístroji a zařízeními:

1. a) přístroj na měření otáček motoru,
2. b) přístroj na měření teploty oleje v motoru,
3. c) přístroj na měření úhlu sepnutí kontaktů přerušovače,
4. d) přístroj na měření předstihu zážehu,
5. e) přístroj na měření limitů škodlivin emisí ve výfukových plynech,
6. f) speciální zařízení na kontrolu seřízení motoru a funkce řízeného katalyzátoru a jeho příslušenství předepsané výrobcem vozidla nebo motoru,
7. g) přístroje na zjišťování přítomnosti plynu u stanice měření emisí podle odstavce 1 písm. b).

(4) Stanice měření emisí pro vozidla poháněná vznětovými motory je vybavena nejméně těmito přístroji a zařízeními:

1. a) opacimetr pro stanovení součinitele absorbce světla ve výfukových plynech,
2. b) přístroj pro bezdemontážní kontrolu úhlu dynamického předvstřiku a přípravky pro nastavení statického předvstřiku.

(5) Přístroje a zařízení určené pro stanice měření emisí schvaluje ministerstvo.

§ 21

(1) Technická prohlídka a měření emisí traktoru a jeho přípojného vozidla se provádí v rozsahu a způsobem stanoveným kontrolními úkony pro zjišťování a hodnocení technického stavu traktoru a jeho přípojného vozidla při technické prohlídce a měření emisí, uvedenými v příloze č. 14 této vyhlášky.

(2) Při zřizování stanice technické kontroly a stanice měření emisí pro traktory a jejich přípojná vozidla, hodnocení technického stavu, vyznačování technické prohlídky a měření emisí, vydávání dokladů o technickém stavu a měření emisí traktoru a jeho přípojného vozidla, při stanovení rozsahu a ověřování odborných znalostí a výuce kontrolních techniků a při udělování osvědčení o odborné způsobilosti k provádění technických prohlídek a měření emisí se postupuje podle § 6 až 10 a § 16 až 19.

(3) Stanice technické kontroly a stanice měření emisí pro traktory a jejich přípojná vozidla může být mobilní s určením pro provádění technických prohlídek společně s měřením emisí v místě soustředění traktorů a jejich přípojných vozidel, určeném okresním úřadem.

(4) Stanice technické kontroly pro traktory a jejich přípojná vozidla je vybavena nejméně těmito schválenými přístroji a zařízeními:

1. a) decelerometr,
2. b) kontrolní tlakoměr (třída přesnosti 2,5) s koncovkou na spojkovou hlavici,
3. c) zařízení pro kontrolu zásuvky přívěsu,
4. d) personální počítač o předepsané konfiguraci.

(5) Stanice měření emisí pro traktory je vybavena nejméně těmito schválenými přístroji a zařízeními:

1. a) opacimetr pro stanovení absorbce světla ve výfukových plynech,
2. b) přístroj pro bezdemontážní kontrolu úhlu dynamického předvstřiku a přípravky pro nastavení statického předvstřiku.

(6) Technická prohlídka traktoru a jeho přípojného vozidla se provádí na vhodném místě mimo linku stanice technické kontroly. Pro jízdní zkoušku účinku brzd traktoru a jeho přípojného vozidla musí být dostatečně dlouhá a široká silnice (prostranství), na které se traktor nebo traktor s přípojným vozidlem může bezpečně otočit. Vozovka zkušebního úseku (prostranství) musí mít rovný, čistý a neklouzavý asfaltový, asfaltobetonový nebo cementobetonový povrch bez výmolů nebo jiného povrchového poškození.

(7) Podle odstavců 1 až 5 se na vhodném místě mimo linku stanice technické kontroly provádí i technická prohlídka a měření emisí motorového zimního pásového vozidla (sněžný skútr, sněžná rolba). Pro jízdní zkoušku tohoto vozidla musí být dostatečně velké prostranství s rovným a souvislou vrstvou sněhu pokrytým povrchem.

§ 22

(1) Technická prohlídka a měření emisí jsou zajišťovány formou kontrol za využití měřících zařízení (dále jen „měřidlo“). Z výsledku měření jsou vyvozovány závěry o způsobilosti vozidla k dalšímu provozu, a proto je nezbytné zajišťovat jednotnost a správnost měřidel a měření.³)

(2) Měřidla používaná k technickým prohlídkám a měření emisí musí splňovat požadavky stanovené zvláštním předpisem.³) Technologii kalibrace, včetně specifikace etalonů a způsobu přenosu hodnot veličin z etalonu na pracovní měřidla, stanoví metrologické metodiky doporučené ministerstvem a schválené Úřadem pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví. Metrologickou návaznost měřidel a metrologické zajištění v síti stanic technické kontroly a stanic měření emisí zabezpečuje právnická osoba pověřená ministerstvem.

(3) Provozovatel stanice technické kontroly a stanice měření emisí zabezpečuje řádnou údržbu, opravy i případnou obnovu měřidel, vedení metrologické evidence o měřidlech stanice technické kontroly a stanice měření emisí a odpovídá za jednotnost a správnost prováděných měření. Stanice technické kontroly a stanice měření emisí nesmí používat měřidlo s poruchou, které může ovlivnit správnost měření, a měřidlo, které nebylo metrologicky navázáno.

(4) Vedoucí stanice technické kontroly odpovídá za dodržování metrologického řádu ve stanici technické kontroly uvedeného v příloze č. 17 této vyhlášky a vedoucí stanice měření emisí odpovídá za dodržování metrologického pořádku ve stanici měření emisí.³)

(5) Kontrolní technik nebo pracovník oprávněný měřit emise odpovídá za správnost obsluhy měřidel, za dodržování podmínek a postupu měření, za správné vyhodnocení měření, za údržbu a řádný technický stav měřidla a za vedení předepsané evidence měřidel (provozní deník měřidla).