Platné znění

Nález Ústavního soudu České republiky ze dne 28. února 1996 ve věci návrhu na zrušení zákona č. 34/1995 Sb., kterým se doplňuje zákon č. 76/1959 Sb., o některých služebních poměrech vojáků, ve znění pozdějších předpisů, a ve věci návrhu na zrušení zákona č. 33/1995 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon České národní rady č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 100/1970 Sb., o služebním poměru příslušníků Sboru národní bezpečnosti, ve znění pozdějších předpisů

vyhlášené znění

ČÁST Ib) / Ib/1

Ib/1 Ib/1

Dne 3. dubna 1995 podala skupina 41 poslanců Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky návrh na zrušení zákona č. 33/1995 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 186/1992 Sb. a zákon č. 100/1970 Sb., oba ve znění pozdějších předpisů.

Podle navrhovatelů je napadený zákon v rozporu s čl. 1 Ústavy a čl. 1, čl. 3, čl. 4 odst. 3, čl. 28 a čl. 41 odst. 1 Listiny.

Skupina poslanců proto navrhuje, aby Ústavní soud s účinností od 1. dubna 1995 zrušil zákon č. 33/1995 Sb. Poslanci zároveň vyslovili souhlas, aby je v řízení před Ústavním soudem zastupoval poslanec JUDr. J. Ortman.

Návrh skupiny poslanců na zrušení zákona č. 33/1995 Sb. vychází z analýzy zákona a je odůvodněn takto: „Příspěvek za službu je právním nárokem policisty, jehož služební poměr skončil bez jeho zavinění jeho uvolněním nebo propuštěním ze zdravotních, služebních nebo organizačních důvodů. V příspěvku se promítají spravedlivá odměna za vykonanou práci, mimořádně ztížené pracovní podmínky a zákonem stanovená osobní omezení ve srovnání s občanskými zaměstnanci. Jeho podstatou je přiměřená a částečná náhrada za ucházející služební příjem a náleží všem policistům, kteří splnili obecně stanovené zákonné podmínky.“

Příspěvek za službu byl a je ve všech zákonech, které jej upravují, koncipován jako nepromlčitelný nárok. Promlčení podléhají pouze nároky na jednotlivá plnění z něho vyplývající.

Podle čl. 28 Listiny mají občané právo na spravedlivou odměnu za práci, jejíž meze mohou být stanoveny jen zákonem (čl. 41 odst. 1 Listiny), přičemž jakékoliv omezení musí platit stejně pro všechny případy, které splňují stanovené podmínky (čl. 4 odst. 3 Listiny). Při stanovení těchto podmínek se musí respektovat zásada rovnosti v právech a zákaz diskriminace kteréhokoliv jednotlivce nebo skupiny osob z důvodu jejich „jiného postavení“ (čl. 1 a čl. 3 odst. 1 Listiny).

Ústavní soud v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 37/93 s odvoláním na nález ÚS ČSFR sp. zn. Pl. ÚS 22/92 při výkladu ústavní zásady rovnosti občanů před zákonem vyslovil právní názor, že „je věcí státu, aby rozhodl, že určité skupině poskytne méně výhod než jiné, avšak musí prokázat, že tak činí ve veřejném zájmu a pro veřejné blaho“. Tato skutečnost však prokázána nebyla.

Zákon č. 33/1995 Sb. má zpětnou účinnost, neboť počínaje 1. dubnem 1995 odnímá určité skupině občanů České republiky na základě zákona nabyté právo na příspěvek za službu. Podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 16/93 platí v ústavním pořádku České republiky všeobecný zákaz retroaktivity, odvozený ze zásad právního státu, k jehož definičním znakům patří též princip právní jistoty a ochrany důvěry občanů v právo.

V případě zrušení už uskutečněného zápočtu trvání služebního poměru určité skupiny osob pro přiznání nepromlčitelného příspěvku za službu a odnětí tohoto nároku na příspěvek už realizovaného je důsledkem pravé retroaktivity zákona č. 33/1995 Sb., neboť reglementuje jak samotný vznik právního vztahu, tak nároky z něho vzešlé (Pl. ÚS 3/94).

Ustanovením čl. II zákona č. 33/1995 Sb. byla provedena novelizace zákona č. 100/1970 Sb., a to upravením nároků na příspěvek za službu ve FBIS. Na služební poměr příslušníků FBIS se podle § 35 odst. 2 zákona č. 244/1991 Sb. přiměřeně vztahoval zákon č. 100/1970 Sb. Zákon č. 244/1991 Sb. však byl s účinností od 31. prosince 1992 zrušen zákonem č. 543/1992 Sb., takže i pro tento orgán a jeho příslušníky pozbyl zákon č. 100/1970 Sb. platnosti.

Úprava právního poměru bývalých příslušníků zrušeného orgánu je v rozporu se zásadami právního státu podle čl. 1 Ústavy, které nepřipouštějí stanovit retroaktivitu právních norem a provádět změny a doplnění neplatného zákona.

Zákon č. 33/1995 Sb. byl usnesen z podnětu skupiny poslanců a vláda České republiky svým usnesením č. 730 ze dne 21. prosince 1994 vyslovila nesouhlas se zněním poslaneckého návrhu zákona.

Zákon č. 33/1995 Sb. se zpětnou účinností ruší zákonným způsobem nabytá práva, proto je třeba jej zrušit s účinností od 1. dubna 1995.

Ib/2 Ib/2

Podle ustanovení § 42 odst. 3 a § 69 zákona č. 182/1993 Sb. zaslal Ústavní soud uvedený návrh k vyjádření Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky. Její předseda PhDr. Milan Uhde potvrdil stanovisko Poslanecké sněmovny vyjádřené hlasováním o návrhu zákona č. 33/1995 Sb. a zdůvodnil je následující argumentací: „Důvodová zpráva k tomuto zákonu se odvolává na § 2 odst. 2 zákona č. 198/1993 Sb., o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu, podle něhož byla Komunistická strana Československa zločinnou organizací obdobně jako další organizace založené na její ideologii, které ve své činnosti směřovaly k potlačování lidských práv a demokratického systému. Touto další organizací byla podle důvodové zprávy nepochybně i tajná služba komunistického režimu. Z tohoto důvodu bylo navrženo, aby doba služby ve vybraných složkách a funkcích nebyla nadále započítávána pro účely přiznání a stanovení příspěvku za službu.“ K namítané retroaktivitě zákona předseda Poslanecké sněmovny uvádí, že citovaný zákon vychází důsledně z principu, že právní vztahy hmotného i procesního práva, které vznikly za platnosti práva starého, se spravují zásadně tímto právem, a to až do doby účinnosti práva nového; po jeho účinnosti se však řídí právem novým. Citovaný zákon nezahrnuje a neupravuje též vznik právních vztahů a nároky z nich vzniklé před jeho účinností, nýbrž pouze stanoví do budoucnosti podmínky pro jejich přiznání a vyplácení. Z uvedeného vyplývá, že citovaný zákon nemá retroaktivní účinky, totiž nepopírá, resp. nezrušuje platnost předchozích právních vztahů ani nestanoví povinnost vracet již vyplacené příspěvky. V této souvislosti se předseda Poslanecké sněmovny odvolává na nález Ústavního soudu č. 164/1994 Sb. Uvádí, že zákon byl schválen potřebnou většinou poslanců dne 8. února 1995, podepsán příslušnými ústavními činiteli a řádně vyhlášen.

Ústavní soud si dále vyžádal vyjádření ústředních orgánů, kterých se aplikace zákona dotkla - BIS, Ministerstva práce a sociálních věcí, Ministerstva obrany, Ministerstva vnitra a Ministerstva spravedlnosti - a požádal je o charakterizování činností, které vykonávali úředníci v dotčených funkcích.

  1. A) Bezpečnostní informační služba

    Z vyjádření prozatímního ředitele BIS Ústavní soud zjistil, že po listopadu 1989 došlo v několika fázích k zásadním organizačním změnám Federálního ministerstva vnitra (dále jen „FMV“).

    Kontrarozvědné úkoly státu postupně plnili příslušníci Úřadu na ochranu ústavy a demokracie, později příslušníci FBIS. Oba tyto úřady byly organizačními útvary FMV, jejichž příslušníci byli ve služebním poměru příslušníků SNB podle zákona č. 100/1970 Sb. Zákonem č. 527/1992 Sb. byla zřízena BIS, která se stala právním nástupcem FBIS, nikoliv FMV nebo SNB. Stejným zákonem byl pro příslušníky BIS upraven i jejich služební poměr. V tomto zákoně spojil zákonodárce nárok na příspěvek za službu příslušníků BIS pouze s dobou trvání služebního poměru příslušníků SNB zařazených v Úřadu FMV na ochranu ústavy a demokracie či ve FBIS nebo s dobou trvání služebního poměru příslušníka FBIS. Poslední úprava je pak obsažena v nyní platném zákoně č. 154/1994 Sb., o Bezpečnostní informační službě České republiky.

    Z uvedeného je zřejmé, že napadený zákon č. 33/1995 Sb. se dotýká pouze těch příslušníků bývalé FBIS, kteří se nestali alespoň příslušníky BIS a kterým byl současně podle zákona č. 100/1970 Sb. přiznán příspěvek za službu. Po schválení zákona č. 33/1995 Sb. BIS provedla vyhodnocení jeho možných dopadů na bývalé příslušníky FBIS, kterým je příspěvek za službu vyplácen. Na zákadě tohoto zákona byl příspěvek za službu pozastaven pouze třem příslušníkům bývalé FBIS. K provedení zákona č. 33/1995 Sb. vydal prozatímní ředitel BIS rozkaz, kterým blíže konkretizoval osobní rozsah funkcí uvedených v § 134 odst. 3 písm. a) a d) zákona č. 100/1970 Sb. Tento rozkaz podle sdělení prozatímního ředitele BIS důsledně sleduje výklad jediného kompetentního orgánu v této věci - Ministerstva vnitra.

  1. B) Ministerstvo práce a sociálních věcí

    Z vyjádření Ministerstva práce a sociálních věcí bylo zjištěno, že předpisy pro odměňování policistů vydané do nabytí účinnosti nařízení vlády č. 79/1994 Sb. měly resortní působnost, vydávalo je bývalé FMV a Ministerstvo práce a sociálních věcí je nemá i vzhledem ke stupni jejich utajení k dispozici. Totéž platí o pracovních charakteristikách příslušných kategorií osob. Vyšší náročnost činností vykonávaných policisty byla a také podle platných předpisů je oceňována přímo v platu (příplatky, zvýšený platový tarif). Příspěvek za službu nebyl součástí služebního příjmu a není ani součástí platu podle platných předpisů. Nemá přímou vazbu na vykonávanou činnost a poskytuje se až v souvislosti se skončením služebního poměru. Jde o zvláštní kategorii peněžního příjmu, její poskytování je zdůvodněno převážně sociálními aspekty (obtížné vyhledávání nového zaměstnání v civilních sektorech při skončení služebního poměru, ztráta odbornosti získané pro služební účely).

  1. C) Ministerstvo obrany

    Ve vyjádření Ministerstva obrany se uvádí, že provedenou revizí spisových a archivních fondů Ministerstva obrany nebyly nalezeny interní předpisy, které by obsahovaly pracovní charakteristiky jednotlivých skupin vojáků z povolání, u nichž zákon č. 33/1995 Sb. vylučuje zápočet doby služby do doby konání služby rozhodné pro nárok na příspěvek za službu a jeho výši. K jednotlivým ustanovením zákona pak uvádí:

    1. – bývalá vojenská kontrarozvědka („VKR“) byla v letech 1951 až 1990 podřízena Ministerstvu vnitra a zařazena do jeho struktury jako III. správa SNB. Personálně byla složena z vojáků z povolání, kteří byli povoláni k plnění úkolů SNB při ochraně bojeschopnosti ozbrojených sil. V rámci VKR nepůsobily jen součásti (útvary), do jejichž náplně činnosti náleželo organizování a provádění kontrarozvědné činnosti, ale též útvary, které se na plnění úkolů kontrarozvědné ochrany přímo nepodílely (např. výkon administrativní a finanční služby, materiálně technické zásobování).

    Ustanovení § 153 odst. 2 písm. b) zákona č. 186/1992 Sb., o služebních poměrech příslušníků Policie ČR, ve znění zákona č. 33/1995 Sb., se plošně vztahuje na všechny vojáky z povolání, kteří sloužili v ozbrojených silách se zařazením ve VKR. Nerozlišujeme mezi vojáky z povolání zařazenými ve VKR podle jejich funkcí a povahy činnosti vykonávané v útvarech VKR.

    Z hlediska právních následků ustanovení § 153 odst. 2 písm. b) zákona č. 186/1992 Sb. stejným způsobem dopadá i na vojáky z povolání zařazené ve VKR ve funkcích týlového a administrativního charakteru, zejména na úseku logistického, finančního, personálního, analytického a administrativního zabezpečení, které nebyly spojeny s výkonem kontrarozvědné činnosti. Nezohledňuje rovněž případy, kdy voják byl na pracovišti nebo ve funkci s kontrarozvědným zaměřením formálně zařazen, avšak z důvodu vyslání ke studiu na příslušnou školu kontrarozvědnou činnost fakticky nevykonával.

    1. – Příslušníci vojenské rozvědky, podle dikce § 153 odst. 2 písm. c) zákona č. 186/1992 Sb. „... se zařazením v útvaru rozvědky Československé lidové armády...", který fakticky v organizační struktuře bývalé ČSLA nikdy nebyl zřízen. Lze dovodit, že zákonodárce měl na mysli zpravodajskou správu Generálního štábu ČSLA, která průzkum prováděla. Ústavnímu soudu byly zaslány vnitřní předpisy, které stanoví některé povinnosti příslušníků tohoto orgánu.
    2. – Příslušníci Hlavní politické správy ČSLA. Ustanovení § 153 odst. 2 písm. g) zákona užívá pro vymezení funkcí a činností nepřesné označení. Požadované charakteristiky nelze Ústavnímu soudu poskytnout, neboť Hlavní politická správa ČSLA měla vlastní spisový a archivní režim. Sama prováděla skartaci písemností. Vzhledem k tomu nejsou písemnosti HPS ČSLA od roku 1970 archivně zpracovány a v současné době probíhá jejich studium Historickým ústavem Armády ČR. Základní charakteristiku a hlavní úkoly HPS ČSLA vymezují příslušné řády.

    Přiložený Řád vnitřní služby ozbrojených sil ČSSR, který platil v období od 1. října 1979 do 1. června 1992, dává dostatečný obraz o náplni činnosti příslušníků HPS ČSLA. Mezi jinými stanovil např. i povinnost zástupce velitele pluku pro politické věci, zástupce velitele praporu pro politické věci i zástupce velitele roty pro politické věci. Na příslušné úrovni byli povinni:

    1. – organizovat a provádět politickou práci a zaměřovat ji na semknutí příslušníků pluku (praporu, roty) kolem KSČ;
    2. – vychovávat vojáky k bezmezné oddanosti socialistické vlasti, KSČ ... v duchu socialistického a proletářského internacionalismu, nesmiřitelnosti s buržoasní ideologií;
    3. – vysvětlovat vojákům vedoucí a řídicí úlohu KSČ;
    4. – vychovávat vojáky k třídní nenávisti...;
    5. – organizovat a provádět politické školení a informace, masovou politickou práci;
    6. – organizovat ideově teoretickou a metodickou přípravu vedoucích skupin politického školení;
    7. – řídit politickovýchovnou práci důstojníků a praporčíků, formovat jejich pracovní, politické a morální kvality, osobně vést výchovnou práci s důstojníky a řídit jejich marxisticko-leninskou přípravu;
    8. – navazovat a neustále udržovat styk s místními stranickými a státními orgány.

    Pro jednotnou aplikaci zákona vydal ministr obrany rozkaz, kterým stanovil osobní rozsah ustanovení. Byl publikován v č. 35/1995 Věstníku Ministerstva obrany.

    Stanovisko dále upozorňuje na Doporučení Mezinárodní organizace práce č. 68/1944 a Úmluvu Mezinárodní organizace práce č. 158/1982, které se vztahují na propuštěné vojáky, jímž se zabezpečuje nárok na odchodné a jiné podobné dávky, jejichž částka se stanoví se zřetelem k délce trvání služebního poměru. V této souvislosti upozorňuje ministr obrany na stanovisko vlády obsažené v jejím usnesení ze dne 21. prosince 1994.

  1. D) Ministerstvo vnitra

    Vyjádření Ministerstva vnitra ze dne 6. listopadu 1995 konstatuje, že pracovní charakteristiky příslušníků SNB uvedených v novém znění § 153 odst. 2 zákona č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie ČR, nebyly v písemné formě vedeny. Velmi složitě a toliko plošně je lze dovodit z interních předpisů vydávaných k činnosti StB.

    Přes výše uvedenou skutečnost však bylo nutné pro účely aplikace zákona č. 33/1995 Sb. provést hlubokou analýzu všech funkcí za účelem zjištění, zdali je splněna zákonem stanovená podmínka výkonu služby ve složce StB na úseku s kontrarozvědným nebo rozvědným zařazením. Na základě získaných informací zejména z tehdejších interních norem bylo provedeno vymezení těchto funkcí rozkazem ministra vnitra č. 21 ze dne 9. března 1995.

    Vymezení bylo o to složitější, že pojem „úsek“ uvedený v citovaném zákoně není totožný s pojmem „útvar“, běžně užívaným v interních právních normách bývalého FMV. Proto rozkaz ministra vnitra vylučuje ty funkce, které, ač byly zařazeny v příslušném útvaru zaměřeném na kontrarozvědnou a rozvědnou činnost, prokazatelně vzhledem k jejich náplni tuto činnost nemohly zahrnovat. Analogickým způsobem bylo postupováno při výkladu pojmu „politickovýchovná správa (útvar)“ a „přímý výkon politickovýchovné činnosti“. I zde se vycházelo ze skutečnosti, že příslušník byl zařazen na příslušném útvaru, který se politickovýchovnou činností zabýval s přihlédnutím k tomu, zda politickovýchovnou činnost s ohledem na své funkční zařazení skutečně vykonával.

    Ústavní soud má k dispozici některá nařízení ministra vnitra ČSSR. Tato nařízení charakterizují některé činnosti, jež jsou předmětem posuzování.

    Např. směrnice pro činnost politickovýchovného aparátu Veřejné bezpečnosti (příloha k nařízení ministra vnitra č. 18/1972) uvádí, že

    1. * posláním politickovýchovného aparátu je mimo jiné:
      1. - vychovávat v duchu ideí marxismu-leninismu a proletářského internacionalismu třídně uvědomělé a politicky vyspělé příslušníky VB oddané KSČ, uznávající její politické ideje, kteří budou respektovat a uplatňovat její vedoucí úlohu při výstavbě a rozvoji socialistické společnosti;
    1. * úkolem politickovýchovného aparátu je především:
      1. - vychovávat příslušníky VB k marxisticko-leninskému světovému názoru a oddanosti věci komunismu, ideologickému upevnění jejich názorů, k nesmiřitelnosti s buržoasní ideologií, k rozvíjení jejich lásky a oddanosti ke KSČ, proletářskému internacionalismu...;
      2. - vychovávat příslušníky k práci na základě pokrokových tradic KSČ, k vysoké revoluční bdělosti a ostražitosti;
      3. - rozvíjet vysokou ideovost a stranickost v odborné bezpečnostní práci tak, aby každý příslušník VB se stal přesvědčeným, uvědomělým a obětavým bojovníkem proti třídním nepřátelům;
      4. - vést příslušníky VB k plnění usnesení strany a vlády...;
      5. - poskytovat pomoc orgánům a organizacím KSČ v součástech, útvarech a školách VB;
    1. * politickovýchovný aparát plně při své práci respektuje stanovy KSČ, usnesení sjezdů KSČ, jakož i usnesení ÚV KSČ a územních orgánů strany;
    2. * činnost politickovýchovného aparátu VB je uskutečňována na základě perspektivních a krátkodobých plánů vycházejících z linie KSČ. Obsah těchto plánů je konzultován s příslušnými územními orgány KSČ.

    Hlavní úkoly správy pro politickovýchovnou, vzdělávací, kulturní a propagační činnost FMV (příloha č. 1 k nařízení MV ČSSR č. 28/1977) stanoví mimo jiné, že

    1. * správa pro politickovýchovnou atd. práci plní tyto základní úkoly:
      1. - pomáhá orgánům a organizacím KSČ v určených útvarech SNB při provádění stranickopolitické práce, zejména při uplatňování vedoucí úlohy strany v podmínkách SNB;
      2. - připravuje obsahové zaměření a programy služební přípravy příslušníků SNB včetně marxisticko-leninské přípravy....
    1. Zásady pro politickovýchovnou práci ve Sboru národní bezpečnosti (příloha č. 2 k nařízení MV ČSSR č. 28/1977) mimo jiné stanovily:
      1. * Politickovýchovná práce ve SNB vychází z marxisticko-leninské ideologie a z bezpečnostní politiky KSČ,
      2. * Politickovýchovný aparát SNB se ve své činnosti řídí usneseními sjezdů KSČ, směrnicemi pro práci orgánů a organizací KSČ ve SNB, usneseními stranických orgánů a stranických konferencí...,
      3. * Politickovýchovný aparát SNB je složen z členů KSČ, kteří pevně stojí na pozicích marxismu-leninismu a proletářského internacionalismu, angažují se za politiku strany a svými stranickými zkušenostmi, politickými, morálními a odbornými kvalitami dávají záruku úspěšného plnění úkolů v politickovýchovné práci.

    Povinností pracovníků politickovýchovného aparátu SNB je

    1. - důsledně plnit stranická usnesení a se znalostí věci v praxi prosazovat požadavky bezpečnostní politiky strany;
    2. - soustavně si osvojovat marxismus-leninismus, odborně se vzdělávat a ideologicky upevňovat.
    3. Organizační řád správy pro politickovýchovnou, vzdělávací, kulturní a propagační činnost FMV (příloha k rozkazu MV ČSSR č. 29/1978) mimo jiné stanovil úkoly této správy opět ve vztahu k orgánům KSČ:
    4. - připravuje podklady k rozpracování a aplikaci usnesení vrcholných orgánů KSČ;
    5. - organizuje a zabezpečuje propagaci a popularizaci SNB... k hlavním úkolům, které pro SNB vyplývají z usnesení orgánů KSČ;
    6. - stanoví závaznou studijní literaturu a didaktické pomůcky pro školy přímo podřízené a ve vymezeném rozsahu pro jednotlivé složky rezortního vzdělávacího systému;
    7. - připravuje obsahové zaměření a programy služební přípravy příslušníků SNB včetně marxisticko-leninské přípravy... kontroluje průběh marxisticko-leninské přípravy a její účinnost.

    Dále byly stanoveny konkrétní úkoly jednotlivým organizačním útvarům správy ve stejných intencích.

  1. E) Ministerstvo spravedlnosti

    Ministerstvo spravedlnosti se k zaslanému návrhu na zrušení zákona č. 33/1995 Sb. nevyjádřilo, zaslalo však své vyjádření k návrhu na zrušení zákona č. 34/1995 Sb. [viz část Ia/3 písm. E)]. Na tomto místě je třeba pouze konstatovat, že náplň práce politickovýchovného aparátu SNV byla stanovena jen velmi obecně „Směrnicí pro činnost politickovýchovného aparátu SNV České republiky“ (příloha k rozkazu ministra spravedlnosti č. 22 z roku 1973), která dokumentuje úzkou spolupráci s aparátem KSČ a důraz na prosazování jejích principů (výchova v duchu ideí marxismu-leninismu, oddanost KSČ, nesmiřitelnost k projevům buržoasní ideologie, boj proti třídnímu nepříteli atd.). Uplatnění zákona se v rezortu Ministerstva spravedlnosti dotklo cca 18 osob.

  1. F) Vláda České republiky

    Ústavní soud si rovněž vyžádal stanovisko vlády České republiky k návrhu napadeného zákona, které je přílohou usnesení vlády ze dne 21. prosince 1994 č. 730. Vláda ve svém stanovisku uvádí, že nesouhlasí s předloženým zněním návrhu zákona. Vedle věcných a legislativních nedostatků vytýká návrhu, že „vychází ze situace, že až dosud se otázkou redukce výhod pro příslušníky bývalé StB nikdo nezabýval. To však neodpovídá skutečnosti. Již v roce 1990 byly na základě zákona č. 169/1990 Sb. ustaveny občanské komise, které prověřovaly příslušníky StB a vyjadřovaly se k jejich způsobilosti k dalšímu výkonu služby. Příslušníci propuštění na základě rozhodnutí občanských komisí neměli nárok na odchodné, platové vyrovnání ani příspěvek za službu. Předložený návrh novely nebere v úvahu princip individuálního posuzování provedený občanskými komisemi a nahrazuje jej plošným posuzováním bývalých příslušníků SNB a policistů ve výkonu služby bez zkoumání míry individuálního podílu na křivdách minulosti. Navrhovaná novela je rovněž nesystémovým zásahem do zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích.“

Ib/3 Ib/3

Ústavní soud, jak mu ukládá § 68 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., též zkoumal, zda zákon č. 33/1995 Sb. byl přijat a vydán v mezích Ústavou stanovené kompetence a ústavně předepsaným způsobem.

Ze zprávy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, jakož i z těsnopiseckého záznamu ze schůze Poslanecké sněmovny je zřejmé, že napadený zákon č. 33/1995 Sb. navrhla k přijetí skupina poslanců, kteří tak využili svého práva na zákonodárnou iniciativu podle čl. 41 odst. 2 Ústavy. Zákon byl přijat Poslaneckou sněmovnou Parlamentu České republiky podle čl. 15 odst. 1 a čl. 106 odst. 2 věta třetí Ústavy. Kvora předepsaná ustanoveními čl. 39 odst. 1 a 2 Ústavy byla dodržena. Schůze Poslanecké sněmovny dne 8. února 1995, jejího 70. hlasování se účastnilo 129 poslanců, z nichž pro přijetí zákona hlasovalo 93 poslanců, proti přijetí zákona hlasovalo 23 poslanců a 13 poslanců se zdrželo hlasování.

Ústavou předepsaný způsob přijetí a vydání zákona byl dodržen. Zákon byl podepsán předsedou Poslanecké sněmovny, prezidentem republiky a předsedou vlády (čl. 51 Ústavy) a byl vyhlášen ve Sbírce zákonů v částce 7, ročník 1995, rozeslané dne 3. března 1995. Tímto dnem nabyl zákon č. 33/1995 Sb. platnosti. Účinným se stal podle svého čl. III dnem 1. dubna 1995.