ČÁST Ia) ČÁST Ia)
Ia/1 Ia/1
Dne 3. dubna 1995 podala skupina 42 poslanců Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky návrh na zrušení zákona č. 34/1995 Sb., kterým se doplňuje zákon č. 76/1959 Sb., o některých služebních poměrech vojáků, ve znění pozdějších předpisů. Návrhem napadený zákon č. 34/1995 Sb. doplnil ustanovení § 33 odst. 9 zákona č. 76/1959 Sb. tak, že vyloučil zápočet určitých dob služeb do doby konání služby rozhodné pro nárok na výsluhový příspěvek a jeho výši. V přechodném ustanovení k úpravě účinné od 1. dubna 1995 dále stanovil, že do nového vyměření výsluhového příspěvku, tj. nejpozději do 31. října 1995, se jeho výplata pozastavuje (§ 37a).
Skupina poslanců ve svém návrhu tvrdí, že zákon č. 34/1995 Sb. je v rozporu s Ústavou České republiky (dále jen „Ústava“) a s Listinou základních práv a svobod (dále jen „Listina“). Jmenovitě je vytýkána ta skutečnost, že napadený zákon č. 34/1995 Sb. porušuje ústavní zásadu rovnosti občanů před zákonem ve smyslu čl. 1 Listiny. Podle čl. 28 Listiny mají občané právo na spravedlivou odměnu za práci, jejíž součástí jsou, pokud jde o vojáky, též peněžité dávky - výsluhový příspěvek, odchodné a úmrtné. Ve výsluhovém příspěvku se promítají spravedlivá odměna za vykonanou práci, mimořádně ztížené pracovní podmínky a zákonem stanovená osobní omezení ve srovnání s občanskými zaměstnanci. Výsluhový příspěvek je dávka, která se podle § 33 odst. 2 zákona č. 76/1959 Sb. posuzuje podle zákona o sociálním zabezpečení. To znamená, že nárok na tuto dávku nezaniká uplynutím času a že se promlčuje pouze nárok na výplatu jednotlivých dávek nebo jejich částí (§ 97 zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů). Právo na spravedlivou odměnu za vykonanou práci může být omezeno jen zákonem (čl. 41 odst. 1 Listiny), který musí platit stejně pro všechny případy, které splňují stanovené podmínky (čl. 4 odst. 3 Listiny), a nesmí znamenat diskriminaci kteréhokoliv jednotlivce nebo skupiny osob z důvodu jejich „jiného postavení“ (čl. 3 odst. 1 Listiny).
Z hlediska ústavnosti je dále podle názoru navrhovatelů podstatné, že napadený zákon má zpětnou účinnost, neboť počínaje 1. dubnem 1995 odnímá určité skupině občanů České republiky na základě zákona nabytý nárok na výsluhový příspěvek. Zákon č. 34/1995 Sb. se zpětnou účinností reglementuje samotný vznik nároku na nepromlčitelný výsluhový příspěvek a odnímá, resp. snižuje nároky z něho vzešlé. Z definice pravé a nepravé retroaktivity právních norem, obsažené v nálezu ÚS ČR sp. zn. Pl. ÚS 3/94., vyplývá, že v případě zákona č. 34/1995 Sb. jde o retroaktivitu pravou, která je v právním státě zakázána.
Navrhovatelé dále upozorňují na skutečnost, že sama vláda České republiky svým usnesením ze dne 21. prosince 1994 č. 729 vyslovila nesouhlas se zněním poslaneckého návrhu napadeného zákona.
Zákon č. 34/1995 Sb., dle jejich názoru, se zpětnou účinností ruší zákonným způsobem nabytá práva.
Ze všech uvedených důvodů proto skupina poslanců navrhuje zákon č. 34/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů, zrušit.
Ia/2 Ia/2
Návrh na zrušení zákona podle čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy a § 64 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, podala skupina čtyřicetidvou poslanců, kteří ze svých řad pověřili zastupováním v řízení před Ústavním soudem JUDr. Jaroslava Ortmana.
Po zjištění, že neexistují důvody ani pro odmítnutí návrhu ve smyslu § 43 zákona č. 182/1993 Sb., ani pro zastavení řízení podle § 67 téhož zákona, byl návrh v souladu s ustanovením § 69 citovaného zákona zaslán Parlamentu České republiky s výzvou k vyjádření. Vzhledem k zamítavému stanovisku vlády České republiky k poslaneckému návrhu napadeného zákona č. 34/1995 Sb., byl požádán její předseda o jeho zaslání Ústavnímu soudu. V rámci zajišťování dalších listinných důkazů ve smyslu § 42 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., vyžádal Ústavní soud stanoviska příslušných ministerstev, tzn. obrany, vnitra, spravedlnosti a práce a sociálních věcí, v nichž se měla vyjádřit k vlastní povaze činnosti osob vyjmenovaných v § 33 odst. 9 písm. a) až g) zákona č. 76/1959 Sb., ve znění zákona č. 34/1995 Sb.; vyžádáno bylo též stanovisko prozatímního ředitele Bezpečnostní informační služby.
V průběhu řízení dospěl Ústavní soud k závěru, že je třeba důkazně doplnit ještě určitá tvrzení navrhovatelů, proto vyzval jejich zástupce k potřebnému doplnění.
Zástupce navrhovatelů ve svém vyjádření konstatoval, že tvrzení vztahující se k výsluhovému příspěvku se týká celé množiny vojáků, to znamená včetně podmnožiny vojáků, které uvádí zákon č. 34/1995 Sb. v čl. I bodě 1 písm. a) až g), rozlišování vojáků pro účely jejich nároku na výsluhový příspěvek neprovedla skupina poslanců, ale napadený zákon. Zástupce navrhovatelů dále zdůraznil, že příspěvek za službu byl zaveden zákonným opatřením Předsednictva Národního shromáždění č. 165/1964 Sb. a změněn zákonem č. 165/1978 Sb. Jeho pozdější další novelizace byla provedena zákonem č. 226/1992 Sb., který též změnil jeho označení na výsluhový příspěvek. Před novelizací zákonem č. 34/1995 Sb. měli na výsluhový příspěvek za stanovených podmínek nárok všichni vojáci propuštění ze služebního poměru bez ohledu na jejich služební zařazení, protože pro to nebyl, vzhledem k povaze jejich služby, opodstatněný důvod. Výsluhový příspěvek měl a má plnit funkci výsluhového důchodu, protože se vždy vycházelo z toho, že služba vojáků z povolání nemůže být a není - stejně jako je tomu i v jiných armádách - jejich celoživotním povoláním (až na výjimky). U propuštěných vojáků z povolání jim měl a má jejich výsluhový příspěvek poskytovaný do 60 let jejich věku pomoci, aby v jejich dalším zaměstnání v civilním životě nedošlo k podstatnějšímu poklesu jejich výdělku a životní úrovně.
Protože se zákon č. 34/1995 Sb. vztahuje i na ty vojáky zařazené do kategorie podle jeho čl. I bodu 1 písm. a) až g), kteří byli rehabilitováni podle zákona č. 119/1990 Sb. a vykonávali službu po 13. květnu 1992, uvádí se ve vyjádření souhrn právních předpisů, které omezovaly nebo jinak modifikovaly práva vojáků, jimž při propuštění ze služebního poměru příslušel nárok na výsluhový příspěvek, a to ve srovnání s občanskými zaměstnanci.
Následující stránka