116.
Zákon
ze dne 20. prosince 1951
o státním notářství.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
Státní notářství napomáhá socialistickým právnickým osobám, jiným společenským organisacím a všem občanům při ochraně jejich zákonných zájmů, dbá, aby jejich uplatňování bylo v souladu s duchem a socialistickými cíli lidové demokracie, a přispívá tak k upevňování socialistické zákonnosti.
(1) Úkoly státního notářství vykonávají státní notáři (dále jen „notářství“ a „notáři“).
(1) V čele notářství je notář; přísluší mu bezprostřední služební dohled na všechny zaměstnance notářství.
(3) Vrchní dohled na notářství vykonává ministr spravedlnosti.
(1) Není-li notářství obsazeno notářem, pověří ministr spravedlnosti správou notářství některou z osob způsobilých pro notářský úřad (§ 7).
(2) Ukáže-li se potřeba, aby měl notář zástupce, pověří předseda krajského soudu zastupováním jiného notáře z obvodu tohoto krajského soudu nebo způsobilého notářského čekatele.
(3) Správce notářství a zástupce notáře se řídí při výkonu funkce notáře ustanoveními platnými pro notáře.
(1) Ve vlastním oboru působnosti a při činnosti z pověření soudu používá notář notářské pečeti.
(2) Na pečeti je zobrazen malý státní znak republiky Československé, kolem něhož je v kruhu uvedeno označení „státní notářství“, jeho sídlo a po případě bližší označení notářství.
(1) Notářem smí být ustanoven, kdo
(2) Notáře ustanovuje ministr spravedlnosti; může přitom prominout náležitosti uvedené v odstavci 1 písm. b) a c).
(1) Notář vykonává při prvém ustanovení do rukou předsedy krajského soudu tento slib:
„Slibuji na svou čest a svědomí, že budu věren Československé republice, jejímu lidově demokratickému zřízení, jejímu presidentu a její vládě, že budu při výkonu úřadu a při plnění ostatních povinností zachovávat zákony a nařízení Československé republiky, a že je budu vždy a všude uplatňovat v souladu s vůlí a zájmy lidu a jeho státu a v plné shodě s duchem lidové demokracie a s velkými socialistickými cíli, že budu přísně zachovávat mlčenlivost v úředních věcech, plnit své povinnosti pilně, svědomitě a nestranně a že budu notářský úřad zastávat podle svého nejlepšího vědomí ku prospěchu republiky a jejího lidu.“
(2) Slib podle odstavce 1 vykoná též správce notářství (§ 5), pokud takový slib již nevykonal.
(1) Notářským čekatelem se může stát, kdo
(2) Ministr spravedlnosti může prominout náležitost uvedenou v odstavci 1 písm. b).
Notáři, notářští čekatelé a ostatní zaměstnanci notářství jsou státní zaměstnanci; pokud zákon nestanoví jinak, vztahují se na ně ustanovení zákona č. 66/1950 Sb., o pracovních a platových poměrech státních zaměstnanců, a předpisy podle něho vydané.
Osobním úřadem notářů, notářských čekatelů a ostatních zaměstnanců notářství je krajský soud, v jehož obvodu je sídlo notářství, u kterého jsou činni.
Notář je povinen vykonávat svoji úřední činnost v souladu se slibem, zejména je povinen poskytovat občanům a právnickým osobám právní poučení o následcích jejich právních úkonů, dbát o to, aby pro nedostatek všeobecného nebo právnického vzdělání neutrpěli újmu na svých právech, a notářský úřad vůbec vykonávat tak, aby jasností a úplností úkonů byly nejvyšší měrou vyloučeny jakékoli pochybnosti.
(1) Ve vlastním oboru působnosti musí se notář vyvarovat jakékoli účasti při právním úkonu, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci nebo k účastníkům, jejich zákonným zástupcům nebo zmocněncům lze pochybovat o jeho nepředpojatosti.
(2) Notář odmítne účastnit se při právním úkonu, jestliže je možné mít důvodně za to, že se příčí zákonu nebo obecnému zájmu.
(3) Jinak může notář, nejde-li o činnost z pověření soudu, požadovanou činnost odmítnout jen ze závažných příčin.
(1) Mají-li být osvědčeny skutečnosti, které by mohly být podkladem pro uplatňování práv nebo kterými by mohly být způsobeny právní následky, zřídí se o zjištění skutečností notářský zápis a žadateli se vydá z něho notářské osvědčení.
(2) Za účelem uvedeným v odstavci 1 je notář oprávněn osvědčovat,
(1) Notářský zápis musí obsahovat:
(2) Údaje uvedené v odstavci 1 písm. c), e) a f) uvedou se v osvědčení podle § 15 odst. 2, jen pokud to vyžaduje povaha věci, které se notářský zápis týká.
Notářský zápis, jímž se zjišťuje občanskoprávní závazek a v němž jsou označeny osoba oprávněná i povinná, právní důvod, předmět a doba plnění, je vykonatelný soudní exekucí [§ 428 odst. 2 písm. f) občanského soudního řádu], jestliže povinná osoba v notářském zápise k tomu svolila.
Notář potvrzuje na žádost skutečnost, že opis nebo fotokopie listiny, které mu byly předloženy, souhlasí s předloženou listinou nebo že spolu souhlasí několik prvopisů.
Notář protestuje směnky a jiné rubopisem převoditelné cenné papíry.
Notářské zápisy o právních úkonech a jejich stejnopisy, notářské zápisy o zjištění některých skutečností a z nich vydaná notářská osvědčení, jakož i notářské protesty jsou veřejnými listinami, bylo-li při jejich zřízení postupováno předepsaným způsobem a byly-li opatřeny notářskou pečetí; za týchž podmínek mají notářská potvrzení důkazní moc veřejných listin.
Soudy, orgány státní správy a notářství jsou povinny poskytovat si navzájem pomoc při plnění svých úkolů.
(1) Ústřední notářský sbor a krajské sbory notářské se zrušují; jejich práva a závazky přecházejí na stát.
(2) Dosavadní orgány krajských sborů notářských provedou likvidaci a do 31. ledna 1952 odevzdají všechny písemnosti, peníze a jiné cenné hodnoty a všechno kancelářské zařízení příslušnému krajskému soudu. Obdobně budou postupovat dosavadní orgány ústředního sboru notářského; uvedené věci odevzdají ministerstvu spravedlnosti.
(1) Správa notářských archivů přechází na okresní soud, v jehož obvodu archivy jsou.
(2) Osvědčení z notářských listin tam uložených vydává notář, kterého tím pověří předseda příslušného okresního soudu.
(1) Působnost dosavadních notářů, správců notářství a zástupců notářů zaniká.
(2) Nároky na odměnu za činnost notáře a na náhradu za promeškaný čas přecházejí na stát.
(3) Dosavadní notáři (správci, zástupci) jsou povinni odevzdat spisy, kancelářské pomůcky, úřední pečeť, listiny, jakož i cenné hodnoty, svěřené jim k úschově, notáři, který nastoupí na jejich místo.
(1) Dosavadní notáře (jejich zástupce a správce notářství), jejichž úřad neskončil jinak nejpozději dnem 31. prosince 1951, převezme ministr spravedlnosti do státní služby a použije jich v notářstvích zřízených podle tohoto zákona nebo jinak v justiční službě.
(2) Ustanovení odstavce 1 se užije obdobně na zaměstnance ústředního notářského sboru a krajských notářských sborů a na zaměstnance notářů, jejichž pracovní poměr neskončil jinak nejpozději dnem 31. prosince 1951.
(3) Osoby převzaté do státní služby podle odstavce 1 nebo 2 zařadí se podle obdoby předpisů, platných při převodu státních zaměstnanců z jiné zaměstnanecké skupiny.
(1) Vlastníci kancelářského zařízení, které sloužilo dosud výhradně provozu notářství, jsou povinni je odevzdat československému státu - justiční správě, vyzve-li je k tomu do 31. ledna 1952 ministerstvo spravedlnosti nebo jím zmocněný soud.
(2) Za odevzdané zařízení se poskytne náhrada stanovená ke dni odevzdání podle cenových předpisů, a není-li jich, náhrada stanovená na základě úředního odhadu. O výši náhrady a způsobu jejího poskytnutí rozhodne ministerstvo spravedlnosti v dohodě s ministerstvem financí.
Zrušují se všechny předpisy, které upravují věci, na něž se vztahuje tento zákon, zejména:
Náležitosti, úschovu a vydávání notářských zápisů, jejich stejnopisů, notářských osvědčení a potvrzení, znění přísahy při výslechu podle § 15 odst. 2 písm. h), rozsah činnosti notářství z pověření soudu podle § 21 a bližší úpravu řízení před notářstvím upraví ministr spravedlnosti nařízením.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1952; provede jej ministr spravedlnosti v dohodě se zúčastněnými členy vlády.