Platné znění

Vyhláška o stanovení postupu zjišťování, vykazování a ověřování množství emisí skleníkových plynů a formuláře žádosti o vydání povolení k emisím skleníkových plynů

vyhlášené znění

Pokyny ke zjišťování emisí CO2 z rafinérií minerálních olejůČást II

  1. 1. Vymezení a kompletnost

    Zjišťování emisí z tohoto typu zařízení zahrnuje veškeré emise ze spalovacích a výrobních procesů v rafinériích. Procesní emise probíhajících v přilehlých zařízeních chemického průmyslu nezahrnutých do přílohy č. 1 zákona, pokud nejsou součástí rafinačního výrobního řetězce, se nezapočítávají.

  1. 2. Určení zdrojů emisí CO2

    K potenciálním zdrojům emisí CO2 patří:

    1. a) Energetické spalovací procesy:
      1. 1) kotle,
      2. 2) provozní ohřevy a ohřevy pro tepelné zpracování,
      3. 3) spalovací motory a turbíny,
      4. 4) katalytické a tepelné oxidizéry,
      5. 5) ohřev koksovacích reaktorů,
      6. 6) pumpy požární vody,
      7. 7) nouzové a pohotovostní generátory,
      8. 8) fléry,
      9. 9) spalovny,
      10. 10) krakovací zařízení;
    1. b) procesy:
      1. 1) zařízení na výrobu vodíku,
      2. 2) regenerace katalyzátorů z katalytického krakování a dalších katalytických procesů,
      3. 3) koksování, tedy fluidní koksování se zplyňováním, pozdržené koksování.
    1. 2.1 Stanovení emisí CO2 výpočtem
      1. 2.1.1 Emise ze spalovacích procesů

        Emise ze spalovacích procesů se monitorují v souladu s částí I této přílohy.

      1. 2.1.2 Procesní emise

        Ke specifickým procesům vedoucím k emisím CO2 patří:

        1. 1. Katalytická regenerace krakovacího zařízení, další katalytické regenerace a fluidní koksování se zplyňováním

          Koks zanášející katalyzátory, který je vedlejším produktem krakovacích procesů, je spalován při regeneraci za účelem obnovení aktivity katalyzátoru. Katalyzátorů, které potřebují být regenerovány, využívají i další rafinační procesy, např. katalytické reformování.

          Emise se vypočtou pomocí materiálové bilance, která bere v úvahu stav vstupního vzduchu a spalin. Veškerý CO obsažený ve spalinách se prostřednictvím hmotnostního poměru: t CO2 = t CO * 1,571 považuje za CO2.

          Analýza vstupního vzduchu a spalin a výběr úrovní přesnosti se provádí v souladu s § 12. Zvláštní výpočetní metodu schválí ministerstvo jako součást hodnocení plánu monitorování a metodiky monitorování v něm obsažené.

          Úroveň 1: Pro každý zdroj emisí je celková nejistota sumárních emisí za sledované období menší než ±10 %.

          Úroveň 2: Pro každý zdroj emisí je celková nejistota sumárních emisí za sledované období menší než ±7,5 %.

          Úroveň 3: Pro každý zdroj emisí je celková nejistota sumárních emisí za sledované období menší než ±5 %.

          Úroveň 4: Pro každý zdroj emisí je celková nejistota sumárních emisí za sledované období menší než ±2,5 %.

        1. 2. Výroba vodíku v rafineriích

          Emitovaný CO2 pochází z uhlíku obsaženého ve vstupním plynu. Výpočet založený na údajích o vstupující surovině se provede dle této rovnice:

          emise CO2 = aktivitní údajvstup * emisní faktor

          kde:

          1. a) Aktivitní údaj

            Úroveň 1: Množství [t] uhlovodíků zpracovávaných během sledovaného období, stanovené s maximální nejistotou ±7,5 %.

            Úroveň 2: Množství [t] uhlovodíků zpracovávaných během sledovaného období, stanovené s maximální nejistotou ±2,5 %.

          1. b) Emisní faktor:

            Úroveň 1: Použije se referenční hodnota 2,9 t CO2 na tunu zpracovaného plynu, založená na konzervativním odhadu, že výchozí surovina je ethan.

            Úroveň 2: Specifický emisní faktor [CO2/t vstup], který je vypočten na základě složení zpracovávaného plynu, vypočtený z obsahu uhlíku ve zpracovávaném plynu v souladu s § 12.

    1. 2.2 Stanovení emisí CO2 měřením

      Použijí se pokyny pro měření uvedené v části XI této přílohy.

Pokyny ke zjišťování emisí CO2 z koksovacích pecíČást III

  1. 1. Vymezení a kompletnost

    Koksovací pece mohou být částí závodu na výrobu oceli s přímou technickou vazbou na zařízení na výrobu aglomerátu či zařízení na výrobu surového železa a oceli včetně kontinuálního lití, kdy při běžném provozu dochází k velkým energetickým a materiálovým tokům, například vysokopecního plynu, koksárenského plynu, koksu. Pokud povolení vydané zařízení podle § 5 zákona zahrnuje veškeré procesy výroby a zpracování oceli, a nikoli pouze koksárenské pece, lze emise CO2 také sledovat jako celkové emise ze všech procesů výroby a zpracování oceli, a to pomocí přístupu založeného na hmotnostní bilanci, který je uveden v oddíle 2.1.1 této části přílohy.

    Pokud je v rámci zařízení provozováno čištění odpadních plynů a výsledné emise nejsou vypočteny jako součást emisí z procesů v daném zařízení, vypočtou se podle části I této přílohy.

  1. 2. Určení zdrojů emisí CO2

    V zařízení na výrobu koksu emise CO2 pocházejí z těchto zdrojů a materiálových toků:

    1. a) ze surovin, tedy uhlí nebo ropného koksu,
    2. b) z tradičních paliv, např. zemního plynu,
    3. c) z procesních plynů, např. vysokopecního plynu (BFG),
    4. d) z ostatních paliv,
    5. e) z čištění odpadních plynů.
    1. 2.1 Stanovení emisí CO2 výpočtem

      Pokud jde o koksovací pec začleněnou do integrovaného systému výroby oceli, může provozovatel emise vypočítat:

      1. a) za integrovaný systém výroby oceli jako celek pomocí hmotnostní bilance nebo
      2. b) za koksovací pec jako samostatnou činnost oddělenou od výroby oceli.
      1. 2.1.1 Bilanční výpočet

        Bilanční výpočet bere v úvahu veškerý uhlík ve vstupech, zásobách, v produktech a ostatních odpadech ze zařízení za účelem stanovení úrovně emisí skleníkových plynů za sledované období pomocí této rovnice:

        emise CO2 [t CO2] = (vstup – produkty – odpad – změna zásob) * konverzní faktor CO2/C

        kde:

        1. – Vstup [tC]: veškerý uhlík vstupující do zařízení
        2. – Produkty [tC]: veškerý uhlík opouštějící zařízení v produktech a materiálech, včetně vedlejších produktů
        3. – Odpad [tC]: uhlík opouštějící hranice zařízení, např. vypuštěný do kanalizace, uložený na skládku nebo jako ztráty. Odpady nezahrnují emise skleníkových plynů do atmosféry.
        4. – Změna zásob [tC]: nárůst zásob uhlíku uvnitř zařízení.

        Výpočet pak probíhá takto:

        emise CO2 [t CO2] = (Σ (aktivitní údajevstup * obsah uhlíkuvstup) – Σ (aktivitní údajeprodukty * obsah uhlíkuprodukty) – Σ (aktivitní údajeodpad * obsah uhlíkuodpad) – Σ (aktivitní údajezměna zásob * obsah uhlíkuzměna zásob)) * 3,664

        kde

        1. a) Aktivitní údaje

          Provozovatel analyzuje a vykazuje hmotnostní toky do a ze zařízení a příslušné změny zásob všech příslušných paliv a materiálů odděleně. Kde je obsah uhlíku v hmotnostním toku obvykle vztažený na energetický obsah paliva, může provozovatel stanovit a použít obsah uhlíku vztažený k energetickému obsahu [t C/TJ] v příslušném hmotnostním toku pro výpočet hmotnostní bilance.

          Úroveň 1: Aktivitní údaje za sledované období se stanoví s maximální nejistotou menší než ±7,5 %.

          Úroveň 2: Aktivitní údaje za sledované období se stanoví s maximální nejistotou menší než ±5 %.

          Úroveň 3: Aktivitní údaje za sledované období se stanoví s maximální nejistotou menší než ±2,5 %.

          Úroveň 4: Aktivitní údaje za sledované období se stanoví s maximální nejistotou menší než ±1,5 %.

        1. b) Obsah uhlíku

          Úroveň 1: Obsah uhlíku ve vstupním nebo výstupním toku se odvodí ze standardních emisních faktorů paliv nebo materiálů uvedených v příloze č. 4 nebo v souladu s § 13 až 16.

          Obsah uhlíku se vypočte takto:

          Úroveň 2: Provozovatel aplikuje národně specifické hodnoty obsahu uhlíku pro příslušné palivo nebo materiál, které Česká republika vykázala ve své nejnovější národní inventuře předložené sekretariátu Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu.

          Úroveň 3: Obsah uhlíku ve vstupním nebo výstupním toku se odvodí v souladu s § 12, s ohledem na odběr reprezentativních vzorků paliv, produktů a vedlejších produktů a stanovení příslušného obsahu uhlíku a podílu biomasy.

      1. 2.1.2 Emise ze spalovacích procesů

        Pokud paliva (např. koks, uhlí nebo zemní plyn) nejsou zahrnuta v přístupu založeném na hmotnostní bilanci, jsou emise ze spalovacích procesů probíhajících v koksovacích pecích monitorovány a vykazovány v souladu s částí I této přílohy.

      1. 2.1.3 Procesní emise

        Při procesu karbonizace v koksovací komoře koksovací pece dochází k přeměně uhlí bez přítomnosti vzduchu na koks a surový koksárenský plyn. Hlavním vstupním materiálem / vstupním tokem obsahujícím uhlík je uhlí, může jím však být také koksový mour, ropný koks, ropa nebo procesní plyny jako vysokopecní plyn. Surový koksárenský plyn jako jeden z výstupů procesu koksování obsahuje mnoho uhlíkatých složek, mimo jiné oxid uhličitý (CO2), oxid uhelnatý (CO), methan (CH4) a uhlovodíky (CxHy).

        Celkové emise CO2 z koksovacích pecí se vypočtou takto:

        emise CO2 [t CO2] = Σ (aktivitní údajeVSTUP * emisní faktorVSTUP ) - Σ (aktivitní údajeVÝSTUP * emisní faktorVÝSTUP)

        kde:

        1. a) Aktivitní údaje
          Aktivitní údajeVSTUP mohou zahrnovat uhlí jako surovinu, koksový mour, ropný koks, ropu, vysokopecní plyn, koksárenský plyn apod. Aktivitní údajeVÝSTUP mohou zahrnovat: koks, dehet, lehký olej, koksárenský plyn apod.
          1. A1) Paliva použitá jako vstup do procesu

            Úroveň 1: Hmotnostní toky paliv do a ze zařízení za sledované období jsou měřeny s maximální nejistotou menší než ±7,5 %.

            Úroveň 2: Hmotnostní toky paliv do a ze zařízení za sledované období jsou měřeny s maximální nejistotou menší než ±5,0 %.

            Úroveň 3: Hmotnostní toky paliv do a ze zařízení za sledované období jsou měřeny s maximální nejistotou menší než ±2,5 %.

            Úroveň 4: Hmotnostní toky paliv do a ze zařízení za sledované období jsou měřeny s maximální nejistotou menší než ±1,5 %.

          1. A2) Výhřevnost

            Úroveň 1: Pro jednotlivá paliva se použijí referenční hodnoty uvedené v příloze č. 6.

            Úroveň 2: Provozovatel aplikuje národně specifické hodnoty výhřevnosti pro jednotlivé typy paliv, které Česká republika vykázala ve své nejnovější národní inventuře předložené sekretariátu Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu.

            Úroveň 3: Reprezentativní hodnotu výhřevnosti pro palivo v daném zařízení měří provozovatel, smluvní laboratoř nebo dodavatel paliva v souladu s § 12.

        1. b) Emisní faktor

          Úroveň 1: Použijí se standardně doporučené faktory z přílohy č. 6.

          Úroveň 2: Provozovatel aplikuje národně specifické emisní faktory pro jednotlivé typy paliv, které Česká republika vykázala ve své nejnovější národní inventuře předložené sekretariátu Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu.

          Úroveň 3: Specifické emisní faktory se stanoví v souladu s § 12.

    1. 2.2 Stanovení emisí CO2 měřením

      Použijí se pokyny k měření obsažené v části XI této přílohy.

Pokyny ke zjišťování emisí CO2 ze zařízení na pražení nebo slinování kovové rudyČást IV

  1. 1. Vymezení a kompletnost

    Zařízení na pražení, slinování nebo peletizaci kovové rudy mohou být nedílnou součástí závodu na výrobu oceli s přímou technickou vazbou na koksovací pece nebo zařízení na výrobu surového železa a oceli, včetně kontinuálního lití. V důsledku toho dochází při běžném provozu k velkým energetickým a materiálovým tokům, např. vysokopecního plynu, koksárenského plynu, koksu nebo vápence. Pokud povolení vydané zařízení podle § 5 zákona zahrnuje veškeré procesy výroby a zpracování oceli, a nikoliv pouze zařízení na pražení nebo slinování kovové rudy, lze emise CO2 také monitorovat jako celkové emise ze všech procesů výroby a zpracování oceli. V takových případech lze použít bilanční výpočet (oddíl 2.1.1 této části).

    Pokud je v rámci zařízení provozováno čištění odpadních plynů a výsledné emise nejsou vypočteny jako součást emisí z procesů v daném zařízení, vypočtou se v souladu s částí I této přílohy.

  1. 2. Určení zdrojů emisí CO2

    V zařízeních na pražení, slinování nebo peletizaci kovové rudy pocházejí emise CO2 z těchto zdrojů a zdrojových toků:

    1. a) ze surovin (kalcinace vápence, dolomitu a železných rud obsahujících uhličitanové sloučeniny, např. FeCO3),
    2. b) z tradičních paliv, tedy zemního plynu a koksu nebo koksového mouru,
    3. c) z procesních plynů, např. koksárenského či vysokopecního plynu,
    4. d) z procesního odpadu používaného jako vstupní materiál, včetně filtrovaného prachu z aglomeračního zařízení, konvertoru nebo vysoké pece,
    5. e) z ostatních paliv,
    6. f) z čištění odpadních plynů.
    1. 2.1 Stanovení emisí CO2 výpočtem

      Pokud je zařízení na pražení, slinování nebo peletizaci součástí integrovaného systému výroby oceli, může provozovatel emise vypočítat:

      1. a) za integrovaný systém výroby oceli jako celek pomocí hmotnostní bilance nebo
      2. b) za zařízení na pražení, slinování nebo peletizaci jako samostatnou činnost oddělenou od výroby oceli.
      1. 2.1.1 Bilanční výpočet

        Bilanční výpočet bere v úvahu veškerý uhlík ve vstupech, v zásobách, v produktech a ostatních odpadech ze zařízení za účelem stanovení úrovně emisí skleníkových plynů za sledované období pomocí této rovnice:

        emise CO2 [t CO2] = (vstup – produkty – odpad – změna zásob) * konverzní faktor CO2/C

        kde

        1. • Vstup [t C]: veškerý uhlík vstupující do zařízení
        2. • Produkty [t C]: veškerý uhlík opouštějící zařízení v produktech a materiálech, včetně vedlejších produktů
        3. • Odpad [t C]: uhlík opouštějící zařízení, např. vypuštěný do kanalizace, uložený na skládku nebo jako ztráty. Odpady nezahrnují emise skleníkových plynů do atmosféry.
        4. • Změna zásob [t C]: nárůst zásob uhlíku uvnitř zařízení.

        Výpočet pak probíhá takto:

        emise CO2 [t CO2] = (Σ (aktivitní údajevstup * obsah uhlíkuvstup) – Σ (aktivitní údajeprodukty * obsah uhlíkuprodukty) – Σ (aktivitní údajeodpad * obsah uhlíkuodpad) – Σ (aktivitní údajezměna zásob* obsah uhlíkuzměna zásob)) * 3,664

        kde:

        1. a) Aktivitní údaje

          Provozovatel analyzuje a vykazuje hmotnostní toky do a ze zařízení a příslušné změny zásob všech příslušných paliv a materiálů odděleně. Kde je obsah uhlíku v hmotnostním toku obvykle vztažený na energetický obsah (paliva), může provozovatel stanovit a použít obsah uhlíku vztažený k energetickému obsahu [t C/TJ] v příslušném hmotnostním toku pro výpočet hmotnostní bilance.

          Úroveň 1: Aktivitní údaje za sledované období se stanoví s maximální nejistotou menší než ±7,5 %.

          Úroveň 2: Aktivitní údaje za sledované období se stanoví s maximální nejistotou menší než ±5 %.

          Úroveň 3: Aktivitní údaje za sledované období se stanoví s maximální nejistotou menší než ±2,5 %.

          Úroveň 4: Aktivitní údaje za sledované období se stanoví s maximální nejistotou menší než ±1,5 %.

        1. b) Obsah uhlíku

          Úroveň 1: Obsah uhlíku ve vstupním nebo výstupním toku se odvodí ze standardních emisních faktorů paliv nebo materiálů uvedených v příloze č. 4 nebo v souladu s § 12.

          Obsah uhlíku se vypočte takto:

          Úroveň 2: Provozovatel aplikuje národně specifické hodnoty obsahu uhlíku pro příslušné palivo nebo materiál, které Česká republika vykázala ve své nejnovější národní inventuře předložené sekretariátu Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu.

          Úroveň 3: Obsah uhlíku ve vstupním nebo výstupním toku se odvodí v souladu s § 12, s ohledem na odběr reprezentativních vzorků paliv, produktů a vedlejších produktů a stanovení příslušného obsahu uhlíku a podílu biomasy.

      1. 2.1.2 Emise ze spalovacích procesů

        Pokud při spalovacích procesech probíhajících v zařízeních na pražení a slinování kovových rud nebo peletizaci paliva nejsou používána jako redukční činidla nebo nepocházejí z metalurgických reakcí, pak se monitorují a vykazují v souladu s částí I této přílohy.

      1. 2.1.3 Procesní emise

        Při procesu kalcinace na roštu se CO2 uvolňuje z výchozích surovin, tj. ze surové směsi (obvykle z uhličitanu vápenatého) a ze znovu použitých procesních odpadů. Pro každý typ vstupního materiálu se množství CO2 vypočte takto:

        emise CO2 = Σ {aktivitní údajevtup do procesu * emisní faktor * konverzní faktor}

        1. a) Aktivitní údaje

          Úroveň 1: Množství [t] uhličitanů ve výchozí surovině [tCaCO3, tMgCO3 nebo tCaCO3-MgCO3] a procesních odpadech použitých jako vstupní surovina do procesu, stanovené za sledované období provozovatelem nebo jeho dodavateli s maximální nejistotou měření menší než ±5,0 %.

          Úroveň 2: Množství [t] uhličitanů ve výchozí surovině [tCaCO3, tMgCO3 nebo tCaCO3-MgCO3] a procesních odpadech použitých jako vstupní surovina do procesu, stanovené za sledované období provozovatelem nebo jeho dodavateli s maximální nejistotou menší než ±2,5 %.

        1. b) Emisní faktor

          Úroveň 1: Pro uhličitany: použijí se stechiometrické koeficienty uvedené v následující tabulce č. 2:

          Tabulka č. 2: Stechiometrické emisní faktory

          Pokyny ke zjišťování emisí CO2 z rafinérií minerálních olejů Pokyny ke zjišťování emisí CO2 z koksovacích pecí Pokyny ke zjišťování emisí CO2 ze zařízení na pražení nebo slinování kovové rudy Tabulka č. 2: Stechiometrické emisní faktory
          Emisní faktor
          CaCO30,440 t CO2/t CaCO3
          MgCO30,522 t CO2/t MgCO3
          FeCO30,380 t CO2/t FeCO3

          Tyto hodnoty se upraví dle příslušného obsahu vody a hlušiny v použité surovině s obsahem uhličitanů.

          Pro procesní odpady: faktory specifické pro jednotlivé činnosti se stanoví podle § 12.

        1. c) Konverzní faktor

          Úroveň 1: Konverzní faktor: 1,0

          Úroveň 2: Specifický konverzní faktor pro danou činnosti stanovený podle § 12, stanovuje množství uhlíku v produktech slinování a v prachu zachyceném na filtrech. Pokud je prach zachycený na filtru znovu použit v procesu, množství uhlíku [t] v něm obsažené se nepočítá, aby nedošlo k dvojímu započtení.

    1. 2.2 Stanovení emisí CO2 měřením

      Použijí se pokyny pro měření uvedené v části XI této přílohy.

Pokyny ke zjišťování emisí CO2 ze zařízení na výrobu surového železa nebo oceli, včetně kontinuálního litíČást V

  1. 1. Vymezení a kompletnost

    Pokyny v této části přílohy lze použít na emise ze zařízení na výrobu surového železa nebo oceli, včetně kontinuálního lití. Týkají se zejména primární výroby oceli (ve vysokých pecích a kyslíkových konvertorech) a sekundární výroby oceli (v elektrických obloukových pecích).

    Zařízení na výrobu surového železa nebo oceli, včetně kontinuálního lití, jsou obvykle nedílnou součástí závodu na výrobu oceli s přímou technickou vazbou na koksovací pece a zařízení na pražení nebo slinování kovové rudy. V důsledku toho dochází při běžném provozu k velkým energetickým a materiálovým tokům (např. vysokopecního plynu, koksárenského plynu, koksu, vápence). Pokud povolení vydané pro zařízení podle § 5 zákona zahrnuje veškeré procesy výroby a zpracování oceli, a nikoliv pouze vysoké pece, emise CO2 lze také stanovovat jako celkové emise ze všech procesů výroby a zpracování oceli. V takových případech se použije bilanční výpočet, který je popsán v oddílu 2.1.1 této části.

    Pokud je v rámci zařízení provozováno čištění odpadních plynů a výsledné emise nejsou vypočteny jako součást emisí z procesů v daném zařízení, vypočtou se v souladu s částí I této části.

  1. 2. Určení zdrojů emisí CO2

    V zařízeních na výrobu surového železa a oceli, včetně kontinuálního lití, pocházejí emise CO2 z těchto emisních zdrojů a zdrojových toků:

    1. a) ze surovin (kalcinace vápence, dolomitu a železných rud obsahujících uhličitanové sloučeniny, např. FeCO3),
    2. b) z tradičních paliv, tedy zemního plynu, uhlí a koksu,
    3. c) z redukčních činidel, tedy koksu, uhlí, plastů atd.,
    4. d) z procesních plynů, tedy koksárenského plynu, vysokopecního plynu a konvertorového plynu,
    5. e) ze spotřeby grafitových elektrod,
    6. f) z ostatních paliv,
    7. g) z čištění odpadních plynů.
    1. 2.1 Stanovení emisí CO2 výpočtem

      Pokud jde o zařízení na výrobu surového železa a oceli začleněné do integrovaného systému výroby oceli, může provozovatel emise vypočítat:

      1. a) za integrovaný systém výroby oceli jako celek pomocí hmotnostní bilance nebo
      2. b) za zařízení na výrobu surového želena a oceli jako samostatnou činnost oddělenou od výroby oceli.
      1. 2.1.1 Bilanční výpočet

        Bilanční výpočet bere v úvahu veškerý uhlík ve vstupech, v zásobách, v produktech a ostatních odpadech ze zařízení za účelem stanovení úrovně emisí skleníkových plynů z daného zařízení za sledované období pomocí této rovnice:

        emise CO2 [t CO2] = (vstup – produkty – odpad – změna zásob) * konverzní faktor CO2/C

        kde:

        1. – Vstup [t C]: veškerý uhlík vstupující do zařízení
        2. – Produkty [t C]: veškerý uhlík opouštějící zařízení v produktech a materiálech, včetně vedlejších produktů
        3. – Odpad [t C]: uhlík opouštějící zařízení, např. vypuštěný do kanalizace, uložený na skládku nebo jako ztráty. Odpady nezahrnují emise skleníkových plynů do atmosféry.
        4. – Změna zásob [t C]: nárůst zásob uhlíku uvnitř zařízení.

        Výpočet pak probíhá takto:

        emise CO2 [t CO2] = (Σ (aktivitní údajevstup * obsah uhlíkuvstup) – Σ (aktivitní údajeprodukty * obsah uhlíkuprodukty) – Σ (aktivitní údajeodpad * obsah uhlíkuodpad) – Σ (aktivitní údajezměna zásob* obsah uhlíkuzměna zásob)) * 3,664

        kde:

        1. a) Aktivitní údaje

          Provozovatel analyzuje a vykazuje hmotnostní toky do a ze zařízení a příslušné změny zásob všech příslušných paliv a materiálů odděleně. Kde je obsah uhlíku v hmotnostním toku obvykle vztažený k energetickému obsahu (paliva), může provozovatel stanovit a použít obsah uhlíku vztažený k energetickému obsahu [t C/TJ] v příslušném hmotnostním toku pro výpočet hmotnostní bilance.

          Úroveň 1: Aktivitní údaje za sledované období se stanoví s maximální nejistotou menší než ±7,5 %.

          Úroveň 2: Aktivitní údaje za sledované období se stanoví s maximální nejistotou menší než ±5 %.

          Úroveň 3: Aktivitní údaje za sledované období se stanoví s maximální nejistotou menší než ±2,5 %.

          Úroveň 4: Aktivitní údaje za sledované období se stanoví s maximální nejistotou menší než ±1,5 %.

        1. b) Obsah uhlíku

          Úroveň 1: Obsah uhlíku ve vstupním nebo výstupním toku se odvodí ze standardních emisních faktorů paliv nebo materiálů uvedených v příloze č. 4 nebo v souladu s § 12. Obsah uhlíku se vypočte takto:

          Úroveň 2: Provozovatel aplikuje národně specifické hodnoty obsahu uhlíku pro příslušné palivo nebo materiál, které Česká republika vykázala ve své nejnovější národní inventuře předložené sekretariátu Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu.

          Úroveň 3: Obsah uhlíku ve vstupním nebo výstupním toku se odvodí podle § 12, s ohledem na odběr reprezentativních vzorků paliv, produktů a vedlejších produktů a stanovení příslušného obsahu uhlíku a podílu biomasy.

          Obsah uhlíku v produktech nebo meziproduktech lze stanovit na základě ročních analýz podle § 12 nebo odvodit ze středního rozsahu hodnot složení, jak je stanoveno v příslušných mezinárodních nebo vnitrostátních normách.

      1. 2.1.2 Emise ze spalovacích procesů

        Pokud při spalovacích procesech probíhajících v zařízeních na výrobu surového železa nebo oceli paliva (např. koks, uhlí nebo zemní plyn) nejsou používána jako redukční činidla nebo nepocházejí z metalurgických reakcí, pak se monitorují a vykazují v souladu s částí I této přílohy.

      1. 2.1.3 Procesní emise

        Zařízení na výrobu surového železa nebo oceli, včetně kontinuálního lití, obvykle charakterizuje návaznost výrobních zařízení (např. vysoká pec, kyslíkový konvertor) a tato zařízení jsou často technicky propojena s dalšími zařízeními (např. koksovacími pecemi, aglomeračními zařízeními, energetickými zařízeními). V takových zařízeních se používá řada různých paliv jako redukční činidla. Tato zařízení obvykle produkují procesní plyny různého složení, např. koksárenský plyn, vysokopecní plyn nebo konvertorový plyn.

        Celkové emise CO2 ze zařízení na výrobu surového železa nebo oceli, včetně kontinuálního lití, se vypočtou takto:

        emise CO2 [t CO2] = Σ (aktivitní údajeVSTUP * emisní faktorVSTUP) - Σ (aktivitní údajeVÝSTUP * emisní faktorVÝSTUP)

        kde:

        1. a) Aktivitní údaje
          1. a1) Příslušný hmotnostní tok

            Úroveň 1: Hmotnostní tok do a ze zařízení za sledované období se stanoví s maximální nejistotou menší než ±7,5 %.

            Úroveň 2: Hmotnostní tok do a ze zařízení za sledované období se stanoví s maximální nejistotou menší než ±5,0 %.

            Úroveň 3: Hmotnostní tok do a ze zařízení za sledované období se stanoví s maximální nejistotou menší než ±2,5 %.

            Úroveň 4: Hmotnostní tok do a ze zařízení za sledované období se stanoví s maximální nejistotou menší než ±1,5 %.

          1. A2) Výhřevnost (případně)

            Úroveň 1: Pro jednotlivá paliva se použijí referenční hodnoty stanovené v příloze č. 4.

            Úroveň 2: Provozovatel aplikuje národně specifické hodnoty výhřevnosti pro jednotlivé typy paliv, které Česká republika vykázala ve své nejnovější národní inventuře předložené sekretariátu Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu.

            Úroveň 3: Reprezentativní hodnotu výhřevnosti pro palivo v daném zařízení měří provozovatel, smluvní laboratoř nebo dodavatel paliva podle § 12.

        1. b) Emisní faktor

          Emisní faktor pro aktivitní údajeVÝSTUP se vztahuje k množství uhlíku mimo CO2 ve výstupu z procesu a pro lepší srovnatelnost se vyjadřuje jako t CO2/t výstupu.

          Úroveň 1: Pro vstupující a vystupující materiály se použijí referenční hodnoty uvedené v tabulce č. 3 a v příloze č. 4.

          Tabulka č. 3: Referenční emisní faktory

          Pokyny ke zjišťování emisí CO2 z rafinérií minerálních olejů Pokyny ke zjišťování emisí CO2 z koksovacích pecí Pokyny ke zjišťování emisí CO2 ze zařízení na pražení nebo slinování kovové rudy Tabulka č. 2: Stechiometrické emisní faktory Pokyny ke zjišťování emisí CO2 ze zařízení na výrobu surového železa nebo oceli, včetně kontinuálního lití Tabulka č. 3: Referenční emisní faktory
          Emisní faktorHodnotaJednotkaZdroj emisního faktoru
          CaCO30,440T CO2/t CaCO3Stechiometrický poměr
          CaCO3-MgCO30,477T CO2/t CaCO3-MgCO3Stechiometrický poměr
          FeCO30,380T CO2/t FeCO3Stechiometrický poměr
          Přímo redukované železo (DRI)0,07T CO2 / tIPCC GL 2006
          Elektrická oblouková pec - uhlíkové elektrody23,00T CO2 / tIPCC GL 2006
          Elektrická oblouková pec - uhlík obsažený ve vsázce33,04T CO2 / tIPCC GL 2006
          Železo briketované zahorka0,07T CO2 / tIPCC GL 2006
          Plyn z kyslíkových konvertorů1,28T CO2 / tIPCC GL 2006
          Ropný koks3,19t CO2 / tIPCC GL 2006
          Nakoupené surové železo0,15t CO2 / tIPCC GL 2006
          Železný odpad0,15t CO2 / tIPCC GL 2006
          Ocel0,04t CO2 / tIPCC GL 2006
        2. Pozn.: Referenční emisní faktory vycházejí z pokynů IPCC pro národní inventury skleníkových plynů z roku 2006. Hodnoty založené na pokynech IPCC z roku 2006 pocházejí z faktorů vyjádřených v t C/t a násobených konverzním faktorem CO2/C 3,664.

          3. Úroveň 2: Provozovatel aplikuje národně specifické emisní faktory pro jednotlivé typy vstupních a výstupních materiálů, které Česká republika vykázala ve své nejnovější národní inventuře předložené sekretariátu Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu.

          Úroveň 3: Použijí se specifické emisní faktory (t CO2/tVSTUP nebo tVÝSTUP) vstupních a výstupních materiálů vypracované v souladu s § 12.

    1. 2.2 Stanovení emisí CO2 měřením

      Použijí se pokyny pro měření uvedené v části XI této přílohy.