Platné znění

Vyhláška o stanovení postupu zjišťování, vykazování a ověřování množství emisí skleníkových plynů a formuláře žádosti o vydání povolení k emisím skleníkových plynů

vyhlášené znění

Ministr:
RNDr. Bursík v. r.

Příloha č. 1

k vyhlášce č. 12/2009 Sb.

ZÁSADY ZJIŠŤOVÁNÍ A VYKAZOVÁNÍ EMISÍ SKLENÍKOVÝCH PLYNŮ

K zajištění přesného a ověřitelného zjišťování a vykazování emisí skleníkových plynů podle zákona vychází zjišťování a vykazování následujících zásad:

  1. a) úplnosti,
  2. b) konzistence,
  3. c) transparentnosti,
  4. d) pravdivosti,
  5. e) rentability nákladů a
  6. f) spolehlivosti.

Základní charakteristika zásad:

Úplnost: Zjišťování a vykazování za určité zařízení zahrnuje všechny emise z procesů a ze spalování u všech zdrojů emisí a zdrojových toků náležejících k činnostem uvedeným v příloze č. 1 zákona a emise všech skleníkových plynů uvedených v souvislosti s těmito činnostmi, čímž se vyloučí dvojí započtení.

Konzistence: Zjišťované a vykazované emise musí být vždy srovnatelné v čase, musí se používat stejné metodiky zjišťování a stejné soubory údajů. Metodiky zjišťování lze měnit v souladu s touto vyhláškou, pokud se tím zvýší přesnost vykazovaných údajů. Změny metodik zjišťování podléhají schválení ministerstvem a musí být náležitě zdokumentovány v souladu s touto vyhláškou.

Transparentnost: Údaje, které jsou předmětem zjišťování, včetně předpokladů, odkazů, údajů o činnosti, emisních faktorů, oxidačních faktorů i konverzních faktorů, se získávají, zaznamenávají, shromažďují, analyzují a dokumentují způsobem umožňujícím ověřovateli a ministerstvu emise znovu zjistit.

Pravdivost: Je třeba zajistit, aby při zjišťování emisí nedocházelo k systematickému nadhodnocování ani podhodnocování skutečných emisí. Je-li to možné, zjistí a omezí se zdroje nejistoty. Dále je nutné dbát na to, aby byla u výpočtů a měření emisí zajištěna co nejvyšší možná přesnost. Provozovatel poskytne přiměřené záruky toho, že výkazy zjišťovaných emisí jsou úplné. Emise se zjišťují pomocí vhodných metodik zjišťování stanovených v této vyhlášce. Veškerá měřicí nebo jiná zkušební zařízení k vykazování monitorovaných údajů se vhodným způsobem používají, udržují, kalibrují a kontrolují. Elektronické tabulky a ostatní nástroje používané k uchovávání a zpracovávání monitorovaných údajů musí být bezchybné. Výkazy emisí včetně souvisejících údajů nesmějí obsahovat závažné nepřesnosti, musí se vyhnout zkreslení při výběru a předkládání informací a musí poskytovat důvěryhodný a vyvážený přehled o emisích z daného zařízení.

Rentabilita nákladů: Při výběru metodiky zjišťování se porovnávají přínosy plynoucí z vyšší přesnosti a dodatečné náklady. Proto je cílem zjišťování a vykazování emisí nejvyšší dosažitelná přesnost, pokud není technicky neproveditelná nebo nepovede k neúměrně vysokým nákladům. Vlastní metodika zjišťování logicky a jednoduše popisuje pokyny pro provozovatele, čímž se zabraňuje duplicitním činnostem a zohledňují stávající systémy existující v daném zařízení.

Spolehlivost: Ověřený výkaz emisí musí být takový, aby se jeho uživatelé mohli spolehnout na to, že věrně popisuje to, co popisovat má, nebo to, co lze rozumně očekávat, že popisuje.

Příloha č. 2

k vyhlášce č. 12/2009 Sb.

Pokyny ke zjišťování emisí CO2, stanovení emisí skleníkových plynů a metody odběru vzorků a frekvence analýz

Pokyny ke zjišťování emisí CO2 ze spalovacích procesůČást I

  1. 1. Vymezení a kompletnost

    Specifické pokyny pro jednotlivé činnosti obsažené v této části přílohy se použijí pro monitorování emisí skleníkových plynů ze spalovacích zařízení o jmenovitém tepelném příkonu větším než 20 MW s vyloučením spaloven nebezpečného nebo komunálního odpadu, jak je uvedeno v příloze č. 1 zákona a pro monitorování emisí ze spalovacích procesů v ostatních aktivitách uvedených v příloze č. 1 zákona, pokud na ně odkazují části II až X této přílohy. Část I této přílohy lze také použít pro příslušné procesy petrochemického průmyslu, vztahuje-li se na ně příloha č. 1 zákona.

    Monitorování emisí ze spalovacích procesů musí zahrnovat emise ze spalovacích procesů všech paliv v zařízení, jakož i emise z čištění odpadních plynů, například pro odsiřování spalin. Emise ze spalovacích motorů používaných pro dopravní účely se nemonitorují ani nevykazují. Veškeré emise ze spalovacích procesů paliv v daném zařízení se přiřadí tomuto zařízení, bez ohledu na případné vývozy tepla nebo elektřiny do jiných zařízení. Emise spojené s výrobou tepla nebo elektřiny dovážených z jiných zařízení se dovážejícím zařízením nepřiřazují.

    Emise z přilehlého spalovacího zařízení odebírajícího primární palivo z integrovaného hutního komplexu, ale provozovaného podle zvláštního povolení na emise skleníkových plynů, lze započítávat jako součást hmotnostní bilance hutního komplexu, jestliže provozovatel může ministerstvu prokázat, že se takovým postupem sníží celková nejistota stanovení emisí.

  1. 2. Stanovení emisí CO2

    Spalovací zařízení a procesy mohou mít tyto zdroje CO2:

    1. a) kotle,
    2. b) hořáky,
    3. c) turbíny,
    4. d) topná tělesa,
    5. e) hutnické pece,
    6. f) spalovací pece,
    7. g) vypalovací pece,
    8. h) pece,
    9. i) sušičky,
    10. j) stacionární motory,
    11. k) fléry,
    12. l) čištění spalin, neboli procesní emise nebo
    13. m) jakákoli jiná zařízení nebo stroje spalující paliva, s výjimkou zařízení nebo strojů se spalovacími motory, jež se používají pro dopravní účely.
    1. 2.1 Stanovení emisí CO2 výpočtem
      1. 2.1.1 Emise ze spalovacích procesů
        1. 2.1.1.1 Obecný výpočet pro spalovací činnosti

          Emise CO2 ze spalovacích zařízení se vypočtou násobením energetického obsahu každého použitého paliva emisním faktorem a oxidačním faktorem. Pro každé palivo a každou činnost se provádí tento výpočet:

          emise CO2 = aktivitní údaje * emisní faktor * oxidační faktor

          kde:

          1. a) Aktivitní údaj

            Aktivitní údaje se obecně vyjadřují jako čistý energetický obsah paliva [TJ] spotřebovaného během sledovaného období. Tento energetický obsah spotřebovaného paliva se vypočte podle následujícího vzorce:

            energetický obsah spotřebovaného paliva [TJ] = množství spotřebovaného paliva [t nebo Nm3] * výhřevnost paliva [TJ/t nebo TJ/Nm3]

            Pokud jsou použity objemové jednotky, provozovatel zohlední veškeré převody, které mohou být nutné pro započtení rozdílů tlaku a teploty měřicího zařízení, jakož i standardní podmínky, pro něž byla výhřevnost příslušného druhu paliva odvozena. V případě, že se používá emisní faktor vztažený k hmotnosti nebo objemu [t CO2/t nebo t CO2/Nm3], vyjádří se aktivitní údaje jako množství spotřebovaného paliva [t nebo Nm3].

            kde:

            1. a1) Spotřebované palivo

              Úroveň 1: Spotřebu paliva za sledované období stanoví provozovatel nebo dodavatel paliva s maximální nejistotou menší než ±7,5 %, případně s přihlédnutím k vlivu změny zásob.

              Úroveň 2: Spotřebu paliva za sledované období stanoví provozovatel nebo dodavatel paliva s maximální nejistotou menší než ±5 %, případně s přihlédnutím k vlivu změny zásob.

              Úroveň 3: Spotřebu paliva za sledované období stanoví provozovatel nebo dodavatel paliva s maximální nejistotou menší než ±2,5 %, případně s přihlédnutím k vlivu změny zásob.

              Úroveň 4: Spotřebu paliva za sledované období stanoví provozovatel nebo dodavatel paliva s maximální nejistotou menší než ±1,5 %, případně s přihlédnutím k vlivu změny zásob.

            1. a2) Výhřevnost

              Úroveň 1: Pro jednotlivá paliva se použijí referenční hodnoty uvedené v příloze č. 6.

              Úroveň 2a: Provozovatel aplikuje národně specifické hodnoty výhřevnosti pro jednotlivé typy paliv, které Česká republika vykázala ve své nejnovější národní inventuře předložené sekretariátu Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu.

              Úroveň 2b: Na komerčně obchodovaná paliva se použije výhřevnost odvozená ze záznamů o nákupech příslušného paliva dodaného dodavatelem paliva, pokud byla odvozena na základě schválených vnitrostátních nebo mezinárodních norem.

              Úroveň 3: Reprezentativní hodnotu výhřevnosti pro palivo v daném zařízení měří provozovatel, smluvní laboratoř nebo dodavatel paliva v souladu s § 12.

          1. b) Emisní faktor

            Úroveň 1: Použijí se standardně doporučené emisí faktory pro každé palivo uvedené v příloze č. 4.

            Úroveň 2a: Provozovatel aplikuje národně specifické emisní faktory pro jednotlivé typy paliv, které Česká republika vykázala ve své nejnovější národní inventuře předložené sekretariátu Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu.

            Úroveň 2b: Provozovatel odvodí emisní faktory pro palivo na základě jednoho z těchto zavedených náhradních postupů:

            1. • měření hustoty daných kapalných či plynných paliv, prováděné zejména v rafinériích nebo při výrobě oceli, a
            2. • výhřevnosti daných typů uhlí,
            3. v kombinaci s empirickým vztahem závislosti stanoveným nejméně jednou ročně v souladu s § 12. Provozovatel zajistí, aby tento vztah závislosti splňoval podmínky správné technické praxe a aby byl aplikován pouze v rozmezí hodnot, zavedena jejichž základě byl stanoven.

            Úroveň 3: Emisní faktory specifické pro jednotlivé činnosti pro palivo stanoví provozovatel, externí laboratoř nebo dodavatel paliva v souladu s § 12.

          1. c) Oxidační faktor

            Provozovatel si může zvolit vhodnou úroveň pro svou metodiku monitorování.

            Úroveň 1: Použije se oxidační faktor 1,0 (viz pokyny IPCC pro národní inventury skleníkových plynů z roku 2006).

            Úroveň 2: Provozovatel aplikuje národně specifické oxidační faktory pro jednotlivé typy paliv, které Česká republika vykázala ve své nejnovější národní inventuře předložené sekretariátu Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu.

            Úroveň 3: Pro paliva oxidační faktory specifické pro jednotlivé činnosti odvozuje provozovatel na základě znalosti příslušného obsahu uhlíku v popelu, odpadních vodách nebo jiných odpadních produktech, ve vedlejších produktech a ostatních případných neúplně zoxidovaných plynných forem emitovaného uhlíku. Údaje o složení se stanoví v souladu s § 12.

        1. 2.1.1.2 Bilanční výpočet: produkce sazí a terminály na zpracování plynu

          Bilanční výpočet lze použít na zařízení pro produkci sazí a pro terminály na zpracování plynu. Bere v úvahu veškerý uhlík ve vstupech, zásobách, produktech a ostatních odpadech ze zařízení za účelem výpočtu emisí skleníkových plynů pomocí této rovnice:

          emise CO2 [t CO2] = (vstup – produkty – odpad – změna zásob) * konverzní faktor CO2/C

          kde:

          1. – Vstup [t C]: veškerý uhlík vstupující do zařízení
          2. – Produkty [t C]: veškerý uhlík opouštějící zařízení v produktech a materiálech, včetně vedlejších produktů
          3. – Odpad [t C]: uhlík opouštějící zařízení, např. vypuštěný do kanalizace, uložený na skládku nebo jako ztráty. Odpady nezahrnují emise skleníkových plynů do atmosféry
          4. – Změna zásob [t C]: nárůst zásob uhlíku uvnitř zařízení.

          Výpočet lze popsat následující rovnicí:

          emise CO2 [t CO2] = (Σ (aktivitní údajevstup * obsah uhlíkuvstup) – Σ (aktivitní údajeprodukty * obsah uhlíkuprodukty) – Σ (aktivitní údajeodpad * obsah uhlíkuodpad) – Σ (aktivitní údajezměna zásob* obsah uhlíkuzměna zásob)) * 3,664

          kde

          1. a) Aktivitní údaj

            Provozovatel analyzuje a vykazuje hmotnostní toky do zařízení a ze zařízení a příslušné změny zásob všech příslušných paliv a materiálů odděleně. Kde je obsah uhlíku v hmotnostním toku obvykle vztažený na energetický obsah paliva, může provozovatel stanovit a použít obsah uhlíku vztažený na energetický obsah [t C/TJ] v příslušném hmotnostním toku pro výpočet hmotnostní bilance.

            Úroveň 1: Aktivitní údaje za sledované období se stanoví s maximální nejistotou menší než ±7,5 %.

            Úroveň 2: Aktivitní údaje za sledované období se stanoví s maximální nejistotou menší než ±5 %.

            Úroveň 3: Aktivitní údaje za sledované období se stanoví s maximální nejistotou menší než ±2,5 %.

            Úroveň 4: Aktivitní údaje za sledované období se stanoví s maximální nejistotou menší než ±1,5 %.

          1. b) Obsah uhlíku

            Úroveň 1: Obsah uhlíku ve vstupním nebo výstupním toku se odvodí ze standardních emisních faktorů paliv nebo materiálů uvedených v příloze č. 6 nebo v souladu s § 12. Obsah uhlíku se vypočte takto:

            Úroveň 2: Obsah uhlíku ve vstupním nebo výstupním toku se odvodí v souladu s § 12 a částí XII této přílohy, pokud jde o odběr reprezentativních vzorků paliv, produktů a vedlejších produktů, stanovení obsahu uhlíků v nich a podílu biomasy.

        1. 2.1.1.3 Fléry

          Emise z flérování zahrnují běžný provoz i ostatní situace, jako jsou odstavování, najíždění a ukončování provozu, jakož i nouzové stavy.

          Emise CO2 se vypočtou z množství flérovaného plynu [Nm3] a obsahu uhlíku v tomto plynu [t CO2/ Nm3] včetně CO2.

          emise CO2 = aktivitní údaj * emisní faktor * oxidační faktor

          kde:

          1. a) Aktivitní údaj

            Úroveň 1: Množství flérovaného plynu použité během sledovaného období se odvodí s maximální nejistotou menší než ±17,5 %.

            Úroveň 2: Množství flérovaného plynu použité během sledovaného období se odvodí s maximální nejistotou menší než ±12,5 %.

            Úroveň 3: Množství flérovaného plynu použité během sledovaného období se odvodí s maximální nejistotou menší než ±7,5 %.

          1. b) Emisní faktor

            Úroveň 1: Za standardních podmínek se použije referenční emisní faktor 0,00393 t CO2/Nm3 odvozený ze spalování čistého ethanu použitého jako konzervativní náhrada flérovaných plynů.

            Úroveň 2a: Provozovatel aplikuje národně specifický emisní faktor pro příslušný plyn, které Česká republika vykázala ve své nejnovější národní inventuře předložené sekretariátu Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu.

            Úroveň 2b: Emisní faktory specifické pro zařízení se odvodí z odhadu molekulové hmotnosti flérových plynů pomocí modelování procesu založeného na standardních průmyslových modelech. Posouzením relativních poměrů a molekulové hmotnosti každého z přispívajících toků se odvodí vážené roční číslo pro molekulovou hmotnost flérovaného plynu.

            Úroveň 3: Emisní faktor [t CO2/Nm3flérovaný plyn] vypočtený z obsahu uhlíku ve flérovaném plynu v souladu s § 12.

          1. c) Oxidační faktor

            Lze použít nižší úrovně přesnosti.

            Úroveň 1: Použije se hodnota 1,0.

            Úroveň 2: Provozovatel aplikuje národně specifický oxidační faktor, který Česká republika vykázala ve své nejnovější národní inventuře předložené sekretariátu Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu.

      1. 2.1.2 Procesní emise

        Emise CO2 z odsiřování spalin za použití uhličitanů se vyhodnocují buď na základě nakoupeného množství uhličitanů (výpočetní metoda úroveň 1a), nebo vzniklého sádrovce (výpočetní metoda úroveň 1b). Oba tyto výpočty jsou rovnocenné. Pro výpočet se použije rovnice:

        emise CO2 [t] = aktivitní údaje * emisní faktor

        kde

        Výpočetní metoda A: „vápencová“

        Výpočet emisí je založen na množství použitých uhličitanů.

        1. a) Aktivitní údaje

          Úroveň 1: Množství [tuny] suchých uhličitanů jako vstupu do procesu za sledované období, měřené provozovatelem nebo dodavatelem, s maximálně přípustnou nejistotou měření menší než ±7,5 %.

        1. b) Emisní faktor

          Úroveň 1: Emisní faktory se vypočtou a vykážou v jednotkách hmotnosti CO2 uvolněného na tunu uhličitanu. Použijí se stechiometrické koeficienty pro převedení údajů o složení na emisní faktory podle níže uvedené tabulky č. 1.

          Stanovení použitého množství CaCO3 a MgCO3 se provádí podle pravidel pro nejlepší praxi v odvětví.

          Tabulka č. 1: Stechiometrické koeficienty

          Příloha č. 2 Pokyny ke zjišťování emisí CO2, stanovení emisí skleníkových plynů a metody odběru vzorků a frekvence analýz Pokyny ke zjišťování emisí CO2 ze spalovacích procesů Tabulka č. 1: Stechiometrické koeficienty
          Uhličitan Emisní faktor [t CO2/t Ca, Mg nebo jiných uhličitanů]Poznámky
          CaCO30,440
          MgCO30,522
          Obecně:
          XY(CO3)Z          		 Emisní faktor = [MCO2] / {Y * [MX] + Z * [MCO32-]}X = kov alkalických zemin nebo alkalický kov
          MX = molekulová hmotnost prvku X v [g/mol]
          MCO2 = molekulová hmotnost CO2 = 44 [g/mol]
          MCO3-2- = molekulová hmotnost CO32- = 60 [g/mol]
          Y = stechiometrické číslo prvku X
          = 1 (pro kovy alkalických zemin)
          = 2 (pro alkalické kovy)
          Z = stechiometrické číslo CO32- = 1

        Výpočetní metoda B: „sádrovcová“

        Výpočet emisí je založen na množství vzniklého sádrovce:

        1. a) Aktivitní údaj

          Úroveň 1: Množství [tuny] suchého sádrovce (CaSO4 · 2H2O) jako výstupu z procesu za sledované období, stanovené provozovatelem nebo zpracovatelem sádrovce, s maximální přípustnou nejistotou měření menší než ±7,5 %.

        1. b) Emisní faktor

          Úroveň 1: Stechiometrický koeficient pro suchý sádrovec (CaSO4 · 2H2O) a z procesu uvolněný CO2: 0,2558 t CO2/ t sádrovce.

    1. 2.2 Stanovení emisí CO2 měřením
      Použijí se pokyny pro měření uvedené v části XI této přílohy.