Orgány sociálního zabezpečení jsou federální ministerstvo práce a sociálních věcí, ministerstva práce a sociálních věcí republik, orgány důchodového zabezpečení republik, národní výbory a jednotná zemědělská družstva (sociální komise), a pokud jde o vojáky z povolání, příslušníky Sboru národní bezpečnosti a příslušníky sborů nápravné výchovy, orgány uvedené v části sedmé.
Federální ministerstvo práce a sociálních věcí vykonává ve věcech sociálního zabezpečení působnost v rozsahu stanoveném tímto zákonem a zvláštními předpisy.23)
(1) Ministerstva práce a sociálních věcí republik, a pokud jde o vojáky z povolání, příslušníky Sboru národní bezpečnosti a příslušníky sborů nápravné výchovy, orgány uvedené v části sedmé, postupují při plnění úkolů v oblasti sociálního zabezpečení, vyplývajících z jednotného uplatňování sociální politiky, v součinnosti s federálním ministerstvem práce a sociálních věcí.
(2) O dávkách důchodového zabezpečení rozhodují orgány důchodového zabezpečení republik, popřípadě národní výbory, a pokud jde o vojáky z povolání, příslušníky Sboru národní bezpečnosti a příslušníky sborů nápravné výchovy, orgány uvedené v části sedmé (§ 130 odst. 3, § 135); přiznal-li některý z uvedených orgánů dávku důchodového zabezpečení, která vylučuje poskytování jiné dávky důchodového zabezpečení jím vyplácené, avšak přiznané jiným orgánem, rozhodne současně o odnětí této dávky.
Národní výbory zajišťují ve svých obvodech úkoly na úseku sociálního zabezpečení v souladu se státním plánem rozvoje národního hospodářství a se zřetelem na jeho potřeby, napomáhají jednotným zemědělským družstvům v plnění úkolů vyplývajících ze sociálního zabezpečení a odpovídají za to, že prostředky určené na sociální zabezpečení budou vynakládány účelně a hospodárně.
Zdravotní stav a pracovní schopnost občanů ve věcech sociálního zabezpečení posuzují správní komise národních výborů.
Sociální komise jednotných zemědělských družstev jako orgán sociálního zabezpečení24) spolupůsobí v řízení o dávkách důchodového zabezpečení, ve věcech zabezpečení důchodců některými dalšími dávkami a v řízení o službách a dávkách sociální péče. Další působnost vykonávají podle předpisů o zabezpečení v nemoci a zabezpečení matky a dítěte družstevních rolníků; tyto předpisy upravují též složení a způsob jednání sociální komise.
Orgány sociálního zabezpečení plní své úkoly v úzké součinnosti s orgány Revolučního odborového hnutí, s obdobnými orgány členů výrobních družstev a s orgány svazů družstevních rolníků.
(1) O poskytnutí dávky (služby) se rozhoduje zpravidla na žádost.
(2) Žádost o dávku důchodového zabezpečení podává
uvedené organizace předkládají žádosti národnímu výboru bydliště žadatele;
(3) Občané, kteří již nejsou v pracovním nebo členském poměru k organizaci, avšak pobírají z tohoto poměru dávky nemocenského pojištění (zabezpečení v nemoci, zabezpečení matky a dítěte), podávají žádost o dávku důchodového zabezpečení u orgánu, který by byl pro ně příslušný v době trvání pracovního nebo členského poměru.
(4) Pozůstalí po občanech uvedených v odstavcích 2 a 3 podávají žádost o dávku důchodového zabezpečení u orgánů, které by byly příslušné pro přijetí žádosti uvedených občanů o dávku důchodového zabezpečení. Pozůstalí po nepracujících důchodcích podávají žádost o důchod národnímu výboru svého bydliště.
(5) Žádost o dávku nebo službu sociální péče a žádost o zaopatřovací příspěvek se podává národnímu výboru žadatelova bydliště. Řízení o dávku nebo službu sociální péče lze zahájit též z vlastního podnětu příslušného orgánu nebo z podnětu socialistické organizace.
Organizace jsou povinny vést záznamy o okolnostech rozhodných pro nárok na dávku, její výši a její výplatu, zejména o době a druhu zaměstnání, o vzniku a zániku členství v družstvu, o výši výdělku pracujících, o pracovní neschopnosti pro nemoc nebo úraz, o sjednání a skončení pracovního poměru (dohody o pracovní činnosti) s důchodcem, jakož i o okolnostech rozhodných pro provádění péče o občany se změněnou pracovní schopností, a hlásit je orgánům provádějícím sociální zabezpečení pracujícího (důchodce). Na vyzvání těchto orgánů jsou organizace povinny podat taková hlášení kdykoliv. Orgány sociálního zabezpečení mají právo přezkoumat správnost a úplnost hlášení.
(1) Zavinila-li organizace nesprávným hlášením nebo jeho opomenutím, zejména neoznámením vstupu důchodce do zaměstnání (přijetí za člena výrobního družstva nebo jednotného zemědělského družstva, uzavření dohody o pracovní činnosti), že dávka byla poskytnuta neprávem nebo ve vyšší výměře, než náležela, je povinna nahradit neprávem vyplacené částky. Tuto povinnost má jednotné zemědělské družstvo také tehdy, jestliže sociální komise jednotného zemědělského družstva porušila nebo zanedbala své povinnosti a tím došlo k poskytnutí dávky neprávem nebo ve vyšší výměře, než v jaké náležela. O povinnosti nahradit neprávem vyplacené částky rozhoduje orgán sociálního zabezpečení, který je příslušný rozhodnout o dávce; tento orgán také může od požadování náhrady zcela nebo zčásti upustit.
(2) Ustanovení § 71 odst. 3 platí obdobně.
Byla-li dávka poskytnuta neprávem nebo ve vyšší výměře, než náležela, zaviněním příjemce dávky (§ 62 odst. 2) i organizace (§ 112 odst. 1), odpovídají příjemce dávky a organizace za vrácení neprávem vyplacené částky společně a nerozdílně. Příjemce dávky a organizace se vzájemně vypořádají podle míry zavinění. Spory o vzájemné vypořádání mezi organizací a příjemcem dávky rozhodují v prvním stupni krajské soudy.
Pověření funkcionáři a pracovníci orgánů sociálního zabezpečení jsou oprávněni vstupovat do zařízení organizace a na pracoviště, pokud je toho třeba pro účely tohoto zákona nebo ke zjištění skutečností rozhodných pro nárok na náhradu dávek důchodového zabezpečení.
Zdravotnická zařízení jsou povinna na požádání orgánu sociálního zabezpečení provést vyšetření zdravotního stavu v řízení o dávkách (službách), podávat lékařské nálezy, posudky, zprávy o průběhu nemoci, vydávat výpisy z chorobopisů a podávat potřebná hlášení, jichž je třeba k rozhodování o dávce (službě).
(1) Rozhodnutí ve věcech dávek důchodového zabezpečení se vydává písemně. Při vyhotovení rozhodnutí s použitím automatizované výpočetní techniky může být rozhodnutí vydáno v mezinárodní abecedě s předtištěným razítkem orgánu důchodového zabezpečení a jménem, příjmením a funkcí pracovníka, odpovědného za vydání rozhodnutí.
(2) O doručování písemností platí obdobně ustanovení občanského soudního řádu; do vlastních rukou se doručují rozhodnutí, jimiž se dávka důchodového zabezpečení nepřiznává, sníží, odejme nebo se její výplata zastaví, a rozhodnutí (opatření) vydaná podle § 61 odst. 1 a 3, § 62 odst. 2, § 112 a 113.
(3) O opravném prostředku proti rozhodnutí orgánu důchodového zabezpečení republiky a národního výboru jako odvolacího orgánu o zákonném nároku ve věcech důchodového zabezpečení rozhoduje soud.
(4) Proti rozhodnutí národního výboru, které je toliko podkladem rozhodnutí orgánu důchodového zabezpečení o zákonném nároku na dávku, se nelze odvolat. Soud přezkoumává taková rozhodnutí jen při rozhodování o opravném prostředku proti rozhodnutí orgánu důchodového zabezpečení. Zruší-li soud rozhodnutí orgánu důchodového zabezpečení i rozhodnutí národního výboru, vydá orgán důchodového zabezpečení nové rozhodnutí i pokud jde o otázky řešené v rozhodnutí národního výboru.
(5) Nemá-li navrhovatel obecný soud v Československé socialistické republice, je příslušný k rozhodnutí o opravném prostředku soud, v jehož obvodu má sídlo orgán, který rozhodnutí vydal.
(6) Požádá-li účastník řízení před uplynutím lhůty k opravnému prostředku o sdělení podkladů pro výpočet důchodu, počíná běžet nová lhůta k opravnému prostředku ode dne, kdy byly účastníku tyto podklady doručeny.
(7) Opravný prostředek je podán včas25) i tehdy, byl-li podán ve lhůtě u národního výboru příslušného podle místa bydliště.
(8) Opravný prostředek, o němž rozhoduje soud, lze vzít zpět bez jeho souhlasu, jestliže navrhovateli bylo novým rozhodnutím příslušného orgánu plně vyhověno.
(9) O odvolání proti jiným rozhodnutím národního výboru, než jsou uvedena v odstavcích 3 a 4, rozhoduje se jen ve správním řízení.
(10) Opravný prostředek (odvolání) proti rozhodnutí o snížení, odnětí nebo o zastavení výplaty dávek nemá odkladný účinek.
(1) Náklady řízení o dávkách (službách) hradí stát.
(2) Národní výbor uhrazuje jízdné, stravné a nocležné, popřípadě i jiné nutné výlohy a ušlý výdělek občanům, kteří se na vyzvání dostaví k jednání orgánu uvedeného v § 107 nebo se pro potřeby tohoto orgánu podrobí vyšetření zdravotního stavu, popřípadě jinému odbornému vyšetření.
Pokud tento zákon nestanoví odchylky od obecných předpisů o řízení ve věcech správních, platí tyto předpisy.
(1) Pro vojáky z povolání a příslušníky Sboru národní bezpečnosti platí ustanovení tohoto zákona, pokud se dále nestanoví jinak.
(2) Kde se v tomto zákoně mluví o vojácích z povolání a o službě v ozbrojených silách, rozumějí se tím též vojáci, kteří jsou po dobu činné služby hmotně zabezpečeni jako vojáci z povolání, jakož i příslušníci Sboru národní bezpečnosti, a jejich služba.
(1) Služba vojáků z povolání se zařazuje do I. nebo II. kategorie podle druhů vykonávaných funkcí.
(2) Ministři národní obrany a vnitra Československé socialistické republiky stanoví v oborech své působnosti, které funkce se zařazují do I. kategorie a jak se zařazení provádí; přitom mohou stanovit, v jakém rozsahu se započítává doba služby výkonného letce a doba výkonu funkcí zvláštní povahy nebo zvláštního stupně nebezpečnosti do doby zaměstnání.
(1) Průměrný měsíční výdělek se zjišťuje též z hrubých výdělků za posledních 10, popřípadě za posledních 5 kalendářních roků před rokem, v němž došlo ke skončení služebního poměru vojáka z povolání, podle toho, co je pro něj výhodnější.
(2) Ustanovení předchozího odstavce platí, pokud není výhodnější průměrný měsíční výdělek zjištěný podle § 14.
(1) Na plný starobní důchod má nárok voják z povolání, který byl zaměstnán nejméně 25 roků a v době služby v ozbrojených silách (§ 13) dosáhl věku aspoň
(2) Jako voják z povolání má nárok na plný starobní důchod též občan, který byl vojákem z povolání, získal nejméně 25 roků doby zaměstnání a v době trvání zaměstnání (§ 13) dosáhl věku aspoň
(3) Ustanovení § 16 odst. 2 písm. a), odst. 3 a 4 platí obdobně.
(1) Základní výměra plného starobního důchodu vojáka z povolání nebo občana uvedeného v § 122 odst. 2, který splnil podmínky stanovené pro nárok na tento důchod, činí
(2) Ustanovení § 18 odst. 1 písm. a), jde-li o výši důchodu ze zaměstnání uvedeného v § 12 odst. 1 písm. a) č. 1, a § 18 odst. 2 a 3 platí obdobně.
(1) Nejvyšší výměra plného starobního důchodu v pevných částkách činí
(2) Částkou převyšující výměry uvedené v předchozím odstavci se starobní důchod vyměří, jen jde-li o zvýšení za dobu služby (dalšího zaměstnání) po vzniku nároku na tento důchod; důchod spolu s tímto zvýšením nesmí však přesáhnout částku 3000 Kčs měsíčně.
(3) Ustanovení § 23 odst. 1 písm. a), odst. 2 a 6 platí i tu.
(1) Invalidní (částečný invalidní) důchod podle této části zákona náleží též občanu, který byl vojákem z povolání, jestliže
(2) Jestliže se voják z povolání nebo občan, který byl vojákem z povolání, stal plně (částečně) invalidním následkem úrazu nebo onemocnění vzniklých při výkonu služby nebo v přímé souvislosti s ním, náleží mu invalidní (částečný invalidní) důchod bez ohledu na délku doby zaměstnání.
(3) Ustanovení § 25 platí obdobně.
(1) Základní výměra invalidního důchodu (§ 28 odst. 2) činí
(2) Ustanovení § 28 platí obdobně.
(1) Nejvyšší výměra invalidního důchodu v pevných částkách činí
(2) Ustanovení § 34 odst. 1 písm. a) a odst. 2 platí i tu. Ustanovení § 23 odst. 6 o nejvyšší procentní výměře důchodu platí obdobně, jde-li o invalidní důchod vojáka z povolání (občana) staršího 20 let.
Důchody a ostatní dávky se vyplácejí ve stanoveném výplatním termínu na běžný kalendářní měsíc.
Peněžité příspěvky podle § 93, 95 a 96 poskytují poživatelům důchodů podle této části zákona a jejich rodinným příslušníkům orgány federálních ministerstev národní obrany a vnitra a orgány ministerstev vnitra republik v oborech své působnosti.
(1) Sociální zabezpečení v Československé lidové armádě řídí, kontroluje a svými orgány provádí federální ministerstvo národní obrany.
(2) Sociální zabezpečení příslušníků Sboru národní bezpečnosti řídí federální ministerstvo vnitra v součinnosti s ministerstvy vnitra republik; provádějí je svými orgány federální ministerstvo vnitra a ministerstva vnitra republik v oborech své působnosti. Sociální zabezpečení vojáků z povolání vojsk ministerstva vnitra řídí a svými orgány provádí federální ministerstvo vnitra.
(3) O dávkách důchodového zabezpečení rozhodují
(4) Prováděcí předpisy stanoví, kdy orgány příslušné k řízení o dávkách a službách sociálního zabezpečení vojáků z povolání a příslušníků Sboru národní bezpečnosti, k výplatě těchto dávek a k poskytování služeb vykonávají tuto působnost též, jestliže
(1) Žádost o dávku podává voják z povolání Československé lidové armády u krajské vojenské správy, v jejímž obvodu bydlí; to platí též, jestliže žádost o dávku podává občan, který byl vojákem z povolání a získal nárok na dávku podle této části zákona, a pozůstalí po vojáku z povolání nebo po uvedeném občanu.
(2) Příslušník Sboru národní bezpečnosti a voják z povolání vojsk ministerstva vnitra podává žádost u útvaru, v němž koná službu; pozůstalý po takovém příslušníku (vojáku z povolání) podává žádost u útvaru, v němž zemřelý konal naposled službu. V ostatních případech se podává žádost o dávku u ministerstva vnitra příslušného podle § 130 odst. 2.
(1) O tom, zda zdravotní stav vojáka z povolání nebo jiného oprávněného odůvodňuje poskytnutí dávky nebo služby, podávají posudky orgány uvedené v § 107. V odvolacím řízení o dávku důchodového zabezpečení vojáků z povolání podávají znalecké posudky orgány uvedené v § 107, vyššího stupně.
(2) Ministři národní obrany a vnitra Československé socialistické republiky mohou po projednání s ministrem práce a sociálních věcí Československé socialistické republiky zřídit v oborech své působnosti posudkové komise sociálního zabezpečení k posuzování zdravotního stavu oprávněných v případech, kdy toto posouzení vyžaduje zvláštních odborných znalostí. Podává-li tato komise znalecký posudek v odvolacím řízení, projedná jej v jiném složení, než ve kterém původně jednala.
(3) Schopnost vojáků z povolání k výkonu služby v ozbrojených silách posuzují lékařské komise v oborech působnosti federálních ministerstev národní obrany a vnitra a ministerstev vnitra republik; pro účely řízení o invalidním (částečném invalidním) důchodu rozhodují tyto komise o tom, zda úraz nebo onemocnění vznikly při výkonu služby nebo v přímé souvislosti s ním.
Rozhodování podle § 13 odst. 2 a 4 o tom, zda služba vojáků z povolání, popřípadě zaměstnání občanů, kteří byli nebo jsou vojáky z povolání, byly přerušeny nebo skončily z vážných důvodů, náleží v oborech jejich působnosti orgánům federálních ministerstev národní obrany a vnitra a ministerstev vnitra republik.
(1) Proti rozhodnutí o dávce důchodového zabezpečení lze podat písemné odvolání do 15 dnů u orgánu, který je vydal.
(2) Orgán, který napadené rozhodnutí vydal, může odvolání sám vyhovět; neučiní-li tak, je povinen bez odkladu, nejpozději však do 30 dnů od podání odvolání, předložit je orgánu příslušnému k rozhodnutí o odvolání.
(3) Odvolacím orgánem je služební orgán nejblíže nadřízený služebnímu orgánu, který napadené rozhodnutí vydal.
(4) Odvolací orgán je povinen rozhodnout o odvolání bez zbytečného odkladu, nejpozději však do 60 dnů ode dne podání odvolání; pokud nebude možno v této lhůtě o odvolání rozhodnout, musí být oprávněný uvědoměn o důvodech, pro které nemůže být rozhodnuto, a sdělena mu doba, během níž se o odvolání rozhodne.
(5) Proti rozhodnutí o odvolání se nelze odvolat.
(6) Pro řízení v sociálním zabezpečení v ozbrojených silách platí jinak obdobně ustanovení § 111 až 115, § 116 odst. 1, 2, 6 a 10 a § 117.
Odchylky stanovené v § 119 až 134 platí - s výjimkou ustanovení § 132 odst. 2 - též pro příslušníky sborů nápravné výchovy; působnost, která podle těchto ustanovení přísluší ministru vnitra Československé socialistické republiky a ministrům vnitra republik, přísluší ministrům spravedlnosti republik a působnost orgánů ministerstev vnitra vykonávají orgány ministerstev spravedlnosti republik.