Zákon o sociálním zabezpečení

§ 48

(1) Občanům konajícím službu v ozbrojených silách, kteří nejsou vojáky z povolání a stali se plně (částečně) invalidními následkem úrazu nebo onemocnění vzniklých při výkonu služby v ozbrojených silách nebo v přímé souvislosti s ním, náleží invalidní (částečný invalidní) důchod ve zvýšené výměře, v jaké se poskytuje při pracovním úrazu, a podle ustanovení o tomto důchodu.

(2) Občanům uvedeným v předchozím odstavci, kteří se stali v době, kdy konali službu v ozbrojených silách, plně (částečně) invalidními následkem úrazu nebo onemocnění vzniklých za jiných okolností, než je uvedeno v předchozím odstavci, náleží invalidní (částečný invalidní) důchod podle ustanovení o tomto důchodu.

§ 49

(1) Invalidní (částečný invalidní) důchod náleží ve zvýšené výměře, v jaké se poskytuje při pracovním úrazu, a podle ustanovení o tomto důchodu též příslušníkům Lidových milicí, pomocníkům Pohraniční stráže a členům Pomocné stráže Veřejné bezpečnosti, občanům povolaným k osobním úkonům podle předpisů o obraně Československé socialistické republiky, účastníkům civilní obrany, účastníkům přípravy k obraně Československé socialistické republiky¹¹) a účastníkům branné výchovy¹²), jestliže se stali plně (částečně) invalidními následkem úrazu, který vznikl při plnění jejich úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.

(2) Invalidní (částečný invalidní) důchod náleží podle ustanovení o tomto důchodu též

1. a) občanům uvedeným v odstavci 1, jestliže se stali plně (částečně) invalidními následkem úrazu, který utrpěli v době plnění svých úkolů bez přímé souvislosti s tímto plněním;
2. b) občanům, kteří nekonají službu v ozbrojených silách, jestliže se stali plně (částečně) invalidními následkem úrazu, který byl bez jejich zavinění způsoben bojovým prostředkem; do skončení povinné školní docházky náleží však oprávněnému jen polovina důchodu.

§ 50

(1) Invalidní (částečný invalidní) důchod podle § 48 odst. 1 a § 49 odst. 1 se vyměřuje ve výši stanovené pro případ plné (částečné) invalidity následkem pracovního úrazu utrpěného v zaměstnání I. pracovní kategorie [§ 28 odst. 2 písm. a) a § 31].

(2) Pozůstalým po občanech, kteří zemřeli následkem poškození zdraví utrpěného způsobem uvedeným v § 48 a 49 nebo byli poživateli důchodu podle těchto ustanovení, náleží důchody pozůstalých; jde-li o vdovy po občanech, kteří zemřeli následkem poškození zdraví utrpěného za okolností uvedených v § 48 odst. 1 a § 49 odst. 1, platí obdobně ustanovení § 37 odst. 2 písm. f) a odstavce 3, pokud jde o lhůtu pěti roků.

§ 51

Skupiny účastníků odboje

(1) Účastníky odboje jsou občané, uvedení v § 3 písm. e), kteří podle potvrzení příslušného vojenského orgánu splňují podmínky stanovené zákonem č. 255/1946 Sb., o příslušnících československé armády v zahraničí a o některých jiných účastnících národního boje za osvobození, nebo zákonem č. 462/1919 Sb., o propůjčování míst legionářům, ve znění zákona č. 196/1946 Sb. (dále jen „účastníci odboje“). Účastníci odboje se pro účely důchodového zabezpečení zařazují do čtyř skupin:

1. a) do I. skupiny se zařazují účastníci odboje,
   1. 1. jejichž odbojová činnost trvala aspoň čtyři roky, jestliže v této době aspoň šest měsíců
      1. - konali polní službu v ozbrojených útvarech, nebo
      2. - byli vězněni z důvodů fašistické persekuce,
   1. 2. kteří aspoň dva roky konali polní službu v ozbrojených útvarech,
   2. 3. kteří byli výkonnými letci anebo parašutisty shozenými nebo vysazenými v týlu nepřítele,
   3. 4. kteří zemřeli v boji nebo v době věznění z důvodů fašistické persekuce, nebo se za uvedených okolností stali plně (částečně) invalidními, pokud tato invalidita trvá ke dni vzniku nároku na důchod, nebo
   4. 5. jejichž odbojová činnost trvala nepřetržitě od roku 1939 do osvobození;

1. b) do II. skupiny se zařazují účastníci odboje,
   1. 1. jejichž odbojová činnost trvala aspoň dva roky, jestliže v této době aspoň tři měsíce
      1. - konali polní službu v ozbrojených útvarech, nebo
      2. - byli vězněni z důvodů fašistické persekuce,
   1. 2. kteří aspoň šest měsíců konali polní službu v ozbrojených útvarech, nebo
   2. 3. jejichž odbojová činnost trvala aspoň čtyři roky,

      pokud nesplňují podmínky pro zařazení do I. skupiny;

1. c) do III. skupiny se zařazují účastníci odboje,
   1. 1. kteří byli příslušníky ozbrojených útvarů¹³) nebo byli vězněni z důvodů fašistické persekuce¹⁴), nebo
   2. 2. jejichž odbojová činnost trvala aspoň rok,

      pokud nesplňují podmínky pro zařazení do I. nebo II. skupiny;

1. d) do IV. skupiny se zařazují účastníci odboje,
   1. 1. jejichž odbojová činnost trvala po dobu kratší než jeden rok, nebo
   2. 2. kteří byli účastníky povstání v květnu 1945,¹⁵)

      pokud nesplňují podmínky pro zařazení do I., II. nebo III. skupiny.

(2) Účastníci protiválečných vzpour za první světové války se zařazují do IV. skupiny účastníků odboje.

§ 52

Průměrný měsíční výdělek

Jestliže účastník odboje změnil pro zdravotní poškození, které utrpěl v souvislosti s odbojovou činností, své dosavadní zaměstnání, zjišťuje se jeho průměrný měsíční výdělek pro výpočet důchodu, pokud je to pro něj výhodnější, z hrubých výdělků stejně kvalifikovaných zdravých pracujících v povolání, jež účastník odboje dříve vykonával.

§ 53

Věk potřebný pro nárok na plný starobní důchod

(1) Věk potřebný pro nárok na plný starobní důchod účastníka odboje I. a II. skupiny se určí tak, že se od věku 60 let u muže a věku 55 let u ženy odečte jeden rok za každý započatý rok odbojové činnosti; potřebný věk však činí nejméně 55 let u muže a 50 let u ženy, jde-li o účastníka odboje I. skupiny, a nejméně 57 let u muže a 52 let u ženy, jde-li o účastníka odboje II. skupiny.

(2) Věk potřebný pro nárok na plný starobní důchod účastníka odboje III. skupiny, který byl aspoň šest měsíců vězněn z důvodů fašistické persekuce, činí 59 let u muže a 54 let u ženy.

(3) Věk potřebný pro nárok na plný starobní důchod účastnice odboje činí 55 let, pokud ustanovení předchozích odstavců nejsou pro ni výhodnější.

(4) Jsou-li jiná ustanovení tohoto zákona o věku potřebném pro nárok na plný starobní důchod výhodnější, platí tato jiná ustanovení.

§ 54

Věk potřebný pro nárok na poměrný starobní důchod

(1) Věk potřebný pro nárok na poměrný starobní důchod účastníka odboje I. a II. skupiny se určí tak, že se od věku 65 let odečte jeden rok za každý započatý rok odbojové činnosti; potřebný věk však činí nejméně 60 let, jde-li o účastníka odboje I. skupiny, a nejméně 62 let, jde-li o účastníka odboje II. skupiny.

(2) Věk potřebný pro nárok na poměrný starobní důchod účastnice odboje I. a II. skupiny, která byla zaměstnána aspoň 20 roků (§ 17 odst. 2), se určí tak, že se od věku 60 let odečte jeden rok za každý započatý rok odbojové činnosti; potřebný věk však činí nejméně 55 let, jde-li o účastnici odboje I. skupiny, a nejméně 57 let, jde-li o účastnici odboje II. skupiny.

(3) Věk potřebný pro nárok na poměrný starobní důchod účastníka odboje III. skupiny, který byl aspoň šest měsíců vězněn z důvodů fašistické persekuce, činí 64 let, a jde-li o ženu, která byla zaměstnána aspoň 20 roků, 59 let.

§ 55

Výše starobního a invalidního důchodu

(1) Základní výměra plného starobního a invalidního důchodu (§ 28 odst. 2, § 126 odst. 1) činí pro účastníka odboje

průměrného měsíčního výdělku.

(2) Ustanovení § 18 odst. 2 a § 28 odst. 3 platí s tím, že

1. a) procentní zvýšení základní výměry za každý rok zaměstnání náleží účastníkům odboje I. a II. skupiny od 21. roku zaměstnání,
2. b) omezení procentního zvýšení na 20 % průměrného měsíčního výdělku platí jen pro účastníky odboje II., III. a IV. skupiny, pokud nejsou pro ně výhodnější jiná ustanovení tohoto zákona.

(3) Za každý započatý rok odbojové činnosti se zvyšuje starobní a invalidní důchod účastníka odboje

Zvýšení důchodu o tyto částky náleží i nad hranici stanovenou v předchozím odstavci a v § 18 odst. 2 a § 28 odst. 3.

(4) Invalidní (částečný invalidní) důchod účastníka odboje, jehož plná (částečná) invalidita vznikla v souvislosti s odbojovou činností, se posuzuje podle ustanovení o invalidním (částečném invalidním) důchodu při pracovním úrazu (§ 31); ustanovení § 25 odst. 1 věty první tu neplatí. Je-li to pro účastníka odboje výhodnější, vyměřuje se invalidní (částečný invalidní) důchod z průměrného měsíčního výdělku, stanoveného prováděcími předpisy pro výpočet těchto důchodů občanů konajících službu v ozbrojených silách.

§ 56

Nejvyšší a nejnižší výměra starobního a invalidního důchodu

(1) Nejvyšší výměra starobního a invalidního důchodu účastníka odboje v pevné částce činí 3000 Kčs měsíčně.

(2) Starobní a invalidní důchod činí nejméně, jde-li o účastníka odboje

(3) Nejnižší výměra částečného invalidního důchodu činí polovinu nejnižší výměry invalidního důchodu.

(4) Nejvyšší procentní výměra starobního a invalidního důchodu činí 100 % průměrného měsíčního výdělku uvedeného v § 23 odst. 6; to však neplatí, jde-li o starobní nebo invalidní důchod, náležející v nejnižší výměře (odstavec 2).

§ 57

Vdovský důchod

Starobní a invalidní důchod vdovy

(1) Vdově po účastníku odboje náleží vdovský důchod, splní-li se některá z podmínek stanovených v § 37 odst. 2 písm. a) až e) pro nárok na vdovský důchod i po uplynutí dvou roků po zániku dřívějšího nároku na vdovský důchod.

(2) Vdovský důchod vdovy po účastníku odboje I. skupiny činí nejméně 1140 Kčs měsíčně a vdovy po účastníku odboje II. až IV. skupiny činí nejméně 960 Kčs měsíčně.

(3) Jde-li o účastnici odboje, která nemá příjem ze zaměstnání nebo z jiné výdělečné činnosti a pobírá

1. a) jen vdovský důchod nebo
2. b) vdovský a částečný invalidní důchod (částečný důchod za výsluhu let) nebo některou z dávek uvedených v § 157,

vyměří se vdovský důchod nejméně částkou uvedenou v § 56 odst. 2 podle toho, do které skupiny účastníků odboje je zařazena, popřípadě úhrn důchodů uvedených pod písmenem b) se upraví nejméně na tuto částku.

(4) Vdovský důchod se vdově výdělečně činné nekrátí, jde-li o účastnici odboje nebo vdovu po účastníku odboje.

(5) Nemá-li vdova po účastníku odboje nárok na vdovský důchod, požívá však starobní nebo invalidní důchod, náleží tento důchod nejméně ve výši 1140 Kčs měsíčně, jde-li o vdovu po účastníku odboje I. skupiny, a ve výši 960 Kčs měsíčně, jde-li o vdovu po účastníku odboje II. až IV. skupiny.

§ 58

Výše sirotčího důchodu

(1) Výše sirotčího důchodu jednostranně osiřelého dítěte po účastníku odboje činí nejméně 400 Kčs měsíčně.

(2) Sirotčí důchod oboustranně osiřelého dítěte po účastníku odboje činí nejméně 700 Kčs měsíčně.

§ 59

Výše sociálního důchodu

(1) Je-li účastníku odboje přiznán sociální důchod, poskytuje se účastníku odboje

(2) Je-li vdově po účastníku odboje přiznán sociální důchod, poskytuje se ve výši 960 Kčs měsíčně.

§ 60

Výše důchodu rodičů

Jestliže se rodičům účastníka odboje, který v souvislosti s odbojovou činností padl, byl popraven, nebo zemřel ve vězení, poskytuje důchod rodičů, starobní, invalidní, vdovský nebo sociální důchod, náleží tento důchod, jde-li o jednotlivce, nejméně ve výši 950 Kčs měsíčně, a jde-li o manželskou dvojici, nejméně ve výši 1600 Kčs měsíčně včetně zvláštního přídavku; při úhrnu důchodů náležejících rodiči (rodičům) se zvýšení přizná k důchodu vyššímu (nejvyššímu) tak, aby úhrn důchodů dosáhl částky 950 Kčs měsíčně, popřípadě 1600 Kčs měsíčně.

§ 60a

Úprava důchodů, které jsou jediným zdrojem příjmu, a zvýšení důchodu pro bezmocnost

(1) Je-li vdovský důchod vdovy po účastníku odboje jediným zdrojem příjmu vdovy a nedosahuje částky 1100 Kčs měsíčně, zvyšuje se na tuto částku. Ustanovení § 42 odst. 1 části věty prvé za středníkem a odst. 4 platí obdobně.

(2) Jestliže důchod (úhrn důchodů) nedosahuje částky 1800 Kčs měsíčně a je jediným zdrojem příjmu důchodce a jeho rodinného příslušníka, z nichž jeden je účastníkem odboje, zvyšuje se důchod (úhrn důchodů) na tuto částku. Ustanovení § 42 odst. 2 až 4 platí obdobně.

(3) Zvýšení důchodu pro bezmocnost se přizná i nad hranici uvedenou v § 47 odst. 1, byl-li důchod (úhrn důchodů) upraven podle předchozího odstavce.