Mezinárodní opiová úmluva.

Každá ze Smluvních stran se zavazuje, že bude stíhati přiměřenými tresty, počítajíc v to v případě potřeby konfiskaci látek, jež jsou předmětem trestného činu, porušení zákonů a nařízení, která se vztahují na provádění ustanovení této Úmluvy.

Smluvní strany budou co nejblahovolněji uvažovati o možnosti zavésti zákonodárná opatření, aby potrestány byly činy, spáchané v rozsahu jejich pravomoci a směřující k napomáhání nebo k účastenství při spáchání činu na jakémkoli místě vně jejich pravomoci, pokud porušuje platné zákony tohoto místa a vztahuje se na předměty uvedené v této Úmluvě.

Smluvní strany oznámí si navzájem prostřednictvím generálního tajemníka Společnosti Národů, pokud tak již neučinily, svoje zákony a nařízení, jež se týkají látek uvedených v této Úmluvě, jakož i zákony a nařízení vydaná k jejímu provedení.

Tato Úmluva nahražuje mezi Smluvními stranami ustanovení hlavy I., III. a V. Úmluvy podepsané v Haagu 23. ledna 1912. Tato ustanovení zůstanou v platnosti mezi Smluvními stranami a každým státem, který jest Smluvní stranou Haagské Úmluvy a který by nebyl Smluvní stranou této Úmluvy.

1. 1. Aby vyřídily pokud možno přátelsky spory, které by vznikly mezi Smluvními stranami o výklad nebo provádění této Úmluvy a které by nebyly mohly býti rozřešeny cestou diplomatickou, budou moci sporné strany před jakýmkoli řízením soudním nebo rozhodčím předložiti tyto spory k dobrému zdání technickému orgánu, který by určila Rada Společnosti Národů k tomuto cíli.
2. 2. Dobré zdání jest podati do šesti měsíců ode dne, kdy spor byl vznesen na uvedený technický orgán, leda že po vzájemné dohodě rozhodnou sporné strany prodloužiti tuto lhůtu. Tento technický orgán stanoví lhůtu, ve které strany mají se rozhodnouti, zda přijímají jeho dobré zdání.
3. 3. Dobré zdání nebude vázati sporné strany, nebude-li přijato každou z nich.
4. 4. Spory, které by nemohly býti vyřízeny ani přímo ani případně na podkladě dobrého zdání zmíněného technického orgánu, budou vzneseny na žádost jedné ze sporných stran na Stálý dvůr Mezinárodní spravedlnosti, leda že by bylo přikročeno k vyřízení sporu pomocí arbitráže nebo kterýmkoli jiným způsobem na základě některé stávající Úmluvy nebo zvláštní dohody, která by byla sjednána.
5. 5. Na Dvůr spravedlnosti bude vznesen spor podle ustanovení článku 40. statutu Dvora.
6. 6. Rozhodnutí sporných stran o tom, že předloží spor k dobrému zdání technickému orgánu stanovenému Radou Společnosti Národů nebo že užijí arbitráže, bude sděleno s generálním tajemníkem Společnosti Národů a jeho prostřednictvím s ostatními Smluvními stranami, které budou míti právo přistoupiti k řízení.
7. 7. Sporné strany musí předložiti Stálému dvoru Mezinárodní spravedlnosti každý bod mezinárodního práva nebo otázku výkladu této Úmluvy, která by se vyskytla během řízení před technickým orgánem nebo rozhodčím soudem, o nichž by tento orgán nebo tento soud usoudil na žádost jedné ze stran, že předběžné rozřešení Dvorem je nezbytné pro vyřízení sporu.

Tato Úmluva, jejíž text francouzský i anglický jest authentický, bude datována tímto dnem a bude až do 30. září 1925 vyložena k podpisu každému státu zastoupenému na konferenci, na níž byla vypracována tato Úmluva, každému členu Společnosti Národů a každému státu, jemuž Rada Společnosti Národů zašle za tím účelem jeden výtisk této Úmluvy.

Tato Úmluva jest podrobena ratifikaci. Ratifikační listiny budou uloženy u generálního tajemníka Společnosti Národů, který oznámí toto uložení členům Společnosti Národů, kteří Úmluvu podepsali, jakož i ostatním státům, které ji podepsaly.

Počínajíc 30. zářím 1925 každý stát zastoupený na Konferenci, na níž byla vypracována tato Úmluva, a který jí nepodepsal, každý člen Společnosti Národů a každý stát, jemuž Rada Společnosti Národů zašle k tomu cíli jeden výtisk, bude moci přistoupiti k této Úmluvě.

Tento přístup provede se listinou, která bude zaslána generálnímu tajemníkovi Společnosti Národů a uložena v archivu sekretariátu. Generální tajemník oznámí ihned toto uložení členům Společnosti Národů, kteří podepsali tuto Úmluvu, a ostatním státům, které ji podepsaly, jakož i ostatním státům, které k ní přistoupily.

Tato Úmluva vstoupí v platnost, jakmile bude ratifikována deseti Mocnostmi, počítajíc v to sedm států, které se zúčastní jmenování Ústředního komitétu podle znění článku 19., z nichž nejméně dva státy musí býti stálými členy Rady Společnosti Národů. Datem, kdy Úmluva vstoupí v platnost, bude devadesátý den po tom, kdy generální tajemník Společnosti Národů obdrží poslední potřebnou ratifikaci. Po této době nabude tato Úmluva účinnosti pro každou ze Smluvních stran devadesátého dne po obdržení její ratifikace nebo oznámení o jejím přístupu.

Podle ustanovení článku 18. Paktu Společnosti Národů zapíše generální tajemník tuto Úmluvu v den, kdy vstoupila v platnost.

Generálním tajemníkem Společnosti Národů bude veden zvláštní seznam o tom, které Smluvní strany podepsaly nebo ratifikovaly tuto Úmluvu, k ní přistoupily nebo ji vypověděly. Tento seznam bude stále přístupný Smluvním stranám a členům Společnosti Národů a bude uveřejněn co nejčastěji podle pokynů Rady.

Tuto Úmluvu lze vypověděti písemným oznámením zaslaným generálnímu tajemníkovi Společnosti Národů. Výpověď nabude účinnosti rok po datu jejího obdržení generálním tajemníkem a bude účinna jen pro stát, který ji vypověděl.

Generální tajemník Společnosti Národů oznámí každou výpověď, kterou obdržel, každému členu Společnosti Národů, který podepsal Úmluvu nebo k ní přistoupil, a ostatním státům, které ji podepsaly nebo k ní přistoupily.

Každý stát, který podepsal nebo přistoupil k této Úmluvě, bude moci prohlásiti buď při svém podpisu nebo při uložení své ratifikace nebo svého přístupu, že jeho přijetí této Úmluvy nezavazuje buď celek nebo ten který z jeho protektorátů, kolonií, držav nebo zámořských území pod jeho svrchovaností nebo jeho pravomocí, nebo pro které přijal mandát Společnosti Národů, a bude moci později a podle článku 35. přistoupiti odděleně jménem kteréhokoli ze svých protektorátů, kolonií, držav nebo zámořských území, vyloučených takovým prohlášením.

Výpověď bude moci rovněž býti provedena odděleně pro každý protektorát, kolonii, državu nebo zámořské území; ustanovení článku 38. budou se vztahovati na tuto výpověď.

Na svědomí čehož shora jmenovaní plnomocníci podepsali tuto Úmluvu.