Nález Ústavního soudu ze dne 27. května 1998 ve věci návrhu na zrušení § 9b až 9h zákona České národní rady č. 284/1991 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech, ve znění zákona č. 217/1997 Sb.

V. V.

Ústavní soud, jak mu ukládá § 68 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., nejprve zkoumal, zda zákon č. 217/1997 Sb., protiústavnost jehož ustanovení navrhovatelé namítají, byl přijat a vydán v mezích Ústavou stanovené kompetence a ústavně předepsaným způsobem.

Z vyjádření Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, z těsnopisecké zprávy o schůzi Poslanecké sněmovny 12 (2. díl), 2. volební období, jakož i ze sněmovních tisků č. 139, 139/1 a 139/2 je zřejmé, že zákon č. 217/1997 Sb. navrhla vláda České republiky. Zákon byl přijat Poslaneckou sněmovnou Parlamentu České republiky podle čl. 15 odst. 1 a čl. 106 odst. 2 věta třetí Ústavy. Kvora předepsaná ustanoveními čl. 39 odst. 1 a 2 Ústavy byla dodržena. Pro usnesení Poslanecké sněmovny, v němž byl vysloven souhlas s vládním návrhem zákona, ve znění schválených pozměňovacích návrhů, se z přítomných 179 poslanců pro vyslovilo 146, proti 2.

Z vyjádření Senátu Parlamentu České republiky a ze stenozáznamu z jeho 7. schůze vyplývá, že Senát zákon schválil dne 30. července 1997, a to v hlasování, při kterém z 75 přítomných senátorek a senátorů se pro schválení návrhu zákona vyslovilo 64 senátorek, resp. senátorů a nikdo nehlasoval proti.

Ústavou předepsaný způsob přijetí zákona byl dodržen, stejně tak i jeho vydání, neboť byl podepsán předsedou Poslanecké sněmovny, prezidentem republiky a předsedou vlády (čl. 51 Ústavy) a byl vyhlášen ve Sbírce zákonů (čl. 52 Ústavy, § 2 zákona České národní rady č. 545/1992 Sb., o Sbírce zákonů České republiky) v částce 76, ročník 1997, rozeslané dne 8. září 1997. Tímto dnem nabyl zákon č. 217/1997 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon České národní rady č. 284/1991 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech, ve znění zákona České národní rady č. 38/1993 Sb., a doplňuje zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, platnosti a současně i účinnosti.

Námitky skupiny poslanců se koncentrují na poukázání rozporu přijaté právní úpravy a jejího obsahu s ústavně právní ochranou základních lidských práv a svobod. Je nepochybné, že subjektivní vlastnické právo patří v demokratické společnosti do souboru práv chráněných předpisy nejvyšší právní síly. Jakékoliv zásahy do vlastnického práva, zejména omezení a odnětí, musí respektovat přísná pravidla. Proto také Listina garantuje právo každého vlastnit majetek (čl. 11 odst. 1) a připouští vyvlastnění nebo nucené omezení vlastnického práva jen ve veřejném zájmu, a to na základě zákona a za náhradu (čl. 11 odst. 4). Navrhovatelé tvrdí, že tato ustanovení Listiny byla přijetím napadených ustanovení porušena, a to z těchto důvodů:

1. a) přechody vlastnického práva [na podkladě existence návrhu scelovacího plánu – § 9b odst. 2, založení vlastnického práva osobě, která sama pozemek užívá od doby jeho převzetí ve scelování – § 9d odst. 1 písm. a), na základě rozhodnutí pozemkového úřadu – § 9e bez souhlasu vlastníků (§ 9g odst. 1)] postrádají charakter vyvlastnění, neboť se tak neděje ve veřejném zájmu, když podle navrhovatelů není veřejným zájmem ukončit nedokončená scelovací řízení,
2. b) napadená ustanovení nezaručují poskytnutí náhrady všem účastníkům scelovacího řízení – náhradu neobdrží ti, jimž nevyhoví okresní úřad po dohodě s katastrálním úřadem, a dále ti, v jejichž obvodě pozemkových úprav není potřebná výměra pozemků.

Vzhledem k obsahu námitek navrhovatelů zkoumal Ústavní soud věcné důvody, které vedly k přijetí napadené právní úpravy, jakož i soulad přijaté právní úpravy s ústavním pořádkem České republiky.