zákon o hnojivech

§ 1

Předmět úpravy

(1) Tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie¹), zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie²) a upravuje

1. a) podmínky uvádění do oběhu, skladování a používání hnojiv, pomocných půdních látek, pomocných rostlinných přípravků a substrátů,
2. b) podmínky agrochemického zkoušení zemědělských půd,
3. c) podmínky zjišťování půdních vlastností lesních pozemků a některé podmínky používání upravených kalů^1a),
4. d) podmínky uvádění do oběhu, skladování a používání sedimentů,
5. e) působnost orgánů odborného dozoru nad dodržováním povinností stanovených tímto zákonem, včetně pravomoci ukládat správní tresty.

(2) Tento zákon se nevztahuje na

1. a) hnojiva, pomocné půdní látky, pomocné rostlinné přípravky a substráty, které jsou určeny výhradně pro vývoz a jsou takto zřetelně označeny,
2. b) hnojiva, pomocné půdní látky, pomocné rostlinné přípravky a substráty poskytované v množství nezbytném pro účely výzkumu, vývoje a pokusnictví.

(3) Ustanovení tohoto zákona se použijí na upravené kaly a na sedimenty jen tehdy, je-li to v nich výslovně uvedeno a v rozsahu jimi stanoveném.

(4) Na hnojiva, pomocné půdní látky, pomocné rostlinné přípravky a substráty, které jsou určeny k použití jako suroviny k dalšímu zpracování, se použijí ustanovení § 7, 8, 12, 13 a § 14 až 14b.

(5) Na hnojiva ES se použijí ustanovení přímo použitelného předpisu Evropské unie o hnojivech²) a dále ustanovení tohoto zákona o skladování (§ 8), používání (§ 9), odborném dozoru (§ 12), zvláštních opatřeních (§ 13) a přestupcích (§ 14 až 14b).

(6) Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský (dále jen „ústav“) vykonává činnosti podle přímo použitelného předpisu Evropské unie, kterým se provádí přímo použitelný předpis Evropské unie o hygienických pravidlech pro vedlejší produkty živočišného původu, které nejsou určeny pro lidskou spotřebu^2a).

§ 2

Vymezení pojmů

Pro účely tohoto zákona se rozumí

1. a) hnojivem látka způsobilá poskytnout účinné množství živin pro výživu kulturních rostlin a lesních dřevin, pro udržení nebo zlepšení půdní úrodnosti a pro příznivé ovlivnění výnosu či kvality produkce,
2. b) minerálním hnojivem hnojivo, v němž jsou deklarované živiny obsaženy ve formě minerálních látek získaných extrakcí nebo jiným fyzikálním nebo chemickým postupem; za minerální hnojivo se považuje také dusíkaté vápno, močovina a její kondenzační a asociační produkty a hnojivo obsahující stopové živiny ve formě chelátů nebo komplexů,
3. c) organickým hnojivem hnojivo, v němž jsou deklarované živiny obsaženy v organické formě,
4. d) organominerálním hnojivem hnojivo, v němž jsou deklarované živiny obsaženy v minerální a organické formě,
5. e) kapalným hnojivem hnojivo v suspenzi nebo v roztoku,
6. f) tekutým hnojivem statkové hnojivo s obsahem sušiny nejvýše 13 %,
7. g) sedimentem usazeniny na dně rybníků, vodních nádrží a vodních toků vznikající převážně usazováním erodovaných půdních částic,
8. h) statkovým hnojivem hnojivo, vznikající jako vedlejší produkt při chovu hospodářských zvířat nebo produkt při pěstování kulturních rostlin, není-li dále upravováno; za úpravu se nepovažují přirozené procesy přeměn při skladování, mechanická separace kejdy a přidávání látek snižujících ztráty živin nebo zlepšujících účinnost živin,
9. i) pomocnou půdní látkou látka bez účinného množství živin, která půdu biologicky, chemicky nebo fyzikálně ovlivňuje, zlepšuje její stav nebo zvyšuje účinnost hnojiv, s výjimkou přípravků na ochranu rostlin²¹),
10. j) pomocným rostlinným přípravkem látka bez účinného množství živin, která jinak příznivě ovlivňuje vývoj kulturních rostlin nebo kvalitu rostlinných produktů, s výjimkou přípravků na ochranu rostlin²¹),
11. k) substrátem látka sloužící k zakořeňování a pěstování rostlin; substrátem je zejména rašelina, zemina nebo jejich směsi,
12. l) uváděním do oběhu nabízení hnojiv, pomocných půdních látek, pomocných rostlinných přípravků a substrátů k prodeji nebo jinému způsobu převodu, jejich prodej nebo jiný způsob převodu a skladování za účelem prodeje nebo jiného způsobu převodu,
13. m) půdní úrodností schopnost půdy umožňovat rostlinám růst, vývoj a dosažení žádoucího výnosu, kvality a nezávadnosti produkce,
14. n) rizikovým prvkem nebo rizikovou látkou prvek nebo látka, jež mohou nepříznivě ovlivnit vlastnosti půdy nebo kvalitu produkce nebo potravní řetězec,
15. o) typem hnojiva hnojivo se stanoveným obsahem živin a se shodnou formou a rozpustností živin,
16. p) dodavatelem podnikatel, který spotřebiteli prodává hnojivo, pomocnou půdní látku, pomocný rostlinný přípravek nebo substrát, jakož i každý další podnikatel, který přímo nebo prostřednictvím jiných podnikatelů dodal prodávajícímu hnojivo, pomocnou půdní látku, pomocný rostlinný přípravek nebo substrát.

§ 3

Uvádění hnojiv do oběhu

(1) Do oběhu se smějí uvádět pouze hnojiva, která

1. a) jsou registrována podle tohoto zákona nebo jim byl udělen souhlas podle § 3a odst. 3 nebo § 3b odst. 3; to neplatí, pokud jde o statkové hnojivo a hnojiva ES,
2. b) neohrožují úrodnost půdy ani zdraví lidí nebo zvířat,
3. c) nepoškozují životní prostředí [odstavec 2 písm. c)],
4. d) splňují požadavky na jejich označování, balení a skladování, stanovené tímto zákonem,
5. e) nejsou znehodnocena.

(2) Do oběhu je nepřípustné uvést hnojivo

1. a) neoznačené,
2. b) označené nepravdivými nebo klamavými údaji,³)
3. c) u něhož obsah rizikových prvků, rizikových látek nebo mikrobiologických parametrů je vyšší, než stanoví vyhláška, nebo
4. d) v rozporu s podmínkami registrace podle § 5 odst. 1 písm. d).

Na statkové hnojivo se ustanovení písmene a) nevztahuje, pokud je dodáváno výrobcem přímo spotřebiteli a tento na označení netrvá.

(3) Ustanovení odstavců 1 a 2 platí pro pomocné půdní látky, pomocné rostlinné přípravky a substráty (dále jen „pomocné látky“) obdobně.

(4) Od hodnot chemických a fyzikálních vlastností hnojiva nebo pomocné látky uvedených v označení jsou přípustné odchylky v rozsahu stanoveném prováděcím právním předpisem. Pro hodnoty údajů uvedené jako maximální, minimální nebo jako rozmezí hodnot nejsou odchylky povoleny. Rozsah odchylek je stanoven tak, aby zohlednil neovlivnitelné chyby vznikající při výrobě hnojiva, při odběru nebo chemickém rozboru kontrolního vzorku.

(5) Ministerstvo zemědělství (dále jen „ministerstvo“) stanoví vyhláškou rizikové prvky, rizikové látky a mikrobiologické parametry, jejich limitní hodnoty pro jednotlivé skupiny hnojiv a pomocných látek, jakož i přípustné odchylky.

§ 3a

Ohlášení hnojiv a pomocných látek

(1) Výrobce^3a), dovozce^3a) nebo dodavatel, který hodlá uvést do oběhu hnojivo nebo pomocnou látku, které odpovídají typu uvedenému ve vyhlášce, je povinen před jeho prvním uvedením do oběhu v České republice zaslat ústavu ohlášení o uvedení hnojiva nebo pomocné látky do oběhu.

(2) Ohlášení podle odstavce 1 obsahuje kromě náležitostí podle správního řádu

1. a) je-li ohlašovatelem dovozce nebo dodavatel, jméno, příjmení a pobyt výrobce, případně identifikační číslo osoby (dále jen „identifikační číslo“), bylo-li přiděleno, jde-li o fyzickou osobu, nebo název nebo obchodní firmu, sídlo, případně právní formu podnikání a identifikační číslo výrobce, bylo-li přiděleno, jde-li o právnickou osobu,
2. b) název hnojiva nebo pomocné látky, jeho druh a typ podle vyhlášky,
3. c) potvrzení, že se nejedná o výbušninu podle zvláštního právního předpisu⁴), jde-li o hnojivo nebo pomocnou látku obsahující dusičnan amonný,
4. d) návrh etikety nebo příbalového letáku²²), kterým budou hnojivo nebo pomocná látka v souladu s § 7 opatřeny.

(3) Hnojivo nebo pomocnou látku, které jsou předmětem ohlášení podle odstavce 1, může ohlašovatel uvést do oběhu na základě písemného souhlasu ústavu, jehož součástí je závazné znění etikety nebo příbalového letáku. Nebude-li ohlašovateli takový souhlas doručen do 30 dnů ode dne, kdy ohlášení došlo ústavu, ani mu v této lhůtě nebude doručeno oznámení o zahájení řízení o zákazu uvádění do oběhu podle odstavce 4, platí, že ústav souhlas udělil. Souhlas ústavu je platný po dobu pěti let. Tato doba počíná běžet dnem následujícím po dni, kdy byl ohlašovateli takový souhlas doručen, nebo dnem následujícím po dni, kdy uplynulo 30 dnů ode dne, kdy ohlášení došlo ústavu.

(4) Ústav rozhodne o zákazu uvádět do oběhu hnojivo nebo pomocnou látku, pokud

1. a) neodpovídá typu hnojiva nebo pomocné látky uvedenému ve vyhlášce,
2. b) nesplňuje podmínky stanovené v § 3, nebo
3. c) ohlášení nesplňuje podmínky stanovené v § 3a odst. 2.

§ 3b

Ohlášení vzájemně uznaných hnojiv

(1) Výrobce^3a), dovozce^3a) nebo dodavatel, který hodlá uvést do oběhu hnojivo nebo pomocnou látku, které odpovídají předpisům, které jsou pro výrobu těchto hnojiv nebo pomocných látek nebo jejich uvedení na trh v některém ze států Evropské unie, Evropského hospodářského prostoru nebo Švýcarské konfederaci závazné, nebo výrobním postupům a pravidlům správné výrobní praxe používaným v některém z těchto států, pro které existuje dostatečně podrobná dokumentace, na jejímž základě je v případě potřeby možné provést dodatečná šetření²³) (dále jen „vzájemně uznané hnojivo“), je povinen před jeho prvním uvedením do oběhu v České republice zaslat ústavu ohlášení o uvedení vzájemně uznaného hnojiva do oběhu.

(2) Ohlášení vzájemně uznaného hnojiva podle odstavce 1 obsahuje kromě náležitostí podle správního řádu

1. a) je-li ohlašovatelem dovozce nebo dodavatel, jméno a pobyt výrobce, případně identifikační číslo osoby, bylo-li přiděleno, jde-li o fyzickou osobu, nebo název nebo obchodní firmu, sídlo, případně právní formu podnikání a identifikační číslo výrobce, bylo-li přiděleno, jde-li o právnickou osobu,
2. b) název vzájemně uznaného hnojiva,
3. c) platný doklad o uvádění vzájemně uznaného hnojiva do oběhu v některém ze států Evropské unie, Evropského hospodářského prostoru nebo Švýcarské konfederaci a
4. d) návrh etikety nebo příbalového letáku, kterým bude vzájemně uznané hnojivo opatřeno v souladu s § 7 a zároveň etiketu nebo příbalový leták, se kterým je vzájemně uznané hnojivo platně uváděno do oběhu v některém ze států Evropské unie, Evropského hospodářského prostoru nebo Švýcarské konfederaci.

(3) Vzájemně uznané hnojivo, které je předmětem ohlášení podle odstavce 1, může ohlašovatel uvést do oběhu na základě souhlasu ústavu, jehož součástí je závazné znění etikety nebo příbalového letáku. Nebude-li ohlašovateli takový souhlas doručen do 30 dnů ode dne, kdy ohlášení došlo ústavu, ani mu v této lhůtě nebude doručeno oznámení o zahájení řízení o zákazu uvádění do oběhu podle odstavce 4, platí, že ústav souhlas udělil.

(4) Ústav rozhodne o zákazu uvádět do oběhu vzájemně uznané hnojivo, pokud

1. a) nesplňuje podmínky stanovené v § 3, nebo
2. b) ohlášení nesplňuje podmínky stanovené v § 3b odst. 2.

§ 4

Registrace hnojiv

(1) O registraci hnojiva rozhoduje ústav na základě žádosti výrobce^3a), dovozce^3a) nebo dodavatele, který je oprávněn k podnikání podle zvláštního právního předpisu⁵) a má trvalý pobyt, jde-li o osobu fyzickou, nebo sídlo, jde-li o osobu právnickou, na území České republiky (dále jen „žadatel“). Oprávnění k podnikání podle zvláštních právních předpisů a trvalý pobyt nebo sídlo na území České republiky se nevyžaduje u osoby, která má pobyt nebo sídlo anebo místo podnikání v jiném členském státě Evropské unie, smluvním státě Dohody o Evropském hospodářském prostoru nebo Švýcarské konfederaci, pokud je oprávněna k podnikání v souladu s předpisy tohoto státu.

(2) Žádost o registraci hnojiva obsahuje kromě náležitostí podle správního řádu

1. a) je-li žadatelem dovozce nebo dodavatel, jméno a sídlo výrobce, případně identifikační číslo, bylo-li přiděleno, jde-li o fyzickou osobu, nebo název nebo obchodní firmu, sídlo, případně právní formu podnikání a identifikační číslo výrobce, bylo-li přiděleno, jde-li o právnickou osobu,
2. b) název hnojiva a jeho druh,
3. c) návrh etikety nebo příbalového letáku, kterým bude hnojivo v souladu s § 7 opatřeno,
4. d) popis výrobního postupu včetně výčtu surovin použitých k výrobě hnojiva a
5. e) potvrzení, že se nejedná o výbušninu podle zvláštního právního předpisu⁴), jde-li o hnojivo obsahující dusičnan amonný.

(3) Podá-li žadatel žádost o registraci hnojiva, poskytne současně ústavu potřebné vzorky hnojiva nebo umožní jejich odběr, popřípadě poskytne další podklady a informace nezbytné pro prokázání splnění požadavků podle tohoto zákona. Žadatel současně uhradí poplatek podle zvláštního právního předpisu⁶).

(4) Ústav provede u hnojiva odborné posouzení splnění požadavků podle tohoto zákona (dále jen „posouzení“) nebo přezkoušení jeho vlastností biologickými zkouškami nebo testy (dále jen „přezkoušení“); o této skutečnosti ústav žadatele uvědomí. Posouzení provede ústav v případě, že vlastnosti a účinky hnojiva jsou již dostatečně známé nebo lze použít srovnání s již registrovaným hnojivem. Přezkoušení provede ústav v případě, že vlastnosti a účinky hnojiva jsou neznámé, zejména jedná-li se o hnojivo zcela nové, u kterého nelze použít srovnání s již registrovaným hnojivem.

(5) Ústav může uznat posouzení nebo výsledek přezkoušení, které provedlo jiné odborné pracoviště, včetně odborného pracoviště, které má sídlo mimo území České republiky, a od vlastního posouzení nebo přezkoušení upustit, pokud bylo posouzení nebo přezkoušení provedeno postupem odpovídajícím požadavkům stanoveným jiným právním předpisem⁷).

(6) Ústav rozhodne o žádosti nejpozději

1. a) do 6 měsíců, pokud se provádí posouzení,
2. b) do 18 měsíců, pokud je nezbytné přezkoušení ve skleníku, v hale nebo v laboratoři,
3. c) do 36 měsíců, pokud je nezbytné přezkoušení na poli,

ode dne doručení žádosti.

(7) Náklady za odborné úkony spojené s registračním řízením hradí žadatel ve výši stanovené zvláštním právním předpisem o náhradách nákladů za odborné a zkušební úkony⁸).

(8) Ustanovení odstavců 1 až 7 se použijí pro pomocné látky obdobně.

(9) Ministerstvo stanoví vyhláškou typy hnojiv a pomocných látek, závazné postupy pro odběr vzorků hnojiv, pomocných látek a pro provádění chemických rozborů, biologických zkoušek a testů.

§ 5

Rozhodnutí o registraci

(1) Rozhodnutí o registraci hnojiva obsahuje

1. a) název hnojiva,
2. b) číslo rozhodnutí,
3. c) údaje o výrobci podle § 4 odst. 2 písm. a),
4. d) podmínky registrace stanovené na základě výsledků posouzení nebo přezkoušení hnojiva podle § 4 odst. 4 a 5,
5. e) závazné znění etikety nebo příbalového letáku a
6. f) dobu platnosti rozhodnutí.

(2) Rozhodnutí o registraci hnojiva platí 5 let ode dne nabytí právní moci, není-li v rozhodnutí stanovena doba kratší.

(3) Osoba, jíž bylo vydáno rozhodnutí o registraci hnojiva, může podat žádost o prodloužení platnosti rozhodnutí; žádost doručí ústavu nejpozději 6 měsíců přede dnem, kdy má platnost rozhodnutí skončit. Platnost rozhodnutí o registraci hnojiva lze prodloužit nejvýše o 5 let. Pro řízení o prodloužení platnosti rozhodnutí o registraci platí § 4 a ustanovení odstavců 1 a 2 obdobně.

(4) V případě změny názvu hnojiva, etikety nebo příbalového letáku, identifikačních údajů^8a) výrobce nebo osoby, jíž bylo rozhodnutí o registraci hnojiva vydáno, tato osoba podá žádost o změnu rozhodnutí o registraci. Pro řízení o změně rozhodnutí o registraci platí § 4 a ustanovení odstavců 1 až 3 obdobně.

(5) Ústav zruší rozhodnutí o registraci hnojiva

1. a) na žádost výrobce^3a), dovozce^3a) nebo dodavatele,
2. b) pokud žadatel porušil některou z povinností stanovených v § 3 odst. 1 až 3; zároveň může stanovit, že hnojivo musí být staženo z oběhu,
3. c) pokud žadatel porušil podmínky registrace hnojiva, nebo
4. d) pokud hnojivo obsahuje přípravek na ochranu rostlin.

(6) Odvolání proti rozhodnutí o zrušení registrace hnojiva podle odstavce 5 nemá odkladný účinek.

(7) Jestliže uplynula doba platnosti rozhodnutí o registraci nebo došlo ke zrušení registrace na žádost podle odstavce 5 písm. a), může být dosud vyrobené nebo dovezené hnojivo dodavatelem uváděno do oběhu pouze po dobu jeho použitelnosti, nejdéle však po dobu jednoho roku. Tuto dobu může ústav na žádost výrobce^3a), dovozce^3a) nebo dodavatele prodloužit. To neplatí pro hnojivo obsahující přípravek na ochranu rostlin, které může být uváděno do oběhu po uplynutí doby platnosti rozhodnutí nebo zrušení registrace podle odstavce 5 písm. a) nebo d) nejdéle po dobu 6 měsíců.

(8) Ustanovení odstavců 1 až 7 platí pro pomocné látky obdobně.

§ 6

Registr hnojiv

(1) Registrovaná a ohlášená hnojiva a pomocné látky se zapisují do registru hnojiv (dále jen „registr“), který vede ústav.

(2) Do registru se zapisují údaje týkající se hnojiva podle § 3a odst. 2, § 3b odst. 2 nebo § 4 odst. 2 s výjimkou údajů o výrobním postupu a použitých surovinách podle § 4 odst. 2 písm. d).

(3) Registr je veřejně přístupný způsobem umožňujícím dálkový přístup.

(4) Ustanovení odstavce 2 platí pro pomocné látky obdobně.

§ 7

Označování a balení hnojiv a pomocných látek

(1) Osoba, která uvádí hnojivo do oběhu, je povinna v jeho označení na etiketě nebo příbalovém letáku uvést

1. a) údaj o výrobci^3a) včetně zahraničního výrobce a o dodavateli, a to uvedením jména, popřípadě obchodního jména a místa podnikání, jde-li o fyzickou osobu, nebo obchodního jména a sídla, jde-li o právnickou osobu,
2. b) název hnojiva a číslo rozhodnutí o jeho registraci, bylo-li přiděleno; odpovídá-li hnojivo typu uvedenému v prováděcím předpise, též typ hnojiva,
3. c) obsah určujících součástí hnojiva, včetně obsahu rizikových prvků a rizikových látek, a další určující chemické nebo fyzikální parametry; u živin též jejich formu a rozpustnost,
4. d) zrnitost a jemnost mletí hnojiva, stálost kapalin, mrazuvzdornost a specifické požadavky pro skladování a používání,
5. e) varovná označení a informace pro manipulaci a pokyny k ochraně zdraví a bezpečnosti lidí a k ochraně životního prostředí a další údaje podle zvláštních předpisů,⁹)
6. f) rozsah a způsob použití,
7. g) hmotnost hnojiva, popřípadě objem a
8. h) dobu použitelnosti, datum výroby a číslo výrobní šarže.

(2) Není dovoleno uvádět údaje označující hnojivo výrazy jako „ekologické“ nebo „biologické“, a to ani použitím zkratek „eko“ nebo „bio“.

(3) Označení hnojiva musí být v českém jazyce a musí být trvale a přímo čitelné bez porušení obalu a zároveň nesmí být označení hnojiva matoucí nebo naznačovat vlastnosti, které hnojivo nemá.

(4) U volně ložených hnojiv musí být stanovené označení uvedeno v dokladech k nim se vztahujících.

(5) Hnojiva mimo volně ložených se musí balit do obalů umožňujících jejich manipulaci a spolehlivé a bezpečné skladování. Obaly musí umožňovat další využití nebo zneškodnění.

(6) Ustanovení odstavců 1 až 5 platí pro pomocné látky obdobně. Na statková hnojiva se ustanovení odstavce 1 nevztahuje. Pokud statková hnojiva nejsou dodávána přímo spotřebiteli¹⁰) nebo ten na označení trvá, je nutné označit dodavatele, druh statkového hnojiva, případně druh zvířete, od kterého hnojivo pochází, rozsah a způsob použití a hmotnost nebo objem.

(7) Pro přepravu hnojiv a pomocných látek platí zvláštní předpisy.¹⁰)

(8) Ministerstvo stanoví podrobnosti o označování a balení hnojiv a pomocných látek vyhláškou.

§ 8

Skladování

(1) Zemědělský podnikatel¹¹), výrobce^3a), dovozce^3a) nebo dodavatel, který skladuje hnojiva, popřípadě pomocné látky, je povinen hnojiva nebo pomocné látky

1. a) uskladnit odděleně,
2. b) označit čitelným způsobem,
3. c) zajistit, aby nedošlo k jejich smísení s jinými látkami,
4. d) evidovat, zejména vést dokladovou evidenci o příjmu, výdeji a skladovaném množství hnojiv nebo pomocných látek.

(2) Osoby podle odstavce 1 jsou povinny činit opatření k zabránění úniku tekutých hnojiv. Ustanovení odstavce 1 písm. a) až c) se nevztahuje na statková hnojiva.

(3) Zemědělští podnikatelé¹¹) hospodařící na zemědělské půdě jsou při skladování hnojiv ve zranitelných oblastech¹²) povinni dodržovat ustanovení zvláštního právního předpisu.^12a)

(4) Hnojiva musí být skladována tak, aby nemohlo dojít ke znečištění vod. Do hnojiv nesmějí být vnášeny rizikové prvky nebo rizikové látky, které by mohly narušit vývoj kulturních rostlin nebo ohrozit potravní řetězec.

(5) Ministerstvo stanoví vyhláškou způsob skladování hnojiv a pomocných látek, kapacitu skladovacích prostor.