Vyhláška, kterou se stanoví základní metody pro zkoušení nebezpečných vlastností chemických látek a chemických přípravků z hlediska hořlavosti a oxidační schopnosti

účinné od 1. 5. 2004Metody pro zkoušení nebezpečných vlastností látek a přípravků z hlediska hořlavosti a oxidační schopnosti

1. účinné od 1. 5. 2004I. METODY PRO STANOVENÍ BODU VZPLANUTÍ – metoda A.9 převzata z přílohy směrnice Komise 92/69/EHS ze dne 31.července 1992, kterou se po sedmnácté přizpůsobuje technickému pokroku směrnice Rady 67/548/EHS o sbližování právních a správních předpisů týkajících se klasifikace, balení a označování nebezpečných látek (dále jen „směrnice“)
   1. účinné od 1. 5. 2004I. 1 ÚVOD

      účinné od 1. 5. 2004Tyto metody se aplikují na kapaliny, jejichž páry lze zapálit.

      účinné od 1. 5. 2004Pro zajištění bezpečnosti je potřebné mít informace o hořlavosti látky nebo přípravku.

      účinné od 1. 5. 2004Při výběru metody pro stanovení bodu vzplanutí se přihlédne k možnosti chemické reakce mezi látkou a zkušebním kelímkem.

   1. účinné od 1. 5. 2004I. 2 DEFINICE A JEDNOTKY

      účinné od 1. 5. 2004Bod vzplanutí je nejnižší teplota t (°C) korigovaná na tlak 101,325 kPa, při které kapalina za podmínek definovaných ve zkušebních metodách uvolňuje páry v takovém množství, že se z nich ve zkušebním kelímku při smíchání se vzduchem vytvoří výbušná směs. Pro převod absolutní teploty T (K) na °C platí vztah: t = T - 273,15.

   1. účinné od 1. 5. 2004I. 3 REFERENČNÍ LÁTKY

      účinné od 1. 5. 2004Referenční látky se používají k periodické kontrole správného provádění metody, popřípadě pro porovnání s výsledky jiných metod nebo pro ověření správnosti naměřeného výsledku u nové látky nebo přípravku.

   1. účinné od 1. 5. 2004I. 4 PRINCIP METODY

      účinné od 1. 5. 2004Látka nebo přípravek se vpraví do zkušebního kelímku, v němž se zahřívá nebo chladí na zkušební teplotu podle postupu popsaného v jednotlivé zkušební metodě. Ke zjištění, zda vzorek při zkušební teplotě vzplane či nevzplane, se provádějí zkoušky zapálením.

   1. účinné od 1. 5. 2004I. 5 KVALITATIVNÍ KRITÉRIA METOD
      1. účinné od 1. 5. 2004I. 5. 1 Reprodukovatelnost metody se mění podle rozpětí bodu vzplanutí a použité zkušební metody; je maximálně 2 °C.
      2. účinné od 1. 5. 2004I. 5. 2 Použitelnost metody pro stanovení bodu vzplanutí je vymezena určitým rozpětím bodu vzplanutí a údaji, které se vztahují k látce nebo přípravku jako předmětu zkoušky (např. vysoká viskozita).
   1. účinné od 1. 5. 2004I. 6 POPIS METODY
      1. účinné od 1. 5. 2004I. 6. 1 Vzorek zkoušené látky nebo přípravku se vloží do zkušebního zařízení v souladu s bodem I. 6. 3. 1 nebo bodem I. 6. 3. 2. Z hlediska bezpečnosti se pro toxické látky nebo přípravky a látky nebo přípravky s velkou výhřevností doporučuje aplikovat metodu, která používá malé množství vzorku, přibližně 2 cm³.
      2. účinné od 1. 5. 2004I. 6. 2 Zkušební zařízení se umísťuje v prostoru bez průvanu, pokud únikem škodlivých látek není ohroženo zdraví obsluhy.
      3. účinné od 1. 5. 2004I. 6. 3 Druhy zkušebních metod
         1. účinné od 1. 5. 2004I. 6. 3. 1 Rovnovážné zkušební metody
            1. účinné od 1. 5. 2004ISO 1516 Stanovení vzplane/nevzplane. Rovnovážná metoda uzavřeného kelímku.
            2. účinné od 1. 5. 2004ISO 3680 Stanovení vzplane/nevzplane. Rychlá rovnovážná metoda uzavřeného kelímku.
            3. účinné od 1. 5. 2004ISO 1523 Stanovení bodu vzplanutí. Rovnovážná metoda uzavřeného kelímku.
            4. účinné od 1. 5. 2004ISO 3679 Stanovení bodu vzplanutí. Rychlá rovnovážná metoda uzavřeného kelímku.
         1. účinné od 1. 5. 2004I. 6. 3. 2 Nerovnovážné zkušební metody
            1. účinné od 1. 5. 2004Zkušební zařízení podle Abela:
               1. účinné od 1. 5. 2004BS 2000 - část 170 Bod vzplanutí přístrojem podle Abela,
               2. účinné od 1. 5. 2004NF M 07-011 Hořlavé kapaliny. Bod vzplanutí pomocí přístroje s uzavřeným kelímkem podle Abela,
               3. účinné od 1. 5. 2004NF T 66-009 Bod vzplanutí bitumenů přístrojem s uzavřeným kelímkem podle Abela,
            1. účinné od 1. 5. 2004Zkušební zařízení podle Abela - Penskyho:
               1. účinné od 1. 5. 2004EN 57 Ropné výrobky. Stanovení bodu vzplanutí s uzavřeným kelímkem podle Abela – Penskyho,
               2. účinné od 1. 5. 2004DIN 51 755 - část 1 (pro teploty od 5 °C do 65 °C) Zkoušení minerálních olejů a jiných hořlavých kapalin. Stanovení bodu vzplanutí v uzavřeném kelímku metodou podle Abela – Penskyho,
               3. účinné od 1. 5. 2004DIN 51 755 - část 2 (pro teploty pod 5 °C) Zkoušení minerálních olejů a jiných hořlavých kapalin. Stanovení bodu vzplanutí v uzavřeném kelímku metodou podle Abela – Penskyho,
               4. účinné od 1. 5. 2004NF M 07-036 Hořlavé kapaliny. Bod vzplanutí metodou podle Abela – Penskyho v uzavřeném kelímku,
            1. účinné od 1. 5. 2004Zkušební zařízení podle Taga:
               1. účinné od 1. 5. 2004ASTM D 56 Standardní zkušební metoda pro bod vzplanutí přístrojem s uzavřeným kelímkem podle Taga,
            1. účinné od 1. 5. 2004Zkušební zařízení podle Penskyho - Martense:
               1. účinné od 1. 5. 2004ISO 2719 Stanovení bodu vzplanutí. Metoda uzavřeného kelímku podle Penskyho – Martense,
               2. účinné od 1. 5. 2004DIN 51 758 Zkoušení minerálních olejů a jiných hořlavých kapalin. Stanovení bodu vzplanutí v uzavřeném kelímku metodou podle Penskyho - Martense,
               3. účinné od 1. 5. 2004ASTM D 93 Standardní zkušební metoda pro bod vzplanutí přístrojem s uzavřeným kelímkem podle Penskyho – Martense,
               4. účinné od 1. 5. 2004BS 2000-34 Bod vzplanutí uzavřeným kelímkem podle Penskyho – Martense,
               5. účinné od 1. 5. 2004NF M 07-019 Hořlavé kapaliny. Stanovení bodů vzplanutí nad 50 °C pomocí přístroje s uzavřeným kelímkem podle Penskyho – Martense.
         2. účinné od 1. 5. 2004Poznámka:
            1. účinné od 1. 5. 2004Pokud se hodnota bodu vzplanutí stanovená nerovnovážnou metodou podle bodu I. 6. 3.2 nachází v rozpětí (0 ± 2) °C, (21 ± 2) °C nebo (55 ± 2) °C, potvrzuje se rovnovážnou metodou na stejném zkušebním zařízení. Pro notifikaci se používají pouze ty metody, které mohou dosahovat teplot bodu vzplanutí. Ke stanovení bodu vzplanutí viskózních kapalin (např. barev, lepidel), které obsahují rozpouštědla, lze použít pouze zkušební zařízení a zkušební metody, které jsou vhodné pro stanovení bodu vzplanutí viskózních kapalin: ISO 3679, ISO 3680, ISO 1523 a DIN 53 213 - část 1 Zkoušení barev, laků a podobných výrobků s obsahem rozpouštědel.
            2. účinné od 1. 5. 2004Stanovení bodu vzplanutí pomocí uzavřeného kelímku.
            3. účinné od 1. 5. 2004Pokud jsou výše uvedené technické normy vydané jako ČSN, lze je pro stanovení bodu vzplanutí též využít.
   1. účinné od 1. 5. 2004I. 7 UVÁDĚNÍ VÝSLEDKŮ
      1. účinné od 1. 5. 2004Protokol o zkoušce obsahuje následující údaje:
         1. účinné od 1. 5. 2004a) přesnou identifikaci látky nebo přípravku včetně uvedení obsažených nečistot,
         2. účinné od 1. 5. 2004b) odkaz na použitou metodu a uvedení všech odchylek,
         3. účinné od 1. 5. 2004c) výsledky a všechny další údaje, které jsou významné pro interpretaci výsledků (např. zadavatel zkoušky, způsob odběru vzorku, datum zkoušky, kdo zkoušku provedl).

1. účinné od 1. 5. 2004II. METODA PRO STANOVENÍ HOŘLAVOSTI PEVNÝCH LÁTEK A PŘÍPRAVKŮ – metoda A.10 směrnice
   1. účinné od 1. 5. 2004II. 1 ÚVOD

      účinné od 1. 5. 2004Tato metoda se používá pouze pro práškovité, zrnité a pastovité látky a přípravky.

      účinné od 1. 5. 2004Před započetím zkoušky látky nebo přípravku se získá informace o jejich výbušných vlastnostech. Současně je potřebné zabezpečit vhodný hasební prostředek s ohledem na obtížné hašení žhnoucích prachů kovů nebo kovových slitin.

   1. účinné od 1. 5. 2004II. 2 DEFINICE HOŘLAVOSTI A JEDNOTKY

      účinné od 1. 5. 2004Doba hoření je doba, za kterou odhoří 100 mm vzorku za podmínek zkoušky; vyjadřuje v sekundách (s).

      účinné od 1. 5. 2004Rychlost hoření je vyjádřena délkou odhořelého vzorku v milimetrech za sekundu a je vypočtena z doby hoření; vyjadřuje se (mm.s^-1).

   1. účinné od 1. 5. 2004II. 3 PRINCIP METODY

      účinné od 1. 5. 2004Látka nebo přípravek se zformují do tvaru neporušeného pásku nebo prachové housenky o délce 250 mm. Provede se předběžná orientační zkouška ke zjištění, zda po zapálení zkušebního vzorku plamenem plynového hořáku nastane šíření plamene nebo žhnutí. Pokud se hoření za předepsanou dobu podle čl. II. 4 rozšíří na 200 mm délky zkušebního vzorku, provede se řádná zkouška ke stanovení rychlosti hoření.

   1. účinné od 1. 5. 2004II. 4 PŘEDBĚŽNÁ ORIENTAČNÍ ZKOUŠKA

      účinné od 1. 5. 2004Látka nebo přípravek se zformují do tvaru neporušeného pásku nebo prachové housenky o délce 250 mm, šířce 20 mm a výšce 10 mm na nehořlavé, neporézní a málo tepelně vodivé podkladové desce. Na jeden konec zkušebního vzorku se působí plamenem plynového hořáku o minimálním průměru ústí 5 mm, dokud nenastane zapálení prachu, maximálně však 2 minuty nebo 5 minut u prachů kovů nebo kovových slitin. Zjišťuje se, zda se hoření rozšíří na 200 mm délky zkušebního vzorku v průběhu zkušební doby 4 minut nebo 40 minut u kovových prachů. Jestliže se látka nebo přípravek nezapálí a hoření buď plamenem nebo žhnutím se nerozšíří na 200 mm délky zkušebního vzorku do 4 minut nebo 40 minut u kovových prachů, nemůže být považována za vysoce hořlavou a další zkouška se nepožaduje. Pokud se hoření práškové látky rozšíří na délku 200 mm v čase kratším než 4 minuty nebo 40 minut u kovových prachů, provede se níže popsaná zkouška.

   1. účinné od 1. 5. 2004II. 5 PŘÍPRAVA, PODMÍNKY A PROVEDENÍ ZKOUŠKY HOŘENÍ
      1. účinné od 1. 5. 2004II. 5. 1 Práškovité či zrnité látky nebo přípravky se volně nasypou do formy o délce 250 mm s trojúhelníkovým příčným průřezem o vnitřní výšce 10 mm a šířce 20 mm. Dvě kovové desky rámu se základnou se upevní na obě podélné strany formy jako bočnice, které přečnívají o 2 mm nad horní okraj vnitřní sekce (obrázek č. 1). Poté se přípravek třikrát spustí z výšky 2 cm na pevný povrch. V případě potřeby se forma následně doplní. Rám se sejme a přebytek látky nebo přípravku se seškrábne. Na horní část formy se položí nehořlavá, neporézní a málo tepelně vodivá deska, sestava se převrátí a forma odstraní. Pastovité látky nebo přípravky se do tvaru provazce o délce 250 mm a příčném průřezu přibližně 1 cm² rozetřou na nehořlavou, neporézní a málo tepelně vodivou desku.
      2. účinné od 1. 5. 2004II. 5. 2 U látky nebo přípravku, který je citlivý na vlhkost, se zkouška provádí co nejrychleji po jejich vyjmutí z nádoby.
      3. účinné od 1. 5. 2004II. 5. 3 Zkušební vzorek se zformuje v digestoři kolmo na směr odtahu. Rychlost proudění odsávaného vzduchu musí postačovat k zamezení úniku dýmu do laboratoře a nesmí se měnit v průběhu zkoušky. Kolem zkušebního zařízení je nutno postavit ochrannou clonu proti průvanu. Vzorek se zapaluje na jednom konci. K zapálení zkušebního vzorku se používá plamen plynového hořáku o průměru ústí minimálně 5 mm. Po odhoření 80 mm délky zkušebního vzorku se měří rychlost hoření na dalších 100 mm. Zkouška se provede šestkrát, vždy s pomocí čisté a vychladlé desky, pokud dříve nebyl zjištěn kladný výsledek.
   1. účinné od 1. 5. 2004II. 6 ÚDAJE PRO VYHODNOCENÍ VÝSLEDKŮ ZKOUŠEK

      účinné od 1. 5. 2004Pro vyhodnocení jsou významné doba hoření z předběžné orientační zkoušky podle bodu II. 4 a nejkratší doba hoření nebo nejvyšší rychlost hoření ze šesti zkoušek podle bodu II. 5.

   1. účinné od 1. 5. 2004II. 7 UVÁDĚNÍ VÝSLEDKŮ
      1. účinné od 1. 5. 2004Protokol o zkoušce obsahuje následující údaje:
         1. účinné od 1. 5. 2004a) přesnou identifikaci látky nebo přípravku včetně uvedení obsažených nečistot,
         2. účinné od 1. 5. 2004b) odkaz na použitou metodu a uvedení všech odchylek,
         3. účinné od 1. 5. 2004c) popis zkoušené látky nebo přípravku, její fyzikální stav včetně obsahu vlhkosti,
         4. účinné od 1. 5. 2004d) výsledky z předběžné orientační zkoušky a ze zkoušky rychlosti hoření a všechny další údaje, které jsou významné pro interpretaci výsledků (např. zadavatel zkoušky, způsob odběru vzorku, datum zkoušky, kdo zkoušku provedl).
   1. účinné od 1. 5. 2004II. 8 INTERPRETACE VÝSLEDKŮ

      účinné od 1. 5. 2004Práškovité, zrnité nebo pastovité látky nebo přípravky jsou pokládány za vysoce hořlavé, pokud doba hoření v každé zkoušce provedené podle bodu II. 5 je menší než 45 s nebo rychlost hoření je vyšší než 2,2 mm.s^-1. Prachy kovů nebo kovových slitin se považují za vysoce hořlavé, když je lze zapálit a plamen nebo reakční zóna se rozšíří po celém zkušebním vzorku za dobu kratší nebo rovnu 10 minutám.

      účinné od 1. 5. 2004Obrázek č. 1

      účinné od 1. 5. 2004Forma a příslušenství (rám a základna) pro přípravu zkušebního vzorku (všechny rozměry jsou v milimetrech)

      účinné od 1. 5. 2004

1. účinné od 1. 5. 2004III. METODA PRO STANOVENÍ HOŘLAVOSTI PLYNŮ – metoda A.11 směrnice
   1. účinné od 1. 5. 2004III. 1 ÚVOD

      účinné od 1. 5. 2004Hořlavost plynů se touto metodou stanoví tak, že se zjistí, zda plyny smíchané se vzduchem při pokojové teplotě (přibližně 20 °C) a atmosférickém tlaku jsou výbušné a v jaké oblasti koncentrací. Směsi, u kterých se postupně zvyšuje koncentrace zkoušeného plynu ve vzduchu, jsou zapalovány elektrickou jiskrou. Současně se sleduje, zda nastane zapálení plynné směsi.

   1. účinné od 1. 5. 2004III. 2 DEFINICE A JEDNOTKY OBLASTI VÝBUŠNOSTI A MEZÍ VÝBUŠNOSTI

      účinné od 1. 5. 2004Oblast výbušnosti je rozpětí koncentrací hořlavého plynu ve směsi se vzduchem mezi dolní a horní mezí výbušnosti; vyjadřuje se v objemových procentech (% obj.). Dolní a horní meze výbušnosti jsou takové mezní koncentrace, pod kterými a nad kterými samovolné šíření plamene za podmínek zkoušky nenastane; vyjadřují se v objemových procentech (% obj.).

   1. účinné od 1. 5. 2004III. 3 PRINCIP METODY

      účinné od 1. 5. 2004Koncentrace plynu ve směsi se vzduchem je postupně zvyšována a v každém kroku se směs zapaluje elektrickou jiskrou.

   1. účinné od 1. 5. 2004III. 4 PŘÍPRAVA, PODMÍNKY A PROVEDENÍ ZKOUŠKY
      1. účinné od 1. 5. 2004III. 4. 1 Zkušební zařízení tvoří svislý skleněný válec s minimálním vnitřním průměrem 50 mm a minimální výškou 300 mm. Zapalovací elektrody jsou od sebe vzdáleny 3 mm až 5 mm a jsou umístěny ve výšce 60 mm nade dnem válce. Válec je opatřen přetlakovou bezpečnostní pojistkou. Zkušební zařízení musí být opatřeno krytem, aby se zamezilo případnému ohrožení výbuchem.

      účinné od 1. 5. 2004Jako zdroj zapálení se používá nepřerušovaná indukční jiskra trvající 0,5 s, generovaná z vysokonapěťového transformátoru o výstupním napětí od 10 kV do 15 kV s maximálním příkonem 300 W.

      1. účinné od 1. 5. 2004III. 4. 2 Zkouška se provádí při pokojové teplotě.
      2. účinné od 1. 5. 2004III. 4. 3 Plyn se známou koncentrací obsažený ve směsi se vzduchem je pomocí dávkovacího čerpadla vháněn do skleněného válce. Při iniciaci směsi jiskrou se sleduje, zda se plamen odtrhne od zdroje zapálení a zda se samovolně šíří. Koncentrace plynu se zvyšuje s krokem 1 % obj., dokud nenastane výše popsané zapálení.

      účinné od 1. 5. 2004Jestliže z chemické struktury plynu vyplývá, že by mohl být nehořlavý, a lze-li vypočítat stechiometrické složení směsi se vzduchem, postačuje zkoušet směsi pouze v rozpětí od koncentrace o 10 % obj. nižší, než je koncentrace stechiometrická, do koncentrace o 10 % obj. vyšší, než je koncentrace stechiometrická s krokem 1 % obj.

   1. účinné od 1. 5. 2004III. 5 ÚDAJE PRO VYHODNOCENÍ VÝSLEDKŮ ZKOUŠKY

      účinné od 1. 5. 2004Výskyt šíření plamene je jediný důležitý údaj pro stanovení hořlavosti plynu.

   1. účinné od 1. 5. 2004III. 6 UVÁDĚNÍ VÝSLEDKŮ
      1. účinné od 1. 5. 2004Protokol o zkoušce obsahuje následující údaje:
         1. účinné od 1. 5. 2004a) přesnou identifikaci látky nebo přípravku včetně uvedení obsažených nečistot,
         2. účinné od 1. 5. 2004b) odkaz na použitou metodu a uvedení všech odchylek,
         3. účinné od 1. 5. 2004c) popis zkoušené látky nebo přípravku, její fyzikální stav včetně obsahu vlhkosti,
         4. účinné od 1. 5. 2004d) popis použitého zkušebního zařízení a jeho rozměry,
         5. účinné od 1. 5. 2004e) teplotu a atmosférický tlak, při kterých byla zkouška provedena,
         6. účinné od 1. 5. 2004f) zkoušené koncentrace a získané výsledky v jednotlivých krocích,
         7. účinné od 1. 5. 2004g) výsledek zkoušky „nehořlavý plyn“ nebo „vysoce hořlavý plyn“,
         8. účinné od 1. 5. 2004h) koncentrační rozpětí, které bylo zkoušeno s krokem 1 % obj.; pokud se došlo k závěru, že plyn je nehořlavý,
         9. účinné od 1. 5. 2004i) všechny další údaje, které jsou významné pro interpretaci výsledků (např. zadavatel zkoušky, způsob odběru vzorku, datum zkoušky, kdo zkoušku provedl).

1. účinné od 1. 5. 2004IV. METODA PRO STANOVENÍ HOŘLAVOSTI LÁTEK A PŘÍPRAVKŮ REAGUJÍCÍCH S VODOU ZA VÝVINU HOŘLAVÝCH PLYNŮ – metoda A.12 směrnice
   1. účinné od 1. 5. 2004IV. 1 ÚVOD

      účinné od 1. 5. 2004Tato metoda je určena pro pevné a kapalné látky a přípravky. Není určena pro látky nebo přípravky, které se spontánně vznítí, přijdou-li do kontaktu se vzduchem.

      účinné od 1. 5. 2004Tato metoda je používána ke stanovení reakce látky nebo přípravku s vodou nebo vzdušnou vlhkostí, vede-li k vývinu nebezpečného množství plynu nebo plynů, které mohou být vysoce hořlavé.

   1. účinné od 1. 5. 2004IV. 2 DEFINICE A JEDNOTKY HOŘLAVOSTI LÁTEK NEBO PŘÍPRAVKŮ

      účinné od 1. 5. 2004Vysoce hořlavé látky nebo přípravky jsou látky nebo přípravky, které při kontaktu s vodou nebo vzdušnou vlhkostí uvolňují vysoce hořlavé plyny v nebezpečném množství rychlostí nejméně 1 dm³ z 1 kg látky nebo přípravku za 1 hodinu.

   1. účinné od 1. 5. 2004IV. 3 PRINCIP METODY
      1. účinné od 1. 5. 2004Látka nebo přípravek jsou zkoušeny v těchto krocích:
         1. účinné od 1. 5. 2004IV. 3. 1 Krok první

            účinné od 1. 5. 2004Zkoušená látka nebo přípravek se vloží do nádoby s destilovanou vodou o teplotě 20 °C a sleduje se, zda se uvolňovaný plyn vznítí.

         1. účinné od 1. 5. 2004IV. 3. 2 Krok druhý

            účinné od 1. 5. 2004Zkoušená látka nebo přípravek se umístí na filtrační papír plovoucí na hladině destilované vody o teplotě 20 °C v nádobě a sleduje se, zda se uvolňovaný plyn vznítí. Aby se zvýšila možnost vznícení, látka se pokládá pouze na jedno místo filtračního papíru.

         1. účinné od 1. 5. 2004IV. 3. 3 Krok třetí

            účinné od 1. 5. 2004Zkoušená pevná látka nebo přípravek se natvaruje do formy válečku o výšce přibližně 2 cm a průměru 3 cm. Přidá se do něho několik kapek vody a sleduje se, zda se uvolňovaný plyn vznítí.

         1. účinné od 1. 5. 2004IV. 3. 4 Krok čtvrtý

            účinné od 1. 5. 2004Zkoušená látka nebo přípravek se smíchá s destilovanou vodou o teplotě 20 °C a měří se rychlost vývinu plynu v jednohodinových intervalech po dobu 7 hodin. Pokud je rychlost vývinu plynu nepravidelná nebo narůstá po sedmi hodinách, doba měření se prodlouží na maximálně 5 dnů. Zkoušku lze přerušit, jestliže rychlost vývinu plynu v průběhu měření převýší 1 dm³ z 1 kg látky za 1 hodinu.

            účinné od 1. 5. 2004Pokud v některém kroku vznícení nastane, další zkušební kroky se neprovádějí. Nereaguje-li látka nebo přípravek s vodou prudce, postupuje se podle bodu IV. 3. 4.

   1. účinné od 1. 5. 2004IV. 4 PŘÍPRAVA, PODMÍNKY A PROVEDENÍ ZKOUŠEK
      1. účinné od 1. 5. 2004IV. 4. 1 Krok první
         1. účinné od 1. 5. 2004IV. 4. 1. 1 Zkouška se provádí při pokojové teplotě.
         2. účinné od 1. 5. 2004IV. 4. 1. 2 Malé množství zkoušené látky nebo přípravku (přibližně 4 mm³) se vloží do nádoby s destilovanou vodou a sleduje se, zda se uvolňuje nějaký plyn a zda se vznítí.

            účinné od 1. 5. 2004Nastane-li vznícení plynu, další zkoušky již nejsou potřebné a látka nebo přípravek jsou považovány za vysoce hořlavé.

      1. účinné od 1. 5. 2004IV. 4. 2 Krok druhý
         1. účinné od 1. 5. 2004IV. 4. 2. 1 Zkušební zařízení tvoří vhodná nádoba, např. laboratorní odpařovací miska o průměru přibližně 100 mm, s destilovanou vodou a filtračním papírem na hladině.
         2. účinné od 1. 5. 2004IV. 4. 2. 2 Zkouška se provádí při pokojové teplotě.
         3. účinné od 1. 5. 2004IV. 4. 2. 3 Malé množství zkoušené látky nebo přípravku (přibližně 4 mm³) se vloží do středu filtračního papíru a sleduje se, zda se uvolňuje nějaký plyn a zda se vznítí. Nastane-li vznícení plynu, další zkoušky již nejsou potřebné a látka nebo přípravek jsou považovány za vysoce hořlavé.
      1. účinné od 1. 5. 2004IV. 4. 3 Krok třetí
         1. účinné od 1. 5. 2004IV. 4. 3. 1 Zkouška se provádí při pokojové teplotě.
         2. účinné od 1. 5. 2004IV. 4. 3. 2 Zkoušená pevná látka nebo přípravek se upraví do tvaru válečku o výšce přibližně 2 cm a průměru přibližně 3 cm s prolisem v horní části. Do prolisu zkušebního vzorku se přidá několik kapek vody a sleduje se, zda dochází k vývinu plynu a jeho vznícení. Nastane-li vznícení plynu, další zkušební kroky se neprovádějí a látka nebo přípravek jsou považovány za vysoce hořlavé.
      1. účinné od 1. 5. 2004IV. 4. 4 Krok čtvrtý
         1. účinné od 1. 5. 2004IV. 4. 4. 1 Sestavení zkušebního zařízení je znázorněno na obrázku č. 2.
         2. účinné od 1. 5. 2004IV. 4. 4. 2 Nádoba se zkoušenou látkou nebo přípravkem se překontroluje, zda neobsahuje prach s velikostí částic pod 500 μm. Pokud tento prach tvoří více než 1 hmotnostní procento obsahu (% hm) nebo pokud se vzorek drolí, veškerá látka nebo přípravek se před zkouškou rozemele na prach. Jinak se látka nebo přípravek zkouší v původní, dodané formě.
         3. účinné od 1. 5. 2004IV. 4. 4. 3 Zkouška se provádí při pokojové teplotě a atmosférickém tlaku.
         4. účinné od 1. 5. 2004IV. 4. 4. 4 Přikapávací nálevka zkušebního zařízení se naplní 10 cm³ až 20 cm³ vody a kuželovitá baňka 10 g látky. Kohout přikapávací nálevky se otevře a současně se začne měřit čas. Objem vzniklého plynu se měří každou hodinu po dobu sedmi hodin. Je-li v průběhu této doby vývin plynu nestálý nebo se rychlost jeho vývinu zvýší na konci zkoušky, s měřením se pokračuje po dobu 5 dnů. Překročí-li v průběhu měření rychlost vývinu plynu 1 dm³ z 1 kg látky za 1 hodinu, lze zkoušku přerušit.

            účinné od 1. 5. 2004Zkouška se provádí třikrát.

            účinné od 1. 5. 2004Není-li chemická identita plynu známa, provede se jeho chemická analýza. Obsahuje-li plyn vysoce hořlavé složky a není-li známo, zda je tato směs vysoce hořlavá, připraví se směs stejného složení a provede se zkouška podle metody III.

   1. účinné od 1. 5. 2004IV. 5 ÚDAJE PRO VYHODNOCENÍ VÝSLEDKŮ ZKOUŠEK
      1. účinné od 1. 5. 2004Látka nebo přípravek jsou považovány za vysoce hořlavé, jestliže:
         1. účinné od 1. 5. 2004a) v kterémkoli kroku zkušebního postupu nastane její samovolné vznícení, nebo
         2. účinné od 1. 5. 2004b) dojde-li k vývinu hořlavého plynu rychlostí vyšší než 1 dm³ z 1 kg látky za 1 hodinu.
   1. účinné od 1. 5. 2004IV. 6 UVÁDĚNÍ VÝSLEDKŮ
      1. účinné od 1. 5. 2004Protokol o zkoušce obsahuje následující údaje:
         1. účinné od 1. 5. 2004a) přesnou identifikaci látky nebo přípravku včetně uvedení obsažených nečistot,
         2. účinné od 1. 5. 2004b) odkaz na použitou metodu a uvedení všech odchylek,
         3. účinné od 1. 5. 2004c) teplotu při které byla zkouška provedena,
         4. účinné od 1. 5. 2004d) podrobnosti každé počáteční přípravy zkoušené látky nebo přípravku,
         5. účinné od 1. 5. 2004e) výsledky provedených zkušebních kroků,
         6. účinné od 1. 5. 2004f) chemickou totožnost uvolňovaného plynu,
         7. účinné od 1. 5. 2004g) rychlost vývinu plynu, pokud se provádí krok 4 podle bodu 1. 6. 4,
         8. účinné od 1. 5. 2004h) všechny další údaje, které jsou významné pro interpretaci výsledků (např. zadavatel zkoušky, způsob odběru vzorku, datum zkoušky, kdo zkoušku provedl).

            účinné od 1. 5. 2004Obrázek č. 2

            účinné od 1. 5. 2004Zkušební zařízení

            účinné od 1. 5. 2004

1. účinné od 1. 5. 2004V. METODA PRO STANOVENÍ PYROFORICKÝCH VLASTNOSTÍ PEVNÝCH A KAPALNÝCH LÁTEK A PŘÍPRAVKŮ – metoda A.13 směrnice
   1. účinné od 1. 5. 2004V. 1 ÚVOD

      účinné od 1. 5. 2004Tato metoda je určena pro pevné a kapalné látky nebo přípravky, které se již v malých množstvích samovolně vznítí krátce poté, co při pokojové teplotě přijdou do kontaktu se vzduchem.

      účinné od 1. 5. 2004Tato metoda se nevztahuje na látky nebo přípravky, které potřebují ke vznícení na vzduchu při pokojové (asi 20 °C) nebo vyšší teplotě několik hodin či dnů.

   1. účinné od 1. 5. 2004V. 2 DEFINICE PYROFORICKÉ LÁTKY NEBO PŘÍPRAVKU

      účinné od 1. 5. 2004Pyroforické jsou látky nebo přípravky, pokud se samovolně vznítí nebo způsobují uhelnatění v průběhu 5 minut za podmínek, které jsou popsány v bodě V. 3. Je-li z hlediska bezpečnosti potřeba znát konkrétní hodnotu teploty vznícení, tato se stanoví podle metody VI.

   1. účinné od 1. 5. 2004V. 3 PRINCIP METODY

      účinné od 1. 5. 2004Látka nebo přípravek se nanese na inertní nosič a vystaví se kontaktu se vzduchem při pokojové teplotě po dobu 5 minut. Pokud se kapalná látka nebo přípravek nevznítí, jsou následně absorbovány do suchého filtračního papíru a vystaví se působení vzduchu po dobu 5 minut při pokojové teplotě.

   1. účinné od 1. 5. 2004V. 4 KVALITATIVNÍ KRITÉRIUM METOD PRO STANOVENÍ PYROFORICKÝCH VLASTNOSTÍ

      účinné od 1. 5. 2004Jediný pozitivní výsledek z provedených zkoušek postačuje k tomu, aby látka nebo přípravek byly považovány za pyroforické.

   1. účinné od 1. 5. 2004V. 5 PŘÍPRAVA, PODMÍNKY A PROVEDENÍ ZKOUŠEK
      1. účinné od 1. 5. 2004V. 5. 1 Porcelánový kelímek o průměru přibližně 10 cm se při pokojové teplotě naplní infuzóriovou hlinkou do výšky cca 5 mm.
      2. účinné od 1. 5. 2004Poznámka:

         účinné od 1. 5. 2004Pro zkoušku lze využít i jinou srovnatelnou inertní látku, za kterou se považuje látka představující svým charakterem zeminu, do které zkoušená látka může uniknout v případě havárie.

      1. účinné od 1. 5. 2004V. 5. 2. Množství 1 cm³ až 2 cm³ zkoušené práškovité látky nebo přípravku se sype z výšky přibližně 1 m na nehořlavý povrch a sleduje se, zda se látka nebo přípravek při pádu nebo v průběhu dalších 5 minut po dopadu vznítí.

         účinné od 1. 5. 2004Zkouška se provádí šestkrát, pokud vznícení nenastane již dříve.

      1. účinné od 1. 5. 2004V. 5. 3 Přibližně 5 cm³ zkoušené kapalné látky nebo přípravku se nalije do připraveného porcelánového kelímku a sleduje se, zda se v průběhu 5 minut vznítí. Pokud vznícení při šesti pokusech nenastane, provede se následující zkouška:
         1. účinné od 1. 5. 20040,5 cm³ zkušebního vzorku se vpraví pomocí injekční stříkačky na suchý filtrační papír a sleduje se, zda v průběhu 5 minut od přidání kapaliny nastane vznícení nebo zuhelnatění tohoto papíru.

         účinné od 1. 5. 2004Zkouška se provádí třikrát, pokud vznícení nebo zuhelnatění nenastane již dříve.

   1. účinné od 1. 5. 2004V. 6 UVÁDĚNÍ VÝSLEDKŮ
      1. účinné od 1. 5. 2004Protokol o zkoušce obsahuje následující údaje:
         1. účinné od 1. 5. 2004a) přesnou identifikaci látky nebo přípravku včetně uvedení obsažených nečistot,
         2. účinné od 1. 5. 2004b) odkaz na použitou metodu a uvedení všech odchylek,
         3. účinné od 1. 5. 2004c) výsledky a všechny další údaje, které jsou významné pro interpretaci výsledků (např. zadavatel zkoušky, způsob odběru vzorku, datum zkoušky, kdo zkoušku provedl, druh inertní pevné látky, teplota prostředí, teplota destilované vody).

1. účinné od 1. 5. 2004VI. METODY PRO STANOVENÍ TEPLOTY VZNÍCENÍ KAPALNÝCH A PLYNNÝCH LÁTEK A PŘÍPRAVKŮ – metoda A.15 směrnice
   1. účinné od 1. 5. 2004VI. 1 ÚVOD

      účinné od 1. 5. 2004Metody jsou určeny pro kapalné a plynné látky a přípravky, které se mohou na horkém povrchu za přítomnosti vzduchu vznítit. Metoda není určena pro látky nebo přípravky výbušné a látky nebo přípravky, které se při kontaktu se vzduchem za teploty okolí spontánně vznítí. Teplotu vznícení lze podstatně snížit přítomností katalytických nečistot, určitým povrchem materiálu nebo větším objemem zkušební látky.

   1. účinné od 1. 5. 2004VI. 2 DEFINICE A JEDNOTKY TEPLOTY VZNÍCENÍ

      účinné od 1. 5. 2004Teplota vznícení je nejnižší teplota, při které se zkoušená látka nebo přípravek samovolně vznítí, jsou-li smíchány se vzduchem za podmínek stanovených těmito metodami; vyjadřuje se ve °C.

   1. účinné od 1. 5. 2004VI. 3 REFERENČNÍ LÁTKY PRO STANOVENÍ TEPLOTY VZNÍCENÍ

      účinné od 1. 5. 2004Referenční látky jsou uvedeny ve zkušebních normách podle bodu VI. 6. Referenční látky se používají k periodické kontrole správného provádění metody pro stanovení teploty vznícení, popřípadě pro porovnání s výsledky jiných metod nebo pro ověření správnosti naměřeného výsledku u nové látky nebo přípravku.

   1. účinné od 1. 5. 2004VI. 4 PRINCIP METODY

      účinné od 1. 5. 2004Metody stanoví minimální teplotu vnitřního povrchu uzavřeného prostoru, která způsobí vznícení látky nebo přípravku vpravené do tohoto prostoru.

   1. účinné od 1. 5. 2004VI. 5 KVALITATIVNÍ KRITÉRIA METOD PRO STANOVENÍ TEPLOTY VZNÍCENÍ

      účinné od 1. 5. 2004Opakovatelnost se mění podle rozpětí teplot vznícení a použité metody. Citlivost a další parametry závisejí na použité metodě.

   1. účinné od 1. 5. 2004VI. 6 PŘÍPRAVA, PODMÍNKY A PROVEDENÍ ZKOUŠEK
      1. účinné od 1. 5. 2004Popisy zkušebních zařízení, podmínky zkoušek a provedení zkoušek jsou uvedeny v těchto normách:
         1. účinné od 1. 5. 2004IEC 79-4 Metoda stanovení teploty vznícení,
         2. účinné od 1. 5. 2004DIN 51 794 Zkoušení minerálních olejů a uhlovodíků. Stanovení teploty vznícení,
         3. účinné od 1. 5. 2004ASTM-E 659-78 Standardní zkušební metoda pro teplotu vznícení kapalných chemikálií,
         4. účinné od 1. 5. 2004BS 4056 Metoda stanovení teploty vznícení plynů a par,
         5. účinné od 1. 5. 2004NF T 20-037 Chemické výrobky pro průmyslové využití. Stanovení teploty vznícení těkavých kapalin a plynů.
   1. účinné od 1. 5. 2004VI. 7 ÚDAJE PRO VYHODNOCENÍ VÝSLEDKŮ ZKOUŠEK

      účinné od 1. 5. 2004Zaznamenají se zkušební teplota, atmosférický tlak, množství použitého zkušebního vzorku a indukční perioda vznícení.

   1. účinné od 1. 5. 2004VI. 8 UVÁDĚNÍ VÝSLEDKŮ
      1. účinné od 1. 5. 2004Protokol o zkoušce obsahuje následující údaje:
         1. účinné od 1. 5. 2004a) přesnou identifikaci látky nebo přípravku včetně uvedení obsažených nečistot,
         2. účinné od 1. 5. 2004b) odkaz na použitou metodu a uvedení všech odchylek,
         3. účinné od 1. 5. 2004c) popis použitého zkušebního zařízení a jeho rozměry,
         4. účinné od 1. 5. 2004d) teplotu a atmosférický tlak, při kterých byla zkouška provedena,
         5. účinné od 1. 5. 2004e) výsledky měření (zkušební teploty, zkušební dávky, indukční periody),
         6. účinné od 1. 5. 2004f) všechny další údaje, které jsou významné pro interpretaci výsledků (např. zadavatel zkoušky, způsob odběru vzorku, datum zkoušky, kdo zkoušku provedl).

1. účinné od 1. 5. 2004VII. METODA PRO STANOVENÍ RELATIVNÍ TEPLOTY VZNÍCENÍ PEVNÝCH LÁTEK NEBO PŘÍPRAVKŮ – metoda A.16 směrnice
   1. účinné od 1. 5. 2004VII. 1 ÚVOD

      účinné od 1. 5. 2004Účelem této metody je poskytnout informaci o vznětlivosti pevných látek nebo přípravků za zvýšených teplot.

      účinné od 1. 5. 2004Metoda není určena pro látky výbušné a látky, které se při kontaktu se vzduchem za teploty okolí spontánně vznítí.

      účinné od 1. 5. 2004Zkušební postup slouží jako informativní zkouška pro pevné látky nebo přípravky ke srovnávacím účelům.

   1. účinné od 1. 5. 2004VII. 2 DEFINICE A JEDNOTKY RELATIVNÍ TEPLOTY VZNÍCENÍ

      účinné od 1. 5. 2004Relativní teplota vznícení je minimální teplota pícky, při které určité množství látky nebo přípravku za definovaných podmínek dosáhne samovolně 400 °C a vznítí se; vyjadřuje se ve °C.

   1. účinné od 1. 5. 2004VII. 3 PRINCIP METODY

      účinné od 1. 5. 2004Vzorek zkoušené látky nebo přípravku se při pokojové teplotě vloží do pícky. Zaznamenává se křivka teplota - čas, vztahující se na podmínky ve středu zkušebního vzorku, zatímco teplota pícky se zvyšuje rychlostí 0,5 °C min^-1 do 400 °C nebo na teplotu bodu tání vzorku (pokud je nižší).

   1. účinné od 1. 5. 2004VII. 4 PŘÍPRAVA, PODMÍNKY A PROVEDENÍ ZKOUŠKY
      1. účinné od 1. 5. 2004VII. 4. 1 Laboratorní pícka o obsahu přibližně 2 dm³ je vybavena programovatelnou regulací teploty, pojistným přetlakovým zařízením a přirozenou cirkulací vzduchu. K zabránění nebezpečí výbuchu je potřebné zabránit kontaktu všech rozkladných plynů s elektrickými topnými prvky.
      2. účinné od 1. 5. 2004VII. 4. 2 Podle šablony (obrázek č. 3) se z nerezového ocelového drátěného pletiva o velikosti ok 0,045 mm vystřihne tvar, který se následně složí do formy nahoře otevřené krychle s délkou strany 20 mm a ta se zajistí drátkem.
      3. účinné od 1. 5. 2004VII. 4. 3 Použijí se termočlánky s přesností nejméně 0,5 °C a s rozsahem do 400 °C.
      4. účinné od 1. 5. 2004VII. 4. 4 Použije se nejméně dvoukanálový zapisovač s kalibrací od teploty 0 °C do 600 °C nebo zapisovač s odpovídajícím rozsahem napětí.
      5. účinné od 1. 5. 2004VII. 4. 5 Látky nebo přípravky se zkouší v takovém stavu, v jakém jsou ke zkoušce dodány.
      6. účinné od 1. 5. 2004VII. 4. 6 Drátěná zkušební krychle se naplní zkoušenou látkou nebo přípravkem, jemně se poklepe a obsah se doplní, až je krychle zcela naplněna. Poté se krychle při pokojové teplotě upevní do středu pícky. Pro záznam teplot se jeden termočlánek umístí do středu zkušební krychle a další mezi krychli a stěnu pícky. Teploty pícky a vzorku se plynule zaznamenávají. Teplota pícky se plynule zvyšuje rychlostí 0,5 °C min^-1 až do teploty 400 °C nebo do teploty tání vzorku, pokud je nižší. Když se látka nebo přípravek vznítí, termočlánek vzorku vykáže velmi prudký nárůst nad teplotu pícky.
   1. účinné od 1. 5. 2004VII. 5 ÚDAJE PRO VYHODNOCENÍ VÝSLEDKŮ ZKOUŠKY

      účinné od 1. 5. 2004Pro hodnocení je důležitá teplota pícky, při které teplota zkoušeného vzorku dosáhne samovolně 400 °C (obrázek č. 4).

   1. účinné od 1. 5. 2004VII. 6 UVÁDĚNÍ VÝSLEDKŮ
      1. účinné od 1. 5. 2004Protokol o zkoušce obsahuje následující údaje:
         1. účinné od 1. 5. 2004a) přesnou identifikaci látky nebo přípravku včetně uvedení obsažených nečistot,
         2. účinné od 1. 5. 2004b) odkaz na použitou metodu a uvedení všech odchylek,
         3. účinné od 1. 5. 2004c) výsledky měření včetně křivky teplota - čas,
         4. účinné od 1. 5. 2004d) výsledky a všechny další údaje, které jsou významné pro interpretaci výsledků (např. zadavatel zkoušky, způsob odběru vzorku, datum zkoušky, kdo zkoušku provedl).

            účinné od 1. 5. 2004Obrázek č. 3

            účinné od 1. 5. 2004Šablona 20 mm zkušební krychle

            účinné od 1. 5. 2004

            účinné od 1. 5. 2004Obrázek č. 4

            účinné od 1. 5. 2004Typická křivka závislosti teploty na čase

            účinné od 1. 5. 2004

1. účinné od 1. 5. 2004VIII. METODA PRO STANOVENÍ OXIDAČNÍCH VLASTNOSTÍ PEVNÝCH LÁTEK A PŘÍPRAVKŮ – metoda A.17 směrnice
   1. účinné od 1. 5. 2004VIII. 1 ÚVOD

      účinné od 1. 5. 2004Před započetím zkoušky látky nebo přípravku se získá informace o jejich výbušných vlastnostech.

      účinné od 1. 5. 2004Metodu nelze použít pro výbušné, vysoce hořlavé látky a přípravky nebo pro organické peroxidy.

      účinné od 1. 5. 2004Vyplývá-li jednoznačně z chemické struktury látky nebo přípravku, že látka nebo přípravek nejsou schopny exotermně reagovat s hořlavým materiálem, není třeba zkoušku provést.

      účinné od 1. 5. 2004Předběžná zkouška se provede pro získání informace, zda se má zkouška provádět za speciálních bezpečnostních opatření.

   1. účinné od 1. 5. 2004VIII. 2 DEFINICE OXIDAČNÍCH VLASTNOSTÍ A JEDNOTKY
      1. účinné od 1. 5. 2004Oxidační vlastnosti mají látky nebo přípravky
         1. účinné od 1. 5. 2004a) u nichž je při předběžné zkoušce zjištěna prudká reakce, nebo
         2. účinné od 1. 5. 2004b) jejichž maximální rychlost hoření je stejná nebo vyšší v porovnání s maximální rychlostí hoření referenční směsi celulózy a dusičnanu barnatého.

      účinné od 1. 5. 2004Rychlost hoření se vyjadřuje v mm.s^-1.

      účinné od 1. 5. 2004Maximální rychlost hoření je nejvyšší hodnota z rychlostí hoření, které byly naměřeny na směsích obsahujících 10 % hm. až 90 % hm. oxidantu.

      účinné od 1. 5. 2004Doba hoření je doba reakce v sekundách potřebná k průchodu reakční zóny zkušebním vzorkem podle postupu popsaného v bodě VIII. 6. 5.

   1. účinné od 1. 5. 2004VIII. 3 REFERENČNÍ LÁTKY PRO STANOVENÍ OXIDAČNÍCH VLASTNOSTÍ

      účinné od 1. 5. 2004Dusičnan barnatý (p. a.) se používá jako referenční látka pro zkoušku a předběžnou zkoušku. Referenční směs je směs dusičnanu barnatého s práškovou celulózou, která má maximální rychlost hoření (obvykle jde o směs s 60 % hm. dusičnanu barnatého a 40 % hm. celulózy).

   1. účinné od 1. 5. 2004VIII. 4 PRINCIP METODY

      účinné od 1. 5. 2004Prokáže-li se předběžnou zkouškou, že látka nebo přípravek nemají oxidační vlastnosti, provádí se rozhodčí zkouška.

      účinné od 1. 5. 2004Při rozhodčí zkoušce se látka nebo přípravek a definovaná hořlavá látka VIII. 6. 2 mísí v různých poměrech. Každá směs je poté zformována do zkušebního vzorku, který se na jednom konci zapálí. Stanovená maximální rychlost hoření se porovná s maximální rychlostí hoření referenční směsi.

   1. účinné od 1. 5. 2004VIII. 5 KVALITATIVNÍ KRITÉRIA METODY PRO STANOVENÍ OXIDAČNÍCH VLASTNOSTÍ

      účinné od 1. 5. 2004Technika mletí a mísení se provádí tak, aby se rozdíly maximální rychlosti hoření získané ze 6 samostatných zkoušek nelišily od jejich aritmetického průměru o více než 10 %.

   1. účinné od 1. 5. 2004VIII. 6 PŘÍPRAVA, PODMÍNKY A PROVEDENÍ ZKOUŠEK
      1. účinné od 1. 5. 2004VIII. 6. 1 Zkušební vzorek se upraví na velikost částic menších než 0,125 mm pomocí následujícího postupu:
         1. účinné od 1. 5. 2004a) Vzorek se proseje, podíl zachycený na sítě se drtí a celý postup se opakuje, dokud celá zkušební dávka neprojde sítem.
         2. účinné od 1. 5. 2004b) Před přípravou směsi se látka nebo přípravek suší při 105 °C do dosažení konstantní hmotnosti. Pokud je rozkladná teplota zkoušené látky nebo přípravku nižší než 105 °C, je potřeba teplotu pro sušení se stanovit.
      1. účinné od 1. 5. 2004VIII. 6. 2 Jako hořlavá látka se používá prášková celulóza; typ který má z více než 85 % délku vláken mezi 0,020 mm a 0,075 mm. Celulózový prášek se proseje sítem o velikosti ok 0,125 mm. V průběhu zkoušky se používá celulóza stejné várky. Před přípravou směsi se prášková celulóza suší při 105 °C do dosažení konstantní hmotnosti. Pokud se při předběžné zkoušce použije dřevitá moučka, připraví se z měkkého dřeva jímáním frakcí, které projdou sítem o velikosti ok 1,6 mm, a následným sušením při teplotě 105 °C po dobu 4 hodin ve vrstvě o tloušťce nepřesahující 25 mm. Nejlépe do 24 hodin od vysušení se ochladí a na požadovanou dobu uloží do vzduchotěsných nádob naplněných podle možnosti co nejvíce.
      2. účinné od 1. 5. 2004VIII. 6. 3 Jako zdroj zapálení se použije plamen plynového hořáku s ústím o minimálním průměru 5 mm. Pokud je použit jiný zdroj zapálení (např. při zkoušce v inertní atmosféře), uvede se popis a zdůvodnění.
      3. účinné od 1. 5. 2004VIII. 6. 4 Předběžná zkouška
         1. účinné od 1. 5. 2004VIII. 6. 4.1 Se směsmi oxidantů s celulózou nebo dřevitou moučkou se zachází jako s potenciálně výbušnými látkami nebo přípravky.

            účinné od 1. 5. 2004Vysušená látka nebo přípravek se důkladně promíchá s vysušenou celulózou nebo dřevitou moučkou v poměru 2 hmotnostní díly zkušební látky nebo přípravku a 1 díl celulózy nebo dřevité moučky. Naplněním bez pěchování do kuželovité formy (např. laboratorní skleněné nálevky s utěsněným stonkem) se tato směs zformuje do zkušebního vzorku ve tvaru malého kužele o průměru základny 3,5 cm a výšce 2,5 cm.

            účinné od 1. 5. 2004Zkušební vzorek se položí na chladnou, nehořlavou, neporézní a málo tepelně vodivou podkladovou desku (např. osinkocementovou). Zkouška se provádí v digestoři podle bodu VIII. 6. 5.

         1. účinné od 1. 5. 2004VIII. 6. 4. 2 Zdroj zapálení se přiloží ke zkušebnímu vzorku. Sleduje se a zaznamená prudkost a doba trvání výsledné reakce. Látka nebo přípravek se považují za oxidant, pokud reagují prudce. V případě, že výsledek vzbuzuje pochybnosti, vykoná se rozhodčí zkouška podle bodu VIII. 6. 5.
      1. účinné od 1. 5. 2004VIII. 6. 5 Rozhodčí zkouška

         účinné od 1. 5. 2004Připraví se směsi oxidantu s celulózou obsahující od 10 % hm. do 90 % hm. oxidantu s krokem 10 % hm. oxidantu. Aby se přesněji dosáhla maximální rychlost hoření, používají se pro mezní případy mezilehlé směsi oxidantu s celulózou.

         účinné od 1. 5. 2004Zkušební vzorek je připraven pomocí kovové formy o délce 250 mm s trojúhelníkovým příčným průřezem o vnitřní výšce 10 mm a šířce 20 mm. Dvě kovové desky rámu se základnou se upevní na obě podélné strany formy jako bočnice, které přečnívají o 2 mm horní okraj trojúhelníkového příčného průřezu formy (obrázek č. 1). Forma se zcela naplní mírným přebytkem směsi. Poté se jednou spustí z výšky 2 cm na pevný povrch a zůstávající přebytek látky nebo přípravku se seškrábne stěrkou v šikmé poloze. Rám se sejme a přebytek látky nebo přípravku se uhladí válečkem. Na horní část formy se poté položí nehořlavá, neporézní a málo tepelně vodivá deska, sestava se převrátí a forma odstraní. Zkušební vzorek se umístí do digestoře napříč odtahu.

         účinné od 1. 5. 2004Rychlost odsávaného vzduchu musí zabránit úniku dýmu do laboratoře a nesmí se měnit v průběhu zkoušky. Kolem zařízení se postaví clona proti průvanu. S ohledem na hygroskopičnost celulózy a některých zkoušených látek nebo přípravků se zkouška provede co nejrychleji. Konec zkušebního vzorku se zapálí plamenem hořáku. Měří se doba, za kterou se reakce od okamžiku, kdy reakční zóna prohořela na počáteční vzdálenost 30 mm, rozšíří na vzdálenost 200 mm.

         účinné od 1. 5. 2004Zkouška se provede s referenční látkou a nejméně jedenkrát s každou směsí z řady směsí zkušební látky nebo přípravku s celulózou. Pokud se zjistí, že maximální rychlost hoření zkušební látky nebo přípravku je významně vyšší, než je tato rychlost u referenční směsi, zkoušku lze ukončit. V opačném případě se zkouška opakuje pětkrát na každé ze tří směsí s nejvyššími rychlostmi hoření.

         účinné od 1. 5. 2004Je-li výsledek měření neprůkazný, zkouška se opakuje pomocí inertní látky se stejnou velikostí částic, jako např. s křemelinou místo celulózy. Alternativně lze opakovaně odzkoušet směs zkoušené látky nebo přípravku s celulózou, mající nejvyšší rychlost hoření, a to v definované atmosféře s obsahem kyslíku menším než 2 % obj.

   1. účinné od 1. 5. 2004VIII. 7 ÚDAJE PRO VYHODNOCENÍ VÝSLEDKŮ ZKOUŠEK

      účinné od 1. 5. 2004Z bezpečnostních důvodů se za charakteristickou oxidační vlastnost látky považuje maximální rychlost hoření z provedených opakovaných zkoušek, nikoliv aritmetický průměr jednotlivých rychlostí.

      účinné od 1. 5. 2004Pro vyhodnocení je důležitá a potřebná nejvyšší hodnota rychlosti hoření zjištěná ze šesti zkoušek dané směsi.

      účinné od 1. 5. 2004Do grafu se vynesou nejvyšší rychlosti hoření pro každou směs proti koncentraci oxidantu. Z grafu se odečte nejvyšší hodnota rychlosti hoření.

      účinné od 1. 5. 2004Šest hodnot rychlosti hoření naměřených na směsi s maximální rychlostí hoření se od aritmetického průměru nesmí lišit o více než 10 %. Jinak se musí zlepšit technika drcení a mísení.

      účinné od 1. 5. 2004Maximální rychlost hoření naměřená na zkoušené látce nebo přípravku se porovná s maximální rychlostí hoření referenční směsi podle bodu VIII. 3.

      účinné od 1. 5. 2004Pokud se zkoušky se zkušební látkou provádějí v inertní atmosféře, porovná se maximální rychlost reakce s touto rychlostí naměřenou na referenční směsi též v inertní atmosféře.

   1. účinné od 1. 5. 2004VIII. 8 UVÁDĚNÍ VÝSLEDKŮ
      1. účinné od 1. 5. 2004Protokol o zkoušce obsahuje následující údaje:
         1. účinné od 1. 5. 2004a) přesnou identifikaci látky nebo přípravku včetně uvedení složení, vlhkosti a obsažených nečistot,
         2. účinné od 1. 5. 2004b) odkaz na použitou metodu a uvedení všech odchylek,
         3. účinné od 1. 5. 2004c) každou úpravu zkušebního vzorku (např. drcení, sušení),
         4. účinné od 1. 5. 2004d) zdroj zapálení použitý při zkouškách,
         5. účinné od 1. 5. 2004e) výsledky měření včetně výsledků ze zkoušek s inertní látkou nebo v inertní atmosféře, pokud byly prováděny,
         6. účinné od 1. 5. 2004f) charakter reakce (např. vzplanutí na povrchu, hoření v celé hmotě, informace o produktech hoření),
         7. účinné od 1. 5. 2004g) všechny další údaje, které jsou významné pro interpretaci výsledků (např. zadavatel zkoušky, způsob odběru vzorku, datum zkoušky, kdo zkoušku provedl, přibližná doba trvání předběžné zkoušky pro zkušební i referenční látku) a popis prudkosti reakce (např. plamenné hoření, jiskry, uvolňování dýmu, pomalé doutnání).
   1. účinné od 1. 5. 2004VIII. 9 INTERPRETACE VÝSLEDKŮ

      účinné od 1. 5. 2004Interpretace výsledků se provádí podle definice v bodu VIII. 2.

      účinné od 1. 5. 2004Aby se vyloučily chyby při interpretaci výsledků, zvažují se též výsledky naměřené na látce nebo přípravku smíšeném s inertním materiálem nebo při zkoušce v inertní atmosféře.